Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Marie T. Sedzikowská - 21. června 2017 19:56
65465nn1898.jpg

Nový den – z pokoje, přes dosavadní vyučování na Okraj Zapovězeného lesa



13. září, pondělí


Na dnešek už jsem se hodně těšila. Po téměř celém týdnu nicnedělání, zastíněným událostmi toho nešťastného úmrtí, nás zase čekala standardní školní výuka. Bylo moc fajn něco se zase dozvědět.
První dnešní hodinu tělocviku jsem přijala trochu rozporuplně. Na jednu stranu jsem se na ní těšila, na tu druhou, představa, že se budu muset svléknout do plavek před spolužáky, to mě více než děsilo.
Bohužel se celá hodina změnila ve scénu jak vystřiženou z Apokalypsy. Napadené spolužáky, prchající z jezera budu mít před očima ještě dlouho. Někteří z nich se museli dokonce odebrat na ošetřovnu, pronesla jsem za ně alespoň pár prosebných slov směrem k Bohu.
Bylinkářství tak trochu pokračovalo v lehce katastrofickém duchu, kdy pár studentů prohrálo souboj se zadanou květinou. Já tedy nijak zvlášť nezazářila, ale taky se mi nic nestalo, což považuju za takový menší úspěch při dnešním dopoledni.

Oběd by proběhl jakž takž dobře, kdyby se v Síni neobjevili Isaac s Reecem, ruku v ruce a mě zaskočí sousto. Copak si to nemohli nechat na jindy a jinde? Nebo toho mohli nechat úplně! Tahle akorát člověku znechutí celý oběd a navíc i následujících pár minut, kdy na to pořád musí myslet. Prudce zatřesu hlavou, jako bych chtěla tuhle vypálenou představu z hlavy vytřepat.

Poobědová hodina Nitrozpytu začala dobře a docela jsem si u ní bavila, kdyby ji nezkazili ti dva příšerní ze Zmijozelu. Zadané úkoly se mi nepodařilo všechny splnit a to už nás profesorka vyháněla pravděpodobně "z bezpečnostních důvodů" z místnosti. Nemyslím si, že bychom to příští hodinu doháněli, to spíš na nás bude čekat nový a jiný úkol.

Rychle jsem si odskočila, doběhla jsem si do pokoje pro učebnici, kterou jsem opatrně vynesla ven nejen z místnosti, ale i z hradu na pozemky až na Okraj Zapovězeného lesa, kde jsme měli schůzku s profesorem Kwangem před začátkem jeho hodiny.

Zvědavě si prohlížím přikryté, prozatím neznámé předměty na stolcích a uvažuju, co by se pod nimi mohlo skrývat.
Dle instrukcí se postavím ke své koleji.
"Vážně by mě zajímalo, co má pro nás nachystáno."
 
Emily Senders - 20. června 2017 22:34
upra14407.jpg

G82 – kolej – okraj zapovězeného lesa



pondělí 13.září

Caylus, Acai, Maureen profesor a ostatní ☼




,,Asi jsem to špatně pochopila s tím obrázkem. Promiň…“ Zavrtěla jsem nevědomky hlavou a otočila se zpět ke spolužákovi. Čekala jsem, že bude trošku jiný. Je pravda, že jsme spolu nepřišli nikdy moc do styku, ale po zvěstech, co se šíří ve škole a co vím i sama, mi přijde, že má dvě tváře.
,,Vedl sis celkem dobře, řekla bych.“ Zlehka jsem se usmála a pak sklouzla pohledem na obrázek, který jsem otočila tak, aby ho viděl.

,,Tak připravená asi jsem.“ Spíš s povzdechem jsem mu odpověděla a opět se k němu otočila.
Zamyslela jsem se, co asi tak může držet v ruce za obrázek. Těžko říct, v hlavě se mi mísily jeho myšlenky a obrázek byl nepřesný.
Na co to sakra myslí?! Pomyslela jsem si v duchu a začala se opět soustředit. (8)
,,Sakra vidím nepřesný obrázek. Mmmm ten prasečí nos.. Bože a vypadá to jako okamie, ale je to spíš mutant nemyslíš?“ Pousmála jsem se a vrazila do něj loktem.
,,Ukaž to!“ I když jsem se snažila se ke spolužákovi moc neupínat, opravdu mě rozesmál.

Poté přišla profesorka a na vyžádání nám rozdala třetí obrázky. Měli jsme je spojit dohromady s těmi, co jsme měli před tím. Jak si mám ale představit testrála s lektvarem? Začala jsem být lehce zamyšlená, až jsem chvílemi ani netušila, co se děje kolem mě.

,,Fajn zkusim to nějak skloubit dohromady. Jestli se budeš smát, dostaneš lepáka!“ Zamračeně jsem se na něj podívala a přitom mu muselo být jasné, že jsem naštvaná vůbec nebyla. Pokaždé, když jsem se o to někdy aspoň snažila, jsem spíš vypadala jako roztomilá ropucha.
Okey. Jak bych obrázek skloubila dohromady? Už možná vím! Testrál, na kterého se ten lektvar vylévá! Super! V duchu jsem se zasmála svému výmyslu a začala se na něj soustředit. Myšlenky se mi ale začaly vracet zpět k prasečímu rypáku okamie a nemohla jsem najít pevný bod, takže Cay musel vidět spíš sjetého testrála s prasečími rypáky kolem sebe.

Najednou se od zadních lavic ozval hlasitý prd, který po chvilce doprovázel i strašný smrad. Nebylo se čemu divit, že to byl Crabb. A upřímně jsem vždycky žasla nad tím, co všechno dokáže spolu s Goylem sníst.
,,Fuj!“ Vyjekla jsem a okamžitě si zacpala nos rukou. Pak jsem se otráveně podívala na Cayluse a on tak mohl vidět nepatrné zoufalství v mém jinak nic neříkajícím výrazu obličeje.
,,Ještě že Hermiona otevřela ty dveře. Tak zas na další hodině hm?“ Věnovala jsem mu úsměv, vzala si věci a odešla směrem ke koleji.
Profesorka neměla moc na výběr. Ten smrad by v té třídě spolu s vydýchaným vzduchem nevydržel nikdo.

