Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 15:38Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lord Richard Cornigrum - 30. května 2017 14:49
zk6313353.jpg

Skleníky >> Kolej >> Hlavní síň


Pondělí 13. září


Cassandra, Daniel, Helen, Rosalie, Wolfram, Deirdre




Z poklidného postávání před skleníky mě vyruší až hlas Helen, oznamující mi, že se potřebuje převléct. Chvíli na ní jen mlčky hledím, než si uvědomím, že to co říká, vlastně není až tak špatný nápad. Za tělocvikový úbor mě profesorka pravděpodobně peskovat nebude, zvlášť když je to něco, u čeho tolik nevadí nečistoty od hlíny a další nánosy špíny, ale uniforma by byla vzhledem ke školnímu řádu přeci jen lepší.
Krom toho mám na pokoji učebnici s pergameny a brky, které budu nepochybně při dnešní hodině potřebovat. Tudíž je rozhodnuto. Jde se zpět na kolej.
Tam se nezdržuji nijak dlouho. Poberu jen to nejnutnější a zase se rychle vrátím. Evidentně právě včas, jelikož ostatní spolužáci zrovna zachází do jednoho ze skleníků. V tichosti se k nim přidám, vyčkávajíc na pokyny profesorky, která nezahálí a ihned nás rozdělí do dvojic podle vlastního uvážení. Ani se nenaděju a mám vedle sebe Cassandru z Havraspáru.
"Zdravím." oplatím jí pozdrav, načež popadnu pergamen a začnu do něj zaznamenávat profesorčin výklad. Jakmile jsem se zápisky spokojený, přikreslím dospod ještě jednoduchý náčrt Ipaashy. Pak se otočím k Cass. "Klidně začni, nemám s tím problém." ujistím jí a v rychlosti si nasadím rukavice s brýlemi.
"Já zatím udělám ten zbytek." Nabídnu se automaticky, popadnu hmoždíř a pustím se do drcení lístků. "Nektar si můžeš nechat, pokud chceš. Mám jen hada a to je ještě mládě, takže mi tohle k užitku v nejbližšší době nebude." Pokud vůbec někdy. Zatím jsem nepřemýšlel nad tím, že bych Vertini rozmnožoval. Hady mám rád, o tom žádná, ale nevím, co bych dělal s dalšími devíti nebo deseti háďaty. Doma by to nebyl problém, vzhledem k velikosti otcova sídla, jenže tady mám poněkud omezenější možnosti. Náš pokoj není nafukovací a musím brát v potaz, že v něm nebydlím sám. Sečteno podtrženo, jedna Vertini musí zatím stačit.
Soustředěně pokračuji v drcení, když v tom se ozve rána. Zní to jako výbuch. A ne jeden. Krátce nato přichází další, doprovázený španělskými nadávkami, tudíž mi je ihned jasné, z které části stolu tahle tragédie přišla. "Co to?" zvednu hlavu. První co vidím je očouzená Christina, která momentálně vypadá spíš jako panda, nežli dívka. Kousnu se do rtu, jenže mi to není příliš platné. Za chvíli se nahlas rozesměju stejně jako pár dalších spolužáků.
Ta má ránu. Proč jsem si sebou nevzal foťák? Taková škoda!
Ze škodolibého křenění mě probírá až Cassandřino bědování a lektvar, ze kterého se stal krystal. Překvapeně zamrkám. "To je neuvěřitelná práce." Místo nadávek si vzniklou látku fascinovaně prohlédnu. "Nebude ti vadit, pokud si to nechám?" Ač to tak na první pohled nevypadá, dalo by se to využít při tvorbě kovových modelů. Ať už pro vylepšení součástek, nebo jen jako vizuální doplněk. Výsledná práce by mohla vypadat naprosto famózně, navíc mi připadá fér, abych si krystal vzal, pokud si Cass nechá nektar.
