Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:42Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Acai Luqueba - 04. července 2017 21:28
215783.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Mrzimorští

13. září, Pondělí



„Xena je amazonská bojovnice. Je to takovej fantasy seriál. Trochu jako Herkules. Nic, co by stálo za delší vyprávění.“ Zašklebím se na Alex. Moje přezdívka jí očividně vůbec nic neřekla. Neustále zapomínám, že ne všichni jsou jednou nohou zaseknutí v mudlovském světě. Každopádně to svou roli splnilo. Alexandra se hodila do klidu a muchlala tykadlatku, kterou jsem jí před tím vnutila do náruče. Dokonce se ihned chytila tématu, které jsem nadhodila.
„Jo? No to by bylo fakt super. Těch pár dní stejně bude potřeba. Takže s tebou můžu počítat?“ V Prasinkách sice tetovací salón je, ale nejsem zrovna při penězích, abych si to mohla dovolit. Půjčovat si nehodlám. Kdybych si na záda viděla, tak bych si to klidně vytetovala sama…
Cassandra umí dobře kreslit.“ Vyhrknu, když se Naira zmíní o Havraspáru. Úplně bych na to zapomněla a to přitom tak vyváděla, když jsem její talent objevila. Nicméně pochybuji, že by to pro mě udělala. Ne po tom, co se mezi námi stalo. Bylo by dost neomalený po ní z ničeho nic chtít nějakou službu. Mohla by to schválně zmrvit. Ozývá se i Emily a ochotně se nabízí, že mi pomůže.
„No, to by bylo super. Já si teda nákresy zvládnu udělat sama. Jde mi spíš o to, abys byla schopná to pak vytetovat přesně podle předlohy.“ Zasměju se jejímu nadšení pro věc. Vím, že sama nějaká tetování má, i když jsem to nikdy víc nezkoumala.
„Ráda bych něco na záda… nejspíš. Ale mám ještě dost času, abych to vymyslela.“ Ledabyle nad tím pokrčím rameny, protože to už začíná mluvit Kwang. Rozdá nám do skupin testy, na které se společně vrhneme.
„Tykadlatka se živí převážně hmyzem, ale zvládne i menší obratlovce, myši, křečíky nebo rejsky.“ Vyberu si nejpříjemnější otázku a odpověď dopíšu. Teoreticky by každý měl zodpovědět něco, ale Emily nevypadá, že by jí test kdoví jak zajímal, takže odpovím i za ní. „A trojka je za A, ne? Jestli se rozmnožujou jako žáby…“ v podstatě tu odpověď tak jako hodím do vzduchu a čekám, až to tam někdo zapíše za mě.
Začnu se věnovat dalšímu úkolu, který nám profesor udělil. K mé smůle ale zjišťuji, že jsem si na pokoji zapomněla hůlku. No, skvěle. Frustrovaně si povzdychnu a rozhlédnu se kolem sebe. Všichni hůlku mají. Já jediná jsem tu jako trotl bez ní a budu si muset říct o pomoc. V průběhu svého průzkumu okolí si u nebelvírských všimnu Johna. Automaticky na jeho mrknutí reaguji vypláznutým jazykem. Na tebe jsem tak zvědavá. Nebyla jsem schopná zapomenout na to, jak si přikvačil k našemu stolu a chtěl si povídat o mrtvé studentce. Ten kluk je podivná hříčka přírody a to rozhodně nemyslím v tom dobrém smyslu.
Než se naděju, mám sliz ve vlasech a vajíčko na botě. Netuším, na koho se obrátit dřív. Cítím, jak sliz stéká po hlavě a vstávají mi z toho chlupy na rukou. Otočím se na Benjiho s nečitelným výrazem a pomalu do ruky beru pinzetu. Vždycky jsem nesnášela, když mi někdo sahal na vlasy. Nakonec se ladně sesunu k zemi. S pinzetou v ruce. Jinak bych jí nejspíš Benjimu vrazila do jednoho z náhodných otvorů.
„Ukaž, prosim tě.“ Vezmu to do svých rukou a vajíčko během pár vteřin z boty sundám, abych ho vrátila Alovi. „Boty budou v pohodě. Je to trocha slizu. Nic hroznýho.“ Věnuji Jordyn chlácholivý úsměv. A v duchu sama sobě nadávám, že jsem úplně zapomněla, že s ní vlastně nemluvím. Chvilku na ní mlčky zírám a překvapeně zamrkám, když jí na hlavě přistane sliz. Stejně jako Benjimu. Střelím pohledem po Emily. Hrábnu do první misky se slizem a napřáhnu se, že jí to frknu do obličeje, ale zarazím se. Koutkem oka zavadím o profesora a tak plynule tu trochu slizu přesunu do své misky a trochu pohodím zamazanými vlasy, které plácnou Benjiho přes obličej.
„Přestaňte dělat hovadiny a koukejte makat. Ještě kvůli vám přijdeme o body.“ Pohledem střelím i po našem prefektovi. Ten by tu měl být za toho špatnýho a krotit si to svoje stádo. S podmračeným výrazem pak lovím vajíčka z leknínu a bez velkých potíží je strkám do slizu, který jsem si vypůjčila od Maureen. Moc nevnímám povyk u ostatních stolů. Ten náš je už tak dost zdivočelý.
 
Marie T. Sedzikowská - 04. července 2017 20:36
65465nn1898.jpg

Okraj zapovězeného lesa



13. září, pondělí

Spolužáci z Nebelvíru

Zvířátko, které na nás pomrkává z klece, je docela roztomilé, tedy alespoň to naše.
Zaposlouchala jsem se do vysvětlování profesora Kwanga, který nám tykadlatku popsal. Sklonila jsem se ke svým poznámkám a začala jsem si do nich škrábat další a další údaje. Určitě se budou do budoucna hodit, protože i když bych byla ráda, tak si všechno nezapamatuju. Bohužel.
To čest určit naše přiděleného drobka dostane Diana, což taky znamená, že si jej může vzít do rukou. Natáhnu trochu krk, abych si ji taky pořádně prohlédla a podle zapsaných poznámek si nanečisto zkusila určit její pohlaví a věk.
Krátce, ale nadšeně poťapkám Tykadlatku o hlavičce, ale pak už se musím věnovat další části hodiny, kdy nejen že jsou zodpovězeny dotazy ostatních – což samozřejmě znamená další zběsilé zapisování si, ale také je čas na praktickou část.

