| |||
Učebna 8C (stůl č. 1) Acai, Kenji, Daniel a Chris Čtvrtek 15. října Trochu do Kenjiho drknu ramenem, když na mé nadšení ohledně včerejší hodiny odpovídá nicneříkajícím bručením. “No, no. Usměj se přece. Určitě to nebylo tak hrozný. Zopakovat bych si to asi nechtěla, ale za pár dní se tomu všichni zasmějeme.” pokusím se ho povzbudit pozitivním přístupem. Jako kakabus se přece nemůže tvářit věčně. “Nebo na to zapomeneme. Přípravy na večírek by k tomu byly naprosto ideální. Za co půjdeš? Napadlo mě, že bychom mohli vymyslet něco spolu, kdybys chtěl.” samozřejmě hodlám pokračovat ve svém předsevzetí vymyslet kostýmy každému, kdo mě bude poslouchat. “Acai půjde za princeznu. Ještě se trochu cuká, ale dej mi trochu času a stoprocentně se mi jí povede přemluvit.” spiklenecky ztlumím hlas, aby mě Acai pokud možno neslyšela. Z jejího vehementního odmítnutí si vůbec nic nedělám. Na její averzi vůči sukním prostě musíme zapracovat. V pastelových barvách, třeba duhových, by jí to tak slušelo! To už ale profesorka začíná hodinu, takže svou pozornost upřu jejím směrem. Magii v domácnosti mám zapsanou, i když na většinu jejích otázek neznám odpovědi. Ráda se něčemu přiučím. Zatím si nic nezapisuji, v hodině panuje spíš volná diskuze než skutečný výklad, ale jakmile máme volnou ruku k tomu, aby někdo odkryl předměty na stole, viditelně se narovnám. Pod látkou se cosi podezřele pohybuje, což zrovna u našeho stolu vyvolá všeobecnou nechuť se dobrovolně k látce přiblížit. Kluci to na sebe přehazují jako horký brambor, ale u mě nakonec zvědavost zvítězí. Mirabel přeci není Snape. Nebude tam nic nebezpečného. Co se může stát? Maximálně budeme vypadat jako prasata. A to už máme všichni několikrát za sebou. “Pusťte mě k tomu, hrdinové.” zasměju se a jedním pohybem - velmi opatrným - hedvábný hadřík stáhnu (91%). Uleví se mi, když zjistím, že pohybující se cosi byla pouze lahvička s tekutinou. Nic výbušného. Bohužel nejsem tak zručná, jak bych chtěla a podaří se mu ji rozlít. “Všichni naživu?” poškádlím přítomné pány a zběžným pohledem zkotroluji, jestli jsem je nepolila, ale naštěstí se mazlavá vodička nedostala dál jak na desku stolu. Hlavně, že nesmrdí. Ani se nechci pozastavovat nad tím, co to je. Prostě vytáhnu hůlku a nepořádek uklidím. “Můžeme konstatovat, že Tergeo funguje na tekutiny.” zazubím se na Chrise. Radši se učím v praxi, než bych polemizovala nad teorií, takže na jeho iniciativu začít diskuzi o kouzlech ráda odpovídám až s určitými výsledky. “Na pergamen fungovat nebude, to mám vyzkoušené.” profesorka to záhy potvrzuje, stejně to ale vyzkouším, jen abych se ujistila. Mezi tím plácnu Acai po ruce, protože se až podezřele horlivě natahovala ke sklenici od džemu. “Fuj. Ještě by ti z toho mohlo být špatně.” kdo ví, jestli je tam fakt džem. Nebo kdo to měl v ruce. Nebo kdo do toho strkal ruce. Já budu ta, co to pak bude poslouchat, až bude hodiny trávit na záchodě, protože musí ochutnat všechno, co jen vzdáleně připomíná jídlo. Profesorka pokračuje a látka, kterou jsem do teď měla zmuchlanou v klínu, se vznese a promění v prášek. Fascinující kouzlo. Určitě bych z něj měla radost, kdyby nebylo mé alergie na prach. Jakmile se šedý prášek začne snášet k zemi, zuřivě se rozkýchám a oči mi začnou slzet. “U Merlina.” |
| |||