Pakliže s tím bude má společnice souhlasit, opatrně krysal vyjmu a položím na stůl do dostatečně dobré vzdálenosti, aby nemohl spadnout. Nejraději bych ho zmenšil a uložil do bezpečí kapsy hábitu, jenže profesorka zakázala používat hůlky, což mi připadá hloupé a zbytečné.
Pak už se ozývá potížista z Nebelvíru kterého do dvojice vyfasovala nebohá Helen. Nepřekvapivě se zajímá o náš krystal. Ačkoliv byla otázka směřovaná spíše na Cassandru, rozhodnu se odpovědět.
"Do nektaru se pravděpodobně přimotala řasa." Pokrčím rameny a poněkud nedůvěřivě pohlédnu na směs, kterou Daniel zuřivě míchá. "Heleď, tohle asi nebude fun-" Nedořeknu, jelikož z hmoždíře začnou létat malé jiskřičky a o několik sekund později mě oslepí bílá záře. Chvíli mi trvá, než se vzpamatuji, protože v takovém zmatku nevidím zhola nic. Jakmile se mi však podaří zrak trochu zaostřit, první co uvidím je krystal, pomalu sjíždějící po stole dolů, až k hraně. Stihnu ho zachytit v poslední vteřině.
Tak tohle bylo o fous…
Nechybělo málo a roztříštil by se na milion kousíčků. Kountakt se zemí by nepochybně nepřežil. "Jsi celá?" podívám se na Cassandru. Byli jsme ničivé dvojici opravdu blízko, tudíž je na místě, abych se alespoň ze zdvořilosti zeptal, jestli je v pořádku. A to i přesto, že mi na jejím bezpečí ve skutečnosti ani trochu nezáleží.
"Uvědomuješ si, co jsi tu právě způsobil?" zamračím se na Daniela a sklouznu pohledem k zraněné Helen. Její ruce nevypadaly ani trochu dobře. Nejsem sice lékař, ale hádám, že musí mít nemalé bolesti. "Deset bodů… Tak málo?" Za tenhle výstup bych jich strhl rovných patnáct. Profesorka je až moc mírná.
Dál se k incidentu nevyjadřuji. Vlastně by mi to nebylo nijak platné. Hodina je u konce, navíc profesorka Primrose dokáže problém vyřešit i bez zbytečného publika. Přestože jsem prefekt, nemá cenu zasahovat do věcí, které si musí kantoři ohlídat sami. To ovšem neznamená, že si o průběhu dnešní hodiny nemyslím své.
Po opuštění skleníků se vydám na kolej, kde mám v plánu si odložit věci. Nijak dlouho se v pokoji nezdržuji. Pouze vezmu krystal společně s rozpracovaným kovovým modelem a vydám se pryč, přímo do hlavní síně. Ještě než do ní zapluji, všimnu si vyvěšeného papíru na nástěnce.
Prasinky ve všedních dnech? Výtečně. Alespoň nemusím kupovat součástky jen o víkendech.
S daleko lepší náladou zamířím ke zmijozelskému stolu, kde sedí pouze Wolfram s Deirdre. Kam se poděl zbytek? "Dobrou chuť." Popřeji oběma a uvelebím se po pravici svého kamaráda. "Co říkáte na změnu školního řádu?" optám se s nefalšovaným zájmem a položím na stůl krystal i s mechanickým ptáčkem. "Když už jsme u toho…. Co kdybychom po škole někam zašli?"
 