Jakmile jsem došla na pokoj, opět jsem se musela více obléknout. Hodina venku je vždy horší a je lepší ji nepodceňovat. Jelikož jsme měli jen patnáct minut na přesun, nebyl čas se rozhodovat a já tak chňapla po první mikině, co ležela u postele, vzala si pití, učebnice a vyrazila směrem Hagridově huti.

Jen co dorazím, profesor Kwang nás zavede na okraj temného lesa, kde je nádherná malá mýtinka.
Hned si všimnu rozestavěných stolků, na kterých leželo něco, co jsem nedokázala rozeznat.
Pak ale zaslechnu připomínku Acai a hned se otočím.
,,Ujetej ale fajn?! Kdo?! A co si komu ukázala?!“ Začnu se smát na svou kamarádku, která je opět ve vypravěčském rozpoložení.
,,Teda pokud to není nic tajného." Ještě dodám a zadívám se přitom na Mau.

 
Acai Luqueba - 20. června 2017 16:13
215783.jpg

G82 > Kolej > Okraj Zapovězeného lesa

Thomas, Maureen, Benji + ostatní

13. září, Pondělí



Ačkoli jsem si s tou dvojkou zažila své a rozhodně na to nehodlám vzpomínat… Crab a Goyle jsou jediná připomínka toho, že i zmijozelští jsou jen lidi. Nejsou to bezcitní roboti, ale mají své potřeby a někdy se ty potřeby holt nedají potlačit. Speciálně, když se na to posilní nějakýma magickýma fazolema, nebo co to ten Crab sežral. Po dětství s šesti bratry jsem zvyklá na leccos. I když, jak se povídá – Prdy jsou jako děti. Vlastní ještě nějak rozdejcháš, ale ty cizí… V momentu, kdy mě přejde smích a začnou mě pálit oči, nás profesorka konečně propouští a ukončuje hodinu.
„Počítám s tím!“ se smíchem houknu na mizejícího Thomase a sama si sbalím svých pár švestek, abych se s Maureen mohla taky vypařit. I když to byla jenom zdvořilostní fráze, tak bych si zmrzlinu celkem dala. Třeba ji ulovím při večeři. A Thomas by určitě nebyl špatná společnost. V určitých ohledech se s ním trochu ztotožňuji. Ani jeden nevypadáme, že bychom si drby brali nějak víc k srdci a je nám spíš fuk, co si ostatní myslí, ale někdy je to už trochu… příliš. A být podezřelý z toho, že brousím vlastní sestru, to určitě není příjemné.
„V pohodě. Je to fajn kluk. Ujetej, ale fajn.“ Pokrčím rameny na dotaz Maureen a jsem upřímně ráda, že jsem z té plynové komory zmizela. Záchranné mise okolo Dee si příliš nevšímám. Ta holka je neustále někým obletovaná. Nechápu, jak to dělá. „Něco divnýho jsem spíš ukázala já jemu.“ Uchechtnu se spíš pro sebe. Nečekám, že by Maureen chtěla slyšet detaily. Dneska nebyla ve své kůži, takže si je raději nechám na později nebo pro někoho, kdo je ocení. I když je mi jasné, že do začátku další hodiny na to zapomenu.
„Co ty a…“ ani nedořeknu svou otázku a rozpovídá se sama. Na Maureen je hezké to, jak je schopná vést konverzaci, aniž by se ten druhý příliš zapojoval. Podle jejího vyprávění si hodinu neužila ani z poloviny tak dobře jako já, ale nevypadá, že by jí to vadilo. S Rorym si bývali vždycky blízcí. Když nad tím tak přemýšlím, tak by se k sobě celkem hodili. „To mě nepřekvapuje. Na druhou stranu můžeš být ráda, že ti neukázal něco… divnýho, ne?“ Použiju její vlastní slova a vypláznu na ni jazyk, když mě kvůli tomu dloubne do žeber. Ne. Nejspíš ne. Pravděpodobně by oba dva umřeli strašnou smrtí, než by se mezi nimi vůbec něco stalo.
Jakmile nás přivítá příjemná atmosféra pokoje, odhodím si přebytečné věci na postel a zamířím k sovičce. Ta malá opeřená koule mi za tu chvilku docela přirostla k srdci. Začala jsem dokonce přemýšlet nad tím, že bych jí dala nějaké jméno. Pochybuji, že by teď byla schopná sama přežít tam venku… Nebo je to možná jen mé zbožné přání. Starat se o živého tvora zase není tak těžké. Pokud se s mířím s tím, že za něj mám zodpovědnost. Nakrmím ji a jen Maureen zamručím v odpověď, když se z ničeho nic objeví vedle mě. Nejspíš má potřebu mi tu se sovičkou nechat soukromí, i když teda nevím, co si představuje, že tu s ní budu dělat. Ještě chvilku se s ní mazlím a teprve potom sáhnu po té obří těžké učebnici a sešitě. Na hodinu s Kwangem se těším. Vždycky to byl můj oblíbený předmět. Příroda a zvířata. Klidně bych tím mohla strávit celý den.
Pomalu se šourám do společenky, když se ozve ten příšerně hlasitý a pronikavý řev. Jen těžko bych si ten hlas mohla s někým splést. Slyším ho častěji, než by bylo zdrávo a speciálně před každou hodinou kouzelných tvorů. I tak se rozeběhnu, abych jí pomohla, kdyby to pro změnu bylo něco opravdu důležitého a životu nebezpečného. Ale všechny mé dobré úmysly se vypaří v momentu, kdy dorazím do společenské místnosti. Zastavím se ve dveřích a propuknu v záchvat smíchu. Ne, že by bylo tak vtipné vidět svoji spolužačku hrát si na babu s knihou, ale jen fakt, že je schopná se nějakou pitomou knížkou nechat skoro sežrat je naprosto absurdní.
Když se jí dostatečně vysměju a vyslechnu si její melodramatické pindy, tak se odlepím od futer a zachráním její jediný pár bot tím, že si na knížku prostě kleknu. Mau začne knížce nadávat a já jen těžko udržuji vážnou tvář. Jen jí vynadej. Jako kdyby tě poslouchala.
„Taky bych byla nasraná. Většinu času stráví v nějaký truhle a ten zbytek se nechává ošahávat. Nediv se jí.“ Zazubím se na kamarádku. Jenom představa, že by se některé moje věci chovaly takhle, kdybych se snažila je použít, mě docela děsí.
Dojdeme společně až na místo, kde se má odehrávat hodina. Venku je sice chladno, ale kvůli stromům jsme tu z větší části chráněni před studeným větrem. Je tu krásně. Konečně čerstvý vzduch. Poslední paprsky slunce prosvítají skrz koruny stromů a vzduch je tu tak čistý, že se na malou chvilku jen tak zastavím a zhluboka dýchám. Rozkošnicky zakloním hlavu, když mé smysly zaplaví tolik vjemů najednou. Všechny ty vůně a zvuky, které jako by tiše upozorňovaly na to, že les je živý, zdravý a plný energie. Nikdy mě to nepřestane fascinovat. Spokojeně se protáhnu, než si dřepnu k připravenému stolu pro naší kolej a odložím si na něj věci.
„Myslím, že něco hodného, milého a roztomilého by nemuselo být zavřené v kleci.“ Upozorním Maureen s pobaveným úsměvem. Upřímně je mi jedno, co v té kleci je. Beztak se celá hodina určitě zvrtne, tak jako vždycky. Už si ani nepamatuju hodinu, kdy nám nešlo o zdraví.
 