Ložnice - Dějiny čar a kouzel - Kayla Diana, Cassandra, Caylus, Maurice Naše procházka do zapovězeného lesa během hodiny obrany proti černé magii byla nakonec úspěšná. I přes to nepříjemný setkání s osminohými obyvatel lesa, který by nebýt Sebastiana bylo o dost kratší nebo by k němu nemuselo dojít vůbec, se nám nakonec podařilo splnit úkol a nějakou tu bludičku najít. I když to vlastně byla jen šťastná náhoda. Snad ještě nikdy předtím jsem se do postele netěšila tak jako předtím. Zmoklá, promrzlá a celá rozbolavělá. A to si žádalo dlouhou, horkou sprchu. Přes tu tupou bolest unaveného těla jsem se stejně vůbec nevyspala. A vítr za okny věže mi taky právě nepřispěl ke klidnému spánku. Vstávání bylo úplné peklo. Tělocvik se dnes naštěstí nekonal, protože bych se na něj stejně nedostavila. Z postele jsem se totiž donutila vstát až v době kdy by hodina už nejspíš končila. Na hodinu Dějin kouzel jsem se po skromné snídani dopotácela mezi posledními. Namísto Binnse na nás čekala McGonagallová. To byla vlastně vcelku vítaná změna, protože snad jen díky jejímu barvitému výkladu se mi podařilo neusnout. Moje soustředění ale přeci jen trochu pokulhávalo a na zápiscích to bylo opravdu znát. Moc smysl nedávali a pořád jsem něco škrtala a přepisovala: První kouzelníci byli Sumérové. Dělali hlavně lektvary (léčivé a obrané) a když je našli skončili s magickým amuletem z Iráku v nemocnici (kvůli amuletu který našli v Iráku). Byly jako bohové (uctívaly je a zvěčnily jako Bohy). Magiarcheolok Akim Malaam udělal (našel) velmi slabý lektvar nesmrtelnosti v Sumeru... A podobně vypadaly zápisky z celé téhle hodiny. Kromě skromného pozdravení spolužáků nebo učitelů jsem toho dneska moc nenamluvila. A nikdo ani nemluvil na mě, což mi dneska naprosto vyhovovalo. Už od rána mě nějak pobolívalo v krku, tak jsem vážně neměla moc náladu s někým se vybavovat. Sotva profesorka skončila s úvodem hodiny a zadáním úkolu Kayla se hned pustila do akce. Stržení látky jí nevyšlo jak by si asi představovala a spolu s látkou na sebe strhla i lahvičku s jakousi fialovou tekutinou. Hůlku jsem ještě dneska nepoužila a než jsem ji vylovila z hábitu Maurice už se o to pohotově postaral. Tu oplzlou poznámku si ale opravdu mohl odpustit. Kayle se tak vůbec nedivím že se nechtěla dál zapojovat. Mauricovi ale zřejmě vůbec nedošlo že by jí to mohlo snad být nepříjemné a dál pokračoval s dvojsmyslnými narážkami. "Tak to už stačí ne?!" zavrčím otráveně a ze svojí strany stolu, ho propaluju rozčileným pohledem. Magie v domácnosti mě zase až tolik nebaví, takže si chci jen dělat poznámky a jinak se tvářit jako kdybych tady snad ani nebyla. Ale tyhle jeho blbý kecy mi vážně jdou na nervy... a to ani nejsou mířený na mě. Proč jsem zase skončila ve skupině s nějakým idiotem? Včera Sebastian, kterého nenapadne nic lepšího než zhasnout hůlku uprostřed zapovězenýho lesa... a teď tenhle. |
| |||
Anna, Cassandra, Caylus, Kayla a Maurice |
| |||
|
| |||
Deirdre po včerejšku nebyla v té nejlepší náladě. Hodina v Zapovězeném lese a zrovna s Danielem a Kenjim! Teplí bratři a vyšli zrovna na ni! Takovej pech! Celou noc se neklidně převalovala a vrtěla, neustále ze sebe odkopávala peřinu a zase se přikrývala. Naštěstí všechny dívky v pokoji byly z včerejšího zážitku tak znavené, že je to neprobudilo. Ráno se vzbudila jako poslední. V pokoji už nikdo nebyl. ,,Jak mě tu mohly takhle nechat! To mě ani jedna z nich nemohla vzbudit?" Naštvaně ze sebe skopne peřinu a začne se s podmračeným výrazem soukat do uniformy. Do hlavní