Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:31Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:31Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:13Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:41Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:13Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:13lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 13:41Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
Rolanda Hoochová - 23. dubna 2017 17:04
large(8)59646442.jpg

Jezero

Tělocvik, 13. září - studenti

Obrázek



Během baseballu na mne jedna ze studentek vystřelí míček. S připravenou hůlkou v ruce ho stačím zastavit kousek od své hlavy a pomocí wingardium leviosa (které už samozřejmě nevyslovuji), ho vrátím vzduchem zpátky Cassandře. Tím, jak se momentálně věnuji jejímu míčku vůbec nepostřehnu, že se někomu stal úraz.
Naštěstí jedna z neplavkyň se nabídne, že Helen odvede na ošetřovnu. Další neplavec. No - alespoň tak. ,,Samozřejmě. Odveďte slečnu Lynnerwoodou na ošetřovnu a vy se poté vraťte do stájí."
Jakmile se Byrdová vydá do stájí a ty dvě na ošetřovnu, se zbytkem se rozejdeme k Jezeru.

,,Plavky jste si rozhodně nebrali jen tak." promluvím ke studentům, zatímco stojíme na kamenitém břehu. ,,Dnes sice není úplně nejideálnější počasí k plavání, ale ani to nás neodradí." Dám si ruce v bok a přejedu studenty pohledem. ,,Škola skutečně nemá žádný krytý bazén,
jak jsem zaslechla některé z vašich domněnek. Za to ale máme krásné, prostorné jezero, které k tomuto účelu dostatečně poslouží."
Nechám studenty se rozkoukat, případně dojít k Jezeru a ozkoušet teplotu.
Pobaveně se mi roztáhnou koutky do úsměvu, když vidím jejich bílé obličeje. ,,Není to zrovna kafe, ale otužování je zdravé. Tak - do plavek." zavelím a vytáhnu z kapsy malý sáček. Mezitím, co se svlékají, pokračuji. ,,Do Jezera máte samozřejmě bez souhlasu profesora vstup zakázán,
proto v žádném případě nechci vidět, že sem leze někdo bez povolení."
Člověk nikdy neví, čeho jsou studenti schopní a pokud se najde někdo, komu se dnešní jezerní exkurze zalíbí..

,,Já bych vás do té studené vody klidně poslala, ale profesor Brumbál byl jiného názoru. Proto jsem vám přinesla lístky Škytníka." Rozdělám sáček a vezmu do ruky jeden z tmavých lístků. ,,Ví někdo, na co jsou lístky Škytníku dobré?" Rozhlédnu se po třídě a čekám, jestli je zde někdo dosti zdatný v bylinkářství, případně o něm někdo slyšel. /(správná odpověď: Škytník se používá pro dočasné zahřátí těla. Může se pozřít jak rozdrcený, nebo louhovaný v čaji, tak rožvýkat v ústech. Lze aplikovat i na zvířata. Škytník se mu říká proto, že po pozření se často u dotyčného objeví škytavka.)/ < kdo dřív píše, ten dřív mele.
Pokud se někdo přihlásí a správně odpoví, kývnu hlavou a přičtu mu 5 bodů. Pokud ne, využití Škytníku zodpovím sama.

