Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:28Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:43Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:05Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:23Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 11:00Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 2:56Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je onlineMirelle Devény
 
Blagden Graves - 28. února 2017 17:17
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e146230.jpg

Kabinet profesora Snapea > ložnice > sovinec > Velká Síň
Profesor Snape, pak ostatní noví spolužáci

Pondělí, 6. září


Téměř by mě překvapilo, jaký obrat nabralo profesorovo chování při zmínce, že jsem nový student v jeho koleji. Ne že by byl o tolik příjemnější, ale rozhodně už na mě nehledí jako švába, který se ho rozhodl ve volné chvilce otravovat. Dostalo se mi cti, vida. Bez dalších zbytečných otázek (koneckonců, vše podstatné bylo řečeno) si vyberu uniformu, převezmu rozvrh a seznamy předmětů a zapamatuji heslo, než se zdvořilým poděkováním opustím Snapeův kabinet.

Zamířím do zmijozelské koleje. Naštěstí si heslo pamatuji, i když pravda na dost dlouhou dobu mě zmate, kde že to heslo napsat či říct... doufal bych v nějaké dveře, třeba. Po vstupu zvědavě se rozhlížím po docela tmavé společenské místnosti s přívětivým dekorem, okouzleně vyhlédnu i jedním z oken, než zamířím do ložnic. Vyberu si nejbližší volnou postel, převleču do uniformy a zabydlím Lucifera. Ten, celý nevrlý po dlouhém kodrcání, sekne po mně packou jen co otevřu dvířka přepravky a odběhne pryč. Vlastně... se mu ani nedivím. Když vybalím útroby kufru do prázdné truhly v nohách postele a šoupnu kufr i kočičí přepravku pod postel, krátce zkontroluji v zrcadle, jak to vypadá.
No... mohlo by být i hůř. Nepřesvědčen o vlastním výroku radši vezmu klec, vysvobodím z ní výrečka a šoupnu ji taktéž pod postel, pak s Konrádem na ruce zamířím najít onen sovinec, o kterém se zmiňovala vrásčitá profesorka.

Po chvilce hledání tak trochu nevěřícně hledím na místo, které má být mému sovímu rozmazlenci novým domovem. To skutečně nešlo pověřit nějakého skřítka úklidem? Určitě by stačilo jednou lusknout prsty... nebo možná ne víc než tucetkrát, uvážíme-li věkovité vrstvy nánosů po přítomnosti ptáků. Kolik v tom musí být bakterií... V duchu otřesu se znechuceně, tady nemíním chodit víc, než je nejnutněji zapotřebí. Dávaje si pozor, abych neuklouzl či neschytal ptačí pumou, po zanechání Konráda na místě rychle opustím rizikovou zónu.
Předtím, než zamířím do Velké Síně, si pro jistotu zajdu očistit boty a umýt ruce. Fuj.

Musí být už nějakou chvilku po poledni, když se konečně dostanu do Velké Síně na oběd. Po vstupu se na chvíli zastavím, ignoruje, že možná někomu zablokuji cestu, a překvapeně vzhlédnu ke stropu. To je náhodou krásný, originální nápad... když vynadívám se na očarovaný strop, rozhlédnu se kolem, maličko bezradně. Nikoho tu neznám... a nejsem si jistý, který ze stolů vlastně patří mé nové koleji. Vidím studenty různých kolejních barev, jak sedí v hloučcích a patrně se mezi sebou dobře baví.
 
Mirabel McGregor - 28. února 2017 16:55
b9927e1c930d8f4be375a5b6dd11d709533.jpg

Hlavní síň – Učitelský stůl



Saga

Ochutnala jsem první sushi. Nebylo špatné, ovšem se sojovou omáčkou to chutnalo ještě lépe. Fajn, tak to by šlo. Zkusím i to další? Dala jsem si do pusy další kousek a zkoumala, co všechno je přede mnou na stole. Něco vypadalo celkem děsivě.
Po chvíli skončila moje samota u profesorského stolu. Objevila se tu Saga, jeden z mála lidí, se kterými jsem se aspoň trochu seznámila. „Zdravím,“ pousmála jsem se na ni. „A dobrou chuť,“ kývla jsem ještě a vzala si tentokrát na talíř plněnou rolku. „Máš nějaké zkušenosti s těmito dobrotami? Já teda moc ne.“ Ochutnala jsem kousek rolky. „Ale tohle není špatné,“ znovu jsem se usmála

