| |||
Konečně oběd...? Hm, asi teda ne15. října Učebna E251 -> Velká síň profesorka McGonagallová, Maurice Bylo pro mě skoro až neuvěřitelnou úlevou, když se naše trápení rozhodla profesorka McGonagallová ukončit. Pohlédnu na Huberta a oddechnu si. Ještě nám profesorka zadá úkoly na další hodinu a zmíní i možnost přezkoušení. Vzhledem k mému výkonu u prvního kouzla bych se asi měla nechat... No, asi bych si to mohla taky natrénovat. A zatímco se potácím mezi svými myšlenkami, už u mě stojí Maurice a bere si zpátky svého krkavce. "Ne, byl hodnej," odpovím mu. "Teda, úplně zticha nebyl, ale nerozuměla jsem mu, takže to je asi jedno." Mezitím se ke mně připojí Sísa, která se rozhodla opustit Patrickovu lavici sama, bez čekání. Automaticky ji pohladím po hlavě, zatímco ona sleduje náš rozhovor. Další Mauricova otázka mě trošku zarazí. "No, chtěla jsem se učit na Dějiny, musím si dopsat test," řeknu nejprve. Ne, že bych se na to předtím vyflákla, ale vždycky bylo lepší si ty zápisky ještě aspoň jednou, dvakrát projet. "Ale jako klidně ven jít můžu, aspoň si před testem trochu vyčistím hlavu." Vlastně to vůbec neznělo jako špatný nápad. I když... pořád bych se ráda učila... Třeba se můžu na to podívat, když budu u toho jezera? Mezitím se většina třídy začíná přesouvat na oběd a to stejné napadá i mě. Začnu si balit věci a zvedat se z místa. "Hele, nechceš jít na oběd? Když jdou všichni ostatní," zeptám se jeho na oplátku já. "Můžeš na mě počkat, ale nejdřív si ještě něco chci vyřídit u profesorky." Lehce pokývnu směrem k ní a hned za ní vyrážím, má kočka v patách jako můj stín. Před profesorkou působím trochu nervózně, ale nakonec ze sebe vytlačím to potřebné. "Omlouvám se, že ruším," začnu nejprve. "Bylo by možné si nějak zapůjčit ty mandelinky, abych si mohla natrénovat Pilae Irideo? Ráda bych se na to nechala příští hodinu přezkoušet." Naštěstí odpověď byla kladná a přede mnou se objevuje sklenice s mandelinkami. S poděkováním si ji vezmu a uklidím do brašny. Budu se snažit tomu věnovat každý den alespoň trochu svého času, ale uvidíme, jak se mi to povede. Tak jo, můžeme. Ať už na mě Maurice počkal, nebo ne, vyrazila jsem i se Sísou v zádech směrem k Velké síni, kdy už by na nás mohl čekat oběd. Jak jsme se ale blížili, neunikl mi nepříjemný závan. Známý a velice nepříjemný. Prázdný žaludek se začínal podezřele kroutit. Normálně je těch vůní víc, ale teď... Ne, jenom to ne. Jenom to ne! Po otevření dveří se mé pochyby naplnily. A s panikou jsem zírala na jídla na stolech a žaludek se mi svíral. Jak hlady, tak znechucením. "No, tak dneska asi neobědvám," okomentovala jsem nahlas. Bylo mi jedno, jestli nebo kdo tohle slyšel. Jen jsem s vystrašeným pohledem koukala po stolech a hledala něco, cokoliv, jehož součástí by nebyly houby. No, to sladké asi nebylo z hub, jenže z toho se nenajím. "Bohové, za co mě trestáte?" zamumlala jsem s pohledem vzhůru. Se skleslými rameny a zklamaným výrazem jsem vyrazila k nejbližším přílohám a na talíř jsem si naložila samotné hranolky a krajíc chleba. A pak těch čokoládových houbiček, ty mi aspoň v tom žaludku zůstanou, až je sním. Vyhledala jsem Maurice a sedla jsem si naproti němu. "Tak, tohle je můj dnešní oběd," okomentovala jsem smutně. Chtěla jsem se pokusit o vtip, moc se mi to však nyní nepovedlo a já nedokázala skrýt pocit zklamání z dnešního výběru. |
| |||
Z učebne E215 do Veľkej siene 14. října
|
| |||
