Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Barbara Snow - 23. června 2017 22:57
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Nečekaný konec nitrozpytu a začátek další hodiny


13. září

Učebna G82 - pokoj - okraj lesa


Trpělivě jsem vyčkávala na Kenjiho odpověď a mezitím jsem se dívala, jak to jde ostatním. Vypadalo to, že valné většině ostatních to jde mnohem lépe nežli mně. Takže tohle je další z oborů, co mi asi nepůjde tak dobře... Bezvadné. Cítím se teď naprosto skvěle. A bude ještě lépe, soudě podle zvuku, který se ozval od Crabba. Zašklebila jsem se.

No to snad ne... A to se ke mně ještě ani ten smrad nedostal. Ale na to jsme nemusela čekat ani příliš dlouho... Ten zápach zkaženého sýra by mi nevadil, ale ten smrad po houbách mi málem převrátil žaludek naruby a vyvrhl to, co jsem měla k obědu. Rychle jsem si zacpala nos a snažila jsem se nepozvracet se. To si ti dva dělají legraci... Jak já ty dva nenáviděla. Vrhla jsem pohledem po profesorce a doufala jsem, že nás propustí co nejdříve. Vydržela jsem sedět na místě do její poslední věty, než jsem se vyřítila na chodbu a začala lapat po dechu. Dnešní den opravdu není moc dobrý pro mé plíce. Chvíli mi trvalo, než se mi vrátila normální barva do obličeje (nebo aspoň ta trocha barvy, co jsem normálně měla). Podívala jsem se na ostatní spolužáky. Dee na tom byla ještě hůř, ale naštěstí měla spolužáky, co se o ni postarali.

Po téhle téměř katastrofální hodině jsem se vydala na pokoj, kde jsem si vzala své Obludárium, a poté jsem vyrazila směrem k Hagridově chatrči, kde nás čekala další hodina. Konečně hodina, co mě bude bavit. Hurá. Sice jsem se pořád necítila úplně nejlépe, ale tohle by mi aspoň trochu mohlo zlepšit náladu. Už nyní jsem oceňovala pobyt na čerstvém vzduchu.

Když dorazíme na mýtinku, mé zelené oči okamžitě zabloudí k zakrytým klecím. Vycházely z něj podivné bublavé zvuky. Pomalu jsem se začala ke stolu přibližovat, beze strachu. Byla jsem spíš zvědavá a chtěla jsem vědět, co se tam ukrývá za bytost. Chtěla jsem odkrýt tu látku a podívat se, udržela jsem se však. Musím si na odhalení chvíli počkat...
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 23. června 2017 21:51
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

G82-->hlavná sieň-->izba-->okraj zakázaného lesa

13. September, Pondelok



Popravde, tak veľmi sa sústredím na Charlieho, že reči od Slizolinských tupých hláv vôbec nevnímam. Preto ma ten neskutočný smrad zasiahne plnou silou. Okamžite otvorím oči, predkloním sa a obe ruky si položím pred ústa.
Pre Merlinove gule, FUJ!
Skríknem na plné ústa. Hneď to aj oľutujem, pretože si tým pádom pustím nos a len sa mi ten prd dostane viac do nosa. Rozkašlem sa a začnem fŕkať nosom, akoby som dúfala že prudké vydychovanie vzduchu pomôže.
Čo to preboha bolo?
Keďže som poriadne nevnímala svet okolo seba, za čo by som sa inak potľapkala po ramene že mi celá tá vec s lezením do hlavy naozaj vyšla, nevedela som tak úplne odkade prišiel ten puch. Keď ale zaostrím na ostatných vidím, ako obviňujúco pozerajú na Crabba.
Že ma to vôbec neprekvapuje.
Keď profesorka prepustí hodinu, nemusí hovoriť dva krát. Bez rozlúčky vyletím z triedy ako strela a nevšímam si nič za sebou kým nie som v bezpečnej vzdialenosti.

Starostlivosť o zázračné tvory! Yay!
Nebyť toho, že práve nasledovala moja úplne najobľúbenejšia hodina na svete, asi by som zostala po prdiacom incidente v o dosť viac štekajúcej nálade.
Ktovie čo k nám Kwang privedie tentokrát. Možno mu bude robiť spoločnosť aj Luna, od začiatku roka som ju vlastne ani nebola pozrieť. Dokelu, stále sa tu niečo dialo. Mala by som jej niečo vziať, ak by tam náhodou bola. Aká je šanca že vo veľkej sieni budú piškóty?
S myšlienkami na Kwangovu sučku uniknem pred smradom práve to Veľkej siene, kde prelustrujem stoly pre nejaké piškóty alebo iné suché dobroty ktoré by mohli byť pre psa. Nezabudnem nabaliť ani pre Achillesa, keďže si pripomeniem že po hodine by som mala napísať domov a tiež svojmu dodávateľovi. Zabalím ich do servítky, nech mi v taške nespravia bordel a zamierim si to do mojej izby pre knihu. Bola to jedna z mála kníh, ktoré som nikdy nezabudla- ako by som aj mohla, keď bola živá? Seriózne, na niečo tak bohovské sa nedá zabudnúť. Keď vchádzam, akurát sa miniem s Acai a Mau, pričom prvá z nich vyzerá byť dosť pobavená. Pohľad na Acai mi ale pripomenie ešte niečo.
Metlobal. Mala by som s tým stretnutím oboznámiť aj hráčov, čo nie sú z nášho ročníka. Vedia vôbec,
že som kapitánka?

