Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:04Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Ryan Daniels - 30. května 2017 22:34
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Skleníky -> Společenská místnost -> Chodby -> Chodby -> Chodby -> Pak možná síň

Sin + ostatní

13. září



Abych byl upřímný, neutrální reakce Sin mě nijak nepřekvapií, ba mě možná i potěší, koneckonců už od samého začátku má dost podobné reakce, bez jakékoliv silnější odezvy. Mám radost, že mi na tváři nepřistála žádná facka. Co mě ale celkem znepokojí, je její přání, abych seděl v síni na obědě vedle ní. Opravdu? Už jednou mě k ni zvala, ale já odmítl - posezení mezi zmijozelskými není něco, co bych zrovna chtěl. A teď to po mně opravdu chce? Nejde o to, že by mi lidé z té koleje vadili, spíš jsem za těch pět let moc dobře zjistil, jaký názor mají oni na mě. Vidí mě jako ukecanou drbnu, která nezavře pusu po celou dobu a má potřebu stále někoho pomlouvat. Ne, že bych takový nebyl, ale zrovna tuto vlastnost jsou schopni akcepovat jen někteří jedinci z naší koleje, ne z jejich. Když ale odmítnu, bude si myslet, že jsem úplný srab, nebo že mi nestojí za to tam jít. Ale už vidím ty pohledy přísedících - 'Co tady jako dělá? Já se chtěla v klidu najíst, ne poslouchat nějaké kecy! Vyhodit, prosím!'. Ano, a pak přijde Snape, chytne mě za flígr, vykopne mě odtamtud a ještě k tomu mi strhne padesát bodů za narušení teritoria.
Na moment se zamyslím. Ačkoliv na to nevypadám, jsem všímavý ve všech možných detailech, takže mi ani neunikl onen den, kdy u jejich stolu byla Mařena. Určitě ji tam přitáhli jen pro to, aby si z ní mohli utahovat. Co když vlastně totéž plánují se mnou? Ale ne, Sin taková není. Bohužel, ostatní ano.

Jakmile odejde, možná si i trochu oddychnu, že už není potřeba, abych něco dál říkal. Rozhodně by mě další slova nenapadala a jí by nejspíš docházela trpělivost. Rozhodně je to ale to nejmenší, co mě zrovna trápí. Nemůžu se tomu obědu nějak vyhnout? Třeba že se mi udělalo špatně?
Okamžitě se rozhlédnu okolo sebe, jestli neuvidím nějakou jedovatou kytku, kterou bych mohl sníst. Při troše štěstí by mě mohla i zabít.
Po chvilce přemýšlení mi dojde, co to vlastně Sin řekla - že jsem celý zamazaný od pěny. Letmo se prohlédnu, bohužel jsem tou pěnou opravdu upatlaný jak prase. Nakonec se tedy rozejdu od skleníků pryč, mnohem nervóznější, než před tím, a zamířím do hradu. Když to tak vezmu - naše společenská místnost je celkem vysoko, takže skok z té věže by pro mě mohl dopadnout dobře! Musím zvážit všechny možnosti, které by mi mohly pomoci se tomu prokletému stolu vyhnout.

Jakmile vylezu z umývárny umytý a převlečený, hodím si na pokoj špinavé oblečení, sejdu dolů a hodím sebou na pohovku. Přemýšlím, co bych měl dělat. Nejraději bych tu zůstal sedět už celou dobu, bez oběda, bez večeře, bez ničeho, prostě tu jen seschnul. Opřu se do polštářů a ruce zkřížím na prsou. Najednou je mi tu u toho krbu tak hezky. Škoda, že zde nikdo není, třeba Erika, docela rád bych si s někým v klidu popovídal, bez jakéhokoliv zbytečného přemýšlení.
Erika! Měl jsem se tu s ní vlastně sejít, úplně jsem na to zapomněl! Nikde ji tu ale nevidím, že by už odešla? To jí budu muset nějak vysvětlit, že se mi něco přihodilo, třeba... Nevím, řeknu jí, že jsem musel za Gogy kvůli... Studentskýmu pojištění.

Ještě dlouhou chvíli přemítám, jestli se zvednout, nebo ne. Dobře, když za ní půjdu, co řeknu? 'Ahojky, je tu volno?' Nebo jako co? Nebo bych snad neměl říkat vůbec nic a prostě si tam dřepnout? To mi ale přijde jako úplný nesmysl. Nevím co mám dělat a začínám z toho být šílený! Zabiju se!
Můj pohled sjede k oknu. Kdyby se dalo nějak otevřít, skočil bych dolů. Ach jo, proč tu teď se mnou aspoň někdo není a neporadí mi! Dane, Kenji, kde jste, když vás člověk potřebuje!
Pak mě napadne, že bych mohl vzít svojí hůlku a použít na sebe nějakou kletbu, ovšem to je také úplný nesmysl. A co kdybych se podřezal? Oběsil? Udusil, utopil? Rozeběhl se proti zdi?
Nakonec uznám za vhodné, že se mi hlavou ženou jen samé nesmysly a začnu se pomalu, ale opravdu jen pomalinku zvedat z pohovky. Prvně se zapřu rukama a bez jakéhokoliv spěchání se začnu zvedat. Uběhne pár vteřin, než se dostanu pevně na nohy. Pak už jen dělám malinkaté krůčky, jeden, druhý, jeden, druhý... Načež zjistím, že mé kroky vedou zpět do ložnice. Nezbyde mi tedy nic jiného, než se otočit a jít k východu.

