Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Sinestra Ewing - 12. června 2017 15:35
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Učebna G82

Alastor

Pondělí, 13. září



,,Zvláštní. Vůbec nic nevidím." Zamumlám s naoko hraným zklamaným tónem, když se stále nepokouším dostat do jeho mysli. Netuším, co bych tam viděla a ani nad tím nechci přemýšlet.
Otočím se k němu a vyčaruji na tváři omluvný úsměv. ,,Promiň, určitě jsi se snažil." Uculím se a zkoumavě si ho prohlédnu. Nakonec se rozhodnu začít krátký rozhovor: ,,Chystáš se k nám ke stolu sedat častěji? Určitě by sis měl příště sednout vedle Wolframa. Co tak vím, rád si povídá s havraspárskými a ty mu připadáš sympatický." Podepřu si bradu rukou a zářivě se na něj usmívám. ,,Myslím, že se mi teď ve společence zmínil o tom, že by si s tebou rád zahrál šachy." Bude nepochybně nadšený.
Mluvím tiše, abych nerušila ostatní a neupozornila na sebe profesorku nebo tu hnusnou kočku.
,,Dee s tebou vypadá spokojeně, určitě by chtěla, aby ses více seznámil s jejími přáteli. S Richardem, Caylusem - určitě i Christina by ráda poznala nového přítele své kamarádky." Dál pokračuji v cenných radách.

Z povídání mne vyruší otevření dveří a pozdní příchod Cho. Nijak si toho víc nevšímám, pouze zaznamenám, že do místnosti vlítla i nějaká sova. Můj Oscar to nebyl, takže jsem tomu více nevěnovala pozornost. Nebo alespoň do doby, než Sušenka nezasyčela a sova neupustila dopis na Ryana. Hnusná kočka. Asi přestanu Ayshu pár týdnů krmit a pak ji vypustím do chodeb.

Znovu se k Alovi otočím zády a vezmu si destičku do rukou tentokrát já. Znuděně vydechnu nad útrpnou nudou v této hodině. Alespoň se netopíme, buď ráda. Napomenu se v duchu a důkladně si obrázek pohlédnu. Hloubavě pozvednu obočí. To kreslil ten Polák? Vypadalo to jako modrá, okřídlená Aysha se zobákem. Co kdybych tuto hodinu Alastorovi trochu zpříjemnila? Jistě je dnešními událostmi taky poznamenaný a nějaké rozptýlení by zaručeně uvítal. Samou škodolibostí mi zacukají koutky úst a já se nedočkavě přes rameno na Alastora ohlédnu. ,,Fajn, můžeš."
Snažím se v mysli co nejvíce vybavit postavu samotného Alastora, jak sedí přikurtovaný k židli a za ním stojím já - v andělských křídlech, svatozáří a s obrovskými kadeřnickými nůžkami v ruce. V dalším obraze může vidět sám sebe na krátko, ale já už nedržím nůžky, ale holicí strojek.

Po chvilce se na něj však otočím. ,,Promiň. Nějak se dnes nedokážu pořádně soustředit. Viděl jsi něco?" S nevinným uculením nakloním hlavu na stranu.
 
Patrick Gregory Anderson - 11. června 2017 23:40
untitl1171445402.jpg
Nitrozpyt a nitrobrana - G82

Pondělí, 13.září

Christina

Skoro jsem se bál, že ta rána zničí naše společné snažení, ale Chris je hvězda a obrázek správně uhodla napoprvé, což ve mě vyvolalo napůl nadšení a napůl zděšení. Musím si před ní dávat pozor na myšlenky. Přesto se na Christinu otočím a chci si s ní plácnout, jakože high five, ale přeruší mě přílet sovy, která něco upustí Ryanovi přímo do klína. Nevím, že se jedná o Christininu sovu, zase takový přehled o mazlíčcích v Bradavicích nemám.

Všechno mi dojde až podle reakce Chris. "To je tvoje sova?" Zeptám se, ale už je to jen řečnická otázka. Podívám se na Ryana a pak zase zpět na Christinu. "Tak to máš teda fakt smůlu." Prohlásím soustrastně. "Ale alespoň máš milého domácího mazlíka." Pokusím se své spolusedící alespoň trochu zvednout náladu, aby se mohla soustředit na náš úkol. Moc mi to nejde mám dojem. Zajímá mě , co v tom dopise vlastně je. Asi je to soukromé a jelikož ta sova s tím vlétla přímo do hodiny, tak i důležité.

