Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 29. března 2024 13:08Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Janna Parker - 09. června 2017 09:42
12459888953867.jpg

Velká síň –> G82

13. září, pondělí




Oběd uběhl tak rychle, že mi to přišlo, že jsem sotva mrkla a byl pomalu čas se přesunout na další hodinu. Docela by mě zajímalo, jestli po událostech z dnešního rána a dopoledne se mi podaří mít natolik klidnou mysl, abych zvládla takovou hodinu, jako je Nitrozpyt. Možná kdybych se ještě pustila do nějakého dýchacího cvičení, ale zatím tomu nechám volný průběh. Když to nebude zahrnovat plavání v temných vodách a nebo snahu herbologického analfabeta poprat se s rostlinami, tak by to snad mohlo nějak vyjít.

S lehkým úsměvem jsem kývla spolužákům, kteří mi přání vrátili a pustila jsem se do jídla. Bylo docela dobré, takže aspoň na chvíli jsem přestala myslet na zatím zkažený den. Dokonce se začnu cítit trochu unaveně, ukolébaná teplým jídlem v žaludku, že bych si nejraději na pokoji dala dvacet, ale na to bohužel už není čas.
Vstanu od stolu, udělám krátkou zastávku v pokoji, abych ji vyzvedla potřebné věci na hodinu a zamířím do učebny G82.

Na obličeji se mi objeví úsměv, když na jedné lavici spatřím kočku naší učitelky. Jo, já a kočky, to je úplně jiné kafe, než kytičky. Že bychom měli milé zpříjemnění dnešní hodiny? No, na jednu stranu o tom silně pochybuju, na druhou by to bylo docela fajn.
Obrátím svou pozornost k zasedacímu pořádku, očima hledám svoje jméno a kolegu do dvojice.
No, my v hodině herbologie a vlku a tentokráte na mě padla Helen.
Posadím se do určené lavice, na roh odložím všechno, co jsem si s sebou přinesla a naslouchám profesorce. Jsem i trochu zvědavá, co letošní hodiny s ní přinesou.
Profesorka neopomene zmínit, že letošek je pro nás důležitý z důvodu výběru povolání. Sakra, vím, že se tom letos nevyhnu, ale zatím se to ve mně stále pere, z jedné strany tlačena do seriózní pozice mámou, z druhé strany nepřímo ovlivňována tátovou laxností. Jestli se nějak nerozhodnu, pak si budu muset s profesorkou dojednat schůzku, ale to si nechám až jako poslední možnost.

"Ahoj, vypadá to, že jsme na tohle my dvě," usměju se na Helen a pokývnu hlavou směrem k obrázku, který leží na lavici.
"Tak jo, za mě můžeme," oznámím. Snad.
Vytočila jsem se zády k Helen, pro jistotu jsem se párkrát zhluboka nadechla a vydechla. Pomalu jsem začala odbourávat myšlenky na to, co se děje kolem mě a snažila se koncentrovat jen na mysl mé zádysedící. (1)
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 08. června 2017 23:14
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Hlavná sieň --> G82


okrajovo Bendžík, Acai, Naira, Maureen, + Charlie

13.9., Pondelok



Maureenin výraz je jednoducho na nezaplatenie a ja v kútiku duše dúfam, že ju Rory stihne odfotiť. Tvárila sa, akoby práve zbadala Caylusa obrábať nejakú sukňu za gobelínom. Chechcem sa celú cestu do učebne, popričom stihnem uistiť oboch mojich hráčov, že porada ohľadom tréningov sa bude určite konať pred našou menšou oslavou. Stíham popri plánovaní spoločnej akcie v povznesenej nálade ešte občas mrkať na Benjiho a v hlave sa mi čoraz živšie vytvárajú imaginárne obrazy zo sprchy.

Určovať nám dvojice a miesto kde budeme sedieť je nejaký nový trend? Čo s tým všetci majú?
Povyskočí mi obočie, keď mi zrak ako na prvú vec v triede padne na zasadací poriadok. Nájdem svoje meno vedľa Charlieho. S tým chlapcom som snáď nikdy nemala žiaden konflikt, pár krát som ho začula spievať a bolo to prekvapivo dobré a ešte sa naňho dalo aj pozerať. Celkom som si ho vždy vedela predstaviť, ako s Kenjim zakladá nejaký rokforstký boyband. Koniec koncov teda voči vopred udeleným partnerom nemám vôbec žiadne výhrady. Preletím očami s kým je zvyšok našej žltej party. Pred odchodom do svojej lavice piateľsky štuchnem do Acai.
Nenechaj sa zlákať do trojky, spoluúčasť na inceste je hriech.
Žmurknem na ňu so širokým úškrnom, narážajúc na klebety, ktoré nielen dnes kolovali po škole. Následne zamávam aj Rorymu, Mau, Naire a Benjimu, keďže sme sem prišli spoločne a v nasledujúcej sekunde sa už presúvam k lavici, kde sedí môj partner.

Popravde, absolútne netuším po minulej hodine, čo mám od tohto čakať.
Odpoviem Charliemu s podobne prívetivým úsmevom na privítanie, načo sa sa zožuchnem na stoličku. Keď som prvý krát počula názov tohoto predmetu, ako prvé mi v hlave vyskočilo kvantum teoretického učiva. Niečo ako aritmancia- veľa rečí a učenia a príliš málo niečoho produktívneho. Hneď na prvej hodine sme sa ale hrali tú zvláštnu hru, a vyzeralo to celkom nádejne. Okamžite však nastala zmena profesora, a ja som bola teraz zmätená, či sa tešiť alebo obávať. Zahliadnem profesorkinu mačku, sušienku, a musím odolávať masochistickému nutkaniu preskočiť lavicu a skúšať ju hladkať. Občas som si to brala až osobne, že sa nechcela nechať. Chystám sa spýtať Charlieho, čo si on od dnešnej hodiny sľubuje, ale profesorka Weaver začne rozprávať.