Od telocviku som vlastne ani nebola na nástenke, či tam boli naše pozície vyvesené, aj o povolení o návšteve Rokvillu som sa dozvedela len z rečí naokolo. Uškrniem sa. Uistím sa, že to budú vedieť!
Vybehnem do izby, schmatnem prvý použiteľný kus pergamenu, brko a atrament, ktoré zbadám. Až keď začnem písať, zistím že atrament je hnedý, ale nijako ma to netrápi. Krátky oznam mi vyjde na jedno namočenie brka a ku koncu je už písmo trochu bledé, ale neprekáža mi to. Fúkam na moje typické roztiahnuté písmená, aby to zaschlo, pričom na seba hodím žltú mikinu z muklovského festivalu, kam som sa raz odplížila, s logom nejakej ich kapely. Natešená chmatnem zúrivú knihu, upokojac ju láskavo pohladením po jej chrbte aby sa moc nevzpínala pod pekným koženým opaskom a plná elánu vbehnem do klubovne, kde okamžite na našu nástenku pergamen prišpendlím a hrdo si nad nim povzdychnem.
Zobrazit SPOILER


Vďaka všetkým mojim aktivitám a zastávkam dobieham vonku medzi poslednými a s neskutočne širokým úsmevom prudko zabrzdím pri našej skupinke
Haaai.
Nadšene pozdravím, aj keď trocha sklamane zistím, že nikde nevidím Lunu. Netrvá dlho a sme odvedený na kraj lesa. Moju pozornosť okamžite uchmatnú klietky. Na slová Jordyn sa zvedavo nahnem ku klietke, až sa jej takmer dotknem nosom.
Huh, znie to akoby to bolo pod vodou.
Započúvam sa do toho zvuku, oči mi svietia a vlasy mi od radosti z nadchádzajúcej hodiny zozelenajú, akoby sa chceli popýšiť stromom naokolo, pričom do očí mi padne neposlušná ofina. Červené pery vyblednú do bežnej ružovej. Myká mi prsty, ako chcem strašne klietku odokryť a netrpezlivo pokukávam po Kwangovi.

 
Christian Dragon - 23. června 2017 20:05
hpkopie2096.jpg

Zapovězený les
profesor Kwang a všichni ostatní


Po ukončení minulé hodiny jsem se již moc dlouho v blízkosti jedovaté učebny nezdržoval a zamířil jsem na kolej, kde jsem si akorát rychle přehodil učebnice.
"Po vyučování musím zajít za McGonagalovou ohledně toho prefektování......hmmm obludné obludárium, vždy mě tahle kniha bavila."
Zazubím se, když beru knihu v koženém obalu, která mírně zavrčí. Na první zkušenosti s touhle učebnicí do smrti nezapomenu a nebudu určitě jediný. Tehdy jsem jí chtěl upálit v krbu za to, že mi málem sežrala kocoura.
Společně se svými spolužáky se pomalu ale jistě trousím k Zapovězenému lesu, kde bude probíhat dnes naše hodina péče o kouzelné tvory.
"Stejně je škoda, že neučí tohle Hagrid....ví toho o kouzelných tvorech tolik...."
Vzdychnu si v duchu trošku pochmurně ale nemohu říci, že by profesor Kwang byl nějak špatný to rozhodně ne.
Stejně, jako mí spolužáci i já na mýtince přelétám očima po tom, co si pro nás na dnešní hodinu připravil.
"Hmmm klece s nějakým zvířátkem....očividně ne moc velkým, když se vejde na stůl....a....bublá?"
Lehce se zamračím a podezřívavě se zadívám na klece. Pak mou pozornost však na chvilku strhne Nevill. Musím nad tím jen zakroutit hlavou.
"Nepoučitelný, ale jinak bys to nebyl ty."
Usměju se. Kdyby potřeboval půjdu mu s tou jeho nezbednou učebnicí pomoci, ale on to určitě zvládne. Zaslechnu první názory na totožnost záhadného tvora. Slím si ruce na prsou a lehce pokrčím rameny.
"Mohl by to být třeba Blátoplaz...ten je spojený s blátem....u nás doma se občasně vyskytuje...ale jestli bublá to si jistý fakt nejsem."
Odpovím kolegyni a sám jsem zvědavý, co to vlastně bude za tvorečka.
 
