| |||
Okraj Zapovězeného lesaMrzimorští13. září, Pondělí „Xena je amazonská bojovnice. Je to takovej fantasy seriál. Trochu jako Herkules. Nic, co by stálo za delší vyprávění.“ Zašklebím se na Alex. Moje přezdívka jí očividně vůbec nic neřekla. Neustále zapomínám, že ne všichni jsou jednou nohou zaseknutí v mudlovském světě. Každopádně to svou roli splnilo. Alexandra se hodila do klidu a muchlala tykadlatku, kterou jsem jí před tím vnutila do náruče. Dokonce se ihned chytila tématu, které jsem nadhodila. „Jo? No to by bylo fakt super. Těch pár dní stejně bude potřeba. Takže s tebou můžu počítat?“ V Prasinkách sice tetovací salón je, ale nejsem zrovna při penězích, abych si to mohla dovolit. Půjčovat si nehodlám. Kdybych si na záda viděla, tak bych si to klidně vytetovala sama… „Cassandra umí dobře kreslit.“ Vyhrknu, když se Naira zmíní o Havraspáru. Úplně bych na to zapomněla a to přitom tak vyváděla, když jsem její talent objevila. Nicméně pochybuji, že by to pro mě udělala. Ne po tom, co se mezi námi stalo. Bylo by dost neomalený po ní z ničeho nic chtít nějakou službu. Mohla by to schválně zmrvit. Ozývá se i Emily a ochotně se nabízí, že mi pomůže. „No, to by bylo super. Já si teda nákresy zvládnu udělat sama. Jde mi spíš o to, abys byla schopná to pak vytetovat přesně podle předlohy.“ Zasměju se jejímu nadšení pro věc. Vím, že sama nějaká tetování má, i když jsem to nikdy víc nezkoumala. „Ráda bych něco na záda… nejspíš. Ale mám ještě dost času, abych to vymyslela.“ Ledabyle nad tím pokrčím rameny, protože to už začíná mluvit Kwang. Rozdá nám do skupin testy, na které se společně vrhneme. „Tykadlatka se živí převážně hmyzem, ale zvládne i menší obratlovce, myši, křečíky nebo rejsky.“ Vyberu si nejpříjemnější otázku a odpověď dopíšu. Teoreticky by každý měl zodpovědět něco, ale Emily nevypadá, že by jí test kdoví jak zajímal, takže odpovím i za ní. „A trojka je za A, ne? Jestli se rozmnožujou jako žáby…“ v podstatě tu odpověď tak jako hodím do vzduchu a čekám, až to tam někdo zapíše za mě. Začnu se věnovat dalšímu úkolu, který nám profesor udělil. K mé smůle ale zjišťuji, že jsem si na pokoji zapomněla hůlku. No, skvěle. Frustrovaně si povzdychnu a rozhlédnu se kolem sebe. Všichni hůlku mají. Já jediná jsem tu jako trotl bez ní a budu si muset říct o pomoc. V průběhu svého průzkumu okolí si u nebelvírských všimnu Johna. Automaticky na jeho mrknutí reaguji vypláznutým jazykem. Na tebe jsem tak zvědavá. Nebyla jsem schopná zapomenout na to, jak si přikvačil k našemu stolu a chtěl si povídat o mrtvé studentce. Ten kluk je podivná hříčka přírody a to rozhodně nemyslím v tom dobrém smyslu. Než se naděju, mám sliz ve vlasech a vajíčko na botě. Netuším, na koho se obrátit dřív. Cítím, jak sliz stéká po hlavě a vstávají mi z toho chlupy na rukou. Otočím se na Benjiho s nečitelným výrazem a pomalu do ruky beru pinzetu. Vždycky jsem nesnášela, když mi někdo sahal na vlasy. Nakonec se ladně sesunu k zemi. S pinzetou v ruce. Jinak bych jí nejspíš Benjimu vrazila do jednoho z náhodných otvorů. „Ukaž, prosim tě.“ Vezmu to do svých rukou a vajíčko během pár vteřin z boty sundám, abych ho vrátila Alovi. „Boty budou v pohodě. Je to trocha slizu. Nic hroznýho.“ Věnuji Jordyn chlácholivý úsměv. A v duchu sama sobě nadávám, že jsem úplně zapomněla, že s ní vlastně nemluvím. Chvilku na ní mlčky zírám a překvapeně zamrkám, když jí na hlavě přistane sliz. Stejně jako Benjimu. Střelím pohledem po Emily. Hrábnu do první misky se slizem a napřáhnu se, že jí to frknu do obličeje, ale zarazím se. Koutkem oka zavadím o profesora a tak plynule tu trochu slizu přesunu do své misky a trochu pohodím zamazanými vlasy, které plácnou Benjiho přes obličej. „Přestaňte dělat hovadiny a koukejte makat. Ještě kvůli vám přijdeme o body.“ Pohledem střelím i po našem prefektovi. Ten by tu měl být za toho špatnýho a krotit si to svoje stádo. S podmračeným výrazem pak lovím vajíčka z leknínu a bez velkých potíží je strkám do slizu, který jsem si vypůjčila od Maureen. Moc nevnímám povyk u ostatních stolů. Ten náš je už tak dost zdivočelý. |