U toho jsem se malinko zdržela, abych se ujistila, že jsem si zapsala všechno, když už nám bylo řečeno, že to žádná legrace rozhodně nebude. Jenže se mi to krapet vymstilo, když jsem si neohlídala, že jsem se včas neodtáhla od Seamuse do bezpečné vzdálenosti, což v jeho případě možná nebylo nikdy dost daleko. Ten se s plnou vervou pustil snad do všeho naráz a najednou zaslechnu hlasité bouchnutí. Nestihnu ani zvednout hlavu, když dostanu dávku bahna do obličeje a na školní oblečení. S otevřenou pusou, s blátem stékajícím po tvářích se na Seamuse mračím.
"Si nemůžeš dávat větší pozor?" zeptám se jej trochu naštvaně, ale to už vidím, že se pomalu schyluje ke rvačce, které naštěstí zabrání Harry s Ronem. Kdo ví, jak by to dopadlo, asi by to profesor Kwang moc neocenil, ba právě naopak.
Vytáhla jsem z kapsy kapesník a jala jsem se otírat si tvář, abych mohla alespoň fungovat. Ronova vyšilování ohledně lezoucího pavouka si moc nevšímám, protože už bych se měla pomalu pustit do práce a nenechat se dále rozptylovat.

Přesunula jsem se proto ke stolku, a než se pustím do přemisťování vajíček, na krátký okamžik se zamyslím nad testem, který nám byl společně zadán. Některý otázky již byly zodpovězeny, a já se kousala do rtu, jestli najdu odpověď alespoň na jednu další.
"Řekla bych, že č. 5 bude béčko, souhlasí někdo taky?"
Pak už se otočím zpátky ke svému leknínu a pustím se pomalu do práce. Věnuju tomu docela dost času, abych něco nepokazila, ať už přeměně vody i přenášení vajíček a zdá se, že to nese své ovoce.
 
Patrick Gregory Anderson - 04. července 2017 14:29
untitl1171445402.jpg
Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září

Havraspárští, ti nejdrsnější týpci tady


Pan Profesor mě ani nemusí vyzývat, neboť už na Alův pokyn dávám Severuse Wolframa, našeho nabručeného Tykadláka, zpět do klece. Aktivistky byly zahnány. S úměvem odmávnu Dee. Když se vrací zpět ke svému stolu, tak ji pozoruji a na temeno její hlavy se tedy rozhodně nedívám. Pak dostaneme testík. Bezva, zbožňuju testy. Dělám si srandu. Společně s ostatními spojíme hlavy dohromady. "Tykadlatky se řadí mezi Gonochoristy." Řeknu hned z kraje. Ve zvířatech se moc nevyznám,ale o rozmnožování něco vím! "Co tu máme dál..hmm. Trojka Vnější, chuděry Tykadlatky si to holt moc neužijou, už vím proč je ten náš tak nabručený. Taky bych byl." Pobaveně se zazubím. "Dožívá se dvaceti let a žere hlavně hmyz a menší obratlovce, nebo tak nějak...mě by teda stačila pizza." Pohledem přejedu test ještě jednou. "Hmm...Kwang říkal, že se vyskytuje jenom v Evropě ne? Takže čtyřka bude béčko, ale u dvojky to fakt nevím." Poškrábu se na hlavě a abych zakryl rozpaky, tak se na všechny usměji. "Máte někdo tušáka, jaká je správná odpověď?" Tázavě se podívám an ostatní Havraspárské.

Pak dostaneme lekníny s vajíčky, pinzety, misky a zkumavky. Profesor Kwang si pro nás očividně přichystal zábavnou hodinu a to oceňuji, hlavně už žádné Ďasovce, děkuji pěkně. "Aguamenti!" Zazní ode mě lenivě a když se nádobka naplní, proměním ji ve sliz aniž bych při tom hnul brvou. To samotný akt preparace bude mnohem větší výzva. Ostatní se do toho dali, Alec dokonce jedním vajíčkem trefil chuděru Kaylu do oka a aby to nebylo málo, vajíčko se pak jí přilepilo i na uniformu. Thomas nad tím pohoršeně protočil oči, já jsem se zase rozesmál, byl to upřímný smích, ne škodolibý výsměch. Alec by mohl hrát v nějakém gagu, protože to byl rozený komik. To že chodil bosky, byl chudý a někdy výstřední mi moc nevadí. Každý jsme nějaký.

Úkolu preparovat sliz jsem se zhostil svědomitě. I když pár vajíček mi na začátku odletělo do dáli, po chvíli jsem přišel na ten správný trik jak ty vajíčka dostat ze slizu a pak to šlo rychle. Podíval jsem se po ostatních a zjevně tu vypukla nějaká sledovací akce, nebo co. Zachytil jsem jak si pár studentů jak si vyměňují mezi stoly pohledy, někde toužebné, někde bojácné a někde naštvané. Kouknul jsem se tedy na zmijozelské a na Dee. Pokud si mě všimne, zamávám na ni a povbudivě se usměji. Přeci jen, pro některé holky bude práce se slizem asi děs, jak předvádí Regina. Navíc Dee má ráda zvířátka a nevím jak bude snášet práci s vajíčky Tykadlatek, bo jsou to v podsatě Tykadlačí miminka, ne?

Překvapeně si uvědomím že nejsem sám kdo od nás sleduje zmijozelský stůl a to když uslyším otrávené mrmlání. Něco o čtyřech galeonech. Nevím jak pro koho, ale pro mě to tedy není tak závratná suma, abych si kvůli tomu ničil náladu, ale Tobiasovi to za to asi stálo, soudě podle pohledu, který věnoval Týně. "Tobiasi, jestli ji budeš sledovat takovým plamenným pohledem, tak se Christina ještě samovznítí a tebe pak vyhodí ze školy." Prohodím pobaveně narážku na nedávné události, zatímco zbavím další vajíčko slizu a hodím ho do nádoby s náhradním slizem. "To chce klídek." Dodám moudře.
 
Daniel Fletcher - 04. července 2017 11:50
dan7533.jpg

Mýtina na okraji lesa

Nebelvírští
13.9.

