Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
Rebecca Eliah Riel - 24. dubna 2017 16:56
becca142772.jpg

U jezera

3.září


Kayla, Christina, Daniel, Richard + ostatní

Bez nálady se doušourám až k jezeru, kde Hoochová najede na svůj monolog, který skoro neposlouchám, protože si v duchu nadávám za to, že jsem nepředstírala strach z chobotnic nebo tak něco. Raději bych se s Acai a ostatními hrabala v hnoji, než abych musela pádlovat v jezeře. Ale teď už je pozdě, proto se neochotně svléknu do plavek a poskakuju na místě, abych se alespoň trochu zahřála.

O Škytníku nevím zhola nic, ale Naira se toho samozřejmě snažilkovsky ujme, div neposkakuje nadšením na místě. Měly by se s Dianou vzít za ruce a táhnout třeba do háje. Poslušně si převezmu kus lístku a několikrát škytnu, když ho se sebezapřením rozžvýkám, protože podle Sinestřina výrazu to chuťově nebyla žádná sláva, což mi moje chuťové pohárky nakonec i potvrdily.

Do vody vlezu opatrně, ale Škytník mě naštěstí zahřívá, tak se neproměním v rampouch. Chvíli mi trvá, než se přemluvím k tomu, abych se do vody ponořila úplně a ponor doprovází prudké zalapání po dechu. "To je teda výborný," zašklebím se, než stříknu trochu vody na Kaylu vedle sebe a zasměju se.

Pak si ale všimnu, že moji spolužáci se chystají závodit a já neodolám, abych se k nim přidala. Nějakým zázrakem se mi podaří předehnat Richarda a jsem nakonec třetí, hned za Christinou a Danielem. Teda, do Týny bych nějaké plavání teda fakt neřekla! "Wow, dobrá práce," vyjádřím svůj obdiv i nahlas a vytáhnu ruku z vody, abych si s ní plácla. "Nenech mě viset," popoženu ji, když se na mě jen podivně kouká. Danovi ukážu jen zdvižený palec, protože ten nějaké povzbuzení rozhodně nepotřebuje.

Studená voda a radost z toho, že jsem se "umístila" mi zlepšily náladu tak o sto procent, proto se i zasměju, když si všimnu, že Maureen někde úplně jinde, než jsme původně závodili. Pomalými tempy se vracím zpátky na pevninu.
 
Acai Luqueba - 24. dubna 2017 16:24
188886.jpg

Ošetřovna > Směr stáje

Pondělí, 13. září

Helen + označení



Paní ošetřovatelce se očividně nelíbilo místo, které jsem pro Helen vybrala, a přesadila jí. No, jako proč ne. Víc místa pro mě. Rozvalila se na posteli a udělala si pohodlí. Po náročné rozcvičce jsem byla tak akorát zralá si jít lehnout, ale to by přede mnou nesměl být ještě náhradní program v podobě plné stáje hoven. Převalila jsem se na bok, abych náhodou neusnula, podepřela si bradu a pozorovala, jak ty dvě operovaly.
„Ona se Hoochová nejspíš rozhodla, že bude dobrý nás naučit i mudlovský sporty. A zrovna baseball je fajn. Za sebe můžu říct, že jí to schvaluju. Příště by to mohl být fotbal.“ Upřímně bych chtěla vidět, jak se některý zdejší paničky honí za míčem. Pobaveně jsem se uchechtla nad svojí představou a sledovala, jak se Helen snažila dostat z plavek, aniž by cokoli ukázala. Stydlivka. Jako kdyby nám mohla ukázat něco, co jsme ještě neviděli. Vypadala u toho jak invalida, ale její útrpný výraz mi nedovoloval, abych se tomu smála. Víc než cokoli jsem se soucitně šklebila, kdykoli se jí obličej bolestivě zkroutil. Z mého pohledu to vypadalo, jako kdyby jí zdravotnice spíš mučila, než jí pomáhala. Přesně ten důvod, proč sem tak nerada chodím. Většina doktorů se dá zařadit mezi sadisty. Jako by si užívali naši bolest.
„No to je humus.“ Smrad z odvaru byl cítit až k posteli. Musela jsem se posadit, abych tomu odéru unikla a trochu mi natáhlo, když ho do sebe Helen tak vyklopila. „Kdo ví, co v něm všechno bylo.“ Slepičí pařáty, buvolí koule, stoprocentní výtažek z Reece a kdesi cosi. Rozhodně jsem to Helče nezáviděla, i když se u toho tvářila statečně. „Posereš se.“ Zašeptala jsem jí, aby to náhodou zdravotnice nezaslechla. Je to to samý jako Lektvary. Polovina ingrediencí mi prostě nedávala smysl a stejně z toho nakonec vždycky vznikla tekutina, která by byla toxická i pro trolly.
Seskočila jsem z postele, když Helen dostala svojí omluvenku, mastičku a byla zase oblečená. Pryč z ošetřovny a vzhůru do stájí, kam se mi chtělo ještě míň, než před tím. Jediná věc, na kterou jsem se opravdu těšila, byli koně. Ke kterým nám určitě nedovolí se přiblížit. Hádám, že na to si budeme muset počkat až na hodinu Jezdectví.
„Nashle.“ Ledabyle jsem mávla rukou na rozloučenou, než jsem vyšla z ošetřovny. Venku před sotva zavřenými dveřmi jsem se spokojeně protáhla. Konečně venku.
„Mně je to buřt, ale počkám na tebe. Když nám to zabere čas.“ Zazubila jsem se, a ačkoli jsem se sama převlékat nehodlala, doprovodila jsem jí k její koleji. Opřená o stěnu jsem pak čekala, než se vyprdelí. Měla jsem docela dobrou náladu. Náhlý návrat Cor mi držel úsměv na tváři a nemohla jsem se dočkat, až doženeme, co jsme zameškaly. Od začátku školy jsme spolu sotva promluvily a po tom incidentu s Jackie to půjde vůbec ztěžka.
Z myšlenek mě vytrhl až příchod Helen. Netrvalo jí to nijak dlouho. Byla zpátky překvapivě rychle a s úsměvem na rtech. Ten humus nejspíš začal účinkovat. Ještě před chvilkou vypadala jako hromádka neštěstí.
„Není zač. Cokoli, abych se vyhla vyučování.“ Mávla jsem nad tím rukou. Nakonec jsem to ani nedělala kvůli ní, ale kvůli sobě. Čím míň času strávím vedle Jordyn, tím míň si budu připadat jako idiot. Je to jedna z hlavních věcí na mém seznamu, které na Cor vyklopím hned, jak k tomu budu mít příležitost. Všechno to ve mně vřelo a já potřebovala někoho, komu bych to mohla ventilovat. A komu jinému než jí? Určitě se ráda zapojí do všedních záležitostí, aby zapomněla na hrůzy, kterýma si prošla. Zní to jako dobrá omluva pro moje sobecké smýšlení.
„No… popravdě jsem mu slíbila, že budu mlčet o tom, co se tam dělo. Chtěla jsem, abys myslela na cokoli jinýho než na to, jak je ti blbě. Ale ve směs není tak hroznej.“ provinile jsem se na svou spolužačku uculila. Očividně se na mou historku těšila, ale měla jsem pocit, že když bych znovu něco vypustila, mohla bych z toho mít akorát problémy. A když ne já, tak profesor. „Jeho oblečení je teda otřesný a to už nemluvim o tom meči, co neustále tahá s sebou, ale zarazil mě ten slovník. Ten chlap je jak dlaždič a to já nejsem milovník spisovnýho jazyka.“ Strčila jsem si ruce do kapes, abych je uchránila před chladem. „Víš, říkala jsem si, že když je to Zmijozel, tak bude vám zelenejm trochu nadržovat. Ale vypadalo to, že spíš schvaluje, co jsem Dracovi udělala.“ Jako co si budeme, ten ulízlej zmetek si to zasloužil, ale nečekala jsem, že Zmijozel bude reagovat takhle. „Že prej by mě za to měl pozvat na panáka. Na malou chvíli mi to přišlo trochu úchylný. Vždyť kolik mu je? Tak padesát? Nakonec jsem vyvázla s tím, že jsem měla zjistit, kde se dá sehnat krmení pro koně v Prasinkách. Ale jako… říkat Dracovi malá děvka. To mě fakt pobavilo.“ Nakonec jsem přece jenom něco vypustila a zasmála se při té vzpomínce. Vždyť je to vlastně jedno. Helen určitě není ten typ, co by to někde roztruboval. Na to jsou tu jiní. „Nejspíš to bude jeden z těch, co si všechno budou dělat po svým.“ Před námi se objevila stáj a já úmyslně ještě trochu zpomalím, abychom tam dorazily co možná nejpozději.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 24. dubna 2017 12:06
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Člapkanice v jazere