| |||
Okraj zapovězeného lesa 13. září, pondělí Spolužáci z Nebelvíru Zvířátko, které na nás pomrkává z klece, je docela roztomilé, tedy alespoň to naše. Zaposlouchala jsem se do vysvětlování profesora Kwanga, který nám tykadlatku popsal. Sklonila jsem se ke svým poznámkám a začala jsem si do nich škrábat další a další údaje. Určitě se budou do budoucna hodit, protože i když bych byla ráda, tak si všechno nezapamatuju. Bohužel. To čest určit naše přiděleného drobka dostane Diana, což taky znamená, že si jej může vzít do rukou. Natáhnu trochu krk, abych si ji taky pořádně prohlédla a podle zapsaných poznámek si nanečisto zkusila určit její pohlaví a věk. Krátce, ale nadšeně poťapkám Tykadlatku o hlavičce, ale pak už se musím věnovat další části hodiny, kdy nejen že jsou zodpovězeny dotazy ostatních – což samozřejmě znamená další zběsilé zapisování si, ale také je čas na praktickou část. U toho jsem se malinko zdržela, abych se ujistila, že jsem si zapsala všechno, když už nám bylo řečeno, že to žádná legrace rozhodně nebude. Jenže se mi to krapet vymstilo, když jsem si neohlídala, že jsem se včas neodtáhla od Seamuse do bezpečné vzdálenosti, což v jeho případě možná nebylo nikdy dost daleko. Ten se s plnou vervou pustil snad do všeho naráz a najednou zaslechnu hlasité bouchnutí. Nestihnu ani zvednout hlavu, když dostanu dávku bahna do obličeje a na školní oblečení. S otevřenou pusou, s blátem stékajícím po tvářích se na Seamuse mračím. "Si nemůžeš dávat větší pozor?" zeptám se jej trochu naštvaně, ale to už vidím, že se pomalu schyluje ke rvačce, které naštěstí zabrání Harry s Ronem. Kdo ví, jak by to dopadlo, asi by to profesor Kwang moc neocenil, ba právě naopak. Vytáhla jsem z kapsy kapesník a jala jsem se otírat si tvář, abych mohla alespoň fungovat. Ronova vyšilování ohledně lezoucího pavouka si moc nevšímám, protože už bych se měla pomalu pustit do práce a nenechat se dále rozptylovat. Přesunula jsem se proto ke stolku, a než se pustím do přemisťování vajíček, na krátký okamžik se zamyslím nad testem, který nám byl společně zadán. Některý otázky již byly zodpovězeny, a já se kousala do rtu, jestli najdu odpověď alespoň na jednu další. "Řekla bych, že č. 5 bude béčko, souhlasí někdo taky?" Pak už se otočím zpátky ke svému leknínu a pustím se pomalu do práce. Věnuju tomu docela dost času, abych něco nepokazila, ať už přeměně vody i přenášení vajíček a zdá se, že to nese své ovoce. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa Pondělí, 13. září Havraspárští, ti nejdrsnější týpci tady Pan Profesor mě ani nemusí vyzývat, neboť už na Alův pokyn dávám Severuse Wolframa, našeho nabručeného Tykadláka, zpět do klece. Aktivistky byly zahnány. S úměvem odmávnu Dee. Když se vrací zpět ke svému stolu, tak ji pozoruji a na temeno její hlavy se tedy rozhodně nedívám. Pak dostaneme testík. Bezva, zbožňuju testy. Dělám si srandu. Společně s ostatními spojíme hlavy dohromady. "Tykadlatky se řadí mezi Gonochoristy." Řeknu hned z kraje. Ve zvířatech se moc nevyznám,ale o rozmnožování něco vím! "Co tu máme dál..hmm. Trojka Vnější, chuděry Tykadlatky si to holt moc neužijou, už vím proč je ten náš tak nabručený. Taky bych byl." Pobaveně se zazubím. "Dožívá se dvaceti let a žere hlavně hmyz a menší obratlovce, nebo tak nějak...mě by teda stačila pizza." Pohledem přejedu test ještě jednou. "Hmm...Kwang říkal, že se vyskytuje jenom v Evropě ne? Takže čtyřka bude béčko, ale u dvojky to fakt nevím." Poškrábu se na hlavě a abych zakryl rozpaky, tak se na všechny usměji. "Máte někdo tušáka, jaká je správná odpověď?" Tázavě se podívám an ostatní Havraspárské. Pak dostaneme lekníny s vajíčky, pinzety, misky a zkumavky. Profesor Kwang si pro nás očividně přichystal zábavnou hodinu a to oceňuji, hlavně už žádné Ďasovce, děkuji pěkně. "Aguamenti!" Zazní