Keď rozprávala o kariére, v podstate som to púšťala z uší. Nech to vyznelo akokoľvek zhýčkane, pre peniaze som pracovať nemusela, takže som sa tým netrápila. Plánovala som ísť v tatových šľapajách a robiť to, čo ma baví. Takže pravdepodobne hrať metlobal, alebo behať krížom krážom po krajine a naháňať čo najčudnejšie zvieratá. Alebo začnem páliť svoj vlastný alkohol.
Možností bola kopa.
Viac ma zaujme, keď sa profesorka dostane k náplni dnešnej hodiny.
Eej, takže ďalšia hra?
Natešená, že nebudem počúvať nudné výklady sa okamžite otočím Charliemu chrbtom a pohodlne si o neho opriem chrbát aj hlavu, narušiac mu bez otázok jeho osobný priestor.
Toto vyzerá celkom zábavne. Môžeš hneď začať.
Poviem potichu, jasne dávajúc tými slovami najavo, že dojmy z tejto hodiny idú zatiaľ hore. Otočím doštičku a zahľadím sa na obrázok. Snažím sa vytesniť z hlavy Maureeninu šokovanú tvár, Nairine vyhrážanie sa s lyžičkou a brokolicou aj Bendžiho v obláčikoch pary pod tečúcou sprchou a myslieť len na sovu, ale myšlienky mi utekajú kade tade. Vždy sa mi podarí sústrediť na pár sekúnd a potom sa pristihnem o tom, ako čučím na obrázok bez toho aby som ho vnímala a napoly snívam. Chvíľ si dokonca myslím, že snívam naozaj, keď sa mi pred očami preletí naozajstná sova, nasledujúca meškajúcu Cho, no keď sa dostane so Sušienkou do zrážky, dôjde mi že tá sova je naozajstná. Keďže však iba pustí nejaký list Ryanovi, neriešim to- na to je tu Saga. Namiesto toho sa rovnako neúspešne ako predtým vrátim k mojej úlohe.
Vidíš niečo?
Šepnem k Charliemu. Keďže mám opretú hlavu o tú jeho, mal by ma počuť aj keď hovorím potichu,











 
Alastor Krimmer - 08. června 2017 23:00
al1932.jpg

Velká síň-->Učebna G82

Osazenstvo zmijozelského stolu, Dee, Sinestra

Pondělí 13.9.



„Já to pochopil tak, že musíme získat povolení od rodičů všichni. Technicky vzato ještě pár dnů nepůjde nikdo. Otci napíšu, ale sova do Londýna letí docela dlouho,“ komentuji Richieho, ohledně výjimky v návštěvě Prasinek.
Poté dám Dee pusu na hlavu a sleduji tu scénu u havraspárského stolu. Takže jak jsem prorokoval, tak se stalo. Profesor Snape zakročil téměř okamžitě.
„Takhle přede všemi. Ne, že by mi nějak vadilo, že se líbají, ale tohle je vyloženě proti školnímu řádu. Měli by si vzít příklad z nás, Dee. Přeci si také dokážeme projevovat… náklonost, a nemusí z toho být hned něco takového.“
Jasně, věděl jsem okamžitě, na to někteří myslí. Ale považuji za veliký rozdíl letmou pusu, případně položenou hlavou na rameni, a takovéto zkoumání mandlí jazykem. To si mají nechat do soukromí a neobtěžovat s tím kantorský sbor. Hlavně když ví, že si profesor Snape dává tak záležet na dodržování školního řádu. Jistě, někdy je možná lehce nespravedlivý, ale i tak mi nenáleží, stejně jako ostatním spolužákům, jeho postupy hodnotit. Přeci jen je kantorem již poměrně dlouho a má zkušenosti, které nelze zpochybnit.

Něco na tom, co Richie říkal mi připomene, že také musím zajít za svým kolejním vedoucím. Potichu tedy seznámím Dee se svým myšlenkovým postupem.
„Asi bych měl po hodině zajít za profesorem Lupinem. Musím si zjistit co a jak s tím prefektováním.

Jasně, vyrazíme.“

Ještě než odejdeme z velké síně, zmíní Dee, že bych jí mohl seznámit s kamarády z koleje. Upřímně si nejsem jistý, jestli některé už nezná lépe, než já.
„Jistě, můžeme si třeba k večeři sednout k nám. Ale předem upozorňuji, ne všechny znám úplně nejlépe. U nás v koleji jsme spíš studijní typy a tak se spíš zavíráme do knihovny, než že bychom se nějak extrémně sbližovali. Máme knihovnu dokonce i ve společence… z větší části.“
No, s tím, že jsem strávil poslední léta většinu volného času tím, že jsem trénoval v opuštěné učebně kouzla napřed, se zmiňovat nemusím. Už tak jsem pro asi hrozný šprt.

K mé nelibosti bohužel nejsme ani na další hodině spolu s mojí princeznou, ani s žádným kamarádem z koleje, jako je například Cass, za kterou bych byl asi nejvděčnější, protože jsem si na ní zkrátka zvykl. Ale zjevně začali kantoři letos praktikovat promíchávání dvojic a nedá se nic dělat.
„Tak zatím.“

Jo, tohle bude ještě zajímavé. Tentokrát jsem ve dvojici se Sinestrou. Mám dojem, že ani jí jsem se zrovna nezamlouval od první chvíle, kdy mě Dee vzala k jejich stolu, ale co se dá dělat.

Vyslechneme si nejprve proslov. Otázka karierní poradny mě vlastně nezajímá, už vím dávno, co chci dělat. Legendární obor záhad, jo, to by mě bavilo.
Následná výuka, to je mnohem zajímavější oblast. Když jsem si přečetl učebnice o nitrozpytu a nitrobraně, hned jsem věděl, že to bude jeden z mých oblíbenějších předmětů. A Legilimens si přeji zkusit už od začátku školního roku. Bohužel je to jedno z těch zaklínadel, které se nedá zkoušet jen tak nanečisto. Docela si divím, že nám ho profesorka dovolí použít. Je to přeci jen mentální kouzlo a ty, když se zvrhnou, umí nadělat paseku.

