Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je onlineDiana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:04Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Alastor Krimmer - 27. června 2017 19:51
al1932.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Dee, Alex, Kolegové z Havraspáru

Pondělí 13.9.



Jen co jsem Dee chytil za zápěstí a přitáhl k sobě, hned jsem věděl, že je něco špatně. Chytl jsem jí za tu zraněnou ruku? Ne, to už má zahojené a mám dojem, že to stejně byla ta druhá. Urychleně jí tedy pustím a svojí hůlku získám již jen tak ze setrvačnosti. Dokonce uronila slzu. Je to zcela mé chápání.
Co mě zarazí ještě více je, že se omluvila. Zde mi opravdu něco nehraje, ale uprostřed hodiny to řešit je pitomost.
„I já se omlouvám, nemyslel jsem to nijak zle. Já... ehm... večer si promluvíme,“ zašeptám své princezně.

Rozhodl jsem se, že se raději moc angažovat při této hodině nebudu. Kdybych dostal z NKÚ nedostatečně, tak by mě to ani trochu nemrzelo. Stejně to vlastně vůbec nepotřebuji. Kázání o tom, že kouzla nemáme používat, Dee odkývám a polknu i komentář: vždyť jsem se chtěl zeptat.

To už do hry vstoupí i Alexandra a její na můj vkus agresivní vystupování. Jí se to kecá, když mají tykadlovku toho nejlínějšího kalibru. U té naší se ty skvrny počítají podstatně hůře.
Než stačím cokoliv říct, vloží se do toho Dee a zachrání mě před tím, abych řekl něco ve smyslu: jen zvířata, což bych si odskákal od většiny holek v okolí, neboť to vypadá, že všechny jsou v jakési kouzelnické obdobě spolku green peace. Navíc by se semnou Deeokamžitě rozešla, vzhledem k její lásce ke kouzelným tvorům, což je to poslední, co bych chtěl.

„Nic jsem ještě neudělal, Alexandro, a samozřejmě bych se profesora zeptal, kdybychom to s kolegy přijali jako nejlepší nápad. Ale fakt nevím, co je humánnější, jestli ho tu půl hodiny týrat bez kouzel, abychom mu ty pruhy spočítali, nebo ho kouzlem zklidnili, a za půl minutky by byl opět ve své klícce.“
A když už jsi taková aktivistka, možná bys je mohla všechny odvést do jejich přirozeného prostředí.

Odstoupím od obou návštěvnic, a byť mě to kvůli Dee ani trochu netěší, rozhodnu se, že bych jako prefekt měl asi trochu hodinu uklidnit. Navíc se Patrick na Dee nějak moc zbytečně culí.
„Myslím, že bychom všichni měli jít ke svým stolům, přeci jen máme pracovat ve skupinách tvořených spolužáky z kolejí.
Děkuji za pomoc, Dee. A tobě, Alexandro... za poučení.“


Poté se obrátím opět ke svým spolužákům, zvláště k Patrickovi, který má tykadlovku na starost. Polknu prohlásit něco o duševním přivlastnění Dee mojí osobou. Předpokládám, že by to nijak zle nemyslel, na to je moc věrný kolektivu. Dee má zkrátka schopnost si každého získat… skoro každého (vzpomenu si na rozumy Runy, Cass a Dominika, mých asi nejlepších přátel, kterým Dee evidentně moc nesedla).
„Možná bys ho měl vrátit do klece. Koukneme, co píšou v Obludáriu. Možná tam je trik, jak na ně, nebo aspoň čím se živí,“ pronesu trochu sklesle. „A nebo se můžeš zeptat, taky možnost,“ dodám, když Patrick vyhledá profesora, který už na nás chvilku kouká, evidentně dost nabroušený za tu menší výměnu názorů.

Patrick mi dovede zlepšit náladu, ale já sám si jí dovedu opět zkazit svými myšlenkami. Pohledem opět vyhledám Dee. Mrzí mě, že jsem jí tak rozesmutněl. Škoda, že ještě nemám přístup do těch Prasinek, protože teď by se omluvná bonboniéra vyloženě hodila.
 
Emily Senders - 27. června 2017 19:20
upra14407.jpg

Okraj zapovězeného lesa




pondělí 13. září



Acai, Jordyn, mrzimorští, profesor a ostatní ☼



Profesor neztrácí čas, a tak hned jak všichni dorazíme, nás rozdělí ke stolům podle kolejí.
To mě ale nijak neodradí od pokračování v konverzaci.
,,Ejj přiběhla jsem tam, kde mě nejvíc lákala diskuse. Krom toho jsem slyšela hlavně tebe. Je divný, že nevíš, o čem jsi mluvila." Nahodím zamyšlený výraz a prohrábnu si vlasy. Pak jí podám ruku, aby se zvedla.
,,Nemáš zač." Usměji se a následuji jí ke kleci.

Henri nám začne vyprávět o Tykadlatkách. Celkem zajímavé stvoření. Hlavně ten vzhled? Vždycky jsem o nich jen slyšela, ale na živo jsem je nikdy neviděla, nebo možná ano, ale nevím o tom.

S úžasem začnu pozorovat tvorečka, který se schovává za mřížemi. Těžko říct, co máme za pohlaví, že by samička? Zašklebím se na ni.
Poté jsou vybráni zástupci z každé koleje, kteří Tykadlatku vytáhnou ven. Acai? No ani mě to nepřekvapuje.

Zpozoruji, že se za mě postavila Jordyn a hned se k ní přidám, že mě jde slyšet i k vedlejším stolům.
,,To je tak roztomilé! Ťuťu!" Celá rozzářená se podívám na spolužáky a začnu si hned psát první poznámky.
Ke zvířatům jsem měla vždy blíž, a tak by nikoho od nás má reakce neměla příliš překvapit.

