Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Patrick Gregory Anderson - 03. června 2017 17:34
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň
13.září Pondělí
Becca, Deirdre, Charlie, Cassandra + všichni u Havrstolu


Zmateně pozoruji Alastora, našeho milovaného prefekta jak se ubírá ke zmijozelským, než si uvědomím, že tam má vlastně přítelkyni. "No jo vlastně, vždyť on tam má tu svoji holku." Kývnu hlavou ke zmijozelskému stolu a pokusím se vzpomenout si na jméno vyvolené našeho prefekta. "Dejdíru?" Zkusím to, ale podle výrazů všech okolo jsem se netrefil. Odevzdaně pokrčím rameny.
"To bych si nepomyslel, že náš vlastní prefekt si něco začne s někým od nich. To jenom dokazuje, že srdci neporučíš" Dodám dobromyslně i když si osobně myslím, že za tímto vztahem bude pravděpodoně jiný orgán, než srdce. Ale je před desátou večer, takže nebudu nic říkat nahlas, nebudu přece kazit mládež, že?

Pak se k našemu stolu přiblíží výše zmíněná. Trochu překvapení, že někdo od zmijozelských zavítal mezi "nižší" bytosti. Ironicky se nad tímto konstatováním usměji. Nečekám, že na mě fašistická královna promluví ,ale vskutku se tak stalo. Slyšela mě jak jsem Charliemu popisoval události na hodině bylinkářství. Zdařile maskuji svůj údiv a zdvořile odpovídám. "A kdyby se zmijozelští snažili s ostatními víc vycházet a nechovali se k většině z nás jako k plevelu, tak by jsme možná takovým nehodám zabránili, nemyslíš....Deirdre?" Hurá. Metál pro mě. Nezkomolil jsem teď její jméno! A jak to vím? No, nemám hůlku zapíchlou mezi očima.

Po poznámce o mandarinkách se na zmijozelskou princeznu utrpení mile usměji. "Děkujeme za starost. Myslel jsem, že se ty tácy samy doplňují, takže jsem nechtěl dělat vítr kvůli pár mandarinkám." Odpověděl jsem diplomaticky a zablýskal úsměvem "Jsem to ale popleta." Dodám a jakože rozpačitě se podrbu na zátylku, což v mém podání vypadá roztomile. Samozřejmě, že se ty tácy doplňovaly samy, ale vmést to Dee přímo do tváře jsem nemohl, takže jsem zvolil tuto možnost, jak jí taktně naznačit, že vím o co tu ve skutečnosti jde. Prej mandarinky, to jí nebaštím. Ve skutečnosti obhlíží situaci. Že by jí už Alastor přestal stačit? Škoda, že mám zásadu, že do zadaných holek nekutím. Škoda pro ni.

Když Alastorova přítelkyně, nebo možná paní, odejde, pozoruji ji, jako každou holku. Sice byla lehce kostnatá, ale to nebyla zase tak velká vada. V duchu si za tyhle myšlenky naliskám a věnuji se opět Charliemu, kterého slečna čistokrevná okázale ignorovala. Nevím, jestli si to bere, nebo ne, ale stejně jej poplácám po rameni. "Že ses trochu lekl, když jsi ji tu uviděl?" Zeptám se pobaveně. Vlastně jsem rád, že tu Dee nesputila žádnou antimudlovskou řeč. "Já se lekl moc." Dodám s povzbudivým úsměvem a chutí se zakousnu do mandarinky, kterou nám tu Dee nechala. Skoro jakobych tím chtěl něco naznačit.
 
Diana Gabriela Black - 03. června 2017 16:22
217783139.jpg

Jídelna

Pondělí 13. září
Cassandra, Deirdre a Thomas


Mandarinek máme vskutku dost, ale ty nejlepší vyjedl brácha! Však vám je všechny neseberu, vezmu si jen tak akorát, abych se cítila příjemně plná. Jak hezky se Cassandra čertí a odsekává. „Škoda! Nevíš o co přicházíš! S Thomasem bychom se o tebe hezky postarali. Vsadím se, že by sis s náma užila spoustu zábavy,“ odvětím s klidem na její odsekávání. Pokrčím rameny a chystám se vydat zpět ke stolu, ale zastaví mě její další slova. „Blázníš, brácha nedostane ani měsíček! Jestli mi na ně jen sáhne tak mu tu pazouru urazím, nebo mu je všechny nacpu do krku, aby se jima udávil,“ zazubím se na ní.

„Kdyby sis to náhodou rozmyslela stačí říct,“ před odchodem jí ještě trošičku popíchnu, „víš kde mě najdeš,“ pronesu nenuceně. „Díky za mandarinky bando,“ řeknu sedícím u havraspárského stolu a zamířím zpět k bráchovi. Po cestě mě ale zastaví Deirdre. „Čau, co bys ráda,“ zeptám se jí zvesela, ale to už mi čmajzne dvě mandarinky z rukou. No toto! Klidně mi sebere moje uloupené havraspárské mandarinky! Ta je ale drzá!

„Opovaž se! Stačí mi Deidre po cestě dvě zabavila,“ varuju bráchu dopředu, když mandarinky položím na stůl. Potvory kulatý se mi začnou trochu rozutečou, a tak je musím rychle pochytat, aby mi je náhodou někdo nesebral. Dřepnu a pustím se do ovoce.

