Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:14Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Duch Bradavic - 16. června 2017 10:41
fsfsdcv3855.jpeg

Nitrozpyt a nitroobrana v G82



Obrázek


Hodina se pomalu chýlí ke konci, většina z vás už má hotový i třetí úkol, když ti nejblíže zadních lavic,
uslyší Craba a Goyla: ,,Hele nějak mám nafouklý břicho.."
,,Ale hovno, jen jsi tlustej. Takový ho máš pořád." Odbyde Crabba Goyle a zavrtí nad ním hlavou. Uslyšíte Crabba jen cosi zamručet, ale víc se k tomu už nevyjadřuje.
Neuběhnou snad ale ani dvě minuty, a uslyšíte povědomý zvuk, které se v tiché třídě donese až do předních lavic. Někteří se pohoršeně zašklebí a otočí za zvukem, další tomu nevěnují pozornost a jiní se tomu pro změnu smějí. Mezi takové patří třeba samotní Crabb s Goylem. ,,Říkal jsem ti, že nemáš žrát ty prdící nožičky." (=jedna ze žertovných předmětů u Taškáře) Uchechtne se na něj a chystá se ještě něco dodat, když se mu celý obličej zkřiví do zhnuseného šklebu a okamžitě si zacpe nos.

Crabb pravděpodobně zkombinoval prdící nožičky se smradlavýma kuličkama, protože to, co se teď řinulo učebnou byl čirý smrad. Jak smrad postupoval odzadu až k učitelské katedře, vzduch ve třídě nabíral lehký nádech fialové. Smrdělo to jako zkažený sýr a houby dohromady. O co hůř, učebna G82 nemá bohužel žádná okna..

,,Ty prase, tohle je odporné!" uslyšíte zoufalý hlas Cho, držící si nos. Někteří, kteří si nos nedrží, zběsile mávají destičkou s obrázkem před svým obličejem jako s vějířem, aby nevábný vzduch od sebe odvláli. Ronovy už začínaly pomalu slzet oči a Hermiona proto rychle vstala a aniž by se dovolila profesorky, rozeběhla se otevřít alespoň dveře na chodbu.
 
Barbara Snow - 14. června 2017 21:04
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg

Hodina nitrozpytu - G82


13. září


hlavně Kenji


Na obědě jsem se zdržela relativně krátce. Neměla jsem příliš hlad a seděla jsem poměrně daleko od svých spolužáků, takže jsem nevěděla o jejich pozdějších plánech. Jakmile jsem se najedla, vyrazila jsem na hodinu, která měla brzy začít.

Když jsem vešla do třídy, všimla jsem si na tabuli, že jsme byli rozděleni do dvojic. Měla jsem sedět s jedním z Nebelvírských. Posadila jsem se na své místo a čekala jsem, než se usadíme všichni.

"Zdravíčko," opětovala jsem Kenjiho pozdrav s lehkým úsměvem. Pohled mi padl na destičku před námi. Copak asi budeme dělat...? Snad to bude alespoň trochu zábavné. Při spolužákově otázce jsem se na něj jen podívala. "Ne. Kočky jsou jako lidi, každá má jinou povahu." Když jsem se podívala na nepříjemnou Sušenku, jen jsem se zasmála. "Tahle je pěkně mrzutá." Nepatřila mezi ty nejpříjemnější a nejpřátelštější zvířata, to rozhodně ne. Vyslechla jsem si profesorčiny instrukce k dnešní hodině a přikývla jsem na Kenjiho návrh. Vzala jsem do ruky destičku a podívala jsem se na obrázek. Byla to zlatonka v letu, docela hezky nakreslená...

Ticho buď a soustřeď se, napomenula jsem se v mysli a svůj pohled jsem upřela na obrázek. Jako by to byla teď jediná věc na světě. Snažila jsem se nevnímat nic jiného. Abych si pomohla, v mysli jsem si ji začala obkreslovat, zvýrazňovat linie, jako by to byla má vlastní kresba. Nejspíš mi to pomohlo dobře si v mysli vyobrazit to, co jsem měla před sebou. A byla jsem ráda, že Kenji byl šikovný a dokázal to prakticky bezchybně poznat.

"Jo, je to ona," přikývla jsem a svou tabulku jsem odložila na stůl před námi, tentokrát otočenou, aby se můj spolužák mohl přesvědčit o své správnosti. Mezitím si vzal jinou tabulku do ruky on, naše role se měly obrátit. Ale než jsme stačili pořádně začít, vběhla do učebny Cho Chang a za ní sova. Nepatří Christině...? Proč by jí nesla poštu zrovna teď? Nad nastalou situací jsem se trochu zasmála. Chudák opeřenec se ke své majitelce nedostal, Sušenka byla pro něj příliš děsivá, a tak pustil dopis u někoho úplně jiného.