Nedá se nic dělat. Paní profesorka Lindqvist-Weaverová se vyjádřila jasně a jednat proti tomu by bylo o body a to Chris riskovat očividně nehodlá, ale po přestávce asi bude binec, musím se rychle klidit, aby mě nezasáhla křížová palba, kdyby se něco semlelo. Předám tedy Christině kartičku a pokusím se na ni zaměřit svoji mysl. Je nervozní. Kdo by nebyl v téhle situaci? Dokonce mi sama říká, že je nesoustředěná. "Klídek. Po přestávce dostaneš svůj dopis zpět. Když ten dopis otevře, tak ho můžu uřknout, nebo po něm můžeš požadovat neporušitelný slib, že nevyzradí co je uvnitř. A navíc, dokud ti nejde o život, tak jsou všechno jen prkotiny, nemyslíš?" Jemně se otřu temenem své hlavy o Chris. Pokouším se ji ukldinit. Ukázat ji, že jsem v tomhle na její straně, má moji plnou podporu a tudíž se na mě může spolehnout. Předpokládám, že to by udělal každý její zmijozelský kamarád, takže tu vlastně takového kamaráda supluji. Nevadí mi to. I když...na tohle prostě nejsem stavěný a tak můžu jen odhadovat jaká měla moje snaha efekt.

No nic, zpátky do práce. Vytěsnám všechny myšlenky z hlavy a zaměřím se jenom na Chris. Nemyslím na to ,že je to kočka, zelená ji sluší a když se usměje vypadá ještě pěkněji....ne."Hrome, soustřeď se!" Napomenu se a zatnu zuby(2). "Vidím...vidím...." Začnu dramaticky. "..Vidím dlouhý a temný tunel!" Vyhrknu nakonec vítězoslavně, přesvědčený o tom, že jsem trefil správný obrázek. Když se dozvím, že ne, rozpačitě se podrbu na zátylku. "A hrrome, tak to nám nevyšlo. Omlouvám se, Chris." Řeknu a omluvně se usměji.
 
Christian Dragon - 11. června 2017 22:21
hpkopie2096.jpg

Velká síň -> Učebna G82
Erika a ostatní


Raději už moc dál nějak nekomentuju Blackovy nápady ohledně mé údajné chlastačky. Je sice pravda, že nějaký ten máslový ležák, by byl fajn a medovinou taky nepohrdnu, ale...kdo ví v co by se to zvrtlo a která velká huba by nás naprášila profesorům.
Každopádně jelikož se blíží čas naší hodiny nitrozpytu začnou se všichni pomalu vytrácet na tuto nebo jinou hodinu. Ani já nezůstávám výjimkou.
"Chudák."
Pomyslím si nad spolužačkou, která dostala pořádného huláka, který určitě neměl být slyšen mezi všemi spolužáky.
Do učebny G82 docházím s knihou v ruce mezi posledními a sedám si do jedné ze zadních lavic, kde je ještě volno.
"Tak tentokrát s profesorkou Sagou."
Jsem zvědavý, jak bude hodina probíhat. Usadím se vedle Eriky.
"Ahoj máš tu ještě volno?."
Pozdravím jí s úsměvem a pro jistotu se optám na místo. Ač věřím, že kdyby tam měl někdo sedět už tam sedí.
"Proč s ní ale nesedí Ryan?"
Moc mi to nejde na rozum, když vím, jak mě zpucoval posledně za to, že jsem Eriku dostal z depky já, když jeho to nenapadlo. Nějak tuhle otázku ale neřeším a věnuji se výkladu profesorky.
"Tak obrázek jo?"
Slétnu očima na desku na stole a zhluboka se nadechnu.
"Tak fajn budu se snažit, abys viděla, co nejjasněji."
Pokusím se Eriku ujistit ale sám si tím tak jistý už nejsem. Vytočím se z uličky a vezmu obrázek do ruky. A prohlédnu si ho. Dívám se na něj dál, když se Erika natočí ke mě zády.
"Fajn zlatonka.....zlatonku si představit zvládnu ne? Vždyť se s ní sakra vídám dost často, i když jí nechytám."
Začnu si představovat obrázek se zlatonkou. Z počátku to jde docela dobře je to v pohodě, vidím před sebou zlatonku, ale pak se mi obraz v mysli začne vlnit a přetvářet. Patrně jsem i zavřel oči, jak jsem se snažil soustředit na obrázek, který jsem si už vryl snad do paměti, ale chyba....má představivost a myšlenky se stočily úplně někam jinam. Zlatonka začala tmavnout zvětšovat se a její křídla se roztahovala v blány. Najedno už to nebyla zlatonka, ale Maďarský trnoocasý drak, který hrozivě v mé mysli zařval a natočil se ke mě více bokem a pak máchl ocasem, přímo proti tomu, kdo celý výjev sledoval, tedy proti mě. Mám opravdu hrozně neposlušnou mysl.
"Ne!"
Pročísnu svou mysl zděšeně niterním výkřikem a obraz se rázem rozplyne a přeskočí na to první, nač jsem si vzpomněl....voda....všude je voda a modré hlubiny....hodina tělocviku na Černém jezeře, která se mi vryla hluboko pod kůži. Opět se mi před očima míhají obrazy, jak vyprošťuji ze sevření ďasovce Eriku, jak plavu do hlubin a pomáhám na hladinu Ryanovi a jak se, jako šílenec nořím do temnost pro Craba a pohlcuje mě zoufalství z toho, že se nedostanu na hladinu včas a že se utopíme oba. Strach a zoufalost z toho, že se nadechnu vody a půjdu ke dnu. A pak se myšlenky roztrhnout a já sebou prudce trhnu až málem narazím zády o ty Eriky.
"Sakra....já....promiň...."
Vydechnu trošku zmateně a zamrkám na obrázek, který svírám v rukách.
"Jsi v pohodě?"
Na zátylku mě polije studený pot z toho, jakou psychickou újmu bych mohl svými rozvířenými myšlenkami před chvílí způsobit své spolužačce.
Opravdu se těším na výměnu tabulek nemám moc odvahu zkoušet myslet znovu na zlatonku, aby ji mohla zahlédnout. V tuhle chvíli mám přílišné obavy z toho, co za další strašný výjev by vyplul napovrch.
 
