Společenská místnost - G82

Wolf, Helen, Alastor

13. září, pondělí

Jen co si přestanu hrát s jeho obličejem, mu na rameno lehce položím ruku, aby se odtáhl. Hodiny ve společenské místnosti se pomalu blížily k jedné. ,,Měli bychom jít."
Vstanu z gauče a upravím si zválenou uniformu. Helen byla pořád zavřená v pokoji a já netušila, jestli se hodiny chce zúčastnit nebo ne. Stočím pohled ke vchodu do našeho pokoje a pak zpátky na Wolfa. Měli bychom ji něco říct? Ne, asi ne. Beztak pravděpodobně nemá náladu, možná spí. Vymýšlím v duchu důvody, proč bych tam chodit neměla. I když bych pravděpodobně měla alespoň zjistit, jestli je v pořádku. Pořád spolu sdílíme jeden pokoj, že..
,,Jdi klidně napřed, půjdu ještě zkontrolovat Helen." Zamumlám směrem k němu a aniž bych se na něj víc podívala, zamířím k našemu pokoji. Nechci vidět ten jeho udivený pohled, kdy si snad myslí, že nemám starost o ostatní z koleje! No dobře, strachem o ní zrovna neumírám.
Jakmile se objevím uvnitř, pohledem vyhledám svou spolužačku. Pokud spí, nechám ji tak a pokoj opustím. Pokud je vzhůru, tiše k ní promluvím: ,,Helen, jak jsi na tom?" Zběžně si ji prohlédnu. No nevypadala, že by se někam chystala. ,,Jdeme na hodinu, jdeš taky nebo tě mám u ní omluvit?" Pozvednu obočí, počkám si na odpověď a pak z pokoje odejdu. Pomáhat ji nazouvat boty nebudu, to je Richardova práce sakra. I když možná, kdyby požádala, nalíčit bych ji mohla.
Tak jako tak jsem se vrátila zpátky do společenky, a ať už tam Wolf čekal nebo ne, prošla jsem skrz ní až k východu.

Do učebny dorazím krátce před začátkem. Profesorka už je na místě a to i s tou svou opelichanou kočkou. Nejen, že to byla kočka, kterých byl namnožený celý hrad, ale tohle byla ještě pěkná nepříjemná kočka. Hned bych na tebe poslala Ayshu, ty obludo.
Kočka by se ještě dala ignorovat, ale co ignorovat zaručeně nešlo, byl zasedací pořádek na tabuli. Vytřeštím oči, když spatřím své a Krimmerovo jméno vedle sebe. ,,En serio?! Zamračím se a propálím profesorku nepřátelským pohledem. Nerozhlížím se, jestli můj "kolega" dorazil. Prostě si sednu do lavice a otráveně si podepřu tvář rukou, než hodina jednoduše nezačne.
Hned na začátku Rottová sesbírá pět bodů. Jakoby jim to snad mělo pomoct. Ušklíbnu se sama pro sebe. Mrzimor a ve vedení? To sotva.
Letmo pohlédnu na destičku, kterou měl Alastor při ruce. Ach proboha! Já uvidím, co se mu honí hlavou?! Mami! Zděšeně se na něj podívám. Já vážně nestojím o to, vidět jeho kopulační představy s Deirdre, kdy si navzájem proplétají vlasy! ,,Kriste pane.." Smířená s nejhorším, se k němu na židli otočím zády. No, takhle se na něj aspoň nemusím dívat.

Jakmile uslyším, že bere do ruky destičku a obrázek už zřejmě viděl, začnu předstírat soustředění. Ve skutečnosti se však nesoustředím ani trochu a jeho mysli se raději vyhýbám! (3)

Nádvoří s Emily - učebna G82 - 13.9.
Kayla

Znuděně houpu nohama ve vzduchu a netrpělivě svou kamarádku vyhlížím. Čím víc minuty utíkaly, tím méně jsem si byla jistá o tom, že jsme se domluvily správně. Přepadávaly mne pochybnosti. Měly jsme se tady skutečně sejít dneska? Vím, že jsme se určitě domlouvaly na obědě, ale nemluvily jsme o zítřku?
Nervózně se rozhlédnu po nádvoří. To je trapné tu sedět tak sama.. Určitě se na mě všichni dívají a smějí se mi. Odložím tedy talíř s jídlem, aby to nebylo ještě trapnější než je.