ode mě lenivě a když se nádobka naplní, proměním ji ve sliz aniž bych při tom hnul brvou. To samotný akt preparace bude mnohem větší výzva. Ostatní se do toho dali, Alec dokonce jedním vajíčkem trefil chuděru Kaylu do oka a aby to nebylo málo, vajíčko se pak jí přilepilo i na uniformu. Thomas nad tím pohoršeně protočil oči, já jsem se zase rozesmál, byl to upřímný smích, ne škodolibý výsměch. Alec by mohl hrát v nějakém gagu, protože to byl rozený komik. To že chodil bosky, byl chudý a někdy výstřední mi moc nevadí. Každý jsme nějaký. Úkolu preparovat sliz jsem se zhostil svědomitě. I když pár vajíček mi na začátku odletělo do dáli, po chvíli jsem přišel na ten správný trik jak ty vajíčka dostat ze slizu a pak to šlo rychle. Podíval jsem se po ostatních a zjevně tu vypukla nějaká sledovací akce, nebo co. Zachytil jsem jak si pár studentů jak si vyměňují mezi stoly pohledy, někde toužebné, někde bojácné a někde naštvané. Kouknul jsem se tedy na zmijozelské a na Dee. Pokud si mě všimne, zamávám na ni a povbudivě se usměji. Přeci jen, pro některé holky bude práce se slizem asi děs, jak předvádí Regina. Navíc Dee má ráda zvířátka a nevím jak bude snášet práci s vajíčky Tykadlatek, bo jsou to v podsatě Tykadlačí miminka, ne? Překvapeně si uvědomím že nejsem sám kdo od nás sleduje zmijozelský stůl a to když uslyším otrávené mrmlání. Něco o čtyřech galeonech. Nevím jak pro koho, ale pro mě to tedy není tak závratná suma, abych si kvůli tomu ničil náladu, ale Tobiasovi to za to asi stálo, soudě podle pohledu, který věnoval Týně. "Tobiasi, jestli ji budeš sledovat takovým plamenným pohledem, tak se Christina ještě samovznítí a tebe pak vyhodí ze školy." Prohodím pobaveně narážku na nedávné události, zatímco zbavím další vajíčko slizu a hodím ho do nádoby s náhradním slizem. "To chce klídek." Dodám moudře. |
| |||
Mýtina na okraji lesa Nebelvírští Nechápavě od Dragona odkloním hlavu a s pozvednutým obočím si jeho proslov poslechnu. Už celkem chápu, proč na něj Ryan začíná bejt vysazenej, ačkoliv já jsem s ním nikdy problém neměl, tak nechápu, co ho sere. To jako vážně? ,,Klidni hormon Chrisi. Dělal jsem si srandu, což bys už mohl za ty roky poznat a navíc - odkdy bejt prefekt znamená začít se chovat jako naprostej suchar? Bav se trochu." Zakroutím nad ním hlavou a odejdu raději zpět vedle Kenjiho s Ryanem. S nima byla alespoň sranda, ať už jakkoliv stupidní. Nebrali jsme naše manýry ani řeči vážně. Vlastně snad nikdo z koleje to, co jsme kdy komu řekli nebral vážně, tak proč se najednou, jak získal pozici prefekta začal Chris chovat jako když má skřípnutý koule? To, co jsem mu řekl jsem myslel v nadsázce. Samozřejmě, že jsem Crabbovy nepřál utonutí ať už to byl odpornej smraďoch jakej chtěl. ,,Dragon je fakt nějakej divnej.." Zašeptám Kenjimu s Ryanem. Ryana jsem sice nepřeslechl, ale jak jsem se bavil s Chrisem, neměl jsem čas na něj reagovat. Proto jsem k němu zamumlám pár slov zpětně: ,,Příště by sis měl dávat bacha na hlasitost svýho hlasu, protože mám dojem, že jsi někomu právě zlomil srdce a někoho urazil." Podívám se střídavě na Jordyn s Beccou a pak na Ryana. Nehodlal jsem nic dalšího k tomuto tématu rozebírat, proto jsem poslušně čekal na další pokyny od profesora. Ten na mnou otázku sice odpověděl, ale názorné ukázky páření se mi nedostalo. Neutekly mi ani pohledy spolužáků. No co je! Všechny to tady zajímá, jen já měl dostatek kuráže na to se zeptat nahlas! Přesunu se teda k testu a tázavě nad otázkama pozvednu obočí. Proč proboha použil takový výrazy? Christian vyžral všechny otázky, kde nebyl použitej cizí výraz a jedničku si prozměnu zabrala Angela, což bych taky věděl, protože když už se tady střídaj samice se samcema, hermafrodit to určitě nebude, ať už to druhý slovo znamená cokoliv. Proto jsem zbytek otázek nechal ostatním a nenápadně jsem se přesunul ke stolu, kde už na mě čekal leknín v jehož květu se blýskalo cosi.. slizkého s černýma kuličkama uvnitř. ,,No