Obrázek




Nechápavě od Dragona odkloním hlavu a s pozvednutým obočím si jeho proslov poslechnu. Už celkem chápu, proč na něj Ryan začíná bejt vysazenej, ačkoliv já jsem s ním nikdy problém neměl, tak nechápu, co ho sere. To jako vážně?
,,Klidni hormon Chrisi. Dělal jsem si srandu, což bys už mohl za ty roky poznat a navíc - odkdy bejt prefekt znamená začít se chovat jako naprostej suchar? Bav se trochu." Zakroutím nad ním hlavou a odejdu raději zpět vedle Kenjiho s Ryanem.
S nima byla alespoň sranda, ať už jakkoliv stupidní. Nebrali jsme naše manýry ani řeči vážně. Vlastně snad nikdo z koleje to, co jsme kdy komu řekli nebral vážně, tak proč se najednou, jak získal pozici prefekta začal Chris chovat jako když má skřípnutý koule? To, co jsem mu řekl jsem myslel v nadsázce. Samozřejmě, že jsem Crabbovy nepřál utonutí ať už to byl odpornej smraďoch jakej chtěl.
,,Dragon je fakt nějakej divnej.." Zašeptám Kenjimu s Ryanem. Ryana jsem sice nepřeslechl, ale jak jsem se bavil s Chrisem, neměl jsem čas na něj reagovat. Proto jsem k němu zamumlám pár slov zpětně: ,,Příště by sis měl dávat bacha na hlasitost svýho hlasu, protože mám dojem, že jsi někomu právě zlomil srdce a někoho urazil." Podívám se střídavě na Jordyn s Beccou a pak na Ryana. Nehodlal jsem nic dalšího k tomuto tématu rozebírat, proto jsem poslušně čekal na další pokyny od profesora.
Ten na mnou otázku sice odpověděl, ale názorné ukázky páření se mi nedostalo. Neutekly mi ani pohledy spolužáků. No co je! Všechny to tady zajímá, jen já měl dostatek kuráže na to se zeptat nahlas!

Přesunu se teda k testu a tázavě nad otázkama pozvednu obočí. Proč proboha použil takový výrazy? Christian vyžral všechny otázky, kde nebyl použitej cizí výraz a jedničku si prozměnu zabrala Angela, což bych taky věděl, protože když už se tady střídaj samice se samcema, hermafrodit to určitě nebude, ať už to druhý slovo znamená cokoliv.
Proto jsem zbytek otázek nechal ostatním a nenápadně jsem se přesunul ke stolu, kde už na mě čekal leknín v jehož květu se blýskalo cosi.. slizkého s černýma kuličkama uvnitř. ,,No fuj, to je hnus. V tomhle se máme jako vrtat?" Nakloním se k japoncovi a znechuceně se zaškaredím. ,,Nejdřív pavučina, která vychází z prdele a pak tenhle sliz, kterej vychází z.." Nestihl jsem větu dokončit, protože začal čarovat Seamus a to by nebyl on, aby se neozvalo BUM. Každá kolej má svého Aleca.. Bahno, které vzniklo nahodilo i Gabriela. Pobaveně sleduju, jak ho dva musejí držet, aby mu nerozbil hubu. To jsou v Kruvalu všichni takoví magoři? Je to jen bahno..
Nestihl jsem se slizu ještě ani dotknout a to už vyváděl prozměnu Ron. Po tom, co jsme stanuli tváří v tvář akromantulím jsem se jemu strachu z pavouků už tolik nevysmíval, ačkoliv tenhle prcek mě taky zrovna neděsil. Ale každý máme strach z něčeho ne?
Johna, který se nějakou podivnou shodou událostí objevil mezi námi jsem ignoroval. O to víc, když začal zase mluvit o Jacqueline. ,,Co si takhle zajít k psycholožce Johne? Nic ve zlým." Utrousil jsem k němu a vzal do ruky pinzetu. Opatrně jsem chytil to černé kulaté cosi mezi nožičky pinzety a snažil se ho ze slizu vyprostit. Bohužel na tyhle titěrné, opatrné a preciznost potřebující práce jsem nikdy nebyl, takže jsem vajíčko v pinzetě rozdrtil.
Koutkem oka jsem pohlédl k tykadlatce v kleci, jak se na to tváří ona. ,,Doufám, že nebylo tvoje.." Prohodil jsem k ní a rychle jsem od ni zrak zase odvrátil, protože mě začalo hryzat svědomí z toho, že jsem ji teď možná rozdrtil dítě.
 
Emily Senders - 03. července 2017 19:57
upra14407.jpg

Okraj zapovězeného lesa



Pondělí 13.září



Spolukolejníci, profesor a ostatní



,,Moc děkuju. Sice jsem nestihla uhnout, ale z části jsem to čekala. Asi vysílám negativní vlny. Nebo máš možná pravdu ty a chce mít prostor. Tak jako tak, na vzhled určitě ta naše osmnáctka nežárlí.“ Mrknu na Mau a otočím se zpět na Acai.
,,Třeba je. Každopádně mě nemá ráda.“ Zakřením se na kamarádku a sleduji, jak si Tykadlatku otáčí proti sobě. Možná bych se měla trošku vzdálit ne? Než mi doběhne myšlenka, tělo to udělá za mě a já jsem tak o krok dál.
,,Určitě nechtěla. Nic to nebude, já vím. Děkuju.“ Věnuji Naiře vděčný úsměv. Jsem ráda, že při sobě s holkami z koleje takhle držíme.
Když se zamyslím, vlastně jsem si ani nikdy moc na bolest nestěžovala. Pravděpodobně mám víc snížený práh bolesti? Netuším.. Při mém dumání se zadívám na Tykadlatku.

,,Spíš myslím.. Né vím, že bych nelíbala profesorku.“ Znovu se otočím na Acai, začnu se smát a sleduji, jak chce naší potvůrku políbit. Nakonec se ale rty zastaví těsně u jejího tělíčka a přiběhne Alex. Asi bychom všichni zírali, kdyby se opravdu proměnila, ale já jsem stejně celou dobu doufala. Je to takový ten pocit, kdy člověk nevěří, ale přitom chce věřit a doufá.