 
Deirdre Airimoy - 03. června 2017 16:18
dd4714.jpg

Velká síň


zmijozelský stůl, Ryan, Diana, Alastor, Patrick, Charlie, Reece a Isaac

Pondělí 13.září

Caylus se rozhodl do Ryana nemilosrdně pustit. Přezvykuju a pozoruji jejich výměnu názorů. Ryanovy drby mi přišly vtipné. Milovala jsem drby, i když jsem se jejich terčem stala já. Špatná publicita byla taky publicita. "Náhodou, ten s tou transgenderní sestrou byl dobrej. Kdo ví, jestli Delacour není příbuznej." Pokrčím rameny, zasměju se a trochu se předkloním, abych na Ryana líp viděla.
"Věděls o tom, že Maxwell spí s Havraspárem jen proto, aby splatil dluhy? A já myslela, že spí s tím Románem Rouxem nebo jak se jmenuje..." Upřímně doufám, že se tenhle drb ujme. Neudělalo by mi větší radost než vidět příbuzného toho ignoranta Gabriela trpět. To, že Ryan přišel za Sin mě vůbec nepřekvapilo. Jsou snad ostatní slepí, že si nevšimli těch pohledů, které k ní Ryan vysílal? Evidentně ne.
Richard se do starání se o Helen moc nechce. Dokonce pak navrhne, aby Týna celou útratu zaplatila. Chudinka. Kdyby měla platit vše, co si plánuju ten večer dát, skončila by na mizině. A to dost. Naštěstí se nabídl Wolfram, který těch peněz taky má jak šlupek. Zazáří mi oči. Pokud to bude platit pan Wolf, tak se nehodlám držet zpátky. Proč ho trochu nevyždímat. "To je od tebe tak milé, Wolfe! Tvoje žena by na tebe byla pyšná!" Rty se mi zkroutí do pokřiveného úsměvu. S návrhem na společný famfrpál souhlasím. "Skvělý nápad! Rozhodně do toho jdu!"

Richard vytáhne svůj krystal, který mě absolutně nezajímá. Nadšeně přikývnu na Princovu nabídku cupcaků a jednorožců, i když se trochu zamračím na poznámku o Jordyn. Proč mě tam nevzal místo ní? Vždyť už je tlustá dost... Jídlo má jíst jen se mnou! Probodnu ho nenávistným pohledem, když začne dávat Barbaru a Williama dohromady. Ti dva dohromady? To sotva. Netušila jsem, jaké hry William hrál, ale hloupý a ovlivnitelný byl. Stačilo jedno mrknutí, jeden dotek pod stolem (který ho tak naštval) a byl můj.

Raději se dál nimrám v jídle. Sem tam pohladím Viktora na svém rameni. Díky bohu, že jsem pergamen schovala, jelikož se k nám rozhodl přidat Al. Otočím se po zvuku jeho hlasu, pusu zrovna plnou. Nakrčím obočí a zavrtím hlavou. "Ale já jsem teprve začala jíst! Kam bychom chodili! Pojď, sedni si k nám." Posunu se doleva, abych mu udělala místo a vtáhnu ho mezi sebe a Christinu. Nemůžu za to, že se ti tupouni z jeho koleje rozhodli ukázat až později. Na co sakra čekali? Vždyť je tu takového dobrého jídla! Pořád jsem navíc zastávala názor, že by se měl spřátelit s mými nejbližšími, což byla moje kolej. Od toho snad se mnou chodí, ne? "Proč se rovnou nepochlubíš s tím prefektem! No není to úžasné?" Na všechny okolo se zazubím, jako by to byla ta nejúžasnější věc na světě.

Wolfram k tomu nasadí korunu, když začne o charitě. Princ se samozřejmě přidá. Nadšeně přikyvuji. "Měl by ses ke mně přidat, Wolfe! Charita je úžasná věc a otec mě v tom jen podporuje! Proč utrácet pouze za sebe, když můžeš pomoct i těm ostatním? Už jsem o tom říkala Alovi. Měli by podporovat Maxwella, aby si už nemusel vydělávat prostitucí. Ještě to skončí tak, že jeho dalším zákazníkem bude Anderson..." Nacpu si pusu k prasknutí a začnu přežvykovat. K mé smůle se zrovna v tu chvíli podívám na kysele se tvářícího Wolframa, který vypadá jako by spolkl tucet citronů. Papričku od Sin ucítím až ve chvíli, kdy je pozdě. Podaří se mi to sice napůl spolknout, tou druhou částí se ale začnu dusit a kašlat. Tváře mi zbrunátí a v puse mám plameny. Dokážu si teď představit, jak se asi cítila naše Dívka v plamenech. Z očí mi začnou téct slzy. Netuším, kde se tahle věc v mém jídle vzala, ale to, že jsem se právě chtěla vysmát Wolframovi, mi tohle dusení se vůbec neulehčilo. Mlátím rukama kolem sebe a do stolu, takže se mi povede omylem převrhnout i svůj hrnek s kávou, která se rozleje po stole. Naštěstí jen po stole. Konečně se mi povede spolknout i ten zbytek. Natáhnu ruku a naliju si vodu, kterou do sebe na posezení hodím. A ještě další sklenici.

Po chvilce se můj krk konečně začne trochu zklidňovat. Utřu si ubrouskem pusu a rozhlédnu se kolem. "Omlouvám se. Menší vsuvka." Diskuze se stočí k Týnině makeupu.
"Na Ogatu bych moc nesázela. Jenom blije kolem sebe a nic víc." Zavrtím znechuceně hlavou. "Ani se mi za tu sukni neomluvil. To i Snape má lepší vychování než Ogata." Můj pohled skončí na Dianě, která se vrací ke stolu s ukradenými mandarinkami. "Hned budu zpět." Zamumlám, zvednu se a bleskově zamířím k odcházející Dianě. "Dovolíš? Přece by sis to nenechala všechno pro sebe." Ruce bleskově natáhnu k mandarinkám v jejím náručí, dvě popadnu, otočím se a vydám se rovnou k Havraspárským. Neodpustím si ani tiché díky, aby si snad nemyslela, že jsem jí je ukradla. Pohled mi spadne na Maxwella, který sedí sám na okraji stolu. Smutná existence. Povzdechnu si, dojdu k němu a položím před něj jednu z mandarinek. Chtěla jsem sice jednu donýst Princovi, ale Maxwell vypadá, jako by ji potřeboval víc. "Nemusíš mi děkovat." Věnuji mu jeden zmála upřímných úsměvů, které jsem v poslední době někomu věnovala. Maxwell je sice socka, ale je to chudák. Kdyby se vykašlal na Romána a raději si vydělal nějakým lepším způsobem nebo se držel Andersona... byl by na tom daleko líp.

