Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:42Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Deirdre Airimoy - 10. června 2017 22:52
dd4714.jpg

G82


Diana

Pondělí 13. září



Ježišmarja. Tahle hodina nemohla být lepší. Naira velmi "taktně" poukázala na to, že sova patří Týně. Chudák lejdynka. Nesnažím se skrýt svou zvědavost. Trochu mě znepokojuje, že to přistálo právě u Ryana. Na druhou stranu... Natáhnu krk, abych na Ryana lépe vidělo. "Hej, Ryane, co ti přišlo pěknýho?"
Ještě, že nesedí tak daleko, takže nemusím tak křičet. Týna by mi to určitě ukázala sama výměnou za Williamův dopis, ale když už to přistálo zrovna u naší mluvící prdele...
Diana mě celkem překvapí, když se vyjádří k otevírání mysli. Že by s ní byla i nějaká sranda? "Jo,
to rozhodně mohla..."
Neujde mi široký úsměv, který nezavání ničím dobrým. Když už se mám pobavit, tak pořádně. Škoda, že první přišla řada na mě.

Z mého dokonalého soustředění mne nevyvede ani Sušenka, která se rozhodla navštívit Dianu. Dojde mi to až ve chvíli, kdy tu chlupatou kouli uvidím v Dianině mysli. Santeriho příprava se skutečně vyplatila. Když jsem se dokázala soustředit přes tu bolest u něj, tohle je hračka. Nejprve se mi v hlavě objeví ten její bratr a Acai. Výborně. Kdo chce dobrovolně vidět incesťáka a Banán? Ta na bráchu fakt myslí víc než na sebe. Kdybych měla spočítat, kolikrát za den myslím na Nikolase... můžu být ráda, když jednou. Nikolas mi tu rozhodně nechyběl...
Pak se objeví Sušenka. Příjemnější, ale rozhodně ne to, co bych ráda viděla. Rozhodla se to sabotovat sama od sebe nebo se jen nedokáže soustředit?
A pak... Cassandra? Cože? Už to začíná...
Nejhorší je pro mě poslední myšlenka. Jídlo...

Okamžitě se mi začnou sbíhat sliny. Sice jsem před chvílí jedla, ale tohle je prostě moc.
Chce snad, abych začala mít zase hlad?
A dost...
Opustím Dianiny představy a otevřu oči. Nadechnu se. Otočím k ní hlavu s kamenným výrazem.
Ruka mi zajede do kapsy v hábitu a strčím ji do ruky karamelku. Jedna z těch, které rozdával William. Mařena taky jednu dostala, když jsme se bavili tehdy o té trojce.
Jelikož ke mně sedí zády, musím jí strčit hlavu přes rameno a upustím ji karamelku do klína. Nakloním se k jejímu uchu, abych mohla šeptat.
"Kvůli tobě mám teď hlad..."
Zamračím se. Nejenže krade mandarinky, ale ještě si dovoluje myslet na jídlo. Přežila bych cokoliv. Cokoliv. Kromě tohohle.
"Na druhou stranu... bych se klidně teď vypařila zpátky do síně nebo do kuchyně a něco slupla. A to jsem čekala kdovíco."
Strčím si do pusy svou karamelku. Rty mi chtě nechtě opět sklouznou k úsměvu. Ještě jsem neskončila. "Copak kutíte s Cass? To mě zajímá! Víš, slyšela jsem, že Sedzikowská z vaší koleje hledala někoho do trojky... Ty pobožný holky se fakt nezdaj. Možná by ses o tom měla zmínit bráchovi. Ale pšššt, ode mě nic nevíš. Maruš by mě zabila, kdyby věděla, že tu šířím takovéhle... diskrétní informace. Ale co bych pro kámošku neudělala... líbá fakt dobře."
Podepřela jsem si hlavu rukou o stůl a s úsměvem čekala na Dianinu reakci. Nakonec to není až tak špatné. Co bych pro Mařenu neudělala?
 
Emily Senders - 10. června 2017 20:48
upra14407.jpg

Nádvoří – G82




Pondělí - 13.9.



Jordyn, Caylus, profesorka a ostatní ☼



Jen co jsem si sedla vedle Jordy, začala na mě chrlit tuny otázek. Těžko jí v tom bránit, přesně to je totiž ona a přesně takhle ji mám ráda. Spokojeně jsem se na ní usmála, a jakmile mi podala talíř, rozzářila jsem se jako sluníčko.
,,Ty jsi fakt zlatíčko!“ Drkla jsem do ní a pustila se do jídla. ,,Dalo by se říct, že jsem na tebe zapomněla, ale faktem je, že nezapomněla. Jen jsem si neuvědomila čas. V tomhle jsem byla vždycky slabší a možná je dobře, že každý den chodím běhat, jinak bych to za tebou asi nestihla.“ Uchechtnula jsem se a pokračovala v jídle.

Když padla narážka na Chrise, otočila jsem se na ní, polkla sousto a potichu vydechla. Určitě jsem si tím, že se svěřím své dobré kamarádce, značně ulevila, teda aspoň mě to stačilo, Jordy to možná přišlo jako vyhýbavá odpověď.
,,Chris byl..“ Odmlčila jsem se. Těžko říct, jak byste nazvali spolužáka, který s vámi trávil hodinu ve dvojici poprvé. A kdyby se mě na něj nezeptala, nejspíš bych neměla ani čas nad ním takhle přemýšlet. ,,Byl šikovný a milý..“ Při vzpomínce na něj jsem se zlehka usmála a pak jsem se snažila soustředit na další otázky.