Deirdre Airimoy - 30. května 2017 11:05
dd4714.jpg

Velká síň


Alastor, Wolfram

Pondělí 13. září



Podepřu si hlavu jednou rukou a druhou si pomalu vychutnávám zákusek.
Neměla jsem sem chodit tak brzo, i když na druhou stranu... by mi mohlo po první vlně slehnout. Byla tu ještě spousta věcí, které jsem neokusila a věděla jsem, že by z nich byl Princ nadšený.
Naleju si hrnek kafe a spokojeně zázračnou tekutinu usrknu. Možná bych mohla napsat i dopis otcovi, než Al dojí.
Z mého hloubání mne vytrhne kašel. Podaří se mi včas zamaskovat výbuch smíchu, který zadržím křečovitým potutelným úsměvem. Koutky mi ale cukají. Nakonec se rozesměju, a rozhodně ne potichu.
"Promiň, ale měl bys vidět vlastní výraz," setřu si z tváře imaginární slzu a radši si do pusy nacpu jablečnou rolku. "Popravdě jsem ani nepočítala s tím, že by někdo od vás jenom trochu přemýšlel o porušení řádu. Ale je to roztomilé," spiklenecky na něj mrknu.
Taková nevinnost...

Povytáhnu obočí nad metalem. Moje představa o ideální hudbě to rozhodně nebyla, ale dokázala jsem si představit, že můj protějšek to miluje. Předpokládala jsem, že v mudlovské verzi.
"Spálit? To by byla ale škoda. Měl bys je spíš dát na charitu," usrkla jsem kávy a pokračovala: "Vím o někom, kdo by to ocenil daleko víc. Divím se, že si toho nikdo jinej kromě mě ještě nevšiml." Zavrtím pohoršeně hlavou. Ani jeho vlastní spolužáci mu nic nedali. Jediný, kdo se tu snažil, jsem byla já. "Chudák Maxwell! Měli byste se o něj starat líp, Ale. Teď, když jsi prefekt... měl by ses o svého spolužáka líp starat. Přece to nebudu dělat jenom já, ne? Sice jsem ho jeho kamarádka... ale to na tom nic nemění!"
Kamarádka? No to sotva. Může být rád za to, že jsem mu něco poslala po tom vlasáčovi, když je to taková socka...

"Já se popravdě nedivím. Brumbál určitě chtěl od Jackie odvrátit pozornost a trochu nás rozptýlit. To nic nemění na tom, že to je báječná zpráva. Sladkosti každý den!" Nezajímá mě, jestli tam bude chodit se mnou nebo ne. Já jsem toho chtěla využít co nejvíc. Hlavně, pokud jde o jídlo. S tímhle tátovi nezbydou peníze na tu slavnou svatbu... ale vlastně bratrovi stejně nic nechtěl dávat jako věno... Má radši mě...
"Musíme mít ještě jedno povolení od rodičů. Pokud tam chceš v jiný čas než ten povolený, musíš si říct kolejnímu vedoucímu." Popadnu svůj hrnek s kafem a rozhlédnu se kolem. Síň už se trochu zaplnila. U nebelvírských samozřejmě sedí incesťáci, u mrzimorských se už objevil Benji s Nairou a u našeho stolu se nějakým zázrakem jako první objevil Wolf. Havraspárští se táhnou jako slimejši... Rozmrzele žmoulám hrnek v rukách. Společnost mi chybí. Vstanu a obejdu stůl k Alovi a ukážu na Wolframa. "Chci se Wolfa na něco zeptat. Jestli chceš, tak můžeš jít se mnou. Určitě už sis na náš stůl zvykl. U vás stejně nikdo není." Nakloním se a vtisknu mu polibek na tvář, aby se nezlobil. "Ne, že by mi to vadilo."

Popadnu své věci, hrnek s kafem a talíř se zákusky a ať už s Alem či bez Ala se vydám k zmijozelskému stolu. Sednu si hned naproti Wolfovi a se širokým úsměvem před sebe položím zákusky a jeden si hned strčím do pusy. "Dobrou chuť. Tak co, taky sis tak užil bylinkářství? Koukala jsem, že jste měli s Danielsem... menší nehodu. A to nemluvím o Fletcherovi. Co si jako myslí?"
 
Sinestra Ewing - 29. května 2017 21:09
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