Rory Callaghan - 20. června 2017 00:39
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Velká síň -> G82 -> Okraj Zapovězeného lesa


Pondělí 13. září
Acai, Mau + ostatní

Moje fotka Snapea se u stolu mrzimorských těší všeobecnému pobavení. Jsem za to samozřejmě rád, ale ani přes vznesené návrhy ji nikde zveřejňovat nehodlám. Nejsem přece tak zlomyslný, a navíc – účelem byl jen rozveselit kolej, která právě přišla o deset bodů kvůli něčemu, co se kolem děje dnes a denně. Za dnešek jsem takových párů potkal aspoň tucet, a nikdo z profesorstva ani nehnul brvou. Nevím, co Snapeovi přelítlo přes nos. Možná vůně oříšku.

Ale zpět k rozhovoru s Acai! Proto tu přece sedím. Jsem až překvapený, jak mě těší s ní bavit. I když teda většinou mluvím jenom já a bůhví, jestli mě ona poslouchá, a i kdyby ne, nevšiml bych si toho. Ale zdá se, že ji vážně zajímají moje fotky – to je fajn. Moc fajn. Vlastně mi nezáleží na tom, co si o mně kdo myslí, ani na tom, jestli se někomu nelíbí můj styl. Ale vždycky jsem rád, když nejsem jediný na zemi, kdo má z mých fotek nějaký prožitek. Ať dobrý, nebo špatný. Koneckonců, to je smysl focení. Teda, kromě těch dalších sto padesáti.

Acai se vedle mě poťouchle usmívá a mně nejspíš uniklo, čemu. Jako už tradičně. „Takže… co za tu fotku budeš chtít? Jaká je tvoje cena?“
„Cena?“ Udiveně zvednu obočí. Tu otázku moc nechápu, protože já přece nechci žádné peníze a myslel jsem, že to je snad jasné? „Já si za to přece nic účtovat nebudu. Teda, někdy bych se focením asi živil rád, to už jste asi všichni pochopili, ale nebudu tě přece obírat o tvoje-- jé promiň, roztahuju se moc? Já se posunu.“
Nejspíš jsem se nevědomky nějak vetřel do Acaina osobního prostoru, když jsem ostatním ukazoval svoji fotku. Protože jak jinak bych si mohl vysvětlit její ruku, která se mi zcela jasně omylem otřela o stehno?
Nijak.
A tak si prostě o kus odsednu a nikdy, nikdy mi to nedojde.

Zbytek oběda probíhá víceméně normálně – když pomyslím, že před hodinou jsme u břehu jezera sledovali obří oliheň, jak dělá pobřežní hlídku. S tím se asi dá srovnat máloco. Jen asi každé třetí odpoledne v Bradavicích. Od mrzimorského stolu se zvedám s dobrým pocitem. Jsem rád, že mě sem Acai zatáhla.

Na hodinu nitrozpytu se těším. Je to jeden z předmětů, které mě i zajímají, i když většinou nejsem schopný se soustředit. Upřímnost mysli a tak. Takové nahlížení do hlavy je vlastně přesně to, co jsem chtěl vyjádřit, když jsem se před chvilkou rozmluvil o momentkách. Na druhou stranu, přečíst něco v mojí mysli se rovná takřka nadlidskému úkolu. Třináctý úkol pro Herkula.

Dobře, přiznám se. Samotný Nitrozpyt mě sice baví, ale že bych ho zvládal bez problémů… no, to se říct úplně nedá. Vlastně se to nedá říct vůbec. V konverzaci nedokážu udržet vlastní myšlenky na uzdě, pluju od tématu k tématu a zase zpátky. To je o mně známá věc. A co teprve, když někdo nahlédne přímo do mojí mysli! Je to hotový guláš roztržitého těkání sem tam. Takže když nás profesorka nás rozdělí do dvojic a vzájemně se střídáme v nahlížení obrázků v mysli toho druhého, zabere nám většinu snažení jen to, abych neodbíhal od tématu. Naštěstí je mou partnerkou Mau, která je neskutečně milá a tolerantní, a nezlobí se, ani když jí moje roztržitost už poněkolikáté v řadě zabrání v nerušeném čtení. V momentě, kdy se mám totiž soustředit jen na jeden konkrétní obrázek, totiž moje myšlenky vypadají asi takto:

Dobře, Rory, soustřeď se na obrázek. Je to sova, Maureen, vidíš? Zajímalo by mě, kde se tady vzala ta dračí hlava. A jak dlouho tady už je. Jak to, že nehnije? Kdyby byla naložená v lihu, chápal bych to, ale možná je vycpaná, nebo je to nějaké kouzlo, o kterém nevím, to je taky možné, asi nejpravděpodobnější ze všeho, jo, to bude ono. Copak někdo někdy viděl kouzelníka, jak cpe piliny do zvířecí mrtvoly? Moc práce. Nechtěl jsem se v létě stavit v muzeu? Ale tam se nesmí fotit, to nemělo smysl, když to bylo přesně to, co jsem chtěl. Ta dračí hlava je moc malá na to, aby byla dospělá, asi to bude dráče. Ale jaké? Hebridský černý? Maďarský trnoocasý? Norský ostrohřbětý? Musí to být jeden z nich, žádný jiný známý druh není normálně černý, a jak vůbec Bradavice přišly k dračí hlavě? Počkat, obrázek! Soustřeď se, Rory! Sova! Jednou bych rád draky fotil v přirozeném prostředí. Myslím, že by to mohla být dobrá studie, a k tomu navíc užitečná, ale hlavně jsou draci nádherná stvoření, i když žerou lidi, ale to snad nevadí, přes to bych se přenesl, mladí to stejně ještě nezvládnou… Včera jsem vyfotil mladého netopýra!