,,Tak, teď když víte, proč jsem vám sem Škytník přinesla, každý si vezme jeden lístek a sní ho.A první půjde třeba Ewingová." Podívám se na ni, když vidím, jak se klepe jako ratlík. Podám ji jeden list a následně je rozdám i ostatním. Pobaveně sleduji jejich znechucené grimasy. ,,Nikdy jsem neřekla, že je to dobré." A aby toho nebylo málo, za chvíli se každý druhý rozškytal. To je mi ale pohled..
,,Tak, šup do vody." Naženu je do ní. Každý, kdo snědl Škytník by měl začít cítit příjemné proudění tepla v těle, nicméně i po vkročení do jezera ucítí studenou vodu. Ale nemělo by to být tak nesnesitelné, jak bez Škytníku. Mezitím, co se rychlostí šneka plouží do vody, přivolám si koště.
,,Připravila jsem vám do vody bojky. Jedna je 35 metrů od břehu, ta druhá je 50. Nikdo nebude plavat dál, než ke druhé bojce, je to jasné?" Nerada bych, aby se hodiny zúčastnili i Jezerní tvorové.
,,Ti, kteří v plavání nejsou tak zdatní, budou plavat k první bojce. Budu vás sledovat zeshora.
Kdyby se kdokoliv topil, křičte, mávejte rukama, cokoli. Nikdo nebude přeceňovat svoje síly ani se předvádět. Jezero je nebezpečné, ale méně, pokud ho respektujete."
Nasednu na koště a vznesu se vzhůru.
,,Tak - všichni vzhůru k první bojce!" zakřičím dostatečně nahlas a sleduji, jak se brodí vodou. Po pár krocích, co přešli z břehu jim začala zem pod nohama mizet. U první bojky šlo ještě vidět na dno. Lze zahlédnout pár kamínků, řas. Ale čím blíže se přibližovali k druhé bojce, tím temněji pod sebou měli.
Jakmile doplavou k první bojce, nechám některé se vydat ke druhé. Takový Fletcher neměl s plaváním žádný problém. U jiných to však vypadalo, že se ve vodě příliš necítí.
,,Rychleji, rychleji. Plavete jako kdybyste měli umřít. Čím více se budete pohybovat, tím více bude Škytník působit. Tak plavte a neumírejte mi tady."

Pokud se našli tací, kterým se ve vodě líbilo natolik, že byli svolní k malému závodu, nechala jsem je plavat rychlostní tempo od první bojky k druhé. Vítěz získal 15 bodů, druhý 10 a třetí 5.
 
Daniel Fletcher - 23. dubna 2017 16:07
61894639_429306564517434_5059874900966113280_n8464.png

Tělák
13. září
Spolužáci




Seřadím se s ostatními do řady a škodolibě se ušklíbnu, když Nick nezapočítá do počtu sebe. Nechápu, jak o sobě mohou zmijozellští prohlašovat,že jsou chytří. Vždyť ani neumí počítat. Po seřazení se odeberu na místo a po vzoru Diany začnu s rozcvičkou. Zvolila tedy dost netradiční, na tom se shodneme všichni, ale já v tom žádný problém neviděl. Dech mi vystačil, ani jsem se příliš nezapotil, nicméně nadšený jsem z toho taky nebyl. Raději bych šel už teď hned skočit do jezera, namísto takového aerobiku nebo co to vlastně je. Nicméně si nemůžu nevšimnout naštvaných výrazů svých spolužáků, kteří s něčím tak dynamickým na začátek nepočítali. Třeba takový Ryan se tvářil, jako by měl chuť Dianu zavraždit. Začínám mít už teď obavy, že dřív nebo později ji tu rozcvičku někdo vrátí. A nebo poděkuje, když nám získala pět bodů!
Jenže během rozcvičky přišel Kenji i s Coraline. Nechtělo se mi věřit vlastním očím. Bál jsem se, že ji už nikdy neuvidím. Že po tom všem se už nebude chtít do Bradavic vrátit. Určitě ne takhle brzy. Vesele na ni zamávám. Byl jsem rád, že je naše kamarádka v pořádku a hlavně jsem byl rád i za Kenjiho. Trápil se tím víc než kdokoliv jiný a nejhorší na tom bylo, že jsem mu neměl jak pomoct.
,,Hej Cor! Rád tě vidím zpátky."

Jakmile rozcvičování skončí, dojdu za Ryanem s Erikou a oběma pogratuluji ke kapitánům. Tohle mu jenom prospěje, pokud bude na něm ležet určitá zodpovědnost. Třeba přestane s těmi drby a lítáním za Sinestrou. Mám totiž takový pocit, že to mezi nima nedopadne dobře. Někdo pravděpodobně odejde se zlomeným srdcem a mám zlé tušení, že ona to nebude. Jakmile profesorka zavelí kolečko kolem hřiště, nenápadně se objevím vedle Kenjiho a ramenem do něj během běhu šťouchnu.
,,Tak co? Co Cor? Jak jí je? Bavili jste se?" Zahrnu ho otázkami.