Dle instrukcí si vezmu kartičku. A jejda, pentagram, to je skoro osudová kartička pro mě. Jen jí obrátím vzhůru nohama, aby to mělo ten správný význam, a soustředím se na ní. Teoreticky vím, co mám dělat. Postavím si kolem mysli hradbu prázdnoty. Nemyslím téměř na nic. Kdykoli mi myšlenka k něčemu sklouzne, ihned jí zapudím a myslím jen na černou tmu. V té tmě si poté představím symbol na kartě a snažím se myslet jen na ten symbol.

Najednou pocítím, jak se mé mysli někdo dotkne, ale je to spíš lehoučké otření, protože teoreticky vzato bych měl vyloženě cítit, jak se mi do hlavy někdo nabourává. Alespoň při použití kouzla. Je jasné, že zkušený nitrozpytec by mi hlavu prohledal a já bych neměl ani tušení, že něco proběhlo.
 
Diana Gabriela Black - 08. června 2017 22:19
217783139.jpg

Velká síň ---> Učebna G82

Thomas, Deirdre

Pondělí 13. září



„Žádná paranoia! Jen moc dobře znám. Na chvilku se otočím a ty mi to všechno sníš,“ odvětím Thomasovi. „Si snad děláš srandu,“ řeknu nevěřícně a strčím si do úst jeden měsíček. „Proč by si něco takového myslela? Já si k němu nesedla. To profesorka nás tak rozdělila. Já s ní bojovat nehodlám. Nemám důvod, ovšem pokud mi někdy zase uzme jídlo přímo z rukou, tak jí klepnu přes prsty.“ Začnu loupat další mandarinku. „Jo a Cassandra říkala,“ zalžu jen tak mezi řečí, „že nemá zájem dokud na sobě pořádně nemákneš,“ rýpnu si do bráchy a dloubnu do něj.

Nechám ho, aby si „intelektuálně“ popovídal s Chrisem, když si myslí, že je v tomto ohledu lepší než já. Jen protočím oči, když se dostanou k tématu Isaac a Recce. Docela by mě zajímalo, jestli by to řešili, kdyby to byl tradiční pár.

„Dovol,“ řeknu Chrisovi, když dneska už podruhé naráží na otázku alkoholu. „já to tehdy zabalila relativně brzo, ale nebylo to kvůli tomu, že bych přebrala.“ Nezlobím se na něj za to, ale mám takový dojem, že spolužáci předpokládají některé věci jen na základě zdání. Ovšem všichni víme, že zdání někdy klame.

„Měli bychom jít,“ řeknu bráchovi a strčím si do pusy poslední kousek oloupané mandarinky, „za chvilku začne hodina.“ Zvednu se od stolu, ale ještě si s sebou vezmu jablko a banán, do něhož se pustím už během cesty do učebny G82. „Schválně, kdo tam bude dřív,“ vyzvu bratra k závodu a rovnou se rozeběhnu.

Brácha má výdrž a společně se zasekne ve dveřích. Nedám se a blokuju mu cestu, abych do místnosti první vstoupila já. Ovšem nakonec oba vpadneme dovnitř ve stejnou chvíli. „Trochu chladno. Co říkáš,“ pronesu k němu. Možná chladno, ale pro mě podstatně příjemnější vzdoušek a teplota než ve skleníku. „Dobrý den, profesorko,“ pozdravím Sagu Weaverovou a kouknu na tabuli, kde jsou napsaná jména po dvojicích. Co to zase je? „To si snad dělá srandu,“ ujede mi a dloubnu do Thomase, aby se taky podíval na tabuli. „To musí být nějaký blbý vtip!“ Já chci být s bráchou! Proč nám tohle dělají? Co jsme komu udělali. „To není fér!“ postěžuju si. „Přej mi štěstí,“ řeknu a kouknu na svou partnerku v téhle hodině. Vypadá veeeeelice nadšeně!

„Ahoj,“ pozdravím Deirdre a zapluju do lavice. Má kolegyně se zdá vskutku velice nadšená, že je ve dvojici se mnou. Když začne profesorka mluvit, kouknu přes rameno na bráchu. Naštěstí není daleko. Zbystřím, když Weaverová začne mluvit o otevírání mysli. S Deirdre by tento úkol mohl velice zajímavý, ovšem mé nadšení je rychle utlumeno, když vyjde najevo, že tomu se dnes věnovat nebudeme. „Škoda,“ prohodím k Deirdre, „mohla to být sranda.“

Poslouchám úkol, který je nám zadaný, a poté se otočím k Deirdre zády, tak jak nám to bylo řečeno. Vezmu destičku a prohlédnu si obrázek. Mezitím ale mezi nás zavítá Sušenka. Neudržím se a pokusím se jí pohladit. „Ty jedna potvoro,“ pokárám kočku, když na mě zasyčí a chce mě kousnout. Mám trochu problém uklidnit svou mysl, protože mi pohled sjede k bráchovi, který se na mě ksichtí. A to bych nebyla já, abych mu to taky neoplatila. Poté ale nakonec nasadím vážný výraz a snažím se uklidnit a zkoncentrovat. „Připravená? Já už můžu,“ prohodím přes rameno.