Ryan Daniels - 11. června 2017 21:36
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Hlavní síň - G82

Sin, zmijozelský stůl, Naira

13. září




Zůstávám dál sedět u stolu a se stejným rádoby přátelským úsměvem se po zmijozelských rozhlížím. Jen tak s pozvednutým obočím sleduju Richarda s Caylusem, jak tu veřejně přede mnou podceňují nebelvírský famfrpálový tým a zároveň i mě. Okej, letos jsem na koštěti ještě nebyl, ale to neznamená, že bych snad zapomněl lítat nebo co. I tak, Sinin nápad o společném tréninku přišel skutečně nevhod. Tohle je pěkně v prdeli. Já jsem v prdeli. Pokud nebudu chtít zůstat pro smích jim a Sin, která se na zápas příjde určitě podívat, pak budu muset jít po škole trénovat! Asi zburcuju ještě Kenjiho s Danem, ať jdou se mnou. Nechci se před ní ztrapnit. Před ní a jejími kamarády. A před ním. Zabodnu do Wolframa zamračený pohled. Myslel si, že spolknul šalamounovo hovno. Celou dobu mluvil, jak kdyby vylezl nějakýmu césarovi z prdele a považoval se za nějaký vyšší druh. Vsadim se, že jeho hovno smrdí úplně stejně jako všech ostatních. Idiot. Víc na něj nereaguju, jen tiše sedím vedle Sin. K tomuhle stolu už mě nikdo nedostane. Teda - pokud si to Sin zase nebude přát a já doufám, že ne.
Zvědavě jsem na ni kouknul zrovna ve chvíli, kdy si znuděně podpírala bradu. Pocítil jsem nutkavou potřebu ji nějak zabavit, rozveselit. To jsem nestihl, protože ten vocas se znovu přihlásil o slovo a začal mojí Sin zvát do Prasinek. Na malej moment jsem přišel o svůj falešnej, kamarádskej úsměv a zapíchnul do něj ten nejnepřátelštější pohled, jakej mi v tu chvíli přistál na obličeji. Určitě to udělal naschvál, stoprocentně! Nikdy jsem ho neměl rád. Tenkrát, jak jsem chtěl poslat Sin dopis a kytky, jsem měl strach, že to najde tenhle vůl a k ní se to vůbec nedostane. Nebo jí to snad dá on sám. Věděl jsem, že mám důvod ho chtít odklidit z cesty.
Srdce mi na chvíli přestalo bít ve chvíli, kdy jeho nabídku přijala. To jsem jen nasucho polkl a snažil se udržet výraz, který říkal, že mi je to úplně volný, že se nemám vůbec čeho bát. Ale už teď jsem začínal panikařit. ´Oni sami dva v Prasinkách! Úplně sami! Tam je tolik obchodů, tolik křoví.. Co když? Měl bych jít taky? Ne to je blbý. Nemůžu jít s ní, to je trapný. Nechci se vtírat. Hm, tak co jinýho. Nějak ji to rozmluvit? Překazit? Aby nešli? Jenže jak to udělám.. Odtáhnu ji? Přiměju počasí, aby začalo pršet? Jsme v Anglii, určitě bude ohromná bouřka. To je jasný. Nebo si to rozmyslí sama. Ale co když ne?´
Začínal jsem se v myšlenkách pomalu, ale jistě měnit na hysterku. Klid Ryane, buď nad věcí. S touto pozitivní myšlenkou jsem se rozhodl k náhlému gestu, které mělo všem u stolu ukázat, komu tady Sin patří. Vzal tedy Sin kolem pasu a přitiskl ji k sobě. Celé to testosteronem sršící gesto kazil jen nejistý výraz ve tváři. Doufal jsem, že mi nehodí maso do ksichtu.
No naštěstí nehodila, místo toho se po chvíli odtáhla a vstala. Chystal jsem se začít znovu panikařit. Sin odchází a nechává mě tady u stolu plným zelených. Teď mě tady rozbijou spolu se Snapem držku.
Ale tohle bych snad ještě přežil. Ale znovu se mi sevřel hrudník, když se zvedl i Kokotfram a rozhodl se odejít s ní. To jeho škodolibé ušklíbnutí ve mně nezanechávalo vůbec, ale vůbec dobrý pocity. Nejraději bych Sin ke kolejím doprovodil sám, ale dovnitř stejně nemůžu, takže tak jako tak, by tam s ním zůstala sama. ,,Dobře." - Bylo jediné, co jsem ze sebe dokázal vydolovat. Jen co zmizeli za dveřma jsem se rozhlédl po zbývajících u stolu a začal se nakonec taky pomalu zvedat. ,,Já musím vlastně taky jít. Musím se podívat kde mám učebnici a tak." Řekl jsem první kravinu, která mě napadl a rychle spěchal od stolu. U dveří jsem zrovna akorát míjel Reece s Isaacem.