Když doběhnu zpátky na místo, kde jsme cvičili, Hoochová už tam na nás čeká s další aktivitou. Baseballem. ,,Ty vole tak to je pecka!" Neodpustím si a chytnu do ruky míček na nadhoz. Vždycky jsem si to chtěl zkusit. Do skupiny jsem vyfasoval Ryana s Kenjim, na což jsem si nestěžoval. Raději zmrzačím své dva kamarády, kteří mi to nebudou mít za zlé tolik, než kdyby to byl někdo ze zmijozelských. Ale to bych měl z toho mrzačení alespoň nějaký požitek. Kdyby to byl třeba takový Wittelsbach.. Jistě by si na něm smlsnul i Ryan.
Tak jsem tedy čapnul míček, pořádně se rozpřáh a nahodil. Ať už u pálky stál kdokoli, další nadhoz mu proletěl těsně kolem hlavy. ,,Máš štěstí, že máš helmu vole." zazubím se, když střídám a postupně si vyzkouším každou pozici. Nebylo to zas tak těžké, něco bylo horší, něco těžší. Obecně takhle poprvé odpalovat není lehké asi pro někoho. Míček letí rychle a trefit se do něj úzkou pálkou je něco jiného, než se trefit do velkého potlouku. Ale tak nemůžu soudit, já famfrpál nehraju. Nicméně ani tohle se neobešlo bez potíží. Christina trefila Helen do břicha a skončilo to tak, že ji Acai odvedla na ošetřovnu.

,,To jsou ti zmijozelští fakt tak debilní? Nejdřív Nick neumí počítat, pak Christina nezvládne odpálit ani na jinou stranu. Začínám vážně věřit teorii, že se dostávají do dalších ročníků jen kvůli svým zazobaným papínkům." Ušklíbnu se, když povídám klukům a sundávám si chytačskou helmu.

Po baseballu následovala krátká přestávka, kterou jsem strávil klábosením s kýmkoli, kdo na mě promluvil a to možná pokračovalo i cestou k jezeru. ,,Nezávidím jim sbírání hoven.." utrousím si za cesty pod vousy. A hlavně jim nezávidím přítomnost Zmijozela, který byl ze všech kantorů nejpodivnější. Úplně živě jsem si na něm dokázal představit tričko s potiskem: The Rapist.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 23. dubna 2017 14:29
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Telocvik


primárne CorCor, Benji, Mau

13. 9.



Počas čakania stojím a je na mňa trochu čudný pohľad, keďže si odtiahnem pás na športových legínach od tela, vytočím sa a vyzerá to, že si hodnú chvíľu čučím sústredene na oplavkovaný zadok. Keď ale zachytím Coralinine slová, odtrhnem od seba pohľad a presmerujem ho na ňu.
Nevšimla si ten pomalovaný transparent ktorý bije do očí hneď pri príchode? Ale to nie je...ktorý idiot ho zvesil?
Nevidím iné riešenie ako to, že niekto ho dal dolu. Odujem spodnú peru.
Ach...namaľovali sme ťa na plachtu na privítanie, visel hneď nad vchodom do spoločenky. Keď zistím, kto ho dal dole, strčím mu hlavu do hajzla.
Druhú polku vety už hovorím skôr sebe.
Je to taká škoda, fakt si všetci dali záležať na tom aby to bolo pekné. A mohlo to byť také milé prekvapko. Bola som zvedavá ako zareaguje.
Ospravedlňujúco sa na Cor usmejem, keď začujem Maureen a Benjiho, ktorý sú neďaleko.
Tvár? Čo by mal mať s tvárou?
Úprimne som si nevšimla že by sa mu niečo stalo, a Mau hrala tú muklovskú hru ktorej názov som stihla do pätnástich minút zabudnúť s nami, takže ho nemala ako trafiť loptičkou alebo letiacou pálkou z ruky a predtým som nezachytila žiaden incident. Popravde, okrem oznámení že som kapitán mužstva a príchode Coraline som nevnímala okolie takmer vôbec.
Za čo si sa vytrestala?
Opýtam sa nechápavo Mau, guma na legínach ešte stále natiahnutá od tela, akoby som zabudla že ju tak držím.
 