fuj, to je hnus. V tomhle se máme jako vrtat?" Nakloním se k japoncovi a znechuceně se zaškaredím. ,,Nejdřív pavučina, která vychází z prdele a pak tenhle sliz, kterej vychází z.." Nestihl jsem větu dokončit, protože začal čarovat Seamus a to by nebyl on, aby se neozvalo BUM. Každá kolej má svého Aleca.. Bahno, které vzniklo nahodilo i Gabriela. Pobaveně sleduju, jak ho dva musejí držet, aby mu nerozbil hubu. To jsou v Kruvalu všichni takoví magoři? Je to jen bahno.. Nestihl jsem se slizu ještě ani dotknout a to už vyváděl prozměnu Ron. Po tom, co jsme stanuli tváří v tvář akromantulím jsem se jemu strachu z pavouků už tolik nevysmíval, ačkoliv tenhle prcek mě taky zrovna neděsil. Ale každý máme strach z něčeho ne? Johna, který se nějakou podivnou shodou událostí objevil mezi námi jsem ignoroval. O to víc, když začal zase mluvit o Jacqueline. ,,Co si takhle zajít k psycholožce Johne? Nic ve zlým." Utrousil jsem k němu a vzal do ruky pinzetu. Opatrně jsem chytil to černé kulaté cosi mezi nožičky pinzety a snažil se ho ze slizu vyprostit. Bohužel na tyhle titěrné, opatrné a preciznost potřebující práce jsem nikdy nebyl, takže jsem vajíčko v pinzetě rozdrtil. Koutkem oka jsem pohlédl k tykadlatce v kleci, jak se na to tváří ona. ,,Doufám, že nebylo tvoje.." Prohodil jsem k ní a rychle jsem od ni zrak zase odvrátil, protože mě začalo hryzat svědomí z toho, že jsem ji teď možná rozdrtil dítě. |
| |||
|
| |||
Okraj zapovězeného lesa Se zájmem poslouchám Jordyninu odpověď a musím se přitom pobaveně usmívat nad popisem jejich malého koťátka. Ze slov obou sourozenců mi připadalo, že spíš popisují nějaké zběsilé monstrum, které nelze zastavit žádnými dostupnými prostředky a tomu se těžko věřilo, když byla Kimi tak neskutečně roztomilá. Pak ale přijde návrh ze strany Jordyn, který mě ohromně potěší, což dám okamžitě najevo širokánským úsměvem. “To by bylo úplně skvělý.“ Nadchnu se hned pro věc. Sice jsem svým způsobem už měla dovolení od Fabiana, ale že k tomu přibyla i druhá polovička sourozeneckého dua, tu naši dohodu potvrzovalo. Vždycky jsem ráda pomáhala spolužákům s jejich mazlíčky. Svoje myšky jsem sice ráda měla (samozřejmě, že ano!), ale jakožto hlodavci nebyly schopné projevit moc nálad a jejich korálkovitá očka mi jejich city taky neprozradila. Vždycky jsem milovala zvířata, na kterých mohu poznat, co si myslí a že svou starostí o ně si k nim buduji nějaký vztah, který sami oceňují. “Kdykoliv budeš potřebovat Jordyn. Společně tu Kimi nějak zkrotíme.“ Div se nezatetelím radostí. Otravovat mazlíčky kohokoliv, to bylo moje hobby. Moc dobře si vzpomínám na den, kdy jsem zkusila prokázat trochu lásky i paní Norrisové. Jizvičku po škrábanci na předloktí levé ruky mám myslím doteď. Ano, skutečně tam je. Hořké to zklamání. Acai se dále zabývá tématem tetování a jakmile vznese do éteru otázku ohledně zdatných kreslířů, zvědavě se rozhlédnu s ní. Což o to, klidně bych jí sama něco vytetovala, ale mám vcelku odůvodněné podezření, že by s mojí prací nebyla tak úplně spokojená. To už se ale profesor dá do dalšího vysvětlování a já poslušně přeorientuji pozornost zase jeho směrem. Pár instrukcí ohledně chodu hodiny poslouchám tak na půl ucha a začnu se pořádně soustředit zase až ve chvíli, kdy se vrátíme k Tykadlatkám. Nerada se zúčastňuju nějakých velkých vzájemných projevů emocí, většinou totiž do takových potyček přinesu akorát tak velký zmatek a to v tu nejméně vhodnou chvíli. Protože vylévat věci na někoho, kdo je už tak docela podrážděný není úplně ta nejlepší varianta, jak zachránit situaci. Dvakrát sevřu ruku v pěst a zase ji rozevřu v projevu loučení se s naší bábulí, která už si to zase míří do klece. Nepřekvapivě je jí to úplně šumák, zrovna jako celá tahle hodina a samozřejmě i mé dojemné gesto na rozloučenou. Někdy bych chtěla mít aspoň ždibíček její klidnosti, ušetřilo by mi to spoustu problémů. Po všech zadaných instrukcích se nakloním Benjimu přes rameno, abych viděla na papír a přimhouřím oči, jak se soustředím na jednotlivá písmenka. Jelikož naše princátko doplnilo poslední a Jordyn druhou otázku, rozhodnu se doplnit začátek: “Tykadlatka se řadí mezi gonochoristy.