.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 28. února 2017 15:27
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Les --> ošetrovňa


Bendži, Nairi,Hagrid

6. September



Kompletne mi stačí keď Hagrid povie, že testraly vycítia zlé myšlienky a to je dôvod, prečo sa držia preč od ľudí.
Takže mám reálnu šancu! Ja ich chcem len..ja neviem. Poňuňať. Dotknúť sa ich. V živote by som im nechcela ublížiť, tak by mali prísť za mnou, nie? Možno keď budem veľmi silno myslieť na to, aby prišli, prídu.
So vzdialeným pohľadom sa trochu ponorím do bdelého snívania, dneskajší úspech ma v tom len podporuje.

Kdesi v polovičke zbierania húb sa mi podarí to so značkovaním zvrhnúť na akúsi naháňačku keď sa Bendžemin rozhodne vrátiť mi to. So zbesilým smiechom pred ním upaľujem medzi stromami a kríkmi, ale nakoniec ma obalamutí keď prudko zabočím za strom, čo odo mňa akosi očakáva a vletím rovno doňho. Skončíme sa váľať na zemi, kvetovaná korunka spadne kdesi medzi huby. Ja sa snažím zúrivo brániť jeho končatínám, no v nestráženej chvíli mi pricapí jeho veľkú ruku cez stred tváre.
Heeej!
Skríknem na neho s úškrnom. Vyplazím mu jazyk a aby som ladila, pramene vlasov sa mi postupne sfarbia všetky tiež do fialova.
Nech to má štýl!.
Po očku mrknem na Nairu, či sa nerozhodne aj ona vrátiť mi to, našťastie to vyzerá, že jej to nejako moc nevadilo. S miernym chichotaním sa zdvihnem a pomôžem dozbierať košík do plna. Cítim vnútri akýsi dobrý pocit, že sme nakoniec skončili všetci aj s Hagridom v lese. Vonku bolo krásne, ešte sa držalo teplo, vládla medzi nami dobrá nálada...všetko bolo fajn. Bude fajn.
Zoširoka sa usmejem a keď zistím, že venček z kvetov pád neprežil a rozpadol sa, pozbieram biele kvety a položím ich do malého kruhu na jeden veľký hríb.

Hagridov nápad privítam s nadšením. Neboli sme zrovna fakulta ktorá by si potrpela na víťazstve o pohár alebo na bodoch a tak to aj vyzeralo.
Pár bodov navyše by nám teda ale určite nezaškodilo.
Rozlúčime sa s hájnikom a vydáme sa späť do hradu. Naira sa zakliesni o moju ruku, a tak to isté spravím aj s Benjim, aby sme išli pekne všetci traja pri sebe. Pevne ich oboch držím a keď začujem škŕkanie v bruchu, to moje akoby sa rozhodlo pridať ku koncertu a tiež sa ozve.
Ani som si neuvedomila že ten čas tak rýchlo uletel. Kopnime do vrtule, nech sme čím skôr na obede.
Potiahnem ich oboch za sebou, keď zrýchlim. Úprimne mi bolo jedno za kým pôjdeme ako za prvým, Snape určite nebol zrovna kamoš do partie ale vždy som sa bavila na tom, ako vedel ľudí..odpinknúť. S radosťou pozorujem, že ani jeden sa nesnažia zmazať otlačok ruky z tváre.
Ja si to nechám až do večera. Páči sa mi to!
Všimnem si Nairu, ktorá predtým mala celotelový stret s hubami, ako sa snaží oprášiť si habit pred tým, ako sa dostaneme na ošetrovňu.
Umh, Nai? Prečo sa jednoducho nevyčistíš kúzlom?
Nadvihnem spýtavo obočie, načo sa zastavím pred dverami ošetrovne a bez váhania pustím Bendžiho aj Nairu, dvihnem ruku, zaklopem a potom otvorím dvere.
Je tu niekto?
Spýtam sa nahlas a nie moc taktne vzhľadom na možných ležiacich vnútri.
 
Saga Lindqvist-Weaver - 28. února 2017 14:52
saga2670.jpg

Před skleníky -> Velká síň

6. září

Caylus, Erika, Rosalie, pak Mirabel

No, práce nám nejde od ruky tak rychle, jak by nejspíš Rosalie chtěla. Erika se sice snaží, ale Caylus se polovinu času jen vzteká a nadává. Vážně jak malé dítě. Utrápeně si povzdechnu se otřu si pot z čele, což za sebou nechá šmouhu. Když se Lawson rozeběhne za robůtkem, chci ho zastavit, ale to už robota nese k nám.