Už jsem skoro seskakovala ze zídky, když jsem viděla blonďatou postavičku pelášící ke mně. Celá se rozzářím a spokojeně se na Emily zazubím. Jsem tak ráda, že nakonec dorazila!
Trochu se šoupnu, aby si mohla vyskočit vedle mě. ,,Že tys na mě zapomněla co?!" Drcnu do ní a už k ní přistrkuji talíř s jídlem, který jsem vyzvedla ze síně. ,,Jak vidíš, já stíhám vše!" Uchechtnu se. ,,Jó, tak u profesorky." Významně se na ni podívám a začnu loupat mandarinku. ,,A ne u Chrise?" Párkrát povytáhnu obočí. ,,Všimla jsem si, jak se na tebe usmívá a zdvořilý úsměv to rozhodně nebyl!" Dodám s vážností v hlase a strčím do pusy malý kousek. Vím, že Emily je k chlapcům rezervovaná. Vždy si je držela spíše od těla. Možná tím mi byla bližší, než všechny ostatní. Sama jsem se k nim moc neměla a příliš jsem s nimi ani komunikovat neuměla. Vždycky jsem se styděla. Kdežto třeba taková Alex nebo Acai.. Ty věděly, jak si chlapa obtočit kolem prstu. I tak mě ale zajímalo, co mi na to Emily poví. Je tu aspoň malá šance, že by se jí Christian líbil?

,,Nevíš jak je na tom Helen? Asi jsi ji cestou nepotkala co?" zeptám se. Ty spálené ruce vypadaly vážně děsivě. ,,Ten Dan je fakt pometlo, i když - když jsem viděla Nairu, jak zlé pohledy na něj házela, úplně se mi ho zželelo. Chudák. Vždyť to přece neudělal naschvál, nebo ty myslíš že jo?" Zrovna on se příliš netajil tím, že by byli zmijozelští nějací jeho oblíbenci, ale nikdy bych si nepomyslela, že by úmyslně někomu ublížil a ještě dívce.
To už si ale všimnu, jak se nádvoří začíná vyprazdňovat a studenti se rozcházejí na všechny strany. Pravděpodobně se blížila další hodina. ,,Asi bychom měly jít. Ne že bych se teda těšila.." povzdychnu si a slezu ze zídky. Nejraději bych tu s Emily ještě zůstala a povídala si. Potřebuji toho s ní probrat ještě tolik ..
Nicméně chtě nechtě zamíříme do učebny a vyhledáme si místo vedle sebe. Naneštěstí jsme brzy nuceny se rozloučit a každá se posadit někam jinam. Já získala do dvojice Kaylu. ,,Ahoj." Pozdravím ji a uvelebím se vedle ní. Víc slov s ní prohodit nestihnu, jelikož profesorka začne s vysvětlováním. Tenhle předmět jsem teda nikdy nemusela. Lézt někomu do hlavy.. Jak nesmírně nevychované!
Mau pro nás mezitím stihla ukořistit pět bodů k dobru. No pěkně! Tímhle tempem třeba předeženeme i Nebelvír! Havraspárští jsou poslední dobou nějak pozadu..

Vezmu do ruky destičku a podívám se na obrázek. Zlatonka. Přimhouřím oči a soustředěně se na ni dívám. Bohužel - jak už to bývá, čím víc se člověk soustředí, tím víc mu to nejde. Tím pádem mi každou chvílí utíkaly myšlenky někam úplně jinam. A nejčastěji to byl právě Caylus..

