Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je onlineMirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je onlineAngela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:04Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Naira Sinclair - 25. června 2017 20:31
nairah1787.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září

mrzimorskej gang, Helen, profesor Kwang

Když Acai začne svoji první zkušenost s naušnicí popisovat jako porod, nevědomky se zašklebím a promnu si vlastní ucho. "Možná?" řeknu, konec slova stočený do otázky. Ale to se ke mě Acai už nakloní a dloubne mě do žeber, zatímco mi tvrdí, že bude nežná. Protočím oči, jak už je zvykem, a praštím ji do ramene. Ale usmívám se u toho. "Rozmyslím si to," slíbím jí, ale taky si vzpomenu, jak Beccu minulý týden střihla do ucha, když jí stříhala vlasy.

Pohled mi zabloudí k zmijozelským a očima najdu Helen. Jestli můj pohled vycítí a zvedne pohled, usměju se na ni. Co ruka? naznačím neslyšně rty, ale pak profesor zahájí svůj výklad, tak svoji pozornost neochotně přesunu na něj.

Tak tykadlatky! Ty byli šíleně roztomilý! Nemůžu se dočkat, až je konečně vytáhneme z klece! Tak jsem zabraná do stvoření před sebou, že si ani neuvědomím, že po nás profesor chtěl odpověď, dokud neuslyším Sinestru, jak odpovídá. "Jé, to jsem taky věděla," zamrmlám otráveně, ale špatná nálada mi nevydrží dlouho, protože Acai vytáhna potvůrku z klece a strčí nám ji skoro až pod nos.

"Ahoj kočičko," řeknu a lehce poplácám tykadlatku po hlavě. Té je naprosto fuk, že jsem z ní unešená a nevěnujeme mi ani jeden jediný pohled. Začnu přepočítávat skvrny. "Ježiši, to je spíš dalmatin než tykadlatka," řeknu nahlas, když je přepočítávám už potřetí a pokaždé dojdu k jinému číslu. Určitě je to ale už stará babka. "Kolik jste toho napočítali? Můžeme to zprůměrovat," zachichotám se a uhnu z cesty, když se Acai snaží přesvědčit Benjiho, aby tykadlatce dal pusinku.

 
Kayla Harper-Burns - 25. června 2017 19:28
jenna39106.jpg
Tělocvik u jezera

Pondělí, 13. září


Hoochová, Noelle, Runa a Becce

Rozcvička, během které jsem si nemohla nevšimnout, že Nicolas drze očumuje všechny holky okolo, konečně skončila. Nick mě docela naštval, ale rozhodla jsem se nekazit si dobrou náladu ze jmenování zástupkyní kapitánky. Hlasitě jsem funěla, ale naštěstí jsem nebyla sama. Už jsem se začínala do jezera docela i těšit, protože jsem se nutně potřebovala trochu zchladit.
Hoochová nám dala jen chviličku na vydechnutí, jen aby začala s další buzerací. Už takhle jsem byla napůl mrtvá, ale kolečko kolem jezera mě úplně dorazilo a chvílemi jsem před očima viděla hvězdičky. Když jsem doběhla, plácla jsem sebou na zem a chvíli jen tupě zírala před sebe.
Konečně jsem se vzpamatovala. Budeme hrát baseball? Připojila jsem se k Noelle, Runě a Becce a doufala, že moc neublížím ani jim, ani sobě.
Postupně jsme se vystřídaly na všech pozicích a nakonec jsem musela uznat, že je to docela sranda, rozhodně lepší než běhání. Zahlédla jsem, že Christina napálila míček Helen přímo do břicha a byla jsem ráda, že my jsme se takovým nehodám vyhnuly.
Konečně byl čas na přestávku, které jsem s radostí využila k povalování se po trávě, protože už jsem všeho toho pohybu měla docela dost. Hoochová uklidila nářadí a okamžitě nás zase začala nahánět, tentokrát k jezeru.
Neochotně jsem se začala svlékat do plavek a psychicky se připravovat na ledovou vodu. Velmi se mi proto ulevilo, když nám Hoochová začala rozdávat škytník. Byl docela hnusný, ale pořád lepší než mrznout. Když jsem ho konečně spolkla, párkrát jsem škytla, ale naštěstí to rychle přešlo. Tělem se mi začalo rozlévat zvláštní teplo. S ostatními jsem se vydala do vody, ale s pomocí škytníku byla její teplota snesitelná, takže mi ani moc nevydilo, když mě Becca pocákala. Chtěla jsem jí to oplatit, ale mezitím mi uplavala.
Rozhodla jsem se plavat jenom k první bójce, ve sladké vodě mi nikdy nešlo plavat tak dobře jako ve slané. Na nějaký závod jsem neměla ani pomyšlení.
Najednou mě něco chytlo za nohy a začalo mě to táhnout dolů. Zachvátila mě čirá panika. Začala jsem vší silou kopat a snažit se uniknout. Párkrát jsem něco zasáhla, ale nedokázala jsem říct, co to bylo. Naštěstí se mi podařilo se vymanit a jako šílená jsem plavala ke břehu. Rychle jsem se vyškrábala z vody ven a zhroutila se na zem. Když jsem se podívala zpátky na jezero, viděla jsem naprostý chaos. Jen jsem nevěřícně zírala. Hoochová vyslala jakési kouzlo, ale stejně se nedařilo dostat se z jezera úplně všem. Obrovská vlna a náhlá změť obřích jen přidala na všeobecném zmatku. Já jsem byla panikou úplně přimražená k zemi a nedokázala jsem se zvednout a jít pomáhat.
Najednou byl zase klid. Zdálo se, že ven se nějak všichni dostali živí, ať už svépomocí nebo chapadlopomocí. Roztřeseně jsem se zvedla na nohy, které mě nechtěly moc poslouchat. Pečlivě jsem si je prohlédla, ale neviděla jsem žádná zranění, jen se zdálo, že budu mít pěkné modřiny.
Váhavě jsem posbírala své věci, trochu se osušila, zabalila se do ručníku a vydala se na kolej.

