| |||
|
| |||
Hlavná sieň Acai, Maureen, Naira, Reece, Isaac, Bendžík, Rory 13.9. Pri Benjiho poznámke o detinskosti Slizolinčanov a bavení sa s nimi myknem plecom. Samozrejme že som vedela aká atmosféra panuje u ich stola, len mi nešlo do hlavy, prečo si tam sadajú práve ľudia, ktorí ju, úprimne, nevedeli zvládať s nadhľadom. Sledujem Ryana pri Slizolinskom stole ešte pár sekúnd, no keď sa nič zaujímavé nedeje nechám to tak. Hlavne po tom, čo zbadám že si sadol k Sin a tá si oňho ležérne oprela hlavu. Blik. Budem sa musieť spýtať Sin či jej to fakt zaháňa nudu keď ho má ako na gumičke. Otočím teda pozornosť späť k nášmu stolu len pre to, aby som škúlila na banán. Vieš o tom že draslík sa nachádza aj v hovädzom alebo rybách? Uškrniem sa na Nairu trocha provokatívne, ale nie je to nič iné ako priateľské doťahovanie. Temer na mne vidno, ako čakám na to že nafúkne líca a založí si ruky na hrudi. Banán ale ochotne prijmem. Kto som, aby som odmietala ponúkané jedlo prinesené priamo pod nos? Zatiaľ ale spokojne dojedám cestoviny. Pri zmienke o abstinencii nafúknem líca pre zmenu ja. Moja pečeň by vyšla z cviku a mohli by jej potom hroziť vážne problémy. Odbrblem so všetkou vážnosťou ktorej som v povznesenej nálade schopná. Masáž? Že ma to hneď nenapadlo. Hneď sa toho chytím. Po dnešnom plávaní, hrabaní sa z vody a státí v skleníkoch by taká masáž lýtok padla ako riť na šerbeľ. Prehltnem plné ústa cestovín a nahodím na Bendžíka psie očká, zatiaľ čo pomykám nožkami. Ale no taak, jeden titul a už si zapredaný? Nemôžeš to urobiť z čistej lásky? Pre efekt ešte potichu zakňučím. Aj keď by bolo zaujímavé zistiť čo by si Bendžemin určil ako platidlo. Spomeniem si na moju a Acainu zábavku keď sme ho opili pod obraz boží a zalesknú sa mi oči, až mi úplne zmizne prosebný výraz z tváre a nahradí ho trochu zasnívaný. Nemôžem povedať že to nebola sranda. A z tých nocí potom si nič nepamätám, čo je škoda ak niečo bolo. To že som si to nepamätala sa totižto rovnalo tomu, akoby sa nič nestalo, keďže som si to neužila. Čo bola tiež reálna možnosť- vedela som si predstaviť že sme len odpadli a zaspali sekundu na to, čo sme sa dotkli hlavou vankúša. Vlastne som netušila. Benjamina som sa na to nepýtala, lebo na to ani neprišla vhodná chvíľa a riešila som kopu iných vecí, ale keď už som sa teraz k tejto téme v mojej hlave dostala - už dlho som nemala nejakú akciu na uvoľnenie stresu. Vlastne od začiatku školy. Bola tu tá chvíľa keď to na našej izbe vyzeralo že sa to zvrhne v orgie, ale vtedy som musela ísť riešiť frašku s mojou metamorfmágiou a prešvihla som to. Začnem spomínať ako sa to rozbehlo a podobne ako vtedy, aj teraz ma chytí mierne rozšafná, chtivá nálada. Tak isto ako všetky ostatné emócie a pocity, aj nadržanosť ku mne prichádzala a odchádzala odo mňa kedy sa jej zachcelo. Mám trošku neprítomný pohľad aj úsmev, keď sa moja nevyspytateľná myseľ vyberie na špacír a začne si spomínať, že som s Bendžíkom vlastne bola dohodnutá na spoločnej sprche. Bez môjho vedomia sa mi vlasy aj pery sfarbia na zmyselnú červenú. Moje váhanie či mu to navrhnúť rovno tu a teraz, keď už ma to napadlo, preruší hurikán Maureen ktorá sa k nám rúti. Ledva sa stihnem vrátiť z oblakov na zem, kde väčšinou treba byť v jej prítomnosti prítomná ak sa chcem vyhnúť zraneniam, no na moje prekvapenie dorazí v jednom celku. Už- už jej chcem zagratulovať, keď sa zrazu vo