Divím se, že tím svým tempem ten oběd vůbec stihnu. Ještě než vůbec vstoupím do síně, ihned sjedu zmijozelský stůl pohledem, abych zjistil, kdo tam vlastně sedí. Richard. Wolfram. Deirdre. Proboha proč. Místo toho, abych do té síně zašel, tak vchod jen minu a zastavím se za rohem, kde mě nikdo nemůže vidět. No tak, rychle, ještě pořád mám čas na to, abych se mohl zabít! Aby toho nebylo málo, tak tam musí dřepět ten Snape. Úplně vidím, jak se proti mě rozeběhne a udělí mi kopanec do držky za to, že se k tomu stolu jen přiblížím. Pak přijde Richard s Wolframem a rozkopou mě na zemi. Nakonec do toho zasáhne Dei a nechá se inspirovat Reecem, takže mě taky zapálí. Já pak budu do konce života ležet s tím trotlem na ošetřovně a občas vyrazím na vycházku na vozíčku. Daniel s Kenjim mě budou chodit navštěvovat, nosit mi sušenky a vyprávět všechny drby, které zjistí, a Sinestra se mnou už nikdy ani nepromluví, protože budu mrzák.
Otráveně se plácnu do čela. Místo toho, abych se nějakým způsobem snažil uklidnit, tak se ještě víc znervózňuji těmito stupidními myšlenkami. Mám starosti, jako kdybych byl čtrnáctiletá puberťačka.

Po chvíli popadnu druhý dech. Jestli nepůjdu teď, tak už se do té síně nedostanu nikdy! Nejsem žádná baba, když jim prostě u toho stolu budu vadit, tak ať si mě nevšímají, nikdo se jich na žádný názor neptal. Vlastně ani nejdu za nimi, tak jim to může být úplně jedno.
Už už se tedy rozejdu, ale místo toho, abych do té síně zabočil, tak znovu a opět jen projdu okolo vchodu a zastavím se až u nástěnky. No jestli mě někdo zevnitř síně pozoruje, tak si musí myslet, že jsem úplný magor, že chodím sem a tam. Jen nad sebou protočím oči v sloup a začnu dělat, že si prohlížím nástěnku, nečtu si na ní však vůbec nic. Tímhle tempem nestihnu ani večeři.
Nakonec se má nervozita promění spíš ve vztek. Začínám být vytočený, že nemůžu prostě přijít a udělat to, co ona chce. Však je to pod mojí úroveň, omezovat se kvůli těm ostatním u toho stolu. Nikdy jsem z nikoho tady na té škole strach neměl, tak proč bych měl být nervózní z jejich stolu?!

Rychle, dokud mám v hlavě takto povzbudivé myšlenky, zamířím do síně, tentokrát už doopravdy. Když si všimnu, kdo sedí u našeho stolu, možná začnu být i radši za Wolframovu společnost. S Dianou sedět u jednoho stolu, tak jí na hlavu nakydám bramborovou kaši, za ty její dnešní kecy. Ale počkej, na tebe taky ještě přijde řada, neboj se. Já nezapomněl!
Zastavím se u Sin. Absolutně ignoruji jakékoliv přihlouplé pohledy jejích spolukolejníků, nebo se o to alespoň snažím.
Tak, a teď mám snad něco říct? Nepřijde nyní řada na to 'Ahojky, je tady místo?' S takovouhle frází by mě vypakovala snad i ona sama. Co mám ale říct?
Rychle začnu přemýšlet nad tím, jak ji oslovit. Měl bych snad použít něco drsného, abych všem okolo ukázal, jaký jsem borec? Něco ve smyslu 'Čau, můžu se sem vesrat, kotě?' Nebo naopak něco něžného - 'Můžu si přisednout, krásná květinko?'
Na mé tváři se téměř objeví pobavený úsměv. Moje myšlenky už začínají být naprosto absurdní, a to tak moc, že rozesmívají i mě samotného.
"Ahoj," vyleze ze mě, "nebudu tady překážet?" Jen odpověď Sin beru v potaz, takže jestli kdokoliv jiný odpoví jakkoliv, tak mi jeho slova jen prázdně proletí ušima.
 