Kolej, bylinkářství ve skleníku č.5

Pondělí, 13. září


Rosalie, Runa, Helen

Na koleji jsem si dala rychlou horkou sprchu a převlékla jsem se do suchého oblečení. Mokré oblečení jsem si dala sušit. Mezitím jsem se z děsivého zážitku u jezera dostatečně vzpamatovala. Koukla jsem na hodiny, rychle posbírala pomůcky na bylinkářství a vydala se ke skleníkům.
Skleník byl jako obvykle plný měkkého světla a zelených listů. Bylo tam ticho, hned jsem se cítila lépe.
Zaujala jsem svoje místo u stolu a se zájmem si začala prohlížet jakousi opuchlou orchidej přede mnou na stole.
Rosalie začala s výkladem, tak jsem rychle obrátila pozornost zase na ni. Vypadala lehce nervózně, ale dařilo se jí to dobře zvládat. Afrodisiakum, jo? ušklíbla jsem se v duchu. Schválně, kolik lidí se to pokusí ukrást. Proč to vůbec vyrábíme? dumala jsem. Se zájmem jsem poslouchala výklad. Tak ne pro lidi, pro zvířata. Hm... Proč by si to tedy měl kdo chtít odnést? Bylo mi to záhadou. Nijak zvláštní zájem jsem o lahvičku neměla. Možná by se hodila babičce?
Navlékla jsem si ochranné pomůcky a za pomoci Runy jsem začala zápolit s květinou a opravdu jsem se snažila, abych všechno udělala správně, ale moc se nám nedařilo. Jako bonus nás tím humusem postříká Helen. Jen jsem si povzdechla a mávla nad tím rukou. Bylo mi ale jasné, že to bude chtít další sprchu.
Zkoušela jsem se trochu očistit, když se ozval výbuch. Další leknutí dnešního dne. Než dostuduju, budu mít nervy úplně nadranc...

Zpět na kolej, kolej, Velká síň

Pondělí, 13. září


Runa,, Alastor, Charlie, Becca

Rezignovaně jsem si uklidila své věci a společně s Runou se vydala zpět na kolej. Cestou jsem si povšimla změny na nástěnce. Super. Budu moct brzo vyzkoušet tu novou cukrovinku...
Znovu jsem se musela osprchovat a převléct. Doufala jsem, že dnes už naposledy. Pak jsem se vydala na oběd. Rozhodla jsem se všechen ten stres zajíst, protože to přece vždycky pomáhá. Na Charlieho jsem se jen neurčitě usmála a kývla hlavou, protože jsem zrovna měla plnou pusu.
Postřehla jsem, že se Al ptá, kdy bude první trénink, ale Runa zřejmě ještě neměla žádný konkrétní plán. Udělala jsem si v duchu poznámku, že si o trénincích budeme později muset promluvit.
Menší pozdvižení způsobili Reece s Isaacem, kteří se zřejmě prostě museli předvádět přede všemi, čehož si povšiml Snape. Bylo mi jich trochu líto.
Tady se člověk prostě v klidu nenají! Becce přišel hulák. Nemohla jsem si pomoci a trochu jsem vyprskla smíchy navzdory tomu, že jsme se vlastně usmířily.

Nitrobrana G82

Pondělí, 13. září


Saga,, Jordyn

Po obědě jsem se rychle vrátila na kolej pro pomůcky, a poté na nitrobranu. Sedla jsem si k Jordyn. S radostí jsem vítala přítomnost Sušenky, kterou jsem mohla pozorovat, abych se na hodině moc nenudila. Ona z naší přítomnosti zjevně radost neměla, ale to mi vůbec nevadilo. Byla jsem z dnešního dne už docela unavená, tak jsem kočku jen ospale hypnotizovala očima a snažila se dávat pozor. Moc mi to nešlo. Naškrábala jsem si pár poznámek, ale měla jsem určité pochybnosti, jestli pak budu schopná je přečíst. V tuhle chvíli mi to bylo jedno.
Neochotně jsem zaujala zadanou pozici a otočila se k Jordyn zády. Obrázky byly opravdu pěkné a my se střídaly v pokusech si je vyčíst z hlavy. Někdy se nám to povedlo lépe, někdy hůře, myšlenky neustále někam utíkaly po dnešních zážitcích, ale nakonec to byla docela příjemná hodina, narušila ji jen Christinina sova... a Crabbe.
Bylo to vážně odporné. Okamžitě jsem si strčila před pusu rukáv hábitu a snažila se dýchat přes něj. Fialový vzduch štípal do očí. Začínal se mi z toho zvedat žaludek, proto jakmile jsme dostali svolení, vyřítila jsem se ven a vděčně dýchala čistý vzduch. Ještěže péče o kouzelné tvory bude venku, tam nám udušení nehrozí, mračila jsem se na Crabba.

Na kraji lesa

Pondělí, 13. září


Kwang, ti u Havraspárského stolku, Patrick

Vrátila jsem se na kolej, opět si vyměnila pomůcky, oblékla se a spěchala jsem k lesu. Péče o kouzelné tvory byla můj oblíbený předmět.
Kwang nás odvedl na malou mýtinku. Čekaly tu na nás stolky s něčím, co vypadalo jako klece. Ozýval se z nich zvláštní bublavý zvuk. Po pohlazení jsem otevřela svou učebnici a postavila se ke své koleji k jednomu ze stolků.
Tentokrát jsem si poznámky z výkladu psala velmi pečlivě. Opravdu mě to zajímalo, tykadlatka byla docela roztomilá. Trochu mě mrzelo, že to nebudu já, kdo si ji bude moci prohlédnout zblízka jako první, ale Patrick. Ve srovnání s ostatními byla naše tykadlatka poněkud nevrlá. Zdálo se, že je to sameček, ale byla jsem moc daleko, abych mohla počítat skvrny. Přistoupila jsem k Patrickovi blíž, abych si ho mohla dobře prohlédnout, případně mu hopomoci chytit, kdyby se vysmekl. "Určitě je to sameček. Když ho ale držíš takhle, tak nic nespočítáme. Možná bychom ho mohli položit na zem? Dva by ho drželi za nohy a ocas, aby se pořád nemrskal a někdo třetí by mohl počítat skvrny na zádech? Vypadá docela mrzutě, spolupracovat s námi určitě nebude."
Pokud ostatní na můj plán přistoupí, nabídnu se, že budu tykadlatku přidržovat. Sahat na sliz mi ani trochu nevadí.
 
