Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Rory Callaghan - 05. června 2017 23:53
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Velká síň


Pondělí 13. září
Mrzimorský stůl + ostatní

„Jé ahoj Rory, co ty tady?“
Překvapeně zvednu hlavu, když zaslechnu své jméno. Ten hlas patří Jordyn. Pozdrav jí oplatím lehce nepřítomným úsměvem. „Fotky,“ poskytnu jí velmi obšírné vysvětlení doprovozené poklepáním na foťák, a pak se zase začnu věnovat prohlížení fotografií. Jordyn se mezitím zase vytratí pryč s talířem jídla, ale to už ani nezaregistruju.

Za to zaregistruju jinou hlášku, která se ke mně dostane přes filtr mého nepozorného vnímání. Soustředím se přece na fotky, ne na to, co kde lítá – i když je to zelenina, která pak končí ve vlasech.
„… Hrášek snižuje cholesterol,“ pronese Naira.
„A taky riziko nádorových onemocnění,“ brouknu souhlasně, úplně mimochodem, aniž bych zvednul hlavu. A pak ten naprosto náhodný komentář úplně pustím z hlavy.

Acai má k prohlížení otázky. Těší mě na ně odpovídat – koneckonců, snad každý Havraspár rád vysvětluje. A když nevysvětluje, nechává si vysvětlovat. A pak jde, a stejně si to udělá po svém. Nebo to jsem jenom já?
„Jasně, že to zabírá paměť. Musím hodně promazávat, když zrovna nechci měnit kartu. Ale ještě mám nahoře analog, tam stačí jenom vložit nový film. Ale ten už mi skoro došel. A Henry přiletí s novou várkou až za dlouho.“ Poklepu na foťák, který zrovna držím v ruce. „Proto digitál.“
Její kompliment mi mimoděk vžene jiskry do očí. Jako bych trochu ožil, i se u stolu trochu víc narovnám. „Díky,“ usměju se. „Taky si myslím.“

Jo, vážně jsem se teď nahlas pochválil. Ani si neuvědomím, jak to zní. V mém tónu není ani stopy po nějaké aroganci, takhle to u mě nefunguje, nikomu svoji samochválu necpu. Prostě jenom říkám, co mě napadne. Falešnou skromnost nemám rád. A já vím, že některé z nich jsou dobré. Proč bych se tvářil, že ne?

„Koukám, že máš nejradši momentky.“
Přikývnu. A už jedu, s očima upřenýma střídavě kamsi do stolu, do zdi, a pak do obrazovky, a zase znova. „Přesně tak. Momentky jsou upřímné. Je to realita. Zachycují svět takový, jaký vážně je, ne nějakou strojenou, vylepšenou verzi, co vlastně neexistuje. Všimla sis, že když se někdo usmívá do kamery, má úplně mrtvé oči? Stačí zakrýt pusu a není poznat, že se na fotce vlastně směje.“ Pokrčím rameny. „Taková momentka toho o člověku řekne daleko víc. Jaký vážně je. I když si pak třeba myslí, že mu to tam nesluší – takhle vážně vypadá, takhle se tváří. A podle mě jsou takové fotky mnohem cennější. Chápeš. Sto padesát identických selfíček na instagramu, to je přece tak… tak…“ Mému monologu konečně dojde dech, protože honem nemůžu najít to správné slovo, ale Acai mě naštěstí zarazí dalším komplimentem.

„Díky.“ Bouřky mám rád, vždycky si k ní udělám čaj, sednu si do křesla ve společenské místnosti, a poslouchám ten rachot. Tohle byl můj druhý pokus zahrát si na lovce blesků – ale vážně, zní to dramatičtěji, než to ve skutečnosti je. Vlastně jenom sedíte s foťákem u okna, fotíte nebe, a doufáte v zázrak. Mně se povedl. Asi bych si to mohl usnadnit i nějakým zaklínadlem, ale – já radši klasiku.
S úsměvem pořád přilepeným na obličeji poslouchám Acai, jak vypráví. Její prosba mě zároveň zarazí i nesmírně potěší.
„Jo. Eh. Jo. Jasně,“ vyrazím ze sebe po několika vteřinách, kdy jen zírám do foťáku. „Budeš první na seznamu.“ Odmlčím se. „Vlastně jediná,“ zazubím se nakonec.