,,Jinak.. Já celkem umím kreslit. Záleželo by to hodně na tom, co si představuješ. Návrhy ti můžu udělat na pokoji, ať máš aspoň představu, jak to bude vypadat. Můžeš si to pak i přiložit na místo, kam to chceš a uvidíš tak aspoň zhruba reálnou podobu, nebo můžeme udělat rovnou otisk.“ Mrknu na ní a pak se zapřemýšlím.
,,Ehm. Kamže to vlastně chceš?“ Se zájmem začnu sledovat spolužačku. Tetování miluju, sama jich pár po těle mám, ale už je ani nevnímám, protože jsou věčinu času schovaná pod oblečením.

Mou otázku ale přeruší Henry, který nás začne usměrňovat. Nezbyde mi, než mu naslouchat.
,,Bez kouzel?“ Řeknu si spíš pro sebe. ,,Chudinky trpí, protože my potřebujeme lepidlo?!“ Nevěřícně začnu kroutit hlavou. Doufám, že neuslyším teď větu, že při té preparaci nic necítí. Naštvaně se začnu rozhlížet.

Chvíli na to se rozdají testy a já se zahledím na krásný leknín s vajíčkem přede mnou. Celkem mě uklidnilo, že vajíčka přežijí, pokud se umístí do náhradního slizu. Jak to ale máme sakra udělat?! Začnu vyděšeně pátrat pohledem po spolužácích kolem sebe a během toho se nestačím divit.
Alistair kouká na Wolfa zvláštním způsobem. A Seymour? Divila bych se, kdyby to nikdo nezachytil. Ale co, vrátím se k vajíčku. Odhodlaně začnu natahovat ruku a pak ji zase stáhnu. Co když mu ublížím.
,,Pane profesore?“ Zakřením se. ,,Jaká je pravděpodobnost, že tomu vajíčku nějak ublížím?“ Zadívám se nejistě na leknín a poškrábu se na hlavě.
,,Já tu pinzetu raději nebudu ani pokoušet.“ Zadívám se na Benjiho a odporoučím se k testu, který není o nic lepší. „Ještě, že se to neznámkuje.“ S úlevou si vydechnu.
Pak ale začne Rozhazovat sliz po holkách a k tomu se přidá Jordy, které upadne vajíčko přímo na Acaiiny botky.
„Tak to vypadá na bitvu?“ Zajiskří se mi v očích. Naberu si trochu slizu, co vykouzlila Jordyn z misky a hodím hoa Benjimu na hlavu.
,,Aby vám to nebylo líto.“ Vypláznu šibalsky na spolužáky jazyk.

 
Maureen Rott - 03. července 2017 01:36
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Okraj zapovězeného lesa