veľmi krátkom, zato rýchlom slede udalostí podarí Mau odklepnúť si koleno a poliať stôl. Keď sa uistím, že na mňa nič netečie, iba sa pohodlne zahniezdim na lavičke, pripomenúc Bendžíkovi že ma na sebe masírovaniahodné nožičky a sledujem Mau. Aj po tom, čo sa usadí, sa jej darí spôsobovať chaos a pozorovať ju, ako sa snaží vymyslieť spôsob ako to hodiť na nášho prefekta je vtipné. To ale zachytím Acainu odpoveď na moju otázku o prefektských kúpeľniach, ...kde by tá plánovaná sprcha bola úplne perfektná... a okamžite ma napadne otázka- kto koho poznám je v panenskom stave a nebolo by mi ľúto ju obetovať? Jordyn je síce naivná a momentálne hlúpa, ale zatiaľ ju obetovať nechcem. Nestačí že by som vám na začiatku tréningu uťala rozcvičkové koliečka okolo ihriska na polovičku? Navrhnem alternatívu s jedným zdvihnutým obočím. A potom, akoby vo mne čosi kopalo a dorážalo sa na povrch si uvedomím že hej, ja som kapitán mužstva. Kapitán určuje tréningy. Kapitán sa musí dohodnúť na tréningoch. To znamená zohnať všetkých. Zistiť kedy majú voľno. Vybaviť ihrisko. Očami skočím z Bendžiho na Acai. Hej decká, keď tak nad tým premýšľam, tak by ste mohli svoje zadky dostať dneska o ôsmej do spoločenky. Potrebujeme sa dohodnúť na dňoch tréningu. Hodím do priestoru čosi, čo znie spolovice ako návrh a spolovice ako príkaz. Medzičasom sa pri stole mihne Jordyn, ale ledva sa tu zastaví. Počkám na reakciu mojich hráčov a po tom, čo sa Acai rozhodne venovať Rorymu s foťákom odložím teraz už prázdnu misu s cestovinami a začnem šúpať banán od Nairy. Otočím sa na Bendžíka s tým, že zamestnám s neskoršou rezerváciou ihriska zástupcu kapitána, ale moju pozornosť upúta Reece s Isaacom, ktorí si k nám pri stôl akurát sadajú. Dajú si dlhý bozk, a aj keď to nie je zrovna scéna, ktorú by som vvyhľadávala, len sa zhovievavo pousmejem. Na rozdiel odo mňa, mastnej hlave už tá scéna asi príliš nevyhovovala k obedu. Prisahám, vedela som že sem letí už pred tým ako som sa otočila pri zvuku jeho hlasu. To vážne je v pravidlách niečo také? Zamrkám zamyslene, keďže som sa nikdy nenamáhala pamätať si ich všetky. Strata bodov ma nijako nerozladí. Len sa na Snapea milo usmejem keď odchádza a akonáhle sedí v bezpečnej vzdialenosti pri svojom profesorskom stole, dám za pravdu Naire. On len žiarli. V posteli mu robí spoločnosť maximálne tak fotka Filcha a prázdny obal od šampónu. Uchechtnem sa. Ani strata bodov, ani pokarhanie spolužiakov moju náladu nijako nezhoršilo, hlavne keď hneď na to začujem od modrých kričať vrešťadlo. Rozšíria sa mi zreničky. Preboha, oni jej napísali že sexovala s Caylusom? To nemyslia vážne. To je gól. Vyprsknem do smiechu, keď si predstavím že Caylusovi rodičia si len pripíšu stodvadsiatuôsmu čiarku na papier na chladničku keď im príde podobný list. Možno si vedú aj zoznam miest, kde všade ho už načapali. Je vôbec nejakú miesto, kde to ten chlapec ešte nerobil? O stenu, na lavici, na záchodoch, stavím sa že si to s niekým rozdal aj v lese. Lawson bol bez zábran. A bol dobrý. Chvíľu sa bavkám spomienkami na minulý rok keď som toho pár krát zneužila a znova ma prepadne náladička. Aaa som tam kde som bola pred chvíľou. Asi by som s tým seriózne mala niečo urobiť. Nečuteľne vzdychnem. Premýšľať o tom bolo zbytočné, potrebovala som sa nejako zamestnať. Zapichnem očí do Bendžiho, ktorý je môj najbližší objekt na zabavenie a úplne mi vidno na očiach, ako vymýšľam, čo by som mu vyviedla. Uvedomím si, že ešte stále držím v ruke banán. Pery sa mi roztiahnu do širokého úsmevu, keď s priamym pohľadom na neho začnem banán pomaly obhryzkávať. Pôvodný plán, že som naňho chcela hodiť svoje kapitánske povinnosti úplne zabudnutý. |