Příchodu Reece s Isaacem si všimnu teprve v momentě, kdy jim Snape přiletí strhnout body, protože do té doby mám oči buď přilepené na obrazovce foťáku, nebo se dívám na Acai a zbytek místnosti vypouštím. S mírným zájmem sleduju, jak si Snape na mrzimorských vylívá zlost, a zcela nenápadně u toho přesunu foťák jejich směrem a zmáčknu spoušť, když se profesor zrovna otáčí k odchodu. Jen tak, jako by se nechumelilo. Ani mě nenapadne se bát, že by mě mohl přistihnout.

Když Snape odejde bezpečně daleko k učitelskému stolu, automaticky si nový snímek prohlédnu kritickým okem. Vypadá na něm jako podrážděná myš. Začnu se křenit, a beze slova obrazovku otočím směrem k ostatním u stolu. Jeden prst si přiložím na rty.
Přesně o tomhle jsem mluvil. Nechť je tohle zvěčnění aspoň malou kompenzací za sražené body - jako Reecovi s Isaacem, tak celému Mrzimoru.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 05. června 2017 18:27
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Hlavná sieň


Acai, Maureen, Naira, Reece, Isaac, Bendžík, Rory

13.9.



Pri Benjiho poznámke o detinskosti Slizolinčanov a bavení sa s nimi myknem plecom. Samozrejme že som vedela aká atmosféra panuje u ich stola, len mi nešlo do hlavy, prečo si tam sadajú práve ľudia, ktorí ju, úprimne, nevedeli zvládať s nadhľadom. Sledujem Ryana pri Slizolinskom stole ešte pár sekúnd, no keď sa nič zaujímavé nedeje nechám to tak. Hlavne po tom, čo zbadám že si sadol k Sin a tá si oňho ležérne oprela hlavu. Blik.
Budem sa musieť spýtať Sin či jej to fakt zaháňa nudu keď ho má ako na gumičke.
Otočím teda pozornosť späť k nášmu stolu len pre to, aby som škúlila na banán.
Vieš o tom že draslík sa nachádza aj v hovädzom alebo rybách?
Uškrniem sa na Nairu trocha provokatívne, ale nie je to nič iné ako priateľské doťahovanie. Temer na mne vidno, ako čakám na to že nafúkne líca a založí si ruky na hrudi. Banán ale ochotne prijmem. Kto som, aby som odmietala ponúkané jedlo prinesené priamo pod nos? Zatiaľ ale spokojne dojedám cestoviny. Pri zmienke o abstinencii nafúknem líca pre zmenu ja.
Moja pečeň by vyšla z cviku a mohli by jej potom hroziť vážne problémy.
Odbrblem so všetkou vážnosťou ktorej som v povznesenej nálade schopná.