Mrzimorští


13. září
Pondělí




Se zájmem poslouchám Jordyninu odpověď a musím se přitom pobaveně usmívat nad popisem jejich malého koťátka. Ze slov obou sourozenců mi připadalo, že spíš popisují nějaké zběsilé monstrum, které nelze zastavit žádnými dostupnými prostředky a tomu se těžko věřilo, když byla Kimi tak neskutečně roztomilá. Pak ale přijde návrh ze strany Jordyn, který mě ohromně potěší, což dám okamžitě najevo širokánským úsměvem. “To by bylo úplně skvělý.“ Nadchnu se hned pro věc. Sice jsem svým způsobem už měla dovolení od Fabiana, ale že k tomu přibyla i druhá polovička sourozeneckého dua, tu naši dohodu potvrzovalo. Vždycky jsem ráda pomáhala spolužákům s jejich mazlíčky. Svoje myšky jsem sice ráda měla (samozřejmě, že ano!), ale jakožto hlodavci nebyly schopné projevit moc nálad a jejich korálkovitá očka mi jejich city taky neprozradila. Vždycky jsem milovala zvířata, na kterých mohu poznat, co si myslí a že svou starostí o ně si k nim buduji nějaký vztah, který sami oceňují.
“Kdykoliv budeš potřebovat Jordyn. Společně tu Kimi nějak zkrotíme.“ Div se nezatetelím radostí. Otravovat mazlíčky kohokoliv, to bylo moje hobby. Moc dobře si vzpomínám na den, kdy jsem zkusila prokázat trochu lásky i paní Norrisové. Jizvičku po škrábanci na předloktí levé ruky mám myslím doteď. Ano, skutečně tam je. Hořké to zklamání.
Acai se dále zabývá tématem tetování a jakmile vznese do éteru otázku ohledně zdatných kreslířů, zvědavě se rozhlédnu s ní. Což o to, klidně bych jí sama něco vytetovala, ale mám vcelku odůvodněné podezření, že by s mojí prací nebyla tak úplně spokojená.
To už se ale profesor dá do dalšího vysvětlování a já poslušně přeorientuji pozornost zase jeho směrem. Pár instrukcí ohledně chodu hodiny poslouchám tak na půl ucha a začnu se pořádně soustředit zase až ve chvíli, kdy se vrátíme k Tykadlatkám. Nerada se zúčastňuju nějakých velkých vzájemných projevů emocí, většinou totiž do takových potyček přinesu akorát tak velký zmatek a to v tu nejméně vhodnou chvíli. Protože vylévat věci na někoho, kdo je už tak docela podrážděný není úplně ta nejlepší varianta, jak zachránit situaci.
Dvakrát sevřu ruku v pěst a zase ji rozevřu v projevu loučení se s naší bábulí, která už si to zase míří do klece. Nepřekvapivě je jí to úplně šumák, zrovna jako celá tahle hodina a samozřejmě i mé dojemné gesto na rozloučenou. Někdy bych chtěla mít aspoň ždibíček její klidnosti, ušetřilo by mi to spoustu problémů.
Po všech zadaných instrukcích se nakloním Benjimu přes rameno, abych viděla na papír a přimhouřím oči, jak se soustředím na jednotlivá písmenka. Jelikož naše princátko doplnilo poslední a Jordyn druhou otázku, rozhodnu se doplnit začátek: “Tykadlatka se řadí mezi gonochoristy.“ Prohlásím až vcelku hrdě, jako kdyby snad bylo nějak záslužné, že vůbec vím, co tenhle pojem znamená. Prostě mám radost, když něco vím no, nemějte mi to za zlé!
Pak už se ale přesunu směrem k jedné z misek, k leknínu a pinzetě a začínám si uvědomovat, k jak nepříjemnému úkolu jsem se to právě nachomýtla. Tedy především pro mě. V tu chvíli znervózním a zvážním, protože tady přestává veškerá legrace.
Ohlédnu se kolem sebe a pohledem vyhledám Aleca, což je nakonec stejný nešika jako já, což mě trochu těší, co si budeme povídat. Byl hrozně milý a vřelý a chodil všude naboso, což je rys, který si o něm pamatoval úplně každý, když už si s hořkou slinou nevzpomene na tu hodinu, kdy jsme byli všichni od fialového slizu (a já s tím neměla nic společného!!). Ovšem setkání nás dvou by pravděpodobně mělo probíhat v prázdné místnosti o čtyřech vypolstrovaných stěnách a my oba bychom měli být přinejmenším obalení bublinkovou fólií. Ta představa mi připadala vtipná, ale nedokázala mě rozptýlit natolik, abych se cítila v pohodě. Když sleduji dráhu vajíčka, které Kayle div nevypíchne oko, jenom se s úsměvem mírnějším než obvykle přesunu zpátky ke své práci.
Dobře Maureen, tohle zvládneš. Je to jenom ve tvojí hlavě. Když v to budeš věřit, zvládneš všechno. Takže do toho. Povzbuzuji se v tichosti a se soustředěním šachového mistra nejdřív obezřetně vezmu do ruky hůlku a s tichým: “Aquamenti,“ vykouzlím čůrek vody. Není jí moc, ale rozhodně nehodlám své štěstí pokoušet dvakrát, protože jak se znám, druhý pokus by taky mohla být tsunami.
Švihnout hůlkou už není takový problém ani s třesoucíma se rukama a proto se nakonec i z toho mála stane želatina, na kterou pohlížím s jistou hrdostí. Protože když už slečna Rottová byla schopná zvládnout dvě kouzla bez nehody, zvládne všechno!
Soustředění mě však neopouští a já se v nynější chvíli vzdaluji veškeré uvolněné a bujaré náladě, kterou Mrzimor všeobecně oplývá. Nesoustředím se na nikoho z nich, jenom pevně v ruce sevřu pinzetu, která se jako na povel roztřese. Zhluboka se nadechnu a sehnu se k leknínu. Vzala jsem si jeden jenom sama pro sebe, aby mi nikdo nemohl koukat pod ruce, což by mě nakonec znervózňovalo ještě víc. Jakmile se pinzeta dotkne slizu, zadržím dech a ani nedutám.
První pokus se nevydařil, chňapla jsem pinzetou o dobrý centimetr vedle vajíčka. Zakroutím zápěstím pravé ruky, v které jsem svírala pinzetu a bez narovnání páteře se dám do pokusu číslo dvě, který ale skončil ještě hůř, než ten první a já se sotva dotkla slizu. Ten třetí byl snad ještě horší, protože jsem měla opravdu pocit, že jsem na to přišla, ale výsledkem byl jak jinak než neúspěch.
Beze slova se narovnám a se svislými koutky sleduji svůj leknín, který zatím vypadal skoro beze změny, ubylo jenom trochu slizu. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna nebyla v náladě na srandičky a veselost kolem Benjiho mě spíš rozptylovala, beze slova jsem se odsunula až na samotný kraj stolu, dál od ostatních. Frustrace ve mně vzrůstala každou sekundou.
Tak teď Mau, teď to vyjde. Pomyslela jsem si a znovu jsem se nahnula s třesoucí se pinzetou k leknínu. Pocit vítězství byl báječný, když jsem mezi hroty sevřela to drobounké vajíčko. A kdyby nepřišlo toho tiku, byla bych ta nejšťastnější Mrzimorka dneška. Jenže on přišel a donutil mě mimoděk stisknout silněji, než bych chtěla a vajíčko doslova rozdrtit na prášek. Takřka vyděšeně se narovnám, s pinzetou div netřísknu o stolek a na chvíli zavřu oči, abych se zhluboka nadechla a pak zase vydechla. Když mám znovu výhled na celý stůl, do zorného pole se mi dostane klec s naší apatickou bábrlí. Měla jsem pocit, že se dívá přímo na mě a že taky celou dobu sledovala moje počínání, kdy jsem mezi svými nemotornými prsty drtila jejího příbuzného. Jako kdyby přesně věděla, co jsem udělala. V tu chvíli mi bylo jasné, že i kdyby mi profesor Kwang vyhrožoval tou nejhorší kletbou, pinzety už se nedotknu.
Pohlédnu na svoje ruce. Zdálo se mi to, nebo se už třásly pořád? Klid, klid. To si jenom nalháváš. I když jsem věděla, že hlava dokáže zázraky a skutečně jsem se o ně snažila, nic nepomohlo a nakonec to dopadlo vraždou nevinného skoropulce.
Všeobecného veselí svých spolukolejníků se neúčastním. Stojím stranou, potichu a s nic neříkajícím pohledem trpělivě vyčkávám, až všechno skončí. Dnešek si tedy do svých top 10 nejlepších dnů rozhodně nedám.
Kdyby snad někoho napadla ta zářná myšlenka, že by mě taky chtěl vyzdobit nějakým tím lepícím blivajzem, nechávám to bez odezvy. Ať už to budou vlasy, které jsou v nynější chvíli v drdolu a tedy ne tak lehký cíl nebo jakákoliv jiná část těla, beze slova vytáhnu ze své malé kabelky látkový kapesník a začnu si tu věc stírat, bez jediného slova. Ovšem pevně věřím, že tak daleko nic nedoletí, i kdyby se z toho stala slizová bitka.
Pohledem se na chvíli zastavím u Fabiana, který se ale dobře bavil s kamarády a ode mě nebylo fér po něm chtít, aby mi zrovna teď dělal společnost. I když jsem se v jeho přítomnosti (mně z naprosto neznámých důvodů) vždycky cítila klidněji, ať už ona situace byla sebehorší. Nakonec mi ale pomoct nemohl, protože nic nevěděl. Nikdo nic neví. Což bylo spíše spásným přáním než myšlenkou, ale svým způsobem to uklidňující účinek mělo.
Veselo mi není, ale nehodlám tím své spolužáky zatěžovat, nakonec ani nechci, aby se tím někdo nějak zatěžoval. A tak jenom stojím, snažím se být neviditelná a doufám v brzký konec.
 