Učebna E215 - přeměňování Kenji a Rebecca 15. října, čtvrtek „Neboj, postarám se o ni dobře,“ přeberu žabku od Beccy a jdu si sednout do své lavice, kde vyzkouším rovnou kouzlo na proměnu žáby v šálu (58-15=43%). „Scarfulgo“ Špionka se promění v šálu – zelenou šálu, která se jakoby nafukuje. Kopíruje pohyby žabí tlamy a dýchání. Hned potom se ozve podezřívavé kvák, jako kdyby si nebyla jistá, jestli je všechno okolo ní v pořádku. Než proměním žábu zpátky, počkám na profesorku, až projde okolo, aby můj výtvor viděla. „Reparifors!“ napravím zpátky šálu do podoby žáby, stejně jako napoprvé říkám kouzlo dvakrát, aby se mi proměna podařila. Špionka se přikrčí a poposkočí na stole blíž k její majitelce sedící vedle nás. „Tak co, jak to jde...“ zeptám se vedle Beccy, všimnu si ale hlavně výtvoru Kenjiho. Ten proměňoval Hagridovu tykadlatku a moc se mu s ní nedařilo. Syčivě se uchechtnu. „Hmm, to vypadá dobře. Vypadá to jako něco, co by nosila moje babička,“ přiznám, když sleduji šálo-tykadlatku. Zní to jako vtip, ale nejsem daleko od reality – nepohrdla by ani mojí zelenou šálou, která si občas odkvákne. Přehodím přes rameno brašnu vedle stolu. Žábu vezmu do dlaní, přední nožičky jí visí dolů mezi mými prsty a vstanu. Koukám se shora na Beccu a Kenjiho. „Jdete na oběd? Hele, cože vlastně máme po obědě?“ Rozvrh mám zahrabaný někde v tašce a tak mě to možná ani moc nezajímá. „Jo a nevíte, kdo je dneska na hřišti?“ Při myšlence na famfrpálové hřiště se mi vybaví stadion a podium pro kapelu. Dostanu strašnou chuť zahrát si zase na kytaru. Možná i kvůli lístku na nástěnce, který jsem před hodinou četl. |
| |||
Hlavní síň 14. října Jen co jste se blížili k masivním dveřím od jídelny, už jste mohli cítit, jak se ze síně line zvláštní vůně hub. Tomu tak povětšinou nebývá - většinou se vůně různě překrývají a tvoří neurčitou směsici vůní a pachů, jak stoly překypovaly rozmanitým druhem pokrmů. Teď však nejintenzivnější vůni tvořily právě houby. U vchodu zevnitř hlavní síně se kdesi vzaly dvě obrovské muchomůrky červené. Jsou tak velké, že se pod jejich klobouky s přehledem schováte. Už při prvním pohledu, těm nedůvěřivějším při prvním dotyku - je jasné, že jsou to pravé, živé houby. A nejsou jediné - dál od vchodu stály další a vpředu hlavní síně byla dokonce houba, jejíž pohyby vypadaly, jak kdyby tančila. Co se nezměnilo - byly stoly přetékající těch nejlákavějších pokrmů. Jediným rozdílem - všechna jídla obsahovala houby, nebo měla jejich tvar. Na stolech byly nejrůznější krémové houbové omáčky, obalované žampiony, houbová bramboračka, houbové rizoto, smaženice a samozřejmě nechyběly ani potřebné přílohy jako brambory, rýže, pečivo, hranolky nebo krokety. V široké, skleněné míse byly barevné, marshmallovnové bonbonky, také ve tvaru hub včetně čokoládových houbiček. Skřítci v kuchyni měli dnes očividně opět žertovnou náladu, ostatně - není to poprvé, co si na vás něco nevšedního připravili. |
| |||
|
| |||
E215: Přeměňování → Nebelvírská ložnice → Knihovna 15. října, čtvrtek dopoledne Robert, Acai Jakmile to profesorka dovolila, celkem ráda jsem vrátila proměněného potkana zpět Richardovi. Se štěstím se mi ho podařilo zpacifikovat a zavřít do krabice. Už jsem nyní chápala ten Richardův výraz. Ferdinand byl opravdu zlatíčko… |
| |||
E215 Štvrtok 15.října
|
| |||
Hodina přeměňování 15. října Učebna E251 profesorka McGonagallová, Barča Po mém prachbídném výkonu si rozprostřu šátek ze svitlouna na lavici a těkám očima po učebně. Sleduji Barču co dělá a mým Hubertem. Napodruhé se jí podaří něco jako pernatá šála. Musím se usmát jak si šálu vezme a omotá kolem krku a pohladí. Když se na mě tázavě podívá, spiklenecky na ni mrknu a s úsměvem pokývnu, že mi to nevadí a myslím, že snad ani Hubertovy. Všechny ty svoje sprosťárny, může odčinit, že alespoň chvíli dělá parádu. Sleduji Barču s šálou poměrně dlouho, líbí se mi a přemýšlím co vlastně dělá v zmijozelu. I když přece dobře vím, že to rozdělení zde je spíš symbolické a nic to nemusí znamenat, je zvláštní, že nějak automaticky předpokládám, že to je nějaký