Masáž? Že ma to hneď nenapadlo.
Hneď sa toho chytím. Po dnešnom plávaní, hrabaní sa z vody a státí v skleníkoch by taká masáž lýtok padla ako riť na šerbeľ. Prehltnem plné ústa cestovín a nahodím na Bendžíka psie očká, zatiaľ čo pomykám nožkami.
Ale no taak, jeden titul a už si zapredaný? Nemôžeš to urobiť z čistej lásky?
Pre efekt ešte potichu zakňučím.
Aj keď by bolo zaujímavé zistiť čo by si Bendžemin určil ako platidlo.
Spomeniem si na moju a Acainu zábavku keď sme ho opili pod obraz boží a zalesknú sa mi oči, až mi úplne zmizne prosebný výraz z tváre a nahradí ho trochu zasnívaný.
Nemôžem povedať že to nebola sranda. A z tých nocí potom si nič nepamätám, čo je škoda ak niečo bolo.
To že som si to nepamätala sa totižto rovnalo tomu, akoby sa nič nestalo, keďže som si to neužila. Čo bola tiež reálna možnosť- vedela som si predstaviť že sme len odpadli a zaspali sekundu na to, čo sme sa dotkli hlavou vankúša. Vlastne som netušila. Benjamina som sa na to nepýtala, lebo na to ani neprišla vhodná chvíľa a riešila som kopu iných vecí, ale keď už som sa teraz k tejto téme v mojej hlave dostala - už dlho som nemala nejakú akciu na uvoľnenie stresu. Vlastne od začiatku školy. Bola tu tá chvíľa keď to na našej izbe vyzeralo že sa to zvrhne v orgie, ale vtedy som musela ísť riešiť frašku s mojou metamorfmágiou a prešvihla som to. Začnem spomínať ako sa to rozbehlo a podobne ako vtedy, aj teraz ma chytí mierne rozšafná, chtivá nálada. Tak isto ako všetky ostatné emócie a pocity, aj nadržanosť ku mne prichádzala a odchádzala odo mňa kedy sa jej zachcelo.

Mám trošku neprítomný pohľad aj úsmev, keď sa moja nevyspytateľná myseľ vyberie na špacír a začne si spomínať, že som s Bendžíkom vlastne bola dohodnutá na spoločnej sprche. Bez môjho vedomia sa mi vlasy aj pery sfarbia na zmyselnú červenú. Moje váhanie či mu to navrhnúť rovno tu a teraz, keď už ma to napadlo, preruší hurikán Maureen ktorá sa k nám rúti. Ledva sa stihnem vrátiť z oblakov na zem, kde väčšinou treba byť v jej prítomnosti prítomná ak sa chcem vyhnúť zraneniam, no na moje prekvapenie dorazí v jednom celku. Už- už jej chcem zagratulovať, keď sa zrazu vo veľmi krátkom, zato rýchlom slede udalostí podarí Mau odklepnúť si koleno a poliať stôl. Keď sa uistím, že na mňa nič netečie, iba sa pohodlne zahniezdim na lavičke, pripomenúc Bendžíkovi že ma na sebe masírovaniahodné nožičky a sledujem Mau. Aj po tom, čo sa usadí, sa jej darí spôsobovať chaos a pozorovať ju, ako sa snaží vymyslieť spôsob ako to hodiť na nášho prefekta je vtipné. To ale zachytím Acainu odpoveď na moju otázku o prefektských kúpeľniach, ...kde by tá plánovaná sprcha bola úplne perfektná... a okamžite ma napadne otázka- kto koho poznám je v panenskom stave a nebolo by mi ľúto ju obetovať?
Jordyn je síce naivná a momentálne hlúpa, ale zatiaľ ju obetovať nechcem.
Nestačí že by som vám na začiatku tréningu uťala rozcvičkové koliečka okolo ihriska na polovičku?
