| |||
BOOM! BOOM! BOOM! Péče o kouzelné tvory, Okraj Zapovězeného lesa Ani u Nebelvírské skupinky se práce s tykadlatčími vajíčky neobejde bez nehody. Ti chytřejší z vás se přemístili co nejdál od Seamuse, jehož pověst ho už dávno předešla. Ani tentokrát se to neobešlo bez nějakého průšvihu. Nejprve se mu povedlo první vajíčko rozdrtit v pinzetě, čímž si vysloužil přísný pohled od Hermiony. Rozhodl se tedy nejprve zkusit štěstí s přeměnou vody na sliz. Nebyl by to ale Seamus, aby se něco nepokazilo. Místo švihnutí hůlkou vlevo jí švihl vpravo a voda se s bublavým BUM proměnila v bahno, které vystříklo na Dianu, Thomase, Gabriela a Marii, kteří stáli v tu chvíli nejblíže. Díky bleskovému zásahu Hermiony se Seamusovi nakonec povedlo proměnit vodu ve sliz a situaci tak trochu zachránit. Gabriel Roux to ale nebral už s takovou pohodou a smíchem jako ostatní. Gabriel proslul díky tomu, že přestoupil z Kruvalu a byl pověstný svými častými výbuchy hněvu a sklony k násilí. O jeho rodině se povídalo, že je zdegenerovaná. Gabriel si vcelku poklidně preparoval vajíčka a vzpomínal na chvíle, které strávil s krokodýly na Srí Lance, když ho ohodilo bahno. Vrhl vražedný pohled na Seamuse a nebýt Rona a Harryho, kteří ho každý chytl z jedné strany, nejspíš by Seamusovi i vrazil. Jeden z pavouků, kteří tak hojně žili v lese, se rozhodl objevit na stole ve chvíli, kdy se nad leknínem se soustředěným výrazem skláněl Ron. Ti z vás, kteří ho dobře znají, moc dobře vědí, jak nesnáší pavouky. "Dejte tu potvoru ode mě!" Ozvalo se od Nebelvírské skupiny vysokým pisklavým hlasem, který by mohl klidně patřit nějaké slečně. Byl to ale pouze Ron, který se snažil pavouka odehnat hůlkou a při zběsilém mávání se mu povedlo převrhnout leknín i s vajíčky a ještě přitom píchnout Dana hůlkou do boku. Všechen ten povyk se pokusila rázným hlasem uklidnit Eleanor, kterou ale nikdo neposlouchal, jelikož se všichni (pravděpodobně) smáli Ronovi a Seamusovi. Snaživý a vždy se usmívající student John Dandy se pokusil během pitvání zapříst rozhovor s Kenjim, Danielem a Ryanem o tom, jak moc mu chybí Jacqueline a že se mu stále zdají noční můry, ve kterých jeho milovaná spolužačka umírá stále a stále dokola. Posmutněle přitom pohlédl k Mrzimorskému stolu a pokusil se navázat oční spojení s Acai, na kterou se v případě toho, že si ho všimla, zářivě usmál a mrkl na ni. Velmi ho také potěšilo, že se Deirdre vydala bránit práva zvířat. Taková sympaťačka! U Zmijozelských bylo o poznání klidněji než u ostatních stolů. Dlouhovlasý Aviv se zájmem pozoroval pozdvižení u Nebelvírských a neustále něco šeptal Nicolasovi, který stál hned vedle. Pitvání mu vcelku šlo, k jeho smůle si zrovna dnes ale zapomněl na pokoji gumičku na vlasy, a tak se mu podařilo si své dlouhé vlasy, na kterých si velmi zakládal, namočit do slizu. Naštěstí to nebral jako žádnou velkou tragédii a vesele pokračoval v pitvání dál. Nicolase hodina péče o kouzelné tvory vůbec nebavila. Ještě měl v živé paměti scénu z Velké síně, kdy se kvůli němu poprala Kayla s Beccou. K Havraspárským se proto raději ani nekoukal, zaujal ho pouze Tobias, který neustále propaloval pohledem Christinu jako kdyby ji chtěl zabít a neustále si pro sebe mumlal něco o 4 galeonech, které mu Christina ukradla. Nicolas se ke své kamarádce přitočil a s nedbalým úsměvem se jí optal, proč byla běhat bez něho a ujistil ji, že na společnou večeři také neplánuje jít a bude ji rád dělat společnost u večeře. Přitom na ni spiklenecky mrkl a schválně mrkl k havraspárskému stolu, zda ho náhodou nepozoruje Kayla. Blagden si s preparováním nevěděl moc rady, a tak pozoroval Sinestru, aby ji okopíroval. Stále si úplně nezvykl na nový kolektiv, který ho po jeho příjezdu na školu neuvítal zrovna tak, jak čekal. Někteří, jako třeba Sin, ale byli celkem milí, a tak se snažil dělat vše pro to, aby ho přijali se vším všudy. O své orientaci však stále mlčel, neboť se za tu dobu už stačil dozvědět, jaký názor na homosexuály má Caylus. I tak ale měl v paměti stále obraz spícího blonďáka, kterého včera v noci pozoroval a viděl více, než se mu kdy poštěstilo. Klid ale netrval příliš dlouho. Regině Devereaux, zmijozelské lady, se preparování vajíček ani za mák nelíbilo. Regina byla známá díky tomu, jak nenáviděla jakoukoliv nečistotu. Představa, že by se slizu měla dotýkat bez rukavic, jí byla naprosto proti srsti. "Pane profesore, nemohla bych si prosím... půjčit nějaké rukavice?" Regina věnovala profesorovi zoufalý pohled. "Tohohle hnusu se dotýkat nebudu!" |