Hlavní síň => G82

Benji, Naira, Acai, Rory, Alex, profesorka Weaver, okrajově Havraspárský stůl

13. září
Pondělí

“Jsi pěkný prase Acai! Myslet na takový věci…“ Pokusím se ohodnotit její komentář s hranou dávkou nadsázky, ale je vidět, že mě její poznámka znepokojila. Odmítám se k tomu ale víc vyjadřovat, protože k tomu vlastně ani nemám co říct. Navíc nad tím fakt nechci víc přemýšlet, ještě by mi na mysli vytanula nějaká nevhodná představa. Navíc bych určitě koktala a to by vyvolalo další vlnu smíchu. Už tak mám pocit, že se Benji za chvíli pod návalem všeho toho veselí zadusí.
To, co předvádí Alexandra je přímo cirkusový výstup. Chvíli na ni zírám s pusou dokořán a vlastně ani nemůžu uvěřit svým očím, co to provádí. I když mi to připadá dost nechutný, musím uznat, že má hubu jako vrata. A Benji se tím zdá být pěkně ohromený. Ježíši kriste.
“U nás se teda takhle banány nejedí.“ Okomentuji snažení Alexandry rádoby podrážděně a teatrálně nad ní protočím oči, ale netrvá to ani pět sekund a pobaveně se na ni zazubím. Svým způsobem jsem obdivovala fakt, že se nikdy nestyděla. Taky bych chtěla být taková. Nebo aspoň méně čitelná, to by mi ke štěstí stačilo.
Otočím se na Acai, která se zdála, že se na můj účet už pobavila dost. “Já ti dám divoký sny, ty potvoro.“ Přátelsky se na ni zazubím, i když jí věnuji i smířlivé zamračení, které jako kdyby řeklo „to už by pro dnešek stačilo“. Jistě, nevadí mi, když si ze mě ostatní dělali legraci, to bych taky musela být naštvaná každý den, celý den vzhledem k tomu, co se mi všechno dělo. Ale i já měla nějaké hranice, které se vzhledem k dnešním událostem zdají mnohem blíž než normálně a právě jsme se k nim dostávali.
Vděčně se usměji na Nairu, která se zdá být na mé straně. Nebo je aspoň natolik hodná, že se mně snaží podpořit. Vděčně se na ni usměji. Byla vždycky takovou podporou v naší skupince, komukoliv, kdo ji zrovna potřeboval. Tedy mně, většinou.
Nakonec Alex zatroubí k odchodu a já jsem pro dnešek fakt ráda, že se můžeme od stolu zvednout a nikdo už si do huby nebude rvát banány. Proto s radostí sobě vlastní se okamžitě škrábu na nohy a pak už vesele poskakuju vedle ostatních směrem do učebny. Nitrozpyt je můj oblíbený. Nemusím vůbec používat ruce, všechno je jenom o hlavě. V tom případě mám mnohem menší možnost něco pokazit. A že už bych dneska ráda zůstala bez nějaké další nehody.
Když procházíme kolem Havraspárského stolu, na všechny přítomné se zářivě usměju. “Honem pojďte, nebo přijdete pozdě na hodinu!“ Popoženu je a zářivě se na všechny usměji, především na Beccu, aby se snad necítila špatně kvůli tomu hulákovi. Určitě si toho nikdo skoro nikdo nevšiml!
Cestou se přiřadím k boku Roryho a pohlédnu na jeho foťák, který jako kdyby k němu za ty roky vlastně přirostl. “Fotíš někdy momentky spolužáků Rory? Máš nějaké momentky třeba takové Acai?“ Zatímco vedle něj cupitám (zatím bez nehody!) propíchnu ho zkoumavým pohledem, jako kdybych snad nad něčím přemýšlela, nebo měla na mysli něco konkrétního. “Nebo třeba mě?!“ Zazubím se na něj a oči mi jiskří zvědavostí.