Acai to vezme opět jak jinak než s humorem a nastaví ocas Tykadlatky Benjimu před obličej, aby ji políbil.
,,Pako.." Začnu se na ni smát a pak po spočítání flíčků dodám. ,,No.. takže tu máme stejně starou osmnáctiletou Tykadlatku a polibek asi nedostane, když to tak poslouchám. Třeba je to zakletá studentka z naší školy." Humorně se na všechny zakřením.

Všimnu si, že se sebou nechá manipuovat a pokusím se jí pohladit, Nairu nechala, tak proč né mě?!
,,Myslíš, že mě švihne?" Podívám se opět na Acai a tentokrát s trošku nedůvěřivým výrazem. Vypadá klidně, ale člověk nikdy neví že?
,,Je to naše tlusťoška!" Napřáhnu k ní ruku a zničeho nic se projeví reakce.
,,Au!" Švihla mě přímo do dlaně a u toho se stihla otočit zadkem na Acai. S úžasem si začnu mačkat ruku, aby tolik nebolela a sleduju, jestli něco udělá i kamarádce.
,,Bacha na ní." Na chvilku se odmlčím. ,,Ale je skvělá!" Místo toho, aby mě to odradilo, jsem se jí chtěla ještě víc dotknout.

 
Patrick Gregory Anderson - 27. června 2017 19:15
untitl1171445402.jpg
Okraj Zapovězeného lesa

13.září, Ponděli

Havraspárský stolek + prof.Kwang a Dee


Upřímně jsem čekal, že se Dee chytne, ale už vůbec, ani v nejodvážnějším snu bych si nepřdstavil, že nás to oba bude tak bavit. Koketní úsměv, podmanivá vůně parfému, stimulující konverzace a navíc Deidřin půvab..hodiny jako je tahle bych si nechal líbit. Alex, která si u našeho stolu došlápla na Ala, vnímám jen tak mimochodem. Za normálních okolností bych stál na Alastorově straně. Jako prefekt si zasloužil ze strany ostatních nějaké jednání a ne aby mu Alex vyhrožovala, i když nepřímo. Taky byl z mé koleje a já bych se za každého svého spolukolejníka vždy postavil, nehledě na okolnosti, nebo osobní vztahy, je to moje povinnost a i když se snažím všechno zlehčovat, své povinnosti beru vážně..teda snažím se, jsem tak prostě vychovaný. Jenže zrovna teď jsem uprostřed něčeho, takže sorry Ale, tohle si vyřeš sám.


"Oh, vážně?" Odpovím Dee, když přebírám zpět Tykadláka a jemně přihmouřím oči jako bych ji viděl poprvé. "Tak to bych chtěl vidět, jak zjišťuješ ,co takový sameček má rád" Řeknu a nakloním hlavu trochu do strany, abych tak podtrhl svůj zájem. S tím pamlskem měla Dee pravdu, proč to nenapadlo mě? Asi proto, že mě pamlsky nikdo nedává. Proto se otočím na profesora. "Pane profesore, čím se taková Tykadlatka vlastně živí?" Zeptám se. "Předpokládám, že čokoládou to asi nebude." Dodám a podívám se upřeně na našeho Tykadláka, který mi věnuje pohled jakoby chtěl říci, že pokud mu dám byť jen čtvereček čokolády, tak mi jej narve do krku. Natočím ho tedy k Dee. "Je to pořád mrzout..hele, nepřipomíná ti někoho?" Zeptám se jí a našeho Tykadláka pootočím přímo k Wolfovi, který se u zmijozelského stolu na svého Tykadláka dívá asi tak, jako ten můj na mě. "Už vím, jak našemu Tykadlákovi budu říkat. Wolfík." Řeknu pobaveně a pohladím Wolfíka, který se mi tuto snahu pokusí oplatit švihnutím ocasem. "Fascinující, jako skutečný Wolf!" Konstatuji úžasle a pobaveně se zazubím na Dee.
 
Helen Lynnerwood - 27. června 2017 19:12
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Zmijozelští, okrajově Naira