,,Helen jsem nepotkala, ale určitě běžela na ošetřovnu. Krom toho.. holkám se divit nemůžeš, že byly naštvané. Taky bys asi nejásala radostí. Ale Dan to určitě naschvál neudělal. Nepřijde mi, že by byl takový a hlavně to, co jsme dělali, bylo opravdu o tom soustředění.“ Opět jsem si vzpomněla na Chrise, jak byl šikovný.

Než si ale stihneme říct víc, schyluje se na další hodinu.
,,Sejdeme se po hodině ju? Před učebnou.“ Reaguji na kamarádčinu poznámku. Z jejího pohledu bylo jasně vidět, že se jí nechce. Upřímně, mě se taky moc nechtělo, ale na výběr jsme neměli, takže jsem ji následovala až do třídy, kde jsem hned s údivem zjistila, že sedím v lavici s Caylusem.

Né že bych kluky neměla ráda, nevadí mi a jako kamarádi jsou super. Ale on je přesně ten typ, se kterým se nepotřebuju bavit. Holkám akorát ubližuje a nemyslím si, že to bude jinak skvělý člověk.
Sednu si vedle něj do lavice a ani nedutám. Na štěstí začne paní profesorka hned hovořit, tudíž veškerou svou pozornost věnuji jí.

Pak se zadívám na její kočku ve chvíli, kdy seskočí ze stolu a začne se mezi námi nafintěně promenádovat. Sušenka je opravdu zvláštní, přesný opak mého kocoura ,,Majkla“. Ten se zase na všechny lísá.

Poté přetrhnu tok svých myšlenek a vrátím se zpět k našemu úkolu. ,,Jdu teda na to.“ Řeknu si spíš pro sebe a otočím se k němu zády. Mezitím si všimnu úšklebku Acai. No.. Řekněme, že nad tím teď nebude úplně dobré přemýšlet.
Vezmu destičku do ruky a začnu se soustředit na lahvičku s lektvarem. Nechci, aby Caylus viděl něco, co patří jen mě, takže se opravdu soustředím pouze na obrázek.

Když jako opozdilec na hodinu dorazí Cho, za ním se z ničeho nic vyřítí sova s dopisem. Sušenka sovu ale zaplaší a tak dopis spadne do klína Ryanovi.

Co tak najednou dopis?


 
Benjamin Hunt - 10. června 2017 16:52
bezc4648585.jpg

G82 – Nitrozpyt a nitroobrana



13. září, pondělí




Runa, profesorka

S velmi dobrou náladou jsem se se spolužáky vydal směr učebna G82. Potřebné věci už jsem měl v látkovém batohu s jednoduchými šňůrkami. No, potřebné věci, bafl jsem nějakou knihu, snad ji nebude třeba, protože ani nevím, jestli je to ta správná. A nějaký sešit a tužku snad taky najdu, kdybych si náááhodou chtěl něco zapsat.
V učebně už byla profesorka i se Sušenkou. Jedna z mála koček, se kterou jsem si raději nic nezačínal. Dovedla být nevypočitatelná. Ale to zase není tak zvláštní vlastnost u kočky, ne?
Co mě víc překvapilo, než přítomnost Sušenky, byl zasedací pořádek. „Tak koukám, že se rozdělíme,“ prohodil jsem k Mrzimorským a usadil se podle tabulky do lavice, kde jsem měl očekávat Runu.

„Ahoj,“ pozdravil jsem svou parťačku, jakmile se objevila. „Tak jsem zvědavý, co se dnes bude dít,“ usmál jsem se ještě na ni a na lavici nechal ležet jen svou hůlku, nic víc. No, snad s Runou bude aspoň sranda. Moc jsem se s touto holkou nebavil, přišlo mi, že si vede jen svůj kroužek přátel. Ale kdo ví, třeba jí teď víc poznám. Konečně. Pak už jsem se tak napůl zaposlouchal do slov profesorky. Víc jsem měl v hlavě Alex a plány na večer. Trochu víc jsem zpozorněl, když profesorka položila otázku. O body se nám postarala Mau. Chytrá holka! A já se opět mohl ponořit do svých myšlenek s lehce přiblblým úsměvem a tupým pohledem na profesorku, který měl simulovat pozorné naslouchání.

Když nastalo ticho ze strany profesorky, zpozorněl jsem. Cože vlastně říkala...? Eh, obrázek...? Trochu nechápavě jsem se díval na destičku na našem stole. „Tak... Kdo se podívá, ty?“ zeptal jsem se Runy, čímž jsem přiznal, že jsem zrovna pozorný nebyl. Když se Runa ujala obrázku, po vzoru ostatních jsem se k ní otočil zády a rychle vzpomínal, co mám dělat. Soustředit se a uvidím, co vidí ona? Hm, to jsem zvědavý... Byl jsem trochu skeptický k tomuto jednání bez vyslovení jakéhokoliv zaklínadla.
„Tak můžeme?“ krátce jsem ještě kontaktoval Runu. Pokud souhlasila, začal jsem se soustředěním. Tak.. Co tam má, co tam má... Moc jsem netušil, kudy do toho. Navíc mě z počínání vytrhla Runina spolužačka Cho, která přiběhla pozdě. „Jak se tu má pracovat,“ pobaveně jsem se pro sebe ušklíbl.
A pak zase sova, která nejspíš mířila k Týně, ale po výhrůžce Sušenky její dopis skončil u Ryana. „To už pošta chodí i do hodin?“ podivil jsem se. „No nic, jdu na to,“ omluvně jsem se usmál a snažil se soustředit na to, co Runa viděla.