Tahle celá situace mě zjevně docela rozhodila, protože když jsme měli pokračovat, vůbec jsem se nemohla soustředit. Ale vůbec. (1) Ani jsem neměla pocit, že jsem se sebemíň dostala do Kenjiho hlavy. Z nějakého důvodu jsem to nedokázala. No, asi nebudu nejlepší z nitrozpytců... V čem že to mám být vlastně vůbec dobrá?

"Promiň, nějak mi to nejde," přiznala jsem po několika dlouhých minutách, kdy se mi nepovedlo vůbec nic. "Nic jsem tam neviděla. Ani nevím, jestli se mi podařilo dostat do tvé mysli..." Nějak jsem teď nevěděla, co říct, až jsem si všimla, že někteří lidé dostávají od profesorky ještě třetí destičku. "Chceš to ještě zkusit ty? Nebo mám znovu já?"
 
Caylus Lawson - 14. června 2017 20:49
vay441632914643.jpg

Hlavní síň >> G82


Pondělí 13. září


Deirdre, Emily, okrajově Acai



Vlastně mě příliš nepřekvapí, když se žádné odpovědi od mluvící prdele nedočkám. Místo jakékoliv reakce se jen přiblble šklebí a do všech kolem zabodává vražedné pohledy, které mi nepřijdou ani tak děsivé, jako spíš směšné. To samé si evidentně myslí i Sinestra, Richard a Wolfram, jelikož se zvedají od stolu a odchází pryč. Na malou chvíli zapřemýšlím nad tím, jestli si z nich nevzít příklad a nenásledovat je, protože co si budem nalhávat, společnost tu kromě nacistické princezny stojí za starou bačkoru. Je tu sice spousta jídla, jenže při pohledu na líbající se čokoše mě hlad rychle přechází. Teď mám chuť se jít akorát tak někam vyzvracet. „Už asi jíst nebudu.“ zamračeně od sebe talíř s kuřecími nugetami odstrčím. „Až budeš Williamovi odepisovat, tak mu laskavě vyřiď, ať dělá příště věci pořádně a ne jen způlky.“ Kdyby nebyl takovej vůl a nepodělal to, mohlo být o čokoše míň. Mohl bych se v klidu a pohodě naobědvat a nemusel řešit, že se mi zvedá žaludek. „Achjo.“ S povzdechem dloubnu vidličkou do lákavě vypadajícího hamburgeru, na který jsem se předtím tolik těšil. Proč ty ohavné teplomilské opice vždycky všechno zkazí? Zavřel bych je za to do Azkabanu.
„Hulák?“ Se zájmem zvednu hlavu k Havraspárskému stolu, kde na sebe právě strhává pozornost až příliš živý dopis adresovaný Rebecce. Pobaveně se zaksichtím. Prováděla bůhví co? A bůhví s kým? Jen jsme spolu souložili, to je toho. Její matka dělá, jako kdyby nic podobného nikdy neprovozovala. Proč jsou ti dospělí tolik upjatí? A hlavně, nebyla to žádná komnata. Byl to obyčejný kumbál na košťata, to ovšem nemění nic na tom, že jsem si to s Rebeccou náramně užil. Holky z koleje největších šprtů jsou jedno velký překvapení. Uvidíme, která mě překvapí příště. Mohla by to bý třeba žirafa. Po tom, co jí u stolu obtěžovala ta incestní holka se třeba nad sebou a svým životem zamyslí a začne se konečně zajímat o kluky. Pořád se na ní sice zlobím za to divadlo v Prasinkách, ale pokud se mi omluví, jsem schopný jí odpustit a něčemu jí přiučit. Vlastně si můžeme být navzájem velmi užiteční.
„No jo furt, už jdu.“ Zabrblám nespokojeně, když mě Dee vyhání od stolu. Na nitrozpyt se mi ani trochu nechce, jenže jak se zdá, nemám na výběr. Jen velmi neochotně se zvednu a pomalým tempem zamířím pryč, směr učebna G82. První co po příchodu do třídy spatřím je profesorčina Sušenka. Nikdy jsem nepochopil, jak může někdo pojmenovat zvíře tak debilně. Sám jsem své sklípkany pojmenoval velmi jednoduše a snadno zapamatovatelně, ale pořád lepší mít za mazlíčky Páju s Májou, než Mlíko se Slaninou. Nakonec nechám kočku kočkou a usadím se vedle Emily, se kterou mám být podle instrukcí na tabuli ve dvojici. „Ahoj.“ pozdravím jí automaticky a rozhlédnu se po stole, na kterém je dřevěná destička. Z profesorčina výkladu pochopím, že bych jí měl správně držet já, jelikož sedím napravo, ale Emily si to vyloží po svém a tabulku si vezme sama. „Moment, neměl bych začít já?“
Projistotu se znovu rozhlédnu po třídě. Všichni, kteří sedí ve stejné řadě jako já, drží desku s obrázky. Tedy až na Acai, která zaklání hlavu a podivně se na nás kření. „Je tu něco vtipného?“ zeptám se a pohledem znovu vyhledám Emily. „Kašli na to, nech si jí. Stejně se všichni prostřídáme, tak je to fuk.“ Mávnu nad tím rukou, otočím se k ní zády a začnu se soustředit (6). Netrvá dlouho a spatřím obrázek. Zprvu rozmazaný, ale po chvíli začne nabývat na ostrosti. „Tohle sem už někde viděl… Vypadá to jako nějaká ampulka, nebo tak něco.“ Na chvíli se odmlčím. „Nebo spíš lahvička? Vidím světlou barvu. Žlutá? Možná lehce do oranžova. Je tam nějaký nápis, ale nedokážu ho přečíst.“ Obrázek bohužel není tak jasný, abych byl schopný určit všechny detaily. Na to nejsem příliš soustředěný. „Hádám, že je to nějaký lektvar.“ S nadějí v očích se otočím zpátky, vyčkávajíc, co mi na můj odhad řekne Emily.
Ještě než se dočkám odpovědi, přiřítí se do třídy Cho z Havraspáru a hned za ní jakási sova. Chvíli zmateně krouží po místnosti s dopisem v zobáku, který nejspíš nechtěně upustí do klína mluvící prdeli. „Trapný.“ Protočím oči a otočím destičku s druhým obrázkem. Je na něm okamie. Tohle bude trochu tvrdší oříšek.
„Až budeš připravená, řekni.“ Krátce kývnu hlavou a začnu s vizualizací, která ale není až tak přesná, jak by měla být. Myšlenky mi létají sem a tam a tak je okamie místo modrého zbarvení bílá, s podivnou prasečí hlavou a tykadly. Sexy…
 