Naira Sinclair - 30. května 2017 22:19
nairah1787.jpg

Velká síň - mrzimorský stůl

13. září

Benji

Pečlivě jsem se přehrabovala ovocem na mrzimorském stole. Byla jsem tu z ročníku první a to znamenalo, že mám nárok na ty nejlepší kusy. "Ahoj. Díky," promluvila jsem na Benjiho, aniž bych zvedla pohled od mísy s banány. Konečně jsem našla pár, který nebyl nazelenaný. Rozlomila jsem je a jeden podala Benjimu. "Tady máš. Vitamíny jsou důležitý," poučila jsem ho. Zároveň jsem pečlivě sledovala, jestli si nakládá maso, abych mu mohla vysvětlit, proč je to špatné jak pro něho tak pro přírodu.

Když zmíní Dana s Helen, znovu se rozčílím. "Viděl si ho? Choval se jako debil! A jak byli ještě některá lvíčata uražený, když jim Rosalie strhla body. Má štěstí, že nedostal školní trest," říkám a uvědomuju si, že zvyšuju hlas. Zavrtím hlavou a vrátím tón do normální roviny. "Helen bude určitě v pořádku, Ettariel se jí ujme," řeknu přesvědčivě a začnu loupat banán, zatíco překvapeně sleduju bílého havrana, jak přistává u Deirdre.

Z úžasu nad albínem mě vytrhne až Benjiho hlas. Kousnu do banánu. "Podle toho, jak se ptáš, tak určitě ty," řeknu vesele a nahnu se přes stůl, abych si s ním mohla plácnout. "Gratuluju! To je super. Znamená to, že teď budeš do kuchyně krást ty místo Alex a zabavíš jí alkohol?" zahihňám se. Pak se mi rozšíří oči. "Musíš uspořádat party v prefektských koupelnách," ztlumím spiklenecky hlas.
 
Diana Gabriela Black - 30. května 2017 21:55
217783139.jpg

Skleník č. 5 ---> Velká síň


Pondělí 13. září
Alastor, Cassandra, Thomas a další


Alastorova poznámka o neužívání kouzel při bylinkářství mi vykouzlí úsměv na rtech. Zdá, že chlapec květinkám a rostlinkám neholduje. Když kolegovi předávám ochranné pomůcky, zdá se mi myšlenkami trochu někde jinde. Juknu směrem kam kouká. No, jistě kouká na svou princeznu. Zazubím se na něj, když si nandá ochranné brýle a natáhne rukavice, ovšem nejlepší je jeho otrávený výraz, jímž dává jasně najevo, že se v tom cítí jako trotl. „Neboj, Deirdre tě bude i tak mít ráda,“ lehce do něj šťouchnu loktem, aby se trochu uvolnil.

S Alastorem nám spolupráce pěkně šlape (však i sama profesorka nás za to pochválila), a když jsou lístečky nadrcené, Alastor pokračuje v přípravě lektvaru. Jsem mu po ruce, ale mám dostatek času šmírovat jak se daří bráchovi a jeho kolegyni. Jde jim to od ruky! Jo, to bude zase keců, jak byl šikovnější než já. Musím se smát, když brácha pokukuje po profesorce, i když se to snaží zamaskovat ve zkoumání a prohlížení okolí. Budu si do něj kvůli tomu muset trochu rýpnout! Neudržím se a začnu na Thomase strouhat mrkvičku, když po něm jedna z kytek chňapne. „To máš za to, že musíš hrabat úplně na všechno!“

„Šlo nám to dobře,“ odpovím kolegovi. „Sice nejseš jako brácha, ale bylo to fajn. Konečně se musel bráška taky trochu snažit,“ neodpustím se drobnou poznámku, protože by to nebylo poprvé co bych odřela většinu práce já. K další nezávazné konverzaci nemůže dojít, jelikož Alastor vytáhne učebnici a začne si v ní číst. Vskutku není jako Thomas, ten by mě provokoval a snažil se mě zabavit. Všimnu si, že na mě bratr kouká a věnuji mu hraný smutný výraz, protože je mi jasné na co myslí. Ano, potřebovala bych nějakou zábavu!

Zničeho nic to ve skleníku bleskne a ozve se rána. „Co to zase?“ Kouknu se za zdrojem onoho rozruchu. „Co to ti dva vyváděli,“ natahuju se, abych viděla, co se stalo. Jediné čeho si všimnu je, že má Helen spálené ruce, když jí profesorka táhne k umyvadlu.

Jak profesorka řekne, tak začnu balit a připravovat se k odchodu. „Měj se! Bylo to fajn,“ houknu za Alastorem, který už pádí za Deirde. Jakmile vylezu ven už tam na mě čeká brácha. „Docela to šlo! Sice si potom Alastor raději četl, ale co se dá dělat. A co ty s Nairou,“ zeptám se.