Mé další kroky vedou k Sebastienovi, který se tváří jako největší král koleje. Pohled mi sjede na havrana na jeho rameni. Ochranitelsky pohladím Viktora a vklouznu na místo vedle něj. "Netuším, proč ses ještě nezastavil, ale chtěla bych tě pozdravovat od Williama... Určitě se ti už ozval, že?" Pochybovala jsem, že by mu napsal. Viktor teď byl u mě a s tím, že mě Sebastien ještě nepozdravoval... jsem byla první osoba, komu William napsal. Doufala jsem, že mi byl vděčný. Přimluvení od otce v Kruvalu by určitě dělalo divy. "Omluv mě." Zvednu se. Povytáhnu obočí, když uslyším Andersona. Jsou doopravdy všichni havraspárští tak hloupí? "Možná, že kdyby se nebelvírští víc snažili a nechovali se jako idioti, dopadlo by to daleko líp, nemyslíš, Patricku?" Na rtech se mi objeví laškovný úsměv. "Jedna z nich vám právě ukradla mandarinky, a díky tomu se nedostalo na chudáka Maxwella. Měli byste si svoje jídlo líp bránit, než vám ukradne něco víc..."
Jako profesionální zlodějka jsem nad Dianiným výkonem jen protočila oči. Chabé. Toho Adamse sedícího vedle Andersona raději nekomentuji a nevěnuji mu jediný pohled. Proč se někdo jako Patrick zahazuje s někým jako je Charlie? Se zbylou mandarinkou se vrátím zpět ke zmijozelskému stolu, kde si sednu zpět na své místo a začnu ji loupat. Jordyn je právě na odchodu. Neujde mi, jak po Princovi kouká. Ten je právě zaujatý něčím jiným, a tak na ní jen zamávám. A pak dovnitř vejdou...

Otevřu pusu a fascinovaně pozoruji pár, který právě vešel.
Jaktože jsou zase spolu?!!! Myslela jsem, že můj plán bude fungovat a oni zůstanou single!! Proč se zas dali dohromady? Isaac si zaslouží někoho lepšího! Musím asi vypadat, jako by mi uletěly všechny včely. Položím Alovi hlavu na rameno a vezmu ho za ruku, stejně jako předtím Sin s Ryanem. Pozoruji, jak Isaac s Reecem dorazí k mrzimorským a políbím se. I když by mi normálně ta jejich čokoláska nevadila, doufala jsem, že si Isaac najde někoho lepšího. I kdyby to měl být duhový Aleček nebo Lucka. Rozesmutnilo mě, že je už Zahradník mimo Ošetřovnu a Helen tam bude sama. Zasloužila by si takovou skvělou společnost. Prince to naštvalo, jak jinak. Nesnášel je všechny do jednoho. "Alespoň víme, že Poppo a Etty umějí zázraky..."
 
Caylus Lawson - 03. června 2017 14:27
vay441632914643.jpg

Hlavní síň


Pondělí 13. září


Zmijozelský stůl, Ryan, Alastor



„Tak to se máš čím chlubit.“ odpovím Ryanovi suše, když mi vysvětluje, že zdrojem drbů je vlastně on sám a nikdo jiný. „Takže to, co je tu občas k zaslechnutí u snídaně je tvá práce? Včetně toho drbu o rodičovství Sinestry a Wolframa?“ S lehce nadzvednutým obočím na něj upřu kritický pohled. Od někoho ten drb přijít musel a i když si ho lidi v průběhu dní různě upravovali, včetně mě, vím jistě, že nepřišel od nikoho ze Zmijozelu. Jsme sice škodolibí, ale ne až takhle. „Protože jestli jo, tak to klobouk dolů. Divím se, že tě Sinestra po tom všem vzala na milost.“ Pohledem zabloudím ke zmiňované, které věnuji nepřátelské zamračení. Právě pokládá Danielsovi hlavu na rameno a do toho se přiblble uculuje jako měsíček na hnoji. Tohle jí nedaruju. Jak se opovažuje mě neustále odmítat a místo toho se tu rozvalovat na nějaký mluvící prdeli? Tak takhle by to teda nešlo.
Korunu tomu nasadí ve chvíli, kdy zmíní hraní famfrpálu. Tenhle hraje famfrpál? Fakt? Jaktože jsem ho letos na hřišti ještě neviděl?“ Ve čtvrťáku v týmu byl, to si pamatuju, ale tenhle školní rok jsem ho na hřišti neviděl ani jednou a to jsem se poctivě účastnil všech náborů i tréninků, ať už jako hráč, nebo divák. „Klidně si zahraju, ale jsi si jistá, že je to dobrý nápad? Nic proti tvému návrhu, ale Zmijozelští teď mají laťku trochu… vysoko.“ Respektive jsou naspeedovaní jak veverky po hektolitrech kávy a odhodlaní podávat co nejlepší výkony. Na nějaký lemry nemáme ani čas, ani chuť, takže děkujeme, odejděte. „Ale pokud ostatní nemají nic proti, zahraju si rád.“ Alespoň té drbně spadne hřebínek a uvědomí si, kdo je tu elita.
Spokojený se svým verdiktem se vrátím k talířům jídla a taky k Dee, kterou zaujaly kuřecí nugety. „Vem si.“ vybídnu jí, i když zrovna u ní nějaké přemlouvání vážně nebude potřeba. „Pozdrav a omluva od Williama? Předtím nevypadal moc provinile, ale třeba se omlouvá za to, že tu svojí fireshow nedokončil. Nevadí, tak třeba příště.“ pousměju se a s chutí se zakousnu do jednoho z hamburgerů. „Když nad tím tak přemýšlím, William by se docela hodil k naší Barbaře. Ta má přece taky ráda oheň, ne? Jeden od druhýho by se měl čemu přiučit.“ Vyslovím nahlas svůj geniální nápad a pohledem znovu vyhledám Dee. Právě se spokojeně cpe. „Četla jsi Denního věštce, že jo? V Medovým ráji maj tu novou jednorožčí čokoládu se šlehačkou, tak co na ní zajít?“ navrhnu mezi přežvykováním.
„A nebo na čokoládový cupcaky. Minule jsem si je dával s Jordyn a byly fakt super.“ zahuhlám s plnou pusou. Než se naděju, objeví se Deirdreřin vlasatý přítel a o chvíli později už sedí mezi ní a Christinou. „Ale prosímtebe, kam by chodila? Teprve teď jsme začali jíst.“ Nechávat tady tolik jídla a odejít bůhvíkam je prachsprostý hřích. Doufám, že si to Dee uvědomuje, protože i když se dokážu bez problémů najíst i bez ní, v její přítomnosti mě jezení přeci jen baví víc.
Wolframova poznámka o humanitárnosti mě rozesměje. „Na tom není nic špatnýho, a kdo ví, možná za dobré skutky dostaneme i nějaké body navíc. Dee se teď hodně angažuje v charitě a je jen otázka času, než si toho všimne Snape, nebo Brumbál. Ocenění nás nemine.“ Ve vlastním zájmu ale raději nenavrhuji žádné sbírky a třídění starého oblečení. Nejen, že jsem na to neskutečně líný, ale neměl bych ani co nabídnout. Polovinu mého šatníku mi totiž rozkradla Dee a pokud to tak půjde dál, nebudu na tom o moc líp než ty socky, které s takovou chutí sponzoruje. Nejspíš by nebylo od věci zajít v Prasinkách do obchodu s oblečením, jelikož si vážně nejsem jistý, jak dlouho má skříň ty kleptomanské nálety vydrží. Patrně ne moc dlouho…
Odsunu od sebe talíř s dojezeným hamburgerem a natáhnu se pro misku sladkostí, když v tom mě do očí trefí něco opravdu nehezkého. Hořící pochodeň právě vchází do hlavní síně ruku v ruce s brejlatým čokošem. Oba míří k mrzimorskému stolu. „Bože můj, už je to tady zas.“ zavrčím podrážděně a znechuceně od homosexuální dvojice odvrátím zrak. Má dobrá nálada je v tu ránu pryč. Jestli jsem něčeho nechtěl být svědkem, tak právě tohle a ač to opravdu nerad přiznávám, teď bych u stolu stokrát raději viděl deset dalších Danielsů a Krimmerů, než dva líbající se čokoše.
 