Patrick Gregory Anderson - 14. června 2017 15:34
untitl1171445402.jpg
Nitrozpyt a Nitrobrana – G82

13. září, Pondělí

Christina

Když Chris natahuje ruku, aby mi prohrábla vlasy, nejdřív se trochu zarazím, jakože co chce dělat, nicméně neucuknu a když mi shrne ofinu a říká to o očích, tak se zase červenám. Koplimenty většinou skládám, nejsem jejich příjemce. A muži za Zenitem? co to sakra je muž za zenitem? jak se pozná Zenit? Co je to Zenit? Jsem vzrušený a zmatený, ale nedávám to na sobě znát, jednak taky proto, že začínám zvažovat všechno, co mi tu Chris řekla. Než však stačím něco říci, profesorka nás napomene, že moc mluvíme, což je náhodou pravda, protože jsem docela ukecaný člověk. Zvlášť když jsem nervozní.

Seberu tedy kartičku a zase se otočím zády ke Christině (pokud tak ovšem už nejsme) a snažím se vyčistit si mysl. "Můžeš" Oznámím. "Testrál a Felix. Takže takhle vypadá Testrál,ale jak ho mám dát dohromady s lektvarem štěstí?" Pomyslím si. Na mysl mi přijde nejdřív opravdu vyřehtaný Testrál s velkým předkusem, jako mají koně ve filmech, když jim namažou pusu máslem, nebo čím, aby to vypadalo že mluví a oni pak při tom mluvení mají takový srandovní výrazy. Jenže tenhle obraz nevydrží dlouho, protože se vnitřně začnu zabývat strništěm a hnědýmy vlasy a jak bych v tom vypadal, takže nakonec z toho vyjde obrázek mého alternativního já a v pozadí vysmátý Testrál tančící s lahví Felixe Felicise, která má ručičky a nožičky, ovšem překvapivě žádný ksichtík.

//Ve spoileru alternativní verze Patricka, tančícího testrála jsem z nějakého důvodu nikde nenašel :-D

Zobrazit SPOILER
 
Thomas Alexandr Black - 14. června 2017 13:51
thomas14874.jpg

Učebna G82

Acai.

Pondělí 13.9.



S Acai je doopravdy legrace. Vlastně nevím, proč jsem se s ní nikdy zase tak moc nebavil. Jasně, občas jsme prohodili pár slov, občas jsme se potkali v Prasinkách u máslového ležáku, ale nikdy jsme neprokecali odpoledne. Velká chyba, zjevně. Možná to je také tím, že jsme prostě už o něco starší a dospělejší, a lidé se zkrátka mění.