| |||
Love is in the air! Péče o kouzelné tvory - Jen co profesor vyskládá na stůl všechny potřeby k novému úkolu, většina z vás se do toho ať už s chutí nebo nechutí, víceméně pustí. Vajíčka, která jsou lepkavým sekretem připevněna k leknínu nepůsobí zrovna příjemným dojmem a určitě si někteří z vás něpředstavovali takto strávenou hodinu. Ale péče je péče a i takováto práce ke starosti o kouzelné tvory patří. Některým to jde lépe, některým hůře. Vajíčka jsou kluzká, slizká a kolikrát vám vyklouznou zpátky do slizu. U Mrzimorských to také vypadalo zajímavě. Reece s Isaacem, kteří stáli jak jinak, než vedle sebe, si něco pořád do ucha šeptali a tiše se chichotali. Isaac se o Reece pořád otíral a pokládal mu hlavu na rameno, absolutně ignorujíc profesorovu přítomnost. Isaaca znáte jako blázna do jasnovidectví a věštění. Neustále pobíhal se svým amuletem na krku, kolikrát vám z čistajasna drapl ruku a začal vám vykládat budoucnost podle vašich čar na dlaních. Byl vždy přátelský, upovídaný a velice kontaktní. To Reece na druhou stranu byl vždy klidnější, rezervovanější a vždy trpěl nízkým sebevědomím a neustálým podceňováním. Miloval přírodu, bylinky a kytky a byl častým návštěvníkem a pomocníkem ve sklenících. Avšak po té neblahé události v hlavní síni se z něj stal někdo, kdo si hluboko uvnitř sebe zakořenil silnou nenávist ke všem členům hadí koleje. A to i přesto, že Wolframa von Wittelsbacha považoval jako jednoho ze svých přátel. Těžko říct, jestli to bylo vzájemné. A když už mluvíme o Wolframovi.. Alistair, který stál vedle Benjamina z něj nemohl spustit oči. Ačkoliv se snažil soustředit na vajíčka sebevíc, vždycky mu pohled zabloudil k pohlednému Švýcarovi. Vlastně ho takto pozoroval už notnou chvíli. Pokud se jejich pohledy střetnou, široce se na něho usměje a v očích mu zajiskří dvě světýlka. Kdo ví, co se mu zrovna honí hlavou, ale podle jeho zasněného pohledu, to možná bude Wolframův ptákoplesk. Alistair je celkem rozverný mladý muž, který měl na začátku školního roku tendence se přátelit se Sinestrou. Těžko říct, jestli jejich přátelství pokračuje nebo ne, ale vzhledem k tomu, že je to vášnivý miláček a chovatel potkanů, Sinestře by se hodil možná tak akorát jako dodavatel potravy pro její milovanou Ayshu. Stejně jako Alistair, i Seymour měl oči pro někoho jiného. Ale tentokrát to byla Runa, kdo byl objekt jeho zájmu. Neustále se na sebe uculují a pomrkávají. Tak to vypadá, že Mrzimor je letos hnízdem zamilovaných.. |
| |||
13. září Okraj Zapovězeného lesa Všichni přítomní studenti Reakce na tykadlatku se u každého stolu liší. Někteří jsou z nového tvora nadšení a s chutí se pouští do práce, jiní si spíš drží odstup a příliš se nezapojují. V průběhu hodiny také přichází všemožné dotazy, na které začnu postupně odpovídat. ,,Tykadlatka má poměrně pestrý jídelníček. Ten se skládá hlavně z brouků, žížal, měkkýšů, ale nepohrdne ani pavouky nebo mravenci. Hmyz je nejpodstatnější složkou její potravy, to ovšem neznamená, že by nezvládla pozřít i něco jiného, třeba malé obratlovce. Starší tykadlatky si bez potíží troufnou na myši, křečíky, nebo rejsky." vysvětlím a pakliže je Patrick s odpovědí spokojený, otočím se k Nebelvírskému stolu, kde se právě přihlásil Daniel s další zajímavou otázkou. ,,Tykadlatky se rozmnožují jako žáby. Samičky vypouštějí z kloaky vajíčka, které samec oplodní vypouštěním