Na hodinu jsem přišel mezi prvníma a netrpělivě vyhlížel změť tmavých vlasů, která by měla přijít každou chvíli. Sinestra sice přišla, ale zase jí byl v patách Wittelsbach. Doprdele, ten je jak trollí kemr! Nejde se ho zbavit. Zamručel jsem v duchu a s naprostým ignorem jeho a ostatních, jsem se objevil vedle Sin. ,,Je ti trochu líp?" Starostlivě jsem si ji prohlídnul, ale nakonec ji nechal usednout do lavice.
Až do poslední chvíle jsem si nevšiml, že je v místnosti kočka.
,,JEŽIŠI KRISTE!" Přeskočil mi hlas v půlce křiku, když jsem ji uviděl a jako hysterická holka, která uviděla krysu, jsem vyskočil z lavice. Ve tváři jsem měl výraz největší hrůzy a zděšeně jsem se díval Sušence do očí. ,,Odveďte ji proboha!" Oklepal jsem se znovu, ale už jsem nekřičel. Očividně jsem já sám kočku polekal, takže zaběhla za profesorku, odkud na mě zlostně syčela. Když byla o něco dál, už mnohem klidněji jsem se rozhlédl po třídě a s naprostou hrůzou zjistil, že jsou na mě upřené veškeré pohledy ve třídě. Včetně toho jejího. Nechtěl jsem před ní vypadat jako nějaká holka, proto jsem si mužně odkašlal a už výrazně hlubším hlasem jsem pronesl: ,,Mám na kočky silnou alergii, mohl bych se začít každou chvíli dusit." Vysvětlím rychle.
Nakonec se přece jenom posadim do lavice, ale stále nespouštím z té chlupaté krysy oči. Co kdyby se přiblížila moc blízko.
Otočil jsem se k Naiře zády a nejistě se pořád rozhlížel po třídě. ,,Jo můžeš." Pronesu k ní a víc se zadkem zavrtím na židli, abych našel pohodlnější pozici a mně se tak líp soustředilo. Jenže nedokázal jsem se soustředit vůbec, (1) protože ta odporná bestie pořád byla ve třídě. Nechápu proč ji tahá do hodin jako. Si budu stěžovat. Půjdu za McGonaggalovou. Ale ona je sama vlastně kočka.. ,,Sorry, nějak mi to nejde. Vůbec nic nevidim." Zamumlám zničený z toho, že se mi v týhle škole nedostane pomoci, si ani nevšimnu, že do místnosti vlítla sova.
To až ve chvíli, kdy mi do klína cosi spadne. Otevřu pusu, že začnu křičet v domnění, že už na mě ta bestie skáče a chce mě zabít, když zjistím, že je to jen nějaká obálka. S naprosto dementním výrazem se na ni podívám a párkrát ji v ruce otočím, abych zjistil co to jako je. Až když se vedle mě ozve Naira, že je to Christiny, si všimnu jejího jména nadepsaného na obálce. Chvíli jen tak tupě civím na dopis, než mi to sepne. Držím dopis adresovaný Spontinový.. Vybaví se mi veškeré její arogantní a povýšené pohledy, kterými se na mě dívala a já měl v tu chvíli jasno. Na rameni se mi v tu chvíli objevil malý Ryan s rohy na hlavě, který si mnul ruce. ,,Jasně, omlouvám se." Zamumlal jsem a schoval dopis do hábitu.
Letmo pohlédnu na Christinu, která na mě čuměla jak agent 007, kterej se snaží zjistit, co dělám s jeho dopisem. Nevšímal jsem si ji a znovu se otočil k Naiře zády. Tentokrát měla hádat ona. Mlčky jsem vzal do ruky destičku a krátce si prohlédl hippogryfa na ní. Neustále jsem ho hypnotizoval pohledem, aby Naira mohla vidět jak vypadá, ale pořád se mi v mysli vracel dnešní incident za skleníky.. To bylo poprvé, co jsem se rozhoupal. Co jsem sebral veškerou odvahu a zahnal veškeré obavy proto, abych ji mohl políbit.. Stálo to za to.
 