síně dorazila sice stále s pochmuřelým výrazem, ale jakmile zaregistrovala plné stoly jídla - špatná nálada byla ta tam. Posadila se k prvnímu volnému místu a začala do sebe hrnout vše, co ji přišlo pod ruku. Drobila na stůl, na zem, na místo vedle sebe a dokonce drobky z pusy z čokoládového croissantu našly své místo i v Richardově pití. Ten si naštěstí pravděpodobně ničeho nevšiml, protože se záhy nic netušíc ze sklenice napil. No zkrátka etiketu stolování u Dee nehledejte. Ti pozornější si mohli taky všimnout, že kdykoliv se střetla pohledem s Alastorem, místo přátelského zamávání, jako tomu u ní bylo zvykem, mu věnovala nepřátelské zamračení. Na hodině dějin čar a kouzel si sedla co nejdále od svého havraspárského přítele a s podepřenou bradou si znuděně zapisovala poznámky. ,,Ahoj Princi," zeširoka se usmála, když se objevila po boku Cayluse, který si to zrovna kráčel na schodišti do učebny 8C, a vtiskla mu pusu na tvář. Přirozeně ji bylo naprosto ukradené, že Caylus má ve skutečnosti přítelkyni. ,,Vyspal ses? Jaká byla včera hodina?" Zahákne se ti za loket a kráčí společně s tebou. ",,Slyšela jsem, že máte s Jordyn nějaké neshody. Ani se nedivím, vždyť je hrozně zvláštní, já pořád nechápu co na ni vidíš." Na okamžik se na tebe uraženě podívá. Těžko říct, zda sis všiml, že vůči tobě mívá nemalé majetnické sklony a na kohokoliv, kdo se motá v tvé blízkosti žárlí. Cestou ukusuje z meruňkového koláče. ,,Uh, dáš si?" Vtiskne ti koláč před obličej a aniž by čekala na odpověď, začne ti ho cpát do pusy. ,,Když jsme u té Jordyn.. Ty a Christina.. Vy.. Měli jste spolu někdy něco? Já že Týna často mluví ze spaní. A často volá tvoje jméno." Zastaví se a donutí zastavit i tebe. Věnuje ti jeden ze svých ledových pohledů. Instinkt ti jasně říká, aby jsi svou odpověď zvážil pečlivě. Když se vydáte do učebny, Dee se ve dveřích zastaví. ,,Uhm, omluvíš mě u profesorky? Nějak mi není dobře po té včerejší hodině. Zajdu si na ošetřovnu." Chytne se za loket, který měla plný modřin a krátce si ho prohlédne. ,,Jo a vím, že jsme se domlouvali, že se po škole uvidíme v umývárnách, ale dostala jsem od McGonagallové školní trest. Odpoledne se mám u ní stavit, takže dnes to asi nevýjde." Pokrčí rameny a povzdychne si.,, Za to všechno může ten idiot Alastor." Zavrčí. ,,Richard ještě o ničem neví, že ne?" vzhlédne k tobě a oči se ji poprvé za celou dobu zalesknou strachem. ,,Kdyby se tě náhodou ptal, kdo může za ty ztracené body.. Tak o ničem nevíš, dobře?" Pak se jen otočí se na patě a pak už jen vidíš, jak mizí za rohem chodby. |
| |||
Učebna 8C, stůl č.3 Čtvrtek 15. 10. přítomní, Mirabel, Maurice, Caylus, Cassandra, Diana, Anna Většina přítomných se po mně překvapeně ohlédla. A přísahala bych, že Sebastian se dokonce zasmál. Nejspíš přemýšlí, jestli mi zase "nepřeskočilo", myslela jsem si chmurně, a to jsem ani nijak neječela, jenom mi ujelo menší vyjeknutí. Já za to nemůžu, já se fakt jenom lekla! Tohle je naprd. Diana pro mě moc soucitu neměla a tvářila se, jakoby se vlastně nic nestalo, navzdory tomu, že jsem byla ve třídě jediná takhle zlitá, což mi přišlo kapku nefér. Rychle mě to ale přešlo. "Hůlka mimo provoz? Cass ti zachránila život?? Co přesně se včera na té hodině se Snapem proboha stalo?" Tak mě to rozhodilo, že jsem si v první chvíli ani nevšimla, že mi Maurice, který mi jako jediný začal pomáhat s očistou, pod záminkou Tergea zírá na prsa a