Dojdeme do společenky a zakručí mi v žaludku. Ano, je čas něco slupnout. „Co blbneš,“ řeknu trochu podrážděně, když mě bratr tahá za oblečení. „Já mám hlad! Nemám teď náladu vejrat na nástěnku,“ odseknu, ale prostě si nedá pokoj. „Tak fajn,“ kouknu teda taky na nástěnku. Žjóva!
„Gratuluju, Chrisi! To se musí oslavit!“

Nervózně přešlapuju, když to vypadá, že se k jídlu jen tak nedostanu. „Tak už pojď,“ zatáhnu dvojče za rukáv, „honem! Pojď už! Slyšíš? No tak, pojď! Mám hlad,“ hučím do bratra, který se trochu zapovídal.
Konečně! Střelím po bráchovi pohledem, když říká, že konečně budu tlustá. „Já? To ty budeš tlustej cvalík! Jen se podívej, jakej tady máš rosol,“ píchnu ho do břicha.

Když přijdeme ke stolu, rozzáří se mi oči a poplácám se po bříšku. Neboj se, však se pořádně napapkáme! Začnu si nandavat na talíř, vzhledem k tomu že mám opravdu hlad, tak se musím dobře zasytit, takže sáhnu po masíčku. A ještě tady kousek, a tady ten pěkně opečený. Jo to by šlo! Tak teda ještě jeden kousek. Po očku koukám, co si to nandavá brácha. Třeba tam má něco, co bych mu potom mohla čmajznout!

Pěkně si plním bříško a uvažuji, co bych si dala jako sladkou tečku na konec. Nadšením se mi rozzáří oči, když můj pohled zavadí o misku s mandarinkami. Ano, to bude ono! Pěkně se láduju a všimnu si bráchy, kterej si jich několik přinesl. Velké mandarinky s volnou slupkou! Ty jsou nejlepší - sladké, šťavnaté, bez pecek a hlavně se dobře a rychle loupou. Po očku sleduju bráchu, kterej se do nich pustí. "Sou dobrý," ujistím se, ale vzhledem k tomu, že s odpovědí váhá, je mi jasný, že jsou přesně takové, které oba zbožňujeme. Proč mu musí chutnat stejné věci jako mě? Jsem trochu napnutá a při jídle pro jistotu kontroluju stav mandarinek. Stále jich je dost a zdá se, že Thomas už má dost, zbývá mu jedna poslední.

Konečně se zvednu a dojdu si pro mandarinky. "To si snad dělá srandu!" Přehrabuju se v misce. Jen malí chcípácí s těsnou slupkou, která z nich nejde ani sundat a jednoho přejde chuť, když jí loupe. A co hůř! Takovýhle mandarinky jsou kyselý, suchý a plný pecek! Střelím naštvaným pohledem po Alexandrovi, kterej se chystá zblajznout poslední štavnatý kousek ovoce. Tak to teda ne! Neváhám a hned k němu přiškočím. "Dej to sem," snažím se mu jí uloupit, "naval to!" Nemůžu na ní dosáhnout a dřív než se naděju strčí si ji celou do chřtánu. Tak tohle je ale vrchol! Kouknu po ostatních stolech. Zmijozel? To snad raději ne. Ovšem Havraspár... to by šlo. A mám dojem, že tam sedí Alastor.

Zvednu se a odkráčím k modrému stolu. "Zdar, parťáku," řeknu Alastorovi, "jen si tady vezmu nějakou mandarinku," začnu se v nich přehrabovat a hledat ty velké s volnou kůží. Vezmu jich tolik, kolik jich jen do rukou poberu. Chystám se k odchodu, ale v tom ke stolu přichází Cassandra. Hned si vzpomenu na její nechápavý výraz a sebevědomá slova, když jsem jí v žertu přizvala ke mně a Thomasovi. Když si ostatní myslí, že jsme incesťaáci, tak ať k tomu mají alespoň nějaký důvod a ne jen ubohé a scestné pomluvy a drby. "Tak co? Nerozmyslela sis to náhodou," zazubím se s náručí plnou mandarinek.

 
Rory Callaghan - 30. května 2017 21:06
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Skleník č. 5 --> Směr Hlavní síň

Pondělí 13. září
Acai + ostatní



Naprosto nečinně postávám u pultíku naší miskou s okvětními lístky, zírám nahoru do stropu skleníku a přemýšlím nad nesmrtelností brouka, který po něm leze vzhůru nohama, když mi zničehonic přiletí pohlavek jak dělo. Až sebou cuknu.
Zmateně se rozhlédnu všemi směry, hledaje, odkud ten atentát přišel. Nikoho a nic nevidím – všichni jsou zaneprázdnění vlastními úkoly, a rostliny, které bych mohl z takové zlomyslnosti vinit, si taky hledí svého. Pak mě napadne sklopit oči dolů, kde se na mě mračí moje trýznitelka v podobě Acai stojící na špičkách. Ach tak.