Navrhnem alternatívu s jedným zdvihnutým obočím. A potom, akoby vo mne čosi kopalo a dorážalo sa na povrch si uvedomím že hej, ja som kapitán mužstva.
Kapitán určuje tréningy. Kapitán sa musí dohodnúť na tréningoch.
To znamená zohnať všetkých. Zistiť kedy majú voľno.
Vybaviť ihrisko.
Očami skočím z Bendžiho na Acai.
Hej decká, keď tak nad tým premýšľam, tak by ste mohli svoje zadky dostať dneska o ôsmej do spoločenky. Potrebujeme sa dohodnúť na dňoch tréningu.
Hodím do priestoru čosi, čo znie spolovice ako návrh a spolovice ako príkaz. Medzičasom sa pri stole mihne Jordyn, ale ledva sa tu zastaví. Počkám na reakciu mojich hráčov a po tom, čo sa Acai rozhodne venovať Rorymu s foťákom odložím teraz už prázdnu misu s cestovinami a začnem šúpať banán od Nairy. Otočím sa na Bendžíka s tým, že zamestnám s neskoršou rezerváciou ihriska zástupcu kapitána, ale moju pozornosť upúta Reece s Isaacom, ktorí si k nám pri stôl akurát sadajú. Dajú si dlhý bozk, a aj keď to nie je zrovna scéna, ktorú by som vvyhľadávala, len sa zhovievavo pousmejem.
Na rozdiel odo mňa, mastnej hlave už tá scéna asi príliš nevyhovovala k obedu. Prisahám, vedela som že sem letí už pred tým ako som sa otočila pri zvuku jeho hlasu.
To vážne je v pravidlách niečo také?
Zamrkám zamyslene, keďže som sa nikdy nenamáhala pamätať si ich všetky. Strata bodov ma nijako nerozladí. Len sa na Snapea milo usmejem keď odchádza a akonáhle sedí v bezpečnej vzdialenosti pri svojom profesorskom stole, dám za pravdu Naire.
On len žiarli. V posteli mu robí spoločnosť maximálne tak fotka Filcha a prázdny obal od šampónu.
Uchechtnem sa. Ani strata bodov, ani pokarhanie spolužiakov moju náladu nijako nezhoršilo, hlavne keď hneď na to začujem od modrých kričať vrešťadlo. Rozšíria sa mi zreničky.
Preboha, oni jej napísali že sexovala s Caylusom? To nemyslia vážne. To je gól.
Vyprsknem do smiechu, keď si predstavím že Caylusovi rodičia si len pripíšu stodvadsiatuôsmu čiarku na papier na chladničku keď im príde podobný list. Možno si vedú aj zoznam miest, kde všade ho už načapali. Je vôbec nejakú miesto, kde to ten chlapec ešte nerobil? O stenu, na lavici, na záchodoch, stavím sa že si to s niekým rozdal aj v lese. Lawson bol bez zábran. A bol dobrý. Chvíľu sa bavkám spomienkami na minulý rok keď som toho pár krát zneužila a znova ma prepadne náladička.
Aaa som tam kde som bola pred chvíľou. Asi by som s tým seriózne mala niečo urobiť.
Nečuteľne vzdychnem. Premýšľať o tom bolo zbytočné, potrebovala som sa nejako zamestnať. Zapichnem očí do Bendžiho, ktorý je môj najbližší objekt na zabavenie a úplne mi vidno na očiach, ako vymýšľam, čo by som mu vyviedla. Uvedomím si, že ešte stále držím v ruke banán. Pery sa mi roztiahnu do širokého úsmevu, keď s priamym pohľadom na neho začnem banán pomaly obhryzkávať. Pôvodný plán, že som naňho chcela hodiť svoje kapitánske povinnosti úplne zabudnutý.
 