červená se u toho. Úplně jsem ztuhla a začala panikařit. Ježišikriste, co když to uvidí Nick??? Co když to špatně pochopí a bude si myslet, že mám něco s Mauricem?? Neodvažovala jsem se dát najevo, že se děje něco nepřístojného, protože tím bych na sebe akorát mohla přitáhnout pozornost. A v týhle pitomý škole nikdo neumí držet klapačku. Úkosem jsem pohlédla na Ryana, a pak se začala opatrně rozhlížet po třídě a hledat Nicka. K mé nesmírné úlevě jsem ho nenašla a ulehčeně si vydechla. No jo ale, když není tady, kde je? Doufám, že je v pořádku. To na nich Snape včera zkoušel kletbu Cruciatus, nebo co sakra. Vzápětí mě ale Maurice dorazil nejapnou poznámkou o "tekutinách a vlhkosti někde jinde". To jako fakt. To se neslyší, jak to zní a jak by si to někdo mohl vyložit? Nebo mi to dělá schválně?? To si neuvědomuje co by mohl způsobit?? Kdyby tohle slyšel Nick tak by ho na místě zmlátil! doufala jsem. "To je dobrý, díky za pomoc," procedila jsem skrz zaťaté zuby, od Maurice se odtáhla a nechala ho ostatní předměty čistit samotného. Nejradši bych se od něj odsunula co nejdál, jenže z mé druhé strany seděl Caylus a to by snad bylo ještě horší. Měla jsem poněkud smíšené pocity. Na jednu stranu mám Nicka a nemám za potřebí se natřásat před kýmkoli jiným. Na druhou stranu se mi líbií, že o mě mají kluci zájem. Jenže na třetí stranu je Maurice zjevně úchylák. Přinutila jsem se si dál psát poznámky jakoby nic, ale veškerý zájem o hodinu ze mě úplně vyprchal. Když se na stůl snesl prach z proměněné látky, místo kouzlení jsem do něj začala nepřítomně kreslit prstem. Trochu to připomínalo jakési zvíře, nohy vytrčené do vzduchu, s křížkem místo oka. Možná jezevce? |
| |||
Magie v domácnosti (stůl č. 4)15. října Učebna 8C Angela, Erika, Mirelle, Sebastian Když mi Angela odpověděla na otázku, jen jsem chápavě přikývla. Jak jsem řekla, pokud ona chtít nebude, zacházet do detailů nemusí. V tom lese jsme si vytrpěli všichni víc než dost, a i se mnou to trochu hnulo v hlavě. Nejsem ta, kdo by se pídil po detailech. Pak se mě zeptala na mou ruku. "No, dostala jsem kostirost, takže už by tam asi ta zlomenina neměla být. Ale jak jsem zjistila na Dějinách, tak to bolí, když hodně píšu. A vlastně mě bolí tak trochu úplně všechno od toho nárazu..." odpověděla jsem a hned potom jsem strhla pozornost k naší profesorce. Vysvětlila nám, o čem to dnes bude a hned nám představila naši dnešní výzvu. Sejmutí látky se ujala Erika, načež se před nás na stůl vylila podivná fialová tekutina. No, to je ale hezký, ušklíbla jsem se v mysli. Mirelle se mezitím pustila do čištění stolu. S pergamenem se nic nestane, což se možná dalo čekat, ale pro mě to byla novinka. I když pravda, s kaňkami jsem se snad ani moc nestýkala. A když jsem něco pokazila tužkou, stačilo to vždy klasicky vygumovat. Brzy před námi přistane ještě prášek, další úkol. "Taky bych mohla zkusit ten pergamen a ten prášek zapálit, to by je taky v podstatě... vyčistilo," poznamenala jsem poté, co Angela neúspěšně na prášek použila Tergeo, potvrzující její slova. Byl to ode mě docela hloupý vtip, ale já jsem si ho nemohla odpustit. "Co by teda na takovýhle prášek fungovalo?" zeptala jsem se, teď už vážně, profesorky. |
| |||