Jordyn Emily Byrd - 02. července 2017 21:33
jor4464.jpg

Okraj lesa
Maureen, Naira, Acai, Benjamin, Alex, Emily + NPC a okrajově Ryan, Becca a Cay

13.9.


Obrázek



Chvilku sleduji Nairu, jak se rozčiluje nad Alastorem, než uslyším hlas Maureen. Očividně jsem se ve svých výpočtech skutečně sekla a proužků není sedmnáct ale osmnáct. ,,Na matiku jsem byla vždycky špatná." Rozhozeně se rozesměju a mávnu nad tím rukou, i když v duchu jsem si říkala, jestli jsem vážně tak neschopná, že už ani proužky na tykadlatce nedovedu spočítat.
,,Ach Kimi." Usměju se na Mau, když se ptá a vzpomenu si na naše kotě, které jsme měli s Fabem dohromady. Učiněná pohroma, vážně. Ještě, když mi brácha pak řekl, že se Isaacovi vyčůrala na postel, málem jsem psala dopis matce, ať si ji vezme zpátky. V jejím hlídání jsme se střídali a vždy, když jsem ji měla já, skoro jsem celou noc nespala strachy z toho, žě nekomu z holek provede to samé co Isaacovi. Už aby vyrostla.
,,Je to pořád stejné číslo. Vždycky jsem myslela, že s kočkami je to jednodušší než třeba se psy, kteří potřebují zvláštní výcvik. Že kočky jsou samostatné individualistky. Ale jak to vypadá, Kimi bude potřebovat pořádnou disciplínu!" Rozesměju se a znovu pohladím tykadlatku po hřbetě.
,,Jestli bys mi s ní chtěla někdy pomoct, budu jen ráda." oplatím ji zářivý úsměv a pak už jen sleduji, jak se tykadlatka vrací zpátky do klece. ,,Tak zatím ahoj fešando." Usměju se na ni a pak už zvednu pohled k profesorovi, který nám začne o tykadlatce povídat.
Visím na něm pohledem a hltám každičké jeho slovo. Cokoliv, co není v učebnici napsané si do ni poznamenám nebo podtrhnu. ,,Myši a křečíky? Vážně? Působí docela drobně.." Teda až na tu naši, ta naše byla trošku cvalík. I tak mě ale překvapilo, že se do tak malinké pusinky vejde myš. Možná je jako had, který svá ústa roztáhne podle oběti.
Trochu se pod vousy zachichotám nad Danielovou otázkou, který byl jako malý kluk. Vlastně bych od nikoho jiného takovou otázku snad ani nečekala. Úsměv na rtech mi však nevydržel dlouho, protože jsem zaslechla něco, co jsem pravděpodobně zaslechnout neměla. Ale stalo se a já bych byla raději, kdyby tomu tak nebylo. Ryan byl občas všelijaký a všichni věděli, že si občas ke svým povídkám něco přimyslí, ale teď působil vážně.. A i kdybych snad měla o pravdivosti jeho tvrzení nějaké pochybnosti, všechny by mi je vyvrátila Becca, která na něho ukázala prostředníček. Zachovala by se tak, kdyby to nebyla pravda?
Ačkoliv se o Beccy románku mluví už dlouho, déle, než jsem začala chodit s Caylusem, takže to v podstatě nevěra není.. Ale i tak jsem se cítila, jakoby mě někdo nabodl na kůl. Spal s ní? Skutečně spolu spali? Snažím se na sobě nedat nic znát, ale výraz, který se mi na okamžik na tváři mihl byl příměsí zklamání a smutku. Jen na malou sekundu jsem k němu zabrousila pohledem a pak ho rychle sklopila ke špičkám svých bot.
I když mě informace, kterou jsem se před chvíli dozvěděla zasáhla, nehodlala jsem si tím zkazit mou oblíbenou hodinu. Proto jsem si vyslechla, k čemu je tykadlatka dobrá a pak přistoupila k Benjimu a nakoukla mu přes rameno na test. ,,Hmm, myslím, že dvojka je za b." Zabručím zamyšleně a ještě se rozhlédnu po ostatních, jestli s tím souhlasí. Pak nechám zbytek testu i na ostatních a já se zvědavě přesunu ke stolu s potřebami.
Líbivě po leknínu přejedu prstem. ,,Ten je nádherný.." Vajíček si všimnu až ve chvíli, kdy se mi část slizu nalepí na prst. ,,No teda!" Máchnu rukou, abych se slizu z prstu zbavila a vytáhnu z hábitu hůlku. Nenechám se rozptylovat nebelvírskými, kteří jančili kvůli pavoukům a bahnu, a namířím hůlku na misku. ,,Aguamenti!" Řeknu potichu, ale důrazně a z hůlky do misky vytryskne čistá voda. Naštěstí je tohle jedno z kouzel, které ovládám, ale ani mně se nepovedlo trochu stůl vedle misky nepocákat. Vytvoření slizu už je mnohem zábavnější, tak máchnu hůlkou tak, jak nám profesor ukazoval a fascinovaně si prohlížím průhledný sliz, který se z vody stal. Opatrně do něj píchnu prstem. Bylo to jako želatina!
,,Jak myslíš, že to chutná?" Brouknu směrem k Naiře. Teoreticky je to jen želatinová voda ne? Rozhodnu se sliz raději nechutnat a vezmu do ruky pinzetu, kterou se snažím vajíčka velice opatrně vyprostit z originálního slizu. Nejde si přitom nevšimnout Alistaira, který neustále brousil pohledem kamsi ke zmijozelským. Bohužel si nespojím jeho pohled s Wolframem, ale Helen. ,,Tak Helen se ti líbí jo?" Zazubím se a přátelsky do něj šťouchnu. Bohužel jsem do něj šťouchla zrovna ve chvíli, kdy měl v pinzetě vajíčko, které následně omylem upustil Acai na boty. ,,Já.. Promiň fakt jsem nechtěla. Myslíš, že půjde odlepit? Nezničí ti to boty že ne?" Skloním se Acai k noze s pinzetou a snažím se jí z ní vajíčko dostat.
 