Maureen, Naira, Dan

13.9.



Keď mi Mau odpovie, nedá mi to a rozchichocem sa. Predstava Maureen, ktorá máva rukami zbesilo okolo seba a pri tom trafí Bendža tak, že sa mu tri krát otočí hlava bola proste vtipná. Minimálne to, ako som si to predstavovala spôsobilo, že som teraz ľutovala nedostatok pozornosti pri rozcvičovaní.
Mau sa rada prehnane ospravedlňuje kedykoľvek niečo niekomu spraví. Hmm,čo by sa s tým dalo...
Sladko sa na nich usmejem.
Vynahradíš? Bolo by fakt milé keby mu píšeš ospravedlňujúce lístočky a nechávaš mu ich tam, kde by ich našiel. Určite by ho to potešilo.
Zoširoka sa usmejem, ale moje ďalšie prípadné návrhy preruší hlas Nairy, ktorá vyzerá byť menej ako ochotná vojsť do vody. Otočím na ňu hlavu a jemne ju štuchnem päsťou do ramena.
Môžeš sa na mňa spoľahnúť. Spravím z tvojho pohrebu najlepšiu komédiu. A na kare budem podávať iba vegetariánsku stravu.
Na malú chvíľku mi blysne v hlave myšlienka, či je vhodné si teraz robiť srandu v akomkoľvek ohľade o pohreboch, keď máme všetci v čerstvej pamäti ten ktorý sa odohral priamo tu, v Rokforte, našťastie sa ale nestihnem prepadnúť s náladou o pár stupňov dole, zachráni ma madam Hoochová. Presuniem na ňu pozornosť.

Keď spomenie lezenie do jazera bez dovolenia, trochu sklopím hlavu a potutlene sa sama pre seba usmievam. Hlavne ku koncu školského roka, keď sa začalo otepľovať som už počas svojho štúdia pár krát skúšala čo to dá a chodila sa kúpať do jazera, pričom som sa snažila stiahnuť čo najviac ľudí. Pravda, stálo to moju fakultu nejaké tie body, ale... zo všetkých ostatných fakúlt sme si na tom zakladali asi najmenej.
Aspoň viem čo ma čaká v tej studenej vode.
To ale zistím, že tentokrát nebudem musieť prekonávať teplotný šok bez pomoci. Začudovane pozerám na malé suché lístky a poslušne si jeden vezmem, zatiaľ čo počúvam Nairinu odpoveď.
Vyzerá to ako čaj.
Zabrblem, zatiaľ čo lístok obraciam v rukách. Sama by som nevedela odpovedať tak dobre ako Nai. Herbológia ma bavila keď som mohla stáť pri črepníku a hrabať sa v hline, alebo brániť sa zúrivým rastlinám, a jednoducho robiť niečo produktívne. Ale akonáhle som mala vedieť nejaké fakty, išlo to dolu vodou. Preto sa na Nairu pochvalne usmejem.
Tento rok začíname celkom dobre. Aspoň bude menej vadiť, keď ma zase najbližšie niekto chytí v kuchyni a čosi nám strhnú.
Prevezmem si lístok po Sin a keď ho hodím do úst, spravím grimasu. Jedla som teda už aj lepšie veci. Zamľaskám jazykom a prinútim sa viac list požuť, aby som ho neprehltla hneď. Možno by to znižovalo účinky, a ja som teda bola za trochu tepla vďačná. Akonáhle zacítim, ako sa mi po tele rozlieva teplo, zaumienim si že zistím kde sa tá burina dá získať. Začujem okolo seba štikútanie od rôznych osôb a čakám, kedy to príde aj na mňa, ale spomedzi pier sa mi vyderú len zo tri - štyri zahýkania, keď to prestane.
Paráda, ani to nemá taký strašný efekt. Možno by sa to zišlo aj na metlobalové zápasy v zime, vždy mi premŕzajú ruky a nohy, nech mám oblečené čokoľvek. Neskôr zájdem za profesorkou Primrose.