lady Christina De Spontin - 25. června 2017 12:42
234723.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Označení

13. září, Pondělí



Postávala jsem u stolku a trpělivě očekávala zahájení hodiny. Už aby to bylo za mnou. Předmět profesora Kwanga jsem nikdy neměla ráda. Patřil k těm, které jsem spíš nesnášela. Ačkoli sám profesor byl velmi milý.
Koutkem oka jsem neustále kontrolovala Deirdre a její navracející se barvu. Nezdálo se, že by jí bylo stále špatně. Stejně by ale do těch Prasinek večer chodit neměla. Bude mít žaludek jako na vodě a mohla by si ho ještě něčím podráždit. Nic jsem ale neříkala. Nakonec je to její věc. Pokud se chce znovu vyblít z podoby, tak může. Já jí u toho ale znovu vlasy držet nebudu. V duchu se vrátím k naší konverzaci na pokoji. Nedá se říct, že bych litovala svého rozhodnutí se jí s tím vším svěřit. Ačkoli měla přesně tu reakci, které jsem se chtěla vyhnout. Nepotřebuji finanční výpomoc, potřebuji řešení. Půjčovat si drobné částky by naší situaci nijak nepomohlo. Nehodlám žebrat o peníze, mám nějakou hrdost.
Všichni se pomalu slézají a já začínám být netrpělivá. Tímhle tempem nezačneme nikdy a já mám na pokoji velmi důležitý dopis, který potřebuje urgentní odpověď! Nemám čas se tu zabývat kouzelnými potvorami a tvářit se, že jsem jimi fascinovaná. Mezi posledními se připlazí i Richard se svými zprávami. Upřímnost, se kterou mi sděluje, že já do Prasinek nemůžu, z něj přímo kape. Dřív býval v té přetvářce zdatnější. Kdyby nebylo dopisu, možná by mi tím zkazil náladu, ale teď? Mně to akorát přijde vhod.
„Ale to je v pořádku. Mám nějaké záležitosti, které vyžadují mou pozornost. Takhle mi Snape jen ulehčil dilema. Určitě si to užijete i beze mne.“ Věnuji mu pro změnu upřímný úsměv. Beztak bych si neuměla představit, že bych se ve tvé přítomnosti mohla u té večeře bavit. Nemusím s ním trávit víc času, než je nezbytně nutné.
S nepatrným úsměvem přivítám příchod Barbary a Helen. Už se nadechuji, že se zeptám na její stav, ale Wolfram mě předběhne. Nepozastavuji se nad jeho motivy. Je mi jedno, jestli je jeho účast jen předstíraná. Helen to určitě ocení i tak, když ji Richard tak okatě ignoruje. Lepší něco než nic. Jedním uchem je poslouchám. Ne, že by mi výrazně záleželo na jejím zdraví, ale nakonec je to její zásluha, že jsme všichni vyvázli bez zranění. Zájem, i když minimální, je zcela na místě. Mezi tím se ale otočím na Báru.
„Hodláš se připojit k ostatním a jít na večeři do Prasinek?“ Představa, že budu u zmijozelského stolu v podstatě sama, mi hrůzu nenahání, ale přesto by nebylo špatné tam mít alespoň nějakou společnost. I když třeba mlčenlivou. Navíc si neumím představit, jak se zrovna Barbara dobrovolně vypraví na výlet s našimi spolukolejníky. Stejně jako Helen, kterou tam nejspíš budou muset krmit.
Kwang začne s výkladem a já si pečlivě zapisuji každé slovo. Pochybuji, že by se mi to někdy v budoucnu mohlo hodit. Co se mě týká, tak od tohohle tvora se budu držet co nejdál. Má úleva, když Kwang jako osvícený diktátor vybere za dobrovolníka Wolfa, je naprosto pochopitelná. Tohodle bych se nechtěla dotýkat ani za zlaté prase. A že jsem za peníze schopná čehokoli. S pohoršeným výrazem sleduji, jak se ta obluda dostává ven z klece až na čtvrtý pokus a mezitím stihne Wolfa atakovat svým ocasem. Naprosto rozumím jeho nechuti s tím živoucím předmětem manipulovat, proto se nesměji. Nepřijde mi to vtipné.
"Odporné." zabrblám sama sobe tak, aby mě nikdo neslyšel. Zůstávám v dostatečné vzdálenosti a hádání nechám na ostatních. Vůbec mě nezajímá, kolik tomu je let. Nechci s tím mít nic společného.
 