Dojmy z oběda ale byly tak živé (a možná i z hodiny tělocviku), do toho trávení té kupy, co jsem snědl. To vše zapříčinilo, že mé myšlenky utíkaly všude možně a já po chvíli vůbec nemyslel na obrázek. Vlastně jsem začal lehce klimbat. Opřel jsem se loktem o lavici a hlavu zapřel do dlaně, abych neusnul, ale to se mi stalo osudným. Ještě pár spokojených nádechů a výdechů, hlava mi ztěžkla a po třídě se najednou ozvala rána, jak mi ruka padla ztěžka na lavici. Rychle jsem sebou cukl na zpět. „Co to... co to...?“ zmateně jsem se rozhlédl, než mi došlo, že mě brní má vlastní ruka a že tu ránu jsem způsobil já. „Jsem to soustředění nějak přehnal,“ tiše jsem se uculil a opatrně se podíval na profesorku, co k tomu řekne.


 
Angela Silverlin - 10. června 2017 16:46
angie495.jpg

G82 – Nitrozpyt a nitroobrana



13. září, pondělí odpoledne




Daniel

Nepřekvapilo mě, jak se Daniel tvářil na mou přítomnost. Jistě si představoval někoho lepšího do dvojice, než jsem já. Zatím jsem z hlavy nevypustila poslední incident s ním a s Kenjim z knihovny, i když už to bylo více jak týden. On na to možná zapomněl... I když kdo ví. Jestli jsem si dřív přišla mezi svými spolužáky trochu mimo mísu, byla to právě Jackie, která byla jakousi spojnicí. Teď jakoby se ten most, poslední most mezi námi, nadobro rozpadl.

A navíc jsem se absolutně nebyla schopná soustředit. Na rozdíl od Daniela. Sakra, sakra... Nesnášela jsem svou neschopnost. Krátce jsem zamrkala a lehce se obrátila na Daniela, když na mě promluvil. A citlivě! Bez výsměchu.
Zamračila jsem se. „Jasně,“ příkře jsem odsekla, i když naštvaná jsem nebyla na něj, ale na sebe. Na to, že jsem ukázala víc, než jsem chtěla. Pitomý předmět...
Znovu jsem se odvrátila, abych se začala více soustředit, když do třídy vrazila Cho. A pak sova. To tady nemůže být klid...?

Ale pak, jakoby mi něco sepnulo v hlavě. Takhle si Daniela zase znepřátelím. Hm, jako kdyby na tom záleželo, potřebuji snad nějakého přítele? No, to místo je volné. Ne, je obsazené, protože Jackie nikdo nenahradí. Hotovo. Ale...
„Omlouvám se, budu se snažit,“ zahučela jsem ještě, aniž bych se na Daniela víc otočila a zkusila jsem to znovu. Tentokrát jsem svou mysl jasně koncentrovala jen na sovu. Dopis jsem raději ignorovala, protože jsem se bála, že mě opět svede z cesty. „Tak, jaká ta sova je?“ zkusila jsem se Daniela zeptat, zda mi jí bude schopný popsat.

 
Naira Sinclair - 10. června 2017 13:50
nairah1787.jpg

Velká síň -> Učebna G82

13. září


Alex, Acai, Benji, Mau, Ryan, Týna + ostatní ve třídě

Samozřejmě jsem se nemýlila a když se otočím zpátky, Alex už si banánem lehtá mandle. Protočím nad tím oči a přemýšlím, jestli z toho neustálého protáčení nemůžu mít něco s očima. Namožené svaly? To moje oči byly po těch pár letech hotový bodybuildeři. "Ty jsi vážně příšera," řeknu jí. Na Benjiho jen vypláznu jazyk. Ať si brokolici vyloží po svém!

Nakonec se všichni zvedneme od stolu a ve skupince jdeme na hodinu. Mau nezapomene popohnat Havraspárský stůl, kde ještě všichni sedí a cpou se, jako by už nikdy neměli mít přístup do Velké síně. Kriticky sjedu pohledem jejich výběr a jestli někdo jí maso, zavrtím ostentativně hlavou. Jenom protože sedí u jiného stolu je ode mě nezachrání.

Ve třídě na nás už čeká profesorka společně se Sušenkou. Ihned mám lepší náladu. Já a Angela jsme byly snad jediné, které ta kočička trpěla a nepokusila se nám sežrat obličej, když jsme jí pohladily. Bylo mi jasné, že to ta kočka spíš trpí, než aby nás přímo vyhledávala, ale byla jsem si jistá, že jednoho dne ji přinutím, aby mě měla ráda.

Ve dvojici jsem s Ryanem. No super, doufám, že bude o trochu opatrnější než ten jeho kámoš, vzpomenu si na Dana a neochotně se posadím vedle Ryana do lavice. Kývnu mu na pozdrav, ale naštěstí nemáme čas se nějak bavit, protože Saga zahájí výklad.

Její slova o zaměstnání mě zaujmou. Existovali v kouzelnickém světě mořští biologové? To by bylo super! Skoro si v hlavě začnu plánovat, jak bych na takovou kouzelnickou výpravu vzala tátu, ale ze snění mě vytrhne Mau a její správná odpověď. Jestli se na mě podívá, mrknu na ní. Jestli počítám dobře, tak už Nebelvíru šlapeme na paty.

Zadání úkolu poslouchám co nejpečlivěji, ale je mi jasné, že mi to moc nepůjde. Nitrozpyt mi nešel, protože vyžadoval až moc soutředění. Ale i tak odevzdaně vezmu destičku a otočím se k Ryanovi zády. Sova s dopisem. Snažím se soutředit na obrázek před sebou, ale v mojí hlavě je rozmazaný a připomíná tak spíš šmohou s trochu menší šmouhou.