„… Au,“ vyjádřím se k jejímu útoku skoro ublíženým tónem. Tohle jsem si přece nezasloužil… Promnu si zátylek a vrátím se zpět k našemu výtvoru. Konečně si všimnu poničené učebnice. Ztuhnu. Za to můžu já?
„Promiň, to jsem nechtěl.“ Vzdychnu. Vážně bych měl občas dávat pozor, co dělám. „Počkej, dám ti svoji…“ S těmi slovy se začnu přehrabovat v tašce a nechám Acai, aby nám zachránila školní práci. Stejně je v tom lepší než já. Už proto, že profesorku poslouchala, a ví, co máme vůbec dělat – na rozdíl ode mě. Máme kytky a afrodiziakum a…

A ukázalo se, že jsem už tradičně nedovřel kalamář. Ruku vytáhnu začerněnou studeným inkoustem, společně s učebnicí, která to odnesla mnohem hůř. Několik stránek je úplně promočených. S unaveným vzdychnutím sáhnu pro hůlku. Tohle se mi děje pravidelně a ani mě to nepřekvapilo, jen trochu otrávilo.
Chystám se vyslovit zaklínadlo, abych tašku vyčistil – v tomhle kouzle jsem se za poslední roky stal nebývale zběhlým – ale pak si na poslední chvíli vzpomenu na profesorčinu poučku, že hůlky jsou v jejích hodinách zakázané. Aspoň něco vím. Obrátím se zpátky ke své kolegyni a pokrčím rameny.
„Chci říct, že ti dám svoji po hodině. Jestli to nevadí. Tak trochu se mi na ni vylil celý kalamář…“ Neurčitě mávnu zpátky k tašce a přitom odhodím několik kapek inkoustu na zem. „… Ale foťák je v pořádku, to je aspoň štěstí… Máš to?“

Zbytek hodiny proběhne celkem v klidu. Pár výbuchů a popálenin prvního nebo druhého stupně, na které si člověk brzy zvykne, obzvlášť když se nestanou jemu. Díky Acai se nám podaří hodinu přežít bez újmy, za což jsem vděčný.

Teprve skoro ke konci se ozve šílená rána přímo vedle nás. Obrátím se tak prudce, jako by mě bodl sršeň, až mi křupne v krku. Dan očividně něco pokazil a Helen měla dost duchaplnosti, aby tu nehodu přikryla učebnicí a zachránila tak situaci. Profesorka se přiřítí a odtáhne Helen k proudu vody. Od jejich stolu se ještě pořád kouří, když Danielovi vynadá. Já mezitím vytáhnu foťák a zmáčknu spoušť. A pak ještě dvakrát.
Kouř, roztrhaná učebnice, začerněné květiny. Pěkná kompozice. Nevím sice, co přesně to povedlo zvorat, ale výsledek tu je i tak. Jen škoda, že to kvůli tomu někdo odnesl… a že dnes Helen asi stráví docela dost času na ošetřovně… a taky že jsem nestihl zachytit tu samotnou explozi… A samozřejmě, že jsem tomu nemohl zabránit. A tak.

A dost. Po cestě ze skleníku směrem na oběd do Hlavní síně se zařadím vedle Acai, které bez námitek přenechám náš velkolepý výtvor. Sice bych taky měl pár využití pro afrodiziakum – umím si například představit, že bych jím přilákal zvířata pro dobrou kompozici na focení – ale větší kus práce odvedla ona, a je to tím pádem fér. Neřeknu ani slovo a nechám ji si afrodiziakum vzít.
Třeba se jí ještě bude hodit. Už jsem v Bradavicích zažil i divočejší dny, ale stejně – máme teprve poledne a zhruba polovina ročníku už se prostřídala na ošetřovně, kromě těch, kteří tam teprve míří, a těch, kteří tam nejspíš zamíří až později. Nemám zase takovou důvěru ve své schopnosti, abych věřil tomu, že já budu mít štěstí.
„Jenom čekám, až dneska přijde řada na nás,“ zauvažuju nahlas, aniž bych Acai nějak uvedl do svého toku myšlenek. „Co myslíš? Spadne na nás při Nitrozpytu strop? Nebo nám ještě při obědě zaskočí kost? Stihnou se vůbec zavřít dveře do ošetřovny? Přemýšlím, co se děje dalším ročníkům. Chceš ještě pořád vidět ty fotky?“
Během svého nesouvislého monologu mimoděk vytáhnu z kapsy hůlku a s její pomocí konečně vyčistím celý obsah své tašky. Na rukávy zamazané od hlíny a prsty od inkoustu už tak nějak zapomenu.
 