Deirdre Airimoy - 11. června 2017 21:33
dd4714.jpg

G82


Diana

Pondělí 13. září



Souhlasně přikývnu, tahle holka mi vážně mluví z duše. Taky bych sežrala cokoliv, na co narazím.
"Taky mám pořád hlad... A tady ve škole na to vůbec neberou ohledy! Napařej nám tříhodinový vyučování a ani nás nenechaj sníst nějakou svačinu během hodiny nebo alespoň o přestávce! To si jako myslej, že s sebou budu pořád tahat nějaký svačiny?" Zavrtím rozhořčeně hlavou. Někomu možná stačila snídaně a pak až oběd, ale já bych si něco malého klidně dala. Zvlášť, pokud máme nějakou vyčerpávající hodinu jako je třeba tělocvik.
Mrknu na karamelku a zašklebím se. "Tohle? Ale, mám jich ještě tucet. Pamatuješ si na Ravena od nás? Toho, co zapálil Reece? Nechal si v pokoji sáček, tak jsem mu ho zabavila... Pro něj stejně škoda..." Cumlám karamelku a užívám si bohatou chuť, která se mi rozlévá na jazyku.
"Sorry jako... vlastně ani nevím, proč jsem to udělala," pokrčím rameny a zasměju se. Občas jednám prostě dřív než myslím. "Asi jsem nedokázala snést, jak někdo jiný než já krade nějaké to jídlo... Nemoc z "povolání"." Přesně. Zlodějka je jen jedna, a to jsem já.
V mysli se mi okamžitě objevil můj "oltář" zasvěcený Princovým věcem.

"Možná bychom měly prosit u Brumbála a třeba by nám otevřel Velkou síň i o přestávkách!" Zní to sice absurdně, ale myšlenka je to moc pěkná. Ani nemrknu a s na oko vážnou tváří kývnu. Sice bych to nikomu nepřiznala, ale byla jsem zvědavá. Hodně zvědavá. Nikdy jsem s bratrem takový vztah neměla, tudíž jsem nemohla soudit. Svatouškovsky se usměju. "Přesně tak. Promiň.
Ale znáš to, drby... člověk je prostě zvědavěj. Docela mě to fascinuje. S bráchou takovej vztah fakt nemám a nic takovýho neznám... Už se nám párkrát stalo, že si ostatní mysleli, že spolu chodíme nebo tak něco, protože mi není vůbec podobnej..."
Já a Nikolas jsme byli jako noc a den. On vypadal jako máma, já zase jako táta.

"Hmmm, to ona vždycky..." Kývnu vědoucně hlavou. Žádná novinka. "Taky mi to tak přijde.
Ledová královna, která ale bude pěkná divoška... Ne, že bych o tom něco věděla... Hodně štěstí. Kdybys potřebovala nějak pomoct, stačí jen říct. Můj přítel se s ní hodně baví... Možná by to nějak šlo."
Cass jsem moc neznala, takže jsem spíš blufovala, ale Alastora jsem se zeptat mohla. Určitě bude rád souhlasit s čímkoliv, co navrhnu. Nakloním se blíž a dám si prsty na rty ve znamení, že budu rozhodně zticha. "Nó... Řekněme, že jsem si všimla, jak se na mě dívá a chtěla jsem vyzkoušet, co se pod tou její křesťanskou fasádou skrývá... Koho by to nezajímlo? A trocha zábavy nikdy nikoho nezabila..."

A pak se ozve ta rána, která mě vytrhne z našeho příjemného rozhovoru. Neubráním se tichému smíchu. Přesně tohle se mi stalo u Santy, kde jsem omylem usnula. Kdo by mi to měl ale za zlé! Saga si odkašle a doporučí nám, abychom dávali pozor. "Vypadá to tak. Konec legrace," otočím se a usadím zpět do původní pozice. Ještě otočím hlavou. "Za svoje myšlenky neručím.
Díky tobě už mám hlad."
Vypláznu na ni jazyk a omrknu obrázek, na který se mám soustředit. Ta sovička je děsně rozotomilá!!!!
Málem se rozplynu z rozkošného ptáčka, který sedí na kupičce knih. Nadechnu se a trochu zklidním svou mysl. Pokusím se obrázek si co nejlépe zapamatovat, zavřu oči a soustředěně se snažím myslet pouze na obrázek, který jsem před chvílí viděla v co nejjasnějších barvách.
 