13. září
Pondělí



“V pořádku, pokračujte.“ Vybídnu Wolframa, aby se navrátil k jejich rozhovoru, a slabým úsměvem mu poděkuji za jeho pozornost. Bohužel to nebyl ten z jejich dvojice, od kterého bych ji dokázala dostatečně ocenit.
Chvíli se ještě vybavují o výparech Crabba a jeho nevhodném chování (vskutku záživné téma), než se Richard nečekaně otočí na mě. Blažený úsměv na rtech mi vydrží jenom několik vteřin. "Ach Helen, ty jsi tu taky…" Vyvalím na něj oči a v nehraném šoku na něj chvíli zírám, než jsem schopná ukonejšit svoje překvapení a vrátit se ke svému jemnému úsměvu, leč trochu nakřáplému. “No… ano?“ Už dvě hodiny… Jeho poznámka zabolela víc než všechny popáleniny, ke kterým jsem do dneška přišla a to ještě nebylo to nejhorší.
"Jsi vždycky tak potichu." Byla to snad… výtka? Zaskočeně na něj hledím a nemůžu popadnout dech. Jako kdyby mi místo pár slov věnoval rovnou herdu do zad. “O…omlouvám se.“ Vyblekotám to první, co mi přijde na mysl, což je klasické ospravedlní se za všechno, co jsem udělala i neudělala. Zaskočil mě tím takovým stylem, že jsem zprvu Wolframa ani pořádně neposlouchala. Myslela jsem jenom na fakt, že Richardovi připadám nudná a byla jsem z toho neskutečně zmatená. Protože ještě nedávno bylo nepatřičné, když jsem se zbytečně projevovala. Doteky byly nevhodné. Tlachání obtěžující. A najednou je interakcí zase málo. Mám popáleniny druhého stupně! Moc se omlouvám, že tu nepěju ódy a netancuju čtverylku. Osten zlosti se mi zarýval hluboko pod kůži a já jenom těžko nepodléhala jeho moci. Možná kdybych tě kopla, tak by sis všiml. Pomyslím si rozhořčeně a v prvotní chvíli mám pocit, že to snad opravdu udělám. Dnešek byl pro mě už tak dostatečně těžký a moje nervy oslabené předešlými událostmi málem polevily. Ovšem jenom málem. Vědomí, že moje chování nepřipadá Richardovi v pořádku, nakonec převýšilo všechnu zlost světa. I když bych na ní rozhodně měla právo. A tak místo záchvatu vzteku jsem se pomalu utápěla v melancholii a tiše panikařila nad jeho náhlým obratem. Minulý rok jsem ještě měla pocit, že vím, na čem jsem. Začátek školního roku mě ale přesvědčil o opaku. Richard měnil nálady asi jako se mění aprílové počasí a já nevěděla důvod, proč tomu tak je.
Nakonec se ohlédnu na Wolframa a zaměřím se na slova, co mu vychází z úst. V uších mi tepe krev. Jenom představa, že pro Richarda nejsem vyhovující, mě vyděsila. Nedokážu si představit, že by mě opustil. Že by si snad našel jinou. To je nemyslitelné!
Proto taky musím začít jednat a to hned! A nadcházející akce je to pravé ořechové, jak bych mohla začít pracovat na tom, co Richardovi tak vadí. Rázem na rtech vykouzlím nadšený úsměv, i když v hloubi duše zase takovou radost nemám. Udělám cokoliv. “To zní jako skvělý nápad.“ Obdaruji oba sladkým úsměvem, z kterého mně samotné trnuly zuby.
Oba komentují můj stav a já na chvíli zaváhám. Pořád bych si nejraději hned po škole zalezla do postele a s pořádnými sedativy v krvi si dovolila trochu odpočinku po celém tom zpackaném dnešku. Kápla božskou a dala najevo, že je to fakt blbý a že mě to pořád dost bolí a že prostě nemám náladu na nějakou sešlost. Sedět v zaplivané putyce, odrážet jednotlivé útoky, vymýšlet témata k hovoru, usmívat se na všechny strany a jako bonus při tom zírat na Cayluse s Dee, jak se dusí jídlem a vylizují talíře. Ale nemohla jsem. Myšlenka, že je se mnou Richard nespokojený a že by mě snad pro to jednoho brzkého dne opustil, by mi stejně nedala spát.
Jindy by mě potěšily lordovy poznámky ohledně mého věku a doporučení pro můj nynější vztah. Má bujná fantazie by si okamžitě domyslela, že určitě ví, kdy mám narozeniny a chystá nějaké úžasné překvapení a že mu na mě záleží natolik, až mi radí, co mám dělat. Jenže to by nesmělo být toho začátku, z kterého mi ztuhla krev v žilách. Pro takové fantasmagorické představy se mi už do mozku nedostal dostatek kyslíku.
“Tohle?“ Poukážu na obvázané ruce a rádoby lhostejně nad tím pokrčím rameny. “Vlastně to vůbec nic není, i když to ze začátku vypadalo tak zle. Jsou obvázané spíš pro prevenci. Takže se k vám moc ráda přidám.“ Zuby nehty držím na svých rtech úsměv, jenom abych vypadala tak vyrovnaně, jako vždycky. Opravdu se tomu snažím sama uvěřit.
Nervózně ruce schovám za zády, jako kdyby mě snad už jenom pohled na ně mohl prozradit. Na ošetřovně nakonec ale nebyl nikdo jiný než Daniel a proto nikdo nemůže vědět pravdu.
“Děkuju.“ Pronesu tiše spíše k Wolframovi jako reakci na jeho milý zájem. Všechna křivda z rána je náhle zapomenuta. Jistě to myslel dobře a pravděpodobně jenom trochu špatně volil slova. To se občas stane. Nevěřím a ani mě vlastně nenapadne, že by se snad nezajímal z čistoty a dobroty jeho duše.
Chtěla jsem se přesunout ke stolu, když jsem na sobě ucítila něčí pohled. Rozhlédla jsem se kolem dokola a všimla si Nairy, která se na mě okamžitě usmála. Musím trochu přimhouřit oči, abych rozeznala, co se mi snaží naznačit. Zvednu ruce trochu výš, aby na ně měla dobrý výhled, a s úsměvem pokrčím rameny. Protože když přesvědčím okolí, třeba zvládnu přemluvit i samu sebe.
To už se dá ale profesor Kwang do výkladu a já se rozhodnu jeho výklad poslouchat. Kouzelní tvorové mi nevadili, vlastně bylo i dost zajímavé zjišťovat, co všechno kolem nás žije. Sinestra nám získala pět bodů správnou odpovědí. Usměji se na ni. Pět bodů. Hurá… Richard bude mít radost.
Se zájmem přistoupím ke kleci a podívám se na slizkého tvora v ní. Zdálo se mi to celkem pěkné... takhle z dálky. Jakmile ale Dee zmíní něco o tom, že by to vlastně mohl být domácí mazlíček, zase v poklidu ustoupím větším zvědavcům. Podívám se na zvíře, přečtu si o něm něco, ale jakmile zjistím, že to ode mě hodlá chtít i nějakou péči, absolutně ztrácím zájem.
Takže zatímco se Sinestra s Dee div neroztečou nad tvorem a následně neudusí smíchy nad Wolframovým počínáním, s nijak velkým zájmem sleduji celou situaci. “Ať mu neublížíš.“ Pronesu smířlivě směrem k němu, i když sama na to nesáhnu ani náhodou. Vždyť je to slizký. Navíc by moje ruce zažily očistec, kdyby se mi v nich to zvíře mlelo tak, jako jemu.
Ke stolu nakonec přistoupím jenom proto, abych tomu spočítala pruhy. Nutno dodat, že jsem napočítala jenom pět, pak ale Richard ohlásí svůj výsledek. “Ano šest, taky jsem to napočítala.“ Usměji se na něj, šťastná, že jsem na něj mohla přímo reagovat a hned mu dokázat, že jsem komunikativní. Až běda!
Stejně je ten Richard ale hrozně chytrý. Dokonalý, vždycky si dokáže udržet klidnou tvář. Není nic, co by nezvládl. Všechno mu jde, umí určit pohlaví kdejaký potvory, vytvářet bůhvíco z ničeho a počítat do šesti…
Dee ale náhle mizí k vedlejšímu stolu, nad čímž jenom silou vůle neprotočím oči. Od té doby, co chodí s Alastorem, má ustavičnou potřebu se kolem něj motat v těch nejméně vhodných časech a dožadovat se jeho pozornosti stejně jako jeho spolukolejníků. Možná by měla přestat přijímat tolik potravy, má z toho až moc energie… Rozhodně by jí prospělo taky jednou zůstat na místě a chvilku vydechnout. Co se kolem ní motá ten chlapec s nepěknými vlasy, zdá se mi trochu labilní.
Nevím, co se tam u toho stolu děje a bylo by mi to i celkem jedno, protože ať už je to cokoliv, mně se to netýkalo. Jenže to už se ke stolu začnou stahovat jedinci i z dalších kolejí a mně se přestává líbit, kam to všechno míří. Úplně bez zábran ignorují profesorovo přání pracovat ve své barvě.
Navíc jsem úplně nechápala všeobecné haló, které svolávalo všemožné aktivisty ze všech kolejí. Je to jenom zvíře ježíši kriste. Jako kdyby mu jedno znehybňující kouzlo mohlo ublížit. Samotní si je na sobě navzájem zkoušíme, tak kde byl problém. Moc to prožívají.
Dee dokonce vlepí tomu tvorovi pusu, což je teda zcela upřímně absolutně nechutný. Být Alastorem, dvakrát si teď rozmyslím, jestli bych ji políbila. Fuj.
Deirdre? Tohle má být práce jednotlivých kolejí.“ Smířlivě se na ni usměji, abych jí tak dala najevo, že je čas, aby se zase vrátila. Možná je to paranoidní představa, ale jako kdyby se začala stahovat mračna. Navíc třeba zabráním situaci, kdy bychom mohli přijít o body a Richarda to potěší!
 