Wolfram von Wittelsbach - 23. dubna 2017 12:18
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září

U famfrpálového hřiště → K jezeru



Tělocvik




○ Ti na hodině



„Zvykej si padre.“ Uslyším od Sin a na její sladký úsměv se jen zašklebím 'Tak pomstychtivá. Stalo se někdy, že by nechtěla něco oplatit?' Pomyslím si a svůj pohled otočím k Sanny.
„Neboj, znáš Sin.“ pobaveně se mi zvednou koutky do úsměvu. „Lichotí jí jakékoli spojení s absolutním zlem a pekelným vládcem.“

Jako ostatní se po nařízení Hoochové seřadím.
Překlepu Nicka v počítání si raději nevšímám a beru to tak, že vykročil pouze špatnou nohou z postele. Zmijozel přece nemůže být plný ňoumů.
Hoochová přiřadí Dianě rozcvičku a ta jí pojme celkem... netradičně? 'Trapné, jak se snaží být jenom zajímavá. Asi tomu nebelvírskému mozku nedošlo, jaký je rozdíl mezi rozcvičkou a cvičením.' Naštěstí jsem měl tělo celkem v udržovaném stavu z minulého týdne, proto to pro někoho na mé úrovni nemohlo dělat problém. O to víc mně tikaly koutky do úsměvu z pohledu na všechny ty protivné ksichtíky.
Vybírání kapitánů famfrpálových družstev poslouchám jen napůl, abych věděl, komu později slušně pogratulovat. Jinak se mě to prakticky netýkalo a já našemu týmu fandil jen kvůli bodům, které může získat.
Jen překvápeně mi pohled zajede ke Cor, kterou někdo přivedl. Rozhodně jsem neočekával, že se tu objeví tak brzy. Věnuji jí možná tak přátelský úsměv a dál se věnuji hodině. Určitě ji takové obklopení lítosti a falešné nápomocnosti ze všech stran bude za chvíli otravné, tak s tím nebudu ani začínat.
Jakmile rozcvička skončí, profesorka přičte Nebelvíru 5 bodů.
'Si dělá jako srandu?' Nechápavě zvednu obočí. 'Za co, jako? Za posrané pilates?' Ona rovnou cvičila a nedělala rozcvičku, však jí měla ještě strhnout body za neuposlechnutí.
Nadržování Nebelvíru opět pokračovalo, klasika.


'Hey hou Yankees...' po pár kolečkách nám sdělí mudlovský sport a já s tím problém nemám. Sice jsem jej nikdy nehrál, ale párkrát už viděl. Sledování mi nepřišlo moc záživné, třeba po vlastním vyzkoušení této hry přehodnotím názor.

„Gratuluji, kapitáni.“ povím s přátelským úsměvem Nickovi a Richardovi. Zdvořilosti není nikdy dost. „Myslíte, že Hoochová diskriminuje muže, když za kapitány zvolila jen ženy?“ ušklíbnu se na Nicka, neboť je jediný mužský kapitán. Což mě přivádí k velkému překvapení. Asi jako každý jsem očekával, že kapitánem bude Richard.
Počkal jsem, dokud si ti dva nevyberou, co si jako první vyzkouší a zvolil jsem si to třetí. Nějak mně na pořadí nezáleželo, když jsem věděl, že se to prostřídá.
Ať už se to týkalo odpalování, chytání nebo nadhazování, jako vždy byly první pokusy slabé. Naštěstí díky mému úžasnému nadání jsem si rychle zvykl na pálku v ruce a styl nadhazování i odpalování mých dvou spoluhráčů, tudíž to pro mě už v tento den problém nebyl. Kouzlo této hry mně však nadále unikalo.

Jako ostatní se vydám k jezeru a moc se mi tam nechce. Mám takové tušení, že by se mě valná polovina třídy mohla pokusit utopit.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 23. dubna 2017 01:15
4e42fb8e7645cc6a56a99c13f919e8aa3450.jpg

Hřiště -> jezero

Pondělí, 13. září

Felix, Runa, Naira, Emily



“Jo, nějak tak,“ přitakám na Runinu poznámku. Ne že bych se držela dál od sladkého, ale tohle vypadá jako bomba. Velká nechutně sladká bomba! Ale láká ochutnat aspoň lžičku!
“A ne, v tomhle teda závodit nebudu,“ nakrčím nos nespokojeně na Felixe. “Byla bych ulepená až za ušima!“
Teplota vody mi však dělá drobné starosti. Ještě že mám na sobě tolik vrstev oblečení, budu se mít pak v čem pořádně zahřát!
“Rozhodně to musíme zopakovat,“ špitnu. “Bylo to moc fajn, takovej relax. A moc pěkně maluješ nehty,“ dodám s nevinným úsměvem.