Jordyn Emily Byrd - 23. června 2017 16:25
jor4464.jpg

G82 - Zapovězený les

Kayla, Caylus mrzimorští


13.září


Hodina nitrozpytu nebyla nijak zvlášť špatná ani výborná. Takový průměr. Nijak jsem nebyla zdatný nitrozpytec, podle toho také moje výsledky vypadaly, ačkoliv jsme se s Kaylou snažily. Předávaly jsme si destičky a snažily z hlavy vytěsnit všechny nežádoucí myšlenky, které by nějakým způsobem zabraňovaly v soustředění na obrázek. Moc slov jsme spolu také neprohodily, ale tak kdo by se chtěl bavit uprostřed hodiny. Já jsem zaručeně naši kolej o body připravit nechtěla. Ne po tom, co je Maureen tak hezky získala. V duchu jsem však chválila obrázky, které se na destičkách objevovaly. Zajímalo by mě, jestli je skutečně někdo maloval. Třeba sama profesorka? Nebo nějaký skřítek? Kdysi jsem četla, že někteří mají umělecké nadání, jen jim k tomu kouzelníci nedávají moc prostoru..

,,No páni.." prohodím jen, když se i ke mně dostaví ten pazvláštní nafialovělý obláček smradu, který vytvořil jeden ze zmijozelských. Cosi mne uvnitř z toho však mělo radost. Ne z toho, že bych se nějak vyžívala v cizích uprdnutích, ale z toho, že se zmijozelští konečně také předvedli jako úplně normální lidi a ne žádná vyšší sorta nadřazených, jakou ze sebe s radostí dělají. I oni se dokáží veřejně ztrapnit. Ale škoda, že zrovna Crabb si z toho nic moc nedělal. Odkašlu si, když se toho nadýchám až příliš a s vděkem se začnu balit z hodiny, která je naštěstí ukončena.
Zamířím si to rovnou do suterénu na kolej, abych si vyzvedla potřeby na hodiny a vyrazila. Obludárium jsem mívala obvykle schované pod postelí, teda alespoň co si pamatuju, že tam občas zalézalo. A taky jsem ho tam našla! Naštěstí. Čapnu tu ne příliš přátelskou knihu do podpaží a vydám se z hradu znovu ven. Kousek přede mnou si všimnu jdoucího Cayluse. Tváře mi nedobrovolně znovu zrůžoví a chvíli uvažuji nad tím, jestli ho mám dohonit a oslovit. Nakonec se odhodlám a rychlými kroky ho doženu.
,,Ahoj!" pozdravím ho zářivě. ,,Neměli jsme dnes pořádně možnost spolu mluvit.." Pousměju se na něj a pokud je to aspoň trochu možné, cestu na mýtinku strávíme spolu.

Jakmile dojdeme do cíle, zařadím se ke stolu k ostatním mrzimorským a zvědavě se nahnu nad klec. To cosi uvnitř podivně bublalo. ,,Myslíte, že to bude něco bahenního?" Snažím se v mysli listovat stranami Obludária, jestli se tam nepsalo něco o tvoru, který přetrvává v bahnitém prostředí.
 
Ryan Daniels - 23. června 2017 15:25
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Hodina v G82 >> okraj lesa