Benjamin Hunt - 27. června 2017 17:43
bezc4648585.jpg

Okraj Zapovězeného lesa




Mrzimor

13. září, pondělí odpoledne



„Doufám, že ne tak vřelá jako naše učebnice,“ pousmál jsem se nad poznámkou Mau ke tvoru, kterým nám zatím byl skryt. Acai nás ovšem upozornila na klec. „Tak to máš pravdu,“ ušklíbl jsem se a v nitru se lehce začal obávat, co to zase bude.
„Zajímalo by mě, jak by to vypadalo,“ nahodil jsem naoko zamyšlený výraz nad nápadem Nairy, že naše utajené stvoření bude prdět duhu.
Jordyn, která se k nám přidala chvíli poté, přišla s konkrétním nápadem a hned ho vyhledávala. Měl jsem tento předmět rád, ale takovou zapálenost jsem zase úplně nechápal. Však se to dozvíme od Kwanga, ne...?

Místo toho jsem se podíval na mikinu Alex. Dobře, přiznávám, mikina byla nejdřív druhořadá, sledoval jsem něco jiného... Ale postupně mé oči zaostřily na nápis. Trochu překvapeně jsem povytáhl obočí. Ne kvůli stylu, ale kvůli tomu, že to nebyla kouzelnická kapela. „Ty je posloucháš?“ zeptal jsem se hned Alex. Odpovědi jsem se už ale nejspíš nedočkal, protože Kwang nás konečně oslovil. A konečně přišla možnost odhalení! Pobaveně jsem se zazubil a přenechal to více nedočkavým. Bude to Alex nebo Naira? Nebo Mau, která celou klec převrhne? Kwang se samozřejmě ptal, o co se jedná. Nejrychlejší byla Sinestra a kupodivu odpověděla bezchybně.

Zaujatě jsem poslouchal, o jakého tvorečka se jednalo, a zároveň jsem si ho prohlížel. Poznámky jsem si nedělal, tušil jsem, že něco bude v knize a že si bude Naira nebo Jordyn psát.
Když přišla výzva k tomu, abychom zjistili pohlaví a věk naší tykadlatky, byl jsem celkem nedočkavý, abych se toho ujal. Bohužel Kwang sám určoval, kdo to bude, a u nás to padlo na Acai. Ta se má. I tak jsem jí ale nakukoval přes rameno.
Naše tykadlatka byla docela vtipná. „Je taková vyžraná, asi se jí nic nechce. Jako ty, Alex, po obědě,“ uculil jsem se na spolužačku. Acai se zatím vydala do průzkumu a poté už tykadlatku stočila směrem ke mě. Pobaveně jsem se jejímu vtípku zašklebil: „A co z tebe bude pak? Drak? Princeznu ti nevěřím,“ podrbu rosolovitou potvůrku na hlavě, která se ale stále zdá celkem netečná našemu počínání. Líbat jí ale fakt nehodlám...
Jordyn se dala do počítání teček. Také jsem se do toho pustil, nebylo jich málo. "Jo, osmnáct," potvrdil jsem. "Takže stařeček, tedy stařenka. A ne nějaká princezna k líbání," zašklebil jsem se na Acai.