Nakonec dorazíme do třídy, kde už na nás čeká profesorka zrovna jako zasedací pořádek. Potěší mně, že sedím s Rorym, vedle kterého se posadím.
“Jsem zvědavá, co budeme dneska dělat, už se nemůžu dočkat!“ Svěřím se mu a div na židličce neposkočím. Všimnu si Sušenky, která sedí na kantorském stole. Inu, taky jsem se stala její obětí, když jsem se ji snažila v nižších ročnících pohladit. Zkusila jsem to i několikrát, ale její shnilé kočičí srdce neobměkčí ani ten nejlepší kousek ryby, který jsem na našem stole našla. Nelida…
Nestihnu toho s Rorym prohodit víc, protože se profesorka dá do výkladu. Hltám každé její slovo a zcela upřímně, ať už dneska budeme dělat cokoliv, moc dobře vím, že mně to prostě bude bavit. Už jenom proto, že v takových hodinách mi ani moje nemotornost nemůže zabránit být dobrá.
Jakmile se nás zeptá na otázku, okamžitě vystřelím rukou vzhůru. “Legilimens! Používá se Legilimens.“ Blesku rychle odpovím a pětibodová odměna mi okamžitě na rtech vykouzlí nadšený úsměv. Konečně jsem taky pro kolej něco získala, když už toho tolik sama zblajznu za ty svoje kotlíky a všemožné přešlapy.
Poslouchám úkol, který je nám zadáván, a na všechno mimoděk přikyvuji a ukládám do paměti. Vzhledem k tomu, že jsem ten dál ode dveří, přenechám destičku Rorymu a sama se k němu posadím zády. Usadím se pohodlně na židli a několikrát se zhluboka nadechnu a zase vydechnu, abych svou mysl vyčistila.
Není pro mě úplně jednoduché si vyčistit mysl, o to víc se bojím o svého kolegu, který j věčně úplně mimo. Dost možná ani neví, co má dělat. Jenom doufám, že až mu pohlédnu do mysli, neuvidím něco, co bych nechtěla. Pro dnešek by to už totiž stačilo.
“Můžem?“ Zeptám se Roryho přes rameno a jakmile mi to odsouhlasí, začnu se soustředit, snažíc se dostat do jeho mysli a získat vidinu obrázku. (7)

Nitrozpyt a nitrobrana

Pondělí, 13. září

Všichni přítomní

"Připadáš si jako student?" zeptala jsem a se přitom zírala na kočku, která seděla na stole v první lavici, jako kdyby jí celá učebna patřila. Sušenka byla nejdrzejší kočka, kterou jsem kdy potkala, a najeden prvák za mnou přiběhl s brekem po tom, co ho kousla. Vyšší ročníky naštěstí měli tolik rozumu, aby se moji kočku hladit nepokoušeli a bylo mi jasné, že semtam Sušenku někdo i nakopl. Ale ta zatracená kočka si za to mohla sama.

Musela jsem myslet na to, jak Severus dneska vynadal těm dvěma ve Velké síni. Copak nikdy nebyl mladý? Povzdechnu si a zavrtím hlavou. Někteří na to hodně rychle zapomínali a zdálo se, že Severus rád bere body studentům, kteří nebyli v jeho koleji. To jsem mohla vidět hned první den, kdy se vrhl na slečnu Rielovou a Harper-Burnsovou.

Jakmile uslyším před učebnou první studenty, vezmu protestující kočku do rukou a položím jí na učitelský stůl, kde začne nespokojeně prskat. Na tabuli za mnou jsou zapsané dvojice a já čekám, dokud se podle toho studenti neposadí. Kočka to celou dobu podezíravě sleduje. Nevím proč, do mých hodin chodila často, na studenty by měla být zvyklá, stejně jako studenti na ni.

"Dobré odpoledne!" pozdravím je s úsměvem. "Jak víte, profesor Santeri musel narychlo odjet a já se vrátila zpět do Bradavic. Ráda vás znovu zase všechny vidím," řeknu a mimoděk pohladím Sušenku po hřbetě. Nevěděla jsem, jestli se všeobecně ví, že to bylo kvůli manželově plánovanému přeložení, ke kterému nedošlo, ale věděla jsem, že hodně studentů mělo rodiče na ministerstvu. Tak kdo ví.

"Než začneme s hodinou, ráda bych vám připomněla, že tenhle rok působím na škole také jako kariérní poradkyně. Už pomalu přichází čas, abyste se rozhodli, kam chcete po škole směřovat, ať už se jedná o soukromý nebo státní sektor. Někteří zaměstnavatelé se samozřejmě rozhodují i podle toho, do jaké koleje jste během studia patřili. Kolej často vypovídá o tom, jestli má potenciální zaměstnanec správné charakterové dispozice pro dané místo. Samozřejmě se tím neřídí všichni," dodám, když si všimnu několik kyselých obličejů. "Pokud máte nějaké dotazy, můžete za mnou přijít po hodině nebo později do kabinetu."