Acai Luqueba - 25. června 2017 11:38
215783.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Označení

13. září, Pondělí



Sedím na zemi v tureckém sedu a líným pohledem sleduji všechny příchozí. Táhnou se jak smrad. Jak dlouho může trvat dojít ze školy až sem? Mám krátký nohy a stejně jsem tu dřív jak polovina mých spolužáků. Kwangovy hodiny patřily k mým nejoblíbenějším a já se nemohla dočkat, až konečně začneme. I když to nejspíš bylo pro to, že mi i v závětří byla zima a potřebovala jsem se nějak zabavit. Šortky pod sukní jsou málo. Budu muset vytáhnout legíny. Nejradši bych se zabalila do nějaký kombinézy a vůbec nevylejzala z postele.
Z mého útlumu mě probere až Emily, která se k naší skupince přiřítí s hromadou otázek mířených na mě, a já nemám nejmenší tušení, na co se to vůbec ptá.
„Co to meleš?“
Zmateně se zasměju jejím směrem, ale pak to pustím z hlavy, protože se jí ujme Maureen. Ta to vyřeší. Já nemám páru, o čem mluví. Místo toho se zaměřím na Nairu a mimoděk si promnu ucho, na které mi zírá tak, že by mi do něj mohla vypálit díru.
„Jop. Byl to porod.“ Ušklíbnu se při vzpomínce na svojí první náušnici. „Z té první jsem tehdy byla tak vyklepaná, že jsem nebyla schopná to ucho propíchnout napoprvé. Tolik krve najednou.“ Protočím oči. „Ale ty další už šly hladce. Spíš teď přemýšlím o tetování.“ Dodám a pak si jí prohlédnu zvídavým pohledem. „Proč? Chceš další náušnici?“ Už při té otázce mi hlavou prolétlo všechno, co bych k tomu mohla potřebovat a které naušnice bych mohla obětovat pro její dobro. „Stačí říct. Vercajk na to mám.“ Zakřením se na ni, než se k ní spiklenecky nakloním. „Slibuju, že budu něžná.“ Se smíchem ji dloubnu do žeber, ale to už profesor začne výklad. Ze svého vyhřátého místečka v trávě automaticky zkontroluji, zda jsou tu všichni. Jordyn přišla jak jinak než s Caylusem a Rory pozdě. Jako obvykle. Pohled na něj mi připomene to drobné nedorozumění u oběda. Který kluk v jeho věku by to gesto nepochopil?
Když se konečně donutím dávat pozor, tak už jsou body rozdány a obsah klece odhalen. Pobaveně si prohlédnu Tykadlatku, která mi připomíná spíš přerostlého šneka. Za poslední týden jsem měla dost času na studium, takže jsem si některé kapitoly přečetla dopředu. Nemusím si tedy dělat poznámky, ale přesto pozorně poslouchám, co nám Henry říká. Třeba se dozvím něco, co v učebnici nebylo.
Profesor začne procházet skupinky a vybírat zástupce, co vytáhne tvora z klece. Za naši kolej jsem si černého Petra vytáhla já a to zrovna v momentu, kdy jsem konečně našla polohu, ve které mi byla nejmenší zima. Možná právě proto mě vybral. Nepatřičně jsem se mu tady roztahovala.
„Hej… trocha asistence by bodla.“ Zazubím se na Emily a natáhnu k ní ruce, aby mě mohla vytáhnout na nohy. Trochu mi ztuhla kolena, takže když konečně stojím, musím se pořádně protáhnout. Teprve potom se došourám až ke kleci, kterou pomalu otevřu. Na největší ropuchu musel vybrat člověka s nejmenšíma rukama.
„Tak pojď k mamce, krásko.“ Zabručím si pod vousy, když Tykadlatku podebírám a vytahuji z uzavřeného prostředí. Trochu mi přetéká z obou dlaní, ale není tak těžká, abych ji neudržela. Navíc nevypadá, že by jí to nějak výrazně vyvádělo z rovnováhy. Působí, že jí nemůže být víc ukradený, co se s ní děje. Podle skvrn je už jednou nohou v hrobě. Životní zkušenosti se poznají. Otočím se směrem do našeho hloučku s předstíraným dojatým výrazem, jako bych jim ukazovala jejich prvorozené. „Gratuluji, je to holčička.“ Natáhnu ruce před sebe tak, aby na ní viděli všichni a mohli si sami spočítat, kolik jí doopravdy je. Po malé chvilce ji s přihlouplým úsměvem přistrčím Benjimu přímo před obličej, ocasem k sobě. Kdyby se jí přestala manipulace líbit, abych jím dostala já a ne on.
„Polib mě, sličný princi, jsem zakletá.“ Promluvím za ni vysokým hláskem a zadržuji smích.
 
Sinestra Ewing - 25. června 2017 11:20
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

13. září, pondělí


Okraj Zapovězeného lesa

Zmijozelští a zbytek



Obrázek



Z učebny jsem zamířila pryč hned, jakmile profesorka ukončila hodinu. S Alastorem jsem se jen v rychlosti rozloučila a dál si ho nevšímala. Stejně ho uvidím ještě u večeře, oběda, snídaně.. Mám takový pocit, jako by se Deein stín tvaroval do Alastorovy siluety. Je jako boomerang, který se pokaždé vrátí zpátky. Navíc ani nezareagoval na můj komentář s Caylusem, což mě dost mrzelo. Buď ho Dee vůbec nezajímala, nebyl žárlivý nebo to byl nechápavý trotl. I v Havraspáru se najdou výjimky, stačí se podívat na Aleca. Kde je vůbec ten lidský plevel? Nějak dlouho se neprojevil. Jaká škoda, Caylus ho vždy tak miloval.

Jen co jsem prošla dveřmi jsem zamířila jako většina studentů na kolej, abych se stavila pro učebnici. Rozmrzele jsem tu obří knihu vzala do rukou a zamířila k lesu.
Nejen, že byla těžká, ale ještě sebou celou cestu protivně cukala. Já tě tu snad někde zahodím.. Ať si tě odnese třeba Jamar. Vyhrožuju Obludáriu v duchu a hned jak se mi naskytne možnost, hodím knihu na stůl tak neohleduplně, až se celá klec zatřese. Nad tu jsem se jen zkoumavě naklonila, jako by snad ze shora byla látka průsvitná a já mohla vidět, co se skrývá uvnitř.
Hodiny s Kwangem mi nikdy nevadily, naopak mě většinou bavily a dařilo se mi. Snad to dnes bude podobné, ale bublá to stejně podezřele jako Crabbův žaludek..
To už došel i Richard a to dokonce i se Snapovým požehnáním na výlet do Prasinek. ,,Super, jdeme tam hned po vyučování?" Rozzářím se nadšeně a úplně ignoruji jeho komentář o věkové výjimce. Mně osmnáct už bylo, takže jsem se přirozeně o tuto informaci nestarala, navíc skutečně nemám páru o tom, kolik je komu tady let.
Nestihnu si víc užít své nadšení, protože se ozývá Wolfram. Zaraženě se na něj podívám, jestli to myslí skutečně vážně. Pravděpodobně se nadýchal Crabbových výparů, protože mluvil úplné nesmysly. Takové plky. Protočím v duchu oči a nesnažím se to nějak okomentovat. Chudák Helen, ta snad ani nepozná, že to nemyslí vážně. A Richard si ji skutečně ani nevšiml, začíná mi být té holky líto.