Vyzlečiem sa z oblečenia do žltočiernych fakultných plaviek a na svetlo sveta vyjde, prečo som si tak intenzívne obkukávala vlastný zadok. Očividne som chcel pozdraviť všetky chápadlaté tvory spod vody ktoré by ma mohli vidieť, pretože cez polku zadku a stehna sa mi tiahne tetovanie. Lýskyplne si prejde prstom po línii jedného chápadla a potom sa už odhodlane otočím k jazeru, prezerajúc si ostatných vyzliekajúcich sa ľudí. Vyzliekajúcich sa chlapcov.
Aj keď niektorí telesne vyzerajú skôr už ako riadny chlapi. Richard je síce povrchný snob, ale dočerta má dobré telo.
Prejdem ešte pár pekných kúskov zrakom, kým sa konečne neocitnem čelom k tmavej mase tekutiny.
Tak fajn... ako strhávanie leukoplastu.
Kratšie vlasy, ktoré som si na dnes vybrala mi zavadzať nebudú, tak si ich nechám rozpustené a s výdychom sa rozbehnem do vody a vkĺznem do nej v priebehu pár sekúnd. Samozrejme že mi odmalička hovorili rodičia, že sa mám najskôr ovlažiť a až potom sa do vody hodiť, hlavne keď je studená, ale kedy som ich ja počúvala.
Merlin!
Neodpustím si keď ma zamrazí až na nechtoch nôh. Vlasy sa mi ako na povel zafarbia do chladnej kovovo striebristej, takisto ako obočie a dokonca aj mihalnice a stmavnú mi pery. Na moment sa mi úplne zmení štruktúra tváre, ako stratím nad ňou ovládanie ako následok šoku, ako začnem ale plávať a uvedomím si to, vrátim ju späť do normálu. O chvíľu už vyzerám v studenej vode pomerne šťastne.

Samozrejme, hneď ako sa vyhlásia preteky, som medzi prvými ktorý sa hlásia k účasti. Úprimne, vo vzduchu aj na zemi som bola o dosť rýchlejšia ako vo vode, ale to mi nezabránilo sa podieľať na súťaži. Súťaženie bola pre mňa sranda, v akejkoľvek forme. Doplávam k Danielovi.
Nechceš sa neúčastniť nech máme akú takú nádej aj my ostatný?
Prehodím k nemu veselo v podstate kompliment. Každý tu vedel že Dan je vo vode netvor. Stačilo sa pozrieť na tie jeho ramená a široký chrbát, presne tak ako som na chvíľu obkukávala ešte na brehu aj ja aby bolo jasné, že vpred pôjde ako torpédo. Aj napriek tomu som odhodlaná sa pri pretekaní zabaviť a vyplávam v tesnom závese za prvými. Ako však zistím, je rozdiel mať kondičku na suchu a vo vode. Drvivú väčšinu času môjho doterajšieho pobytu vo vode som sa potápala a snažila som sa zahliadnuť nejakého nezvyčajného tvora, alebo len sa len pokojne kĺzala hladinou, či sa položila na chrbát keď bolo slnečno a užívala si lúče na povrchu tela, zatiaľ čo zospodu ma chladila voda. Takže už kdesi v poloivičke mi absolútne dôjde dych, ktorý neviem vo vode príliš využívať a začnem zaostávať, no aj tak sa snažím a nevzdám to úplne, sústredená na to, aby som to dokončila, vnímajúc iba akési vzdialené chaotické pohyby a špliechanie.
Dokelu, plávať závodne je zložitejšie ako som si myslela.
Prebleskne mi v hlave keď konečne doplávam na koniec a zastavím sa. Chystám sa zistiť, kto tu bol ako prvý, keď vtom periférne zahliadnem hlavu niekde úplne mimo územia, kde sa máme zdržiavať.
Mau?
Dvihne sa mi kútik. To dievča sa večne dostávala do malérov, až na to že ona chúďa ani nechcela. Bez najmenšej starosti sveta sa rozplávam k nej.
Hej Maureeen, nie že ťa tam niečo stiahne ku dnu.
Zakričím po nej zvesela, neuvedomujúc si že ak si ju doteraz nikto nevšimol, teraz už asi všetci a stále jej mierim naproti. Bola už v úplne tmavej hlbokej časti jazera a čím viac sa približovala, tým viac som videla spanikárený výraz v jej tvári. Stretnem sa s ňou na polceste naspäť.
Pobrežná hliadka k tvojim službám. Ako si sa tam preboha dostala?
Škerím sa na ňu, zatiaľ čo sa spolu s ňou otočím naspäť.
 
Maureen Rott - 23. dubna 2017 23:47
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Jezero