13. září, pondělí

Skleníky

Hlavně Ryan




Tristan se zbylé práce na rostlině ujme a bez jakýchkoli dalších explozí se nám mu povede obsah do lahvičky přelít. Vypadá to, že máme hotovo. Spokojeně se usměju a začnu si sundávat rukavice, které jak jsem předpokládala, už nebudeme potřebovat. Moc času do konce hodiny nezbývalo a Rosalie nevypadala, že by pro nás měla další práci. A i kdyby ano - nehodlám se jí účastnit. Jsem ráda, že jsem tuto hodinu nějak přečkala. Ve zdraví. Psychickém i fyzickém a teď - teď půjdu relaxovat.
Sundám si všechny pomůcky, které jsem musela mít kvůli té kytce na sobě a úplně přestanu sledovat, co vytvářejí na hodině ostatní. Naprosto ignoruji výbuchy, které se ve skleníku ozývají. Pakliže nějaký není v mém dosahu nebo mě přímo neohrožuje, nezajímám se. Teda až do doby, kdy jsem uslyšela profesorku vykřiknout Danielovo jméno. Nechápavě se otočím jeho směrem, ale než ho pohledem vyhledám - všechny nás oslepí záře. Když jsem stáhla ruce zpátky, kterými jsem si - dnes už podruhé chránila obličej, uvidím jen Helen s popálenými dlaněmi a profesorku končit hodinu.
To je takový debil. Nejen, že si vymýšlí úplně stupidní drby, ale ještě nás všechny ohrožuje na hodině. Stěžuji si na něj v duchu a urychleně se odsud pakuju. To kdyby třeba toho kreténa napadlo to zopakovat ještě jednou. Humor nebelvírských byl vždycky zvláštní, ale pokud se nemýlím, svým zahradnickým fiaskem nás právě posunul znovu na první místo, z kterého nás svým vítězstvím v plavání sesadil.

Tristan, s kterým jsem byla ve dvojici však zmizel ještě dřív než já a tu ampulku s afrodiziakem tu nechal. Krátce si povzdychnu a lahvičku si nakonec vezmu s sebou. Sice bych mu ji klidně přenechala, ale pokud ji nechce, nechávat ji tu nebudu. Navíc - až dokončíme s Alex náš plán, i to afrodiziakum se bude třeba hodit. Vlastně s Alex nedokončíme už nic. Když mi dala košem. Zachmuřeně se pomalu sunu k východu, přemýšlejíc, jak to vůbec sama všechno provedu, když mě někdo chytí a zatáhne za ruku. Trochu podrážděně se otočím, s výrazem, který říkal - co kdo zas chce?!

Ryan. Trochu překvapeně se na něj podívám, ale tentokrát se neusmívám, jako tomu bylo vždycky, když jsme se sešli. Jsem unavená, otrávená, spálená, skoro-utopená a v ruce držím zvířecí viagru, takže pardon, jestli nebudu zrovna příjemná.

,,Ryane," vydechnu, ,, - děje se něco?" Pozvednu obočí a zůstanu stát na místě. Jeho dodatek, že jde jen o malý moment mě trochu uklidní. Naštěstí ani on nevypadal, že by měl v plánu mě tu držet déle, proto s trochu smířlivějším výrazem s ním vyjdu ze skleníků a trochu poodejdu, abychom měli soukromí.
,,Jak jsi vůbec dopadl v jezeře? Nezranili tě?" Snažím se k němu být alespoň trochu milá. Naštěstí mi pořád připadal roztomilý.

 
Benjamin Hunt - 29. května 2017 20:46
bezc4648585.jpg

Skleníky --> Kolej --> Hlavní síň



13. září, pondělí




Týna, Naira

Celkově se nesla hodina Bylinkářství ve veselém duchu. Kromě Týny začala ještě láteřit Sinestra a další nepovedený pokus byl přímo od Helen. A po ní Dan. Pobaveně jsem při práci sledoval okolí, pak jsem ale svou pozornost obrátil zpět na Týnu a na to, jak si vede s poupětem.
„Tak to si odhadla dobře, že by se hůlka mohla hodit,“ s úšklebkem jsem souhlasně přikývl. Kdo by čekal, že si takhle o těláku užijeme... „Akorát ďasovci jsou pěkné mrchy.“ Vzal jsem si nektar od Týny a smíchal ho s lístky. Hotová směs se zdála zdařilá.
„I já děkuji,“ pousmál jsem se a zaujatě sledoval náš výsledek. Tak na co se bude hodit...? Myslím, že s Alex budeme muset znovu vyrazit do lesa! Na to samé se ptala i Týna. „No, určitě na nějaká nová seznámení,“ pobaveně jsem se usmál, i když to mohlo vyznít všelijak. Nechtěl jsem být ale příliš konkrétní, natolik jsem Týně nevěřil.