lady Christina De Spontin - 30. května 2017 20:37
234723.jpg

Skleníky > Pokoj > Hlavní síň

13. září, Pondělí


Označení



Má předtucha se nakonec ukázala jako správná. Daniel a jeho zběsilé počínání vyděsilo i samotnou profesorku. Na Benjaminovu otázku už ani neodpovídám. S útrpným výrazem přečkávám oslepující světlo a čekám nějakou pohromu. Po tom všem, co se za tuhle hodinu nepovedlo, se mi snad nemůže nikdo divit. O plavání už ani nemluvím.
Když je po všem a mé oči se vzpamatují, ohlédnu se za profesorkou. Zdá se, že Helen zachránila den a k tomu připravila Nebelvír o pár bodů jako bonus. Vskutku užitečná osoba. V duchu ji polituji, ale na její dlaně se ani nepodívám. Kdyby byla slečna Rosalie co k čemu, dala by jí za to nějaké body jako cenu útěchy. Beztak je to hlavně její vina. Postavit před nás tak nebezpečnou věc a ještě nám zakázat používat hůlky… logika dnešních profesorů mě nepřestává udivovat. Každopádně hodinu oficiálně ukončí, takže ze sebe shodím všechny pomůcky, které nám byly poskytnuty, sbalím si svých pár švestek a urychleně se vypakuji ze skleníků. Helen nechávám za sebou. O tu už se někdo postará. Přes to, že spolu sdílíme jeden pokoj už kolik let, jsem nikdy neměla potřebu s ní navazovat bližší vztah. Jsem jí sice vděčná, že zabránila hromadnému neštěstí, ale nemám potřebu ji přehnaně litovat. Je to velká holka a na ošetřovně s ní budou rychle hotoví.
Jen co mě obklopí chladný podzimní vzduch, vytáhnu hůlku a s její pomocí se očistím. Bez vší té špíny se cítím nohem lépe. V povznesené náladě zamířím nejdřív do pokoje, kde si odložím zbytečné věci a přepudruji si nos. Nehodlám tu trávit příliš dlouho času. Zdá se, že mazlíčci mých spolubydlících mají nějaké plány a u těch rozhodně nehodlám asistovat.
Dorazím do hlavní síně a jako první zkontroluji nástěnku. Skutečně. Víkendy nestačí? Někde venku se potuluje smrtijed a oni nás klidně pustí do Prasinek i přes týden? Jen nad tím zakroutím hlavou a přisednu si k našemu stolu, který je překvapivě téměř plný. Usadím se vedle Deirdre a kývnu na Sinestru sedící po jejím druhém boku.
„Dobré poledne.“ Pozdravím tiše, když se snažím zorientovat v konverzaci. „Podle toho, jak se tvářila profesorka, když jsem odcházela, to nevypadá dobře. Nejspíš bude Helen mít pár dní ruce mimo provoz. Minimálně zbytek dne určitě.“ Mimoděk se podívám na Richarda, protože kdo jiný než on by jí měl s běžnými věcmi pomoct. Jako oblékání, krmení a kdoví co všechno. Běhá za ním jako pejsek už léta, tohle by mělo být to nejmenší. Což nakonec není moje starost, takže svou pozornost obrátím na jídlo. Ani nemám moc hlad. Z plavání jsem nalokaná vody a z bylinkářství jsem přeplněná kouřem. Volím tedy lehký salát s kuřecím masem.
Nejde si nevšimnout bílého havrana, se kterým se Deirdre momentálně mazlí. Hladí ho po peří s nadšeným výrazem a v rukou svírá psaníčko. Tolik lásky k jednomu hybridnímu holubovi.
„William?“ vystřelím od boku. Neznám nikoho jiného, kdo by posílal poštu přes havrana a ještě tím moji blízkou přítelkyni tak potěšil. „Dal si na čas.“ Okomentuji suše. Vypařit se jako pára nad hrncem a napsat po takové době? Neuvěřitelné. Nesnažím se jí nahlédnout přes rameno. Respektuji její soukromí, ale jen těžko se mi maskuje zvědavost. Chci vědět, o co se jedná. Snad mi o tom povypráví, až budeme v soukromí.
 
Wolfram von Wittelsbach - 30. května 2017 19:39
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

Velká síň



Oběd a tak




♠ Pouze kolej s nejvíce body a možná nějaký plevel




„Dobré poledne, Dee.“ Překvapeně k ní povím, když se zničehonic objeví a láduje se hned zákusky. Ani si nepamatuji, kdy jsem měl také na nějaký zákusek chuť. Poslední dobou jsem se sladkému nějak vyhýbal.
Její zbrklá otázka mne překvapila. Pokusil jsem se pousmát, aby to nevypadalo na děsivou grimasu a rychle jí odpověděl.
„Ani to nevytahuj.“ Je mi jasné, že při tak čerstvé poznámce by se mohla znovu rozesmát. „Nejspíš do toho Ryan hodil nějaký blivajz.“ zachmuřím se při té myšlence, jak moc neschopný asi tak může být. „Asi jsem se nepletl v tom, když jsem celou tu dobu měl za to, že je jen nějaký druh parazita, který žije hluboko v Sinině střevu.“