Patrick Gregory Anderson - 04. června 2017 23:58
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň
13.září
Becca, Runa, Cass, Charlie + Havrstůl

Zrovna jsem se natahoval po další mandarince, když do Síně vešla dvojice Isaac-Rees. Hned jsem zaznamenal mírné napětí a překvapivě nejenom od zmijozelského stolu, ale i od ostatních. Názory na tenhle pár byly zřejmě různorodé napříč všemi kolejemi. Já osobně jsem přesně nevěděl jaký mám na ně názor. Na jednu stranu, ano, chápu námitku, že je takový druh vztahu nepřirozený a dokáži si představit, že leckomu se na takovou dvojici těžko dívá. Na druhou stranu, že bych někoho odsuzoval jen na zákaldě toho, že je Mudla, Homosexuál, nebo Caylus? To ani náhodou. Není to můj styl. Pokud někoho nemám rád, tak na základě nějaké empirické zkušenosti. Navíc mám rád všechny. Zrovna teď nejvíc Runu a Beccu, které si přisedly ke Cass.

Obě jsem měl různým způsobem rád. Samozřejmě, když byly nejhezčí holky z ročníku. Becca má podle mě roztomilý nosík a je moc hodná. Pravidelně se mi stávalo, že jsem s ní chtěl zapříst nějakou nezávaznou konverzci a na poslední chvíli jsem si to rozmyslel, nebo na mě ona promluvila a já koktal jak idiot. Naštěstí jsem se naučil se vnitřně ovládat, takže teď s ní mohu mluvit v pohodě. Runa byla zase klidná, ale ostražitá dívka. Koverzace s ní nebyl problém, ale mám takový pocit že o mě neuvažuje ani jako o kamarádovi, ale spíše o známém. To byla škoda, protože Runa jako kámoška by byla výhra, zvláště pro mě, který nikdy nemá jistotu, jestli se se mnou někdo baví kvůli vzhledu, něco chce, nebo jej fakt zajímám. Jsem ve vztazích vážně někdy až moc naivní. Nicméně jsem překonal ostych a přesunul se k nim.

"Ahoj holky" Pozdravím a zářivě se na obě usměji. "Dáte si mandarinku? Asi jsou dobrý, když k nám na ně chodí od ostatních stolů." Zasměji se a nabídnu Runě s Beccou dvě mandarinky. Pro každou jednu. "To byly dost perné dvě hodiny, co?" Nadhodím a vesele se zazubím na Runu. "Mě se ten utrejch..extrakt...prostě ta afrodiziakální věc podařila vyextrahovat, ale musel jsem vyvinout hodně úsilí, abych taky nebuchnul. Podle mě to byla nešťastná volba hodiny. Čekal jsem, že budeme spíš přesazovat nějaký sazenice, nebo tak něco a ne pitvat Ipaashu..." Sdělím svůj názor a pak se otočím na Beccu. "Já doufám, že v Nitrozpytu budeme jen biflovat teorii. Myslím tím, nimrat se někomu v hlavě? já si ani nechci představit co všechno se může stát." Sdělím svůj názor a pootočím se k mrzimorskému stolu a zase zpět, načež ztiším hlas. "Ten Snape je ale mizera, co? Viděly jste jak doslova čekal až si bude moci ty dva nějak vychutnat? Podle mě se takové chování k profesorovi prostě nehodí. Co proti nim vůbec má?" Zeptám se možná trochu naivně.

Sotva to dořeknu, přistane před Beccou obálka a mě je hned jasné, že jde o Huláka. Hlasitě polknu, ale to už Hulák křičí na celou Síň svoje poselství. "Bůhvíco s bůhvíkým v nějakých komnatách ve škole?" Zopakuji jakože mě to vážně ani vůbec nezajímá, ale ve skutečnosti právě teď se všechny moje sny tak nějak rozplynuly a já dostal pocit, že padám kamsi do hluboké temnoty. Tak to dopadne, když moc dlouho čekáte. jakmile Hulák shoří v rozpacích se podívám na Beccu. "No..nevím jestli ti to pomůže, nebo jestli tě to zajímá, ale pořád si o tobě myslím jen to nejlepší." Hlesnu upřímně a pohledem sjedu dolů ke svým nohám, jakoby na nich právě bylo něco velmi zajímavého ke studování. "Ty jsi fakt vůl. Měl jsi říct něco inteligentnějšího,duchaplnějšího, moudřejšího a inteligentnějšího, nebo všechno odlehčit nějakým vtipem." Vynadám sám sobě rozhořčeně
 
Duch Bradavic - 04. června 2017 23:14
fsfsdcv3855.jpeg

Hlavní síň


Rebecca Riel

Obrázek



Dveřmi hlavní síně, krátce poté, co jimi Wolfram se Sinestrou odejdou, vletí do hlavní síně sova. V zobáku drží červenou obálku a přeletí nad havraspárským stolem. Chvíli nad ním jen tak bezradně krouží, než se zastaví nad hlavou Rebeccy. Párkrát rozvíří na místě vzduch křídly a hodí dopis před ní na stůl. Nijak se v síni dál nezdržuje a dveřmi vyletí zase ven. Při odletu letí však tak nízko, že srazí čepici z hlavy jednomu z přicházejících studentů.