Christina, Naira, Dan, Kenji okrajově ostatní

13.září



Celou hodinu jsem byl nesvůj. Nevím ani čím to bylo. Možná dneškem a těma všema událostma. Neustále jsem nenápadně pokukoval po Sin a když to vypadalo, že se na mě chystá podívat taky, uhnul jsem pohledem a dělal, že mě teďka vůbec nezajímá!
Občas jsem pohledem taky podezřívavě zabrousil na Sušenku, jestli se to monstrum nepřiblížilo víc, než bych snesl.
Jen jsem se chápavě pousmál, když Naira promluvila, že ji to moc nejde. Vlastně se ji nedivim, ani jsem se moc nesoustředil a myslel na skleník a Sin a .. Počkat! Mohla to vidět? Ne, vždyť řekla, že ji nitrozpyt moc nejde.. Uklidnil jsem se záhy a otočil se k ní.
,,To je v pohodě. Taky zrovna tomhle předmětu neexceluju. " Uklidnil jsem ji, ale to už na nás naběhla profesorka s dalším úkolem. S otráveným výrazem jsem podal destičku zase nazpět Naiře a se svým typickým znuděným výrazem se rozhlížel po třídě. V tu chvíli se však ozve povědomý zvuk, který na pokoji občas vydával Black, když se se svou sestrou prasácky přežral v hlavní síni. Nicméně ani Thomas nebyl schopnej ze sebe vypustit tak neskutečně smrad. A to někdy smrděl dost, zvlášť když se mnou přišel z tréninku famfrpálu. Já se teda taky zpotim, ale rozhodně určitě nesmrdím tolik jako on.
Zhnuseně se ohlídnu, abych viděl, kdo na tváři bude mít provinilej a trapnej výraz tentokrát, ale nic takovýho jsem neuviděl. Akorát Crabb s Goylem se přiblble pochechtávali jeden na druhýho. Až Danova poznámka mi ujasní původce toho smradu. ,,Prase!" Doplním ho taky a začnu odhánět destičkou smrad z mého dosahu. Směrem k Naiře, bohužel. Když je hodina u konce a rychle si balím věci ze stolu, abych mohl vypadnout, všimnu si Christiny, která se taky zvedá a pohledem mě přímo propaluje. Asi ten dopis vážně chce. Doufal jsem, že na to zapomene. Přehodím přes rameno batoh a rozejdu se směrem ke dveřím. Cestou najednou ve tváři vykouzlím nespokojený výraz, při kterém vytáhnu z pravé strany hábitu hůlku, kde ji obvykle nosím a zasunu ji na levou stranu, přičemž si něco pod vousy zabrblám. Pro okolí to působilo dojmem, jako by mě hůlka na pravé straně byla nepohodlná a já ji pouze přemístil na druhou stranu. Ve skutečnosti jsem však na levé straně měl zastrčený také Christinin dopis, na který jsem pod hábitem hůlkou při zastrkávání namířil a zamrmlal tiché: "duplex."
Jakmile mě Christina dostihla a požádala, abych ji dopis předal, s neutrálním výrazem a se slovy ,,Jo jasně, sorry." jsem ho vyndal z hábitu a podal. Když poděkovala, jen jsem se na ni krátce usmál a šel svou cestou.

Ryan s Kenjim už dávno odešli, proto jsem pospíchal zpátky na kolej, abych tam sbalil svoji učebnici a rychle upaloval na další hodinu. O dopisu jim řeknu potom, až budeme sami. V Bradavicích mají i stěny uši. Doběhl jsem skupinku, která právě akorát odcházela s Kwangem do lesa. Zvolnil jsem krok až když jsem byl vedle Dana s Kenjim a šel s nima poklidně až na mýtinku. ,,Musim vám pak něco říct." Rozhlídnul jsem se a šeptnul směrem k nim. Aby se nemohli už na nic dál vyptávat, hodil jsem Obludárium na stůl, až klícka s čímkoliv v tom bylo nadskočila a rozhlídnul se po lese. Nevadilo mi bejt venku. Pořád lepší, než dřepět v tom smradu od Crabba. ,,To byl dobrej smrad co? To je fakt prase ten Crabb. Jsem jednou slyšel, že se s Cornigrumem předháněli v tom, kdo udělá hlasitější prd. Richard prej vyhrál."
 
Wolfram von Wittelsbach - 22. června 2017 19:44
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

G82 → Okraj lesa



Konec hodiny a začátek další




♣ Cass a ostatní




Nemohl jsem uvěřit tomu, že mně na to Cass skutečně skočila. 'Jak roztomilé.' Pomyslel jsem si.
Její poznámku o tom, že se bavím a následovným dloubnutí loktem, okomentuji jen pár falešnými slovy, které si tónem ani nehrají na pravdu. „To bych si nedovolil.“ Poté na chvíli utichnu a rozhlédnu se po třídě, jak to jde ostatním a jak se chovají. Když si nevšimnu ničeho, co by bylo natolik výstřední, aby mne to zaujalo, vrátím svou pozornost zpět ke Cass, která zrovna odpovídala na mou otázku ohledně jejího talentu k nitrozpytu.
„Líbí se mi tvá skromnost, když si ani neuvědomuješ vlastní potenciál.“ Navenek se mile usměji, v hlavě se však šklebím jako čertík a pozoruji její reakci, zda jí to skutečně povzbudí či nakopne k většímu úsilí. Motivace je přece důležitá, ne?

„Neboj, proč bych to dělala? Já nejsem zákeřná,“ Uslyším a zamračím se, jako bych o tom skutečně začal přemýšlet, že chystá něco nekalého! Možná to byla jen má nedůvěřivost ke všemu, co dokáže napočítat do pěti, takže i Ryan do toho možná zapadá. A nebo prostě zmijozelská ostražitost. V téhle společnosti nejde být naivní hňup, jako je třeba Isaac.
Se soustředěním se tedy pokusím vetřít Cass do hlavy. (8)
„No fuj!“ okamžitě se stáhnu z její hlavy a ublíženě na Cass pohlédnu. Pohledem ji přímo spaluji vinnou a zraněním, jako by provedla něco naprosto hrozného a děsivého. Neměla myslet na to odporné chapadlo! Ještě teď jsem cítil to plácnutí přes mou zadní část těla.