Najednou do učebny vpadne Cho a za ní vletí do místnosti i sova. Zvědavě ji pozoruje, dokud na ní Sušenka neprskne a sova upustí dopis Ryanovi do klína. Neovládnu se a otočím se, když Acai řekne, že to ani nebyla Ryanova sova. Všimnu si, že dopis vážně není adresovaný Ryanovi, ale je pro Týnu. "Christino, to je tvoje," řeknu nahlas, abych upoutala její pozornost. Ihned si ale vyděšeně přitisknu ruku na pusu a omluvně se podívám na profesorku, která nám kladla na srdce, abychom byli potichu. "Pardon," pronesu už šeptem.
 
Rebecca Eliah Riel - 10. června 2017 13:25
becca227200.jpg

Velká síň -> Učebna G82

13. září


Charlie, Patrick, Mau, Acai, Richard, Ryan+ ostatní kolem nás

"Tak hlavně, že jsi v pohodě," usměju se na Charlieho. Chvilku beze slova jím mandarinku, dokud se kolem našeho stolu neprožene Mau. No jo, hodina. Nitrozpyt a nitrobrana. Neujde mi, jak se na mě Maureen přehnaně usmívá, nejspíš proto, abych se cítila lépe po tom matčině huláku. Úsměv jí váhavě opětuju. Bylo od ní hezké, že se mi snažila zvednout náladu, ale mě by teď nejvíc zvedla náladu volná hodina.

Zvednu se od stolu a společně s chumlem havraspárských se vydám do učebny G82. Charlie se ke mě přidá. "Těžkej, no," odpovím mu s kyselým úsměvem. "Ty Prasinky zní super, ale já ještě musím napsat domů o další povolení..a nejsem si jistá, jak se na to matka bude tvářit," protočím oči. "Ale nápad fajn. Zkusím rodičům po nitrozpytu napsat, třeba budu mít štěstí," řeknu. Moc jsem tomu nevěřila. Nejlepší by bylo, kdybych mohla napsat babičce, ale její podpis by mi byl k ničemu. Matka mě určitě nechá pěkně vydusit, ale otec by to podškrábnout mohl, stejně už ani nevnímal, co všechno podepisuje. "Můžeme jít třeba o víkendu," dodám, když se k nám připojí Patrick. To matka už určitě vychladne a ostatní budou mít čas.

Vejdu do učebny a zamračím se na Sušenku, která mě ve druháku kousla tak, až mi tekla krev. Od té doby jsem si od ní udržovala odstup, ačkoliv se občas objevila na hodinách. Za profesorčinými zády jsou na tabuli napsané dvojice a já zjišťuji, že jsem s Richardem. Rozhodně jsem si od bylinkářství dost polepšila.

"Ahoj," pozdravím ho, když si sednu do lavice a tašku hodím na zem. Profesorka začne mluvit, tak se jí snažím co nejpozorněji poslouchat. Mau uloví pár bodů pro Mrzimorské a já si tiše povzdechnu. Nějaké ty body navíc by nám teď určitě neublížily. Když na mě Richard promluví, souhlasně přikývnu a otočím se k němu zády, abych neviděla jeho ani obrázek.

Snažím se co nejvíc soustředit, ale po dnešním dni nedokážu správně pročistit svoji mysl (4), pořád jsem v myšlenkách u toho huláka a fiaska u jezera. Minutu je ticho, než si frustrovaně odfrknu. "Nic," přiznám Richardovi poraženě. V nitrozpytu jsem zatím nijak nevynikala. Rozhlédnu se, jak to jde ostatním.

Za sebou uslyším něco o ptácích, tak se otočím a pobaveně se na Acai zašklebím. Nemusím být v nitrozpytu dobrá, abych věděla, o jakých ptácích asi mluví. Ale hned se otočím zpátky, abych se znovu pokusila zjistit, jaký obrázek Richard drží. Stále neúspěšně, protože v tu chvíli se otevřou dveře a společně s Cho do učebny vletí i sova, která hodí Ryanovi dopis do klína. Zvědavě sleduju, co to má znamenat.

 
Daniel Fletcher - 10. června 2017 12:52
dan7533.jpg
Ošetřovna - pokoj - G82
Helen, Angela - 13.9.