Všiml jsem si, že Jordyn na cosi upozorňuje Nairu. Ohlédl jsem se stejným směrem k havraspárskému kruhu, kde se ocitla Dee, nyní už zase čilá. „Ta si Ala organizuje,“ pobaveně jsem se zašklebil, ale víc jsem se o danou situaci nezajímal.


 
Angela Silverlin - 27. června 2017 17:37
angie495.jpg

G82: Nitrozpyt a nitroobrana --> Kolej --> Okraj Zapovězeného lesa



13. září, pondělí odpoledne




Daniel, poté všichni Nebelvírští

Danielova pochvala mě překvapila a... Nebudu zapírat, potěšila. Opatrně jsem se pousmála, než jsme se zase pustili do práce, zatímco mi to v hlavě šrotovalo. Ne že bych toužila po práci na Ministerstvu, ale pracovat v tomto oboru? Je sice děsivé hrabat se někomu v hlavě, ale na druhou stranu hodně zajímavé...
Pak už se nám ale příliš nedařilo. Daniel se snažil, těžko říci, čím to bylo, i já se snažila nemyslet na nic jiného, ale ze sovy, kterou osedlal krtek, byl nakonec kentaur. Jen jsem zamítavě vrtěla hlavou, že je se svými odhady mimo. K výsledku jsme se nakonec nedobrali a hodina skončila donucovacím prostředkem Crabba ze Zmijozelu. Ten puch byl nesnesitelný, takže jsem se v učebně nezdržovala a mezi prvními vypadla ven na chodbu. Neohlížela jsem se a rovnou si to namířila na kolej, přitom jsem zhluboka dýchala. Jsou všichni kluci takoví dobytci...? Fuj...
Na koleji jsem si vzala učebnici a převlékla se. Pak už jsem se vydala na místo další hodiny.

Někteří moji spolužáci už stáli u stolku. Marie zrovna přemýšlela nad tím, co se skrývá pod kusem látky v kleci. Je to takové překvapení nebo to nemá rádo světlo? Tiše jsem se připojila k ostatním, v náručí jsem svírala pečlivě zavřené Obludárium. Dvojčata se jako obvykle bavila o jídle. Ti snad ani nic jiného neřeší... Daniel vtipkoval na téma „Mariino náboženství“. A Ryan rozebíral Crabbův odér. Snad neplánuje uspořádat závody v něčem takovém... Zhrozila jsem se, když jsem se zaposlouchala do jeho slov.

Nic k čemu bych se přidávala. A tak jsem se jen bezmyšlenkovitě rozhlížela kolem sebe a těšila se. Jestli jsem se Nitrozpytu obávala, Péči o kouzelné tvory jsem měla ráda a většinou se mi tu dařilo.
Pak už se konečně hodina rozpohybovala. Kwang nás vybídl, abychom odkryli klec. Tam už čekal zvláštní tvoreček, který měl především výrazná tykadla. Vypadal roztomile. Když Kwang začal mluvit, vytáhla jsem si z batohu ještě pergamen a brk a pustila se do pár rychlých poznámek.
Pak už přišla na řadu praxe. U nás byla určená Diana. Trochu jsem jí záviděla. Ale možná dobře, co kdybych tu tykadlatku upustila... Tvorečka jsem se zájmem pozorovala. Tykadlatka byla docela zvídavá, zdálo se, že se nás nebojí. Postavila jsem se po bok Diany a pozorovala jsem její počínání. Tykadlatka se celkem rychle ocitla na našem stolku.

"Ta je hezká," krátce jsem se pousmála. Tyhle hodiny byly jedny z mála, kde jsem projevila nějaké pozitivní emoce. Příliš jsem nevnímala komentáře ostatních, místo toho jsem se soustředila na zbarvení a skvrny naší tykadlatky. "Jen sedm skvrnek, tak to je docela mládě," nastavila jsem tvorečkovi dlaň, aby si jo očichal.

 
Erika Claythorne - 27. června 2017 16:50
erand8255.jpg

Učebna G82 -> okraj Zapovězeného lesa
Spolužáci, hlavně Christian, Marie, Ryan

Pondělí 13. září



Christian se rozhodne ke třetímu pokusu. Výborně, docela mě to začíná bavit. A tak se začnu soustředit na jeho mysl. (7) Spatřím celkem jasně obrázek testrála. Až mě to samotnou překvapí. Hned mě napadne, jestli Cor viděla Jackiinu smrt, testrály odteď uvidí… Je to zvláštní představa. Vidět něčí smrt a pak si ji připomínat pokaždé, když kolem projde tohle stvoření… Z myšlenek mě vytrhne ta rána a učebna se změní v plynovou komoru. “Bože, čím se to krmí?“ řeknu zhnuseně a v momentě, kdy profesorka zavelí k odchodu, vystřelím na chodbu. Ostatně mám to blízko, za což jsem opravdu ráda. Zhluboka se nadechnu a celkem se mi uleví, že v zasmrádlé třídě nemusím trčet příliš dlouho. “To je takové prase…“ postěžuji si víceméně sama sobě a vydám se se převléknout a na hodinu péče o kouzelné tvory.

Tenhle předmět mám ráda. Mám ráda zvířata a profesor Kwang je moc milý. Takže na hodinu jdu i přes poslední události celkem zvesela a těším se, co si na nás připraví. Podle pokynů se s ostatními Nebelvířany postavím k jednomu stolku. Hodina ještě ani nezačne, a Neville se nám už stará o zábavu. Zdá se, že ani tahle hodina neproběhne v úplném klidu. Trochu si povzdechnu a pro jistotu své Obludárium preventivně pohladím. Nerada bych přišla dneska k další úhoně.