"Pane Lawsone," pronesu výhružně, protože mi už dochází trpělivost, ale v tu chvíli z robota upadne noha. Zamračím se, ale Rosalie to bere sportovně. Robůtka převezme a odnáší do skleníků, zatímco studenty propuští na oběd. Zavrtím nespokojeně hlavou, ale i já odnesu náčiní a zástěru dovnitř do skleníků.

Zeptám se Rosalie, jestli půjde na oběd, ale nechce. "Jestli uvidím Richarda, pošlu ho za tebou," slíbím jí a rozloučím se s ní. Mám už taky docela hlad, proto k hradu jdu tak rychle, jak jen mi moje dlouhé nohy dovolují.

Ve Velké síni už je rušno a studenti ovšem jí nějak...opatrně? Překvapeně se rozhlédnu. Ten den přišel..skřítkové se zbláznili! pomyslím si a jdu k učitelskému stolu. Sedí u něj jen Mirabel, jinak je prázdný. Než dojdu k našemu stolu, zastavím se u zmijozelského, kde sedí Richard. "Pane Cornigrume, shání se po vás profesorka Primrose ve sklenících. Až doobědváte, měl byste za ní zajít," řeknu, než se kývnutím hlavou zase rozloučím.

Čase se konečně najíst! Dojdu k učitelskému stolu za Mirabel. "Dobré poledne," pozdravím Mirabel a sednu si vedle ní. Vidím, že si zatím troufla jenom na sushi a já v tom následuji jejího příkladu.
 
Naira Sinclair - 28. února 2017 14:18
nairaf7146.jpg

Zapovězený les -> Cesta na ošetřovnu

6.září, poledne

Alex, Benji, Hagrid

Snažím se vyhnout Alexiným rukám, ale i já dostanu fialový obtisk na tvář. Oplatila bych jí to, ale to už běží za Benjim, aby i jeho potěšila fialovým obtiskem a Benji se jen tak nedal. Zachichotala jsem se a sledovala je, zatím co jsem dál sbírala fialové prašivky.

Když se přede mnou zjeví Tesák s houbou v puse, opatrně našlapuju a když jsem téměř u něj, hmátnu po houbě, ale pes je rychlejší než já a já tak ztratím rovnováhu a spadnu do jehličí. Směju se, když se zvedám, a snažím se jehličí oprášit z hábitu. Místo toho můj hábit dostane nafialovělou barvu. No, skřítci mi s tím určitě pomůžou, teď se tím nebudu zabývat.

Všichni následujeme Hagrida před les, kde se s námi hajný rozloučí a pošle nás za Renoire a Snapem. Zamávám mu na rozloučenou a zaklesnu do Alex, když jdeme směrem k hradu. "Určitě začneme se zdravotnicí," přitakám Benjimu. Takový krásný den, kdo by si ho chtěl kazit zamračeným pohledem učitele lektvarů? Lektvary mi šly, ale zato mě ani zamák nebavily a Snape na tom měl medvědí podíl.

Cestou na ošetřovnu se snažím fialový poprašek z hábitu co nejvíc vyklepat.
 