“ Prohlásím až vcelku hrdě, jako kdyby snad bylo nějak záslužné, že vůbec vím, co tenhle pojem znamená. Prostě mám radost, když něco vím no, nemějte mi to za zlé! Pak už se ale přesunu směrem k jedné z misek, k leknínu a pinzetě a začínám si uvědomovat, k jak nepříjemnému úkolu jsem se to právě nachomýtla. Tedy především pro mě. V tu chvíli znervózním a zvážním, protože tady přestává veškerá legrace. Ohlédnu se kolem sebe a pohledem vyhledám Aleca, což je nakonec stejný nešika jako já, což mě trochu těší, co si budeme povídat. Byl hrozně milý a vřelý a chodil všude naboso, což je rys, který si o něm pamatoval úplně každý, když už si s hořkou slinou nevzpomene na tu hodinu, kdy jsme byli všichni od fialového slizu (a já s tím neměla nic společného!!). Ovšem setkání nás dvou by pravděpodobně mělo probíhat v prázdné místnosti o čtyřech vypolstrovaných stěnách a my oba bychom měli být přinejmenším obalení bublinkovou fólií. Ta představa mi připadala vtipná, ale nedokázala mě rozptýlit natolik, abych se cítila v pohodě. Když sleduji dráhu vajíčka, které Kayle div nevypíchne oko, jenom se s úsměvem mírnějším než obvykle přesunu zpátky ke své práci. Dobře Maureen, tohle zvládneš. Je to jenom ve tvojí hlavě. Když v to budeš věřit, zvládneš všechno. Takže do toho. Povzbuzuji se v tichosti a se soustředěním šachového mistra nejdřív obezřetně vezmu do ruky hůlku a s tichým: “Aquamenti,“ vykouzlím čůrek vody. Není jí moc, ale rozhodně nehodlám své štěstí pokoušet dvakrát, protože jak se znám, druhý pokus by taky mohla být tsunami. Švihnout hůlkou už není takový problém ani s třesoucíma se rukama a proto se nakonec i z toho mála stane želatina, na kterou pohlížím s jistou hrdostí. Protože když už slečna Rottová byla schopná zvládnout dvě kouzla bez nehody, zvládne všechno! Soustředění mě však neopouští a já se v nynější chvíli vzdaluji veškeré uvolněné a bujaré náladě, kterou Mrzimor všeobecně oplývá. Nesoustředím se na nikoho z nich, jenom pevně v ruce sevřu pinzetu, která se jako na povel roztřese. Zhluboka se nadechnu a sehnu se k leknínu. Vzala jsem si jeden jenom sama pro sebe, aby mi nikdo nemohl koukat pod ruce, což by mě nakonec znervózňovalo ještě víc. Jakmile se pinzeta dotkne slizu, zadržím dech a ani nedutám. První pokus se nevydařil, chňapla jsem pinzetou o dobrý centimetr vedle vajíčka. Zakroutím zápěstím pravé ruky, v které jsem svírala pinzetu a bez narovnání páteře se dám do pokusu číslo dvě, který ale skončil ještě hůř, než ten první a já se sotva dotkla slizu. Ten třetí byl snad ještě horší, protože jsem měla opravdu pocit, že jsem na to přišla, ale výsledkem byl jak jinak než neúspěch. Beze slova se narovnám a se svislými koutky sleduji svůj leknín, který zatím vypadal skoro beze změny, ubylo jenom trochu slizu. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna nebyla v náladě na srandičky a veselost kolem Benjiho mě spíš rozptylovala, beze slova jsem se odsunula až na samotný kraj stolu, dál od ostatních. Frustrace ve mně vzrůstala každou sekundou. Tak teď Mau, teď to vyjde. Pomyslela jsem si a znovu jsem se nahnula s třesoucí se pinzetou k leknínu. Pocit vítězství byl báječný, když jsem mezi hroty sevřela to drobounké vajíčko. A kdyby nepřišlo toho tiku, byla bych ta nejšťastnější Mrzimorka dneška. Jenže on přišel a donutil mě mimoděk stisknout silněji, než bych chtěla a vajíčko doslova rozdrtit na prášek. Takřka vyděšeně se narovnám, s pinzetou div netřísknu o stolek a na chvíli zavřu oči, abych se zhluboka nadechla a pak zase vydechla. Když mám znovu výhled na celý stůl, do zorného pole se mi dostane klec s naší apatickou bábrlí. Měla jsem pocit, že se dívá přímo na mě a že taky celou dobu sledovala moje počínání, kdy jsem mezi svými nemotornými