„Já a prase? To ty tu máš nekalé myšlenky. Má mysl je klidná a neochvějná!“ Zkusíme tedy ještě párkrát cvičně nabourávání do povrchových myšlenek. Musím uznat, že tohle mě baví. A s Acai dvojnásob, protože ta mrška udělala přesně to, co slíbila. Nevím moc, co dělat, ale po malé chvilce vyhraje gentleman ve mně a vyjdu z její hlavy. Dobře, že jsem se tak rozhodl, protože na konci už jsem zase viděl výbavičku dalšího kluka.
„Hej, já to myslel ze srandy!“ pronesu, ale z mého tónu jí musí být jasné, že jsem to myslel z legrace. Uvědomím si, že jsem tentokrát možná šeptal moc nahlas, tak se zase ztiším, aby nás nikdo neslyšel.
„Nechci znít jako šprt, ale mohla bys zkusit do příště nějakou meditaci nebo tak něco. Chytneš do dvojice příště někoho, kdo nemá tak trhlou sestru, respektive není zvyklý, a chytne ho infarkt.
Fuj, mluvím hrozně. Léto s bráchou a mamkou mě vždycky poznamená. Oba mluví jak ze Shakespeara.“


Na chvilku se zamyslím a poté mi to nedá, prostě se musím zeptat.
„Hele, kolik jsi těch holek měla? Nebo raději nic neříkej, ještě bys mě zahanbila“, dodám s jistou nadsázkou. Popravdě mi to je svým způsobem jedno. Ale představa Acai s Cass je fakt docela sexy. Tahle informace Didý jistě potěší. Pokud to tedy už neví. Mám takový dojem, že naše spojení je možná jakási přirozená forma nitrozpytu.

Už mám chuť se Acai zeptat na další kolo, tentokrát už bych chtěl doopravdy vidět ten obrázek, ale to už se měníme.
Acai správně uhádla hipogryfa, i když mu zprvu zjevně nemohla přijít na název.
„Dobře ty! Správně.

No, a co teď? Stejnou mincí ti asi oplatit nemůžu, s žádným klukem jsem nic neměl a obrázky sám sebe ti předvádět odmítám... na Cayluse výbavou fakt nemám,“
pronesu potichu a na vykouzlím si na tváři smutný výraz.

„Jestli chceš trénovat, můžu si třeba představovat čísla a ty je můžeš hádat. Nebo nevím. Tohle je docela volná hodina.“
Volná hodina a vzhledem k tomu, že většinou funguju jen naplno nebo v líném módu, za který by mi Weaverová asi zavraždila, tak se musím nějak zabavit.
Na co asi myslí Diana
Zaměřím svojí mysl k sestře a nic (1). Asi je moc daleko.

Naštěstí je mé případné znuzení zahnáno právě profesorkou, která nás vyzve k další zkoušce. Tentokrát máme hádat nějakou situaci spojenou s prvním obrázkem a novým obrázkem, který se nám zobrazí. Dám destičku Acai.
„Tak jo, jdu zase hádat! Zkus se uvolnit a myslet jen na ten obrázek. Hlavně žádný nahatý kluky, prosím,“ zasměju se a otočím se k Acai zády.

Jakmile mi dá znamení, že mohu hádat, opět se soustředím a nabourám se Acai do hlavy (6) a zkoumám, co to je vlastně za výlev. Tentokrát to mám trochu složitější, protože se mi to asi nepodařilo úplně dobře, a tak je vize malinko zamlžená.
 
Angela Silverlin - 14. června 2017 10:58
angie495.jpg

G82 – Nitrozpyt a nitroobrana



13. září, pondělí odpoledne




Daniel

Chtěla jsem se znovu pustit do práce, ale dnes ve třídě prostě nemohl být klid. Po sově a Cho to byl Benjamin, který sebou nebo čím práskl o lavici. On usnul? To snad není možný... Přísně jsem se na něj podívala, ale pochybovala jsem, že by to s ním cokoliv mohlo udělat. Na to byl příliš lehkovážný.
Nebo třeba Ryan, další rušící element, který vyváděl kvůli Sušence. Nedivím se, že je ta kočka tak protivná... Příliš jsem nechápala, proč Ryan řešil svou alergii, Sušenka nebyla z těch, která by mu skočila do klína.
A to nemluvě o neustálém hovoru některých mých spolužáků. Co to do všech dnes vjelo... Profesorka je musela několikrát napomínat, až mi za ně bylo trapně.

To už se ale Daniel pustil do práce. Chvíli bylo ticho, ale nakonec začal s popisem. Ke konci mě dokonce překvapil. Bradavická pečeť? Ani jsem si nevšimla... Zkontrolovala jsem obrázek a zjistila jsem, že Daniel měl pravdu. I já jsem se k němu otočila. „Naprosto správně,“ i když jsem byla bez úsměvu, v mém hlase byla patrná pochvala. „Té pečetě jsem si já sama nevšimla, ale zvláštní, že v mé mysli byla a ty jsi ji mohl vidět.“ Bylo vidět, že Daniel je se svým výkonem spokojený. No, to jsem zvědavá na sebe.