Dále jsem tento incident s duhovou pěnou rozebírat nechtěl. Chystal jsem se prohodit nějakou poznámku ohledně Daniela, když zrovna přišel Richard. „Děkuji, tobě také.“ pověděl jsem k němu, když nám popřál dobrou chuť a pokračoval jsem v odpovědi k Dee ohledně Dana.
„Málem zabije celou třídu a strhnou mu deset bodů, ale za posrané plavání dostane patnáct. Jak vtipné.“ Ať si o tom udělá každý svůj obrázek. Dál jsem ani jeho nemínil rozebírat. Nějak jsem neměl potřebu drbat opice.
Svou pozornost jsem tedy přesunul k Richardovi.
„Není to špatný nápad.“ odvětím na jeho pozvání, zatím co se zadívám do jeho nového výtvoru v podobě mechanického tvora. „Napadá tě už i specifičtější místo?“ zeptám se ho a pohled odtrhnu až když přijde Sinestra s její otázkou ohledně změny školního řádu. S její následovnou poznámkou jsem tiše souhlasil. 'Už nikdy do toho posraného jezera nevkročím dokud to tam pořádně nevyhubí.'
„Upravené navštěvování Prasinek.“ Odpovím jí krátce a stručně, aniž bych něco vysvětloval. Byl jsem líný. Napadl mě skvělý způsob, jak ji znovu trochu provokovat, když nad námi proletěl nějaký pták a ona se chystala zakousnout do tortilly. Nakonec jsem však od toho upustil. Buď jsem neměl po dnešních incidentech náladu, nebo už mě to přešlo. Nějak jsem neměl potřebu ji zlobit kousavými poznámkami či něčím podobným. Z toho důvodu jsem nad tím v myšlenkách jen "Mávl rukou" a přisunul k sobě také nějaké jídlo. Snědl jsem pár soust a znovu věnoval pár slov Richardovi, na kterého jsem tázavě pohlédl. „Jak je na tom Helen? Už jsi se za ní byl podívat, nebo teprve půjdeš?“ zda se vůbec chystá, ale to zmiňovat nebudu, abych nepodrýval jeho prestižní vystupování před zbytkem studenstva této školy. „Možná by nebylo na škodu vzít jí rovnou květiny, určitě by měla radost.“ 'Ta by měla radost, i kdyby jí zabalil hovno, pokud by to dostala od Richarda.' U myšlenky ohledně květin jsem zůstal trochu déle, možná bych měl vzít něco Sin za to, že mne vlastně zachránila v jezeře a přinejhorším bych nezemřel, ale vytáhl by mě Kraken. Možná bych jí měl vážně vzít nějakou květinu. 'Třeba takový věnec.' Pobaveně jsem se pousmál nad tou myšlenkou a pokračoval v obědu.
 
Janna Parker - 30. května 2017 19:04
12459888953867.jpg

Skleníky - pokoj - velká síň

13. září, pondělí



Jordyn, spolužáci u stolu, ostatní

S úsměvem pokrčím rameny, když se Jordyn z žertu chytí mých slov o transferu do jiné koleje.
"Jo, to netuším, jak by to beze mě vypadalo. Rozhodně jinak, když už bych o tom mluvila takhle. Ale vím, že by mě máma určitě urvala hlavu, kdybych začala nosit hábit se zeleným lemováním," pokračuju a stále ještě nemám odvahu se pustit do pokračování zadaného úkolu.
"Tak to já zase vůbec neznám. Kdysi jsem dostala od někoho k narozeninám kaktus, že by mi prý mohl vyhovovat, když není tak náročný. Ale já ho trdlo nechala uschnout, protože jsem na něj tak trochu zapomínala," zatvářím se malinko provinile. "Ale aspoň to odradilo případné další kytkové dárky, že to pro mě nebude zrovna to pravé ořechové."
Místo toho jsem dostala kočku, zatím žije a má je lépe než já, takže se o ní na rozdíl od kytek, starám krapet lépe.

"Staré dobré černé kafe je podle mě nejlepší A to Bradavické je to prostě typické britské kafe. Není to žádná extra třída, ale jsem si vědoma toho, že žádné lepší tady asi nedostaneme a když už mám akutní nedostatek kofeinu, tak si jednoduše vymýšlet nemůžu," zhodnotím stav a kvalitu místního kafe, alespoň podle mého názoru.
Minuty z vyučovací hodiny plynou a nakonec Jordyn tak trochu rozhodne za mě, když si lístky vezme na starosti komplet a mě věří natolik, že mi svěří poupě.
"Tak doufám, že tohle úplně nepokazím," ozve se ve mně trochu zoufale, ale nakonec se do úkolu pouštím, protože na otálení není čas a ani místo.

Sevřu v rukou nožík, opřu si o něj ukazováček, abych měla lepší držení a přiblížím ho k poupěti.
"U jezera jsem sice byla, ale tak mě to vyděsilo, že si z toho nepamatuju vůbec nic. Celá jsem zpanikařila a obrátila jsem to zpátky na břeh. Promiň, že ti nedokážu říct nic víc," vzdychnu si a v hlavě se mi znovu – byť matně – objeví několik scén, které se u jezera odehrály a já jsem je na přímo viděla.
Při té představě jsem se lehce otřásla, rozklepala se mi ruka a já jsem do poupěte dost rázně řízla, ať jsem to původně neměla v plánu, následný výbuch vyvede z rovnováhy nejen mě, ale i chudáka Jordyn a obě končíme v porostlé stěně a navíc ještě zaměstnáme profesorku.