| |||
Hlavní síň 13.září Becca, Runa, Cass, Charlie + Havrstůl Zrovna jsem se natahoval po další mandarince, když do Síně vešla dvojice Isaac-Rees. Hned jsem zaznamenal mírné napětí a překvapivě nejenom od zmijozelského stolu, ale i od ostatních. Názory na tenhle pár byly zřejmě různorodé napříč všemi kolejemi. Já osobně jsem přesně nevěděl jaký mám na ně názor. Na jednu stranu, ano, chápu námitku, že je takový druh vztahu nepřirozený a dokáži si představit, že leckomu se na takovou dvojici těžko dívá. Na druhou stranu, že bych někoho odsuzoval jen na zákaldě toho, že je Mudla, Homosexuál, nebo Caylus? To ani náhodou. Není to můj styl. Pokud někoho nemám rád, tak na základě nějaké empirické zkušenosti. Navíc mám rád všechny. Zrovna teď nejvíc Runu a Beccu, které si přisedly ke Cass. Obě jsem měl různým způsobem rád. Samozřejmě, když byly nejhezčí holky z ročníku. Becca má podle mě roztomilý nosík a je moc hodná. Pravidelně se mi stávalo, že jsem s ní chtěl zapříst nějakou nezávaznou konverzci a na poslední chvíli jsem si to rozmyslel, nebo na mě ona promluvila a já koktal jak idiot. Naštěstí jsem se naučil se vnitřně ovládat, takže teď s ní mohu mluvit v pohodě. Runa byla zase klidná, ale ostražitá dívka. Koverzace s ní nebyl problém, ale mám takový pocit že o mě neuvažuje ani jako o kamarádovi, ale spíše o známém. To byla škoda, protože Runa jako kámoška by byla výhra, zvláště pro mě, který nikdy nemá jistotu, jestli se se mnou někdo baví kvůli vzhledu, něco chce, nebo jej fakt zajímám. Jsem ve vztazích vážně někdy až moc naivní. Nicméně jsem překonal ostych a přesunul se k nim. "Ahoj holky" Pozdravím a zářivě se na obě usměji. "Dáte si mandarinku? Asi jsou dobrý, když k nám na ně chodí od ostatních stolů." Zasměji se a nabídnu Runě s Beccou dvě mandarinky. Pro každou jednu. "To byly dost perné dvě hodiny, co?" Nadhodím a vesele se zazubím na Runu. "Mě se ten utrejch..extrakt...prostě ta afrodiziakální věc podařila vyextrahovat, ale musel jsem vyvinout hodně úsilí, abych taky nebuchnul. Podle mě to byla nešťastná volba hodiny. Čekal jsem, že budeme spíš přesazovat nějaký sazenice, nebo tak něco a ne pitvat Ipaashu..." Sdělím svůj názor a pak se otočím na Beccu. "Já doufám, že v Nitrozpytu budeme jen biflovat teorii. Myslím tím, nimrat se někomu v hlavě? já si ani nechci představit co všechno se může stát." Sdělím svůj názor a pootočím se k mrzimorskému stolu a zase zpět, načež ztiším hlas. "Ten Snape je ale mizera, co? Viděly jste jak doslova čekal až si bude moci ty dva nějak vychutnat? Podle mě se takové chování k profesorovi prostě nehodí. Co proti nim vůbec má?" Zeptám se možná trochu naivně. Sotva to dořeknu, přistane před Beccou obálka a mě je hned jasné, že jde o Huláka. Hlasitě polknu, ale to už Hulák křičí na celou Síň svoje poselství. "Bůhvíco s bůhvíkým v nějakých komnatách ve škole?" Zopakuji jakože mě to vážně ani vůbec nezajímá, ale ve skutečnosti právě teď se všechny moje sny tak nějak rozplynuly a já dostal pocit, že padám kamsi do hluboké temnoty. Tak to dopadne, když moc dlouho čekáte. jakmile Hulák shoří v rozpacích se podívám na Beccu. "No..nevím jestli ti to pomůže, nebo jestli tě to zajímá, ale pořád si o tobě myslím jen to nejlepší." Hlesnu upřímně a pohledem sjedu dolů ke svým nohám, jakoby na nich právě bylo něco velmi zajímavého ke studování. "Ty jsi fakt vůl. Měl jsi říct něco inteligentnějšího,duchaplnějšího, moudřejšího a inteligentnějšího, nebo všechno odlehčit nějakým vtipem." Vynadám sám sobě rozhořčeně |