Úlevně vydechnu, jakmile mě ujistí, že je všechno ok. Vina ze mě začala pomalu opadávat, ne úplně, ale pomalu ano. Pomalu se s ní tedy rozejdu chodbou od ošetřovny až ke schodišti, kde se mají naše cesty rozdělit.
,,Dobře, tak se uvidíme na nitrozpytu." Přikývnu, rozloučím se s ní a rozejdu se na nebelvírskou kolej. Jistě, nechtěl jsem, aby si na mě Snape došláp kvůli tomu, že jsem zranil jeho studentku, už takhle mě nenávidí. Ale zase nenechám po sobě bezdůvodně šlapat. A McGonagallová je občas stará, protivná bréca, ale ještě jsem nezažil, že by se svého studenta nezastala. A tohle byla fakt jenom nehoda, žádný úmysl. To by vedle mě musel být Wittelsbach.
Dojdu tedy na kolej a zamířím rovnou na pokoj, kde se znaveně natáhnu na postel. Jen tak ležím na zádech, ruce spojené na hrudi a civím do stropu. Přemítal jsem nad posledníma dvěma hodinama a nemohl se zbavit pocitu, že se nás vážně někdo snaží zbavit. Víte jak jsem po těláku říkal, že se mě nejspíš snaží zbavit má matka, když mě přihlásila do téhle školy? No, začínám tomu skutečně věřit. A pokud to nebyl nápad mé matky, pak mé proradné sestry určitě. Bože, jak mně vůbec nechybí. Nechci na Vánoce ani domů. To zas bude samé: ´Nicol, Nicol, zlatíčko! Podívej, co jsme ti pořídili, není to to, co jsi chtěla? Alalala.´ Znechuceně se zašklebím. Vím, že mladší sourozenci bývají otravní, řekne vám to každý, když si na něj postěžujete. Ale má sestra je skutečný ďábel. Dcera samotného Satana. Spousta mých kamarádů měla mladší sourozence. Ale žádný z nich nebyl tak panovačný, rozmazlený a poroučivý jako má sestra. A nejhorší na tom je, že příští rok nastoupí do Bradavic.
Zamračeně se překulím na bok. Už slyším svou matku, jak mi klade na srdce, ať dám na Nicolku pozor, že jako starší bráška se o ni musím starat. To určitě. Ta to tak potřebuje. Sehnu se k posteli ke kufru a vytáhnu z něj fotky všech členů mojí rodiny. Máma, táta, můj bratranec a zároveň druhý nejlepší kámoš Jácob a.. počkat. Kdo mi dal do kufru i moji sestru?! Posadím se na posteli a zamračeně se dívám na fotku Nicol. Vidíte ten ďábelský úsměv? Ty lstivý oči?
Hodím fotku zpátky do kufru. Snad z toho jednou vyroste. A jestli ne.. Pak to bude ještě větší svině, než je polovina zdejších zmijozelaček. Ou kurva. Uvědomím si v tu chvíli. Zatím to vypadá, že moje mladší sestra bude pravděpodobně nejnovější členka Zmijozelu...

Jakmile se ručičky hodinek začnou nebezpečně chýlit ke dvanáctce, líně se posadím na posteli a prohnu si oči. Hurá na další hodinu. Snad to bude o něco menší katastrofa, než doposud.
No.. Tak asi ne. Pomyslím si, když stojím již ve třídě a čtu si zasedací pořádek. Angela. Skvělé. Já jsem prostě nikdy nevěděl, co ji říct, o čem se s ní bavit. Ach počkat - s ní se vlastně nejde bavit.. Třeba by to byla fakt skvělá holka, kdyby se trochu odvázala, aspoň někdy usmála nebo promluvila..
Posadím se vedle ní a pozdravím. Nezačínám rozhovor, beztak o něj pořádně ani nestojí, takže nač plýtvat slovy ne? Mlčky poslouchám profesorku a už teď se mi ta hodina nelíbí. Vlastně se mi nelíbí ani její kočka, ale scénu nechám na Ryanovi. Ten z nich měl vyloženě hrůzu a já už jen čekal, kdy začne vyvádět, nakopne ji nebo se dá na útěk.
,,Můžeme." přikývnu a začnu se soustředit. (9) Tím, jak jsem teď neměl chuť příliš povídat ani dělat blbosti jsem se dokázala docela dobře koncentrovat na Angely mysl.
Jenže.. Ona nejspíš ne. Celý ztuhnu, když před sebou uvidím Jackiinu tvář. Lišácký úsměv a dlouhé, ryšavé vlasy. Byla to vážně skvělá holka. Nikdy jsem nepotkal holku, co by měla takovou ránu. Povzdychnu si. S Angelou byly dobré kamarádky a pravděpodobně pro ní není jednoduché, se s její ztrátou vyrovnat. Jackie byla pravděpodobně jediná, kterou si pustila k tělu. A teď když tu není, tak je tu úplně sama.. Ale nemusela by být. Nikdo z koleje by se k ní neotočil zády, ale zároveň nikdo se nebude snažit o něco, o co ona nestojí.
,,Ehm.. Angie.. Můžeš..Můžeš trochu víc zaostřit mysl na ten obrázek? Občas mi tam problikne nějaká sova s dopisem, ale.. Jackie na obrázku asi nebude co." Promluvím tiše, tak tiše, aby mě slyšela jen ona. V hlase se mi mísí trochu smutku. Co provedla, že zrovna ona si zasloužila takhle zemřít?





 
Patrick Gregory Anderson - 10. června 2017 12:45
untitl1171445402.jpg
Hlavní Síň -> Nitrozpyt a Nitroobrana, učebna G82

Pondělí 13.září

Cass ,Charlie, Runa, Becca ,Christina a Saga

Konečně nastal čas dojíst poslední sousto, dopít poslední doušek a vypravit se na hodinu. Nechce se mi, komu by se taky chtělo učit, navíc si nechat od někoho vrtat v hlavě, nebo se někomu vrtat v hlavě. Jen bůh ví, co bych asi tak viděl a jestli by mi to nevypálilo oči. Na druhou stranu, kdyby se někdo ze Zmijozelu vrtal v Hlavě třeba Isaacovi, nebo Reeceovi, mohla by být sranda. Asi by jsme pak potřebovali rychlý transport na ošetřovnu, ale alespoň by bylo o hádě méně.

Zvednu se tedy spolu se svýmy spolustolovníky a zamířím na hodinu. Charlie projevuje soucit Rebecce konstatováním, že je to zatím těžký den a navrhuje se jít odreagovat do Prasinek. Nemohu víc než souhlasit. Je to dobrý nápad a tak se na Charlieho vesele zazubím. "To je dobrý nápad. Šel bych s váma, ale dneska mám už nějaké řešení v knihovně. Ale dkykoliv jindy počítejte se mnou" Řeknu mu. Třeba by jsme se mohli potkat se zmijozelskými na jednom místě, byla by sranda. Mezikolejní vztahy jsou legrace.