Cítím, jak mě Jordyn vytahuje na nohy a vytáhnu si ochranné brýle na čelo.
"Jsem v pohodě. Děkuji za pomoc. Omlouvám se, že jsem ti to takhle pokazila. Asi s tím, že si bylinkářství zamiluju, moc pravda nebude," zatvářím se dost provinile.
Přeci jen to všechno bylo mojí vinou. Navíc hodina končí bez toho, aniž bychom byly úspěšné. A ještě se omlouvám, mohla jsi mít to afrodiziakum," dodám tiše a s nuceným úsměvem odcházím ze skleníků.
Pevně tedy doufám,že příští hodina takhle "povedená" rozhodně nebude a pokud se mi ji podaří totálně zruinovat, tak snad jen sama sobě.

Zastavila jsem se na krátký okamžik v pokoji, abych se převlékla a trochu zpacifikovala, než zamířím na oběd. Třeba mě jídlo trochu dokáže uklidnit po tom dnešním šíleném dopoledni.
Cestou do velké síně míjím nástěnkou, abych si krátce prohlédla pergamen se změnou pravidel. Působí to trochu depresivně, ale na druhou stranu, při tom, co se poslední dny děje, se tomu nikdo nemůže divit.
Trochu sklesle padnu na volné místo u nebelvírského stolu a hmátnu po těstovinách se sýrovou omáčkou. Potřebuju trochu nakopnout.
"Přeju dobrou chuť," pronesu tiše k přítomným spolužákům.
 
Sinestra Ewing - 30. května 2017 17:44
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

13. září, pondělí

Pokoj - hlavní síň, Zmijozelský stůl

Zmijozelští




Jakmile Ryana u skleníků opustím, vydám se rovnou do hradu a do podzemí. Potřebuji někam schovat ten zvířecí love potion, proto společenkou jen projdu a zastavím se až v pokoji. Aysha zrovna zvědavě natahovala tělo po skříňce vedle Deeiny postele, na které seděla její kočka. Ta celá naježená na syčící Ayshu nepřátelsky prskala. Kočky jsou tak nepříjemná stvoření. Aysha se chce jen kamarádit!

Dojdu až ke své posteli, kleknu si na zem a vytáhnu zpod postele svůj kufr. Přehrabu v něm všechny věci, až se dostanu úplně na dno, kam jsem taky plánovala viagru schovat. Jenže.. Co když se ta lahvička vylije a mně od toho načuchnou všechny věci? Co když to funguje i na toho Caylusova pavouka? S nejistým výrazem raději překontroluji, jak lahvičku Tristan uzavřel. Nakonec se přece jen rozhodnu to v kufru neschovávat, takže se zase postavím na nohy a bezradně se po pokoji rozhlížím. Ve výsledku to prostě schovám úplně na konec jednoho z prázdných šuplíků u nočního stolku a raději ho ještě zamknu. Pak se otočím k Ayshe. ,,Jestli uvidím, že si sem taháš jiné hady.." probodnu ji přísným pohledem, nechám výhrůžku viset ve vzduchu a opustím pokoj.

Původní plán byl, že se natáhnu s pizzou na posteli a budu relaxovat. No -tak možná jindy.
Vejdu do hlavní síně, aniž bych se zastavovala u nástěnky a rovnou si to zamířím k hadímu stolu. Posadím se vedle Dee naproti Richardovi a rozhlédnu se po stole, na co bych tak mohla mít chuť. ,,Buen provecho." Popřeji ostatním a natáhnu se pro tortillu. Letmo pohlédnu na Richarda, který se choval, jakoby se ve sklenících vůbec nic nestalo. Pravděpodobně mu byla Helen víc ukradená než jsem si myslela. O to víc smutnější bylo, jak ona za něj bojovala. A já to pak všechno odnesu!
,,Jaká změna školního řádu?" zvednu obočí. Pravda, u nástěnky jsem se nezastavovala, zpravidla tam nebývá nic moc zajímavého. ,,Doufám, že tam přidali zákaz plavání v jezeře i na hodinách." zamručím si pro sebe a chystám se kousnout do tortilly.
Nad hlavou mi ale v ten samý moment proletí nějaká vrána. Zamračeně se na havrana podívám. Nemůžou lítat v jinou dobu, než když jíme? To je tak nehygienické.

,,Nechodila ti pošta vždycky přes sovu?" pátrám v paměti a až po chvíli si uvědomím, proč mi je ten pták tak povědomý. Neměl kdysi William albínského havrana?
 
Pomocný PJ ۞ - 30. května 2017 16:34
zk6233337.jpg

Hlavní síň - Dopis pro Deirdre



Pondělí 13. září



Obrázek



S hrnkem kafe a talířem zákusků si v poklidu sedíš u zmijozelského stolu společně s Wolframem a Richardem, když v tom nad sebou uslyšíš zakrákání. Než však stačíš zvednout hlavu, už ti na rameni sedí bílý havran s dopisem přivázaným k noze.



Zobrazit SPOILER
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.86162495613098 sekund

na začátek stránky