prsty drtila jejího příbuzného. Jako kdyby přesně věděla, co jsem udělala. V tu chvíli mi bylo jasné, že i kdyby mi profesor Kwang vyhrožoval tou nejhorší kletbou, pinzety už se nedotknu. Pohlédnu na svoje ruce. Zdálo se mi to, nebo se už třásly pořád? Klid, klid. To si jenom nalháváš. I když jsem věděla, že hlava dokáže zázraky a skutečně jsem se o ně snažila, nic nepomohlo a nakonec to dopadlo vraždou nevinného skoropulce. Všeobecného veselí svých spolukolejníků se neúčastním. Stojím stranou, potichu a s nic neříkajícím pohledem trpělivě vyčkávám, až všechno skončí. Dnešek si tedy do svých top 10 nejlepších dnů rozhodně nedám. Kdyby snad někoho napadla ta zářná myšlenka, že by mě taky chtěl vyzdobit nějakým tím lepícím blivajzem, nechávám to bez odezvy. Ať už to budou vlasy, které jsou v nynější chvíli v drdolu a tedy ne tak lehký cíl nebo jakákoliv jiná část těla, beze slova vytáhnu ze své malé kabelky látkový kapesník a začnu si tu věc stírat, bez jediného slova. Ovšem pevně věřím, že tak daleko nic nedoletí, i kdyby se z toho stala slizová bitka. Pohledem se na chvíli zastavím u Fabiana, který se ale dobře bavil s kamarády a ode mě nebylo fér po něm chtít, aby mi zrovna teď dělal společnost. I když jsem se v jeho přítomnosti (mně z naprosto neznámých důvodů) vždycky cítila klidněji, ať už ona situace byla sebehorší. Nakonec mi ale pomoct nemohl, protože nic nevěděl. Nikdo nic neví. Což bylo spíše spásným přáním než myšlenkou, ale svým způsobem to uklidňující účinek mělo. Veselo mi není, ale nehodlám tím své spolužáky zatěžovat, nakonec ani nechci, aby se tím někdo nějak zatěžoval. A tak jenom stojím, snažím se být neviditelná a doufám v brzký konec. |
| |||
Okraj lesa 13.9. Chvilku sleduji Nairu, jak se rozčiluje nad Alastorem, než uslyším hlas Maureen. Očividně jsem se ve svých výpočtech skutečně sekla a proužků není sedmnáct ale osmnáct. ,,Na matiku jsem byla vždycky špatná." Rozhozeně se rozesměju a mávnu nad tím rukou, i když v duchu jsem si říkala, jestli jsem vážně tak neschopná, že už ani proužky na tykadlatce nedovedu spočítat. ,,Ach Kimi." Usměju se na Mau, když se ptá a vzpomenu si na naše kotě, které jsme měli s Fabem dohromady. Učiněná pohroma, vážně. Ještě, když mi brácha pak řekl, že se Isaacovi vyčůrala na postel, málem jsem psala dopis matce, ať si ji vezme zpátky. V jejím hlídání jsme se střídali a vždy, když jsem ji měla já, skoro jsem celou noc nespala strachy z toho, žě nekomu z holek provede to samé co Isaacovi. Už aby vyrostla. ,,Je to pořád stejné číslo. Vždycky jsem myslela, že s kočkami je to jednodušší než třeba se psy, kteří potřebují zvláštní výcvik. Že kočky jsou samostatné individualistky. Ale jak to vypadá, Kimi bude potřebovat pořádnou disciplínu!" Rozesměju se a znovu pohladím tykadlatku po hřbetě. ,,Jestli bys mi s ní chtěla někdy pomoct, budu jen ráda." oplatím ji zářivý úsměv a pak už jen sleduji, jak se tykadlatka vrací zpátky do klece. ,,Tak zatím ahoj fešando." Usměju se na ni a pak už zvednu pohled k profesorovi, který nám začne o tykadlatce povídat. Visím na něm pohledem a hltám každičké jeho slovo. Cokoliv, co není v učebnici napsané si do ni poznamenám nebo podtrhnu. ,,Myši a křečíky? Vážně? Působí docela drobně.." Teda až na tu naši, ta naše byla trošku cvalík. I tak mě ale překvapilo, že se do tak malinké pusinky vejde myš. Možná je jako had, který svá ústa roztáhne podle oběti. Trochu se pod vousy zachichotám nad Danielovou otázkou, který byl jako malý kluk. Vlastně bych od nikoho jiného takovou otázku snad ani nečekala. Úsměv na rtech mi však nevydržel dlouho, protože jsem zaslechla něco, co jsem pravděpodobně zaslechnout neměla. Ale stalo se a já bych byla raději, kdyby tomu tak nebylo. Ryan byl občas všelijaký a všichni věděli, že si občas ke svým povídkám něco přimyslí, ale teď působil vážně.. A i kdybych snad měla o pravdivosti jeho tvrzení nějaké pochybnosti, všechny by mi je vyvrátila Becca, která na něho