Ogata Kenji - 28. února 2017 13:39
kenji306.jpg

Pondělí 6. září



Hlavní síň



Daniel, Angela



S mírně nadzvednutým obočím sleduji, jak se Angela řídí mou radou a skládá prsty tak, jak jsem jí před malou chvíli ukázal. „Ano, tak je to správně.“ Souhlasně pokývám hlavou a ještě jednou pro lepší představu předvedu držení svých hůlek. „Fígl je v tom je držet pevně, aby nevyklouzly, ale ne zas moc křečovitě. Zkus s nimi jakoby cvaknout.“ doporučím jí a kritickým pohledem sjedu Dana, který si při zápasu s hůlkami div nevypíchl oko.
„Ty seš fakt marnej.“ rozesměju se, když mu hůlka padá do Angelina talíře. Rozchechtám se ještě víc. „Polož to prosimtě, seš levej jak šavle. Ještě někomu ublížíš.“ zakroutím nad jeho nemotorností hlavou a přisunu jak k němu, tak k Angele menší stojánek, na kterém je zvláštně srolované sushi. Vypadá jako kornout.
„Tomuhle se říká temaki. Dá se to jíst normálně rukou. Myslím, že to bude obzvlášť pro tebe,“ podezíravě na Daniela kouknu „mnohem bezpečnější.“ Pak už na nic nečekám, sepnu ruce a s hlasitým „Itadakimasu.“ se pustím do jídla. Díky skřítkům se cítím zas o něco lépe, i když k úplnému štěstí mi tu pořád chybí Cor. Jak rád bych jí teď krmil jedním sushi za druhým, smál se s ní na celý kolo a zkoušel s ní jíst všechny ty brouky, pavouky a cvrčky.
„No jasně, je to něco jako strips z KFC.“ zaksichtím se a chytnu tempuru za ocásek, abych jí vyndal z misky červů, kam Danovi spadla. Dneska mu padá snad všechno, na co šáhne. Nezačíná mu takhle náhodou Parkinson? „Ochutnej sám.“ Nevinně se usměju, jenže než mu stačím cokoliv vnutit, vnucuje mi on misku červů. Zašklebím se. „Z čeho mě to tady obviňuješ ty hovado?“ zatvářím se rádoby dotčeně, přestože naštvaný nejsem. Naopak, bavím se. „Připadá ti snad, že tohle žeru? Jím rámen, miso polívku, onigiri a sushi od mámy, ale pavouky a brouky fakt ne.“ ohradím se a zvědavě do misky s červíky nakouknu. „Pochybuješ o mejch koulích?“ zavrčím a chytnu červa mezi palec a ukazovák.
„Asi je mrtvej.“ odpovím Angele, ale raději se ještě jednou ujistím. Hmyzák se ani nehne. „Jo, je tuhej. Dobrý, nic se ti v puse hejbat nebude.“ ujistím jí. Vlastně mě tímhle mile překvapila. Čekal jsem, že ihned odmítne, kdežto ona náš návrh skutečně zvažuje. „Tak fajn, jde se na to.“ Hodím červíka do pusy a skousnu. Nemá žádnou výraznou chuť. Je křupavý, ale něco mu chybí. „Chce to soju…“ zamumlám a dalšího červa v omáčce pořádně vymáchám. „Jo, to už je lepší. Je to prostě taková nijaká křupka.“ Pokrčím rameny a rozhlédnu se, co za skvosty na stole ještě najdu. Do zorného pole se mi dostanou kobylky a já si ihned vzpomenu na své mazlíčky. „To by chutnalo chameleonovi a kluběnce!“ Pro myš tu asi nic dobrého nenajdu, i když kus avokáda nebo okurky ze sushi by možná snědla. Když nad tím tak přemýšlím, měl bych jí konečně nějak pojmenovat a taky jí sehnat samostatnou klec. Od chvíle co jsem jí ukradl zachránil na hodině lektvarů byla pořád v teráriu s chameleonem a to se ani jednomu určitě nelíbilo. Vlastně jim celkem rozumím. Taky bych neskákal radostí do stropu, kdyby mi do pokoje někdo nakvartýroval nějakýho cizáka. Někoho ze Zmijozelu, například.
 
Alastor Krimmer - 28. února 2017 11:36
al1932.jpg

Hřiště-->Společenská místnost-->Velká síň

Dee a ostatní na hřiští, Cass a Runa

Po 6.9.



,,Z mých spoluhráčů?“ pronesu poněkud dotčeně. ,,Vždyť byli všichni ve vzduchu. Tohle má na svědomí někdo jiný. A mám chuť přijít na to, kdo.“
Dee mě tím trochu naštvala, ale více to komentovat nehodlám. Rozhodně to vypadá, že jí její rameno po tom potlouku bolí a tak jedná trochu podrážděně. Na druhou stranu je takový výstup iracionální.

Onen potlouk je evidentně ještě stále naštvaný a já lituji, že jsem se odhalovači kouzla doteď nenaučil. Jediné z nich ovládám a odhalit mudlu mi teď je úplně k ničemu. Odhalit sesílatele kouzla je však úplně jiná liga. Na tohle se budu muset zavřít do knihovny a i tak je výsledek neznámý. Napadlo mě to ještě oznámit někomu z profesorů, ale nikdy jsem neměl tendence bonzovat. Některé věci se mají vyřídit v kolektivu.