lady Christina De Spontin - 11. června 2017 20:34
234723.jpg

Nitrozpyt a nitrobrana - G82

Patrick + okrajově profesorka, Naira, Acai, Ryan a Dee

13. září, Pondělí



Na otázku ohledně oběda odpovím neutrálním souhlasem a to jen proto, aby se neřeklo. Nechci být za nevychovanou a úplně ho ignorovat. Nakonec Patrick patřil k těm spolužákům, se kterými mám dobrý vztah. Což v mém případě znamená žádný vztah. Tyhle pokusy o zdvořilostní konverzaci nejsou třeba. Jsme spolu na škole dostatečně dlouho na to, abychom si tohle mohli odpustit.
Otočená zády k němu protočím panenky nad jeho teatrální francouzštinou. Prosím, takhle prznit můj mateřský jazyk. Nahlas to ale nekomentuji. Zavřu oči, zhluboka se nadechnu a hned na to pomalu vydechnu. Vyklidím svou mysl a soustředím se jen na obraz v Patrickově hlavě. Není to tak těžké, jak se zdá. Zprvu sice vidím dost rozmazaně, což určitě nebude moje vina. Po chvilce se mi ale obraz začne zaostřovat.
„Felix Felicis. Korková zátka, malá průsvitná lahvička se zlatavou tekutinou s nápisem Felix Felicis.“ Řeknu tichým, ale dost jistým hlasem. V tu dobu vidím obrázek téměř tak jasně, jako bych se na něj právě dívala vlastníma očima. Nevnímám pozdní příchod spolužačky. Ze soustředění mě vytáhne až neobvyklý zvuk podobající se křídlům ptáka. Otevřu oči, abych zjistila, že nějaká sova si vesele poletuje po učebně. Neskutečné. Copak kočka nestačí? Musí si sem tahat ještě… tak moment. Na druhý pohled zjišťuji, že je to moje sova. S nesouhlasným výrazem sleduji, jak se mě snaží najít v záplavě tváří a nakonec beztak hází můj dopis někomu úplně jinému. Praštěný, neužitečný pták.
„Ano, to byla.“ Odpovím Acai dost suchým tónem. Copak nemá nic jiného na práci? Takhle pozdě mi pošta nikdy nechodí. Otec mi píše jen o víkendech a s matkou jsem vše vyřešila už před několika dny. Leda že by to bylo něco neodkladného… nakloním se tak, abych viděla na Ryana, kterému můj dopis spadl do klína. Na Nairu jen kývnu. Jaké překvapení, že moje sova donesla dopis zrovna mně. Kdyby tu nebyla ta chlupatá krysa naší profesorky, tak bych ho skutečně dostala já.
"Deirdre!" Syknu na svou kamarádku káravým tónem. Dost jasně jsem slyšela, jak se po mém psaní sápala. Nemám nic proti tomu jí ho ukázat, pokud v něm nebude něco, co by vědět neměla. Ale aby ho otvíral nějaký tlučhuba od červených, na to opravdu nejsem zvědavá. Měla jsem chuť se hned zvednout a pro dopis si dojít. Důležité psaní nerada nechávám v rukou někoho cizího, ale stále je hodina. Profesorka se jasně vyjádřila, že si to máme nechat až na přestávku, takže se nakonec nedá nic dělat.
„Jsem na řadě.“ Otočím se zpět na Patricka a vezmu si od něj destičku. Obrázek na ní se změnil a po lektvaru nebylo ani památky. Místo něj tam byla kreslená sova na učebnicích. Ježiši, kdo tyhle obrázky vymýšlel. A kdo je kreslil? Prváci? Sova měla šálu a nepřirozeně velké žluté oči. A co hůř, ta šála byla v barvách nebelvírské koleje. Protěžováni dokonce i mezi profesory. Červená se zlatou ani není takový trhák. Je to až příliš agresivní. Dvanáct různě barevných knih, jejichž názvy nedokážu rozluštit a hůlka k tomu. Chvilku ale váhám, zda to není hodně zmenšené koště.
Snažím se svou mysl soustředit jen a jen na obrázek sovy, ale nedaří se mi. Ne tak, jak bych chtěla. Nervozita z toho, že nemám svůj dopis u sebe, mi zabraňuje se do toho skutečně ponořit.
„Snažím se.“ Zašeptám na Patricka za sebou. „Jsem nesoustředěná. Vidíš něco?“ I tak se ale snažím.
 
Diana Gabriela Black - 11. června 2017 15:46
217783139.jpg

Učebna G82

Deirdre

Pondělí 13. září


Oplatím Deirdre úsměv, i když ten její na mě působí trošičku zlověstně. Copak by se asi dělo, kdybychom si dneska otevíraly vzájemně mysl. Na jedné straně by to bylo zajímavé, ale na druhé i trochu děsivé, přitom jaký úsměv se objevil mé parťačce ve tváři.

No, jo no! Dneska jsem se soustředěním na štíru. Možná, že kdybych byla s bráchou, šlo by mi to líp... Ale co si to nalhávám! Být s ním ve dvojici, kdo ví na co by myslel. Vsadila bych se, že by schválně myslel na všechno možný, ale jen ne na obrázek.

Jůůů karamelka! Ta mi přijde vhod. „Dík,“ řeknu Dierdre a sáhnu po karamelce, „čím...“ chci se zeptat, ale otázka vyzní do ztracena, když mi začne šeptat do ucha. Docela osobní záležitost, ne? Přeci jen člověk nešeptá do ucha jen tak někomu každý den. A u Deirdre bych něco takového nečekala. „Soráč,“ otočím se k ní se zcela nevinným výrazem ve tváři, „to sem nechtěla. Já mám hlad skoro pořád,“ zazubím se na ní i přesto, že se na mě mračí. „Čím jsem si to zasloužila?“ ukážu karamelku. „Budu si to pamatovat až mi z rukou vezmeš nějaké další těžce ukradené ovoce,“ rozbalím darovanou sladkost a strčím si ji do pusy.

„To mi povídej,“ chytnu se automaticky její poznámky ohledně zdejchnutí se z hodiny pro nějaké jídlo. Trochu se zamračím při její poznámce, že čekala kdo ví co. „A cos čekala? Vsadím se, že nějaké zvrácené incestní myšlenky, co“ zeptám se pobaveně. Ani bych se nedivila, kdyby se něčeho takového obávala přitom jaké zvěsti o mě a bráchovi nás kolují.