Když skončil Daniel s hádáním, ozvala se znovu profesorka.
Takže výměna, fajn, aspoň uvidím, jak na tom budu já. Nechala jsem Daniela prohlédnout si jeho obrázek a jakmile byl připraven, snažila jsem se koncentrovat. Teď to bylo těžší. Netušila jsem, na co myslet. Zhluboka jsem dýchala a snažila se nevnímat okolí. Takže co má na obrázku, co tam má... Cosi se mi otřelo o nohy. Krátce jsem sklopila pohled. Jé, Sušenka. Opatrně jsem ji pohladila. Ode mě si to nechala líbit, ale musela si o to říci a ... Nic se nemělo přehánět. Takže jsem Sušenku nechala jít dál, žádné tahání do náruče, to bych dostala drápem taky.

Možná to bylo Sušenkou, možná tím šíleným dopolednem, ale když jsem zavřela oči a snažila se zklidnit svůj dech a dotknout se Danielovy mysli, měla jsem pocit, jako bych chtěla natáhnout unavený sval. Zprvu se nedělo nic a když už jsem cosi viděla, vypadalo to jako skleník. A nakonec chaos.
Výbuch...? Že by to, co se stalo minulou hodinu? Snažila jsem se soustředit víc, ale místo toho se obraz úplně rozmazal. Neklidně jsem se zavrtěla. „Nic nevidím, tedy nejspíš nemáš na obrázku skleník, že?“ nespokojeně jsem se zeptala Daniela. Fakt super, je mu to jde jako nic, dostane se do mé mysli úplně v pohodě, a já.../

 
Christian Dragon - 14. června 2017 10:42
hpkopie2096.jpg

G82
Erika, profesorka Waever a ostatní


"Ne promiň byla to zlatonka v letu trošku se mi to nepovedlo..."
Kouknu přes rameno omluvně na Eriku.
"Možná je dobře, že jsi neviděla víc."
V duchu se mi dost uleví, protože to znamená, že neviděla moc z celkového výjevu, takže jí to nijak zvláště nepoznamená.
"Máš štěstí, žes viděla jen to jezero a já taky."
Neznatelně se pousměju a pak lehce pokývnu hlavou.
"Tak jo můžeme ukaž co pro mě máš."
Naberu zase trošku veselejší tón a začnu se soustředit na obrázek, na který myslí Erika. Čekám až si ho začne představovat a pak se snažím odhadnout, co by tam mohlo být. Prvních pár okamžiků se zdá být vše zmatené, ale pak je to, jako úder hromu, prostě najednou tam ten obrázek je. Zatřese se a je vidět tak krásně.....nevěřil bych, že je tohle možné i bez kouzel a ještě tak jasně. Buď mám fakt štěstí, nebo je ona fakt dobrá. A nebo je to jednodušší než jsme si mysleli.
"Je vidět úplně krásně...je to krásná malá bílá sovička, která mává křídlem a má na krku naši Nebelvírskou šálu a sedí na....hlavě tvého Arana? Heh....určitě je na tom obrázku tvůj vlk? No i kdyby ne, tak to vypadá fakt dobře. Určitě líp, než na čem měla sedět." (10)
Rozzářeně se usměju a pak otevřu oči.
"A pak, že prý se neumíš soustředit."
Šibalsky na ní kouknu, protože její výkon vypovídá o něčem dočista jiném.
 
Erika Claythorne - 14. června 2017 08:07
erand8255.jpg

Hlavní síň -> G82
Všichni spolužáci, zejména Angela a Christian, profesorka Weaver

Pondělí 13.9.



Po Angelině odpovědi jen protočím oči v sloup. “Že si nedá pokoj a kazí si oběd. Jako by nebylo jedno, kdo koho líbal nebo nelíbal. Tohle může řešit vážně jednom Snape…“ povzdechnu si a pokračuju v jídle. Když tu se ozve… jekot… jinak se to nazvat nedá. Trhnu hlavou a otočím se po hulákovi. Je prakticky nemožné neslyšet, o co jde. Já se z toho ale spíš začnu dost mračit. Chudák Becca dostává vynadáno za něco, co vlastně vůbec neprovedla. Jen další z Ryanových výmyslů. A tohle už je opravdu vyhnané do krajnosti. Dojím oběd a stále celkem nespokojeně si jdu do ložnice pro věci a na nitrobranu. U toho se mi hlavou honí myšlenky kolem huláka, kolem Ryanovy přehnaně bujné fantazie a jeho honu za Sinestrou. Ani u oběda už neseděl s přáteli… ale je to jeho boj…