Zdálo se, že my máme hotovo. Okolí ještě tak úspěšné nebylo. Mě ale překvapilo, že se za mě Týna podivně schovávala. „... co je?“ nechápavě jsem se rozhlédl, než jsem zjistil, kterým směrem se dívala. „No nazdar,“ pobaveně jsem se uchechtl, ale i já jsem se lehce přikrčil, když jsem viděl Danovo zběsilé počínání.
To jsem ale netušil, co se z toho stane. Profesorka nejspíš ano, proto ho okřikla, ale už bylo pozdě. „No... dopr...,“ stihl jsem jen hlesnout, než zazněl výbuch. „Chudák Helen,“ mohl jsem pak jen konstatovat. Tentokrát to dívka schytala pořádně.
Zdálo se, že tím je hodina u konce. Profesorka nám jen rozdala body. Vzal jsem si proto flakonek s naším výsledkem a rozhodl se vyklidit pole. Pro Dana to totiž očividně nekončilo a u toho jsem být nemusel.

Ze skleníků jsem nejdřív zamířil do ložnice, kde jsem do tašky naházel věci potřebné na odpoledne. Například na nitrozpyt. A také jsem uschoval pečlivě výslednou směs z bylinkářství. A taky jsem zjistil velmi zajímavou zprávu o tom, kdo se stal prefektem. Pak už jsem se vydal do síně, kde seděla u stolu Naira. „Dobrou chuť,“ vesele jsem se usmál. Mrkl jsem ke zmijozelskému stolu, kde jsem pochopitelně Helen neviděl. Nejspíš bude na ošetřovně. „Chudák Helen, ten Dan je fakt pitomec. A zrovna ona, tohle asi nějaký krém na vrásky nespraví,“ ušklíbl jsem se, i když jsem si nebyl jistý, jestli kouzelnický svět zná něco jako krém na vrásky.

„A mimochodem... Víš, kdo je novým mrzimorským prefektem?“ šibalsky jsem nadnesl a začal si nakládat oběd. Samozřejmě pořádnou porci.

 
Angela Silverlin - 29. května 2017 20:42
angie495.jpg

Skleníky – Bylinkářství --> Krátce kolej a poté Hlavní síň



13. září, pondělí




Tristan, prof. Primrose, Blagden

Jen jsem kývla na Tristanovi omluvy. Nebyly mi lhostejné, ale ani jsem netušila, co mu na to říci. Neměla jsem pocit, že to udělal schválně, spíš mě rozladilo, že jsme s Blagdenem přišli o lístky. A hmoždíř. Mohlo mě utěšovat, že ani jiným se tolik nedařilo, například když Helenin pokus skončil stejným výbuchem jako u Kenjiho. Jenže to mě neutěšovalo. Chtěla jsem podat dobrý výkon nebo raději výborný a neúspěchy druhých mě nikdy neutěšily.

Primrose naštěstí nebyla jako Snape, takže mě za rozbité náčiní nečekal žádný trest, spíš shovívavé přijetí, což někdo jako já ale nemohl dostatečně ocenit. Předala jsem jí hmoždíř a vzala si nový. „Dobře, děkuji,“ zdvořile jsem jí odpověděla a vrátila se na místo. Od Blagdena jsem si samozřejmě pochvalu nevysloužila, ale své rozladění dal najevo jen výrazem. Mlčky jsme pokračovaly v práci, tedy mlčky mezi sebou, on sám byl v kontaktu se svými spolužáky.