Angela Silverlin - 02. července 2017 21:01
angie495.jpg

Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory



13. září, pondělí odpoledne




Nebelvířani

Nijak zvlášť jsem nevnímala okolí, a tak až Kwangova výtka na přesouvání některých lidí ke stolům jiných kolejí mě donutila zvednout hlavu od naší tykadlatky, abych zjistila, co se dělo. Pak jsem se ale vrátila k naší sympatické potvůrce, která dál zvědavě okukovala okolí. Kenji zatím potvrdil mé počty pruhů.
Daniel se zatím začal zajímat o rozmnožování tykadlatek. Jako není to úplně blbá otázka, ale nemusel by u toho vypadat nadšeně jak prvňáček. Něco mi hrozně vadilo na tom, jakým způsobem se na to ptal, svou odpověď ale dostal. Ryan zatím řešil nějaké své drby a já jen protočila oči v sloup. Proč prostě nemůžeme jen pracovat...? To bych si nejspíš přála mnoho. Navíc Ryan u toho huláká takovým způsobem, že přitáhne pozornost i těch, o kterých mluví. V tomto případě Rebeccu.

Raději jsem svou pozornost obrátila na Cassandru, která má pro mě daleko zajímavější otázku. Otočila jsem se na Kwanga, aby mi nic neuniklo z jeho odpovědi. Aha, lepidlo. Tak to je docela praktické.
Pak už naše milá tykadlatka mířila zpátky do klece a my dostali na oplátku test. Zvědavě jsem se na papír podívala a rychle zrakem přelétla otázky. Nezdálo se to na první pohled tak obtížné. Rozhodně jsem ale nehmatala po tužce, abych se ujala vyplňování. Místo toho jsem jen zodpověděla první otázku: „Jednička je áčko. Na to Kwang vlastně odpovídal tobě, Danieli.“ Pak už jsem jen sledovala, jak ostatní odpovídali na otázky. Kdyby to bylo chybně, jistě bych zasáhla, kontrolovala jsem si správnost. Byla by škoda přijít o body...

Mezitím se už na našich stolcích objevovali další věci k získání kouzelnického lepidla. Při Kwangově vysvětlování jsem si trochu oddechla. Nerada bych připravila o možnost života vajíčka, takže mě potěšilo, že ochranný sliz můžeme nahradit.
Vzala jsem si pinzetu, abych se s ostatními pustila do vybírání vajíček ze slizu. To první jsem ale málem rozmáčkla podobně jako Seamus, to když se dotyčný snažil proměnit vodu ve sliz. Naštěstí Hermiona zachránila situaci. Ovšem Gabriel, který dostal bahnem přímo do tváře, moc klidný nebyl. Trochu jsem se ošila, vzpomněla jsem si na naši zvláštní situaci, kdy jsem tak vylítla kvůli jeho francouzštině.

Pak už se mi povedlo jedno vajíčko přemístit a chystala jsem se na druhé, když se ozval pisklavý hlásek. Která holka...? Ne, to je Ron! Ach ne, pavouk... „Počkej...,“ tiše jsem k němu prohodila a lehkým pohybem ruky pavouka smetla na zem. Nijak zvlášť mi tito tvorové nevadili. Ne takto v lese.
Pak už jsem pokračovala dál. V této titěrné práci jsem byla docela šikovná, takže na rozdíl od jiných jsem neměla ruce plné slizu a mnou vyjmutá vajíčka úspěšně končila v misce.

 
Benjamin Hunt - 02. července 2017 20:57
bezc4648585.jpg

Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory



13. září, pondělí odpoledne




Mrzimorský stůl

„Její smůla, že se nechala zaklít, nejsem její princ,“ zašklebím se pobaveně na Emily. Pak už jsem se znovu ohlédl k Havraspárskému stolu, kde přítomnost Alex poněkud vyvolala rozruch. A to do takové míry, že do toho vstoupil i Kwang a aktivisty z jiných kolejí zahnal zpátky. Já se ale musel smát, jak Al důrazně Alex oslovoval jejím plným jménem. „Jsem snad nikdy neslyšel, že by tak Alex někdo říkal,“ trochu tišeji jsem prohodil k ostatním.

„Jestli je jak víno, tak tohle víno se zkazilo,“ ušklíbl jsem se vesele na Acai a dál se nijak neměl k políbení tykadlatky. To tak, myslím, že tu jsou od líbání mnohem hezčí objekty! „Já jí tu lásku neberu, ale určitě by brala někoho... Jak to hezky říci.. Sobě rovného!“ zasmál jsem se a jen doufal, že nedostanu tykadlatkou po hlavě. „Ale ty jsi do toho líbání nějaká žhavá, tak směle do toho,“ založil jsem si ruce na prsou a čekal, zda se do toho Acai opravdu vrhne. Dost jsem o tom ale pochyboval.

Otázku Acai na kreslení jsem odměnil jen pokrčením ramen. Za žádného umělce jsem se rozhodně nepovažoval. „Chceš něco vyrýt nožem do kůže? Stačí zajít do kuchyně,“ uculil jsem se.
To už se díky Acai u nás znovu objevila Alex. „Co ty, bojovnice za práva tykadlatek?“ vesele jsem ji přivítal spolu s ostatními. Ona se také konečně dostala k odpovědi na mikinu. „Vida, a jak se ti taková zkušenost líbila?“ Docela mě to zajímalo, protože většina ryze kouzelnických děcek má o mém světě velmi... Vtipné představy.

Ani jsem se nenadál a Naira se ke mně obratně přitočila a za mých uchem už byl zase nějaký kvítek. „Co jsem komu udělal, že ze mě děláte princátko? Ovšem, když už tedy... Kde mám svou princeznu a oddané sloužící?“ zatvářil jsem se nesmírně důležitě.

To už se ale s námi naše tykadlatčí dáma rozloučila a odporoučela se zpátky do klece. Místo toho jsme dostali test. „Bezva,“ zaksychtil jsem se a neochotně se na papír podíval. „Tak to poslední, to je těch dvacet let, ne?“ přelétl jsem rychle otázky a zastavil se u toho nejjednoduššího, alespoň podle mě. Pak už jsem si raději prohlížel další předměty pro vypiplání slizu na kouzelnické lepidlo.
„Tak, kdo chce pinzetu?“ povzbudivě jsem se usmál, ovšem nikdo se do toho nejspíš příliš nehrnul. Reece si užíval akorát Isaacovi přítomnosti, Alistair i Seymour měli plné ruce práce, aby navazovali přeskolejní oční kontakt. On fakt čučí na Wolfa? Panebože...
„No... Nechtěl jsem jí dát hubana, tak aspoň tohle,“ lehce jsem si povzdechl a pustil se do práce. Moc šikovný jsem nebyl a za chvíli jsem měl víc slizu na sobě a žádné vajíčko na pinzetě. To už se mi ale na rtech objevil rozverný úsměv, cíleně jsem popadl do pinzety kus slizu místo vajíčka a šikovně ho hodil Alex do vlasů. A poté i Acai. „Aby vám lépe držely účesy, dámy,“ zazubil jsem se pobaveně a vyzývavě mrkl na zbylé holky, zda také touží po vylepšení své vizáže.