spermatu. K páření dochází většinou na jaře od března do konce dubna, tudíž teď nic takového na vlastní oči neuvidíte, je mi líto. Každopádně…" Zarazím se, jelikož si všímám sporu u Havraspárského stolu. Neshoda evidentně vznikla mezi slečnou Airimoy a panem Krimmerem, ale zapojilo se do ní i pár dalších. ,,Prosím o klid!" zvolám dostatečně hlasitě. ,,Všichni se teď vrátí zpátky ke stolům své koleje." vyzvu je a vyčkám, až tak učiní. ,,Pakliže k tomu nebudete vyzváni, hůlky zatím nevytahujte. Mějte je pochopitelně u sebe, ale dokud k jejich používání nedostanete pokyn, nechte je schované v hábitech. Rozhodně je nepoužívejte samovolně na zvířata. Podstatou této hodiny je naučit se zacházet s kouzelnými tvory i bez hůlky. Věřím, že měl pan Krimmer ty nejlepší úmysly a nechtěl nikomu ublížit, ale jak už stihla podotknout slečna Airimoy, s tykadlatkou jde opravdu zacházet i bez kouzel." Dodám a rozejdu se k Mrzimorskému stolu, abych zjistil, jestli studenti správně odhadli pohlaví a věk tykadlatky. Jen co dostanu správnou odpověď, zopakuji to samé u zbylých třech stolů. ,,Všichni určili věk i pohlaví správně." Pochválím je. ,,Než budeme pokračovat, rád bych se ještě zmínil o výskytu tykadlatky. Je hojně rozšířená po celé Evropě, zato v jiných kontinentech se s ní s nejvyšší pravděpodobností nesetkáte, pokud nepočítám soukromé chovy." Jen co větu dokončím, kývnu hlavou směrem k Cassandře, která se hlásí. ,,Toto je velmi důležitý dotaz, vážení. Vajíčka tykadlatek, respektive sliz, ve kterém jsou uložené se používají pro výrobu kouzelnického lepidla. Přesně to si dnes všichni zkusíte, vypreparovat tykadlatčí vajíčka. Ale ještě než se do toho pustíme, mám pro vás malý testík, ve kterém si ověřím, jestli jste dávali v hodině pozor." Na všechny čtyři stoly postupně položím papír s testem a nechám studenty, aby si jej prohlédly. ,,Test vyplní celá kolej společně. Nemusíte se bát, není na známky, ale v případě úspěchu za něj můžete získat pár bodů k dobru. Ještě než se pustíte do kroužkování, vraťte prosím své tykadlatky zpátky do klece." Zatímco se žáci věnují testu, dám na každý stůl několik pinzet, misek, zkumavek a lekníny, v jejichž květech jsou schovaná vajíčka. Jakmile mám hotovo, papíry vyberu. ,,Před každým z vás je květ leknínu, ve kterém najdete vajíčka tykadlatek. Ty jsou chráněna proti nebezpečím speciálním slizem, ze kterého se vyrábí kouzelnické lepidlo, o kterém jsem před chvílí mluvil. Vaším úkolem bude vajíčka pomocí pinzety ze slizu dostat. Sliz pak přemístíte do zkumavky. Nezapomínejte na to, že vajíčka bez slizové ochrany nemají velkou šanci na přežití, proto je nutné vytvořit náhradu. Do misky nalejete vodu, kterou přeměníte pomocí hůlky na sliz a vajíčka do ní umístíte zpátky. Tato náhrada se ani zdaleka nepodobá původnímu slizu, ze kterého se vyrábí lepidlo, ale vajíčka jsou díky němu chráněna natolik, aby se mohla vylíhnout. U výroby slizu není potřeba žádné speciální kouzlo. Stačí namířit hůlku na vodu, myslet na výsledek a pak prudce hůlkou švihnout zprava doleva. Pakliže nemáte další dotazy, pusťte se do práce." (Na úspěch při oddělování vajíček od slizu si házet nemusíte, nechám na vás, jestli vám vše půjde hladce, nebo ne. U testu se domluvte na správných odpovědích v diskuzi, nebo herním chatu) |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa13. září hlavně ZmijozelštíPostupně jsme se všichni sešli u jednotlivých stolů. Kolem sebe jsem slyšela všemožné různé konverzace, Richard mluvil o povolení od Snapea, že můžeme do Prasinek ještě bez svolení rodičů (což mi připomnělo, že bych měla rodičům o tom napsat). Wolfram se zmínil Helen o nějaké akci právě tam. Já sice u oběda byla, ale neseděla jsem dostatečně blízko mým vrstevníkům, abych je zaslechla o tom mluvit. Sklopila jsem pohled k zemi. Nikdo mi o tom neřekl, takže jsem předpokládala, že tam zvána nejsem. Nevadí. Podívala jsem se na Chris, když jsem si všimla, jak se ke mně