Nedůvěřivě si ji prohlížím a přemýšlím, jestli se ještě mám pokoušet dostat do její hlavy. Určitě přemýšlí nad další lumpárnou. Tohle bych do Cass nikdy neřekl!
Nakonec se však odhodlám k dalšímu pokusu.
„Ehh...“ Nevím přesně, jestli jsem viděl správně to, co bylo na obrázku, nebo jen vrcholek její představivosti. „Hadí modrá slepice?“ povím nejistě otázkou ke Cass, protože jsem si nebyl skutečně jistý, zda to vidím skutečně tak, jak mám. „S fialovými křídly?“ doplním s ještě více nejistým tónem a raději s nahlížením do její hlavy skončím. Rozhodně mně to přišlo divné. Kdyby to byl Alec, tak to i chápu.

S dalším pokusem se měla znovu dostat ona do mé hlavy. V tu chvíli se ve mne rozpoutala pomstychtivost a touha jí v mé hlavě dost ošklivě ublížit za toho Krakena. V mých myšlenkách se rozchechtal zlomyslný smích a já začínal tušit, že mně na obou ramenech sedí ďáblíci. Takový geniální zlý plán se mi přímo nabídl.
Přece jen jsem od toho však opustil. Rozhodl jsem si veškeré provokace a naschvály nechat pro Sin, ta je jistě ocení nejlépe.

'Kombinace dvou obrázků?' pozvedl jsem obočí, protože jsem se nepovažoval za nějakého kreativního člověka. Vlastně bych svou kreativnost hodnotil 1/10, tudíž jedna z mých nejslabších vlastností vůbec. Zajímavé.
Ať jsem se snažil jakkoli vytvořit něco originálního a kreativního, nic takového se mně nepovedlo. Jediné spojení těch obrázků, které se mně vetřelo do hlavy a nechtělo pryč, byla jakási modrá laňka, stejné pokožky, jako předchozí hadí slepice, kterou jsem viděl. No a navíc ta laňka měla místo hlavy onu zlatonku. Samozřejmě oči, uši, nos, rypák a jakékoli další věci z tváře na zlatonce krásně zůstaly. Až jsem se tuto chujovinu snažil dostat z hlavy jakkoli, nebylo to možné. Utěšoval jsem se pouze tím, že je to lepší, než má krutá pomsta, kterou jsem před chvílí pro Cass tvořil.

Po chvíli se Cassandra začala po něčem rozhlížet, dostal jsem se tedy z nadvlády mé úděsné představivost a rozhlédl se také. Po ucítění toho ne zrovna valného pachu jsem se rozhodl udělat tu nejlogičtější věc ze všech možností, které se vyskytly. Tou je zadržet dech a následně přemýšlet, co dál. Pochyboval jsem, že někomu pomůže dýchání přes ruku či mávání destičkou, čímž to jen rozvíří, nikoli odvrátí.
Nechápal jsem, proč kolem toho dělají ostatní takový cirkus. Samozřejmě, je to humus a každý, kdo by se toho nadechl třikrát po sobě, by pravděpodobně vyzvracel veškeré jídlo, které během oběda snědl, ale přijde mi, že kolem jednoho smraďocha dělají více povyku, než při jezerní záležitosti či s islámským Fletcherem. Co je tady jako špatně?
S následovným ukončením hodiny se spokojeně vydám ze třídy, kde se po pár krocích budu most konečně nadechnout. Protáhnu se a vydám se na pokoj pro učebnici na další hodinu.

Před další hodinou se už rovnou postavím k Richardovi a dalším zmijozelským, pokud tam už stojí.
„To je skvělé.“ povím k němu, když zmíní, že na dnešek sehnal povolení odejít. „Hodláš si později s těma dvěma smraďochy promluvit?“ tázavě se jej zeptám, protože si nemyslím, že by Crab a Goyle zrovna příjemně reprezentovali Zmijozel.


 
Naira Sinclair - 22. června 2017 11:45
nairah1787.jpg

G82 -> okraj Zapovězeného lesa

13. září


Ryan, Acai,, Benji, Mau + mrzimorští

Profesorka vyslyší naše němé prosby a hodinu rozpustí. Rychle se rozloučím s Ryanem a vyjdu ze třídy. Snažím se neběžet jako ostatní moji spolužáci, ale rozhodně jde o velmi rychlý krok. Před hradem jsem doběla Benjiho, ale cesta k lesu probíhala v tichosti, jak jsme se oba snažili co nejvíc nabažit čerstvého vzduchu.