 
Christian Dragon - 02. července 2017 20:33
hpkopie2096.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Nebelvírští a ostatní zmínění

Pondělí 13. Září


Jakmile byla tykadlatka vytažena se zájmem jsem jí pozoroval. Bylo to zajímavé stvoření, které si zasloužilo respekt. Stejně, jako všichni kouzelní tvorové. Mnozí kouzelníci to nechápou, ale kouzelní tvorové jsou jedineční a poznávat jejich taje je úžasné.
"Jako tehdy ten článek v novinách.....ale třeba Ďasovce jsem fakt přestal mít rád od incidentu na jezeře....jasně bránili území ale stejně mi přijdou trochu zlomyslní...hmmmm jo olihně si u mě udělaly plus."
Ze zamyšlení při pohledu na Tykadlatku zatímco se určuje její věk a pohlaví mne vytrhne Thomas.
"Rodičům žádost pošlu, stejně jsem se do Prasinek už chtěl zase jednou podívat. A napsat jsem jim měl taky v plánu, jen jsem se k tomu ještě nějak nedostal....yahhhh....bereš to moc na lehkou váhu s draky není žádná sranda, dokážou být dost nebezpeční a je třeba umět se k nim chovat a pracovat s nimi správným způsobem."
Napomenu Thomase lehce káravě, protože sám moc dobře vím, co draci dovedou. Určitě si za ty roky minimálně mí spolužáci z Nebelvíru všimli té ošklivé jizvy na pravé straně břicha, kdyby nebyla tak velká a děsivá patrně bych mohl říkat, že šlo o slepé střevo, ale takhle se někteří hold tak či tak časem dozvěděli, že se jednalo o nehodu s drakem, která mne málem stála život. Nerad jsem se o této příhodě s kýmkoli bavil.
Dění u ostatních stolů si moc nevšímám. Jestli chtějí vyrušovat profesor si je zklidní. Já raději využívám možnosti si dobře prohlédnout nového kouzelného tvora.
"Je to zajímavé stvoření a máš pravdu bude to ještě mlaďulka."
Usměju se na Angelu, kterou dle všeho snad taky více zajímá tykadlatka, než blbinky, které zajímají některé okolo.
Když se vedle mě objeví Daniel tak se nad jeho poznámkou lehce zamračím.
"Nestál jsem o to být hrdina a neudělal jsem to pro něčí pochvalu ale proto, že to bylo správný. Jeho kamarádi a spolužáci se na něj vykašlali, někdo mu pomoci musel. A být tebou, tak moc takový hnusný řeči nevypouštím z pusy, protože jednou se může stát, že budeš potřebovat pomoc tak, jako on a pak budeš moci jen doufat, že se najde někdo, kdo ti tu pomocnou ruku podá."
Odpovím Danielovi trošku nepříjemně, možná proto, že mi přijde, že si neváží života svého spolužáka i když je to had a možná jsem mu ještě neodpustil to, jak se ke mě s Ryanem chovali po tom pohřbu.
Nad Ryanem, který se dle všeho snaží nepřímo provokovat Beccu z vedlejší koleje, jen protočím oči a lehce zavrtím hlavou.
"Ten se nikdy nepoučí....stále je občasně, či spíše častěji na pár facek."
No a aby byla hodina zajímavější, tak po seznámení s tykadlatkou nám profesor zadá menší testík, která je těžší, než se zdá, protože buď jsem špatně poslouchal, nebo jsem některé odpovědi na otázky v hodině nezaznamenal a tak doufám, že na tom budou ostatní lépe.
A závěrečný úkol s preparací vajíček to bude ještě taky sranda.
"Nooo průměrný věk bych řekl, že bude kolem 20 nebo to tu alespoň od někoho zaznělo.....a potrava byl hmyz nebo drobní obratlovci ne?"
Nadhodím s lehce tázavým výrazem, když vyplňujeme testík. Po něm se již přesouvám k leknínu a vajíčkům.
"Pěkný to teda jo.."
Zašklebím se a pomocí hůlky naplním mističku vodou a pak dle instrukcí máchnu znovu hůlkou abych jí proměnil na sliz.
"Ejky to je ale nechutné kouzlo."
Uchechtnu se spíše pro sebe a pak schovám hůlku a pustím se do preparace vajíček pinzetou. I přes okolní hluk se mi daří relativně soustředit a pár jich tam opatrně dostanu.
Pak už však náš pyroman nechá vodu změnit se v explodující bahno. Cukl jsem, jak jsem se lekl té rány a rychle se ohlédl jestli jsou všichni v pohodě. To už jsem viděl, jak Harry a Ron musí držet Gabriela, aby nevybouchl taky.
"Zatracený potížista z Kruvalu....moc horká hlava."
Měl jsem ruku poblíž hůlky, kdyby se vymkl kontrole, abych ho mohl zastavit dřív, než se vrhne na chudáka Seamuse.
Než jsem se stihl vrátit ke své práci už začal hysterčit Ron.
"Rone klid je to jen malý pavouček nic ti neudělá, když nebudeš hysterčit. Klid hele hele už jde pryč....klid bojí se tě více, než ty jeho!"
Snažím se spolužáka uklidnit, jako nějakého sebevražedného atentátníka, který má na sobě hromadu C4.
"Sakra já to snad nedodělám."
Povzdechnu si a jakmile je to možné vrhnu se na dokončení preparace a raději, co nejrychlejši sesbírám sliz do zkumavky, než mi ho někdo rozstříkne všude kolem. Zkumavu si samozřejmě nechám v ruce...je tady moc "šikovných" lidí.
"Náročná hodina."
Povzdechnu si v duchu, je tu dneska, nějak moc živo.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86985611915588 sekund

na začátek stránky