,,Tak jo lidi, kašlem na to. Stejně je čas pomalu vyrazit na oběd,“ zavolám na spoluhráče na hřišti.
Jen co uklidíme zbylý míč, uklidím bednu zpět do kumbálu, zamknu jí a vyrazím zpět k hradu i s ostatními.
Promluvu s Dee rozhodně nezačínám. Musím ten její výstup ještě chvilku rozdýchávat a taktéž nechat i jí vypěnit. Fakt… obviňovat z toho našince? Pokud vím, tak na takové rošťárny jsou tu experti právě zmijozelští a i tak jsem se zdržel to nějak komentovat. Mohl to být prakticky kdokoli a dle mého názoru někdo ze starších ročníků, vzhledem k ochranným kouzlům, kterými bývají famfrpálové míče obdařeny. Kdo ale ví, jak je to v případě starých tréninkových míčů.

Rozloučím se s Dee a vyrazím do společenské místnosti Havraspáru. Poté, co se převleču do společenského hábitu, vyrazím pomalu na oběd. Dávám teď přednost samotě, takže jdu schválně sám a beru to oklikou. Není nad to si urovnat myšlenky při pomalé chůzi.

Ve velké síni si to zamířím rovnou za svými kamarádkami Cass a Runou. ,,Zdar holky. Povídejte, co jste dnes prováděli?“
Na stole se objeví pochoutky asijské kuchyně. Nehodlám jíst rozhodně žraloka, protože mi táta nejednou říkal, že prakticky postrádají chuť. I ona pověstná polévka ze žraločí ploutve chutný prý jen po koření, nikoli po samotné ploutvi. Nabídnu si smažené rýžové nudle s kuřecím masem v pikantní thaiské verzi, to je zaručený standard.

Cass pronesla cosi o romantické procházce. Celé jí to odkývám, ale vlastně mě to po první větě přestalo zajímat. Kdyby vyprávěla o studiu v knihovně, rozhodně by to upoutalo mojí pozornost o něco více. Občas holky doopravdy nechápu. Občas? Nikdy je nechápu.
 
Maureen Rott - 28. února 2017 09:35
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Hlavní síň => Toalety v přízemí