Poté se zaměřím na ony záhadné zakryté klícky. “Taky by mě zajímalo, co tam je,“ souhlasím s Marií. “Jen doufám, že nic extra smradlavého, toho jsme si dneska užili už dost,“ ušklíbnu se, když zaznamenám ono podivné bublání. “A ty ty svoje historky zkus trochu mírnit. Ten hulák dneska u oběda byl opravdu docela síla,“ řeknu Ryanovi zamračeně. Zlobím se na něj kvůli tomu. To si Rebecca rozhodně nezasloužila. “A až si na mě někdy uděláš čas, prostě přijď, já zase nebudu někde čekat a vyhlížet tě,“ dodám nespokojeně a začnu se věnovat profesorovu výkladu.

Když se zvedne látka a já spatřím onoho zeleného tvorečka, donutí mě to se pousmát. “Ten je roztomilý,“ ujede mi. “Teda roztomilá,“ opravím se, když profesor vysvětlí, jak je to s těmi skvrnkami. Čekám, až ji Diana vytáhne, a jemně ji zkusím pohladit. Tváří se celkem přátelsky a vypadá to, že se jí to hlazení i líbí. “Krabice na doutníky? Zbláznil ses?“ zeptám se Thomase. “Chudák malá, to by si nezasloužila. Vůbec ho neposlouchej, to je jen další náš tlučhuba,“ šťouchnu si do Thomase. Ale nemyslím to zle, je to jen čistě přátelské pošťuchování. "Tak co myslíte, kdo to schytá tentokrát? Koho ten tvoreček kousne?" neodpustím si poznámku na nečekané a dramatické zvraty dnešních hodin. Rozhlédnu se po ostatních kolejích. "Ta havraspárská na to celkem vypadá," řeknu pobaveně. "A Wolframa už ocasem zfackovala. Tak schválně, která z nich to dotáhne dál!"
 
Deirdre Airimoy - 27. června 2017 00:33
dd4714.jpg

Okraj Zapovězeného lesa


havraspárští, Alex, Týna

Pondělí 13. září



Když jsem se Ala vydala zastavit, nepočítala jsem s tím, že by se mě pokusil zastavit.
Jednala jsem impulzivně. Doufala jsem, že to vezme jako legraci. Koho by napadlo v hodině, kdy běžně hůlky nepoužíváme, ji použít? Navíc na něco tak roztomilého jako je tykadlatka?
Zastírá jen fakt, že to se zvířaty neumí a nemůže se to naučit v těch svých knihách...
Hůlku jsem mu sice vytrhla, ale pan Dokonalý okamžitě přešel do protiútoku. Než jsem se nadála, držel mě za zápěstí a přitáhl si mě blíž. V okamžiku, kdy se jeho ruka sevřela kolem mého zápěstí, jsem ztuhla a v hlavě mi začal houkat poplach.
Už to nikdy neudělám...
Okamžitě jsem se v duchu ocitla v podobné situaci o týden dříve, kdy mou paži přesně stejně svíral Richard a drtil mi ruku. Snažila jsem se nadechnout, ale nedokázala jsem to. Richarda vystřídal pohled na otce, který mi svíral ruku a vystavoval ji nemilosrdným plamenům. Skoro jsem ještě cítila smrad spálené kůže a bolest, kterou jsem při tom cítila. Nikam nepůjdeš, Dee Dee... Musíš nést zodpovědnost... Nesmíš se plést do věcí, do kterých ti nic není... Musíš poslouchat, ano?

Zatmělo se mi před očima. Měla jsem je doširoka otevřené a Alastor v nich mohl spatřit neskrývaný strach a paniku. Třásla jsem se a kdybych neměla pocit, že se dusím, nejspíš bych lapala po dechu. Když jsem byla naposled v téhle situaci, skončila jsem sama na záchodech, kde jsem Bombardem rozbila zrcadlo. Uklidni se, Deirdre... Otec tu není... Richard tu není... Nikdo ti nechce ublížit...
Aniž bych se to snažila nějak zakrýt, z očí mi automaticky steklo pár slz. Nic, čeho by si ostatní všimli, snad jen Al. Bleskově jsem stočila pohled k zemi, aby neviděl víc, než bylo nutné. Stále jsem byla ochromená strachem. I když se Al usmíval, nevypadal, že by mu to bylo příjemné. Bylo mi opět na zvracení. "Omlouvám se. Už to nikdy neudělám," pokorně jsem sklonila hlavu a utřela si těch pár slz do rukávu.

Skoro si ani nevšímnu toho, že si mě přitáhne blíž a hůlku mi vytáhne zpoza pasu, kde jsem ji měla zastrčenou. Nechám ho. Nemám sílu se s ním hádat, ne v tomhle stavu. Pořád se lehce třesu, a tak udělám jediné, co mě napadne. Na chvilku zavřu oči a pokusím se uklidnit Santovou metodou. Jsi v pohodě, Dee... To ty máš pravdu, ne on... Má tě přeci rád, ne?
Polknu a vzhlédnu k němu. Jeho vysvětlení je vážně chabé. "Znehybnit?" Můj smích má spíše hysterický podtón. "Od toho je tahle hodina. Pracovat ve skupině. BEZ použití hůlek!" Můj pohled zabloudí ke zmijozelským. Cítila jsem na sobě Týnin pohled od chvíle, kdy jsem odešla. Dle jejího nasupeného výrazu jsem pochopila, že Alovo chování neschvaluje. Nebyla jsem ale jediná, komu to vadilo. Přiřítila se k nám od mrzimorských i Sinina kamarádka Alex a do Ala se pustila.
"Myslím, že už mu to došlo, Alex. Určitě se poučí do příště, že, zlato?" Vrhla jsem na Ala rychlý úsměv, který ale díky mému dosavadnímu stavu působil spíš falešně. Ještě jsem se usmála rychle na Alex a rty jí naznačila tiché díky.