Jakmile Becca dopis rozevře, sám se jí vytrhne z ruky a začne se formovat do tvaru, který připomínal lidská ústa. Hulák. Někdo jste se s ním možná už setkali. Je to začarovaná forma psaní, kdy pisatel očaruje dopis tak, aby se při rozevření převedl do mluvené řeči, obvykle v mnohem hlasitější podobě. Pokud se hulák neotevře příliš dlouho, jeho teplota se zvýší natolik, že exploduje.

Rebecco Eliah Rielová!


Jsi ve škole teprve DVA týdny a já už se dozvídám o tvých malérech?! Jasně jsem ti při odjezdu řekla, že pokud jen uslyším od profesorů, že vyvádíš nějaké nekalosti, můžeš na kapesné rovnou zapomenout! Jak je možné, že provádíš bůh ví co s bůh ví kým v nějakých komnatách ve škole, kde máš získat nějaké vzdělání, abys po studiu našla nějaké prestižní zaměstnání?!
S tatínkem se tolik snažíme o dobré jméno rodiny a ty nám to vůbec neusnadňuješ! Jsem naprosto znechucená! Co si asi o tobě musí teď tví spolužáci a profesoři myslet?! Babičce to říkat nebudu, ale pokud provedeš ještě jednu lumpárnu, tak na nějaké utrácení v Prasinkách můžeš rovnou zapomenout!



Ozve se přes celou síň a jen co hulák dozní - zbydou z něj jen cáry listu, které pak samy shoří.
 
Helen Lynnerwood - 04. června 2017 22:50
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Ošetřovna => Kolej