Fabian, Acai, Jordyn, Noelle, Felix

6. září
Pondělí



S nadšením v obličeji se opět otočím na Acai a doslova přitom zářím. “No jasně, není problém, hrozně ráda pomůžu a ne jenom dneska! Dokud budeš potřebovat, s čímkoliv.“ Rozhodně kývnu a sama mám radost, že mohu kamarádce ulehčit. Těch prvních pár dní bude určitě náročných a tak jsem jí chtěla ukázat, že i když to ona našla mláďátko, rozhodně na to není sama, má nás.
Se zájmem sleduji její vysvětlování ohledně hůlek. Podcenila jsem jí, vypadá to, že je ovládá na jedničku. Snažím se ji napodobovat, ale v třesoucích se prstech to není zrovna jednoduchá záležitost. A pak jí vypadnout. Musím se trochu uchechtnout, ale nechci jí urazit a tak po jejím vzoru zahodím hůlky a hrábnu po vidličce. Bude to tak bezpečnější pro nás pro všechny.
“Ahoj Jordyn, to je skvělý, že seš tady!“ Zvednu k ní oči a zářivě se na ni usměji. Čím víc přátel, tím ten oběd bude příjemnější. Teď aby ještě nevím-odkud přišla Alex s Benjim a Nairou a bude to perfektní. Kde ti se vlastně flákají? Tohle si nesmí nechat ujít!
Když se zachichotá nad mísou s hmyzem, obličej mi zvážní a na Acainu poznámku ohledně hýbání těch malých potvor jenom přikývnu, zrovna tak jako na Felixovo tvrzení, že to tak fakt je. “No jasně Jordyn, koukej!“ Hrábnu do mísy a ukážu jí v prstech jednu kobylku, která byla podivně tvrdá a trochu mastná.
Myslela jsem to s tou výzvou spíš tak nějak do větru a ve skutečnosti jsem nečekala, že se takhle spustí řetězec ochutnávání brouků. Nicméně musím na Noe s otevřenou pusou civět, když si do pusy rve pavouka, protože to bych asi nedala. Červíci a kobylky fajn, ale pavouk s osmi chlupatýma nožička, to asi ne. “Ty kráso!“ Okomentuji její výkon a uznale zatleskám. Felix se raději schová k Jordyn, což je vlastně hrozně roztomilý a úsměvný. “Ale Felixi, není to tak hrozný.“ Radostně se rozesměju, natáhnu se přes stůl a přátelsky ho poplácám po hřbetu ruky, abych ho trošku uchlácholila.
Acai se rozhodně nenechá zahanbit. Sleduji celou hrstku (!!) červíků, která mizí v její puse. Jako pochoutka to ale zrovna nevypadá. Sáhnu tedy po kobylkách a pár si jich bez rozmýšlení hodím do pusy. Člověk nad tím asi fakt nesmí moc dumat, i tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že žvýkám něco, co nám většinou skáče na zahradě. “Chutnají jako brambůrky!“ Div to nevyjeknu, ale jak to všechno spolykám, zůstane mi v puse nepříjemně trpký dojezd. “Ale hnusný!“ Dodám vzápětí a zaškaredím se, i když to už jsem přehlušená Fabem.
Přiznám se, že jsem u něj nepředpokládala, že by něco takového zkusil. Vlastně já jsem to tvrzení myslela všeobecně spíš tak nějak neurčitě a nečekala jsem, že se tu strhne taková vlna soutěžících. Chtěla jsem Faba povzbudit, ale když vyvalí oči a začne se okamžitě zvedat, vím, že je něco špatně. Ajaj.
Sleduji jeho rychlý úprk a úsměv mi z tváře zmizí. “Jsem fakt idiot.“ Zašeptám spíš pro sebe a začnu se taky sbírat ze svého místa. “Jdu se o něj postarat, v klidu jezte.“ Zarazím kohokoliv, kdo by se chtěl zvednout, především Jordyn. Vím, že je to hodná sestřička, co by vždycky přispěchala na pomoc, ale zrovna přišla a navíc jsem za to mohla já.
Jindy by mi bylo líto, že musím opustit všechny ty dobroty, kdy jsem měla všeho všudy dvě nabídky a z toho jedna byla hnusná. Ovšem teď mě užíral obrovský pocit viny a pálilo svědomí takovým způsobem, že to bylo to poslední, na co jsem měla myšlenky.
Vezmu ze stolu skleničku a pár ubrousků a svižným krokem se vydám za Fabianem. Zahnu tam, kam jsem jej viděla zaběhnout a mířím k prvním toaletám. Cestou musím hřbetem ruky utírat pár lítostivých slz, které se mi skutálejí po tvářích. Tohle jsem rozhodně nechtěla. Jenže se stalo a Fabovi je teď kvůli mně hrozně zle.
Nebylo moc těžké ho najít, zvuky dávení se tu neozývají běžně.
S ostražitým pohledem vejdu dovnitř a rozhlédnu se po místnosti. Do nosu mě okamžitě praští nepříjemný zápach, ale přeci jenom to není nic, co by mi nedovolilo fungovat. Fabian klečel u jedné z mís, nezvládl za sebou ani zavřít dveře a jeho žaludek vyhazoval úplně všechno, co v sobě měl.
Dojdu k umyvadlu a natočím do sklenice, co jsem vzala, vodu. Ruce se mi ale klepou takovým stylem, že bych vrchní čtvrtinu vylila a proto ji rovnou odleju. Pak se přesunu k Fabianovi a v tichosti čekám za jeho zády, až dozvrací. Jakmile se tak stane, přidřepnu k němu, do jedné ruky mu strčím ubrousek, aby si mohl otřít ústa, a v druhé držím sklenice. Sklenice v mém sevření se přitom třese, ale teď nebyl čas myslet na sebe, proto trpělivě vyčkávám, dokud si ji ode mě nepřebere. Dalším ubrouskem mu otřu čelo, na kterém měl kapičky potu a pohladím ho po zádech.
“Je mi to hrozně líto Fabe. Vůbec mi to nedošlo, jsem fakt pitomá.“ Lítostivě jej dál hladím a snažím se odhadnout, jestli bude ještě zvracet, nebo už ze sebe dostal všechno, co potřeboval. “Promiň.“ Šeptnu smutně a v případě potřeby mu doplním sklenici nebo podám další ubrousek.
“Dovedu tě na ošetřovnu, dobře? Určitě tam budou mít něco na zklidnění žaludku.“ Pronesu po chvíli, kdy se nic neděje, tedy pravděpodobně už žádná další salva nepřijde. Dřepím u něj ale takovou dobu, dokud se sám neodváží pohnout.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0117580890656 sekund

na začátek stránky