pukavec. Ty koleje, sice mají povzbuzovat soutěživost, ale taky dost vytváří předsudky. Ještě chvíli na ni trochu nepřítomně zírám a přemýšlím, ale pak vezmu svůj konečně vytvořený šátek ukážu na něj hůlkou a vyslovím zaklínadlo "Reparifors!" Šátek zmizí a já opatrně zase vezmu svitlouna do ruky, tak aby mě nepokousal a pohladím ho aby se uklidnil a předám zpět Patrikovi s poděkováním za půjčení. Konečnou tečkou, je pro mě když si i profesorka všimla, že mi to dnes šlo jak ponocnému. Na její otázku, jen sklopím oči a trochu se zardím. Chvíli mlčím a pak teprve odpovím. Nehodlám se vymlouvat nebo fňukat, ale co na to říct, když jsem to tak posral a přitom jsem se na to připravoval? Že jsem gramla ... asi? "Paní profesorko omlouvám se, dnes asi nemám svůj den na co sáhnu to zkazím. Moje chyba nic jiného. Jestli by Vám to nevadilo rád bych si dnešní výkon opravil." Pohlédnu jí do očí, že to musím říkat zrovna jí, ženě, která mě inspiruje, mě neskutečně sere, ale třeba jsem opravdu na některé věci prostě levej. Pak už jen závěr hodiny, kdy profesorka informuje o možnostech přezkoušení. Je konec. Zajdu si ještě pro Huberta k Barbaře. "Tak co nezlobil tě ten můj pták moc?" Převezmu od ní Huberta. "Hele co máš v plánu teď po obědě? Nechceš si se mnou po obědě vyrazit k jezeru? Nějak mám toho všeho dnes dost." Vypadne ze mě aniž si vlastně moc uvědomuju co říkám. Když si to uvědomím trochu ve mě hrkne a zastydím se. Pozval jsem ji teď na rande nebo ne? Jsem vážně trochu švihlej. Ty vole co jsem to zas udělal? To je den toto. Zabloudím očima ke Kirbimu jako by o pomoc a čekám co řekne Barča. |
| |||
Přeměňování v E215 Studenti 5. ročník 15. října Samozřejmě zaregistruji, že výměna mazlíčků není vždy výměnou takovou, jakou bych preferovala, tedy aby každý kouzlil na jiném druhu. Ale holt s vysokým počtem majitelů koček a havranů se nedá nic dělat. Alespoň si vyzkouší kouzlení na cizím zvířeti, které jinak reaguje. Až budou jednou v terénu, zaručeně tuto zkušenost ocení. Pohladím Clause po peří a mlčky sleduji, jak si studenti počínají. Někde se to povede hned napoprvé, někde jsou výsledky tristní. Například takový pan Coligny očividně nebyl dnes ve své kůži. Již předešlá kouzla zvládl s odřenýma ušima a toto poslední kouzlil dokonce na sedmkrát. ,,Všechno v pořádku Maurici?" Zeptám se ho, když se zastavím u jeho lavice a hledím na jeho výsledek. Jeho kolejní kolega pan Pye naopak zakouzlil na výbornou, když modrého potkana přeměnil na první dobrou. Při pohledu na počínání pana Ogaty se trochu zachmuřím. Asi jsem ten Nebelvír předtím zbytečně přechválila.. Odtrhnu pohled od studentů k nástěnným hodinám ve třídě. Zbývalo posledních pár minut. ,,Tak, pomalu dokončete své poslední kouzlící pokusy a vraťte mazlíčky zpět svým majitelům."Promluvím ke třídě a vrátím se ke katedře. ,,To by bylo tedy pro dnešek vše. Na příští hodinu si mazlíčky doneste znovu, budeme dnešní látku opakovat. Taky si dostudujte učivo až do strany 128. Pokud se někdo bude chtít na příští hodině nechat přezkoušet, hlaste se jako vždy na začátku hodiny." S tím ukončím dnešní hodinu přeměňování a propustím je z hodiny. Ještě nějakou chvíli po skončení hodiny ovšem zůstávám ve třídě pro případ, kdyby ode mě někdo něco ještě potřeboval. ----- Další hodina přeměňování bude pouze shrnuta v příštím posuvném postu, tedy nebudeme ji herně sehrávat. Pokud se vaše postava bude chtít nechat na příští hodině přezkoušet, stačí to zmínit (a raději zvýraznit) v příspěvku, případně mi to dát vědět do zpráv. Podle toho budeme s PJ týmem průběžně sledovat a hodnotit přípravu vaší postavy na přezkoušení. Pravidla přezkušování naleznete v homepage v sekci "Známkovací systém". |
doba vygenerování stránky: 0.96903085708618 sekund