Snažím se! Vážně se snažím, předat Deirdre obrázek lektvaru, ale mysl mi odbírá na všechny strany. (2) Chvilku je to přemýšlení nad tím, jak si asi vede brácha[/froyalont] s [font color=yellow]Acai, chvilku je to Sušenka, do mysli se mi vloudí i Cassandra se svou trochu roztržitou poznámkou, která mě pobavila. „To bych ráda viděla... teda neviděla,“ vzpomenu si a musím se nad tím pousmát. A potom má mysl nemůže sklouznout k ničemu jinému než k jídlu. Jídlo, jídlo a zase jídlo. Až z toho dostanu hlad! „Kde mám sakra to jablko?“

 
Deirdre Airimoy - 08. června 2017 21:38
dd4714.jpg

Velká síň ---> G82


Alastor, zmijozelský stůl, Diana, Saga

13. září




Z mého hloubání mne vytrhne až křik, který přichází od havraspárského stolu. Zvědavě nakloním hlavu, abych lépe viděla. Rty se mi okamžitě zkroutí do širokého úsměvu. Se zadostiučiněním poslouchám celé divadélko a pohodlněji se opřu o Ala. Konečně Becca dostala to, co si zasloužila. Ze všech těch drbů mi bylo jasné, kdo asi mohl být v tom kumbále s ní. Nijak mne to nepřekvapilo. Ještě, že jsem byla inteligentnější a opatrnější než nějaká havraspárská husa. Kdyby se o něčem podobném dozvěděl otec, jen by se nad tím pousmál a ještě by Caylusovi pogratuloval. Byl to jeho oblíbenec.
Ještě mi v hlavě zněla Patrickova slova. Zamračila jsem se. Vždyť jsem se k většině zdejších studentů chovala tak "hezky"! Financovala jsem Mařenu, Reecovi koupila šálu, snažila se bavit i s tím póvlem, aby se náhodou neřeklo... Co mu tak vadilo? To jsou všichni z Havraspáru tak arogantní jako Klátič, kterého nezajímal ani vlastní bratranec? Mezitím se od našeho stolu odpojil Richard a další. Týna už se taky zvedala, a tak jsem se jen usmála a vytáhla Ala na nohy.
"Jdeme? Za chvilku začne hodina." K Zahradníkovi a Isymu jsem se vyjadřovat nehodlala. Byla jsem naštvaná. Jak si to mohl Isaac dovolit? Vždyť ho Reece podvedl s Wolframem! "A ty pojď taky. Jídlo počká. Však večeře bude cobydub." Houknu na Cowluse. S jeho apetitem by tam byl schopný sedět až do večera. Strčila jsem si do pusy poslední košíček a v ruku v ruce s Alem jsme se vydali za Týnou.

"Měl bys mě víc seznámit s těmi tvými kamarády od vás, aby si nemysleli, že tě kradu jenom k nám. Však víš... Patrick, ten... hmm.... Charles?..." Jeho jméno jsem spletla schválně. Dorazíme do učebny včas. Stiskla jsem Alovi ještě ruku a s pohledem upřeným na tabuli jsem si přečetla zasedací pořádek. Nevěřícně jsem pohlédla nejdřív na Sagu, a poté i na její číču, která nevypadala zrovna nadšeně. Celá Stjerne, když ji Princ shodil z mojí postele. Tohle má být vtip? Nejenže tu není sexy Santeri, díky kterému se to dalo přežít, ale mám být ve dvojici zrovna s ?
Vypadám asi stejně nadšeně jako Sin, která je ve dvojici s Alem. Soucitně se na ní usměju a sednu si do lavice před ní a Ala a čekám, až se má velectěná kolegyně dostaví. Proč proboha incesťačka? Proč jsem nemohla skončit třeba s Tomášem nebo Zahradníkem? S těma bych si alespoň měla co říct... popovídat si o charitě nebo o kytkách... Zoufale mrknu i na Týnu, která skončila s Patrickem. Proč jsem nemohla s havraspárským dědicem skončit já? Proč? Nijak to ani nevylepšuje Charlie, který sedí před náma. No skvěle.
Když se mandarinková zlodějka rozhodla dorazit, ani jsem nezvedla hlavu a jen na ni krátce kývla. Tohle bude dlouhá hodina. Proč jsem sakra chodila na mentálku, když se rozhodl Santa jen tak zmizet?

Zvedla jsem pohled teprve až ve chvíli, kdy Saga začala mluvit. Nenamáhala jsem se odpovídat, Rottová už sežrala všechny body. Zaujme mě Changová, která z neznámých důvodů přišla pozdě. Fascinovaně sleduji, jak Ryanovi padá do klína nějaký dopis. No potěš... Svou pozornost raději vrátím k profesorce. Nitrobrana mne sice kdovíjak nezajímala, ale jelikož otec pracoval s paměťovými kouzly, chtě nechtě jsem se ji chtěla naučit. Člověk nikdy neví...
"Neboj, nebudu se koukat," prohodila jsem s úšklebkem k Dianě a otočila se k ní zády. Dělala jsem to jen strašně nerada, co kdyby mě chtěla spoutat nebo mě bodnout do zad? V duchu jsem se jen modlila, aby doopravdy myslela na obrázek a ne na něco jiného. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a vydechla, přesně tak, jak nás to učil Santeri na mentální přípravě. Zavřela jsem oči a nejprve si pokusila vyprázdnit hlavu. Když jsem to zvládla tehdy s naprosto pochroumanou rukou a bolestí, která se pomalu nedala vydržet, musela jsem to zvládnout i teď.
Měla jsem štěstí. Myšlenky se pomalu vytratily a já se mohla plně soustředit na mysl Diany, která seděla za mnou (10).
Prosím, hlavně né žádné prasárny s bratrem...
 
Duch Bradavic - 08. června 2017 21:18
fsfsdcv3855.jpeg

Velmi důležité psaní! (Učebna G82)

Obrázek



Do učebny vstoupí poslední opozdilec, Cho Chang, která celá zadýchaná za sebou nestihla ani zavřít dveře. ,,Moc se omlouvám. Kam se můžu posadit?"
Mezitím se však ozve třepot křídel a do třídy vletí sova. Christina v ní může poznat svou Chouette. Vlítne do třídy a rozhlížím se kolem, zrovna když Christinu hlavu spatří a chystá se vyrazit k ní, Sagy Sušenka vztekle zaprská. Chouette zamáchá křídly na místě, vyděšeně rozevře zobák a dopis jí vypadne ze zobáku přímo Ryanovi do klína. Pak se zběsile rozletí ze dveří pryč.
Na obálce stojí nadepsaný adresát: Christina de Spontin.