Benji, Alex, Naira, Hoochová, vodníci a pak asi všichni


13. září
Pondělí



Zvednu ruce nad hlavu, jako kdybych se vzdávala. “Dobře, dobře, už se ti za tohle neomluvím, nikdy! Ale stejně ti to vynahradím, abys věděl. Jenom tak se mě nezbavíš Benjamine Hunte, tvou újmu ti splatím, i kdybys nechtěl.“ V polovině věty přejdu do hrozivého sípavého tónu, abych tomu všemu dodala ten správný nádech. Pak se nadšeně rozesměju a skoro povyskočím, jak se těším na plavání. Benji se nezlobil, to bylo to hlavní a já se mohla s radostí sobě vlastní tetelit z každé prkotiny, která mi přijde na mysl i na oči. A třeba takové otužování bude jisto jistě velmi zajímavá a zábavná věc!
Podívám se na Alex, když se mne optá na důvod mého omlouvání. Naštěstí naše malé divadlo se spolužákem některým uteklo, což je fajn. Když to neviděla ona, nemuselo to vidět několik dalších spolužáků. “Omylem jsem Benjiho při rozcvičce trochu profackovala.“ Uchechtnu se ještě pořád trochu nervózní a zabloudím pohledem k oběti. “Ale slíbila jsem, že mu to všechno vynahradím a on už se nezlobí, že ne Benji?“ Zazubím se jeho směrem a jakmile mi mou domněnku potvrdí, rozzářím se ještě o trošičku víc. Ještě kousíček a možná bych mohla ostatní začít oslňovat nebo tak.
Pak už jsme ale u jezera a Hoochová se dá do vysvětlování, které pozorně poslouchám a mimoděk jí na každou její instrukci rozvážně přikyvuji. Teď nastal můj čas. Nebyl to sice baseball ani rozcvička, ale plavání by konečně mohlo být něco, v čem bych mohla zazářit. Dokážu udržet hlavu nad vodou a dlouhé nohy by mi taky konečně k něčemu mohly být. Minimálně se mi nebudou plést a rozhodně kvůli nim nezakopnu. A to bylo zatraceně pozitivní, co si budeme povídat!
Poslušně se svléknu do plavek, i když si najednou nepřipadám tak pohodlně, jako předtím. Svojí postavou bych se nejlíp mohla přiřadit k Fabianovi a to teda nebylo zrovna moc lichotivé. Když se ještě k tomu objevím vedle Alexandry a jejích dud, mám co dělat, abych na sebe zase nehodila mikinu a nešla plavat v ní. Mimoděk si tělo obejmu rukama, snažíc se schovat celé své vychrtlé já a nervózně přešlápnu na místě.
Vlastně moje kamarádka je měňavec. Znamená to, že si může nafukovat a vyfukovat prsa jak se jí zachce? To by se hodilo, co si budeme povídat! Mám dokonce chvíli chuť se jí na to fakt zeptat, ale nakonec uznám za vhodné držet kušnu. Ono upozorňovat na její hrudník zrovna když je polonahá, by pravděpodobně přitáhlo nejeden pohled. Nejsem si vědoma toho, že by to snad mohlo být mé průbojné kamarádce nepříjemné, i tak je to ale docela nevhodné a já jí nechci přivést do případných rozpaků.
Vlastně by si z nich mohla udělat záchranný balóny, kdyby se topila… Rozvíjím svoje teorie dál, ale i tak se prostě nezeptám. Z mého rozmýšlení mě vytrhne až Hoochová, která se zeptá na Škytník. Už, už mám chuť vykřiknout, předběhne mě ale Naira. Což je vlastně paráda, protože je to hrozně chytrá holka a získala nám pět bodů.
“Jsi skvělá!“ Zazubím se na ní a zvednu palec vzhůru, dostatečně ohodnocujíc její snahu i gesty. Pak už si od profesorky jeden lísteček této rostliny vezmu a poslušně rozemelu mezi zuby. Vábný to zrovna dvakrát nebylo, ale jedla jsem už i horší. Třeba polévky z plechovky za pár centů nejsou zrovna pochutinou. Člověk se bojí zkoumat, co to v tom plave za kousky čehosi.
Škytka se dostaví téměř okamžitě a je skutečně neodbytná. Zadržuju dech a všemožný další fígle, co mi radili doma nebo snad i někdo v okolí. Zbavím se jí ale teprve ve chvíli, kdy se dotknu nohou vody a to pravděpodobně z důvodu, že se mi snad na chvíli zastavilo srdce.
“Ježíši kriste, to studí!“ Zaskučím zmučeně a vrhám pohledy alá ‚pomoz mi!‘ na všechny strany, i když mi samotné není úplně jasné, jak by to dotyčný měl udělat. Po chvilce se ale do vody vrhnu, raději po hlavě a rychle, než abych trpěla jako zvíře několik minut. Prvních pár temp jsem měla pocit, že mi omrzají končetiny, nakonec ale Škytník konal svou práci a u první bojky už mi bylo i celkem teplo. Dokonce jsem dorazila mezi prvními a bez nehody, což mě hřálo o to víc. No prosím, prvních 35 metrů a bez nehody, to bych si měla zapsat do deníčku!
Co se týče soutěže, byla jsem okamžitě připravená se zúčastnit. Získala jsem ve vodě sebevědomí a cítila jsem jako svou morální povinnost se zúčastnit, když se do toho moc lidí z Mrzimoráčků zrovna nemělo. Všimla jsem si pouze Alex, která se svým dravým duchem a přirozeným sportovním talentem okamžitě souhlasila. Tak trochu jsem jí chtěla i z toho baseballu dokázat, že nejsem takový poleno a něco zvládnu. Takže i kdyby se ozývaly nějaké pochybovačné hlásky z okolí, přidám se.
Jakmile je odstartováno, zuřivě se dám do kraula. Tedy aspoň vzdáleně mé pohyby měly něco takového připomínat, ve skutečnosti jsem mlátila rukama a nohama hlava nehlava a spíš nějakým zázrakem jsem se posouvala kupředu.
Hlavu jsem přitom měla neustále ponořenou pod vodou a vytáhla ji jenom v případech, kdy jsem se potřebovala nadechnout, přičemž jsem ani neotevírala oči. Rozlepit víčka, tak mě v nich štípe jezerní voda a po tom jsem netoužila.
Zuřivě kopu a mlátím pažemi do vody a přitom si vůbec nevšimnu faktu, že jsem se vcelku rapidním způsobem vychýlila z dráhy a místo rovně se spolužáky si to mířím ostře doprava a stále dál. Jelikož mám přitom celou dobu kebuli pod hladinou, neslyším případné upozornění a zvesela si to mířím kupředu.
Až po docela dlouhé době si uvědomím, že vlastně nevím, kde jsem a že je fakt divný, že jsem ještě nenarazila na bojku. Teprve pak mi dojde, že jsem vlastně neměla jak to zjistit. Proto se taky zastavím na místě a za ustavičného kopání nohama si protřu oči a vyjukaně rozhlédnu po okolí. Nejenom, že jsem byla notný kus od ostatních, ale ještě k tomu vychýlená na pravou stranu a to slušný kus za bojkou.
Zmocní se mě panika, protože mi v tu chvíli zní slova Hoochový jako kdyby přitom někdo mlátil do gongu. S nepříjemným pocitem, jako kdyby se pode mnou něco pohybovalo, se začnu klidnějším tempem dostávat zase zpátky. Jako kdyby mi mohlo pomoci, že už tolik nebudu čeřit vodu. Třeba mi to odpustí a možná si mě ani nevšimnou. Jsem hubená, moc vln a hluku určitě nenatropím… Uklidňuji se v duchu, ale mráz mi přitom přebíhá po zádech.
 