Ložnice -> Velká síň -> Dějiny čar a kouzel -> 15. října, čtvrtek Kayla, Anna, Diana, Caylus, Maurice Hodina v lese byla opravdu vyčerpávající a po důkladné sprše jsem usnula jako zabitá. A i když mi tělocvik nevadí, ba naopak, dnes mi jeho odpadnutí rozhodně nevadilo. Byla aspoň relativně klidná snídaně a hodně horkého čaje, který rozhodně po tom včerejšku přišel vhod. Jen jsem se během snídaně dozvěděla, že Alastor pouští post prefekta. To na něm dlouho nevydržel, však z nás dvou profesor Lupin vybíral nedávno. Ale má toho hodně, chápu ho. Aspoň to zkusil. |
| |||
|
| |||
Magie v domácnosti - 8C 15. října, čtvrtek "Děkuji, pane Dragone," usmála jsem se na nebelvírského prefekta, který opravdu vyčerpávajícím způsobem oznámil nepřítomnost zmijozelské studentky. Včerejší hodina s kolegou jim opravdu dala zabrat. ”I vám, pane Conte,” kývla jsem na zmijozelského studenta, který doplnil výpověď. "Pěkná připomínka, slečno Burnsová," kývla jsem na Kaylu. "Snadno se tak může zdát, že kouzelníci to mají jednodušší, ale i magie v domácnosti chce svůj cvik. Špatně očarované koště nebo vařečka můžou nadělat víc škody než užitku." "Výborně, slečno Parková," pochválila jsem cílevědomou mrzimorskou studentku za její odpověď. Jakmile osazenstvo stolů začalo pracovat samostatně, nevydrželo mi pouhé pozorování příliš dlouho a začala jsem jednotlivé skupiny obcházet, abych viděla práci zblízka, případně mohla poskytnout pomoc. U druhého stolu se už tekutina podle plánu rozlila. "Výborně," pochválila jsem slečnu Rielovou, která se pohotově a úspěšně ujala vyčištění. Trochu nejistě jsem se ohlédla za hlukem od třetího stolu. Slečna Burnsová na sebe celou tekutinu vylila a vytočilo jí to víc, než jsem jsem čekala. Naštěstí ji úspěšně očistil mrzimorský spolužák a snad ji i trochu povzbudil na duchu. Pomalu jsem se přesunula k jejich stolu, když Maurice vznesl dotaz, proč Tergeo neúčinkuje na inkoust vždy. "Správná otázka, pane de Coligny," usmála jsem se na něj. "Možnost smazat inkoust z pergamenu by v některých situacích byla velmi nežádoucí. A tím nemám na mysli jen například vaše různá pojednání do hodin. Samozřejmě ale existují způsoby, jak skrýt text, v takovém případě očarujeme pergamen. Pro zamezení kaněk se zase hodí očarovaný brk.” Má slova v tuto chvíli mířila k celé třídě. Poté jsem se opět zaměřila jen na třetí stůl. "Byla bych ráda, slečno Blacková, kdybyste výuku nevyužívala k možností posvačit." Významný pohled doprovázel dívku i její jablko, které, jak jsem doufala, schová zpět do tašky. Určitě hlady neumře za tu chvíli. Přesunula jsem se pomalu ke čtvrtému stolu, kde Mirelle navrhovala použití druhého čistícího kouzla. ”Slečno Devény, děkuji za vaši iniciativu, ale toto kouzlo nacvičíme až za chvíli.” Možná ho odkoukala doma? Protože jinak mám za to, že ho ještě neumějí. ”Každopádně by neúčinkovalo, nanejvýš by pořádně pergamen namydlilo, čímž by ztížilo jeho další použití.” Znovu jsem se vrátila dopředu k truhle, abych se podívala, jak studenti pokročili s použitím kouzla Tergeo. "Vaše dohady mi připomněly ještě jednu věc," přerušila jsem na chvíli jejich práci a švihla jsem hůlkou ve tvaru písmene L. Pruhy látky, které skrývaly předměty, se lehce vznesly, pokud je snad někdo držel, cukaly sebou tak dlouho, dokud nebyly propuštěny. Poté má hůlka opsala kruh a z pruhů se stal jemný prášek šedavé barvy, který pomalu klesl k zemi. "Někteří z vás tuší, jak to dopadne s touto substancí při použití Tergea, kdo si ale není jistý, směle do ověření. Za chvíli vaše závěry shrneme." |
doba vygenerování stránky: 0.89733386039734 sekund