| |||
Hlavní síň Rebecca Riel Dveřmi hlavní síně, krátce poté, co jimi Wolfram se Sinestrou odejdou, vletí do hlavní síně sova. V zobáku drží červenou obálku a přeletí nad havraspárským stolem. Chvíli nad ním jen tak bezradně krouží, než se zastaví nad hlavou Rebeccy. Párkrát rozvíří na místě vzduch křídly a hodí dopis před ní na stůl. Nijak se v síni dál nezdržuje a dveřmi vyletí zase ven. Při odletu letí však tak nízko, že srazí čepici z hlavy jednomu z přicházejících studentů. Jakmile Becca dopis rozevře, sám se jí vytrhne z ruky a začne se formovat do tvaru, který připomínal lidská ústa. Hulák. Někdo jste se s ním možná už setkali. Je to začarovaná forma psaní, kdy pisatel očaruje dopis tak, aby se při rozevření převedl do mluvené řeči, obvykle v mnohem hlasitější podobě. Pokud se hulák neotevře příliš dlouho, jeho teplota se zvýší natolik, že exploduje. Rebecco Eliah Rielová! Jsi ve škole teprve DVA týdny a já už se dozvídám o tvých malérech?! Jasně jsem ti při odjezdu řekla, že pokud jen uslyším od profesorů, že vyvádíš nějaké nekalosti, můžeš na kapesné rovnou zapomenout! Jak je možné, že provádíš bůh ví co s bůh ví kým v nějakých komnatách ve škole, kde máš získat nějaké vzdělání, abys po studiu našla nějaké prestižní zaměstnání?! Ozve se přes celou síň a jen co hulák dozní - zbydou z něj jen cáry listu, které pak samy shoří. |
| |||
Ošetřovna => Kolej Rozhovor Daniela s profesorkou je zřejmě u konce a ona sama obrátí svou pozornost na mě. “Nedělejte si starosti, už to bude jenom lepší.“ Věnuji jí povzbudivý úsměv, ale nakonec rozvážně přikývnu, aby věděla, že jsem její nabídku vzala na vědomí. I když si myslím, že nebude třeba, nakonec s čím by mi zrovna ona mohla pomoci. Zapínat knoflíčky na košili mi asi nebude. Jakmile jsou všechna zranění vyléčená, instrukce rozdány a nesrovnalosti vyřešeny, vydám se společně s Danielem pryč z ošetřovny. Nezapomenu se přitom zdvořile rozloučit s oběma a zdravotnici poděkovat za její pomoc. Pak už spočineme s mým doprovodem přede dveřmi. Pohlédnu na něj, jakmile promluví a na tváři vykouzlím jemný leč stále dosti mdlý úsměv. “Už to celkem jde.“ Ujistím jej a prohlédnu si přitom ruce z obou stran, na kterých nebyl vidět ani kousíček kůže. Jako kdybych obdivovala nějaké mistrovské dílo, škoda jenom, že to musela být zrovna moje část těla. Prst po prstu bylo všechno úhledně skryto pod vrstvou obvazů, zatímco medikamenty otupovaly veškerou bolest. V rámci možností je nakonec všechno na té nejlepší cestě. A kdyby to náhodou začalo znovu bolet, dojdu si pro další uklidňováky. Nejsem ten typ, co by musel hrdinsky snášet všechnu agonii světa. K čemu, když si můžu život tolik ulehčit. Pomalu se rozejdu směrem ke koleji. Ať už Daniel míří na tu svou nebo rovnou na oběd, část cesty máme společnou. Poslouchám jeho nabídku na mou omluvu na hodině a na chvíli se nad tím opravdu i zamyslím. Jistě, bylo by příjemné se prostě natáhnout a neřešit něco jako nitrobranu a cokoliv by přišlo potom. Zase na druhou stranu k čemu mi to bude. Indisponovaná jsem dost na to, abych nemohla dělat spoustu jiných aktivit, a pak můžu ležet v posteli místo nich. Proč se připravovat o jednu z mála hodin, kde ruce nejsou tolik potřeba. “Jsi milý, ale asi na hodinu půjdu. Ještě by se v tom pak začal šťourat Snape a to nechceme ani jeden.