Jordyn Emily Byrd - 03. června 2017 11:31
jor4464.jpg

Skleníky - Nádvoří 13.9.
Janna, Rory , mrzimorští a Emily



Ještě pro jednou zkontroluji Jannu jestli je v pořádku a není třeba zraněná, nebo poškrábaná. Některé rostlinky tu měly listy jako šmirgl. ,,Cože? Ne, to já se omlouvám. Zbytečně jsem se lekla a.. A neboj určitě to bylinkářství bude dobré, jestli chceš, klidně tě budu doučovat." Nabídnu se jí.
Vypadala provinile a otráveně, nechtěla jsem, aby se ji takový předmět znechutil. Je to hrozná škoda! Měla jsem ji více pomoct a nenechat ji se s tím poupětem trápit úplně samotnou.
,,Víš co, klidně to teď udělám. Nespálila ses?" Převezmu do ruky nožík s tím, že se chystám poupě začít rozevírat, když tu se objeví bílá záře a já si na chvíli musím přikrýt oči rukou, abych úplně neoslepla. Jakmile bílá záře pomine, zmateně se rozhlédnu po skleníku. Vůbec jsem si nevšimla, že zatímco my jsme se vymotávaly z rostlinek u zdi, Daniel bláznivě drtil poupě ve hmoždíři.

Helen měla ruce děsivě spálené a Daniel měl na tváři ten nejprovinilejší výraz, jaký jsem kdy u něj viděla. Pokud jsem teda u něj někdy nějaký viděla. Okamžitě mi začne být obou líto. Jak Dana tak Helen. Určitě to nemyslel špatně. Je to trochu horká hlava, ale zaručeně by nikdy nikomu neublížil, i když má občas silácké řeči. A chudák Helen. Ta se ke mně posledně u zmijozelského stolu chovala tak hezky.. Snad bude v pořádku.
Měla jsem šílené nutkání k ní jít a chlácholivě obejmout, ale nakonec zůstanu stát u stolu. Ruce ji musely tak pálit, že na něco takového určitě nemá ani náladu. Hodina tedy skončí ne příliš pozitivně. Pár bodů ve srovnání s takovým zraněním.. Ani z toho radost nemám. ,,Janni, vážně se nic nestalo, skutečně. Vůbec se tím netrap." Pokusím se ji naposledy ještě vysvětlit, ale to už zmizí ze skleníků. S povzdychem si tedy sbalím své věci a rozejdu se k východu. Očima přitom hledám toho jediného, kdo by mi mohla vyloudit úsměv na tváři. Ale nikde jsem ho neviděla. Zmizel rychleji než pára nad hrncem.
Vydám se tedy pomalu na kolej, abych si vyzvedla věci na nitroobranu a pak se sešla s Emily na nádvoří. Následně se vrátím zpátky do přízemí a zabočím rovnou do hlavní síně.

,,Ahoj všichni, dobrou chuť." pozdravím spolužáky u stolu. ,,Jé ahoj Rory, co ty tady?" podívám se překvapeně na havraspárského spolužáka a začnu si brát do ruky nějaké jídlo, které si mohu vzít na nádvoří s sebou, aniž bych musela odtud vynášet talíř. ,,Budeme s Emily na nádvoří, kdyby něco." Raději povím, aby bylo jasné, kde nás má kdo případně hledat. ,,Tak se uvidíme na nitrozpytu." Rozloučím se s nimi a s talířem (který jsem nakonec kvůli várce jídla vzít musela) se vydám z hlavní síně na nádvoří.
Při odchodu věnuji úsměv Cayovi, pokud si všimne, ale nevypadal, že by se příliš rozhlížel, zrovna se totiž věnoval Ryanovi. Počkat - co ten tam dělá? Aniž bych měla čas nad tím více přemýšlet, dojdu až na nádvoří a posadím se na jednu z volných zídek. Emily by tu měla být každou chvíli.