lord Richard Cornigrum - 23. dubna 2017 22:22
zk6313353.jpg

Hlavní síň >> Hřiště >> Jezero


Pondělí 13. září


Wolfram, Sinestra, Helen, Nick, Hoochová, zbytek spolužáků



S neskrývaným zájmem sleduji, jakou odezvu vyvolá mé rýpnutí. Sinestra se tváří, jakoby spořádala celý náklad citronů, Wolfram se potutelně usmívá a Helen vypadá, že každou chvíli někoho sprovodí ze světa. Možná to byla pouhá zvrácenost, ale připadala mi opravdu rozkošná, když žárlila. Navenek se sice snažila vypadat nikým nedotčeně, jenže řeč jejího těla prozrazovala dost. Pevně semknuté rty, lehce pokřivený úsměv, pohled zabodnutý do předmětů před sebou. Tyhle gesta bych poznal na míle daleko a to z jednoho jediného, prostého důvodu. Sám jsem byl v přetvářce zběhlý. Předstírat a mlžit mě učili už odmalička, protože projevovat skutečné emoce se v některých chvílích prostě a jednoduše nehodilo. Někdy holt bylo nezbytné zatnout zuby a udělat přesný opak toho, co byste chtěli.
"Přesně to jsem měl v plánu." odpovím směrem k Caylusovi, který podotýká, že by bylo moudré si vzít do péče raději chlapečka, nežli dívku. "Mužští dědicové jsou důležití, na tom se shodneme snad všichni. Třeba čeká Sinestra dva chlapce, kdo ví…" Pokrčím ledabyle rameny a upiju ze šálku kávy.
Své už jsem řekl, tudíž bylo načase se věnovat zase jiným věcem. Snídani, například. Zamyšleně si prohlédnu obsah stolu. Borůvkové dezerty nechám bez povšimnutí, zato vafle s burákovým máslem k sobě bez váhání přisunuji. Není to sice kdovíjak dietní jídlo, ale člověk by měl umět čas od času zahřešit, navíc teď máme dvě hodiny tělocviku, takže se zas až tolik nestane.
"Sinestra má pravdu, Helen. Tohle je jen mezi ní a Wolframem. Snad bys nevěřila těm ohavným klepům." Nevinně se usměju, což mi na důvěryhodnosti zrovna dvakrát nepřidává, jelikož tón, kterým mluvím, zní tak, jako kdyby tomu bylo přesně naopak. Netrvá dlouho a od stolu se zvedá jak Sinestra, tak Wolfram. Rozhodnu se je následovat. "Inu, pokud omluvíte i mě…" Sám už jsem sice převlečený, ale potřebuji zařídit ještě jednu malou, poměrně důležitou, věc. Postavím se na nohy a stejně jako Wolfram zamířím zpět na kolej. Na pokoji se dlouho nezdržím, pouze si sundám rukavice a místo nich na ruce navléknu potítka, která zakrývají dlaně. (cca. taková)
Ničím dalším se nezdržuji a stejně tak rychle, jako jsem na kolej přišel, jí i opustím. Mé kroky vedou přímo na hřiště, kde se začínají pomalu shromažďovat ostatní spolužáci. "Dobré ráno i vám." Oplatím profesorce pozdrav, přesně jak se sluší a patří. Snad každý o Hoochové věděl, že má ráda řád, disciplínu a hlavně dochvilnost. Ano, snad každý. Někdo to za celých pět let nepochopil vůbec a přišel stejně pozdě jako těch pár opozdilců, co se sem právě řítí s jazykem div ne až dole. Na jejich příchod nijak nereaguji, pouze se seřadím a nechám Nicka, aby nás přepočítal.
Jakmile máme nástup za sebou, poodstoupím trochu dál, abych měl víc prostoru a začnu s rozcvičkou, kterou má na starosti Blacková od lvíčat. S každou přibývající minutou mám pocit, že profesorka vybrala toho nejmíň vhodného člověka, jakého mohla. Ač jsem na pohyb normálně zvyklý a ráno si byl dokonce zaběhat, její předcvičování je na začátek až zbytečně rychlé a náročné. Valná většina má problém to vůbec udýchat.
Vážně nechápu, proč za tohle Nebelvír dostal pět bodů přidáno. Na místě Hoochové bych body strhával. Polovina lidí sotva funí a ten zbytek vypadá, že se každou sekundou odporoučí k zemi. Nebudu lhát, i na mě je to po ránu celkem slušnej nářez.
Ještě míň jak rozcvička mě nepotěší profesorčino vyhlášení famfrpálových kapitánů. Do čela týmu se totiž dostává Nick a já končím jako pouhý náhradník. Pravda, měl bych být rád alespoň za nějaký úspěch, jenže jsem přirozeně soutěživý a s druhým místem se až tak snadno nespokojím. Jsem zvyklý si dávat velké cíle, tudíž beru tělocvikářčino rozhodnutí za poněkud nešťastné.
Kam ta stará kráva dala oči? Nadržuje lvíčatům a ještě nepozná, kdo je na koštěti nejlepší?
Po rozcvičce následuje baseball, při kterém skončím v týmu s Nickem a Wolframem. "Díky za gratulaci." S vděčností krátce kývnu hlavou. "Vlastně mě před chvílí napadlo to samé." Přiznám, když Wolfram zmíní diskriminaci mužů. Jeho poznámka měla skutečně něco do sebe a nutila mě přemýšlet nad tím, jakým způsobem Hoochová kapitány vybírala.
Byla u toho střízlivá? Toť otázka.
Během mudlovské hry začínám jako pálkař, ale postupně vyzkouším i zbylé dvě pozice. Ani poté se nedá říct, že by mě baseball nějak zvlášť oslovil. Přestože oceňuji učitelčinu kreativitu, připadá mi hloupé sem tahat nekouzelnické sporty, zvlášť když tu máme takové antitalenty. Například Christina je levá jak šavle a to, co právě provedla Helen to jen dokazuje. "Výkvět šikovnosti… Jí dát cokoliv do ruky, to je učiněná tragédie." Nevěřícně nad spolužaččiným počínáním zakroutím hlavou. Jestli kvůli její neschopnosti bude Helen vyřazena z provozu, tak ať si mě nepřeje. Tohle byla vážně hodně silná rána…
Jen co se přemístíme k jezeru a profesorka odvykládá svůj nudný monolog plný upozornění, vezmu si lístek Škytníku a důkladně ho rozžvýkám.
Co je to do háje za kentus? Vždyť to chutná jako hlína!
Se svým typickým kamenným výrazem ze sebe shodím oblečení, kromě potítek, které si na dlaních záměrně nechám. Pak se rozejdu do vody a jakmile v ní jsem, pustím se co nejrychleji to jde, do plavání k první bojce.
 