Obočí mi trochu vyjede nahoru a rtech mi hraje úsměv, když se Deirdre ptá na Cass. Ráda bys věděla, co spolu kutíme, co? Naznačím Deirdre, aby se naklonila blíž, jako bych jí chtěla sdělit nějaké tajemství. „Zatím nic. Tváří se, že nemá zájem, ale já ji ještě zpracuju. Tipuju ji na typ tichá voda břehy mele. Ale pššššt!“ Úsměv si mi rozšíří o to víc, když začne povídat o Marii. „Jasně,“ mrknu na spolužačku spiklenecky, „nikomu ani muk. I když by mě zajímalo, jak víš o jejích líbacích schopnostech,“ nenechám si ujít příležitost, abych trochu nevyzvídala.

Náš rozhovor trochu naruší dunivá rána a profesorčino varování, abychom dávali pozor. Asi bychom měly pracovat na zadaném cvičení, a zkusit to znovu, jestli bychom neměly větší úspěch, ale proč? Proč, když je tenhle rozhovor docela zajímavý.

Naše povídání ale po nějaké chvíli musí jít stranou, protože přišel čas vyměnit si role. „Zdá, že musíme zase do práce,“ řeknu a předám Deirdre destičku s obrázkem. „Ne, že budeš myslet na nějaký prasárny nebo ještě hůř na jídlo,“ zazubím se, „už teď mám hlad jak vlk,“ otočím se zády a snažím se svou mysl koncentrovat na přijetí jejích myšlenek (2).

 
Wolfram von Wittelsbach - 11. června 2017 13:21
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

G82



V hlavě




♣ Cass
○ Saga a ostatní





Pohled můj, tak jako všech, spočine na Cho, která celá zadýchaná vtrhne do hodiny. 'Jak trapné...' normálně bych si pomyslel, ale tady je to na denním pořádku. Jsme přece v Bradavicích. Nejen, že se tě tady hned během prvních pár dnů pokusí zabít několik studentů, ale dokonce i obludy z Jezera či dokonce schody. Může být ve srovnání s tím nějaký opozdilec zajímavý? To asi těžko.

Mou pozornost upoutalo něco jiného. Sušenka opět vztekle prskla a já už to nevydržel a varovně na ni ukázal prstem. „Nepokoušej mě.“ zlostně, ale potichu, jsem k ní vypravil obě slova.
S tím už jsem se podíval, proč tak prská. 'Hele, sova. Není to ta od Christiny s tím debilním jménem, co zní jak nějaká francouzská varianta pečeného kuřete?'
Sova dokonce něco spustila na Ryana! Chystal jsem se vyletět z lavice a jásat, že ho ta sova posrala. Bohužel to byl jen dopis, co na něj shodí, takže má pozornost opět přešla jen k obrázku a dále mne to absolutně nezajímalo.

Cass se skutečně dostala do mé hlavy! 'Grr... děsivé.' ošil jsem se a raději se stále věnoval obrázku.
„Zlatonka? Vážně?“ ušklíbnu se pobaveně, když se snažím Cass znejistit. Naštěstí to ušklíbnutí neuvidí, takže jsem se mému démonskému pousmání nemusel vůbec bránit. „Jsi si jistá? Já vidím jasnou sovu. Zkus to znova.“ Zubil jsem se dál. „Třeba ses naladila na jinou hlavu. To od tebe není pěkné, Cass.“
Dokonce mě napadlo, zda dokáže vnímat i zvukové signály z mé hlavy. "Pustil" jsem jí tedy v mé hlavě nějakou tu melodii na lepší hádání, pokud to ovšem může slyšet.
Pokud to zkouší znovu, tak jí už nebudu trápit. „Ale jo, byla to zlatonka.“ povím k ní upřímně nakonec a ukážu jí obrázek.
„Šlo ti to dost dobře,“ pochválím ji, když si uvědomím, že to skutečně přesně popsala.
„Věnuješ se nitrozpytu, nebo něčemu podobnému?“
pohlédl jsem na ni tázavou zvědavostí.
S dalším rozkazem profesorky jsem destičku podal Cass a znovu se k ní otočil zády. „Doufám, že se budeš snažit a nemyslet na něco jiného. Třeba Krakena!“ varoval jsem ji a poslední slova myslel naprosto vážně.

Pousmál jsem se přátelsky a znovu otočil ke Cass zády. „Můžeme tedy?“ zeptal jsem se.
 
Saga Lindqvist-Weaver - 11. června 2017 12:04
saga2670.jpg

Hodina nitrozpytu - Učebna G28

13. září


Ryan, Christina, Benjamin + ostatní

Procházím mezi lavicemi a musím se kontrolovat, abych náhodou nějakému ze studentů nevlezla do hlavy. Nejenže se to neslušelo, ale nechtěla jsem snad ani vědět, co se v hlavách puberťáků tak může odehrávat. Sama jsem věděla, na co jsem v jejich věku myslela. Zopakovat si to nepotřebuju. Navíc, tady jsem nebyla u výslechů, abych musela vědět, na co každý myslí.