otočila. "Netuším," pokrčila jsem rameny. "Nikdo mě nepozval, tak nevím, jestli můžu jít." Jak říkám, nepřišla jsem si tam zvána, takže se toho nejspíš nezúčastním. Profesor Kwang nás vyzval, abychom se zbavili látky, co zakrývala předmět zkoumání naší dnešní hodiny. Když byl tvor odkryt, chvíli jsem se na něj dívala. Tykadlatka. Takové zvláštně roztomilé stvoření. Podívala jsem se na profesora, připravená mu odpovědě, ale Sin byla zatraceně rychlá. Trochu mě mrzelo, že profesor vybral k manipulaci s tímto tvorečkem zrovna Wolframa, ale jeho reakce mi to aspoň trochu vynahradila. Vytáhla jsem si zápisník s tužkou a zapsala jsem si základní informace o tykadlatce. Následně jsem začala tu naši kreslit. Mámě pěkně živou, poznamenala jsem v mysli při pohledu na naši tykadlatku. Tedy spíš pěkně živého, když jsem se podívala pozorněji na barvy. Zřejmě jsem nebyla jediná, komu přišlo toto stvoření roztomilé soudě podle reakcí Sin a Dee. Bylo trochu těžké ho dobře zachytit, protože se pořád hýbal. Byl zvědavý a plný energie, jenže to mi při kreslení moc nepomáhalo. Podívala jsem se k ostatním stolům, jaké dostali ostatní. Nebelvír z toho vyšel úplně nejlépe, zatímco Havraspár měl asi tu nejhorší. Všimla jsem si, jak Alastor vytahuje hůlku. Co chce sakra s tou tykadlatkou dělat? Než se však stihl cokoliv, už tak byla Dee a jeho hůlku měla ve své ruce. Jelikož se mě to netýkalo, má pozornost se vrátila zpátky k tomu našemu fešákovi a k zápisníku přede mnou na stole. Možná si mě přišel i prozkoumat, to bych se na něj jen mile usmála a nechala ho dělat, co si zamane (snad kromě ťapkání na papír), a občas jsem se jen podívala, jak se daří ostatním kolejím. |
| |||
Okraj zakázaného lesa - Starostlivosť o zázračné tvory Hlavne Alastor, moje jazvece, Dee Oči mám zapichnuté do Alastora s takou intenzitou, že mi úplne ujde Deeina reakcia na to ako ju schmatol. Pozornosť na ňu presuniem až keď zaznie z jej úst moje meno. Prekvapene nadvihnem obočie, keď sa ma snaží pre jeho dobro nejako jemne slovne spacifikovať a upokojiť. Počula som že majú nejaké pletky spolu ale že by sa ho naozaj snažila brániť? Popravde, dokázala som byť dosť ignorant čo sa týkalo diania okolo mňa, ak sa to netýkalo priamo mňa - preto som na väčšinu vzťahov a noviniek prichádzala v jedálni z pikošiek, ktoré sa pretriasali všade naokolo. Preto som takmer nikdy nevedela, kto kde s kým čo riešil a ako to bolo vážne, kým ma daná osoba výrazne nezaujímala. Zachytím ale aj tiché "ďakujem" od Deirdre. Len podvihnem kútik a zľahka myknem ramenom, akoby to nič nebolo. Úprimne som sa naňho osočila hlavne kvôli tykadlatke, aj keď som s Dee stála teraz na jednej strane a rozhodne by sa mi na jej mieste nepáčilo keby na mňa hentak vybehne. Na pár sekúnd mi dokonca trošku uhasli nervičky vďaka tomu že som pozornosť otočila na Dee Veľmi rýchlo ma ale znova rozpáli keď mi povie ten pseudometalista mojim plným menom. Nie že by som to oslovenie nemala rada, ale to ako to povedal, ako sa tváril dôležito akoby zožral celú múdrosť sveta a akoby mi vysvetľoval ako malému decku že čo by urobil a čo sa chystal urobiť a vôbec... som na neho bola teraz proste nasraná. Pravdepodobne by som si neobjektívne našla hocičo na čo by som sa teraz napálila ešte viac. Samonasierací efekt. A tie jeho kecy o humánnosti? Počúva sa vôbec? Pol hodinu? V tom prípade by si sa mal asi naučiť lepšie počítať. Odseknem mu a na chvíľu sa mi zachvejú črty a stmavnú mi vlasy, nehovoriac o tom, že povyrastiem o dobrú desiatku centimetrov, takže si s ním teraz pozerám z očí do očí. Akoby by som ho ja najradšej teraz schytila a zatriasla ním kým by mu nevypadali tie príšerné vlasy a nepočula som aspoň tri krupnutia z krku. V priebehu sekundy by som zo seba mohla spraviť dvestokilovú ženskú a priľahnúť ho a ani by nepípol. Alebo by som si proste namakala svaly a vypla ho. Čo by si povedal na také znehybnenie tyy... Moje mierne násilné predstavy v hlave preruší