Kwang se zahájením hodiny dlouho neotálel, proto jsem se k němu otočila čelem a čekala, kdy nám dovolí sejmout látku z klece. To jsem nechala na Dee, která se po ni dychtivě dívala už od začátku hodiny.
Jen co je látka pryč a odkryje mi výhled na stvoření v kleci, neváhám s odpovědí ani minutu.
,,Tykadlatka bublavá." Odpovím Kwangovi pohotově, aniž bych nad tím musela přemýšlet. Listování z nudy učebnicí se vyplatilo a naše kolej získá dalších pět bodů.
,,Vypadá trochu jako Caylus.." neodpustím si rýpnutí do spolužáka, který stál vedle a pobaveně se na něj zakřením.
Očividně jsem měla dobrou náladu, protože jsem se spokojeně usmívala a dokonce vyprskla smíchy, když profesor jmenoval Wolfa, aby potvoru z klece dostal. Bylo mi jasné, jak nadšený ze svého úkolu musí být. Následně jsem se nemohla přestat smát, protože naše tykadlatka byla celkem živá a Wolfovi neustále vyklouzávala z rukou. Očividně jejich sympatie byly vzájemné. Postavím se za Richarda, abych svým smíchem tolik nepřitahovala pozornost a dál se škodolibě při vytahování žáby z klece bavím. Zvlášť, když ho ocasem švihne do obličeje, se musím Richarda chytit za rameno, abych smíchy nepřepadla na zem.

Po chvilce jsem se však uklidnila a přišla blíže ke stolu, abych si naši tykadlatku lépe prohlédla. Náš vrchní ošetřovatel už zjistil, že je to samec. Já si barev ani proužků během záchvatu smíchu nevšímala. Jestliže se pohlaví určuje podle zbarvení, znamená to, že nemá... Nenápadně jsem naklonila hlavu na stranu, abych si tykadlatku prohlédla zespoda. Jak říkám, Caylus.
Nechám počítání proužků ostatním a zvědavě do tykadlatky píchnu prstem. ,,Třeba ti ho Kwang nechá." zakřením se na Wolframa, který se tvářil, jak kdyby držel kus hovna. ,,Takový roztomilý jsi. Budu ti říkat Karel." Spokojeně k žábě mluvím a jemně ji zatahám za tykadýlko.
 
Wolfram von Wittelsbach - 24. června 2017 21:12
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

Okraj lesa



Další slizká potvora




♠ Zmijozelští
○ Prof. Kwang a ostatní




„Omlouvám se, chtěla jsi něco říci, Helen?“ Pohledem zabloudím ke slečně Lynnerwood, která nevypadala zrovna přátelsky. To jí samozřejmě nikdo nemohl vyčítat. Bylo obdivuhodné, že se rozhodla pokračovat ve vyučování.
„Zrovna jsme probírali společné povyražení do Prasinek, které díky Richarda máme povolené již nyní.“ Začnu s vysvětlováním. „Tuším, že jsme to probírali u oběda, kde jsi naneštěstí zrovna nemohla býti. Pokud ti to už tedy někdo předtím nevzkázal, byl bych...“ na decentní okamžik jsem se zastavil, abych se opravil. „Byli bychom rádi, kdyby ses k nám samozřejmě přidala.“ Mile se na Helen usměji a na chvíli se odmlčím, jako bych čekal na její odpověď.
„Co ruce, stále nejspíše bolí, viď...?“ zachmuřím se na Daniela, který jí toto zranění způsobil. Poté pohled opět vrátím k Helen. „Samozřejmě ti jsme ochotní pomoci s čímkoliv, co ti tvůj handicap znemožňuje.“



Ať už je její odpověď jakákoliv, pozornost mně nyní směřuje k profesorovi, který již začal se svou úvodní řečí.
Nechal jsem ostatní z mé koleje sundat látku z klece a s apatickým výrazem sledoval zvíře v kleci. 'Úchvatné.' Nijak mne nezaujalo. Bylo ošklivé, zakrslé, nudné...
Tak či tak si do sešitu zapíši informace, které nám učitel poskytl. Tedy alespoň ty, které mně přišly potřebné.