Pozornost kmitala sem a tam, po týdnu volna mít první hodinu zrovna tělocvik… no, na jednu stranu dobře, aspoň nemyslím na blbosti během nějakého náročného kouzla! Nicméně jmenování kapitánky našeho družstva zaregistruju hned a bez meškání Runě gratuluju. Trochu nadneseně, však to bylo jasné, ne? Je šikovná, spolehlivá a o tu pozici stála! Ale i tak mám za ni velkou radost!

Rozcvička… Opravdu?! Zpočátku jsem si říkala: proč ne? Trocha pořádného pohybu nám po tom volnu neuškodí. Ale ono to pokračovalo dál a dál! To myslíš vážně! Diano, ty jsi blázen! Ať už to skončí! Slušné rozptýlení během toho mučení byl návrat Cor. Nohy se mi na chvíli zastavily a s úlevným úsměvem, že je opravdu zpátky a živá, jsem na ni kývla.
Když rozcvička skončila, rozeběhla jsem se na to kolečko jako jedna z prvních. Snad abych utekla od Diany co nejdál!

Plavání se, zdá se, ještě odkládá. Ono na něj určitě dojde, ale jen ať to je co nejdéle! Zatím je na řadě baseball, v Bradavicích bych ho sice nečekala, ale proč ne? Zvláště na pálce je to dost podobné odrážeči. Tak se přesunu k Emily s Nairou a pokud jim to nebude vadit, chopím se jako první právě pálky. Však se na ní prostřídáme všechny, že? A tady mi to šlo dost dobře, takže pokud míček letěl aspoň trochu mým směrem, trefila jsem ho pěkně daleko! Ale pak přišel na řadu nadhoz. Nemyslela jsem si, že bych mohla být tak šíleně levá, ale jednou míček letěl místo k Emily na paní profesorku! Jejda! Já nic! Určitě mě bolí svaly z tý rozcvičky a ruce mě neposlouchají! Ano, asi to bude tím…
“To je nebezpečnější jak famfrpál,“ postěžuju si holkám.
No, pak jsem raději šla chytat, to mi šlo zase docela obstojně.

O přestávce sebou plácnu na zem, musím doplnit tekutiny, tahle hodina je… a ještě určitě bude síla! Ale sotva jsem se trochu rozseděla, už to přišlo. Jezero… Ajéje… Nějak na mě padne zima, přitáhnu si blíž svetr a mlčky se vydám za ostatními k vodě.
 
Coraline Spencer - 22. dubna 2017 18:17
64434877.jpg
Tělocvik – famfrpálové hřiště – na skok dívčí mrzimorská ložnice – opět famfrpálové hřiště - přesun k jezeru

Hoochová, Jordyn, Acai, Alexandra, Maureen, Helen + další vítající, na které jsem možná neúmyslně zapomněla + všichni kolem

pondělí 13. září



Stále klopím oči, když na mě několik lidí zavolá, aby mě přivítalo zpátky, ale usmívám se a na pozdravy odpovídám kývnutím nebo mávnutím. Potěšilo mě to, ale radši bych, kdyby mě z té vší pozornosti vynechali a normálně se pokračovalo v hodině. Zjišťuji, že tohle se od toho incidentu změnilo, už nechci být příliš středem pozornosti, radši bych byla neviditelná, aby si mě příliš nikdo nevšímal. Ale zase na druhou stranu tak nějak chápu, že některé asi potěšilo, že jsem zpátky.

Zkamením šokem a hrkne ve mně, když mě někteří spolužáci bez jakéhokoliv varování hodí ruce kolem krku, že ani nestačím objetí opětovat. Jordyn se dokonce rozpláče, což mě opravdu šokuje, málem začnu taky, ale udržím se.

Obzvlášť radost mám z toho, že vidím Acai. Na její poznámku se vesele zašklebím a jaksi stydlivě na ní mávnu. Už se nemůžu dočkat, až si spolu popovídáme a poví mi, co je nového. Samozřejmě doufám, že ode mě nikdo nebude chtít, abych vyprávěla o té…události. Na to opravdu náladu nemám a budu se bránit zuby nehty, kdyby s tím náhodou někdo začal.