Poté jsem se přesunula k Patrickovi, který se pokusil napjatou atmosféru trochu odlehčit. Přesně to jsem potřebovala. Becca a ostatní se jeho vtípkům smáli, stejně jako Al. Ruka mi automaticky sjela na zápěstí, kde mě předtím můj přítel držel a pořádně jsem si Patricka prohlédla. Ten jeho úsměv byl vážně roztomilý. "Jsem si jistá, že by ti okamžitě propadla," usmála jsem se a na Patricka mrkla. Když už, tak už.
Je mi trochu divné, že se Alastor nevzteká, že tu se mnou Patrick tak nepokrytě flirtuje. Nejspíš si myslí, že ze sebe dělá šaška. Tak ať. Nechám ho při tom a budu následovat jeho příkladu, aby to vyznělo spíš jako legrace. V duchu ale doufám, že Patrick pochopí, že si legraci nedělám.
Když se ke mně naklání s tou svou otázkou a chce mi potvůrku předat, schválně pohodím hlavou, aby se k němu donesla vůně parfému, po kterém Princ tak šílí. Opět zamrkám dlouhými řasami a koketně se zasměju. I když vypadám spíš jako smrtka, hodlám z tohohle vytěžit maximum. "Samozřejmě,
že vím, jak na samečky..."
Pomalu si olíznu rty jazykem a povytáhnu obočí.
"Moje zkušenosti? Neříkej, že ses bavil s Patrickem..." Záměrně použiju jméno svého dobrého zmijozelského kamaráda, s kterým jsem příležitostně spávala. "Nejdůležitější je správně ho uspokojit... přijít na to, co má rád..."
To už mám tykadláka v náručí. Chová se úplně stejně jako u Patricka. Chlácholivě ho pohladím po hlavě a pevně ho držím tak, abych mu co nejméně ublížila.
"Samci tykadlatky jsou většinou hodně teritoriální a mají rádi svůj prostor... Tenhle fešák zrovna není ve svém přirozeném prostředí a vzteká se. Jak by bylo asi vám, kdyby vás někdo unesl a pak vystavoval? Asi moc ne, že? Samci jsou daleko agresivnější než samičky, tudíž si nejsem jistá, jestli se vám ho vůbec povede zkrotit... Od toho tu ale jste." Věnuji zvířátku na hlavu polibek a vrátím ho opatrně Patrickovi. Rty si otřu do hábitu a pohlédnu na Ala.
"Pamlsek není špatný nápad. Zeptejte se profesora. Přeci za něj neodvedu všechnu práci..."
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 26. června 2017 23:39
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Okraj začarovaného lesa - starostlivosť o zázračné tvory


Milované jazvece, zlý zlý Alo, okrajovo Dobrá Dee a môj múdry Siník

Kým začneme, stihnem ešte zachytiť rozhovor Acai s Nairou. Slovo tetovanie má takmer vždy tendenciu zarezonovať v mojej hlave.
Hej, s tým ti asi budem vedieť pomôcť! Takmer určite by som vedela zohnať tetovací strojček, ale treba ešte niekoho kto vie kresliť aby ho aj chytil do ruky.
Zapojím sa do debaty bez okolkov. Mala som pár známych čo buď žili pri mukloch alebo pochádzali zo zmiešaných rodín, ktorý stáli aj za mojou festivalovou skúsenosťou. Nepochybovala som, že by som ten strojček do pár dní mohla mať doručený.

Nemusím potom už čakať dlho a dostaneme povolenie odhaliť klietku. Okamžite som nosom nacapená na nej, všetky rozhovory idú bokom a ja ligotavými očami sledujem zeleného tvora vnútri, pričom zaujato počúvam Kwangov hlas.
Vyzerá to ako taká malá zlatá mimozemšťanská mačka. Utúlila by som ju.
Zdá sa mi, že som už niečo podobné videla, a cítim, ako mám už-už na jazyku názov tvora, ale ani za nič na to neviem presne ísť. Keď začujem hlas Siníka, ako odpovedá, prekvapene na chvíľku odlepím zrak od klietky a pozriem na ňu. Uškrniem sa ak sa nám stretnú pohľady.
Šprt!
Zaartikulujem bez zvuku s ústami, aby som ju troška podpichla, ale hneď sa aj vrátim k tykadlatke. Akonáhle začne Kwang rozprávať, spravím vec, ktorú u mňa môže byť vidno bez vyzvania jedine na tejto hodine - otvorím knihu. Samozrejme až po tom, čo ju znova pohladím, aby sa jej necnelo a neodkusla mi prsty za nedostatok prejavovanej lásky. V rýchlosti nájdem stránku, kde je tykadlatka spomenutá, z tašky vyhrabem brko a hnedý atrament ktoré som ukoristila v spoločenke a ak Kwang povie niečo, čo nie je v knihe, dokonca si to ešte aj zapisujem.

Aaaav.
Povzdychnem si, z hlasu cítiť jasné sklamanie. Keď totižto Kwang povedal, že vyberie jedného študenta ktorý tykadlatku vyberie, takmer hneď som sa vystrela spoza knihy a keby sa to mohlo, asi by som sa rozbehla a nalepila naňho s prosíkom, nech to môžem spraviť ja. Padne to ale na Acai. Ešte pár sekúnd sa cítim ako dieťa ktorému zobrali hračku, hneď sa ale s ostatnými zhŕknem pri Acai s tykadlatkou v náruči, aby som ju obdivovala. Natiahnem zvedavo prst a jemne od nej žduchnem. Následne jej brnknem po tykadle, prejdem prstom po chvoste a zaborím takmer celý prvý článok prsta, na ktorom si na chvíľku skrátim nech, do jej mäkkého tela.
Fascinujúce. Je ako mierne slizké antistresové vrece piesku.
Tykadlatka je očividne mampičistka a vôbec jej moje ošahávanie nelezie na mozog. Súhlasne zahmkám na Acainu dedukciu že je dievča a opatrne, pridržiavajúc chvosť a trocha ho narovnajúc, si efektne spočítam pruhy na jej tele.
Hej Nai, ak sa nemýlim je ich osemnásť.
Zdvihnem k nej pohľad s úsmevom, keď začujem Acai.
Porodili sme geronta.
Zazubím sa a pobavene sa chechcem, keď ju Benjimu podstrčí ako nevestu. Popravde, keby som v koži tej tykadlatky, asi by som nás mala všetkých za debilov.