A zhruba tak strávím celou hodinu. V duchu proberu jednotlivé publikace, které jsem o dracích četl, a přes ně se plynule dostanu ke svému oblíbenému tématu focení, a pak se vrátím zpátky k drakům, a pak k letní rodinné dovolené ve Skotsku, a Mau mě musí neustále napomínat, a opravdu jsem rád, že je to zrovna ona, kdo je se mnou ve dvojici. Omluvím se jen asi desetkrát. Co se týče soustředění, jsem ztracený případ. Pro svoje zaujetí dračí hlavou – která je tu už bůhví dlouho a která mi při každé hodině dává nové podněty k uvažování – si málem nevšimnu té Crabbovy zbraně hromadného ničení, která předčasně ukončí hodinu a vyžene nás ven. Až tak mi myšlenky utlumí ostatní smysly.

Další hodinou je Péče o kouzelné tvory. Zhruba dvacet z patnácti minut přestávky strávím konverzací s obrazem pana Kelleyho – a zhruba polovinu času jen opakuju svoje repliky, protože je to obraz nahluchlý (a co by kdo čekal od člověka, kterému uřízli obě uši) – a pak již tradičně na hodinu odcházím pozdě, s Obludným obludáriem pod paží. Mohl bych si tu knihu sice dát do tašky, ale kdyby se ta bestie náhodou otevřela a sežrala mi foťák… asi bych zešílel.

Jakože vážně.
 
lord Richard Cornigrum - 19. června 2017 22:00
zk6313353.jpg

G82 >> Ošetřovna >> Okraj Zapovězeného lesa


Pondělí 13. září


Rebecca, Snape, zmijozelská skupinka




Hádat obrázky se nám příliš nedaří. Ač se Rebecca na obrázek soustředí a zaručeně se snaží, nevidí ve finále vůbec nic. Měl bych se na ní za to zlobit, ale sám dobře vím, jak je občas těžké neposlušné myšlenky zkrotit, proto jen chápavě kývnu hlavou. "V pořádku, žádný učený z nebe nespadl." pronesu chlácholivě a položím první tabulku na stůl tak, aby se nepletla. "Vystřídáme se? Třeba to půjde líp." Navrhnu. Jen co to dořeknu, vtrhne do třídy poslední opozdilec a hned za ním zmatená, tmavá sova.
Povytáhnu obočí. Tohohle opeřence jsem už viděl. Je to přesně ta stejná sova, která mi před nedávnem málem přistála v obličeji. Pták stejně tak hloupý, jako jeho majitelka, s ještě hloupějším jménem. Tohle je sova Christiny. Jsem si tím naprosto jistý. A nejen já. Z různých koutů třídy se najednou ozývají další aktivisté, kterým je po tom sice úplný hovno, ale stejně musí nutně upozornit na to, že sova upustila vzkaz jinam, než měla. Opět se tím potvrdí to, co jsem věděl vždycky. Strkat nos do cizích věcí jde každýmu s přehledem.
"Můžeme pokračovat?" zeptám se Rebeccy, která doteď celou situaci se zaujetím sledovala. Jakmile dostanu kladnou odpověď, otočím se k ní zády a zavřu oči. Ze všech sil se přitom snažím soustředit na to, jaký obrázek drží v rukách.
Soustřeď se. Tohle dáš levou zadní.
Vida, za chvíli skutečně vidím první obrysy. (7) "Tohle vypadá jako hromada knih, na které cosi sedí. Něco malého. Možná něčí mazlíček?" Zkusím se soustředit víc. Tentokrát to připomíná ptáka. To po stranách musí být křídla. "Nejsem si stoprocentně jistý, ale není to náhodou dravec?" Pokud není, nevadí. Nic horšího, než že mě opraví, se stát nemůže.
"Víc toho nevidím, bohužel." Rezignovaně pokrčím rameny, to už se ale ze zadních lavic ozývá jakýsi zvuk, za kterým se znechuceně otočím. Chápu, že jsme lidi a tohle se už určitě někdy stalo každýmu, ale probůh, odkdy jsou větry fialové? "To je snad vtip…" Zacpu si rukama nos, ve snaze se před smradem uchránit, jenže mi to není nijak platné. Ani mně, ani nikomu dalšímu.
Záchrana přijde až v podobě profesorky, která hodinu rychle ukončí. Právě včas. Ten kluk smrdí víc jak rozkládající se mrtvola a dýchat to ještě o chvíli déle, tak skončím jako Dee, ze které v jedné jediné minutě vyprchala veškerá barva.
Ze třídy vystřelím doslova jako raketa. Odmítám tu zůstávat byť jen o sekundu déle, navíc musím zajít za kolejním vedoucím. Z učebny se tudíž vydávám rovnou do Snapova kabinetu, který je k mé smůle prázdný a zamknutý. Kde může být? Jak teď vyřídím povolení do Prasinek? Odpověď mi dává až procházející prvák, který profesora před malou chvílí viděl odcházet na ošetřovnu. Přesně tam i zamířím. Sice netuším, co by zrovna on dělal na takovém místě, ale o pár minut později ho tam skutečně najdu, ve společnosti zdravotnice a bylinkářky. Rázem mi je jasné, proč se vydal zrovna sem.
Nebuď kazišuk. Řekni, co máš na srdci a zmiz.
Jen co všechny tři zdvořile pozdravím, stručně vysvětlím, co od kolejního potřebuji. V rychlosti shrnu náš plán jít dnes večer do Prasinek, který nám kazí pouze povolení, které zatím nemáme. Ačkoliv jsem poslal domů sovu, není až tak rychlá, aby stihla dorazit s odpovědí ještě dnes. Povolení se mi nakonec získat podaří, jen s drobnými háčky. Všichni musí mít povinně sebou hůlku. A věc druhá? Zúčastnit se mohou pouze ti, kteří překročili hranici osmnácti let. Mám takový dojem, že Christina dnes povečeří v síni sama.
Tak či tak si od Snapa vezmu pergamen s povolením a krátce se rozloučím jak s ním, tak se zbytkem ošetřovny. Pak už se vydávám vstříc další hodině, která se odehrává na okraji Zapovězeného lesa. I s Obludáriem v podpaží se dostavím na místo určení, kde se podle pokynů postavím ke stolku, kde stojí všichni Zmijozelští.
"Jdu od Snapa. Sehnal jsem nám všem povolení. Tedy, skoro všem." Pohledem vyhledám Christinu. "Moc mě to mrzí, ale Snape nepustí do Prasinek nikoho, komu ještě nebylo osmnáct let."
Ano, vážně mě to tak straaaašně mrzí Kristýnko, to mi můžeš věřit.
 