Pak ke mně přijde Hoochová a vyptává se mě, zda jsem schopná zapojit se normálně do hodiny. V duchu nad tím podrážděně zakroutím očima. To bych asi nebyla ve škole, kdybych se neplánovala zapojit. Profesorce přisvědčím, že se zapojím, ale že jsem si jaksi nestihla vzít plavky, které jsme měli mít, podíl Kenjiho na tom, že jsem si plavky vzít nestihla, vynechám – přece nejsem bonzák. Načež mě profesorka vyšle, ať se skočím převléknout, což v rychlosti udělám, zamířím rovnou do naší ložnice a pak hned zpátky na hřiště, nikde se nezastavuji.

Přiběhnu zpět na hřiště celá udýchaná, pod oblečením mám své zářivě zelené dvoudílné plavky a náhle s nevolí zjistím, že profesorka chce, abychom si dali kolečko kolem hřiště. Opozdilci dvě kolečka. Nahlas zasténám, ale úkol splním, i když pak funím jako lokomotiva a držím se za levý bok, ve kterém mě parádně píchá. Je vidět, že už jsem dlouho netrénovala.

Pak nás profesorka rozdělí do skupinek, že si zahrajeme nějakou hru. Podle toho, co říká, bude to klidnější aktivita, budeme házet, chytat a odpalovat míček, což mě potěší. Jsem ve skupině s Alex a Maureen. Trochu si postesknu, že nejsem společně s Acai, je to přece jen má nejlepší kamarádka, ale my dvě na sebe budeme mít času až až, takže to hned pustím z hlavy.

Vyzkoušely jsme si s holkama postupně všechny posty, mě asi bavilo nejvíc odpalovat, protože člověk se u toho musí pekelně soustředit a sledovat míček celou dobu. Musí, jinak riskuje, že ho to trefí třeba do nosu nebo do oka, což tedy ale opravdu nikdo nechce. Obě děvčata, Alex i Maureen, byla šikovná, Maureen sice trošku méně, ale vynahradila to svým zápalem do hry a povzbuzováním, hlavně mě - asi viděla, jaké jsem dnes nemehlo. Všechny nás to společně dost bavilo. Mě to moc nešlo, ztratila jsem nějak formu, ale to zase brzy napravím, budu chodit každý den běhat. Třeba ještě donutím někoho dalšího. Víc lidí, víc srandy.

O přestávce si kecnu do trávy, mám toho celkem dost, ale nehodlám z hodiny odcházet, nechci, aby si ostatní mysleli, že si budu vynucovat nějaké zvláštní zacházení. Alex prohodí něco o nějakém transparentu. Nechápavě na ní pohlédnu, ničeho jsem si totiž nevšimla. „Transparent? Co tím myslíš?“ Trochu se zděsím, doufám, že mrzimorští nechystají nějakou „oslavu“ toho, že jsem zpátky. Jen to, pro Merlina, ne.

Pak Hoochová zavelí, abychom se přesunuli k jezeru. Vstanu tedy a pomalu se trousím za ostatními a pochmurně prohodím: „To by mě zajímalo, jestli se opravdu budeme koupat v jezeře. V tomhle počasí.“ Kouknu na oblohu. Připadá mi docela zima na to, abychom se šli máchat v jezeře, ale uvidíme, co pro nás profesorka vymyslela.
 
Janna Parker - 19. dubna 2017 21:07
12459888953867.jpg

Tělocvik – další kolo a stále ještě neplaveme – famfrpálové hřiště --→jezero


Erika, Angela, ostatní

13. září, pondělí dopoledne



Z cardio rozcvičky jsem sice nabitá, ale i udýchaná, zapocená. Madame Hoochová nám dala chvilku na zklidnění, jdu si jen rychle otřít pot z krku, čela a rukou. Přesto se úplně nezastavím, malinko poskakuju, aby mě úplně nespadla tepovka do klidu. To by pak ta rozcvička byla úplně na nic.
Profesorka se s námi vůbec nemazlí a pošle nás ještě na kolečko kolem hřiště. Úplně mi to nevadí, přesto mi stále vrtají hlavou ty plavky. A asi budou celou tu dobu, než dojde k odhalení.
Zatím to tam nevypadá. Namísto toho jsou pro nás připraveny stanoviště na baseball. No, když už je řeč o mudlovských sportech, když můžou hrát fotbal ve spodním prádle, tak my můžeme odpalovat míčky v plavkách pod oblečením. I když to úplně příjemné není, hlavně když jste zpocení.