“ Dokážu si živě představit, jak začne všechno řešit on sám, to by teprve bylo. A z toho bychom neměli radost ani jeden. S trochou štěstí se to ani nedozví. Navíc kromě nepříjemného pocitu sevření mých rukou, které způsobují obvazy, necítím zhola nic. Konečně trochu vím, jak se cítí Richard, i když ten už asi na ty svoje rukavice bude navyklý. Na chvíli mi zahnou myšlenky směrem k němu. Zajímalo by mě, jestli vůbec tohle všechno zaregistroval a samozřejmě by mě nesmírně potěšilo, kdyby třeba projevil i nějakou empatii. Člověk ale na Richarda nesmí mít moc vysoké nároky. Většinou je totiž zklamaný. I tak se nevzdávám naděje, že tohle by mohla být jedna z těch výjimečných chvílí. Třeba. Další známka do alba. Ani se nenaděju a naše cesty se rozdělují. “Díky za doprovod. A nic si z toho nedělej.“ Ujistím ho ještě jednou. Nakonec to skutečně není tak hrozný, jak to na začátku vypadalo. Pokud z toho nebudou následky, nejde nakonec o nic. Pak už se bez zbytečného zdržování vydám směrem na kolej. Na oběd nemám ani pomyšlení. Snad pro všechen ten shon z dnešního dne, který se tedy prozatím skutečně nevyvedl. Doufám, že aspoň chvilka spánku bude něčím nápomocná. Rozhodně je to lepší než se pokoušet před jídelnou plnou lidí nasoukat něco do staženého žaludku a vypadat přitom ještě jako šašek, který neudrží příbor v ruce. Nevím, jak přetrpím celé dva dny, co mám mít tohle na rukou, naštěstí je pro mě teď mnohem důležitější myšlenka na odpočinek, než abych se zaobírala takovými věcmi. Prostě to nějak půjde. Společenskou místnost projdu a jenom okrajově zaregistruji své spolužáky. Nejsem v nynější chvíli zrovna ve stavu, kdy bych si s nimi sedla na kousek přátelské řeči. O to víc, když jeden z možných je právě Wolfram, který mi od snídaně pro dnešní den vcelku stačil. Proto je jenom tiše pozdravím a pak bez dalšího slova zapadnu na pokoj. Nepředpokládám, že by okamžitě a střelhbitě potřebovali vědět všechny detaily o mém zdravotním stavu, Zmijozel prostě takový není. Oba jsou dostatečně všímaví, někdy až moc. V rychlosti zbavím svůj obličej posledních zbytků řasenky, která mi po všem tom pláči na řasách snad ještě zbyla, nařídím si budík tak, abych stihla další hodinu, a pak už zalezu do postele, pořád v uniformě. Nepříjemným zjištění pro mě byl fakt, že jak bylo všechno při normálních podmínkách automatické, teď je najednou každá druhá činnost problém. Odlíčit se – problém. Sundat si boty – problém. Přikrýt se – problém. Díky všemožným lékům mě sice nic vyloženě nebolelo, pořád to byl ale sakra nepříjemný pocit. Po všech těchto najednou nepříjemných záležitostech každodenního života nakonec spočinou hlavou na polštáři. |
| |||