Rory Callaghan - 23. dubna 2017 22:02
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Famfrpálové hřiště -> Stáje

Pondělí 13. září
Felix, Seymour, Coraline, Maureen, Benjamin, Acai, Jordyn, Helen a zbytek



Koutkem oka zaznamenám, že nejsem jediný, kdo dorazil pozdě. Několik dalších opozdilců se postupně trousí s různými omluvami nebo bez nich a přidává se k rozcvičce. Jednou z nich je dokonce i Coraline, kterou okamžitě zaplaví vlna vítání ze všech stran. Taky jsem rád, že už je zpátky. Povzbudivě se na ni usměju, i když nerozumím tomu, proč by po návratu z ošetřovny šla hned na tělocvik. Kdo by se mohl tak hrozně nenávidět? Rychle to ale pustím z hlavy.

Rozcvička je šílená. Sotva se stačím nějak minimálně protáhnout, než se začneme hýbat – zato pořádně. Sice žádný ze cviků nepřeháním a z tréninků jsem si nějakou tu kondičku odnesl, ale i tak jsem ke konci slušně zadýchaný. Místo několika posledních cviků se rukama opřu o kolena a snažím se popadnout dech, zatímco přemýšlím, proč se nás Diana snaží zavraždit. Radost z pohybu. V tu chvíli do mě cosi narazí, až ztratím rovnováhu, zavrávorám a málem skončím nosem v hlíně. Narovnám se a okamžik nebo dva na Maureen zírám jako na zjevení, než mi dojde, že to byla ona, kdo do mě vrazil.
„To je dobrý,“ brouknu nakonec, i když to už je Mrzimorka dávno v tahu a já mluvím k prázdnému vzduchu. Mávnu nad tím rukou, jako by to snad mohla vidět. Vždyť se ani nic nestalo.

Dvě kolečka kolem hřiště jsou ve srovnání s rozcvičkou pohoda – během líného klusu si trochu odpočinu a mám možnost si utřídit myšlenky. Což v překladu znamená, že celou dobu sotva vnímám okolí, a když asi dva metry přede mnou Maureen chytne zajíce, všimnu si jí až na poslední chvíli, když už přes ni sám málem přepadnu. Oběhnu ji takřka za pět minut dvanáct, pak se vrátím a počkám vedle, dokud se nesesbírá ze země. S tím jí pomůže Benjamin, což je fajn, i když se Maureen snaží bránit. Všimnu si pár odřenin a trávy ve vlasech, ale jinak se zdá, že je už tradičně nerozbitná. S její nešikovností je to vlastně tak nějak nezbytný předpoklad.
„Žiješ?“ ujistím se ještě s mírným úsměvem. „Koukám, ž někoho jsi přece jenom srazit musela. Když ne mě, aspoň sebe.“
Když znova vyběhneme, loudám se tak, že nakonec stejně běžím po zbytek trasy plus mínus vedle . Časově to tím pádem vyjde tak, že zatímco všichni ostatní uběhnou kolečka dvě, my jsme teprve na prvním. Poctivě si to druhé zaběhnu, i když už úplně sám. Přece jenom jsem vážně přišel pozdě. Je jen fér, když ho uběhnu stejně jako ostatní. Zhruba v polovině ale zapomenu, že už jsem jedno uběhl, a vydám se plynule na třetí.

Svůj omyl si uvědomím až ve chvíli, kdy se zcela sám ocitnu na druhém konci hřiště. Zmateně zpomalím do chůze a rozhlížím se, kam zmizeli ostatní. Když si uvědomím, že jsem vážně jediný zbylý běžec, a můžu za to vděčit jen své nepozornosti, zastavím se a pomalu se s rukama v kapsách vydám přes hřiště zpátky za ostatními. Z desetiminutové přestávky tak nemám v podstatě nic.

Dalším bodem na programu je baseball. Ten sport mám docela rád a něco málo o něm vím. Díky svému mudlovskému původu jsem si jeho hraní užil až dost – ale stejně bych se neoznačil za velkého experta. S Felixem a Seymourem se postupně prostřídáme na pozicích pálkaře, nadhazovače i chytače, i když musím říct, že jako nadhazovači mi to moc nejde – střelec jsem mizerný. Že to někdo dostal míčkem si všimnu, až když Helen s Acai odchází na ošetřovnu.
Doufám, že se nestalo nic vážného. Musím ale říct, že je to od Acai hezké, že ji doprovází. Na mrzimorských se mi vždycky líbilo, že bývají první, kdo podá pomocnou ruku. Myslím, že to je hezká vlastnost…

„Hm?“
Zamyslel jsem se tak, že jsem ztratil pojem o čase. Madam Hoochová právě zjišťuje, kdo by dal přednost stájím před plaváním. Upřímně? Před hlubokou vodou bych dal přednost i hranolkům z akromantule. Ne, že bych neuměl plavat, v bazénu nebo na pláži problém nemám, ale hluboká voda plná chobotnic, jezerních lidí, a bůhvíčeho ještě? Myslím, že bez takového zážitku se v životě obejdu.
Zvednu taky ruku. „Ještě já,“ přiznám se bez mučení. A zatímco se ostatní vydávají k jezeru, já s Jordyn se odebereme směrem ke stájím.
Vypadá to, že nás moc neplavců není. Aspoň zbude víc hnoje pro nás. Paráda.
 
Alastor Krimmer - 23. dubna 2017 19:24
al1932.jpg

Hřiště-->Jezero


Pondělí 13.9.



Následoval jsem ostatní spolužáky k jezeru a sleduji, co se bude dít. Jakmile se nás profesorka zeptá, na co je Škytník, v hlavě mi okamžitě vystřelí přesná definice z učebnice bylinkářství. Jak je mým zvykem, sám se nehlásím a neodpovídám, dokud nejsem tázán. Navíc se ukazuje, že je Naira ten pravý nadšenec do bylinkářství a navíc se na rozdíl od Nevilla tolik nestydí se přihlásit.