Janna Parker - 19. června 2017 21:35
12459888953867.jpg

G82 – okraj Zapovězeného lesa

13. září, pondělí


Helen

Když mi Helen dá signál, že se můžu pokusit ponořit do její mysli, svraštím čelo a pokusím se přenést svou pozornost do její hlavy, kterou mi "zpřístupnila", ale abych se přiznala, vůbec nic se mi nezjevuje. Sem tam se vynoří a zase zanoří moje vlastní lehce zmatené myšlenky, ale žádný obrázek.
"Bohužel nic."
Potřesu hlavou, připravena zkusit to znovu, ale Helen už mi podává obrázek, abychom si prohodily strany a padá jí z prstů a s třeskotem dopadá na zem. Pousměju se na ni a sehnu se pro něj na zem.
"Nic se neděje, vezmu to," odvětím. Něco takového se přeci může stát každému.

Tentokráte se na obrázek na destičce zaměřím já, zavřu oči a snažím se jej představit v jasných a živých barvách ve své hlavě, tak aby spolužačka měla volnou cestu a v mé hlavě si jej prohlédla.
Bohužel ani tentokrát se naše cvičení nesetká s úspěchem. Možná už těch událostí bylo za dnešek pro obě více než dost, měly jsme toho plné zuby a provádět mentální tréning bylo téměř bezvýznamné. Otočím se čelem zpátky k tabuli, když Helen viditelně zoufale vzdává.

"O nic nejde. Sama mám hlavu v pejru a moc se nesoustředím. Ač to ode mě zní nezvykle, budu ráda, když tuhle hodinu tak nějak přežiju a snad se zadaří někdy v budoucnu," promluvím a po očku kouknu na profesorku, zda si nás všimne.

Najednou mě do nosu udeří příšerný zápach, o který se postará zadní lavice obsazená Crabem a Goylem. Okamžitě si zacpu nos a navíc si ještě přes něj přetáhnu límec školní uniformy. Fuj, to smrdí jako bolavá noha.
Hermiona nás vysvobodí z první fáze a vzápětí přijde záchrana i od profesorky, která smrad nejen odčaruje, ale i ukončí k mé úlevě i celou hodinu.
Rozloučím se s Helen a nejprve zamířím do umývárny, abych si opláchla obličej, pak do pokoje pro venkovní oblečení a zamířím ven i s profesorem na okraj lesa.
 
Maureen Rott - 19. června 2017 15:51
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