Když už mluvíme o hadech. My o vlku a had za dveřmi...nebo tak nějak. Kdo by si pomyslel, že zrovna na nitroobranu mě posadí ke Christině. Tedy, správně bych měl říct lady Christině De Spontin, velmi pěkné, leč nafrněné děvče z velmi vznešené čistokrevné rodiny. Vím to, my čistokrevná kouzelnická aristokracie, máme o ostatních rodinách přehled kvůli sňatkům a těmhle věcem, aby jsme si nevzali třeba někoho příbuzného, je to totiž všechno složitě propojené. Nicméně se ke mně vždycky chovala dobře a vycházeli jsme spolu v dobrém, i když drobné rozdíly tu byly. Ten hlavní byl, že naše rody šly každý jinou cestou ohledně mudlovské otázky. Chris si taky dávala záležet na faktu, že je šlechtického původu. Já to tak nehrotil. Ne, že bych zanedbával svoje povinnosti, nebo nebyl hrdý na svůj původ, jen jsem neměl potřebu to každému dávat okázale najevo. "Jsme to ale pár." Pomyslím si pobaveně a zamířím k naší lavici. Kočky paní profesorky si zprvu nevšímám, ale samozřejmě vím o její pověsti záludné chlupaté bestie. "Hodná čiči" Řeknu kočce přátelsky a rozpačitě se podrbu na zátylku, když po mě Sušenka vrhne jeden ze svých pohledů.

"Zdravím Christino. Máš se? Doufám, že ti chutnal oběd?" Odpovím neutrálně když dorazím k naší lavici, jako správný gantleman počkám až se moje spolusedící usadí a pak si sednu taky. Potom sleduji výklad profesorky Lundquist-Weaverové. Nelíbí se mi, že si mám právě někoho ze Zmijozelu pustit do svojí hlavy a mimoděk se na Christinu podívám, takže si může přečít v mé tváři jak v knize a tam je jediné. Obavy. Všimnu si, že za námi sedí Rebecca. "Sakra, tak blízko a přeci tak daleko.." Pomyslím si a pak se v duchu proplesknu, abych nemyslel na nic jiného, co by mě mohlo kompromitovat,až mi Christina vleze do hlavy.

Když si vezmu kartičku a spatřím na ní obrázek, snažím si jej zapamatovat a už ji chci odložit, když v tom nám paní profesorka poví, že si je máme nechat. "Nu, dobrá." Pomyslím si a pokrčím odevzdaně rameny. Pak se otočím zády ke Chris a po jejím dotazu rozhodím ruce v neméně odevzdaném gestu,asi jakoby mě měla Christina ze zadu odpravit tak jak se to dělá na popravách. "Dělej co musíš kate... Le Roi est mort, vive le Roi!" Prohlásím teatrálně, zavřu oči a upěnlivě myslím na obrázek, který byl na kartičce, ale teď už by mělo být jasné, že si z toho dělám legraci. Nic jiného mi taky nezbývá, jinak bych asi musel řvát strachy. "Felix Felicis, malá lahvička se žlutou tekutinou, zazátkovaná korkem s nápisem Felix Felicis..." Opakuji si v duchu a soustředím se na svůj obrázek.
 