"Dnes začneme zlehka. Všichni víme, že nejjednodušší způsob, jak otevřít něčí mysl, je pomocí zaklínadla. Kdo mi řekne, co je to za zaklínadlo?" zeptám se. Počkám si na správnou odpověď (Legilimens) a toho, kdo odpoví, odměním pěti body. "Správně. Dnes si ale mysl navzájem otevírat nebudete," řeknu a doufám, že tím nikomu příliš nezkazím náladu. Proto rychle pokračuju: "Mysl je složitá věc a i ten nejlepší z kouzelníků se v ní dokáže ztratit, pokud se dostane příliš hluboko. Ale pokud se chcete jen lehce otřít o povrch, často to dokážete i bez formálního tréninku, jen pomocí vlastní intuice. Vyžaduje to velké soustředění. Dnešní cvičení bude takové," řeknu.

"Jak jste si nejspíš všimli, na stole máte dřevěnnou destičku. Neotáčejte ji, na druhé straně je obrázek!" varuju je. "Poprosím vás, abyste si k sobě sedli zády, čelem do uličky. Ti, kteří sedí napravo, tedy blíže ke vchodu, si vezmou destičku a podívají se na obrázek, aniž by ji ukázali svému partnerovi. Nechte si ji, nedávejte ji zpátky," řeknu, když si všimnu, jak se jí někteří snaží zase rychle zbavit. Ani se nesnažím potlačit pobavený úsměv.

"Váš úkol je následující: vy s obrázkem uklidněte svou mysl a jediné, na co se soustřeďte, je obrázek, který držíte. Ať je tím jediným, na co myslíte. Pamatujte, pokud budete myslet na něco jiného, ten za vámi to možná uvidí. Vy bez obrázku se prosím také nejdřív co nejvíc uklidněte a pak se soustřeďte na osobu za sebou a na jejich mysl. Pokud se budete dostatečně soustředit, měli byste obrázek spatřit, jako kdybyste ho sami drželi v rukou. Pak ho svému partnerovi co nejpodrobněji popište. A mluvte prosím potichu, abyste nerušili své spolužáky!" řeknu. "Pokud máte problém svoji mysl uklidnit, několikrát se zhluboka nadechtěte a vydechněte. Až budete připraveni, můžete začít!" vyzvu je. Doufám, že se jim dnešní cvičení bude líbit, patřilo k těm, které jsem já jako studentka měla nejraději. "Pokud máte nějaký dotaz, zvedněte ruku a já za vámi přijdu."

Nechám studenty, aby se mohli soustředit, zatímco Sušenka seskočí z katedry a začne se důležitě promenádovat mezi stoly studentů. Dávám pozor, aby je příliš nevyrušovala a jestli někdo nemá nějaké otázky. Pokud se Sušenku někdo pokusí pohladit, vztekle zasyčí a pokusí se ho kousnout.

Pondělí 13. září

Hodina nitrozpytu a nitrobrany, učebna G82
13:00 - 13:45

Ručičky hodinové věže se nebezpečně blíží k třinácté hodině, což pro vás znamená konec oběda a přesun na první poobědovou hodinu. Studenti si stále šuškají o rozruchu, který vyvolal Isaac s Reecem. Mezi mladšími studenty z mrzimorské koleje můžete dokonce zaslechnout tiché nadávky na účet Snapea, které se ale brzy ztratí v hluku zvedajících se studentů, kteří míří na odpolední výuku. Je čas na to se zvednout a přemístit se do učebny G82, ve které se vaše další hodina - Nitrozpyt a nitrobrana - odehrává. Učebna sousedí s N62, ve které máte obvykle hodiny vyvolávání.