Na hodinu jsem se těšila. Péče o kouzelné tvory byl společně s bylinkářstvím můj oblíbený předmět, i když se mě občas pokusil nějaký ten tvor kousnout. Ale oni za to nemohli, nevěděli totiž, že jim nechci ublížit. Byl to jen obranný mechanismus. Přesně jako když tenkrát tátu kousnul ten malej žralok, chudáka si ho spletl s tuleněm. Ale to neznamenalo, že táta už nikdy nelezl do vody, nebo že by se najednou začal žraloků bát.

Dojdeme k lesu a jsme rozdělení do kolejí. Jsem ráda, že konečně nejsme ve dvojicích. Ne že bych měla něco proti ostatním kolejím, ale nejlépe jsem znala ostatní z Mrzimoru.

Benji se zajímá, co by to mohlo v kleci být. Nahnu se trochu dopředu, abych si to tajemné stvoření ještě trochu víc poslechla, ale Mau už začne doufat v roztomilost tvora. "A ještě bude prdět duhu," zachichotám se a znovu se narovnám. Profesor za chvilku určitě hodinu zahájí a my tak ukojíme svoji zvědavost.

Čekám, až dojde zbytek, a pokouším si z nudy olíznout nos. Nejde mi to, buď mám nos moc vysokou, pusu moc nízko nebo moc krátkej jazyk. Začnu se rozhlížet a můj pohled padne na Acai. "Hele, Acai, ty sis ty náušnice píchala sama?" zeptám se jí, zatímco sleduju její levé ucho jako nějaký fetišista. Než jsem dostala dopis do Bradavic, hodně mých mudlovských spolužaček si propichovalo uši navzájem. Já sama jsem si vystačila s dvěma, ale najednou jsem dostala hroznou chuť si propíchnout další.
 
Rebecca Eliah Riel - 22. června 2017 11:27
becca227200.jpg

G82 -> okraj Zapovězeného lesa

13. září


Richard, Diana + havraspárští

"Můžeme pokračovat," souhlasím a soustředím se na obrázek na destičce. Richardovi to jde o něco lépe než mně, alespoň z nás teda není neschopná dvojice. "Je to sova na knížkách," řeknu, když se toho skoro dohmátne. Otočím se, abych mu obrázek ukázala, může to tak porovnat s tím, co viděl. Ráda bych pokračovala, abych si napravila reputaci, ale v tom se ze zadních lavic ozvou něčí střeva. Stejně jako Richard se otočím, ale téměř okamžitě se otočím zpátky a rozkašlu se.

Destičku skoro hodím na stůl a obličej rychle schovám do ohybu loktu, ale moc mi to nepomáhá. Kolem naší lavice proletí Hermiona, která otevře dveře. Naštěstí profesorka hodinu rychle ukončí, tak se ještě rychleji zvednu a nacpu všechny věci do své tašky, než se vyřítím ze třídy na čerstvý vzduch, div že nezakopnu o Sušenku.

Venku zjistím, že jsem zapomněla Obludárium, tak ještě musím dojít do věže. Na Runině posteli najdu Špionku, tak ji rychle sundám a hodím do vlastních peřin. Večer je vyčistím. Jen si musím dávat pozor, abych rosničku nezalehla, byla prťavá a lehce přehlédnutelná. Knihu najdu pod postelí - jak se tam dostala je záhada.

Zpátky na hodinu to stihnu jen tak tak. Přisednu si k havraspárským a neujde mi, jak naším směrem zírá Diana. Zamračím se na ní, když mi dojde, že zírá jen na jednu osobu a poposunu se tak, aby na Cass neviděla. To jí nemůže dát chvilku pokoj? Chudák holka, očividně jí to bylo nepříjemné. Diana by to viděla, kdyby vydržela chvilku taky myslet na něco jiného než na sebe a svůj žaludek.

Vytáhnu učebnici a pohladím ji po hřbetě, aby mi neukousla prsty u rukou, a podezíravě si u toho prohlížím klec před námi. "Co to je?" zeptám se jen tak do éteru, ale nečekám, že by snad někdo věděl, čím nás Kwang dneska překvapí. Skoro neodolám a nakouknu dovnitř, ale naštěstí se ovládnu. Zvířata mám ráda, ale ne všechny měla ráda mě.
 
Daniel Fletcher - 22. června 2017 10:55
dan7533.jpg

G82 --> Okraj lesa
Angela, Kenji, Marie a zbytek nebelvírů


13.9.