ukázala prostředníček. Zachovala by se tak, kdyby to nebyla pravda? Ačkoliv se o Beccy románku mluví už dlouho, déle, než jsem začala chodit s Caylusem, takže to v podstatě nevěra není.. Ale i tak jsem se cítila, jakoby mě někdo nabodl na kůl. Spal s ní? Skutečně spolu spali? Snažím se na sobě nedat nic znát, ale výraz, který se mi na okamžik na tváři mihl byl příměsí zklamání a smutku. Jen na malou sekundu jsem k němu zabrousila pohledem a pak ho rychle sklopila ke špičkám svých bot. I když mě informace, kterou jsem se před chvíli dozvěděla zasáhla, nehodlala jsem si tím zkazit mou oblíbenou hodinu. Proto jsem si vyslechla, k čemu je tykadlatka dobrá a pak přistoupila k Benjimu a nakoukla mu přes rameno na test. ,,Hmm, myslím, že dvojka je za b." Zabručím zamyšleně a ještě se rozhlédnu po ostatních, jestli s tím souhlasí. Pak nechám zbytek testu i na ostatních a já se zvědavě přesunu ke stolu s potřebami. Líbivě po leknínu přejedu prstem. ,,Ten je nádherný.." Vajíček si všimnu až ve chvíli, kdy se mi část slizu nalepí na prst. ,,No teda!" Máchnu rukou, abych se slizu z prstu zbavila a vytáhnu z hábitu hůlku. Nenechám se rozptylovat nebelvírskými, kteří jančili kvůli pavoukům a bahnu, a namířím hůlku na misku. ,,Aguamenti!" Řeknu potichu, ale důrazně a z hůlky do misky vytryskne čistá voda. Naštěstí je tohle jedno z kouzel, které ovládám, ale ani mně se nepovedlo trochu stůl vedle misky nepocákat. Vytvoření slizu už je mnohem zábavnější, tak máchnu hůlkou tak, jak nám profesor ukazoval a fascinovaně si prohlížím průhledný sliz, který se z vody stal. Opatrně do něj píchnu prstem. Bylo to jako želatina! ,,Jak myslíš, že to chutná?" Brouknu směrem k Naiře. Teoreticky je to jen želatinová voda ne? Rozhodnu se sliz raději nechutnat a vezmu do ruky pinzetu, kterou se snažím vajíčka velice opatrně vyprostit z originálního slizu. Nejde si přitom nevšimnout Alistaira, který neustále brousil pohledem kamsi ke zmijozelským. Bohužel si nespojím jeho pohled s Wolframem, ale Helen. ,,Tak Helen se ti líbí jo?" Zazubím se a přátelsky do něj šťouchnu. Bohužel jsem do něj šťouchla zrovna ve chvíli, kdy měl v pinzetě vajíčko, které následně omylem upustil Acai na boty. ,,Já.. Promiň fakt jsem nechtěla. Myslíš, že půjde odlepit? Nezničí ti to boty že ne?" Skloním se Acai k noze s pinzetou a snažím se jí z ní vajíčko dostat. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory13. září, pondělí odpoledne Nebelvířani Nijak zvlášť jsem nevnímala okolí, a tak až Kwangova výtka na přesouvání některých lidí ke stolům jiných kolejí mě donutila zvednout hlavu od naší tykadlatky, abych zjistila, co se dělo. Pak jsem se ale vrátila k naší sympatické potvůrce, která dál zvědavě okukovala okolí. Kenji zatím potvrdil mé počty pruhů. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory13. září, pondělí odpoledne Mrzimorský stůl „Její smůla, že se nechala zaklít, nejsem její princ,“ zašklebím se pobaveně na Emily. Pak už jsem se znovu ohlédl k Havraspárskému stolu, kde přítomnost Alex poněkud vyvolala rozruch. A to do takové míry, že do toho vstoupil i Kwang a aktivisty z jiných kolejí zahnal zpátky. Já se ale musel smát, jak Al důrazně Alex oslovoval jejím plným jménem. „Jsem snad nikdy neslyšel, že by tak Alex někdo říkal,“ trochu tišeji jsem prohodil k ostatním. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa Nebelvírští a ostatní zmínění Pondělí 13. Září Jakmile byla tykadlatka vytažena se zájmem jsem jí pozoroval. Bylo to zajímavé stvoření, které si zasloužilo respekt. Stejně, jako všichni kouzelní tvorové. Mnozí kouzelníci to nechápou, ale kouzelní tvorové jsou jedineční a poznávat jejich taje je úžasné. "Jako tehdy ten článek v novinách.....ale třeba Ďasovce jsem fakt přestal mít rád od incidentu na jezeře....jasně bránili území ale stejně mi přijdou trochu zlomyslní...hmmmm jo olihně si u mě udělaly plus." Ze zamyšlení při pohledu na Tykadlatku zatímco se určuje její věk a pohlaví