Nikdo se do učebny příliš nehrne, dokonce ani Hermiona, která je všude obvykle první. I když byla minulý týden výuka zrušena, v prvním týdnu školy jste už jednu hodinu nitrobrany absolvovali s profesorem Miettinenem, který zaskakoval za svou kolegyni Sagu, která předmět obvykle vede. Kromě úvodu, seznámení s předmětem a vašich dotazů vás Santeri zapojil do hry, ve které jste se snažili cestovat jeho myslí s pomocí speciálně vytvořeného promítače. Nitrobranu máte letos poprvé.
"Hermiono, měli jsme na tuhle hodinu nějaký úkol? Úplně jsem na to zapomněl!" Ron Weasley se vyděšeně podívá na svou kamarádku, která jen s úsměvem zavrtí hlavou. "Ty jednou zapomeneš i svý boty, Rone."
Dveře do učebny jsou již otevřené a můžete tak vejít dovnitř. Přivítá vás chlad, za který mohou kamenné zdi. Bizarní je i katedra, ze které vás pozoruje magické oko, usměvavá profesorka Weaver a její kočka Sušenka, která sedí na stole. Jakmile vejdete, ze zadních lavic můžete slyšet rozmrzelé mrmlání Aleca Shadea, kterého díky neonově modrým vlasům rozhodně nepřehlednéte. "A já doufal, že mi ten Sannyho kroužek k něčemu bude. Proč jenom musel odjet? Doufám, že si ke mně alespoň sedne Ričí..."

O profesorce Lindqvist-Weaverové víte, že je bradavickou kariérní poradkyní, na všechny se neustále usmívá a na chodbách hradu jste již mohli potkat její kočku Sušenku. Mimo nitrozpyt a nitrobranu ještě převzala po profesoru Zmijozelovi šerm. Skupina havraspárských se v zadní části třídy tlumeně, aby je profesorka neslyšela, pustí do debaty o tom, zda bude Saga následovat příkladu Santeriho, který v první hodině slíbil trénování vyčistění mysli, kterým si Richard, Deirdre, Barbara a Angela již prošli na kroužku mentální přípravy nebo si připraví něco úplně jiného.

Hlavná sieň

Acai, Bendž, Mau, Naira, Rory

Naira na moje podpichovanie s mäsom zareagovala tak ako som dúfala a aj keď len trošku, predsa sa rozčertí. Dokonca si na mňa vezme lyžicu ako zbraň. Trochu sa odkloním od stola, aby na mne nepristali nejaké zvyšky jedla a uškŕňam sa pri tom ako blázon.
Ale áno, do Benjiho by som sa občas tiež rada zahryzla.
Odpoviem jej bez hanby po krátkom uvažovaní a len to vyzerá, že mi tou odpoveďou pridala palivo
Jednen bod pre Sany!
Spomínaný gentleman sa ale asi nerád vidí ako niekoho potencionálny obed, nech už s dvojzmyslom alebo bez neho. Akonáhle mi Benji vysype hrášok do topánok, okamžite sa predkloním aby som si dočiahla na chodidlá a začnem topánky rozväzovať a dávať dole.
Heej, keby je aspoň mrazený. Takto z toho žiadna masáž nebude.
Opatrne vyťahujem nohu jednu po druhej, aby som žiaden hrášok nerozmačkala a všetky guličky pozbieram do ruky, načo ich začnem hádzať do Bendža.
Skúsi ich teraz chytať do úst. Hrášok s príchuťou nôh. Novinka na trhu.
Nevyzerám nijak nahnevane, aj keď sa snažím udržiavať urazený tón hlasu. Prezradia ma ale oči prižmúrené v úsmeve a ku koncu vyplazený jazyk.