Daniel, Etty, profesorka Primrose, okrajově Wolfram a Sinestra


13. září
Pondělí




Rozhovor Daniela s profesorkou je zřejmě u konce a ona sama obrátí svou pozornost na mě. “Nedělejte si starosti, už to bude jenom lepší.“ Věnuji jí povzbudivý úsměv, ale nakonec rozvážně přikývnu, aby věděla, že jsem její nabídku vzala na vědomí. I když si myslím, že nebude třeba, nakonec s čím by mi zrovna ona mohla pomoci. Zapínat knoflíčky na košili mi asi nebude.
Jakmile jsou všechna zranění vyléčená, instrukce rozdány a nesrovnalosti vyřešeny, vydám se společně s Danielem pryč z ošetřovny. Nezapomenu se přitom zdvořile rozloučit s oběma a zdravotnici poděkovat za její pomoc.
Pak už spočineme s mým doprovodem přede dveřmi. Pohlédnu na něj, jakmile promluví a na tváři vykouzlím jemný leč stále dosti mdlý úsměv. “Už to celkem jde.“ Ujistím jej a prohlédnu si přitom ruce z obou stran, na kterých nebyl vidět ani kousíček kůže. Jako kdybych obdivovala nějaké mistrovské dílo, škoda jenom, že to musela být zrovna moje část těla. Prst po prstu bylo všechno úhledně skryto pod vrstvou obvazů, zatímco medikamenty otupovaly veškerou bolest. V rámci možností je nakonec všechno na té nejlepší cestě. A kdyby to náhodou začalo znovu bolet, dojdu si pro další uklidňováky. Nejsem ten typ, co by musel hrdinsky snášet všechnu agonii světa. K čemu, když si můžu život tolik ulehčit.
Pomalu se rozejdu směrem ke koleji. Ať už Daniel míří na tu svou nebo rovnou na oběd, část cesty máme společnou. Poslouchám jeho nabídku na mou omluvu na hodině a na chvíli se nad tím opravdu i zamyslím. Jistě, bylo by příjemné se prostě natáhnout a neřešit něco jako nitrobranu a cokoliv by přišlo potom. Zase na druhou stranu k čemu mi to bude. Indisponovaná jsem dost na to, abych nemohla dělat spoustu jiných aktivit, a pak můžu ležet v posteli místo nich. Proč se připravovat o jednu z mála hodin, kde ruce nejsou tolik potřeba.
“Jsi milý, ale asi na hodinu půjdu. Ještě by se v tom pak začal šťourat Snape a to nechceme ani jeden.“ Dokážu si živě představit, jak začne všechno řešit on sám, to by teprve bylo. A z toho bychom neměli radost ani jeden. S trochou štěstí se to ani nedozví. Navíc kromě nepříjemného pocitu sevření mých rukou, které způsobují obvazy, necítím zhola nic. Konečně trochu vím, jak se cítí Richard, i když ten už asi na ty svoje rukavice bude navyklý.
Na chvíli mi zahnou myšlenky směrem k němu. Zajímalo by mě, jestli vůbec tohle všechno zaregistroval a samozřejmě by mě nesmírně potěšilo, kdyby třeba projevil i nějakou empatii. Člověk ale na Richarda nesmí mít moc vysoké nároky. Většinou je totiž zklamaný. I tak se nevzdávám naděje, že tohle by mohla být jedna z těch výjimečných chvílí. Třeba. Další známka do alba.
Ani se nenaděju a naše cesty se rozdělují. “Díky za doprovod. A nic si z toho nedělej.“ Ujistím ho ještě jednou. Nakonec to skutečně není tak hrozný, jak to na začátku vypadalo. Pokud z toho nebudou následky, nejde nakonec o nic. Pak už se bez zbytečného zdržování vydám směrem na kolej. Na oběd nemám ani pomyšlení. Snad pro všechen ten shon z dnešního dne, který se tedy prozatím skutečně nevyvedl. Doufám, že aspoň chvilka spánku bude něčím nápomocná. Rozhodně je to lepší než se pokoušet před jídelnou plnou lidí nasoukat něco do staženého žaludku a vypadat přitom ještě jako šašek, který neudrží příbor v ruce.
Nevím, jak přetrpím celé dva dny, co mám mít tohle na rukou, naštěstí je pro mě teď mnohem důležitější myšlenka na odpočinek, než abych se zaobírala takovými věcmi. Prostě to nějak půjde.
Společenskou místnost projdu a jenom okrajově zaregistruji své spolužáky. Nejsem v nynější chvíli zrovna ve stavu, kdy bych si s nimi sedla na kousek přátelské řeči. O to víc, když jeden z možných je právě Wolfram, který mi od snídaně pro dnešní den vcelku stačil.
Proto je jenom tiše pozdravím a pak bez dalšího slova zapadnu na pokoj. Nepředpokládám, že by okamžitě a střelhbitě potřebovali vědět všechny detaily o mém zdravotním stavu, Zmijozel prostě takový není. Oba jsou dostatečně všímaví, někdy až moc.
V rychlosti zbavím svůj obličej posledních zbytků řasenky, která mi po všem tom pláči na řasách snad ještě zbyla, nařídím si budík tak, abych stihla další hodinu, a pak už zalezu do postele, pořád v uniformě. Nepříjemným zjištění pro mě byl fakt, že jak bylo všechno při normálních podmínkách automatické, teď je najednou každá druhá činnost problém. Odlíčit se – problém. Sundat si boty – problém. Přikrýt se – problém. Díky všemožným lékům mě sice nic vyloženě nebolelo, pořád to byl ale sakra nepříjemný pocit. Po všech těchto najednou nepříjemných záležitostech každodenního života nakonec spočinou hlavou na polštáři.
 
Naira Sinclair - 04. června 2017 21:00
nairah1787.jpg

Velká síň - mrzimorský stůl

13. září


Maureen, Benji, Acai, Rory, Snape + ostatní

Ze sledování zmijozelského stolu mě vyruší Maureen. Otočím se na ní. "Cože?" zeptám se zmateně, když si začnu z vlasů lovit hrášek. Dá to práci, jsou dost husté a už ani nevím, kdy jsem se naposledy česala. Ale zkuste se česat, když vám to háro láme hřebeny!

"Benji! Dávej pozor," zasměju se a cvrknu vylovený hrášek směrem k němu, aby se teda navrátil k původnímu majiteli. "Alespoň teda jíš luštěniny, tak se ani nemůžu zlobit. Hrášek snižuje cholesterol," poučím ho, zatímco se cpu svojí kaší. O dění u zmijozelského stolu jsem ztratila zájem. Jestli se něco semele, určitě to bude natolik hlasité, abychom to slyšeli až sem.