Pozorně naslouchám pravidlům. Párkrát jsem baseball viděla, ale to neznamená, že vím, podle čeho se hraje. Nikdy mě moc nelákalo to zkusit, ale možná se mi to bude hodit. A když nebude, tak alespoň nebudu postávat a provokovat vyučující.
Pomalu jsem se přesunula k holkám z naší koleje. Nejdřív se pálky chopila Erika, pak i Angela a nakonec i já. Vůbec mi to nevadilo, prostřídaly jsme se všechny tři. Odpal jakž takž ušel, ale ani jednou se mi nepodařilo trefit jej takovou silou, že by letěl dostatečně daleko. Jo, na homerun bych musela ještě trochu trénovat.
Nadhoz, no o tom už se ani zmiňovat nebudu. Stačilo to akorát na to, aby pak míčky holky mohly odpálit.
"Jo, hážeš jako holka," zabručím si sama pro sebe trochu zklamaně.
Odložím pálku, helmu i rukavice a čekám, co pro nás má profesorka nachystané dále, protože hodina ještě zdaleka neskončila.

No hurá. Po přestávce nás konečně čeká přesun k jezeru. Neplavec rozhodně nejsem, to by mě snad táta rovnou vydědil, teda kdyby něco ke zdědění měl.
Vydám se pomalu za profesorkou a ostatními směrem k jezeru.
 
Angela Silverlin - 19. dubna 2017 18:19
angie495.jpg

Tělocvik




spolužáci, prof. Hoochová, poté Erika a Janna

13. září, pondělí dopoledne



Příchod Coraline a Kenjiho na hřiště způsobil menší rozruch. Chvíli jsem jim věnovala pozornost, úsměv se ale na mé tváři neobjevil, jako u mnoha jiných, především mrzimorských spolužáků. Najednou mi mé předsevzetí vyzpovídat Coraline přišlo neuskutečnitelné, když jsem ji tu takhle spatřila naživo. Jistě i o takových věcech nechce povídat. A kdo by chtěl... Raději jsem se ještě s větší vervou pustila do opakování cviků podle Diany. To poslední, co jsem chtěla vnímat, bylo radostné vítání Coraline. Přála jsem jí, že se vrátila živá mezi kamarády, ale nemohla jsem přestat myslet na Jackie.

Když byla rozcvička u konce, neplácla jsem sebou do trávy, ale začala se trochu protahovat podle svých potřeb. Chvíli poté nás poslala Hoochová běhat. Jedna z mých silnějších stránek. Zatímco jiní už možná padali na ústa, můj krok byl lehký a dech vyrovnaný. Dovedla bych běžet i rychleji, ale nepotřebovala jsem se vysílit. Zvolené tempo pro mě bylo spíš odpočinkové a já si aspoň mohla vyčistit hlavu. Jedno kolečko bylo možná až málo, ale poslušně jsem se s ostatními vrátila k Hoochové. Kolem ní levitovaly sady předmětů, které připomínaly trochu výbavu na famfrpál, ovšem bez košťat. Netvářila jsem se zrovna nadšeně.
Poslechla jsem si co a jak. Téměř všechny mudlovské sporty pro mě byly španělskou vesnicí. Ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem pravidla pochopila. Byla jsem ale ráda, že jsem s Erikou a Jannou.

Naše trénování se obešlo bez větších problémů. Začala jsem s nadhozem. S tím nebyl takový problém, navíc Erika byla na pálce šikovná. Když jsme se prostřídaly, bylo to pro mě už spíš na houpačce. Pálka mi moc nešla, neměla jsem dostatečnou sílu a někdy jsem se vůbec netrefila. Chytání bylo o trochu lepší, ale nadhoz zůstal tím nejlepším. Docela jsem se začala těšit na plavání.
Hoochová si nás kvůli tomu po chvíli svolala. Nejdřív zjišťovala neplavce. On někdo takový je...? Asi bych si to měla už pamatovat za ty roky, ale na tyto věci jsem extra hlavu neměla. Pak už jsme se vydali všichni k jezeru, někteří méně, někteří více nadšení. Ledová voda mě neděsila, historky o jezeře také ne. A plavání byl můj oblíbený sport. Takže jsem patřila k těm více nadšeným, jen jsem to klasicky nedávala najevo.