 
Ryan Daniels - 02. června 2017 23:13
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Velká síň

Sinestra, Wolfram, Richard a tak nějak zbytek lidí u stolu

13. září


Na nic déle nečekám a ihned se usadím vedle Sin. Podle jejího tónu a výrazu hádám, že se jí nálada zpravila, ale tak rychle? Možná je to tím, že je mezi svými spolukolejníky. Jejich společnost má ráda a díky tomu je mnohem veselejší. Tak to mě poser.
Bohužel netrvá dlouho a ohlasy některých jednodušších členů zmijozelu o sobě dají co nevidět vědět. Je úsměvné, že pár jedinců kouká na ostatní koleje jako na šváby a ohání se svou vysokou inteligencí, ale to, že jejich vlastní člen má chování nevyvinuté opice, jim uniká. Jediné, co tenhle tvor dokáže, je píchat, blbě kecat a zbytečně se předvádět ve chvílích, kdy o to nikdo nestojí. A ta mluvící prdel není také nic moc, je to trapně jednoduché stejně, jako kdybych já jeho nazval šukacím panákem. Infantilní a dementní.
Tak, Ryane, musíš být klidný. Neútoč, nebraň se a nesnižuj se na jeho úroveň.

"Přece nepotřebuju slyšet žádný drby, když sem jejich zdrojem já, no ne?" odpovím mu trochu s nadsázkou. Přijde mi tak strašně hloupé, že o mně všichni říkají, jak moc si vymýšlím drby, ale podle Cayluse si je zase nevymýšlím, ale přijímám. Jejich snaha někoho pošpinit je tak urputná, že způsob, jakým to dělají, nedává smysl. Na žádná další jeho slova už nijak nereaguji. Jen na pozdrav kývnu směrem k Deirdre, která se zdá být na vyšší úrovni, než tito dva - ovšem stále nemám tu jistotu, že mě nezapálí.
"Musel sem se ještě převlíknout," odůvodním (napůl lživě) Sin své zpoždění. No ano, musel jsem se převléknout, ale rozhodně to nebyl důvod, který by mě zdržel.
Všimnu si, že ke zmijozelskému stolu se přivalí ještě Alastor. Na jednu stranu za to moc rád nejsem, protože zmijozelští zase budou opakovat tu jejich nastokrát ohranou frázi, že nejsou žádný holubník, na druhou stranu ale ode mě může aspoň trochu odvézt pozornost.

U zmijozelského stolu si přijdu jak v hnízdu nějakých vos. Všichni jsou tak strašně dotěrní, snaží se vytáhnout jeden před druhým a soutěží o to, kdo lépe někoho slovně napadne. Jen nad jejich (ne)rozumem zakroutím hlavou. Přijdou mi tak strašně jednodušší. Kromě toho, když jsem jedním z těch, kteří jsou podle nich pod jejich úroveň, tak proč mají neustále potřebu na mě nějakým způsobem reagovat? Když někoho nesnesu a nechci se s ním bavit, tak prostě dělám, že tam není. Ano, sice jsem u jejich stolu, ale nikoho nevyrušuji, nedělám hluk a dokonce ani jídlo jim neberu.
Neunikne mi Wolframovo povzdechnutí, které sice na oko odignoruji, ale ihned mi to přihraje k dalším negativním myšlenkám.
Jejich chování by se dalo přirovnat k chování malých, nevyvynutých dětí. Takové to 'Já se s nim neba', nebo 'Ty nejsi dost in', či dokonce 'Jsem chytřejší a krásnější než ty' - Ok? Koho to zajímá? Přesně takhle ty malé, jednoduché opičky vidím.

Když uslyším třetí hlas, už se opět otráveně otočím jeho směrem v očekávání, co vtipného kdo zase vybleje. Tentokrát ale uslyším ne až tak jedovatý Richardův hlas. On se mě doopravdy ptá, jestli jsem přišel za Woframem? Má cenu na to vůbec odpovídat?
"Tak úplně ne," řeknu už poněkud klidněji, "Ale musim říct, že Wolfram neni tak úplně špatnej, jak vypadá. Docela mu to i šlo, já na tý hodině moc neposlouchal, ale on byl tak hodný, že to vyrobil za oba a ani nenadávam, že se nijak nesnažim. To by třeba některý od nás vůbec nevydejchali, to musim říct." Rozhodně si nemyslím, že by on byl nějak hodný, spíš se snažím udržet klidnější atmosféru doprovázenou příjemným úsměvem. Nejsem ovšem tak dobrý herec, jako mnozí okolo, tudíž je na mém úsměvu a tónu krapet zjevná faleš.
Na Richardův krystal nijak nereaguji, protože mě příliš nezajímá. Spíš se starám o to, kdo vlastně ještě u stolu v mém blízkém okolí sedí a čí kecy si můžu poslechnout dál.
"Já myslim, že to neni špatnej nápad," odpovím Sinestře na její návrh o společném tréninku. Samozřejmě, že je to velmi špatný nápad, ale je opravdu správné být teď upřímný?

Celkově reaguji jen na polovinu slov, které zmijozelští prohodí. Za prvé nechci na všechny ty jejich nesmysly reagovat a za druhé je část konverzace vedena směrem, který jde naprosto mimo mě.
Já doufám, že Sin už nebude vyžadovat jejich společnost v mé přítomnosti nikdy více. Myslel jsem, že by se s nimi možná i dalo vycházet, ale bez jakékoliv snahy nemá cenu něco lámat přes koleno. A ne, opravdu se nesnížím na jejich úroveň, abych měl potřebu někoho odsuzovat, i když je neznám. Jo, Caylus se sice chová trošku jako opice, ale i u nás se těch opic dá pár najít. Když to vezmu kolem a kolem, občas dovede být i celkem vtipný (i když si nejsem jistý, jestli je to opravdu jeho úmyslem). Wolfram? Ten se nevyjadřuje, jako obvykle. Prostě nic, nijak. Jediné, co jsem zatím pochytil je to, že když už mluví, tak se tou svou řečí snaží téměř "povznést do oblak". Mluví, jak kdyby to byl nějaký Karel IV., nebo co. 'Přijdu si tak nějak humanitárně, když jím s vámi.' Humanitárně. Ano, jasně, existuje X způsobů, jak tuhle větu říct jinak, ale proč ne, my chceme být důležití, tak budeme mluvit jako retardi trpící aspergerem. Ani bych se nedivil, kdyby nějakým typem aspergera trpěl. Chudinka, vypadá na to.
"Je od tebe vskutku přívětivé, že se stravuješ s takovými druhořadými jedinci, jako jsme my," odpovím stejně dementně důležitým stylem, jakým má ve zvyku se Wolfram bavit a otráveně protočím oči v sloup. Ačkoliv je tupý, tak předpokládám, že mu dojde, že se mu tak nějak vysmívám. Dál ho už neřeším.