Vejdu do třídy, pozdravím profesorku a zaujmu místo hezky vzadu, aby na mě nebylo vidět. Po chvíli se objeví Christian. “Volno? Samozřejmě, posaď se,“ usměji se na něj a shrnu věci na stranu, aby měl na stole prostor. Ryanova příchodu si vůbec nevšímám. Začínám se na něj celkem zlobit. Co mě ale upoutá je jeho zděšený křik při střetu s profesorčinou Sušenkou. Ucuknou mi koutky do jakéhosi škodolibého úsměvu. Ani jsem nevěděla, že umím být škodolibá! Ale dneska to Ryanovi patří. Hlavně za toho huláka.

Pak se zaposlouchám do výkladu profesorky. “Vážně to půjde tak snadno? Jen tak sdílet myšlenky? To by to pak dělal každý, ne? Slov by nebylo potřeba…“ řeknu Chrisovi zamyšleně. Pak se k němu dle pokynů otočím zády a začnu se soustředit na jeho mysl. (3) Jenomže to přiletí ona sova a hodinu nám vyruší. Takže ze soustředění nic není. Ono obecně mám se soustředěním problém, tohle je jednoznačně předmět, ve kterém tápu… “Promiň,“ řeknu Chrisovi tiše, když se mi nic nepovede. A tak se začnu soustředit znova. (5) Opravdu to jde hodně ztěžka, ale teď tam vidím jakýsi obrys… jezero? Je to možné? Celé je to v jakési mlze… Rána do zad. Až trochu nadskočím. “To nic,“ řeknu Christianovi vlídně. “Viděla jsem jakési jezero v mlze… to byl ten obrázek? I když to je asi jedno, nejsem zrovna tvor, co se dobře soustředí… takže se asi předem omlouvám za svou mysl, asi to nebudeš mít úplně jednoduché,“ pousměji se omluvně a vezmu si od něj destičku.

Podívám se na obrázek. Jé, taková roztomilá sovička na hromadě knih! Tak, Eriko, teď se začni soustředit. Musíš se soustředit, jinak nemá Chris šanci něco poznat. Začnu hezky od vrchu. Zaměřím se na malou bílou sovičku s roztomilým výrazem, Nebelvírskou šálou kolem krku a mávající křídlem. Potom ta hromada knih, jedna po druhé… Přejíždím je očima, ale tu letí moucha, támhle proběhne kočka… ne, hezky zpátky k obrázku… co asi dělají doma? Nesmím zapomenout na to potvrzení do Prasinek… a co asi dělá Aran…? Nejspíš si běhá někde po lese… už se těším domů na vánoce, až ho zase uvidím. Běhat s ním ve sněhu sice není tak skvělé jako v létě, ale je to rozhodně lepší, než tohle nic, co mám tady. Ne, obrázek, zpátky, sovička, šálka…

Z mého toku myšlenek nakonec v mé hlavě utkví malá roztomilá mávající sovička s Nebelvírskou šálkou na krku, ale nestojí na hromadě knih, jako na tabulce, kterou už prakticky nevnímám, ale na hlavě sedícímu vlkovi – Aranovi…
 
Helen Lynnerwood - 13. června 2017 23:41
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Kolej => G82