G82 => Kolej => Okraj zapovězeného lesa

Rory, Acai, Neville, Benji a Mrzimorští


13. září
Pondělí




Hodinu nitrobrany jsem si užila. Byla skvělá, ostatně jako každá jiná hodina. Vždycky jsem si dokázala najít nějaké plus na každém předmětu a to dokonce i na takové otročině jako je tělocvik. Rory byl milý, příjemný společník, jehož schopnost soustředit se byla na bodu mrazu. Jakmile jsem se mu dostala do hlavy, připadala jsem si jako Alenka v říši divů, protože od dračí hlavy na zdi, která vedla k Roryho vědomostem ohledně draků a názvům jednotlivých děl o nich přes fotoaparáty a nějaké polaroidy a já nevím, co dalšího v tý hlavě stihl ještě postřehnout. Když jsem mu jemně naznačila, že by bylo milé, kdyby se aspoň podíval na ten obrázek, udělal to a dokonce se i omluvil. Ujistila jsem jej, že se vážně nic neděje, jenom že bych chtěla vidět ten obrázek, i když ta dračí hlava na zdi je fakt úžasná. Chtěla jsem se hrdě poplácat po rameni a začít zkoumat obrázek, ovšem než jsem si vůbec uvědomila, že je to roztomilá sovička s dopisem, zase mi tam skočil ten drak. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Rory byl milý kluk, ale člověk po něm chtěl opravdu hodně, když žádal, aby se soustředil na jednu jedinou věc. Už jsem o tom věděla své, proto jsem se na něj ani nemohla zlobit, že mi to dělá tak těžké. Jenom jsem se na něj smířlivě usmála, s polovičním úspěchem se taky smířím. Pořád je to lepší než neúspěch, úkol jsem svým způsobem splnila! Nakonec jsem to tedy vzdala a aspoň si zapamatovala názvy publikací, které o dracích četl. Sice jsem nesplnila úkol na jedničku, ale aspoň budu mít ve volných chvílích co číst.
Když jsme se prohodili, snažila jsem se to vzhledem k Roryho hendikepu udělat co nejlehčí. Div mi nepraskaly žilky v očích, jak jsem civěla jenom na ten obrázek a nedovolila si ani vzhlédnout. Celou dobu jsem zírala na hezkou kresbu hypogryfa a vrývala si do paměti každý jeho detail. Byla jsem vcelku překvapená, když mi vůbec byl schopný říct, co na tom obrázku je, ovšem nebudu vám lhát, časový rekord by z toho zrovna nebyl. Dobrých pět minut jsem seděla a vůbec nevěděla, jestli se vůbec o něco pokouší. Zase na druhou stranu jsem ho svým hlasem nechtěla vyrušit, kdyby náhodou ano a tak jsem se objevila ve slepé uličce, z které jsem nemohla utéct. Jakmile vítězoslavně prohlásil, že viděl hypogryfa, div se na židličce nesvezu úlevou.
Vzhledem k Roryho nesoustředěnosti jsme se ani nedostali ke třetímu pokusu, když se třídou rozlehl hlasitý prd. “No fuj.“ Zkřivím tvář do znechuceného obličeje, který však protkával pobavený škleb. Konečně se taky znemožnil někdo jiný! Ne že bych mu to přála! Ale stejně!
Úsměv mi ale na rtech zamrzne, jakmile se k mému nosu dostane ten strašlivý smrad. Okamžitě začnu mávat rukama, abych jej od sebe odehnala, ale není to k ničemu platné. Proto si nakonec nos i ústa zacpu oběma rukama, a jakmile nám profesorka povolí odchod, sbalím si věci jako blesk a zrovna tak upaluji z té plynové komory, pohledem radíc Rorymu to samé. Utíkám ještě dobrých pár metrů, abych unikla výparům, které se valily z místnosti jako jedovatý plyn. Zanechávám za sebou Deirdre, která se kácí podél stěny. Chtěla jsem se k ní vrátit, to už ale k ní přiskakují kluci, takže bych tam stejně byla houby platná. Proto se zazubím na Acai, která zrovna vycházela ze třídy a automaticky se připojím k jejímu boku, míříc na kolej pro učebnice. Pro tu šílenou bestii beze studu, jak já se na ni netěším! Na Roryho už jenom zamávám, stejně se dneska ještě uvidíme.
“Jaký to bylo s Thomasem?“ Nadhodím téma, protože prostě neumím být zticha. “Neukazoval ti nic… divnýho, že ne?“ Pobaveně se na ni pousměji, zatímco si to kráčíme chodbami. O něm a jeho sestře kolovaly různé zvěsti a většina z nich nebyla zrovna lichotivá. Ne, že bych tomu chtěla věřit, Diana se mi zdála milá a hodná, akorát u něj jsem si všimla, že občas pošilhává po holkách, div mu nekapou sliny. A to mě zcela upřímně trochu děsilo.
Vyslechnu si její verzi a pokývám hlavou. Tak možná to nakonec není tak hrozný, jak se říká. Na její poznámku ohledně jejích představ raději už nic nedodávám, protože fakt nechci vědět, na co po tom dnešním obědě myslela.
“Normálně v Roryho hlavně bys být nechtěla! Ten kluk je zlatíčko, hodný, milý a všechno, ale když se má na něco soustředit, to ho spíš donutíš, aby ti zatancoval kankán. Zjistila jsem toho spoustu o dracích a foťácích a jeho fotkách, ale ten obrázek jsem viděla dohromady tak tři sekundy, víc ne.“ Začnu Acai vyprávět svůj průběh hodiny, jako kdyby snad na tom měla mít nějaký osobní zájem. Na konci se na ni pobaveně zazubím a přátelsky do ní drknu loktem, to už ale jsme u pokoje a já se vydám s náhle obezřetným výrazem k truhle, odkud vytáhnu Obludné obludárium. Ohlédnu se na svou parťačku, která se ještě zajímá o sovičku. Nakouknu jí přes rameno a jemně malého opeřence ukazovákem pohladím pod zobáčkem. “Počkám ve společence.“ Oznámím jí a vydám se ze dveří.

“ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ“ Roznese se místností stejně jako oběma ložnicemi pár chvil na to, co opustím dívčí část nocleháren. Zatímco kličkuji mezi křesílky, ta zpropadená učebnice mě všude pronásleduje. Úskok doprava. Zatočení doleva. Nic nefungovalo. Ta zmije se nemohla prostě zakousnout do nějaké nohy křesla a nechat mě na pokoji, ona na mě měla počíháno! Nikdy jsme se zrovna nemusely, ale tohle je spiknutí. UČEBNICOVÉ SPIKNUTÍ! A já jí tak opečovávala, láskyplně hladila po hřbetu kdykoliv jsem mohla a ona mě teď chce sežrat!
Zrovna když do dveří vbíhá Acai, metelím kolečka kolem křesílka, zatímco ten chlupatý pronásledovatel letí všude za mnou. Ruce za mnou div nevlají, jak se snažím vynaložit co největší úsilí do svého rychlého úprku, až zavadím špičkou nohy o samotné křeslo a s hlasitým duněním se natáhnu na zem jak dlouhá, tak široká.
To víte, to je úděl nás nešikovných. Vám se prostě jenom tak nestane, aby vás honilo Obludné obludárium po místnosti, ale pro mě je to vlastně už jakási tradice před každou hodinou kouzelných tvorů. S Nevillem bych si asi měla založit nějaký klub. Ovšem dneska jsem v tom byla fakt nevině! Jenom jsem si v poklidu šla k pohovce, když mi ta kniha vyklouzla z ruky. Nebylo to schválně, opravdu ne, prostě mi spadla! No a jaká je pravděpodobnost, že zrovna teď byla nedotažená přezka. A jaká je náhoda, že se zrovna tím dopadem uvolnila! Nešikův zákon. No a zbytek příběhu znáte.
Tak si tu teď tak ležím na zemi, Obludné obludárium mi žužlá nohu a já civím na Acai, která stojí ve dveřích. “Zab to! Dej tomu pamlsek nebo já nevím! Vždyť mi to žere moje jediný boty!“ Popoženu jí svým melodramatickým zvýšeným hlasem zatímco se snažím vyškrábat na nohy, který skutečně fungoval. Chvilku na to už je moje učebnice pevně v řemenech a jako památka na tuhle pohromu je oslintaná bota a ukousnutá tkanička.
“Ta učebnice! Ona mě normálně nenávidí!“ Postěžuju si. “Hej, tohle jsi jako fakt přehnala! To si budu pamatovat, už tě nikdy nebudu drbat před spaním!“ Promluvím k útočnici, snad jako kdyby mě mohla vnímat, a pak si ji uraženě strčím pod paži a vydám se s Acai na další hodinu.
“Jinak díky za pomoc.“ Zazubím se na Acai a už jsem zase úplně v klidu, jako kdyby se nic nestalo. Člověk s mým štěstím prostě musí tyhle chvíle přecházet s úsměvem a nadhledem. Aspoň jsem se pořádně rozhýbala, kdybychom náhodou museli krotit nějakou bestii, nebo tak něco.
“Ale jako fakt nechápu, co mají ty knížky za problém.“ Zakroutím nad tím hlavou a cestou probírám s Acai všechny možné teorie, proč jsou tak nerudné. Protože i když se o ně člověk stará s péčí a láskou jako já, nakonec vám stejně chtějí sežrat tenisku. A to je fakt divný. "Třeba se k nim chovají fakt hrozně, když je vyrábějí." Přemítám nahlas a moje teorie putují dál. Přes neopětovanou lásku až po celosvětové učebnicové spiknutí s plánem ovládnout celý svět.
Už na nás čeká Hagrid, který nás dovede na okraj zapovězeného lesa. Nestihnu se pořádně rozhlídnout a už vidím Nevilla, jak se zase potýká s tou svou bestií. Spěchám mu na pomoc, zatímco se prorvu skrz své spolužáky, abych nakonec z něj tu knihu sundala a klekla si na ni, dokud ji řemenem zase nesváže. Postavím se na nohy a přátelsky ho poplácám po rameni. “Nic si z toho nedělej Neville, ty učebnice jsou čirý zlo!“ Významně se podívám na svou tenisku, kterou i trochu nadzvednu, aby si mohl všimnout ožužlané špičky a ukousnuté tkaničky. Prohodím s ním ještě pár slov, přičemž se na sebe pobaveně křeníme, protože právě my dva přesně můžeme říct, jak se ten druhý cítí.
Nakonec se s ním rozloučím a vydám se směrem ke svým Mrzimorským spolužákům, jak máme nařízeno. Benji se nás zeptá, co by to asi mohlo být a já se zvědavě skloním, snad jako kdybych pod šátkem mohla něco vidět, ale podivný bublavý zvuk mě donutí se zase narovnat a pro jistotu trochu ustoupit. Jedna bestie už mě dneska napadla, nechci ještě přijít o vlasy.
“Snad to bude hodné, milé a roztomilé a bude to mít rádo vřelá objetí.“ Zazubím se na něj, ale znovu už se nepokouším zjišťovat, co by to mohlo být.
 
Benjamin Hunt - 19. června 2017 11:10
bezc4648585.jpg

Před učebnou G82 --> Okraj Zapovězeného lesa: Péče o kouzelné tvory



13. září, pondělí odpoledne




Patrick, Al, Noelle, Dee, Týna, poté Mrzimorští

Po boku Dee se objevila její spolužačka Týna. Jo, to bude asi lepší, než my dva. Kdo ví, co opravdu Dee je a rozhodně nechci poslouchat nějaké holčičí výlevy. I když že by Dee taková byla...? Týna je však praktická. „Jo, dobrý nápad,“ ušklíbl jsem se, protože jsem opravdu po tom smradu ve třídě nechtěl ještě vidět obsah Deeina žaludku. Popadnu bleduli z jedné strany, počkám, až udělá Patrik to samé, a pak už jsme se vydali na cestu, Týna za námi i s věcmi Dee.
Kousek od dívčích toalet nás zastihl Alastor. On teď randí s Dee, ne? Vlastně jsem se divil, že jí nebyl po boku hned, ale vyznej se v myšlení holek. Třeba se před ním nechtěla pozvracet, to bych pochopil. Naštěstí toho ušetřila i nás.
Byl jsem rád, když se s námi holky rozloučily už před toaletami. Nerad bych Deirdre doprovázel až na záchod a ještě jí třeba držel vlasy. To rád přenechám jiným.
„Není zač,“ usmál jsem se na Patrika. „No, děcka by asi bavilo víc, jak se Dee poblila, ale nám už ne,“ pokrčil jsem rameny.

Když před námi klaply dveře od umývárek, objevila se po našem boku Noelle. „Shrek byl před ní ještě fešák,“ usmál jsem se pobaveně. Nebylo tu zase tolik kouzelníků a čarodějek, kteří by se vyznali v mudlovských věcech, tak jsem byl rád, když jsem si o nich občas mohl s někým popovídat.
„No, kydat u hipogryfů taky není žádný med,“ se smíchem jsem Noelle doplnil. V tom jsem zase měl zkušenosti díky strýčkovi.
Vysvětlení našeho počínání jsem ale nechal na Patrikovi, ostatně to byli jeho spolužáci. Vlastně jsem spíš hodlal přidat do kroku a vydat se na další hodinu. „Tak zatím,“ kývl jsem na ně a vydal se chodbou dál.

Měl jsem to tak akorát, ale raději jsem stejně přidal do kroku. Na tuhle hodinu jsem se rozhodně těšil. Kwang mi byl sympatický a navíc učil můj oblíbený předmět. Rychle jsem to vzal přes kolej, abych něco hodil na sebe, na což jsem samozřejmě předtím nepomyslel.
Sešli jsme se u Hagridovy chaty, a pak pokračovali na okraj Zapovězeného lesa, kde už na nás čeká jakási provizorní učebna pod širým nebem. Především mě ale zaujaly zakryté klece. Pobaveně jsem se uchechtl, když jsem viděl Dracův nedůvěřivý výraz.

S ostatními svými spolužáky z koleje jsem se shromáždil u jednoho ze stolků. Svůj jednoduchý batoh jsem jen tak hodil pod stůl, zatím jsem se vyndáváním učebnice neobtěžoval. Místo toho jsem zkoumal klec a čekal, kdy nám Kwang dovolí stáhnout látku. „Tak co myslíte, že to bude?“ tiše jsem prohodil k Mrzimorským.