Na svém výrazu se však snažím nedávat nic znát a neustále se na všechny okolo pokouším usmívat. Sem tam se podívám na Sin, sem tam na ostatní.
 
Christian Dragon - 02. června 2017 22:26
hpkopie2096.jpg

Skleníky -> Chodby -> Společenská místnost -> Velká Síň

Emily, Blackové a kdokoli další po cestě

Pondělí 13. září


"Neboj se žádné šílené pokusy na tobě dělat nehodlám."
Zasměju se a zavrtím nad tím hlavou. Fakt nejsem takový magor. Pak už však místo rozhovoru přichází na řadu práce a já se musím lépe soustředit, když mi pomáhá Emily s poupětem. Ona si možná myslí, že není nijak dobrá, ale opak je pravdou jde jí to, jako nic. S někým, jako ona jsem při téhle "operaci" rozhodně klidnější.
Dá mi dost práce a jen díky doteku Emily, který mi dodává na koncentraci při dokončování práce sebou neškubnu a neudělám fatální chybu, při preparaci, když jedné dvojci exploduje jejich směs.
"No do háje...málem jsme měli flambovanýho spolužáka."
Je až k nevíře, co vše se dá udělat s touhle jednou malou kytkou. Odpověď profesorky jsem vnímal. Byla zajímavá a spíše neočekávaná, protože bych předpokládal, že účinky na lidech byly již dávno nějakým způsobem odzkoušeny. Odhadované účinky, nejsou nic markantího, ale mohou se šeredně mýlit.
"Zajímavá informace děkuji."
Usměju se na profesorku a vrátím se ke své práci. Budu muset ještě nad celou věcí trošku podumat.
"Určitě mi to nejde tak, jako tobě ale děkuji."
Následně se zaposlouchám, když začne mluvit Emily o sobě, konečně se dozvídám něco málo z jejího života a cítím povinnost jí toto otevření alespoň stejnou měrou splatit.
"Příroda je fajn to máš pravdu, taky jí mám dost rád a trávil jsem v ní od malička docela dost času, ale asi jinak, než si představuješ."
Pousměju se.
"Já se vždy rád ochomýtal okolo práce mýho táty a jeho prací jsou draci. Jsou to úchvatná stvoření....hmmm možná by tahle látka pomohla drakům ve stabilizaci jejich populace."
Zamyslím se nahlas nad tekutinou.

Když hodina končí a my máme hotovo vděčně schovám ampulku s drahoceným afrodiziakem do kapsičky hábitu a zvednu se pomalu od stolu.
"Byla to fajn spolupráce. Doufám, že s tebou budu pracovat na bylinkářství častěji s tebou se nemusím bát, že by mi něco bouchlo do obličeje, nebo mě to otrávilo."
Odhalím veselý zubatý úsměv.
"Tak zatím ahoj, když tak na další hodině."
Rozloučím se s Emily a připojím se ke svým spolužákům z koleje, abych zamířil do společenské místnosti.
"Je to fajn holka."
Pomyslím si ještě zpětně....

Jakmile vejdu do společenky začnou mě ihned bombardovat Blackové s prefektem. Povytáhnu tázavě obočí a kouknu se na nástěnku.
"To se vážně nikdo jiný nehlásil?....Chech zrádci....hmmm možnost navštěvovat více Prasinky zvláštní..."
Nechávám plout myšlenky přičemž můj výraz přechází ze šklebu do zamyšleného.
"Ymm co pít?:...To je vaše parketa.....no nic jdu se nachystat na další hodinu a něco zdlábnout, taky byste měli."
Zmizím nahoře v patře a přehodím si učebnice pro aktuální hodinu a hurá do Velké Síně.
Nutno podotknout, že Blackové mě asi vzali za slovo protože už ve společence nebyli.
Jen pobaveně zavrtím hlavou.

....Když jsem vešel do Velké Síně už se hodně jedlo, takže jsem neváhal a rozhodl se přidat k našemu stolu a pořádně se nadlábnout.
"Helemese dneska hlídá studentojed....to bude zase opruz."
Vzdychnu si v duchu a poslouchám tu a tam, co si spolužáci povídají, ale moc se nezapojuji, na to mám až příliš velký hlad a tak se raději láduju řízkem. Po chvilce zapluju do svých vlastních myšlenek, takže pokud mě někdo nevyruší, tak než se najím a bude čas jít na hodinu, tak je moc vnímat asi nebudu. No jo hold zasnění je odpojující od reality.
 
Wolfram von Wittelsbach - 02. června 2017 20:36
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

Velká síň



Vtěrky u oběda




♠ Zmijozelští a ten zbytek



Pouze kývnutím hlavy pozdravím přicházející Christinu, neboť zrovna polykám sousto a nehodlám mluvit s pusou plnou jídla. Pár takových expertů jistě stačí a přestože mám dnes již naprosto zprzněnou náladu, nedává mi to důvod chovat se jako vidlák. I když zlost bych si stejně na někom rád vylil.
Situace ohledně Helen se zatím stala jakýmsi hlavním tématem k debatě. Nejspíš to trochu překvapilo i mne. A pak že Zmijozelští jsou bezcitní!
Rychle vynutím falešné zakašlání, abych zamaskoval smích, když Richard zmíní zapáleného Reece. „Ano, jakou to měl chudák smůlu, když byl vystaven tomu psychopatovi. Kdo by to čekal, že se tohle z Willa vyklube, viď?“ zakončil jsem toto téma řečnickou otázkou.
Naopak to, že k našemu stolu přišel Ryan mne překvapivě nepřekvapilo. Začal se jevit jako beďar, který když vymáčknete, objeví se znovu. Z jeho příchodu jsem si jen únavně povzdechl a nesnažil se to nějak skrýt. Bylo vyčerpávající mít ho na očích tak nevěřícně dlouho, že jsem ani neměl sílu na něho nějak reagovat.
„Ale kdepak, za mnou určitě ne.“ pobaveně a přátelsky se usměji na Richarda. „Není to člověk, s kterým bych měl zrovna... společné zájmy.“ Diplomaticky ještě dodám, abych na plnou hubu neřekl, že se nedokáži bavit s někým, kdo má dvojciferné IQ.
Už tak trpěl nějakým podivným onemocněním debility, nebo nemá vůbec žádný pud sebezáchovy. Neustále má na nás plnou hubu svých sraček a ještě si k nám jde sednout jen proto, že k němu někdo chová lítost. 'Nebo že by to byl skutečně její typ?' zamyšleně jsem pozvedl obočí, když si o něj Sin opřela hlavu. Bylo fascinující, jak vedle něj klesaly veškeré její sympatie. Velice zajímavý jev. Nejspíš má Ryan schopnosti, o kterých jsem dosud netušil.
Její narážku, i kohokoli dalšího, na duhu odignoruji tím, že se napiji ze sklenice s vodou, jako bych zrovna nemohl odpovědět a později to již nechám vyšumět.
Jakmile však Richard zvedl krystal, nevadilo by mi, kdyby proletěl Ryanovou hlavou. Potom už bych jej mohl nepopiratelně nazvat dokonalým výtvorem.