dosť rýchlo Kwang, ktorý asi vytušil rastúce napätie a primieša sa do situácie. Byť to iný profesor, asi by som na neho minimálne zagánila, ale takto len čosi zamrmlem a otočím sa bez protestu na päte. Veď som sa len chcela pozrieť aké majú ostatný tykadlatky. Vrátila by som sa k svojej skupinke hneď, keby Alastor nebol násilnícky magor. Ocitnem sa zoči-voči Acai. Konkrétne, jej kučeravej hlave, keďže po tom čo som z nervov narástla do výšky je to naozaj to prvé čo vidím. Nestihnem ani otvoriť ústa, keď sa mi v rukách zjaví tykadlatka. Okamžite, ako mávnutím prútika mi zjemnie výraz v tvári keď cítim mäkkého živočícha v náručí a pritúlim si ju jemne k trupu. Rovno pre Acainými očami sa začnem znova zmenšovať na pôvodnú výšku. Xena? Čo to je? Spýtam sa zmätene a ona dosť efektne tými jednoduchými dvoma slovami a tykadlatkou odvedie moju nestálu náladu k svetlejším miestam. Následným zapriadením do témy, ktorú sme rozoberali pred začatím hodiny sa trochu neochotne, ale predsa vzdám svojho hnevu, aj keď mu venujem ešte posledných pár myšlienok aby som sa aspoň v duchu vyfiltrovala z agresie. Nebudem si robiť vrásky kvôli Bifľošom. A to ma už dnes nahnevali dvaja. Neviem prečo všetci neznášajú Slizolinčanov. Bystrohlavská testosterónová časť fakulty sú omnoho väčší primitívy. Potom sa už nechám Acai ťahať znova k Bifľomorčanom. No, ak rátam aj cestu tam a späť ktorú by Achilles musel preletieť... možno tak do troch-štyroch dní ak by bolo všetko ideálne? Odpoviem jej na otázku. Kým prejdem s Acai aj tykadlatkou späť k nášmu stolu, stihnem sa už tykadlatke tichým hlasom predstaviť a zašušlať jej pár ďalších slov a upraviť si ju v rukách tak, aby som ju mohla prstami jednej ruky jemne hladkať. Naozaj bola ako antistresové vrecko. Takmer až zázračne sa upokojím, vlasy mi znova vyblednú do jasne zelenej. Keď Naira spomenie môj výstup s Alastorom, pomerne hrdo sa uškrniem. Keby nie sme na hodine, mal by v tej hlave aj dieru kade by mu ten prievan mohol voľne prechádzať zvnútra von. Ochotne sa nechám objať, aj keď dávam pozor na tykadlatku v náruči a vďačne za kompliment sa na Nairu ozajstne usmejem. Bola som rada že som nebola jediná čo si myslela že sa správal ako dement. Nechám potom, nech Emilyukazuje ako sa priblížiť k tykadlatke. Nenapadá ma narýchlo nikto, kto by vedel kresliť mimo Benjiho, ale ten stojí hneď vedľa, tak keby sa cíti na tetovanie, snáď sa ozve. Vyskočí mi v hlave ale jeho otázka na moju mikinu, na ktorú som nestihla kvôli začiatku hodiny odpovedať. Otočím sa preto na neho, práve keď mu za uchom pristane modrá kvetina. Ide mu to k očiam. Usmejem sa pred tým než sa ozvem. Na margo tej kapely, raz som sa dostala na muklovský festival kde hrali. Neplánovala som tam zostať aj cez noc ale stalo sa, bola mi zima a toto mi jeden mukel dal aby mi bolo teplejšie. Je to pohodlné, tak som si to nechala. Vysvetlím, zatiaľ čo ďalej podvedome hladkám tykadlatku. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesa Pondělí, 13. září Havraspár "Zločin? Ty?" zasměju se. "No, leda nějakej malej," rýpnu si do Alastora. "Ale zmlátit se nenech, pokud nechceš na ošetřovně pít ty zdravý nechutný čaje. A pozor na potlouky, měl bys pořádně trénovat," dodám pobaveně. Když se Becca postaví do Dianina výhledu na moji osobu, uleví se mi. Z toho pohledu jsem byla dost nesvá, nervózní. A nevím proč! Bylo to nepříjemné? Já nevím, ale teď nad ním nemusím přemýšlet, protože ho nevidím! I když v hlavě mi pořád visí ten její drobný úsměv. Trhnu hlavou zpět k Alovi. "To máš asi pravdu. Dohromady bychom zvládli všechno. Takže... kdybys někdy chtěl pomoct...?" nadhodím nevinně. "Stačí říct." Pak už náš rozhovor přerušil pan profesor. Ukázal nám konečně původce bublavých zvuků, které byly svým způsobem docela uklidňující. Má pozornost poletovala tak nějak kolem, k ostatním stolům. U žlutého se zastavil na Acaině hřívě. A že na ni trochu zírám, to jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy Patrick držel v rukou tu přerostlou žábu. Co že s ní máme dělat? Chtěla bych jí něco říct, ale bude poslouchat? To nezjistím, pokud to nezkusím. Hm... mám nebo nemám? Lehce se zamračím, když sem vlítne Dee a vezme Alovi hůlku. Proč? Nepřehání to trochu?Ale nechci se mezi něj a jeho děvče plést. To ať si vyřeší sám. Já bych se radši do cizích vztahů moc motat neměla. A do tohohle už vůbec ne. A třeba jim to vyjde, co já vím? Třeba princezna roztaje a budou spolu opravdu šťastní! Držím se raději trochu zpátky, když tu probíhají ty výměny názorů. Ale Patrikův návrh jména mě dostane. "Wolf?" podivím se. Kdyby to neřekla Noelle, ozvala bych se se Snapem sama. "Jo, ten na to sedí víc," ušklíbnu se. Budeme tomu žabákovi říkat Sevíku? Po poslední hodině strávené s Wolframem bych ho za mrzouta opravdu nepovažovala. Vypadá na první docela sympaticky a neškodně. Pokud zrovna nezmíníte krakena, že? Znovu vrátím pozornost k tykadlatce. Zvláštní tvoreček... A jedenáctiletý. Opravdu v nejlepších letech, jak říkala Becc. "A pane profesore, k čemu tykadlatka je? Umí něco?" přihlásím se se zvědavým dotazem. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesaPondělí, 13. září Havraspár, Dee, Wolf, profesor Po mém návrhu tykadlatku znehybnit tykadlatku ručně přišel Alastor s poněkud praktičtějším návrhem ji znehybnit kouzlem. Neměla jsem ovšem tušení, jestli je to dobrý nápad. Mimo jiné proto, že kouzlení není předmětem téhle hodiny. Museli bychom se jít zeptat profesora, jak tykadlatky reagují na magii. Nebo to najít v učebnici... Mezitím se ale ke mně a Patrickovi sklonila Rebecca, která nám pomohla tykadlatku chytit, a Patrickovi se podařilo skvrny spočítat, takže už znehybňování kouzlem nebylo třeba. Doufala jsem jen, že to má správně. Stejně mě ale začalo docela zajímat, jestli by kouzlo na tykadlatku zabralo. Když Alastor vytáhl hůlku, Becca uskočila, takže jsem vzápětí musela uskočit taky, neboť tykadlatka byla nyní ještě rozmrzelejší než předtím. Když jsem vzhlédla, u našeho stolu najednou stála Deirdre, která Alastorovi hůlku prostě čmajzla. Překvapeně jsem koukala a nevěděla jsem, jestli se mám začít smát, nebo ne, protože Alastor zůstal chviličku stát s nataženou prázdnou rukou a vypadal u toho jako naprostý idiot. Zřejmě si toho byl moc dobře vědom, protože vzápětí vybuchl. Dee, která mezitím stihla začít cukrovat s naší tykadlatkou (a Patrickem), něco takového zjevně vůbec nečekala. Kvůli zajímavému divadýlku jsem úplně přeslechla, co říkala Noelle. V tuhle chvíli ale neměla šanci přebít zajímavou situaci mezi těmi dvěma. Tohle není jen studium kouzelných tvorů, ale i studium psychologie kouzelníků, hehe. Al se moc stažil zůstat nad věcí, ale bylo vidět, že mu to dává docela zabrat. Zřejmě byl jen krůček od toho, aby na ni doopravdy vyjel, ale nakonec si jen drze hrábnul do její kapsy a vzal si hůlku zpátky. K našemu malému cirkusu se vzápětí přidala i Alex. Jistě, proč z toho neudělat ještě větší aféru, než už je, že? odfrkla jsem si. Raději jsem nic nekomentovala, aby náhodou někdo nezačal rýt i do mě. K mému překvapení Dee nějak zplihla a dokonce se omluvila. Rychle se ale začala dávat dohromady zcela zjevně natruc Alovi začala nestydatě flirtovat s Patrickem. Když ten naší tykadlatku přirovnal k Wolfovi, tentokrát už jsem se rozesmála naplno, protože tam opravdu byla určitá podoba. "Jo, to sedí!" nepokrytě jsem se usmívala Wolfovým směrem, který z našeho dnešního kouzelného tvora zjevně nebyl vůbec nadšený. Bohužel Helen začala Dee odvolávat zpátky k jejich stolu, takže jsem se už nemohla bavit dál. Alastor taky začal situaci pacifikovat. Kdyby to neudělal on, nejspíš by to brzy udělal profesor. Přestala jsem se smát a začala jsem listovat svým Obludáriem a hledat kapitolu o tykadlatkách. "Jojo, jedenáct," zabručela jsem směrem k Noelle a listovala jsem dál, ale nemohla jsem to najít. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesaPondělí, 13. září Havraspárští, Deirdre , Alex a Ryan O krok ustoupím, když se objeví Alex a hned se opře do Alastora. Pro jistotu ustoupím ještě o jeden další krok, protože nechci, abych náhodou neobrátila svůj vztek i na mě. Alův nápad s hůlkou nebyl ten nejchytřejší, ale nejsem si úplně jistá, jestli si zasloužil takovou sprchu. Alastor jí rozhodně ale nezůstane nic dlužen. Jen čekám, kdy se poperou. Rozhodně by to bylo v duchu tohohle dne, kdy mi nohu seškrábal ďasovec a kousek ode mě vybuchl nepovedený pokus. Abych se na to divadlo nemusela koukat, podívám se na Dee. Všimnu si, že vypadá, jako kdyby viděla ducha a po tvářích jí stékají slzy. Rychle si je ale otře a začne nepokrytě flirtovat s Patrickem. Až už jí přes nos přelétlo cokoliv, rozhodně to nebylo tak hrozné, když je schopná to o půl sekundy úplně otočit. Nebo si chce pomocí Patricka zlepšit náladu a trohu namasírovat ego. Bylo by mi ho i líto, Patrick jí to všechno žere i s navijákem a pokouší se se zmijozelačkou vtipkovat. Ještě divnější je Al, který nad tím ani nehne brvou. Že by Dee nakonec taky tak nezbožňoval? Ale to těžko. Syknu, jako kdyby mě někdo bolestivě štípl, když začne Patrick mluvit o tom, jak naše tykadlatka připomíná Wolframa. Je mi trapně i za něj, jak se snaží na Dee udělat dojem. "Alespoň by přestal mluvit," pošeptám zpět k Noelle a vyprsknu smíchy, když navrhne změnu jména na netopejra. Přesně jak se teď tváří tykadlatka se Snape tvářil, když Kayle dával těch milion trestů za to, že mě přetáhla chobotnicí. Po týdnu už mi to připadalo docela vtipné, hlavně když jsme se usmířily, ale nemohla jsem si nevšimnout, jak škodolibě se Kayla tvářila, když mi přišel hulák od matinky. Naštěstí nás profesor Kwang zachrání tím, že všechny vyzve, aby se všichni vrátili ke svému stolu. Deirdre i Alex vyprovodím s úsměvem, ale v duchu jsem ráda, že nám to u stolu zase zmodrá. Holky přitáhly až moc emocí, s tím se nedá pracovat. Pořád si nejsme jistí s počtem skvrn. Náhle se ozve Rory a já sebou skoro vyděšeně trhnu. Zapomněla jsem, že tady s námi je, když celou dobu jen čučel do foťáku. Ale očividně taky pracoval, protože nám počet skvrn oznámí s nezvyklou jistotou. "Dobrá práce, Rory," řeknu a usměju se na něj. Tykadlák s jedenácti skvrnami. "Jedenáct. To je v nejlepších letech," zasměju se. Úsměv mi ale z tváře srazí Ryanův hlas, který slyším od nebelvírského stolu. Otočím se a ukážu mu zdvižený prostředníček. "Ty jsi na ty připínáky tak fixovanej, jestli to o tobě něco nevypodívá," řeknu dostatečně nahlas, aby to Ryan slyšel. Pak se k němu otočím zády, abych tím vyjádřila, že tím to u mě hasně. |
| |||
Okraj Zapovězeného lesaPondělí, 13. září Mrzimorský gang, okrajově Al a Dee Ucítila jsem loket Jordyn mezi žebry, tak jsem se otočila tak, abych viděla, kam ukazuje. Spadne mi brada, když vidím, jak Deirdre páčí Alovi z rukou jeho hůlku. To jako chtěl tykadlatku začarovat? "To je debil!" ulevím si tiše. Jako by dneska nestačil ten cirkus, při kterém se popálila Helen, ještě mi tu tlak bude zvedat havran, který se nečesal jěště delší dobu než já. Alex má podobný názor, protože se kolem nás prořítí jako velká voda a okamžitě se do Alastora pustí. Kdybych mohla, tak začnu skandovat a nadšeně výskat. Nerada jsem se pouštěla do konfliktů a největší agrese, na kterou jsem se kdy zmohla, byla ta pasivní. Proto jsem byla ráda, že se Alex tykadlatky zastala za mě. Alastor se podle očekávání nafoukne, že se ho někdo dovolil kritizovat. Chci na něj vypláznout jazyk (stejně je moc zaneprázdněný Dee na to, aby si mě všimnul), ale to už profesor všechny pošle zpět ke svým stolům. Když ji Acai dotáhne zpátky, naši Alex přivítám zpátky s otevřenou náručí. Doslova. "Dobře si mu to řekla. Na to, že je havran, má někdy v tý palici dobrej průvan," řeknu a krátce ji obejmu. Za tohle jí při večeři snad odpustím i nějaké to maso, i když nahlas to neřeknu, protože by toho hned využila a nacpala by se tak, že