Na profesorčin povel se vysvleču a pro případ, že by se koukala Dee se narovnám a trochu zatnu svaly. Přeci jen chci dělat dojem, a když už pěstuji nějakou tu svalovou hmotu, rád toho využiji. No, ale oproti některým spolužákům si připadám opravdu malý.

Sepnu si vlasy do culíku a vyrazím taky do vody, hned za Thomasem. Uvažuji, jestli po jeho vzoru také nevynechat Škytník a po chvilce strávené ve vodě se rozhodnu jeho příkladu následovat. Nejsem sice původem Kanaďan, ale přeci jen jsem rodilý Angličan a na naše teploty jsem zvyklý. Vyplavu k první bóji a taktéž se zúčastním závodu. Jak se ukázalo, buďto nemám svůj den, nebo prostě rychlostní plavání není má silná stránka. I přes to, že vím, že se rozhodně neumístím na stupních nejrychlejších plavců této hodiny, snažím se do poslední chvíle.

Trochu se vydýchám a plavu volným tempem zpět na břeh. Pomocí kouzla se osuším a opět obleču do úboru. Následně vyčkávám, jestli bude ještě nějaký program.
 
Thomas Alexandr Black - 23. dubna 2017 18:57
thomas14874.jpg

Hřiště-->Jezero

Didý, Blagden, Fabian

Pondělí 13.9.



Vyloženě mi je do smíchu, když vidím ty naštvané ksichty, jejichž majitelé zkrátka sestřino tempo nedávají. Já se po množství potravin, které do sebe dnes naládovala, divím, že to dala ona a přitom nehodila šavlový tanec.

Poté si dám po sestřině boku i to kolečko kolem hřiště a neodpustím si komentovat rozcvičku.
„Koukám, že jsi docela zmáslovatěla, sestři. Vsadím se, že kdyby ses tolik nepřejídala, tak by tu dnes minimálně dvě blbky zvraceli do tvaru loga jejich kolejí. U Mrzimorských by to byl docela výkon.“
Když jsme následně rozděleni do trojic, vyhledám své chvilkové spoluhráče. K mému překvapení potkávám novou tvář. Potřesu mu rukou (pokud přijme) a povím: „Nazdar! Koukám, že nové tváře přibývají i v páťáku. Tak vítej v Bradavkách… teda v Bradavicích.“
Postupně se nějak prostřídáme na všech pozicích. Moc mi takhle hra nejde a věřím, že je důvod, proč mají kouzelníci jen jeden oblíbený sport. Famfrpál je prostě lepší a vyšperkovanější. Takovej baseball mi přijde jen jako trapnej trénink na odrářeče, a ještě k tomu s míčem, který se nikoho nesnaží zabít. Zlo.

Celou přestávku prakticky strávím s Didý a poté už hurá k chladným vodám našeho jezera. Poslechnu si profesorčin proslov.
„Studená voda? Kytka? Aáha, na co asi bude. Že by vnitřní topení?“ pronesu k sestře, ale fakt si nejsem jist, takže to neříkám zase tak moc nahlas a stejně to nějaký dychtivka vykřikne mnohem dřív a v našprtanější formě, než bych to zvládl kdykoli já.

Poté se už všichni začnou svlékat do plavek a můj pohled skončí na Ewingové, které jsem dnes zhodnotil jako největší kost.
„No, jedna věc se musí Ryanovi nechat, sestři. Ten chlapec ví, do čeho píchnout.“

Sám se také svleču a ozkouším vodu.
„Není to tak hrozné. Já fakt nevím, co všichni mají, vždyť je začátek září, ne ledna,“ pronesu k sestře a slezu do vody bez toho prašivého Škytníku. Ještě škytat půl dne, to by mi tak chybělo.

Když doplavu k první bojce, připojím se k fenoménu závodění mezi první a druhou bojkou taktéž.
Nazpět plavu taktéž rychle, protože už mi taky začíná být fakt zima.
 
Naira Sinclair - 23. dubna 2017 17:20
nairaf7146.jpg

Jezero

13. září


všichni přítomní

Neplavce doprovodím pryč s pohledem do zad a s lehkým ostnem závisti, že se nemusí rochňat v ledovém jezeru, ačkoliv jsem z toho ráno byla nadšená. Teď jsem ale byla po Dianině rozvičce a kolečku kolem hřiště rozehřátá až moc a toužila se jít jen rozvalit někam na trávu. Navíc jsem jen čekala na to, až prvotní zahřátí pomine a já budu mrznout díky zpocenému oblečení.

Když jsme na břehu, nejistě přešlapuju z nohy na nohu. "Jestli zmrznu, řekneš na mým pohřebu něco vtipnýho, slib mi to," pošeptám Alex, ale to už Hoochová začne mluvit. Doopravdy nás chce naházet do vody jako bezbranné mloky! Začnu se opatrně svlékat a jen lehce namočím do vody palec, než s vyjeknutím zase stáhnu.

Proslov Alex na mém pohřbu se mi teď zdá mnohem pravděpodobnější než před minutou.

Profesorka nezapomene dodat něco o tom, abychom sem nechodili bez dovolení. Vypadám snad jako blázen? Vždyť tohle musí být i týrání ryb! Ještě si škodolibě přisadí s tím, že by nás do té vody poslala, ale ředitel je jiného názoru, proto přinesla Škytník.

Moje ruka vystřelí nahoru. "Škytník se používá na zahřívání, buď ho můžeme rozdrtit, nebo se z něj taky dělá čaj. Lidi po něm často škytají, proto to jméno," vychrlím ze sebe překotně, šťastná, že se mi hodí znalosti z bylinkářství. Profesorka Primrose by byla určitě pyšná!

Pak všichni dostaneme tu zatracenou bylinku, o které vím, že je nechutná, ale i tak se neubráním menšímu dávení. Cítím, že mi začíná být teplo, ale i tak do vody vlezu značně neochotně a plavu k druhé bojce. Můj otec byl mořský biolog a představa, že bych neuměla plavat, ho děsila víc než moje kouzlení. Jestli se někdo pouští do nějaké závodění, ignoruju to, ale na povel profesorky trochu zrychlím.
 