„Každopádně tvůj plán ohledně Prasinek zní skvěle.“ vrátím řeč k tomuto tématu drobnou pochvalou. „Ale jako přítel tě nemohu nechat takto utrácet za mne.“ nekompromisně však bez agrese dodám. „S radostí převezmu placení za tebe, jsi skvělým prefektem pro naší kolej, už tak by sis více pozvání zasloužil ty.“ Stojím si za svým. Nějak mně nevadilo utratit pár drobných za momentálně jen tři krky.
Zdálo se, že Týna má s Richardem jakousi svou osobní hru, kterou nyní nejspíše prohrála. Popřípadě si nakonec rád zahraji na gentlemana a zaplatím to úplně za všechny. „Netrapme se s financemi, rád to zaplatím i za dámy, abych se nepošpinil tím, že bych chtěl platit jen za chlapce.“ I když je vlastně rok 2015, rovnoprávnost pohlaví je na denním pořádku! Přesto rád nakrmím své ego utrácením peněz za přátelé. Jsem tak hodný a skvělý člověk.
O tom, že je Ryan výborný odražeč jsem nehodlal diskutovat. Absolutně jsem s tím souhlasil. Je to snad superschopnost, jak dokáže odrážet hlasy v hlavě až má v té palici naprosto prázdno.

Div se už rovnou tou dnešní podivnou shodou naprosto debilních událostí pobavením nerozbrečím, když k našemu stolu dorazí i Alastor. 'To mě pojeb do nohy kurva, co ty tu ještě chceš?' Ta absolutní parodie na prefekta tu ještě chyběla.
„Proč si rovnou nepřisedneš?“ přátelsky se na Krimmera usměji. „Jak vidíš, nejsi první ani poslední z jiných kolejí, kdo tu v poslední době je.“ pokračuji v milém tónu na svého spolužáka. „Navíc si přijdu tak nějak humanitárně, když jím s... 'vámi'.“ poslední slovo patřilo jemu a Ryanovi. Přestože jsem si neustále udržoval milý tón, poslední slovo doslova znělo, jako bych myslel nějaký podřadný druh mikroorganismu. 'Ah, proč tu musí oxidovat a kazit jakýkoli požitek z jídla. Měli by se vrátit do varlat svého zklamaného otce a tím mu možná vynahradit jeho opocené čelo.'

Mrzutá nálada se mne skutečně držela jako klíště. Za všechno stejně mohli ti zasraní hlavonožci. Což mě přivádí znovu k událostem v posledních hodinách.
„Co ty, Sin, nechceš pak někdy taky zajít do Prasinek?“ zeptal jsem se jí zvlášť, aby se pochopilo, že zrovna nemyslím společnou sešlost u žranice. „Myslím, že bych ti měl nějak vynahradit nějakou tu událost, která se v blízké době odehrála. Jsem si jist, že suché 'danke' musí být poněkud nedostačující...“ Velice pravděpodobně jsem mohl myslet jedině její pomoc s ďasovci. Pohled mi však spadl také na konvici, což mohla pochopit už jedině ona.