Zatím to vypadá, že nikdo moji pomoc nepotřebuje, když do učebny přijde s trochu menším zpožděním Cho. "Nic se neděje. Přidej se k nějaké dvojici, oni ti to cvičení vysvětlí," vyzvu ji a ustoupím, aby mohla kolem mě projít. Té sovy bych si ani nevšimla, kdyby na ni Sušenka nezasyčela. Sleduji, jak dopis spadne panu Danielsovi do klína. Dál jsem se tím nechtěla zabývat, ale pak slyším slečnu Luquebovou a následně i slečnu Sinclairovou, že dopis Ryanovi není adresován.

Přejdu tedy k Ryanovi a natáhnu ruku. "Prosím," řeknu a trpělivě čekám, než mi dopis předá. A doopravdy, adresovaný je někomu úplně jinému. "Slečna de Spontinová si ho u mě může vyzvednout po hodině," řeknu a vydám se zpět ke katedře, kde ho položím. Pak se otočím zpátky ke studentům. "Poprosím vás, abyste si poštu příště nechali do Velké síně," řeknu, než se znovu vydám mezi lavice.

Benjamin to mírně přehnal se "zamyšlením" a já nejsem sama, kdo sebou trhne, když se ozve rána jako z děla. "Dávejte pozor," napomenu ho měkkce. Už jsem viděla Ettarielin výraz, když bych jí ze své hodiny poslala někoho se zlomenou čelistí. To bych si mohla rovnou sbalit saky paky a odstěhovat se zpátky do Stockholmu.

Ale hodina je zatím celkem klidná. Studenti buď dělají to, co jsem jim řekla, nebo alespoň předstírají. Já tu nejsem od toho, abych jim vzdělání cpala až do krku a pokud nejsou sami schopni v tomhle věku vydat ani špetku snahy, křik nepomůže.

Dám studentům ještě několik minut, aby se mohli soustředit, než znovu promluvím. "Výborně. Teď poprosím ty s destičkami, aby je dali těm, kteří doteď hádali," počkám, až se tak stane, než vytáhnu hůlku a mávnu s ní. Obrázky se změní. "Ti kteří doteď měli obrázek budou hádat a naopak. Nezapomeňte, jestli máte jakýkoliv dotaz, zvedněte ruku a já k vám přijdu," dodám, než hůlku zase schovám.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 11. června 2017 08:58
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň -> G82

Pondělí, 13. září

Wolf, Becca, Runa



Ten hulák pro Beccu mě skutečně trochu vykolejil, přeci jen je tu nemáme každý den a tenhle hulákal kousíček ode mě. Úplně mi vyhnal z hlavy myšlenky na nějakého prefekta.
Věnuju jí povzbudivý úsměv a v rychlosti dojím oběd. Bylo to akorát, protože čas pokročil a nastal čas na další hodinu. Proto se po boku Runy vydám za ostatními pomalu do učebny. A tiše si přeju, aby se aspoň tahle hodina obešla bez nějakých katastrof!

Ve třídě se už už chci vydat k zadním lavicím, když si všimnu zasedacího pořádku. Proč?! Proč si nemůžeme sednout, jak chceme? Letmo si povzdechnu a hledám své jméno. Najdu ho až v první lavici vedle Wolframa. Zase? Touhle rychlostí mi ze zmijozelských kluků zbyde jenom Caylus, probleskne mi hlavou lehce zděšeně a smířeně zapluju do první lavice. Vlastně můžu být za Wolfa ráda, je velmi schopný a určitě nebude rozptylovat. Budu se tak moct soustředit hlavně na hodinu, což je moc dobře!
Ale stejně se mi nelíbí, jak nás rozsazují!

Vyndám si sešit a sem tam si poznamenám něco z výkladu paní profesorky. Dokud se Sušenka zdržovala na katedře, občas mi sjel pohled i k ní.
Dalším rozptýlením byla sova s poštou. Ano, ve třídě! Jak nás tu našla…? Naštěstí jsem se brzy vzpamatovala vrátila se zpět duchem k profesorce.

Takže si budeme lézt do hlavy? Podívám se krátce po Wolfovi. To bude hodně zvláštní. Lézt někomu do hlavy. Spíš se těším, až se budeme učit, jak tomu zabránit. Ale je pravda, že nejdřív je nutné zvládnout opak.
“Asi můžeme,“ přikývnu s podobným zdvořilým úsměvem a otočím se k němu zády. Zhluboka se nadechnu, přivřu oči, jako by mi to snad mělo pomoct a začnu s pekelným soustředěním (7)!
Zpočátku vidím takové kouřové nic. Nevzdávám to ovšem a myšlenky dál směřuju k jeho mysli. Najednou se tou zvláštní mlhou něco mihne. Křidélka?! Počkat, to je… “Zlatonka!“ vyhrknu tiše a překvapeně. Já tam skutečně něco vidím! “Je to letící zlatonka, pěkně se leskne… a asi letí hodně rychle, když se za ní tak práší,“ dodám pobaveně. “Je to tak? Nebo je tam ještě něco?“ zeptám se Wolfa s mnohem lepší náladou.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.81470990180969 sekund

na začátek stránky