 
Callanthe Rosier - 19. dubna 2017 16:36
calla632.jpg

Tělocvik




Caylus, Alastor, Mau a další

13. září, pondělí dopoledne



Byl jsem opravdu nadšený, že se Cor objevila. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo být tak brzy. Ani jsem nepostřehl, že samým nadšením už nejsem schopný opakovat cviky po Dianě. Nikdy jsem nebyl schopný dělat víc věcí najednou. Naštěstí rozcvička skončila a já se rozplácl na zadek do studené trávy a oddechoval. „Ještě by nějaké body bodly nám, že jsme to přežili,“ uculil jsem se pobaveně a sledoval Hoochovou, jak se jde také přivítat s Cor. I když spíš zjistit, co a jak... Předtím ji už uvítaly zuřivě Alex s Jordyn a Mau. Nehodlal jsem se k nim přidat, zdálo se, že Cor toho má celkem dost a vůbec jsem se jí nedivil. A navíc... To je taková holčičí věc...
Odpočinek netrval dlouho a Hoochová nás poslala běhat. Běh mi nikdy nevadil, ale rozhodně jsem se nesnažil překonat rekordy, spíš se vydýchat a protáhnout po té rozcvičce. A ani mě nepřekvapilo, když jsem zachytil Mau na zemi. Sice se strašně bránila, ale mně to nedalo a aspoň trochu jsem jí pomohl na nohy. „Jen se neboj, já si to svoje gentlemanství vyberu!“ trochu jsem si jí dobíral, abych ji uklidnil.

Když jsme doběhli, všiml jsem si povědomých věcí, které levitovaly kolem Hoochové. Tenhle sport znám... Sice jsem upřednostňoval softball, ale baseball mi nebyl úplně cizí. „Bezva, i to se hodí na famfrpál.“ Do rozdělování jsem se nehnal a nakonec se toho stejně ujala Hoochová sama. Jen jsem pohledem vyhledal Cayluse a Alastora a přidal se k nim.
Caylus se hned vrhl na pálku. „Jen si posluž,“ ušklíbl jsem se a sám si vzal rukavici a helmu. Alastorovi jsem přenechal nadhazování a bylo vidět, že ani jemu tenhle sport není cizí. Netušil jsem, jak Caylus bude dobrý, ale chytání mi rozhodně nedělalo problém. Po chvíli jsem se ale ozval: „Tak co si to vyměnit, ať vyzkoušíme každý všechno?“ Jestli se hodlá to zmijozelské princátko vztekat, tak ten míček pošlu Alastorovi skrz jeho hlavu. Rozhodně jsem se nemínil s Caylusem dohadovat.
Když jsme se postupně vystřídali, zjistil jsem, že pálka je pro mě asi nejhorší. Nadhazování nebyl problém, ale v pálce jsem neměl takovou sílu, jak by na baseball bylo třeba.
Jen mimochodem jsem zaznamenal, jak se dařilo ostatním. Všiml jsem si akorát, že další šikula jako Mau byla i Sinestra, která trefila Helen. Tak to muselo bolet... Baseballový míček dokázal být nebezpečnou zbraní, obzvlášť v některých rukách.

Po secvičení základu baseballu si nás Hoochová znovu svolala. A... Konečně je tu důvod plavek. Překvapeně jsem se ohlédl, kdo všechno bude mezi neplavci. Ani jsem si to neuměl představit, že někdo neumí plavat. Sám jsem spíš byl zvědavý, kde budeme plavat. Vážně v jezeře? Mau, která se ocitla poblíž, se tím zdála nadšená. „Jo, už to tak vypadá, doufám, že tam Hoochová dala nějaký ohřívač,“ zašklebil jsem se pobaveně.
Jenže tím jsem jen přilákal pozornost Mau, aby se opět začala vracet k našemu tvářovému incidentu. „Hej, fakt dobrý, nejsem z cukru,“ naoko jsem se zatvářil dotčeně. „Protože jinak to bude dnes v jezeře pěkný slaďák.“

 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86394810676575 sekund

na začátek stránky