Velká síň - mrzimorský stůl13. září Maureen, Benji, Acai, Rory, Snape + ostatní Ze sledování zmijozelského stolu mě vyruší Maureen. Otočím se na ní. "Cože?" zeptám se zmateně, když si začnu z vlasů lovit hrášek. Dá to práci, jsou dost husté a už ani nevím, kdy jsem se naposledy česala. Ale zkuste se česat, když vám to háro láme hřebeny! "Benji! Dávej pozor," zasměju se a cvrknu vylovený hrášek směrem k němu, aby se teda navrátil k původnímu majiteli. "Alespoň teda jíš luštěniny, tak se ani nemůžu zlobit. Hrášek snižuje cholesterol," poučím ho, zatímco se cpu svojí kaší. O dění u zmijozelského stolu jsem ztratila zájem. Jestli se něco semele, určitě to bude natolik hlasité, abychom to slyšeli až sem. Acai si mezitím prohlíží Roryho fotky. Její nadšené vyprávění poslouchám jen tak napůl ucha, protože se snažím přijít na to, co dalšího bych jí mohla podstrčit. Moc dobře jsem si všimla, jak první várku odmítla! Jako by si snad myslela, že mě to zastaví. Ha! Když se u stolu mihne Jordyn, jen jí s plnou pusou zamávám, protože společně s Emily pokračují na nádvoří. Zrovna uvažuju nad tím, jestli by pro Acai bylo lepší granátové jablko nebo zase mango, do Velké síně vplují Reece s Isaacem. Bedlivě je sleduju, protože je mi jasné, jaké jejich přítomnost vzbudí pozdvižení. Když se posadí ke stolu, usměju se na ně. Když se začnou líbat, otevřu pusu, abych je varovala, ale ničitel všech snů a přání je rychlejší. Přesune se k našemu stolu rychlostí blesku. Po celou dobu jeho projevu se zarytě dívám na svoji kaši, zatímco si ji láduju do pusy jako nezavřená. Jen abych nemusela mluvit. Když Snape zmizí, jako projev rebélie si dovolím protočit oči. "Nic si z toho nedělejte," přesvědčuju dva zamilované. Body někde zase nasbíráme. Stačí, aby Danovi zase ruply nervíčky. |
| |||
Cesta k hradu -> Velká síň - havraspárský stůl13. září Cass, Runa, Diana, Snape + ti u stolu "Asi nějaký erupce na slunci," zasměju se a drcnu do Cass. Když přijdeme do síně na oběd, hodně našich spolužáků už jí, hlavně Diana se kolem našeho stolu ochomýtá jak žralok. Bych jí chtěla frajerku vidět, jak by takhle čórovala mandarinky u zmijozelského stolu. Nedávno jsem slyšela skupinu háďat, jak se smějou té příšerné přezdívce, kterou Dianu oslovoval její bratr. Didý. Jak pro postiženou kočku. Zmijozelští by na ní nenechali nit suchou. Sednu si u stolu vedle Cass a nechám ji, ať rozhovor s Dianou obstarává ona. Nandám si chilli a překvapeně zvednu pohled až ve chvíli, kdy Cass začne nebelvířance odsekávat. Takhle jsem ji ještě neviděla. Ta Diana slušné vychování fakt neviděla ani z rychlíku, když už leze na nervy i Cassandře. Když se s námi Diana loučí, kysele se ušklíbnu a neodpovím, věnuju se svému chilli. "Co má za problém?" zeptám se Cass a kývnu hlavou k Dianiným odcházejícím zádům. Vyprsknu smíchy, když ji Deirdre připraví o pár mandarinek. "Asi ji dostihla karma za tu blbou rozvičku. Myslíš, že protože je z dvojčat, tak si pořád musí dokazovat, že je lepší?" Pak do Velké síně vejdou Reece a Isaac. Sleduju je s otevřenou pusou, jak se k sobě tisknou, že by se mezi ně nehet nevešel. Nakonec se usměju. Je dobře, že to všechno dobře dopadlo. Dál se věnuju svému obědu, ale najednou za sebou ucítím závan větru. No jo, netopejr neodolal. Zamračeně ho sleduju. "Tak hlavně, že svým miláčkům za takové věci body nestrhává," procedím mezi zuby, ale neodvažuju se svůj nesouhlas dát víc najevo. Abych se dál nemusela zabývat homofobním blbečkem, otočím se na Runu. "Bylinkářství dneska fakt nebylo nejlepší. Ani tělocvik. Snad bude nitrozpyt o něco lepší, nebo už fakt hodím mašli," zasměju se a začnu po talíři honit vidličkou kousek kukuřice. "Určitě nás zase rozdělí do dvojic. Copak je nám pět?" povzdechnu si útrpně. |
doba vygenerování stránky: 0.80301904678345 sekund