Acai Luqueba - 10. června 2017 10:49
215783.jpg

Hlavní síň > G82

Mrzimorský stůl + Rory, Saga, Thomas, okrajově Caylus a Emily

13. září, Pondělí



„Domluveno.“ houknu na Alex a jejich pět koleček místo obvyklých… co já vím. Je mi to fuk. Hlavně, když na nás nebude hned takhle ze začátku tlačit. Po prázdninách stejně všichni zlenivěli. A odrovnat si tým hned první den, to určitě není dobrý nápad.
Podle toho, jak popisuje zmijozelský tým, by nemělo být zrovna těžké je příště porazit. „Nezapomeň na Richarda a Cayluse. Když už nikdo jinej, tak tihle dva nám daj zabrat.“ Mlasknu, ale jen těžko můžu popřít, jak strašně se těším na první zápas. Chci vidět jeho výraz, až mu zlatonku seberu přímo před nosem. Jsem menší, lehčí a rychlejší. I kdybych byla úplně neschopná, tak mám prostě výhodu. Nicméně upustím od myšlenek na famfrpál, když se začne probírat můj návrh. Nejsem překvapená, že se toho Alex ujala. Ještě jsem nezažila, že by nějakou oslavu odmítla. S nadšením a plnou polní. Jsem zvědavá, na koho tentokrát padne vyloupení kuchyně. Benji se přidává a musím uznat, že má pravdu. Alex by byla schopná čehokoli i střízlivá, natož pak s nějakou tou promilí na žíle.
„Od toho tam budeme mít našeho prefekta. Budeš nám dělat dozor, hlídat nás a tak… Snad tentokrát vydržíš až do konce.“ Zazubím se na Benjiho. Moc dobře si pamatuju, jak minule vytuhnul v tom nejlepším. Ne, že by to vadilo. S Alex jsme se nakonec docela slušně bavily a jemu to pak ráno tak slušelo.
Musím uznat, že mi společnost u oběda fakt zvedla náladu. Ať už to byla Naira a její zelenina, Benji s Alex nebo Maureen a její nevinné reakce na naše popichování, kterého jsem nakonec nechala, protože oproti jiným dnům vypadala dneska Mau docela mimo. Možná ještě šok ze zlomeného nosu – i když po něm není ani památka – nebo šílený průběh Bylinkářství. Ale může to být i cokoli jiného. Nejsem jasnovidec. Dobrou náladu mi neubral ani Rory, který na moje provokativní gesto vůbec nereagoval tak, jak bych si představovala. Sice na něj chvilku nevěřícně zírám a přemýšlím, jestli začínám ztrácet na přitažlivosti nebo je Rory jenom z těch pomalejších, ale nakonec nad tím jen mávnu rukou. Taky to klidně může být tím, že prostě neví, jak takové věci zpracovat. Nebo je to panic… Ne, blbost. Pobavená touto představou to nechám plavat a v povznesené náladě se s ostatními přesunu do učebny.
Pár minut šilhám na tabuli, abych zjistila, kdo mi byl přidělen. Vážně… co všichni mají proti tomu, abych si souseda vybrala sama. Z myšlenek mě probere až Alex. Jen se na ní zazubím. Trojka se sourozenci je rozhodně na mém listu přání, ale myslím, že tyhle sourozence si klidně odpustím.
„Zdravím.“ Zakřením se na Thomase, sesunu se na židli vedle něj a vytáhnu si sešit, abych si mohla dělat zápisky. Profesorku Sagu jsem měla celkem ráda. Podobně jako slečna Rosalie se na všechny neustále usmívala. Byla milá, což se nedá říct o její šílený kočce. „Vsadím se o cokoli, že Sušenka je nejlepší kámoška Norisové. Šílený kočky.“ Prohodím k Thomasovi, než profesorka začne hodinu.
Tenhle předmět mi nikdy nešel. Ne, že bych se neuměla pořádně soustředit, ale hrabat se v něčí hlavě a nechat někoho udělat to samé… to se mi prostě nelíbilo. Možná proto mě předmět ani nebavil a bylo úplně jedno, jestli ho vyučoval Sanny nebo Saga. Nic osobního. Po části se zaměstnáním mi mozek automaticky vypne a začnu se houpat na židli. Zazubím se, když nám Maureen vyhraje pár bodů, ale přestanu dávat pozor a moje židle se zhoupne dozadu trochu víc, než bych chtěla. V tu chvilku dostanu malý infarkt, ale naštěstí se stihnu chytit své lavice, než narazím do lavice za sebou. Pohledem automaticky vyhledám profesorku, ale ta je naštěstí zabraná do výkladu, takže si mé epizody ani nevšimla. Pobavená sama sebou zakloním hlavu dozadu, abych viděla za sebe. Zakřením se na Cayluse s Emily, které vidím vzhůru nohama. Netušila jsem, že za mnou sedí zrovna oni dva. Pak už se posadím normálně a vezmu do ruky destičku s obrázkem. Thomas má ještě nějaké poznámky ohledně kouzla, ale to mi jde jedním uchem tam a druhým ven. Upřímně spíš doufám, že se nebudu muset zapojovat do nějakých soubojů, kde to bude potřeba. Prudce zvednu hlavu, když nám do třídy vletí sova s dopisem. V sovinci jsem sice netrávila moc času, ale za ty roky už jsem okoukala, jak vypadají sovy mých spolužáků. „Hej Týno, nebyla to tvoje sova?“ zeptám se zmateně, když dopis spadne do klína Ryanovi. No… nakonec jsem se mohla splést. Ty sovy vypadají všechny tak podobně…
„Já jsem ready…“ vrátím se zpět k naší práci a otočím se zády k Thomasovi, aby na obrázek neviděl, a snažím se na něj soustředit. Horko těžko uklidňuji svou mysl a formuji v ní přesný obrázek letící sovy s dopisem v zobáku. Snad by se mi to i povedlo, ale má mysl si dělala, co chtěla. Stačilo koutkem oka zachytit i jen nepatrný pohyb vedle mě a má představivost jakoby se urvala ze řetězu. Aniž bych chtěla nebo si to snad uvědomila. Gosh… celý týden se mu tak pracně vyhýbám a pak se na něj culim jako idiot. Měla bych se sebou něco udělat. Nemá cenu se od něj držet dál násilím. Navíc… natočím hlavu jeho směrem, abych si ho mohla prohlédnout od hlavy až k patě. Chybí mi. Pohledem pomalu sjedu po jeho tváři, krku až po tu část, která mizí za lavicí. Na povrch začnou vyplouvat vzpomínky z našeho posledního setkání a utváří naprosto jiný obrázek, než který jsem Thomasovi měla ukázat. Chladné, zakázané prostředí kostela, smyslná ozvěna našich zastřených hlasů odrážející se od holých stěn. Rozcuchané blond vlasy a chtíčem potemnělé zelené oči upírající na mě shora svůj pohled. Silné ruce, které mě drží na místě, zatímco… Ne, měl rameno v hajzlu, držel mě jenom jednou rukou. Ne, že by to bylo nějaké výrazné omezení. Určitě ne pro mě.
Vrací se mi všechny ty omamné pocity, kvůli kterým jsem schopná zapomenout na okolní svět. Tiše si povzdychnu. Ať už to tehdy dopadlo jakkoli, průběh byl naprosto bez chybičky.
Z příjemných vzpomínek mě vyruší Thomasův hlas. Pár vteřin mi trvá, než mi dojde, o čem vlastně mluví. Donutí mě to se zasmát. „Sorry. Nechala jsem se trochu unést.“ Omluvím se, ale pravda je, že mi to není ani trochu líto.
„No… je tam sova. Sova je pták… tak jsem myslela na ptáka.“ Snažím se svůj smích nějak krotit, aby to nepřitáhlo pozornost profesorky.
 