Obrázek


Christino, drahoušku,

našla jsem pro tebe několik vhodných adeptů, kteří by nám mohli pomoct se dostat z téhle příšerné finanční situace.
Prohlédni si je a dej mi obratem vědět, jaký tě zaujal nejvíce. Ukazovala jsem jim tvou fotku a přijdeš jim velice okouzlující. Konkrétně pan Kingspin je z tebe přímo unešen a chce se s tebou co nejdříve setkat.
Rupert Kingspin
Dayir Usun
Abdul Quddoos el-Khatib

 
lady Christina De Spontin - 08. června 2017 20:37
234723.jpg

Hlavní síň > G82

Zmijozelský stůl + Patrick, Ryan, Saga

13. září, Pondělí



Mé malé divadélko mi sice pomohlo vyvléknout se z placení, ale že bych vyhrála, to se říct nedalo. Neměla jsem z toho dobrý pocit a rozhodně to byl jeden z těch slabších výkonů. Byla jsem vzteklá. Možná to bylo proto, že bych nečekala, že se Richard sníží k něčemu takovému. Možná proto, že jsem to rozhodně měla čekat. Vykolejil mě, skvěle se u toho bavil a já zpanikařila. Dopřála jsem mu tu radost a to mě rozčilovalo ještě víc. Nehodlala jsem mu na jeho otázku odpovídat, propichovala jsem ho vražedným pohledem až do chvíle, kdy se ozval Wolfram. Neubráním se překvapení. Neschopná slova na něj jen zírám. Zrovna od něj bych nečekala, že by takhle zakročil a situaci uklidnil. Je mi celkem jedno, jaké k tomu měl motivy, protože rozhodně nebudou čisté. Takhle mu dlužím službu, ale rozhodně je to lepší než se nechat zruinovat vlastními spolužáky.
Překvapeně zamrkám i na Richarda. Vypadá stejně zaskočeně jako já. Pravděpodobně mu to vzalo vítr z plachet, což mě donutí se pousmát. Zaplaví mě jakýsi pocit zadostiučinění. Krátce na to se Wolf se Sinestrou zvedají a odchází z hlavní síně. Hodím letmým pohledem po Ryanovi, který je tím pádem u našeho stolu krapet přebytečný. Snad mu to dojde a odstěhuje se někam, kde jsou na něj zvědaví.
Pozornost obrátím k Dee, která se zabývá mým návrhem udělat z Kenjiho svého osobního vizážistu.
„Nebelvírští už takoví bývají.“ Pohled mi spočine na Ryanovi. „Bezprostřední.“ Dodám s milým úsměvem, kdyby náhodou poslouchal. Nadechnu se, abych k tomu ještě něco dodala, ale to už se Deirdre vzdaluje od stolu a krade ukradené mandarinky. Ježiši kriste. Je jako divoch. Sleduji její kroužení s kritickým pohledem, než si povzdychnu a otočím se zpět ke stolu. Ve stejný moment si přeji, abych to nedělala. Pohled k mrzimorským, kde se olizují dva kluci, mi neudělá dobře.
„V některých případech by si to obě mohly odpustit. Pro veřejné blaho.“ Podotknu směrem k Dee, které ten pohled očividně vůbec nevadí. Za to mě se z toho zvedá žaludek. Nemám nic proti projevování vzájemné náklonnosti, ale na veřejnosti a u jídla by si to mohli odpustit. Naštěstí má Snape dostatek rozumu, aby zakročil. No prosím. Mají nového prefekta a už se ukázal být naprosto neschopný. Richard může být jakýkoli, ale své povinnosti nezanedbává. Se strhnutím bodů se mi vrátí dobrá nálada. Přidá k tomu také fakt, že i samotný Richard odchází. Někdy mě fascinuje, jakou rychlostí se dokážeme vrátit k neškodné konverzaci po tom, co jsme se navzájem vraždili pohledy. Jeho krystal mě skutečně zaujal a na malou chvilku lituji, že jsem do hmoždíře také něco nehodila. Takhle jsem si z hodiny neodnesla nic. I když obyčejné vábidlo by mi bylo k ničemu. Nápad s tím, aby někdo zašel za Snapem rozhodně není marný. Původně jsem se chtěla nabídnout, že bych tam zašla já s Dee, ale Richard bude mít na Snapa nejspíš větší vliv. Což mi připomíná, že bych si měla zařídit povolení. I když do Prasinek tak často nechodím.
„Také bychom měli jít. Za chvilku začne hodina.“ Upozorním Dee a zvednu svůj velectěný zadek, abych se dopravila do patřičné učebny.