 
lady Christina De Spontin - 02. června 2017 20:13
234723.jpg

Hlavní síň

Zmijozelský stůl + vetřelci

13. září, pondělí




„Myslíš, že si jí tam nechají? I když je pravda, že Reece tam taky nějakou dobu strávil…“ nakonec nad tím pokrčím rameny. Nehodlám se za ní stavovat. Zase tak dobrá kamarádka s ní nejsem, abych projevovala najednou tolik zájmu. I když musím uznat, že od ní bylo šlechetné, že se takhle obětovala pro nás všechny. Stále se divím, co vlastně ve Zmijozelu dělá. Je jako druhá Barbara.
Dee mi mou domněnku potvrdí a slíbí, že mi večer řekne podrobnosti, čímž si u mě vyslouží spokojené pousmání. Už teď se na to těším. Jsem přirozeně zvědavá, co se mezi nimi děje, i když William nikdy nepatřil k mým oblíbencům. Není pro Dee dost dobrý. Nikdo není. Ta holka si zaslouží víc.
Úsměv mi ale nevydrží příliš dlouho. Richard se zapojuje do naší debaty o Helen a přidává k tomu pár novinek. Při jeho slovech se mi na tváři pomalu rozlévá přeslazený úsměv. Ty parchante.
„Jsi tak všímavý.“ Podotknu při zmínce o saku. Proboha. Jak dlouho mi to ještě hodlá předhazovat? Byla to hlavně jeho vina, že se tak špatně vyjádřil a došlo k nedorozumění. Může si takových sak dovolit desítky. „A pozorný.“ Zvlášť když jde o rozdávání z cizí kapsy. A ta moje rozhodně není bezedná. „A já bych tu útratu zaplatila velice ráda, ale…“ dramaticky si povzdechnu a odolávám nutkání Richardovi pod stolem prokopnout koleno. „Copak si ráno neposlouchal nejnovější zprávy? Jsem zadlužená až do čtvrté generace. Naše rodina si prochází opravdu tíživou finanční situací a jen tak tak se držíme nad vodou. Sotva budu schopná zaplatit jídlo za sebe.“ Zhrzeně si postěžuji. „Dámy mi jistě odpustí.“ Omluvně se podívám po Sinestře s Deirdre. Obě mají peněz dost. Ne, že bych u sebe momentálně neměla tolik, abych byla schopná jeden večer přežít, ale s apetitem Dee… by ta večeře byla to poslední, co bych do konce školního roku kdy zaplatila. Za tohle herecké vystoupení bych měla dostat nějakou cenu. Takhle podané pravdě beztak nikdo neuvěří. Díky bohu za drby. A když už o nich mluvíme…
S kamenným výrazem sleduji, jak si vedle Sinestry sedá Ryan. Nijak jeho příchod nekomentuji. Poslední dobou se z našeho stolu stává turistické centrum. Chodí si sem každý a ničí naši kulturu. Caylus očividně z jeho příchodu taky není dvakrát nadšený. Na rozdíl ode mě to ale dává najevo.
„To je možná ten důvod, proč s nimi trávíš většinu svého času.“ Popíchnu ho, ale dál si ho nevšímám. Ať už řekne cokoli. Leze mi na nervy a opravdu nechápu, co na něm ta Dee vidí. Ovšem je mnohem lepší než mánička, která se za ní hned záhy doplazí. Ježiši kriste. Má přítelkyně ho aktivně usazuje mezi nás a já se jen velmi neochotně posouvám, abych mu udělala prostor. Přestávám mít chuť k jídlu.
„Vskutku. Zvážím, zda by nebylo vhodné z Ogaty udělat svého osobního maskéra. Má na to talent. Jsem si jistá, že s takovým vzezřením budu Zmijozelu dělat čest.“ Nesnažím se skrývat hořký podtón, když přijde na přetřes mé pandí maskování z hodiny Bylinkářství. Vážně. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy v klidu najedla. Což mi připomíná, že si budu muset zastřihnout konečky. Na ty jediné jsem se zatím nesoustředila a jsou stále tak trochu… ohořelé. Možná bych pak mohla poprosit Dee, aby to udělala za mě. V umývárnách budeme mít dost soukromí, abychom tam mohly rozebrat všechno možné. Jistě, mohla bych se jí zeptat hned, ale nehodlám se tady natahovat přes toho vlasáče. Navíc má teď jiné starosti. Zdá se, že dopis od Williama jí udělal opravdu radost.
To už si ale všimnu předmětu, který Richard drží v rukou. „Tvůj výtvor?“ překvapeně zamrkám na krystal. Netuším, jak se mu to povedlo, ale mnohem raději bych si z hodiny odnesla něco takového než lákadlo na zvířata. „Je hezký. Hodláš ho použít?“ Kdyby ho pořádně zpracoval, daly by se z něj udělat opravdu krásné šperky a doplňky.
 
Alastor Krimmer - 02. června 2017 14:55
al1932.jpg

Skleníky-->Koleje-->Velká síň

Dee a ostatní u Zmijozelského stolu, Cass, Runa, Charlie a ostatní u Havraspárského stolu, Diana

Pondělí 13.9.



„Jasně, běž napřed, promluvte si v klidu beze mě. Já se připojím na dezert,“ řeknu Dee a nechám jí, aby si mohla s přáteli promluvit bez rušivého elementu, jako jsem já.

Sám v klidu pokračuji v obědu a to už se začne okolí plnit. Vtipné je, že zprvu přijde Diana Blacková, která si k našemu stolu prakticky nikdy nesedá.
„Ahoj. Jistě, jen ber. Ale neměly by vám z kuchyně přiletět, jakmile dojdou?“ Odpovědí mi je její zapálení, s jakým vybírá jen ty nejhezčí kousky mandarinek... oni je mají také, jen od cizího chutná lépe.

Poté se však stanu svědkem něčeho šíleného. Ke stolu přijdou i našinci, včetně mé kamarádky Cass a jsme následně svědky jejich rozhovoru. V životě jsem snad neviděl, že by někomu, vyjma Caye, Cass takto odsekávala. Nechápu to. Caylus dovede být na Cass docela nepříjemný, ale z toho, jak jsem měl čas poznat Dianu, tak rozhodně není ze stejného soudku.
To už se k tomu přidá i Charlie a tak nějak se ve mě ozve novopečený prefekt, který mi říká: Havraspár nesoudí dle pomluv, ale pouze dle rozumu.

„Soudíš podle těch pomluv u snídaně? Nebo jsi je někde viděl?
Dneska jsem s Dianou pracoval při bylinkářství a přijde mi jako normální holka. Jasně, trochu pako, ale podívej se kolem sebe, takových tady je. Myslím si, že prostě dvojčata k sobě mají blíže, než normální sourozenci. Jen pro to bychom je neměli pomlouvat.“

No, snad jsem ho trochu zkrotil. Nechci, abychom dělali koleji ostudu označováním lidí takto hanlivými výrazy.

Poté ovšem napojím na jeho gratulace Runě a Kayle .
„Tak co kapitánko, kdy bude vlastně trénink?“ zeptám se Runy rovnou, protože jsem jí již gratuloval při tělocviku.

Ještě chvíli se u stolu zdržím, abych dojedl oběd, a poté se již pomalu zvednu. Mám dojem, že si to Dee již mohla vyřešit, a rád bych s ní ještě strávil nějaký čas před nitrobranou, na kterou si pomalu začínám těšit. Během prázdnin jsem si přečetl celou učebnici a vypadá to na zajímavá témata k tréninku.
„Mějte se, uvidíme se na nitrobraně,“ rozloučím se a vyrazím ke zmijozelskému stolu.

Když dorazím na jemně nepřátelské území, pozdravím. „Ahoj,“ poměrně stručně, ale tón je přátelský.
Nakloním se k Dee a do ucha jí pošeptám: „Máme ještě docela dost času. Chceš někam zajít nebo... můžeme se klidně setkat až po vyučování, jestli chceš strávit nějaký čas s kamarády beze mě,“ přičemž po posledních slovech se zkoumavě podívám na všechny obličeje přísedících, které jsou dle mého názoru tak trochu ochranitelské. Stále asi nevěří, že jsem pro Dee dostatečně dobrý partner.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.88068389892578 sekund

na začátek stránky