Hrdě se usměju, když dokonce poví, že pečeti na dopisu si nevšimla. Zvláštní, můžu vidět v mysli někoho něco, na co on sám se nesoustředí? To je úžasný, doufám, že jednou budeme umět víc. Právě tahle jediná věta mi postačila k tomu, aby to ve mne vyvolalo obrovský zájem o nitrozpyt. Nikdy jsem úplně nestál o to se někomu hrabat v hlavě, ale možnost jen tak nakouknout, jen tak pootevřít dvířka k něčí mysli a myšlenkám bylo skvělý. Nejen, že by se tím odhalili lháři a falešní lidé, ale také veškerá tajemství.. Na druhou stranu - není to příliš velký zásah do soukromí? Každý by měl mít právo zanechat si nějaké soukromí a tajemství ne? Ale vážně by mě zajímalo, co se nekterým občas honí hlavou..

Můj pokus na soustředění už tak valný nebyl, protože mě to zavedlo opět ke skleníkům - jak mi Angela později i potvrdila. A kvůli tomu jsem zase chvíli uvažoval nad tím, jak špatný nápad je se někomu vrtat v hlavě.
,,Jo. Teda ne, promiň. Nějak na to nemůžu přestat myslet." zamumlám potichu a promnu si ruce. Dobře Danieli, soustřeď se. Ukaž, že nejsi trotl, který neumí ovládat své vlastní myšlenky.
Koncentruj.
,,Počkej-" zastavím ji ještě, než to jde zkusit znovu, abych měl čas si uklidnit mysl a obraz a vzpomínky ze skleníku odsunout úplně na okraj.
Když jsem dostatečně soustředěný a div nevypaluju laserovým pohledem do hippogryfa díru, naznačím Angele, že se do toho může pustit.
Snaha přinese ovoce, protože Angela popíše přesně ten obrázek, který jsem držel v ruce. A k mé nevíře - popíše ho skutečně důkladně. S neskrývaným překvapením ve tváři se k ní půlkou těla otočím a aby toho překvapení nebylo málo - spatřím na jejím obličeji.. počkejte chvilku - je tohle úsměv? Vážně se usmívá? Na mě? ,,Je to tak. Ty jo fakt dobrá práce. Ty bys jednou mohla pracovat na ministerstvu, kde mají co dočinění s lidskou pamětí." podotknu uznale. Možná z ní jednou bude nadaný nitrozpytec. Po chvilce se zase otočím zády, abych se připravil na další kolo hádání. Zavřu oči a znovu se zamračím, abych se pořádně zasoustředil na mysl spolužačky sedící za mnou. Ale po velkém úspěchu přichází velký pád. (4)
Obraz je mlhavý, nestálý a ještě sebou kmitá jako rozhoupaná pavučina. Nechtěl jsem však Angelu úplně zklamat, když si s tím očividně dala práci a propojila dva obrázky v jeden, tak jsem to zkusil ještě jednou. (1) Tentokrát jsem viděl úplné hovno, takže jsem snažení ukončil. Ale vezměme to logicky. Má propojit svůj předešlý obrázek s tímhle novým, takže vzpomínej, vzpomínej.. Co byl její první obrázek? Co jsi hádal předtím? Jasně! Pečeť! ,,Noo je tam, je tam.. sova?" odpovím nejistým hlasem, z kterého je jasně poznat, že hádám. Tak a teď ten nový obrázek.. Doteď jsme měli zvířata, takže.. takže by to mohl být.. Jaký zvíře se ještě vyskytuje v kouzelnickým světě? Proboha.. Co jsme všechno probírali na kouzelných tvorech? ,,No a je tam taky.. kentaur?" pozvednu tázavě obočí a otočím se s cukajícími koutky k Angele. Dobře, tohle jsem fakt posral.

Nicméně se neusmívám dlouho, protože Crabb vypustí svou zbraň hromadného ničení a já ze široka zamávám rukou před obličejem. ,,No doprdele, to je smrad." neodpustím si zaklení a znechuceně se na toho dobytka otočím. ,,Crabbe ty si snad v životě nenajdeš holku." Zaškaredím se na něj. On je naprosto ztracenej případ. Kdo by chtěl zrovna s tímhle tvorem mít něco společnýho? To bude přesně ten typ člověka, kterej bude i ve třiceti ještě bydlet se svoji matkou a volat na ni ze svýho pokoje ať mu donese ještě bramborový knedlíky.
Hodina naštěstí hned na to skončí a my můžeme opustit tu příšernou plynovou komoru. ,,To je ale dobytek ty vole." Poznamenám smětem ke Kenjimu, když se s ním vydávám na pokoj pro učebnici. Ryana jsme nechali ve třídě, kde měl ještě nějaké nedořešené záležitosti s Christinou, které nám pak určitě rád povypráví a desetkrát překroutí. ,,Tak jaká byla Bára? Já s ní jednou seděl na vyvolávání. Nebyla tak hrozná."