Snažila jsem se především nic dalšího nezkazit. Výbuchy ovšem ve skleníku neutichaly a já si nerada všimla, že při každém dalším jsem sebou cukla. Soustředila jsem se tak vehementně, že jsem ani nezvedla hlavu, dokud se neozval zvýšený hlas profesorky, dosud spíš tiché osoby. Překvapeně jsem vzhlédla, než jsem pochopila, co se děje. Tedy spíš nepochopila. Oslepující záře, další výbuch a zraněná Helen. Seběhlo se to velmi rychle a vlastně jsem vůbec nechápala, jak k tomu došlo.
Horší bylo, že pro naši kolej to znamenalo ztrátu bodů. Mě osobně to tak netrápilo, kolejní loajalita mi byla trochu cizím pojmem, ale přišlo mi to ironické. Někdo, kdo si na to potrpí, připraví vlastní kolej takto o body. Copak neslyšel, jak se má postupovat? Nebo to nepochopil? Bylo mi ale jasné, že Daniel si užije dost už od profesorky. A já nebyla z těch, která by mu něco vytýkala, ale ani litovala.

Hodina pro nás tímto končila. Blagden mi kupodivu výslednou směs nechal. Byla jsem tím zaskočená, že jsem mu ani nestihla poděkovat. On o to ale nespíš ani nestál, protože velmi rychle zmizel. Ani já se nezdržovala a sbalila se.
Jen krátce jsem se zastavila na koleji, abych si do batohu sbalila věci na odpoledne. Poté už jsem vyrazila do síně, abych něco malého snědla. Příliš jsem nespěchala, jako bych snad hodinu nitrozpytu, které jsem se docela obávala, mohla pomalým jedením mohla oddálit.

 
Wolfram von Wittelsbach - 29. května 2017 16:33
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Pondělí, 13. září 2015

Skleníky → Hlavní síň



Bylinkářství a tak




♦ Ryan
○ Ostatní




Prázdným apatickým pohledem sjedu Ryana, když mu ten květ vyprskne do ksichtu. Ten idiot byl tak mimo, že si nevzal ani ochranné brýle a to tu skoro každý dával pozor, protože nejsem jediný, komu se ta květina rozhodla ohrozit život.
No, nějak mě vlastně nezajímalo, co s ním je. Třeba si dá příště pozor. Nebo bych měl já?
Přestože jsem se zrovna o Ryana sotva mohl zajímat, tak ve mně zažehlo podezření, že je to nějaká nebelvírská smažka. Vážně, je tak mimo, že to nemůže být způsobeno ničím jiným než nějakým tím svinstvem. No... vlastně... u něj člověk neví, třeba mu už vypnul mozek úplně.

Můj třetí pokus končí naštěstí úspěchem. Jak jinak. Málem bych zapomněl, jak geniálně mně vše jde.
Tak, jako všem, i má pozornost se přesune k Danovi a Helen. Co k tomu říct? Co si k tomu pomyslet? Běžně bych si pomyslel jen "co to kurva...", ale dnes mne to ani nějak nešokovalo. Vlastně už jsme během krátké chvíle zemřeli málem dvakrát. Super. Vážně začínám žasnout nad některými mými nejmenovanými spolužáky, kteří jsou tak blbí, že nechápu, jak dokážou zároveň chodit a mluvit. 'No, jeden z nich už ani nemluví.' Pohledem jen zkontroluju Ryana.

Díky Helen jsme to nakonec přežili a já doufal, že kvůli tomu už zapomněla na menší provokace dnes ráno. 'Ježiši...' vzpomněl jsem si také na to, co udělala madre. 'Stejně si toho ani nikdo nevšiml a nikdo by to nebral vážně.' uklidnil jsem se jednoduchou myšlenkou, která zamezila panice, která by vznikla poté, jak by se to dostalo k mé matce a ta by to vzala vážně.

Nějak jsem se nezdržoval. Jakmile profesorka pokynula k ukončení hodiny, se zachmuřeným obličejem, celý od pěny jsem se vydal zpět do hradu a do umyvárny, abych ze sebe dostal všechen humus z hodin tělocviku a následně z bylinkářství. Ještě bych mohl dostat nějakou vyrážku. To by mně tak scházelo.
Afrodiziakum jsem strčil do kapsy nové, čisté, krásné uniformy a vydal se do Velké síně na oběd. Po cestě mne zaujala nástěnka. 'Měl bych poslat pro souhlas ještě dnes.' Přestože mně bylo používání sovy proti srsti, byla to nejspíš má jediná momentální možnost. Něco jsem si ještě zamrmlal a konečně usedl k našemu stolu s vědomím, že mám konečně chvilku klidu. Už jsem začínal mít chuť vylít si veškeré negativní emoce na nějakém žebrákovi jako je Reece a jemu podobní.
 