Sinestra, Janna, Saga


13. září
Pondělí



Krátce na to, co otevřu oči, do místnosti vstoupí Sinestra. Zvednu se na loktech a vzhlédnu k ní. Chvilku jenom zmateně mrkám a přemýšlím, co po mně vlastně chce. Až po chvíli mi dochází, že vlastně nic a je tu jenom z vlastní dobroty. “Přijdu, děkuji.“ Kývnu jí na její otázku a na důkaz svého tvrzení se začnu neohrabaně soukat z postele. To už ale vidím jenom její záda, což je mi v nynější chvíli mnohem příjemnější, než kdyby se náhodou rozhodla mi pomoci. I tak si jejího zájmu vážím, milá gesta jsou hodna pamatování, především ve Zmijozelu. Bez pořádné opory rukou jsem musela vypadat jako malé kuře. Byla jsem nejistá, každý pohyb mi trval moc dlouho, nebo byl naopak rychlý, zbrklý a selhal.
Zhluboka si povzdechnu. Následující dva dny budou peklo a já se budu především snažit, abych vytvořila co nejméně příhod k posměškům. I tak mi to bude připadat jako věčnost.
Zatímco se popálenými prsty snažím urovnat zmuchlanou uniformu, spěchám na hodinu, na kterou dorazím velmi těšně. Posadím se vedle Janny, jak jsem měla nařízeno podle načrtnutého zasedacího pořádku a zběžně ji už tlumeným hlasem pozdravím, protože profesorka se dává do výkladu.
Poslouchám ji a pohledem přitom zabloudím po třídě. Hned vedle mě se nachází Daniel. Snad už je alespoň klidnější, aby zase nevyvedl nějakou koninu. Tentokrát už situaci zachraňovat nehodlám, moje hrdinské činy nedopadly zrovna velkým vítězstvím. Zabloudím pohledem i k Richardovi, který tu byl. Samozřejmě, že tu je. Sleduji jeho záda ještě několik vteřin, doufajíc alespoň v jeden jediný jeho pohled, než se zaměřím zpátky na desku stolu. Poslouchám výklad učitelky, ale hlavou mi spíše stále proudí obavy, proto se nesoustředím tolik, jako jindy.
Podle instrukcí si tedy vezmu destičku do ruky, což vyvolalo další nepříjemné pocity v mých prstech. Stáhnu přitom rty do tenké linky, protože mě tahle zátěž začíná vcelku rozčilovat. Štve mě vědomí, že každý můj druhý pohyb vyvolává bolestivou reakci. Má nálada není zrovna na vrcholu blaha, podle čehož se taky tvářím.
“Dobrá.“ Souhlasně přitakám k jejímu vcelku odhodlanému prohlášení. Otočím se k Janně zády a destičku si položím do klína, abych se jí nemusela dotýkat. Několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu, ale bylo to absolutně k ničemu. Přes tupou všudypřítomnou bolest bylo těžké se soustředit. Místo nějaké lahvičky mi v mysli neustále vyskakovaly myšlenky na to, co by se stalo, kdybych Daniela zastavila včas. Nebo kdybych u toho prvního poupěte neselhala. Mohli jsme tu pak všichni sedět, spokojení sami se sebou. Mně by nic nebylo, Daniel by necítil žádnou vinu a znovu bychom pro sebe po hodině přestali existovat.
Lahvička, blbá lahvička která měla být plná toho pitomého nektaru. Co je to vůbec za nápad nechat nás pracovat s takovými nebezpečnými rostlinami? A co mně to vlastně napadlo k tomu pustit tu horkokrevnou hlavu? Soustřeď se, Helen. Lahvička. Felix Felicis. Kašlu na nějakou láhev, pořád to bolí! V mé hlavě je najednou takový nepořádek, jako je tam jindy prázdno.
“Tak co?“ Optám se nakonec, i když jsem věděla, že pro ni muselo být téměř nemožné vyznat se v mé v nynější chvíli dosti zmatené mysli. Otočím se na ni s omluvným pohledem. Nevypadala, že by byla zrovna nějak úspěšná. Z mojí strany taky moc pomoci nepřišlo, snad bude mít aspoň trochu pochopení.
Jakmile si máme vyměnit destičky, se značnou nelibostí tu svou vezmu mezi pobolívající prsty a natáhnu obě ruce směrem k Janně. Ovšem mé sevření je vratké a v polovině cesty mi obrázek vyklouzne z ruky a s hlasitým třeskotem dopadne na zem. Odevzdaně se postavím na nohy, na profesorku jenom omluvně kývnu. “Omlouvám se Janno. Dneska nejsem zrovna ve své kůži.“ Pokusím se desku ze země zvednout, ale bolavé prsty mě od odlepování placaté věci od povrchu hned po prvním pokusu odradí. “Mohla bys?“ Požádám ji o pomocnou zdravou ruku a sama si přitom sednu zpátky na své místo. Chvíli jenom zírám na svoje zafačované ruce, než se zase narovnám, na chvíli zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Nemůže to být tak těžký, není to tak hrozný. Prostě to půjde.
Začnu se soustředit na mysl svojí spolužačky. (3) Opravdu se snažím, abych měla čistou mysl, i když periferně mi myšlenky neustále utíkají jinými směry a ne zrovna veselými.
Nakonec jenom poraženecky svěsím ramena a nakloním hlavu na stranu. Nebyla jsem schopná se soustředit, když tu neustále byly jiné podněty. Vyrušovalo mě to a já s tím nemohla nic udělat, protože to nešlo nijak zastavit. Nevesele se pousměju.
“Nejde to… nemůžu se soustředit.“ Ta slova ke své spolužačce zašeptám, aby je nikdo jiný neslyšel, a ve svém hlase jenom těžce skrývám zklamání. Upřímně mi až doteď nedošlo, jak velké následky to všechno má. A hrozně mi vadí, že mně to tak omezuje.
“Jestli chceš, můžeme říct někomu jinému. Nebo profesorce?“ Tázavě na ni pohlédnu a přitom se pokradmu rozhlédnu kolem sebe. Prakticky vzato jsme byli obklopeni Nebelvírskými a věřím tomu, že by kdokoliv z nich byl ochotný Janně poskytnout svou čistou mysl, když já nemůžu.
 