„Ach..“ povzdechnu si. Pan Henry pravděpodobně odhadl mé nesympatické chování k tomuto druhu zvířete, proto mne určitě záměrně vybral k jeho vytáhnutí. 'Úžasné...' sarkasticky jsem si pro sebe poznamenal a začal se po té potvoře zkoumavě dívat.
Opatrně jsem položil učebnici a následně jsem se svlékl do košile, u které jsem si pečlivě vyhrnul rukávy po lokty. Mírně jsem si ruce protáhl a sebevědomými kroky přistoupil ke kleci.
'Tak pojď ty slizká svině.' Falešnou nevinností jsem se na tykadlatku usmál a už teď mě iritovalo, jak energeticky se po kleci pohybovala.
Plán byl jednoduchý. Chytit ji, vytáhnout, přinést k ostatním, určit požadované informace, vrátit ji zpět do klece.
Už po prvním pokusu mi na tváři skončil kamenný výraz. Sotva jsem tu tykadlatku chytil, už živě vyklouzla zpět do klece. Druhý pokus skončil stejně. Po třetí mě mrskla do ksichtu ocasem a znovu skončila v kleci. Rozhlédl jsem se, jak to jde ostatním a poté pohlédl na profesora s pohledem To jako vážně?. Jako by záměrně dal tu největší mrdku zrovna Zmijozelu a záměrně vybral mne. Buď začínám být po dnešku paranoidní, nebo je tu někdo trochu vysazený. Pravděpodobně jsem byl jen rozmrzelý z toho fláknutí ocasu.
Nakonec jsem tykadlatku přece jen trochu silněji chytil, aby se tentokrát už nevykouzla a držel ji co nejdál od těla hlavou směrem ke mně, abych se co nejlépe vyvaroval dalšímu setkání se šlehajícím se ocasem. 'Proč to nemůže být štěně?' tiše jsem si stěžoval, že musím držet další slizké zvíře.
„Mám takové tušení, že je to samec. “ Věděl jsem už i jeho věk. Při tom vytahování jsem měl možnost o něm zjistit vše. Nechtěl jsem však kazit učitelovi jeho pokus o týmovou práci, tak jsem ostatní nechal na zbytku mé koleje.
 
Patrick Gregory Anderson - 24. června 2017 15:17
untitl1171445402.jpg
Hodina péče o kouzelné tvory

13.září, Ponděli

Havraspárský stolek + prof.Kwang

Stál jsem u klece a nedůvěřivě ji pozoroval poté co jsem z ní sejmul látku. Neměl jsem ani tucha co za divné zvíře je uvnitř, takže jsem se ani nesnažil zvedat ruku a odpovídat, očividně tu byla plná řada zoologů, kteří na tom byli v tomto ohledu lépe než já. "Takže Tykadlatka, jo?" Nadhodím a kouknu se na náš havarspárský exemplář. "Jsou to docela roztomilé příšerky." Řeknu pobaveně. Žerty mě přejdou, když profesor Kwang oznámí, že Tykadlatku budu z klece vyndávat zrovna já. "Oukej, jde se na věc" Řeknu povzbudivě spíš sám k sobě, než k ostatním. "Kůže tykadlatky trochu připomíná kůži žab. Je poměrně kluzká a možná se vám do ní budou bořit prsty.." Spustí Kwang, zrovna když se na tu příšerku chystám sáhnout. "No neke..tohle sis nechal na později schávlně, ty jeden úskočnej, malej.." Pomyslím si a v duchu a Kwanga prokeleju. Dokonce jsme ani nevyfasovali žádné rukavice, to bude chuťka.

Trvalo to déle, než bych byl rád, ale nakonec jsem Tykadlatku vyndal. Bránila se a dokonce po mě párkrát mrskla ocasem. "Hele, nech si to" Napomenul jsem ji a chvíli jsme spolu takhle šaškovali, než se mi ji podařilo vytáhnout z klece. Tykadlatka na protest proti mému počínání párkrát zlostně zabublala a pokusila se mi vysmeknout a vrátit se do klece. "Nic takového!" Řeknu rozhodně a pevně, leč opatrně, Tykadlatku uchopím. "To je humus, fakt kluzký, jakoby slizký..." Postěžuji si a strčím Tykadlatku před sebe, aby si ji ostatní mohli prohlédnout, ale samozřejmě tu potvoru nepouštím ani na vteřinu z opatrně pevného sevření. Nutno dodat ,že na toto počínání se Tykadlatka tvářile velmi mrzutě.

"Tak co říkáte? Holka, nebo kluk, já bych řekl, že kluk." Vyjádřím svůj názor. S holkou by nebyly takové potíže ,protože mě holky milují, nebo si to alespoň myslím i když podle toho co říkala Christina bych měl radikálně změnit zevnějšek, takže mě možná holky nemilují a já si celou dobu něco nalhávám. Nah, mám v tom zmatek a nemůžu se pořádně soustředit, když mám v ruce mrzutou Tykadlatku, co se mě snaží šlehnout ocasem.
 
Henry Kwang - 24. června 2017 12:00
henryiko6486.jpg

Okraj Začarovaného lesa - Hodina péče o kouzelné tvory


Všichni přítomní studenti


Obrázek



Jen co se studenti přiblíží na okraj Začarovaného lesa, vyjdu jim vstříc, abych je přivítal. ,,Vítám vás všechny na letos první hodině péče o kouzelné tvory. Ještě než začneme, poprosím vás, abyste se rozdělili ke stolkům podle kolejí." Střídavě ukážu na čtyři různé stoly a dám studentům potřebný čas, aby se rozmístili. Jakmile tak učiní, znovu spustím. ,,Nyní prosím sundejte látku z klece, kterou vidíte před sebou." Požádám je a s lehkým úsměvem na tváři sleduji, jak reagují na zelené bublající stvoření, které se pod plátnem skrývá.
,,Věděl by někdo z vás, aniž by se podíval do učebnice, jak se nazývá tvor, který je před vámi?" zeptám se, vyčkávajíc odpověď. Studentovi se správnou odpovědí pak přičtu pět bodů.
,,Správně, jedná se o Tykadlatku bublavou. Není třeba sáhodlouze vysvětlovat, jak ke svému jménu přišla, stačí se na ní podívat. Má dlouhá, výrazná tykadla, která jsou dlouhá až 8 centimetrů, jak u samce, tak samice. Podle nich pohlaví jedince bohužel nepoznáte, to se dá určit pouze podle zbarvení. Samičky jsou světle zelené s tmavě zelenými skvrnami, kdežto u samečků je tomu přesně naopak. Dožívají se kolem dvaceti let." Na malou chvíli se odmlčím, abych dal prostor všem, kteří si dělají poznámky, nebo mají nějaké otázky. Poté pokračuji.
,,Tykadlatka není těžší než 2 kilogramy, zpravidla se však váha pohybuje kolem 1,80 kg. Neměl by pro vás tudíž být problém jí uzvednout, protože přesně to po vás teď budu chtít. Každá kolej svou tykadlatku vytáhne z klece a pokusí se určit její pohlaví a stáří. To poznáte podle skvrn, které vedou od ocasu ke hřbetu. Skvrny se tvoří zpravidla každý rok, tudíž je stačí spočítat. Abyste se u klece zbytečně nemačkali, určím z každé koleje jednoho studenta, který tykadlatku vytáhne."
Průběžně začnu chodit od jednoho stolu k druhému, kde postupně zvolím zástupce a to přesně v této sestavě:

Nebelvír – Diana
Havraspár – Patrick
Mrzimor – Acai
Zmijozel – Wolfram

,,Kůže tykadlatky trochu připomíná kůži žab. Je poměrně kluzká a možná se vám do ní budou bořit prsty, proto buďte při manipulaci se zvířetem opatrní. Také nezapomínejte na to, že každý jedinec je originál a bude na vás reagovat jinak, takže se nelekejte. Nekousne vás, protože nemá zuby, ale je možné, že některé švihne ocasem. Ten je na jejím těle nejsilnější a používá ho pokud se cítí rozrušená, nebo ohrožená. O chování i všem ostatním si samozřejmě můžete dělat poznámky, které si pak řekneme a vysvětlíme. Tak se pusťte do toho."


Nebelvír


Zmijozel


Mrzimor


Havraspár


(* pro lepší představu, tykadlatka je velká cca. jako zakrslý králík)


Obrázek


 
Helen Lynnerwood - 24. června 2017 00:59
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

G82 => Kolej => Okraj Zapovězeného lesa

Označení


13. září
Pondělí



Nakonec ani Janna není při dnešní hodině zrovna ve své kůži a svým výkonem je na tom stejně žalostně jako já. Nevím, jestli za to mám být ráda, nebo si pozoufat, jaká jsme to zoufalá dvojka. Rozhodně to ale bylo lepší, než kdybych jí při téhle hodině spíš překážela.
Naštěstí vyučování skončí dřív než obvykle, ovšem jak už je pro dnešek pravidlem, nemohlo by to být jenom tak. Pohoršeně se otočím na Crabba, ale vzápětí mě praští do nosu takový smrad, že jsem zapomněla, co jsem mu vlastně chtěla říct o jeho nepřijatelném chování a ubližování Zmijozelské pověsti. Teď si budou myslet, že ve Zmijozelu žijí samá prasata! Když k tomu přidám ještě způsob, jakým jedí Caylus A Deirdre (ano, ta něžná dívka Dee!!!), z kterého je mi občas na omdlení, mohli bychom dát dohromady celkem pěknou farmu.
Jediným východiskem pro mě je zadržet dech a doufat, že to zmizí dřív, než se udusím. Po vyzvání k odchodu se snažím sesbírat všechny svoje věci z lavice co nejrychleji, ale ruce mám jako z gumy a každý subjekt mi minimálně dvakrát spadne. A kyslík stále ubývá. Na Jannu jenom kývnu na pozdrav. Pomoc jsem od ní neočekávala, i když mě to trochu frustrovalo, když se bez jediného pozastavení prostě vydala pryč a nechala mě na holičkách.
Nakonec přijde záchrana v podobě Alastora, který je natolik milý, že mi věci posbírá sám. Možná konečně začínám trochu pronikat do Deeina zájmu o tohohle na první pohled… podivného tvora.
Ovšem dokonce i z chlapce s nevkusně dlouhými vlasy a prapodivným zvykem bodat se při obědě do ruky, se může vyklubat gentleman, i když je to překvapivé zjištění. Navíc by to byl fajn strašák na naši farmu.
Společně s ním vylezu ze třídy, lapajíc po vzduchu. I tak jsem se toho zápachu nezbavila úplně, protože se nebezpečně rychle valil z otevřených dveří. “Děkuju.“ Pronesu jeho směrem, ale to už mě pravděpodobně ani nevnímá, protože běží směrem, kde jsem zahlédla jenom mihnout blonďaté vlasy v doprovodu dalších dvou těl a Christinu v závěsu. Ať už se stalo cokoliv, je tam víc než dost lidí, aby se o to postarali. Pokrčím nad tím rameny a vydám se stejně svižným tempem do pokoje, abych unikla tomu fialovému plynu hromadného ničení.
Chvíli v pokoji hypnotizuji Obludné obludárium svázané řemeny, ale nakonec se rozhodnu jej nebrat. Kwang nebyl takový hnidopich a mohl by mít pochopení, zvlášť když mu osvětlím celou situaci. Sehnat si potvrzení od zdravotnice by bylo to nejmenší a zavřelo by to pusu všem.
Navíc se s takovou obrovskou knihou odmítám tahat až k Zapovězenému lesu s popálenýma rukama. Proto nakonec sáhnu jenom po prvním kabátu, který uvidím a přetáhnu si ho přes uniformu.
Ten Daniel se nějak rychle oklepal. Pomyslím si trochu rozmrzele, když s posledním pohledem nechávám knihu dál ležet v truhle a vydávám se směrem k Zapovězenému lesu. Ne, že bych po něm chtěla, aby mi nosil modré z nebe, ale mohl projevit alespoň nějakou tu galantnost a pomoct mi s učebnicemi. Ono by ho taky neubylo a trochu té vlídnosti jsem tak nějak… předpokládala. Vzhledem k tomu, že to vlastně byla jeho vina. Nu což, v Nebelvíru se to asi dělá jinak, nebo spíš nijak.
Po následování Hagrida se dostaneme na okraj zapovězeného lesa, kde se máme seřadit u stolů podle kolejí. Pro dnešek jsem vcelku ráda, že už nemusím podstupovat další snahy o navázání nějakých mezikolejních vztahů. Už jsem byla vší té falešné milosti docela přejedená.
Chvíli po mně dorazí Richard a informuje nás o nějakém povolení s tím, že jediná Týna nemůže. Vůbec nevím, o čem to mluví a nakonec se rozhodnu ani neptat, dost pravděpodobně se mně to stejně ani netýká. S popálenýma rukama jsem na dva dny mimo provoz. Bohužel Ríšo.
Překřížím ruce na prsou a beze slova se zahledím na zakrytou klec, z které vycházely podivné bublavé zvuky. Zatímco u ostatních stolů to vyvolalo všeobecné haló, mně osobně bylo úplně ukradené, co se tam nachází. Chtěla jsem dnešek prostě už jenom přetrpět a zalézt do postele co nejdřív to bude možné.
Pohlédnu na Richarda úkosem a nepatrně se zamračím. No jasně, nějaký povolení to je mu drahý, ale že by se třeba aspoň zeptal, jak mi je nebo tak něco? To ne. Ani se na mě nepodívá! Jsem mu úplně ukradená, přitom na ostatní zírá pořád. Hele, teď čumí na Christinu. A teď zase na Sinestru. Jasně. Sinestra
Naštěstí mě zabolí pravá ruka, do které jsem mimoděk zaryla nehty a přeruší tak tok mých myšlenek. Nevím, jak daleko bych se dostala. Jestli k všeobecnému proklínání nebo spřádání plánů na to, jak vyhladím veškeré ženské osazenstvo téhle školy. I tak mě okamžitě napadlo je zavřít do jedné místnosti s Crabbem a dát mu dvojnásobný nášup všech těch rádoby vtipných sladkostí, které měl.
Nakonec to ale nevydržím a rozhodnu se na Richarda zareagovat, abych tak přilákala jeho pozornost. Protože co si neudělám sama, to nemám! Už, už se nadechuju, že pronesu nějakou slušnou, trapnou, ale hlavně jemu lichotící frázi, když na něj promluví Wolfram a já zase poslušně sklapnu. Nehodí se, abych zasahovala do konverzace dvou gentlemanů a tak nakonec jakékoliv snahy vzdám.
Stojím o půlkrok od ostatních nedaleko stolu a zarytě mlčím, zatímco místo klasického mírného úsměvu mám ze rtů přísnou linku. Nakonec zaženu i své myšlenky hodné masového vraha a vrátím se zpátky k apatickému prázdnému pohledu.