Ryan Daniels - 28. května 2017 22:18
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Skleníky

Wolfram, Sinestra

13.9.


Wolframovi v práci příliš nepomáhám, ale ani nepřekážím. Jen koukám, co dělá, aby to vypadalo, jako že mám aspoň nějaký zájem, ale popravdě tomu příliš nevěnuji pozornost, protože mám v hlavě úplně jiné myšlenky. Kromě toho ani nevím, co máme s tou přihlouplou květinou dělat, jelikož jsem prostě nedával pozor.
Trošku zbystřím, když Wolf vyhrkne nějakou španělskou nadávku, hned na to ale na malý moment oslepnu a na tváři ucítím, jak mě cosi pálí. Úplně mimo a v samém zmatku se rozmáchnu rukama okolo sebe, přičemž si ihned dlaněmi přikryji obličej. To na mě vycákla nějaká kyselina, nebo co? Ať je to co je to, okamžitě se vydám k nejbližšímu zdroji vody, abych si opláchl obličej. Rozhodně nechci, aby se mi můj obličej roztekl!
Jakmile se trochu zklidním, vrátím se s mokrým obličejem zpět k Wolfovi. Tentokrát si od něj ale hodlám udržet alespoň nějaký odstup, abych se znovu nestrachoval, že shořím.

Neuběhne ani pár minut a Wolf opět udělá další chybu, díky které se oba dva takřka potopíme do jakési duhové pěny. Trošku uskočím, protože kdo ví, jestli není nějak jedovatá nebo žíravá! Ještě mi to sežere ruku a co já potom. Pěně se ovšem příliš nevyhnu a tak jako tak jsem od ní potřísněný. Kdo by ode mě čekal jakoukoliv podivnou reakci, zmýlí se - místo toho se jen tupě podrbu na hlavě a párkrát zamrkám. Jako kdybych už zapomněl, že jsem celý umazaný od toho hnusu se začnu rozhlížet okolo, ale jak se zdá, příliš pozornosti jsme si tím nevysloužili - vlastně nejsme ani jediní, komu to zrovna dvakrát nejde. Tedy, aspoň si myslím, že to nikomu nejde, soudě podle výrazů dvojic, protože sám vlastně ani nevím, co má vzniknout. Někomu se podařilo vyrobit nějaký krystal, je to tak správně? Nebo ne? Kdo ví.

Z mého nepřítomného myšlení mě takřka násilně vytrhne hlasitý zvuk a záblesk, jehož zdrojem je právě Helen s Danem. Leknutím poskočím a automaticky si dám ruce před obličej, kdyby se to náhodou chystalo vybouchnout - a taky že vybouchne! "Naštěstí" však Helen stihne zachránit situaci svou učebnicí, v tu chvíli si ale tak úplně neuvědomuji dění a mezi prsty mých rukou, které mi kryjí obličej, jen tak opatrně nakouknu směrem k nim. Než se naději, už u nich stojí profesorka a starostlivě se na Helen zaměřuje. Jsem trochu v šoku, protože stát se mohlo (a může) cokoliv, koneckonců ještě před chvílí nás málem utopily nějaké vodní potvory, tak proč by to tu teď kytka nemohla odpálit! Takovou vybuchující květinu by jistě uvítali na východě, nemuseli by si dávat práci s tvořením výbušnin a prostě by do ulic hodili pár těchto rostlin.

Vše ze mě spadne, když profesorka ukončí hodinu. Bylo na čase, už toho mám dneska opravdu plné zuby. Prostě nemůže aspoň jedna hodina proběhnout normálně, nemůže! vždycky se něco musí stát. To jsou ti profesoři natolik unudění, že po nás chtějí takové chujoviny, které se vždycky nějakým způsobem zvrtnou? Neunikne mi pohled Nairy, kterým zabíjí Dana. Copak za to může snad jen on? Vlastně ani nechápu, proč nám ta Primrose strhla body, však jsme tohle nikdy nedělali a je jasné, že se prostě něco stane! Takže Nairo, ten svůj rádoby vražedný pohled si raději schovej pro někoho jiného, a profesorko, koukejte nám ty body vrátit. Ihned!