Thomas Alexandr Black - 09. června 2017 14:55
thomas14874.jpg

Nebelvírský stůl-->Sovinec-->Učebna G82

Didý, Christian a další u nebelvírského stolu, Acai.

Pondělí 13.9.



Pobaví mě sestřina reakce na téma zmije a šprt.
„Jasně. Hele, víš že zmijozelští nemají smysl pro humor. Ani bych se nedivil, kdyby tě teď sledovala na každém rohu, jestli jí náhodou neděláš do její Máničky,“ odpustím si tentokrát fórky na domácí úkoly, i když je to jasné. Co by holka jako Dee viděla na polovičním mudlovi. Všichni tady víme, že je to rasistka jak na barvu kůže, tak na kouzelnický původ.

To už ale Chris reaguje na otázky ohledně oslavy.
„Průser? Pár bodů dole, koho to zajímá. Víš co, když jsou teď povolené vycházky,“ zamávám Chrisovi před obličejem čerstvě napsaným dopisem, „tak si můžeme dát prostě pár máslových ležáků U Tří košťat. A přípitek medovinou.
Ale s žabkami počítej. Jen kdybys náhodou našel Flaviuse Blacka, tak si ho zabírám. Sbírám jen kartičky s příbuznými a upaluji je, přičemž pra pra děda ještě nemám. Je to zábava, koukat se jak všichni ti černokněžníci hoří na hranici. Škoda, že taťka nebyl ničím významnej, tak kartičku nemá. A rodinné fotky už mi došli. Když mi bylo tak dvanáct, našel jsem poslední, a ten šmejd si furt nechtěl nechat ustřihnout hlavu. Nakonec jsem překecal matku, verzi z té fotky, aby ho proklela pomocí petrificus totalus,“
pronesu pyšně.

Trochu se zamyslím, proč to tehdy vlastně Didý zabalila tak brzo. Chvíli mi trvá, než si vůbec vzpomenu, jak jsem dopadl já. Myslím, že jsem si to tenkrát docela zasloužil. Proč na mě ale byla naštvaná Parvati, to nevím. A s kým vlastně Didý odcházela na pokoj tak brzo?

„Hned jsem zpátky. Ještě zaběhnu poslat ten dopis. Chci co nejdřív do Prasinek.“
S těmito slovy vyběhnu rychle k sovinci a rozhlédnu se po dostupných školních sovách.
„Tak co? Která z vás má chuť letět do Londýna?“
Zvláštní, jak sovy doopravdy rozumí a vždycky se rády nabídnou. To létání je zjevně těší.

Následně dorazím zpět do velké síně a nestihnu se ani posadit. To totiž už sestra urguje, abychom vyrazili do učebny. Jen co jsem doběhl, musím tedy běžet znova, ale soutěž je soutěž.
„Říkej mi ještě o tom, jak na sobě nemakám. Do sovince jsem běžel a hned na to sem. Mám nasportováno dost a ty si mě dobíráš jen pro to, že mě sama nemůžeš mít. Se pak ani nedivím, že si o nás všichni myslí, že jsme incesťáci, když mi furt čučíš na zadek, jakmile se nekoukám.“
Tak, a máš to mrcho... nebo to bylo spíš trapný? No, neva.

Už se ani nedivím, že nás zase s Didý rozsadili. Zjevně se prostě kantoři dohodli a bude se teď kombinovat náhodně mezi kolejemi. Bez komentáře. Ten tentokrát obstarala sestra důstojně za nás oba.
„Hodně štěstí. Bacha, aby tě neuštkla.“

Sám zamířím k přidělenému stolu, kde mám býti ve dvojici s Acai. Když se sejdeme, věnuji jí úsměv a pozdrav:
„Čauves, Acai. Jak to jde?“
Jo, tahle spolužačka byla vždy trochu výraznější, a to se mi na ní líbilo... v rámci mezí, pochopitelně.

Poslechneme si vyprávění profesorky. Asi její nabídky využiji, chci zjistit, jestli mám na to, stát se lovcem černokněžníků. Že bych si konečně upalování smrtijedů vyzkoušel naživo.
Poté, co si poslechneme výklad, při kterém jsem neměl ani tušení, jakým zaklínadlem se mysl otevírá.
„A zaklínadlo je stejně trochu nepraktický. Jestli se učit nitrozpyt, tak jen pro to, abych ho využil při souboji nebo při výslechu. Už vidím, jak se někdo nechá, když mu budu mávat před obličejem hůlkou.“
Poté mě ještě napadne si to udělat trochu zajímavější. Myslit na nějakého spolužáka nebo kantora a hádat o koho jde. Já bych myslel na Rosalie, to je kočka toho nejroztomilejšího druhu. No, ještě si pár let počkám a pak vypustím Thomase romantika.

Otočím se k Acai zády a zavřu oči. Zklidním mysl a zeptám se: „Můžeme?“
A tak, přesně podle instrukcí myslí zajedu Acai do mysli. Doopravdy to není tak lehké, jak jsem čekal. Obraz je z počátku matný, ale poté se vyjasní (9).
Co to sakra je? Sakra!!!
Raději jí okamžitě vylétnu z hlavy, protože tohle jsem doopravdy vidět nepotřeboval.

„Víš, Acai, čekal jsem spíš kolečka nebo čtverečky. Musím uznat, že tvá představivost je ovšem na vynikající úrovni. Hele,“ ztiším ještě víc, aby nás doopravdy nikdo neslyšel. „Hele, co tam bylo za obrázek? Já jen, jak jsi z toho proboha zvládla udělat nahatýho Cayluse?“
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.89941501617432 sekund

na začátek stránky