Acai, ako nová posila do týmu ešte nikdy nezažila tréning. Pri jej otázke chvíľu neodpovedám.
Teraz budem musieť vlastne vymýšľať prebeh tréningu a rozcvičky Pre Merlina. To bude...strašne veľa rozmýšľania.
Poklepkám si po spodnej pere. Vždy môžem poveriť niekoho nech dá rozcvičku namiesto mňa.
Ak mi dáte heslo zakaždým keď sa zmení, možno len päť.
Rozhodnem sa byť veľkodušná. Mau sa ale zapojí do rozhovoru a očividne aj tých päť koliečok, alebo vlastne samotné tréningy jej prídu ako veľká záťaž. Okamžite mi z tváre padne môj žartovací výraz a zjaví sa na nej mierna obsesia.
Žiadne také, trénovať sa bude vždy keď sa bude dať. Slizolin má ako odrážačku dievča ktorej obvod ruky je asi taký aký môj členok a jedna zo strelkýň panikári keď sa jej dostane blato na topánky, nehovoriac že polka týmu bola tento rok zbúchaná na kolene. Musíme ich rozdrviť.
Päsťou si trafím do dlane druhej ruky a takmer až nadskakujem na stoličke, čím spôsobím aj Benjeminovi mierny tras na stehnách. Aspoň sa vďaka téme metlobalu moja myseľ na chvíľu vzdialila od sprchy a sexu.
Acai však príde s nápadom, ktorý zachytí moje uši. Téma číslo dva ku ktorej inklinujem vždy? Párty.
No jasné! Ešte by som mala mať nejaké posledné zásoby- tento rok ich míňame katastrofálne rýchlo. Asi rozšírim kartel na ďalšie omamné látky. Prepašujeme čosi z kuchýň, a Sey by nám mohol znova zahrať, minule to s tým karaoke bola zábava.
Začnem okamžite vymýšľať program.
Nestihnem však rozobrať detaily, keďže sa zomelie celá vec s Isaacom, Reecom a Snapeom a následne nám Rory ukazuje výsledky svojej pohotovosti a zvyku fotiť všetko okolo. Rozchechcem sa, keď zbadám Snapea, pripraveného pľuť na nás jedovaté sliny z fotky. Bendžimu však ubratie bodov skazilo náladu viac ako nám ostatným, a tam začnem svoju šarádu s banánom, rozptyľujúc seba aj jeho.

Pri Benyho otázke s tichým cmuknutím oddelím banán, ktorý som práve na končeku obhryzkávala dokolečka po malých ždibečkoch, od svojich úst. Na moju radosť to upútalo jeho pozornosť a začal hrať so mnou. Mala som to na ňom rada, vyzeral nevinne, ale ako som čím ďalej tým viac zisťovala, vzhľad klame.
Och, napadá ma pár vecí, napríklad v tej tvojej prefektskej kúpeľni, ktoré by sa dali...
Začiatok mojej reči preruší Maureenin hlas, položený do tóniny na ktorú vôbec nie som zvyknutá. Prekvapene zažmurkám a otočím k nej hlavu. Je červená ako paprika a aj keď to vyzerá, že je nahnevaná, mám pocit že sa skôr hanbí ako pes.
Ale no taak, sme tu všetci plnoletý. Nehovorte mi že Mau ešte...nikdy...och.
Blysne sa mi v čiernych očiach.
Dievča, s takýmto prístupom si nikdy neužiješ.
Nie že by som chcela Mau trápiť, ale ona bola ako Naira. Keď sa im zdvihol tlak, boli ako také nasraté čivavy. Štekali, nehrýzli. Bola zábava sa na ne pozerať. Okrem toho, chcela som aj Benjimu dať čo preto. A tak si začnem obzerať banán a potom sa pozriem späť na Mau.
Och prepáč, nevedela som že banán sa neje po takých malých kúskoch.
Takmer sa mi aj podarí zatváriť ospravedlňujúco, no všetko to skazí moja ďalšia akcia. Pomaly si vsuniem do úst polovičku banánu a naschvál k tomu pridám ešte tiché zahmkanie, skáčúc očami z Bendžiho opretého o stôl na Mau a zase naspäť. Až hlas Acai ma prinúti cvaknúť zubami, čím predelím banán na polovičku a šťastne, s nevinnou tvárou akoby sa nič nestalo začnem prežúvať plné ústa ovocia. Preglgnem.
Už ho jem správne?
Neodpustím si ešte poznámku, ohromne sa baviac na výrazoch na Maureeninej tvári. S pohľadom na hodinky už normálnym spôsobom dojem zvyšok banánu.
Dokelu, ten čas strašne letí.
Šupku položím na servítku a konečne zložím nohy z Bendžiho, ktorého postrapatím vo vlasoch.
No nič, moju platbu za masáž budeme musieť vyriešiť po hodine. Mali by sme sa dvíhať banda, nech neprídeme neskoro.
Zahlásim a sama sa postavím, čakajúc na zvyšok.