bych jí v noci musela k posteli přisunout kbelík. Na zvracení. Když už dopějuju ódy na Alexinu statečnost, přitočím se k Emily, abych si prohlédla její zranění. "Neboj, ona nechtěla," řeknu a vezmu do dlaně její ruku, abych si zranění trochu prohlédla. Naštěstí je jen lehce začervenalá. "Možná z toho bude malá modřina, ale než se vdáš, tak se to zahojí," řeknu a v dlani její ruku obrátím, abych jí mohla jemně poplácat po hřbetu ruky, než ji znovu pustím. "Musíš k ní jít tak, aby na tebe viděla. Jinak se lekne," vysvětluju a ukazuju, z jakého úhlu se má k tykadlatce v Alexiných rukou přiblížit, aby po ní nevystartovala. Tykadlatka, ne Alex. Acai se mezitím snaží zjistit, kdo z nás by ji mohl potetovat. "Není někdo v Havraspáru, kdo umí dobře kreslit?" tápu v paměti, ale je pravda, že tohle je pro mě jedna velká neznámá. Vytáhnu z kapsy čekanku, kterou jsem utrhla po cestě na oběd, a zastrčím ji jen tak mimoděk Benjimu za ucho. "Když už jsi ten princ," zazubím se. |
| |||
Mýtina na okraji lesa Kenji, Dan, Erika a zbytek nebelvírkých 13.9. ,,Fuj co to je." zaksichtím se na tvora, který byl zavřený v kleci. No jako nejpřijde mi to zrovna dvakrát roztomilý, jak všichni dělaj. Takovýmhle tvorům jsem zrovna neholdoval, ale pořád lepší, než třeba kočka. Ale trochu to v obličeji jako kočka vypadalo.. ,,No v prefektskejch koupelnách to po něm vždycky hrozně smrdí. To jsem slyšel taky." Doplním ho a navážno přikývnu, aby bylo vidět, že si jako nevymejšlim. ,,To fakt nechceš, dát si po Cornigrumovi bublinkovou koupel.." Ušklíbnu se a pak se pobaveně zazubím stejně jako Dan. Diana mezitím vyndávala tykadlatku z klece a všichni, až na mě, se k ní nahrnuli. Pořád jsem byl na Dianu uraženej za to, co řekla u snídaně. Jen ať si nemyslí, že ji to tak rychle zapomenu, to teda ne. Přesto píchnu do tykadlatky prstem a ten pak zas rychle stáhnu, když zjistím, že je to jak želé. A já želé moc rád nemám. Zvědavě se rozhlédnu kolem, abych viděl, jak se komu daří a hlavně, abych viděl i na Sin. Trochu se zarazím, když vidím, jak spokojeně tykadlatku v rukou třímá a vůbec ji nevadí. Takhle si bude myslet, že nemám rád zvířata! Vyděsím se v duchu. Chtěl jsem se Sin líbit co nejvíc a rozhodně jsem si to u ní nehodlal rozházet kvůli něčemu takovému. Rychle jsem se prorval mezi ostatníma až k Dianě a tykadlatku ji z rukou se slovy: ,,ukaž! -" vyrval. Vzal jsem si ji od ní a natočil se tak, aby na mě Sin mohla vidět. Pokud si mě všimla, spokojeně jsem v náručí ropuchu pohoupal a na Sinestru se usmál. Daniel se mezitím ptal na rozmnožovací návyky tykadlatek a do mě se pustila Erika. Nechápavě na ni civím. ,,Jakej hulák? Já nikomu huláka neposlal." Nechápu nejdřív, ale pak si vzpomenu, jak si na chodbě povídal někdo o tom, že Rebecca dostala huláka od máti kvůli tomu, co údajně dělala v nějaké komoře. Dojde mi, že si pravděpodobně myslí, že jsem si to celé vymyslel a ačkoliv si věci vymýšlím často, stejně mě to naštvalo. ,,S tím nemám nic společnýho. A ani jsem si nic nevymyslel. Možná, že s tím připínákem a Wolframem jsem to trochu pomotal, ale faktem zůstává, že Becca v kumbále fakt byla. Akorát s Caylusem!" Řeknu trochu naštvaně a víc nahlas, než jsem chtěl. ,,A ten připínák měl on, protože jemu nestál." Zazubil jsem se nakonec, jak krásně jsem tam ten připínák přece jenom hezky vložil. Její poznámku o čekání jsem dělal, že jsem neslyšel. Skutečně jsem nevěděl, jak se z toho vymluvit a co si vymyslet, proto jsem to zaobalil tak, že jsem se primárně soustředil na její první komentář. To už naštěstí mluví i Kenji, který počítá pruhy, proto se natočím k němu, abych dál nemusel koukat na Eriku. Chtěl jsem za ní do té společenky chtěl.. Aniž bych se na pruhy jen podíval, přikývnu a odsouhlasím mu to. ,,Řeknu vám to potom." zopakuju Danovi to, co jsem jim říkala při cestě do lesa a zatvářím se tak, že jde jasně vidět, že teď o tom mluvit nebudu. |
doba vygenerování stránky: 0.79309988021851 sekund