Tam už na nás čeká profesorka i s tou svojí opelichanou koulí potlačené zuřivosti. Takové zvíře by vůbec neměla pouštět mezi studenty. Krátce projdu tabuli, na které je napsaný náš zasedací pořádek a s neutrálním výrazem se posadím ke své dvojici.
Patricku.“ Pozdravím ho a vytáhnu si poznámky. Jako jeden z mála havraspárských mi Patrick nijak nevadil. I když by jeho vlasy potřebovaly trochu upravit. Jako člen vyšší vrstvy přece musí vědět, že na vzhledu rozhodně záleží. Mimoděk si prohrábnu vlasy dozadu, abych trochu zkrotila ohořelou ofinu. Body mezitím získává mrzimor. Ne, že by mě to kdoví jak zaskočilo, ale čekala bych, že se ozve někdo z našich. Nakonec… tohle by mohl být předmět, který by nám šel. První místo si musíme nějak udržet.
„Až budeš připravený.“ Upozorním Patricka a otočím se k němu zády. Nejsem dvakrát nadšená, že se musím někomu hrabat v hlavě. Speciálně ne klukovi. Kdo ví, na co bych mohla narazit. Nakonec ale stejně zavřu oči, vyčistím svou mysl a soustředím se jen na něj. (10)
 
lord Richard Cornigrum - 08. června 2017 20:13
zk6313353.jpg

Hlavní síň >> Sovinec >> Učebna G82


Pondělí 13. září


Zmijozelský stůl, Ryan, Alastor, Rebecca



Upřímně mě zajímalo, jak se Christina k výzvě postaví a jakou výmluvu si případně vymyslí. Bude mít dostatek odvahy na to, aby za spolužačky veškerou útratu uhradila nehledě na cenu, nebo vycouve a raději poukáže na to, že je nevhodné, aby dívka cokoliv platila? "K tobě vždy, lady." okomentuji Christininu poznámku o pozornosti a všímavosti, kterou stejně jako ona doplním přeslazeným úsměvem.
Ani se nesnažím zakrýt, jak moc mě baví jí přivádět do trapných situací, ze kterých nemůže ven, ačkoliv se o to usilovně snaží. Tak, jako teď.
"Ano, něco málo se ke mně ráno doneslo." přitakám. "Ale jak jsi sama nejspíš před chvílí slyšela," kývnu hlavou směrem k Ryanovi. "Tak támhle máš zdroj všech těch ošklivých klepů. Na to, že tu sedí někdo, kdo hází na tvou rodinu takovou špínu, jsi docela klidná. Nebo je na tom snad něco pravdy?" Na tváři se mi objeví výraz hraného zděšení. Došlo mi, že se Christina snaží celou situaci zamotat tak, aby ostatní neměli šanci zjistit, co je vlastně pravda a co lež. Mazané, vskutku. Jenže pak se ozve Wolfram.
"To je od tebe šlechetné." pousměji se nad jeho návrhem. Nepochybně je to velmi milé gesto, kterého si vážím, bohužel mi tím právě zkazil, ať už vědomě, či nevědomě, zábavu.
"Cením si tvého rozhodnutí. Pochopitelně ti v něm bránit nebudu…" Zrovna s Wolframem bych se nerad dohadoval a přestože nemám ve zvyku ustupovat, v jeho případě jsem schopný kompromisu. Ostatně, pokud chce být za gentlemana a užít si svou chvilku slávy, pak s tím nemám problém. Holt si Christinu vychutnám jindy.
"Otázkou je, jestli nás do Prasinek pustí už dnes." Protože pokud ne, máme po večeři. Nejsem si totiž jistý, zda-li mají všichni povolení. "Po vyučování se zajdu zeptat Snapa. Možná by s tím neměl problém, kdyby věděl, že budou všichni pod dohledem prefekta. Pokud to neprojde, tak navrhuji přesunout večeři na jindy. Byla by škoda jí rušit úplně."
Jen co skončí debata o povolení, stočí se téma k nežádoucí Nebelvírské návštěvě. Sinestra navrhuje, aby si s námi Ryan zahrál famfrpál, což se příliš nezamlouvá Caylusovi. A ani mně. "Velmi rád se o tvých slovech nechám přesvědčit." Jestli hrát umí, tak ať se předvede. Možností zalétat si na koštěti nepohrdnu, ale k tomu je zapotřebí kvalitních soupeřů. Caylus má pravdu v tom, že letos Ryana na koštěti skutečně ještě nikdo neviděl. S takovou si moc dobře nezahrajeme, na druhou stranu se rád bavím cizí neschopností. A i kdybych se snad pletl, nemám co ztratit. Maximálně si užiju napínavou hru.
"Jestli si i ty chceš zahrát, pak není problém. Stačí říct kdy, podle toho zamluvíme hřiště." Promluvím na Ryana a aniž bych vyčkal na odpověď, přemístím pozornost k Christině, kterou zaujal krystal.
"Ne tak docela. Největší zásluhu na tom má Cassandra. Do hmoždíře jí spadla řasa a z nektaru se stalo tohle." Pozvednu krystal trochu výš, aby si ho mohla prohlédnout. Nepřekvapuje mě, že o něj projevuje zájem. Její láska k hezkým věcem nebyla žádnou novinkou. "Byla by škoda ho nevyužít." Pokývám hlavou. "Ještě nevím, co s ním udělám, ale nejspíš trochu zkrášlím stávající modely." Prohlásím pyšně a stejně jako Sinestra s Wolframem se zvednu od stolu. "Také se vzdálím, rád bych stihl poslat sovu s povolením do Prasinek." S tím bych rozhodně neměl otálet. Stejně mám dojedeno a trávit čas s vlasatým šprtem a pohledem vraždící drbnou není nic, čím bych si chtěl krátit zbývající chvíle. Když odcházím ze síně, všimnu si právě přicházející homosexuální dvojice. Při nenávistném pohledu Reece ke zmijozelským mi koutky úst nepatrně vylétnou nahoru.
Kdybys jen věděl, kdo za tím ve skutečnosti stál, ty ohořelá mudlovská špíno…
Mé další kroky vedou k sovinci, před kterým potkávám malého prvňáčka s několika pergameny a brkem. Teprve teď si uvědomuji, že sám nemám nic, na co bych dopis napsal. "Když dovolíš…" Dojdu k prvákovi, vytáhnu hůlku a s tichým "Duplex." jí namířím nejprve na pergamen a poté na brk. Obě věci se ihned objeví v mé náruči v naprosto identické podobě. "Díky moc." houknu na vyjeveného prváka a aniž bych se na něj vícero podíval, vystoupám po schůdkách do sovince. Tam v rychlosti naškrábu stručný vzkaz rodičům.
"Jinx!" zavolám dostatečně nahlas, jakmile smotám pergamen do ruličky. Na ruce mi rázem přistane středně velká sova. Poslušně složí křídla a vyčkává, až jí psaníčko připevním k noze. "Zanes ho k nám domů." promluvím o poznání tišeji a opatrně sovu pohladím po peří. "Cestu znáš. Žádné zdržování, je to jasné?" Jen co svá slova dořeknu, Jinx vzlétne a zmizí mi z dohledu. Tak tohle bychom měli. Jedna věc z krku. Teď ještě hodina.