Acai si mezitím prohlíží Roryho fotky. Její nadšené vyprávění poslouchám jen tak napůl ucha, protože se snažím přijít na to, co dalšího bych jí mohla podstrčit. Moc dobře jsem si všimla, jak první várku odmítla! Jako by si snad myslela, že mě to zastaví. Ha! Když se u stolu mihne Jordyn, jen jí s plnou pusou zamávám, protože společně s Emily pokračují na nádvoří.

Zrovna uvažuju nad tím, jestli by pro Acai bylo lepší granátové jablko nebo zase mango, do Velké síně vplují Reece s Isaacem. Bedlivě je sleduju, protože je mi jasné, jaké jejich přítomnost vzbudí pozdvižení. Když se posadí ke stolu, usměju se na ně. Když se začnou líbat, otevřu pusu, abych je varovala, ale ničitel všech snů a přání je rychlejší. Přesune se k našemu stolu rychlostí blesku.

Po celou dobu jeho projevu se zarytě dívám na svoji kaši, zatímco si ji láduju do pusy jako nezavřená. Jen abych nemusela mluvit. Když Snape zmizí, jako projev rebélie si dovolím protočit oči. "Nic si z toho nedělejte," přesvědčuju dva zamilované. Body někde zase nasbíráme. Stačí, aby Danovi zase ruply nervíčky.

 
Rebecca Eliah Riel - 04. června 2017 20:39
becca227200.jpg

Cesta k hradu -> Velká síň - havraspárský stůl

13. září


Cass, Runa, Diana, Snape + ti u stolu

"Asi nějaký erupce na slunci," zasměju se a drcnu do Cass. Když přijdeme do síně na oběd, hodně našich spolužáků už jí, hlavně Diana se kolem našeho stolu ochomýtá jak žralok. Bych jí chtěla frajerku vidět, jak by takhle čórovala mandarinky u zmijozelského stolu. Nedávno jsem slyšela skupinu háďat, jak se smějou té příšerné přezdívce, kterou Dianu oslovoval její bratr. Didý. Jak pro postiženou kočku. Zmijozelští by na ní nenechali nit suchou.

Sednu si u stolu vedle Cass a nechám ji, ať rozhovor s Dianou obstarává ona. Nandám si chilli a překvapeně zvednu pohled až ve chvíli, kdy Cass začne nebelvířance odsekávat. Takhle jsem ji ještě neviděla. Ta Diana slušné vychování fakt neviděla ani z rychlíku, když už leze na nervy i Cassandře. Když se s námi Diana loučí, kysele se ušklíbnu a neodpovím, věnuju se svému chilli. "Co má za problém?" zeptám se Cass a kývnu hlavou k Dianiným odcházejícím zádům. Vyprsknu smíchy, když ji Deirdre připraví o pár mandarinek. "Asi ji dostihla karma za tu blbou rozvičku. Myslíš, že protože je z dvojčat, tak si pořád musí dokazovat, že je lepší?"

Pak do Velké síně vejdou Reece a Isaac. Sleduju je s otevřenou pusou, jak se k sobě tisknou, že by se mezi ně nehet nevešel. Nakonec se usměju. Je dobře, že to všechno dobře dopadlo. Dál se věnuju svému obědu, ale najednou za sebou ucítím závan větru. No jo, netopejr neodolal. Zamračeně ho sleduju. "Tak hlavně, že svým miláčkům za takové věci body nestrhává," procedím mezi zuby, ale neodvažuju se svůj nesouhlas dát víc najevo.

Abych se dál nemusela zabývat homofobním blbečkem, otočím se na Runu. "Bylinkářství dneska fakt nebylo nejlepší. Ani tělocvik. Snad bude nitrozpyt o něco lepší, nebo už fakt hodím mašli," zasměju se a začnu po talíři honit vidličkou kousek kukuřice. "Určitě nás zase rozdělí do dvojic. Copak je nám pět?" povzdechnu si útrpně.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85312986373901 sekund

na začátek stránky