Aj naďalej by som sa dobre bavila, keby ma nenapadlo skontrolovať, či aj ostanté tykadlatky majú na saláme. Iba trocha poodstúpim od našej skupinky, aby som mala lepší rozhľad a vidím, že okrem nás majú relatívne nekonfliktnú samičku už iba Chrabromilčania. Slizolinský aj Bystrohlavský majú s tými svojimi mierne problémy a keď prižmúrim oči, viem z farieb rozoznať, že sa jedná o samčekov, aj keď bez toho aby som prišla bližšie nerozoznám, akých starých. Preto sa vyberiem len tak narýchlo poprechádzať a letmo pozerať podľa približného počtu pruhov, či sa jedna o mladšie či staršie tykadlatky, aj keď sa nezastavujem preto, aby som to zistila presne.
Žeby boli samičky pokojnejšie ako samci? Chrabromilská má len pár prúžkov, omnoho menej ako naša, a predsa nevyzerá byť nespokojná, na rozdiel od Slizolinskej, ktorý má tiež menej pruhov, ale je to samec.
Nájdem pohľadm Kwanga.
Profesor Kwang, sú samci vždy horšie manipulovateľný ako samičky alebo je toto náho...
Nestihnem dopovedať, pretože akurát keď prechádzam okolo Bystrohlavského stola, všimnem si periférne Deeinu blonďatú hlavu a hlavne mi do uší doľahnú Alastorove slová. Okamžite mi zlezie úsmev z tváre a zaplápolá vo mne temperament. Zastavím sa v polovici kroku a pomaly sa otočím aby som videla, ako drží Deeinu ruku v ktorej očividne zviera jeho prútik. Asi mu chcela zabrániť ho použiť, za čo má u mňa okamžite bod k dobru.
On chcel to chúďa malé začarovať aby sa nehýbala? A ešte sa čuduje že mu niekto zobral prútik? Byť Deirdre, tak mu jednu flusnem po hlave.
Stvrdne mi pohľad. Ak sa tomu dalo vyhnúť, bola som úplne proti používaniu kúziel na zvieratá, mimo tých čo by im mali pomôcť, a on chcel tú chúďa tykadlatku vydesiť ešte viac tým, že ju znehybní aby mala ešte väčší stres z toho že nemá žiadnu únikovú cestu.
Len znehybniť? Och, fajn, keď sa mi najbližšie nebude páčiť že sa hýbeš, tiež ťa "len" znehybním a budem na teba čučať a uvidíme, ako veľmi ti to bude po chuti.
Zavrčím naňho a prsty ma tak svrbia od chute chytiť prútik alebo mu jednu uvaliť, až ich musím pár krát vystrieť.
A možno to aj naozaj skúsim. Len nech raz kráča predo mnou s nosom zaboreným do nejakej knihy a zavadzia mi v ceste, skončí ako nehybná náplň brnenia.
Zazerám na neho, takmer úplne zabudnúc na fakt, že som sa niečo pýtala Kwanga.



 
Rebecca Eliah Riel - 26. června 2017 22:41
becca227200.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září

Havraspárští, Dee

Patrick mi odpoví pouze krátkým zamručením a tak se skoro urazím já. Nesnažila jsem se na něj být zlá, jen jsem se chtěla ujistit, že jsme došli ke správnému číslu co se skvrn týkalo. To je jeho ego tak křehké, že nezvládne ani jednu jedinou otázku? Potlačím frustrované odfrknutí a odvrátím od něj pohled na Dee, která se přihnala zachránit tykadlatku před kouzly svého bojfrenda.

Vlastně tak zkrotí spíš jeho než tu nebohou tykadlatku. Všimnu si, jak se tomu Noelle chichotá, tak na ní mrknu a taky se zašklebím, zapomínajíc nachvilku na Patrickovo nezdvořilé chování. Ale Patrick s tím ještě očividně neskončil, protože se k Dee nakloní a začne mektat něco o samičkách. Znovu se podívám na Noelle a zvednu obě obočí a vykulím oči. Slyšíš to taky? Třeba mi někdo něco nasypal do oběda a teď mám halucinace. Nebo tykadlatka vylučuje nějaké hormony, které Patricka poslali do sexuálního šílenství.

I Alastorovi neujde to, jak se Patrick chová, protože jen tak tak zadusí smích. "No, no," řeknu a poplácám ho po zádech, protože na okamžik vypadal, že mu zaskočila slina. Ale jsem ráda, že nejsem pod vlivem nějakýho halucinogenního lektvaru, protože Alastor to vidí a slyší taky.

Patrick, stále ochromen potenciálními hormony tykadlatky, předá tvora do rukou Dee. Nebojím se, že by se mu snad něco stalo, protože Deirdre byla na péči o kouzelných tvorech vždycky jako vyměněná. Nechám ji, ať se pokusí toho naše tykadláka zkrotit. Snažím se u toho počítat skvrny a docházím buď k 11 nebo 12. Asi to vážně bude těch jedenáct skvrn.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.84914994239807 sekund

na začátek stránky