lady Christina De Spontin - 13. června 2017 18:32
234723.jpg

Nitrozpyt a Nitrobrana – G82

13. září, Pondělí


Patrick



Zdá se, že jsem se Patricka dotkla, když jsem okomentovala jeho vzezření. „Tvůj boj.“ Ledabyle nad tím pokrčím rameny. Byla to objektivní rada a navíc pro jeho dobro. Jeho mínus. Já nebudu ta, co bude vypadat jako holka před pubertou.
Odvrátím od něj pohled s tím, že si ho po zbytek hodiny nebudu všímat, ale začne se omlouvat. Samozřejmě tím opět získá mou pozornost. Nejsem zvyklá, že by někdo takhle analyzoval svoje chování a hned se podle toho choval. Ve Zmijozelu nikdo takový není a mimo něj se v podstatě s nikým nebavím, takže je to pro mě něco nového. Zvědavě si prohlédnu jeho obličej. Skoro jako by se styděl za to, že mě odpálkoval. Tváře má celé červené a vysvětluje mi své důvody ze všech možných stran. Několikrát se nadechnu, abych ho zarazila, a několikrát zase táhle vydechnu, protože mi k tomu nedá šanci. Zachází možná až příliš daleko. Blekotá, přehnaně gestikuluje, přijde mi, že se zamotává do toho, co chce říct a nervózně si pročesává svoje blond vlasy. Nemluvila jsem o jeho účesu, abych se dozvěděla podrobnosti o jeho rodině, ale když už o ní mluví… nejde si nevšimnout určitých rysů, které shledávám minimálně povědomými. Přísná matka, bezstarostný otec, neustálé napomínání a důraz na etiketu. Až na to, že já bych svou matku ani v nejmenším neoznačila za nejlepší mamku na světě. Jenom bych jí tak řekla a dostala bych kázání o respektu.
Když domluví, mlčím. Netuším, kdy se mi na rtech usadil pobavený úsměv, ale jakmile si ho uvědomím, ovládnu se. Snažím se vstřebat informace, kterými mě zahltil, ale ani na to mi nedal dost prostoru. Neuplyne ani pár vteřin a už se mě na něco ptá.
„Kdybych to nemyslela vážně, tak o tom nemluvím.“ Odpovím, jako by to byla ta nejjasnější věc pod sluncem. Je vidět, že nad tím vážně uvažuje. Možná až příliš vážně. Jistě, na vzhledu záleží, ale jsou to jenom vlasy. Není to světový mír. „Krátké vlasy jsou mnohem praktičtější. Nepřekáží ti, nelezou ti do očí a je snadnější je upravovat.“ Mimoděk si za ucho zastrčím imaginární neposedný pramen. Sama si udržuji krátké vlasy právě z těchto důvodů, i když ten původní byl mnohem víc osobní. „A ty máš rovné vlasy, takže by bylo mnohem snazší jim dát nějaký tvar.“ Párkrát prohrábnout tužidlem a má vystaráno. Podle mého je to mnohem jednodušší než se rozčilovat s rozčesáváním. Má o dost delší vlasy než já. Pomalu k němu natáhnu ruku, aby měl šanci ucuknout, když bude chtít. Pokud tak neučiní, prohrábnu mu vlasy tak, abych ofinu dostala z čela. „Navíc ti není pořádně vidět do očí a to je škoda.“ Pousměji se a zase se stáhnu.
„A ta hnědá, no… blond stejně není tvoje přirozená barva, nebo ano?“ pochybovačně nakloním hlavu na stranu. Hnědé obočí a blond vlasy? Pochybuju, že je to chyba přírody. Je to do očí bijící a z nějakého důvodu mě to prostě rozčiluje. „Vypadáš mnohem mladší, než doopravdy jsi. Takový trik většinou používají muži za zenitem a do těch máš ještě daleko. Strniště je jenom… moje preference.“ Poslední větu spíš zašeptám, protože se ozve profesorka a celou třídu rázně okřikne. Nejspíš jsme se nechali příliš unést hovorem. „Nakonec je to na tobě. Podle mého jde hlavně o zvyk. Ne všechny změny jsou špatné.“ Neodpustím si poslední poznámku a pak tedy zvednu ruku, aby nás Saga opět zaúkolovala. Dostaneme nový obrázek, který přesunu k Patrickovi, aniž bych se na něj dívala. Spojit ho s předešlým obrázkem? No… ještě, že to nemusím vymýšlet já.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.82812595367432 sekund

na začátek stránky