 
Cassandra Warren-Wentworth - 23. června 2017 23:23
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

G82 -> okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září

Wolf, Al, dvojčata



No, Wolfram si za to mohl sám. Kdyby toho krakena nevytáhl, asi bych si ani nevzpomněla. I když ta podoba s obrázkem tam opravdu v jistém smyslu byla, tak kdo ví!
"No... něco takového," zadívám se kriticky na obrázek a na důkaz ho spolužákovi podám, aby viděl, že jsem si něco takového skutečně nevymyslela. Vidíš? Vypadá to jako chapadlo!

Poslední pokus už šel snadno, jen jsem měla zvláštní pocit, že se v té jeho hlavě někdo směje! Ale proč by to... Pak vyprsknu smíchy taky. Srna se zlatonkou místo hlavy? Co to jako je? To vymyslel Wolf? Je to tak dětinská představa! Tak jednoduchá, až se tomu člověk prostě musí smát! Nečekala bych to od něj, ale aspoň se bavíme! A Mikovi by se to líbilo!
"To se ti povedlo,"řeknu polohlasně, než nám hodinu přeruší ten nevábný puch.

Jakmile ale profesorka povolí odchod, ve dvou vteřinkách se sbalím a mířím raději ven! Na Wolframa jen kývnu. "A pardon za to chapadlo," zkřivím tvář do lehce nevinného úsměvu.

Pak už pospíchám do chladných chodeb. Chvilku si užívám relativně čerstvého vzduchu a přidám se k několika spolužákům jdoucích do havraspárské věže pro věci. Nevím, jak ostatní soukolejníci, ale já mám z obludária velký respekt a pokud nemusím, nepřibližuju se k němu. Může za to hlavně Fufík, ten nám svůj hlad po všem, především po ponožkách, převáděl donedávna pravidelně! Ať odpočívá v pokoji.

Když si sbalím, co budu potřebovat, přesunu se zvolna na hodinu péče o kouzelné tvory. Už se na ni těším, je letos poprvé a profesor Kwang je fajn. O to víc fajn, že nás nerozsadí do lavic po dvojicích a já můžu být v nenápadné skupince mezi svými. Jo, třeba vedle Ala. Koutkem oka si všimnu Thomase, jak na mě zírá. Proč? Děje se něco? Mám něco ve vlasech? Netrčí mi ještě pořád z toho jezera?! Ne, dobrý...
Hned se ale otočím na Ala, vzpomenu si, co že to vlastně o něm před hodinou říkal Patrick. "Jo, ty jsi vlastně novej prefekt, co? Patrick říkal," donutím své koutky vylétnout ještě o něco výš. Ale jen na chvíli, pak zvědavě spadnou. "Zástupce?! Já jsem tvůj zástupce?" vyhrknu překvapeně. "Jak to? A... co zástupce dělá?" ptám se překvapeně. Ale docela... radostně! Zástupce prefekta totiž nezní špatně.

Vzhlédnu a pohled mi opět zabrousí k červenému hloučku. Teď pro změnu zírá Diana. Co to s nimi dnes je?
A pak... pak na mě... mrkne? Chci naprosto nechápavě zamrkat, ale k tomu se mi navíc proti mé vůli pod určitým úhlem světla zbarví tvář do slabého odstínu červené barvy!

"Eh... jo, asi za tím Lupinem musíme," vrátím se odhodlaně zpátky k Alovi a přesunu svoji pozornost na záhadnou klec.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.78755307197571 sekund

na začátek stránky