*********

Po příchodu do třídy zjišťuji, že jsem ve dvojici s Rebeccou. Asi je to jen náhoda, ale dnes je to už druhá Havraspárská dívka po sobě, se kterou mám spolupracovat. Inu, co se dá dělat.
Při cestě do lavice nezapomenu probodnout pohledem syčící kočku, která nápadně připomínala školníkovu paní Norissovou. Nejsou ty dvě vypelichaný bestie takhle náhodou ze stejnýho vrhu? Celkem by to odpovídalo.
"Připravená?" zeptám se Rebeccy a pakliže se mi dostane souhlasné odpovědi, otočím se k ní zády. Jako první si prohlédnu obrázek na dřevěnné destičce. Je na něm Zlatonka v pohybu. Hezké. Ocením kresbu v duchu a začnu se soustředit, což ze začátku bohužel není úplně jednoduché. Dotěrné myšlenky na všemožné věci se snaží mou pozornost odlákat, ale netrvá dlouho a podaří se mi je udržet na uzdě tak, abych neměl v hlavě nic jiného než obraz miniaturní pozlacené kuličky.
 
Wolfram von Wittelsbach - 08. června 2017 15:50
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

Společenka → G82



Návštěvníci mysli




♠ Sin
♣ Cass
○ Saga a ostatní





Ošetřovnu jsem už řešit nehodlal. Stále jsem to předtím bral jen jako vzájemný naschvál či provokaci. Sin se to však nejspíše dotklo a já na to doplatil. 'Člověk aby se v nich pak vyznal.' zabručel jsem s v duchu pro sebe.

„To určitě.“ pobaveně jsem promluvil skrz rybku na to její "možná trochu", že jí to stejně nevěřím. Bylo pravdou, že bublina kolem mne se postupně zvětšovala a ona to určitě i věděla.
„Páni,“ hrál jsem překvapení, když zmínila, že už je skoro čas další hodiny. „A já myslel, že tě odsud fakt budu muset odtáhnout, abys flákáním nestrhla body.“ Opět jsem se pobaveně zazubil, protože to skutečně vypadalo, že už se odsud nehodlá hnout.
Vstal jsem tedy, abych jí v tom nebránil a ona si to ještě s tou návštěvou hodiny nerozmyslela.
„V pohodě, počkám.“ Povím k ní, když zmíní, že jde zkontrolovat Helen. „Ale ne, že se natáhneš vedle Helen a vytuhneš taky.“
Protáhnu se v zádech a únavou zívnu. 'Dnešek byl vyčerpávající.' Sin šla vzbudit Helen. 'Je to dobrý nápad?' pomyslel jsem si, když jsem si uvědomil, že možná není nejlepší nápad proniknout do teritoria spící Helen. Na pohled andělíček, ale bůh ví, co se jí honí ve skutečnosti hlavou. Zachvěl jsem se, když mnou prošel špatný pocit z provokace dnešního rána. Jestli to brala skutečně vážně, mohl bych v blízké budoucnosti přijít minimálně o oko.

Počkal jsem na Sin a i s ní se vydal na další hodinu s myšlenkou: 'Co to bude teď...' Hlasitě jsem si povzdechl a z této hodiny neočekával nic pozitivního. Málem jsem zdechl z hloupého plavání a nebo mě málem dostala špatně zpracovaná květina. V porovnání s Nitrozpytem to vypadá jen jako předkrm a teď nás čeká hlavní chod. Měl jsem nějaké tušení, že bych v této hodině mohl zmagořit a nakonec skončit jako Thomas. Možná by bylo vhodné napsat nějaká poslední dojemná slova, dokud jsem plně při vědomí a sám sebou.

Po vstupu do učebnice si ihned všimnu prskající Sušenky na učitelském stole. 'Zkus na mě prsknout a flusnu na tebe zpět, ty svině.' vyslal jsem k ní varovný pohled, když jsem si všiml zasedacího pořádku a já zjistil, že tu kočku budu mít ve své blízkosti. Hrozné, proč tu musí mít polovina lidí kočku?
Spokojeně jsem však mohl pozorovat protivné ksichtíky ostatních, když zjistili, že jejich zvolený partner není zrovna to nejlepší, v co doufali. Především Sin je na tom suprově. Už teď jsem si připravoval nějaké škádlivé poznáky na její hlubinný výlet do mozku Alastora. Já byl naštěstí od některých s výběrem Cass spokojený. V mnoha aspektech celkem i sympatická. Někdy jsem ji viděl i běhat, při práci není závislá na pomoci ostatních a ani jsem ji nezahlédl nějak šíleně propadat emocím. Vlastně zrovna na Nitrozpyt a nitrobranu bych si nemohl vybrat přijatelnějšího člověka z této třídy. Nedovedu si představit, že bych se musel vrtat v hlavě třeba takovému nebelvírskému triu Dan, Kenji, Ryan. Nedejbože kdyby se oni vrtali v té mé.