 
Patrick Gregory Anderson - 19. června 2017 10:51
untitl1171445402.jpg
Učebna G82-->Dámské toalety-->Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13.září

Alastor, Noelle, Benji, Christina, Dee, prof.Kwang

Byl jsem upřímně rád, když mi Benji v duchu mrzimorské tradice nabídl pomocnou ruku. Sice mě předtím zasáhl kolenem do ramene, ale to nic nebylo. "To je dobrý, už jsem přežil horší." Zazubil jsem se vesele. "Jednou mi nakopala mula." Dodal jsem pobaveně a s díky přijal jeho pomoc, nicméně i tak by jsme byli úplně v koncích, kdyby se neobjevila Christina,skoro jako anděl v barvách zelené. Kdyby teda andělé nosily lodičky, což nenosí, protože to by bylo dosti nepraktické.

Christina, když uviděla Dee, tak ji ihned zkontrolovala. Trvalo to jen pár sekund, než zazněl ostrý povel "Toalety." Automaticky, jako voják který dostal rozkaz jsem poslechl a s Benjim jsme Dee podepřeli každý z jedné strany a pomalu vyrazili s Chris v patách. Vážně bylo štěstí, že jsme potkali zrovna ji, tedy spíš ona potkala nás. Přišlo mi, že s tím už má zkušenosti, skoro jakoby takové plynové poplachy měly ve Zmijozelské společenské místnosti na denním pořádku a nebo to nebylo poprvé, co bylo Dee špatně?

Na záchodech odevzdáme Dee do Christininy starostlivé péče. Na dámské toalety bych jít fakt nemohl. Myslím tím, doopravdy nemohl, jsou jištěné kouzlem, které tam kluky nepustí..alespoň myslím. Buď to a nebo jsem dostal pěstí od nějaké přebornice v boxu když jsem si jednou spletl dveře. Úlevně se usměji na Benjiho. Zvládly jsme to bez nehody. "Díky za pomoc Benji, jsi bezva. O tom jednou budu vyprávět svým dětem, jak jsem vedl Dee na dámské toalety a přežil jsem to." Zasměji se a už se otočíme k odchodu, když tu do nás málem narazil Alastor. Nebo jsme my málem narazili do něj?

Chudák Al za námi asi běžel. Musel nás vidět, jak odvádíme jeho milovanou. Ihned se ptá, co se stalo. Kouknu na Benjiho a ten zase na mě. Je pravda, že Alastor je z Havraspáru, takže bych mu to měl asi vysvětlit já, když jsme ze stejné koleje. Překvapivě se našemu prefektovi v patách objeví i Noelle, fajn správňácká holka i když trochu "svá" ale to na ní bylo právě bezva. Že by taky měla strach o Dee? To nehrozí, asi jen zvědavost, podle jejího přívalu slov si může Alastor odpovědět na svoji otázku, ale stejně ji zodpovím já. "Nic závažného se nestalo Ale, Dee se udělalo špatně z toho plynu co vypustil Crabbe...nebo Goyle? Nevím který, oni oba vypadají jak trollové po dětské obrně. No, ale zpět k věci, já, Benji a Christina jsme ji doprovodili sem na dámské toalety aby...no, to ti snad asi dochází co. Teď jsou uvnitř a předpokládám, že nechtějí být rušeny." Vysvětlím našemu milovanému prefektovi. Nedá mi to ale, abych si do Ala trochu nerýpnul. "A nebo to nebylo z toho plynu, hmm, co Ale?" Přesunu se vedle něj a dloubnu do něj spiklenecky loktem. "Nepáchali jste v poslední době s Dee nějaké hanbárny? Protože pak by to vše vysvětlovalo." Dodám a provokativně na něj zavrčím, jakože "ty zvíře". Než se však stačí Alastor nějak bránit, rozesměju se. "Ne, neber mě vážně, jenom si dělám srandu kámo." Dodám rychle a a zazubím se na Noelle, která se zeptá jestli to neberu přes společenku. "No, převlékl bych se do nového, ale není na to čas, za chvíli začíná hodina" Reaguji s pokrčením ramen. "Takže asi smolík, budeme muset jít přímo na hodinu, ale alespoň mi cestou vysvětlíš co je to ten Shrek.." Nadhodím a s Noelle se otočíme k odchodu. Alastor se podle všeho chystal zůstat a počkat si na Dee aby se ujistil, že je v pořádku, což chápu. Na odchodu ho tedy ještě odmávnu."Uvidíme se na hodině, ne aby jsi přišel pozdě, jako prefekt si to nemůžeš dovolit." Rozloučím se s ním zatím pobaveně a společně se svoji kamarádkou zamířím směr Okraj zapovězeného lesa.

Venku bylo hezky. Sice nebylo tak teplo jako v hradu, ale zase tu příjemně vanul větřík, šumělo listí a kolem se ozývaly zvuky přírody. No, snad se tahle hodina nezvrtne i když předpoklady by tu k tomu byly. Práce s kouzelnýmy zvířaty v sobě vždy nesla trochu nebezpečí. Jindy bych to uvítal, ale podnešku bych chtěl prostě pitvat tlustočervy, nebo tak něco. Prostě něco jednoduchého a klidného, kde nehrozí že vás někdo otráví, utopí, nebo vyhodí do vzduchu. Když dojdeme s Noelle na místo, všímu si hned čtyř stolů a klecí přikrytých látkou. "Takže asi budeme po kolejích." Řeknu vesele. Své Obludné Obludárium položím na stolek. Těch veselých příhod co jsem s ním zažil! Vskutku má oblíbená učebnice, už se těším až ji předám potomstvu. Ale pořád jsem na tom lépe než chudák Neville. Pak nás profesor Kwang skutečně rozřadí ke stolům podle kolejí. To už přijde i Alastor, u našeho stolu ho uvítám jen vědoucím úsměvem a pobaveným zamrkáním. Přesně na čas dorazí i Christina a Dee. Rád vidím, že Dee vypadá o poznání lépe. Z úvah mě vytrhne bublavý zvuk z klece, který se mi nelíbí. Po dnešních zážitcích jsem ve střehu a to i před klecí na našem stole, která je přikryta látkou. U stolu se vmáčknu mezi holky. Nejlépe mezi Becku a Noelle, pak bych se cítil jako v ráji.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.5092279911041 sekund

na začátek stránky