Na pokoji se jen v rychlosti otočíme, vezmeme tu zabijáckou učebnici a vydáme se na místo setkání. ,,Nepojmenoval si někdo ze třídy Obludárium na Fufíka?" vzpomínám a přemýšlím, kdo to tak mohl udělat. Maureen? Trhlá by na to byla dost. Společně se tedy dostavíme i s Kwangem na okraj lesa a postavíme se k nebelvírskému provizornímu stolu. ,,Jé, nazdar Mařko. Jak šel nitrozpyt? Připomněla jsi jim v myšlenkách jejich hříchy a boží potrestání?" přátelsky si ji začnu dobírat, zatímco se stejně jako Draco, raději od klece dál. Nejsem si úplně jist, jestli chci zjistit, co se skrývá uvnitř. Snad ne ďasovec..
Mezitím se však spokojeně protáhnu a prokřupu hlavu na obě strany. Venku se učí a soustředí nejlépe. Čistý vzduch, příjemné zvuky.. Tady by měly probíhat všechny hodiny. Zadívám se hlouběji do lesa, kde se okolí propadalo do temnější atmosféry a na mysl mi přijde vzpomínka s akromantulemi. Prudce sebou trhnu a uskočím krok dozadu, jak byla vzpomínka živá.
 
Diana Gabriela Black - 21. června 2017 20:55
217783139.jpg

G82 ---> Okraj Zapovězeného lesa

Thomas, Cass

Pondělí 13. září


Vypláznu na bráchu jazyk, když na mě udělá to neslušné gesto! Copak za to můžu, že jsme tak propojení? Stejně určitě umírá touhou se o tajemství ohledně Acai a Cass podělit. A když ne, tak to z něj vytáhnu, protože to co jsem viděla v jeho hlavě prostě neokecá!

Naštěstí měla profesorka dost pochopení, aby nás nenutila zůstávat v té smradlavé učebně a předčasně ukončila hodinu. Chci si sbalit svých pět švestek a vypadnout. „Jablíčko!“ Zajásám v duchu, když ho konečně najdu. Potvora kulatá se rozhodla, že se vydá na menší výlet. Chystám se ho zvednout, abych měla něco k zakousnutí, ale to už mě Thomas chytá za ruku a táhne ven. „Moje jídlo!“ Na nic jiného se nevzmůžu, jelikož jsem překvapena touhu nenadálou ztrátou znovuobjeveného ovoce. Jen koutkem oka zahlédnu Deirdre, které ten smrad patrně neudělal dvakrát dobře. „Co blbneš,“ obořím se na bráchu, kterej mě jak šílenec táhne pryč, „kam prosim tě ženeš?“ Konečně zvolní a pustí moji ruku. „Au,“ schválně si bolestivě promnu místo, kde mě držel. „To máš za to,“ dám mu pěsťovku do ramene.

„Bavila,“ odpovím na otázku, „fajn se s ní povídá, kecaly jsme o různých věcech, byla s ní sranda, a dokonce se podělila o karamelku,“ při zmínce o sladkosti se zazubím. Jo jídlo! To je moje! Vážně to byla velice příjemná spolupráce. „Zdá se docela fajn. A ty sis myslel, že si mandarinkama značkuje svý území, taková hloupost,“ zakroutím hlavou. Takový nesmysl!

„Jasně,“ přitakám Thomasovi ohledně toho, že přinese rejska. „A co ty s Acai?“ zeptám se a potutelně se usmívám. „Copak se ti to honilo hlavou,“ dloubnu do něj loktem. „Nezkoušej se to popřít,“ zvednu varovně prst, „moc dobře jsem viděla, co za představy se ti to v hlavě usídlilo,“ cvrknu ho do čela. „Jaks na to přišel?“

„Nemáš něco k jídlu,“ zeptám se bráchy, když čekáme než hodina začne, „mám hlad. Kvůli tobě jsme nechala v učebně jabko,“ řeknu na oko hodně naštvaně a strčím si ruce do kapes. Se zvědavostí koukám na zakrytý předmět na stolku, odkud vychází zvláštní zvuky.

Ze zamyšlení mě vytrhne, když si všimnu, jak Thomas kouká na Cass, když jde kolem nás. Musím se smát pod vousy, když brácha zatřepe hlavou. Nemusím být zrovna Sherlock, aby mi došlo, co mu přišlo na mysl. Nicméně i mě se v hlavě roztočí kolečka a zažehne představivost. Nevydržím, abych Cass trochu nepoškádlila takhle na dálku. Zabodnu do ní pohled a nepouštím ho z ní dokud jej na sobě neucítí, a jakmile se podívá mým směrem laškovně na ni mrknu.

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0427589416504 sekund

na začátek stránky