Usadil jsem se a prvnímu proslovu naší vzhledově velice příjemné profesorky jsem zrovna nepropadl. Ne, že by to nebylo zajímavé, jen to nebylo zajímavé pro mě. Nějak mně nemuselo zajímat, že někdo někde vybírá lidi podle koleje, do které chodil. Už tak mně to přijde jako zaostalá hloupost. To je jako kdybych se v průběhu budoucnosti nemohl účasnit rodinných podniků, protože oba mí rodiče chodili do Nebelvíru. Při srovnání s mudlovským světem jsme vážně v mnoha rysech zaostalí. 'Přesto bych za ní mohl později zajít.' usmál jsem se, protože jsem sice nepotřeboval s kariérou nic řešit, ale přepadla mne zvědavost, jak vůbec s tímto chce pomáhat jak je v tom dobrá.

Zapsal jsem si nějaké poznámky a informace ohledně drobné teorie, kterou nám sdělila už k tématu hodiny.
„Můžeme?“ usmál jsem se na Cass a otočil se k ní i s obrázkem zády. Chvíli jsem přemýšlel, že bych jí mohl udělat nějakou zákeřnost a schválně myslet na něco úplně jiného, co by jí třeba mohlo trochu zneklidnit. Přece jen ona netuší, co za obrázek mám, tudíž mně dle učitelkou daných rozkazů bude muset popsat to, co uvidí. By jsem celkem zvědavý, jestli by nakonec byla v rozpacích a i přes to splnila svou část práce v této hodině.
Na závěr jsem se rozhodl nic takového nedělat a plně mysl věnuji obrázku. Provokace si přece nechám jen pro Sin, aby se mohla cítit speciálně.
 
Angela Silverlin - 08. června 2017 13:35
angie495.jpg

Hlavní síň --> G82 – Nitrozpyt a nitroobrana



13. září, pondělí odpoledne




profesorka, spolužáci, Daniel


Ať už mi Erika řekla cokoliv, nejspíš by mě to k žádné velké reakci nedonutilo. Navíc čas letěl a já už měla dojedeno, takže jsem neměla sebemenší důvod se dál v síni zdržovat. Sebrala jsem proto své věci a pomalu se vydala k učebně, kde jsem měli mít Nitrozpyt a nitroobranu. Tak jsem zvědavá, jak to bude probíhat... Se Santerim to bylo docela zvláštní, ale i zajímavé.
Dveře učebny byly už otevřené. Zatím se nikdo dovnitř příliš nehrnul. Mezi prvními jsem tedy vstoupila dovnitř a vybírala si místo, kam se posadím. Profesorka tam už byla, stejně tak i Sušenka. Tu jsem měla ráda. Profesorka si tím spíš získala mé sympatie, než svým neodbytným úsměvem.

Až při pohledu na profesorku jsem si všimla, že na tabuli je napsaný zasedací pořádek. Trochu jsem se neklidně ošila, když jsem vedle sebe viděla napsaného Daniela. Tak snad bude dost práce, aby mě nemusel zase nadávat, že se málo směju, málo mluvím a že vůbec všechno je na mě špatně... Neochotně jsem se posadila do lavice, která mi byla určena. Na stůl jsem položila učebnici, pergamen a brk a také hůlku.

Pak už profesorka začala hodinu, a tak jsem obrátila svou pozornost na ni a o nějakého Daniela se nestarala. Kariéra.. Já jen vím, že chci zmizet z Francie. Kamkoliv. Dělat cokoliv. Jen pryč od nich. Mohla bych třeba pracovat na hřbitově... Tam by byl klid. Představa, jak kopu hroby, mě docela pobavila, ale navenek jsem se jen krátce ušklíbla.
Profesorka poté položila otázku na zaklínadlo Legilimens. Asi jsem byla stále pohroužena do svých myšlenek o hřbitovní profesní dráze, že jsem ruku zvedla o něco později, takže byla vyvolána Maureen. Trochu mě to mrzelo, protože zrovna toto jsem věděla.

Byla jsem ráda, že nějaké otvírání mysli dnes nehrozilo. A možná ani do budoucna ne, když je to tak složité. Zní to sice zajímavě, ale nechci, aby mi někdo koukal do hlavy.
Pak už jsem jen poslouchala, co máme za úkol. Fajn, takže když se budu dobře soustředit, Daniel nic divného neuvidí, jen obrázek. To půjde. Vzala jsem si mlčky obrázek a podívala se na něj. Hezké, jednoduché.
„Tak, můžeme?“ obrátila jsem se na Daniela a pokud souhlasil, otočila jsem se k němu podle pokynů zády a dál sledovala obrázek. Snažila jsem se plně na něj soustředit, na nic jiného nebrat ohled. Jen obrázek, nádech, výdech a já. Hele, Sušenka... Sotva viditelně jsem se usmála. Do háje, sova, sova, ne sušenka.

Tak fajn, sova, co nese dopis. Hm, to neznám. Dopis od prarodičů, to by bylo peklo. Teď asi bude chodit hodně dopisů... Povolení do Prasinek. Prasinky... Jaké to tam vůbec je...? Nikdy jsem tam nebyla, jen tak se potloukat. Akorát si odtamtud nosí ostatní spoustu sladkostí. Kdyby Jackie občas něco nepřinesla... Jenže Jackie je mrtvá. Kde bude ležet...? Na kterém hřbitově...? Ano, tam bych mohla pracovat. Přesně na tom hřbitově. Ale co ty Prasinky...? Mám si vůbec o to povolení psát...? Třeba by to Jackie potěšilo. Ale dají mi vůbec prarodiče svolení? Babička možná, ale děda... Leda bych v Prasinkách spadla do kanálu a už se nikdy neobjevila. Mají vůbec Prasinky kanalizaci? Potřebují to...? Sakra, počkat. Sova, sova, dopis, sova letí... Copak asi píšou... Jackie mi občas psala o prázdninách. Ale děda to nerad viděl. Prý se rozptyluji. No, bylo fajn se trochu rozptýlit mezi chvílemi, kdy na mě řval některé své speciální nadávky. Ach, Jackie... Moment, sova... Ráda bych ti poslala dopis, Jackie.

[/i]
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.87171506881714 sekund

na začátek stránky