Helen Lynnerwood - 23. dubna 2017 17:14
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Ošetřovna => Kolej => Směr stáje

Etty, Acai


13. září
Pondělí




Před vstupem do ošetřovny už se na Acai jenom jemně usmívám v odpovědi, protože nejsem schopná ničeho jiného. Po vstupu zdvořile pozdravím zdravotnici a posadím se na postel, kam mě vlastně spíš umístila má zachránkyně. Po chvilku se ale zase škrábu na nohy, protože zdravotnice mi ukazuje na židli. No tak ženský, domluvte se přece, jsem marod a potřebuju to vyléčit, ne vychodit!
Po její otázce ohledně sportu na ni jenom útrpně pohlédnu. Hrajeme baseball, ano. Ovšem skutečně bychom neměli, protože jak si můžete všimnout, jsou mezi námi tací, co jsou v téhle hře okolí nebezpeční. Jsme vděčná za přítomnost Acai, která neustále švitoří. Mohu se soustředit na něco jiného než je vlastní nevolnost a nepříjemný pach desinfekce.
Po pokynu zdravotnice nejdříve chvilku bojuji s ramínky plavek, abych si je pod tričkem přetáhla přes ruce, což se mi nakonec povede, i když chvilku vypadám jako bezruká. Následně vyhrnu tričko pod prsa a ukážu jí odhalené bolestivé místo. Nepřekvapivě už to začínalo modrat, společně s rudými švy na kůži to tvořilo krásnou mozaiku. Nechám ji dělat její práci, i když se přitom tvářím, jako kdyby mě do daného místa spíše dloubala, než ho jemně prohmatávala.
Souhlasně přikývnu na její poznámku. Vážit drahocennou cestu z hřiště až sem mě stálo hodně sil, obzvlášť když jsem se na každém pátém kroku málem pozvracela. Rozhodně bych přivítala, kdyby zdravotnice běžela na hřišti za mnou a ne já za ní až sem.
S díky od ní přijmu nápoj, který ale nepředstavitelně páchl. Snažím se nedát najevo, jak je mi to odporné a jak bych to nejraději vylila. Vím, že mi to má pomoct, i přes to mi trvá notnou chvilku, než se nakonec odhodlám celý obsah vyklopit do sebe. V první chvíli mám stejně pocit, že se mi udělalo ještě hůř a všechno to zase poslušně vrátím zpátky.
Naštěstí, i tentokrát jsem dokázala svůj žaludek uchlácholit a tak stále jenom čekám, kdy to konečně začne fungovat. Prý do pár minut. No jestli jsem ten blaf vypila pro srandu králíkům, zrovna dvakrát mě to nepotěší. To už bych pak na pálce někomu ublížila já. Bez míčku.
“Děkuji.“ Pokusím se na zdravotnici mile usmát a poděkovat jí tak za její péči, přičemž si od ní převezmu kelímek s mastí na pohmožděniny. Bude potřeba. No a měla jsem další důvod, proč tak nenávidím tělocvik. Jako kdyby to byl ráj pro všechna nemehla školy, která tam zvesela kosí jednoho spolužáka za druhým.
Nasadím ukázkový poker face, jakmile zmíní omluvenku na plavání. I když jsem měla jít do stájí, nikdo mi nedal záruku, že se Hoochová nepokusí mě do té vody nakonec nahnat. Předtím bych se klidně nechala propíchnout vidlemi, v nynější chvíli ale budu mít neproniknutelný štít. “To byste byla moc hodná, taky se na to zrovna dvakrát necítím.“ Pokývám souhlasně hlavou, aby mi tedy omluvu sepsala. Škoda jenom, že to nenapsala všeobecně na celý tělocvik, i to kydání se Zmijozelem. Pořád je to lepší než plavání, to rozhodně. Ale zábavná hodinka se středověkým rytířem a hromadou koňských koblih není zrovna moje představa správně naplněného volného času, který jsem mít mohla.
Tak jako tak, s omluvenkou v rukách už se mi dýchá o něco lépe a dokonce se mi zdá, že i ten pahnus začínal působit. Nebo alespoň můj mozek přijal myšlenku, že by se mi mělo začít dělat líp. Ať tak nebo tak, postupně se mi vracela barva a dokonce i má nálada se vyhoupla o trochu výš, než byl bod mrazu.
S díky se rozloučím se zdravotnicí, popřeju jí hezkého dne a s Acai po boku se vydám z ošetřovny. Pohlédnu na ni přede dveřmi a na chvilku se zamyslím. “Neskočila bys se mnou ke koleji? Převléknu se, kydat v plavkách se mi moc nechce. Co tobě?“ Sice se sama převlékat nechce, ale vzorně mě doprovodí na kolej, kde se vysvléknu z těch příšerných školních plavek. Přes cvičební uniformu si natáhnu ještě mikinu. I když to není zrovna můj vkus, bylo by absolutně nepraktické mít v šatníku jenom samé sukně a svetříky. Proto mám na takové chvíle, jako je právě tahle i nějaký ten sportovnější kus.

Když vycházím zpátky, je mi už mnohem lépe, což dám najevo úsměvem, jakmile spatřím Acai, jak se opírá o stěnu. Přistoupím k ní. “Ještě jednou díky za pomoc.“ Naposledy ohodnotím její pohotovost a pomalým krokem se vydám směrem ke stájím, očekávajíc, že se přidruží po mém boku.
“Takže…“ Začnu protáhle, abych přilákala její pozornost. “…chtělas mi vyprávět o trestu u profesora Zmijozela? Nejsem si jistá, jestli to chci slyšet. Něco mi říká, že už ho pak nikdy neuvidím v takovém světle, jako ho vidím teď.“ Pobaveně se na ni zazubím. Je pravda, že jsem s ním nikdy neměla moc co dočinění. Nechodila jsem ani na jeho povinně volitelný předmět, ani na kroužek a nepatřím mezi jedince, co by sbírali jeden trest za druhým. Pro mě to byl prostě jakýsi podivný muž, který nechal hlavu ve středověku a neuvědomil si, že dnes už do sebe nebodáme mečíky, jak tomu bývávalo. Možná si po Acaině vyprávění řeknu „díky bohu za možnost ho nevidět“.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85538578033447 sekund

na začátek stránky