mne vytrhne Thomas. "Rodičům žádost pošlu, stejně jsem se do Prasinek už chtěl zase jednou podívat. A napsat jsem jim měl taky v plánu, jen jsem se k tomu ještě nějak nedostal....yahhhh....bereš to moc na lehkou váhu s draky není žádná sranda, dokážou být dost nebezpeční a je třeba umět se k nim chovat a pracovat s nimi správným způsobem." Napomenu Thomase lehce káravě, protože sám moc dobře vím, co draci dovedou. Určitě si za ty roky minimálně mí spolužáci z Nebelvíru všimli té ošklivé jizvy na pravé straně břicha, kdyby nebyla tak velká a děsivá patrně bych mohl říkat, že šlo o slepé střevo, ale takhle se někteří hold tak či tak časem dozvěděli, že se jednalo o nehodu s drakem, která mne málem stála život. Nerad jsem se o této příhodě s kýmkoli bavil. Dění u ostatních stolů si moc nevšímám. Jestli chtějí vyrušovat profesor si je zklidní. Já raději využívám možnosti si dobře prohlédnout nového kouzelného tvora. "Je to zajímavé stvoření a máš pravdu bude to ještě mlaďulka." Usměju se na Angelu, kterou dle všeho snad taky více zajímá tykadlatka, než blbinky, které zajímají některé okolo. Když se vedle mě objeví Daniel tak se nad jeho poznámkou lehce zamračím. "Nestál jsem o to být hrdina a neudělal jsem to pro něčí pochvalu ale proto, že to bylo správný. Jeho kamarádi a spolužáci se na něj vykašlali, někdo mu pomoci musel. A být tebou, tak moc takový hnusný řeči nevypouštím z pusy, protože jednou se může stát, že budeš potřebovat pomoc tak, jako on a pak budeš moci jen doufat, že se najde někdo, kdo ti tu pomocnou ruku podá." Odpovím Danielovi trošku nepříjemně, možná proto, že mi přijde, že si neváží života svého spolužáka i když je to had a možná jsem mu ještě neodpustil to, jak se ke mě s Ryanem chovali po tom pohřbu. Nad Ryanem, který se dle všeho snaží nepřímo provokovat Beccu z vedlejší koleje, jen protočím oči a lehce zavrtím hlavou. "Ten se nikdy nepoučí....stále je občasně, či spíše častěji na pár facek." No a aby byla hodina zajímavější, tak po seznámení s tykadlatkou nám profesor zadá menší testík, která je těžší, než se zdá, protože buď jsem špatně poslouchal, nebo jsem některé odpovědi na otázky v hodině nezaznamenal a tak doufám, že na tom budou ostatní lépe. A závěrečný úkol s preparací vajíček to bude ještě taky sranda. "Nooo průměrný věk bych řekl, že bude kolem 20 nebo to tu alespoň od někoho zaznělo.....a potrava byl hmyz nebo drobní obratlovci ne?" Nadhodím s lehce tázavým výrazem, když vyplňujeme testík. Po něm se již přesouvám k leknínu a vajíčkům. "Pěkný to teda jo.." Zašklebím se a pomocí hůlky naplním mističku vodou a pak dle instrukcí máchnu znovu hůlkou abych jí proměnil na sliz. "Ejky to je ale nechutné kouzlo." Uchechtnu se spíše pro sebe a pak schovám hůlku a pustím se do preparace vajíček pinzetou. I přes okolní hluk se mi daří relativně soustředit a pár jich tam opatrně dostanu. Pak už však náš pyroman nechá vodu změnit se v explodující bahno. Cukl jsem, jak jsem se lekl té rány a rychle se ohlédl jestli jsou všichni v pohodě. To už jsem viděl, jak Harry a Ron musí držet Gabriela, aby nevybouchl taky. "Zatracený potížista z Kruvalu....moc horká hlava." Měl jsem ruku poblíž hůlky, kdyby se vymkl kontrole, abych ho mohl zastavit dřív, než se vrhne na chudáka Seamuse. Než jsem se stihl vrátit ke své práci už začal hysterčit Ron. "Rone klid je to jen malý pavouček nic ti neudělá, když nebudeš hysterčit. Klid hele hele už jde pryč....klid bojí se tě více, než ty jeho!" Snažím se spolužáka uklidnit, jako nějakého sebevražedného atentátníka, který má na sobě hromadu C4. "Sakra já to snad nedodělám." Povzdechnu si a jakmile je to možné vrhnu se na dokončení preparace a raději, co nejrychlejši sesbírám sliz do zkumavky, než mi ho někdo rozstříkne všude kolem. Zkumavu si samozřejmě nechám v ruce...je tady moc "šikovných" lidí. "Náročná hodina." Povzdechnu si v duchu, je tu dneska, nějak moc živo. |
doba vygenerování stránky: 1.142795085907 sekund