Zatímco se v myšlenkách rozčiluji, dostane se mi do zorného pole Sinestra. Dnes to sice není poprvé, ale až teprve teď po mém vytočeném procitnutí si uvědomuji, že tu je vlastně také. Chudák, musela být ve dvojici s tím podivínem, no aspoň už to má teď za sebou.
Jak všichni pomalu odchází z hodiny pryč, chvilku ještě postávám na místě a koukám jejím směrem. Tak mě napadá, neměl bych za ní jít? Sice jsem s ní trávil o volnu docela dost času, ale... Takhle bez ničeho by to mohlo jít pořád donekonečna - klasický kamarádský vztah. Ale je to to, co já chci? Nechtěl jsem se původně sblížit se Sinestrou trochu jinak?

Bez jakéhokoliv dalšího otálení vykročím pomalu směrem k ní. Jak už bylo řečeno, nervozita ze mě už dávno opadla, a ani to, že jsem celý špinavý od duhové pěny, mě nijak nebrzdí. Možná jsem si na bližší přítomnost a kontakt Sin už zvykl, kdo ví.
Jakmile k ní dojdu, lehce ji chytnu za ruku.
"Nemáš na mě chviličku čas? Jen malej moment." Lehkým zatáhnutím jí naznačím, aby šla se mnou. Nijak se nebojím toho, že by si ten čas neudělala, koneckonců, svět se nezboří. Ačkoliv to nemusí být po těchto dvou hodinách zrovna nejvhodnější, nepřemýšlím nad tím. Dokonce jsem úplně zapomněl na to, že se mám sejít s Erikou!
 
Alastor Krimmer - 28. května 2017 17:22
al1932.jpg

Skleníky-->Koleje-->Velká síň

Dee

Pondělí 13.9.



„Taky jsem na tebe pyšný. Občas jsem tě sledoval a rozhodně jsi šikovná,“ pronesu a dám jí krátkou pusu. Líbí se mi, jak mě hned chytla za ruku. Vypadá to najednou tak přirozeně. Jako bychom prostě měli být spolu.

„S Dianou? No… Rozdělili jsme si práci a bylo to v pohodě.“ Trochu mě zarazí, když vypráví o Thomasovi. Nikdy jsem si ho vlastně nevšímal. Tedy rozhodně ne na bylinkářství.
„Asi to není jeho silná stránka. A nepokukoval spíš po sestře? Všiml jsem si, že na sebe celou dobu dělali ksichtíky. Přijde mi to trochu trapné, snažit se furt toho druhého rozhodit. Asi ale nedokážu sourozeneckou rivalitu pochopit, jsem jedináček.“

Konečně jsem se dostavil do velké síně a mohl jsem Dee říct o svém prefektství. Naštěstí z toho má radost jako já. Dokonce mě i odmění polibkem.
Také se zasměji, když prohlásí, že by přeci školní řád nikdy neporušila. Smích mě ale rychle přejde, když pokračuje. Její naznačení bylo poměrně důrazné. Ne, že by mi to vadilo, to samozřejmě ne. Jen jsem si myslel, že mají holky rády spíše romantická gesta v rámci pomalých začátků vztahů. Naznačování nějaké… fyzické romantiky… jsem považoval za tabu.

Překvapilo mě to tak, že se dokonce zakuckám jablečným moštem. Rychle zbytek polknu a rozkašlu se. Jakmile mě záchvat kašle opustí, rychle ještě přemýšlím, jak to zachránit.
„Nevím nic o tom, že by to bylo zakázané.“
Také se usměji a přemýšlím, jestli nekecám. No, muchlování na chodbách zakázané je, ale přeci jen se zde v Bradavicích dá najít i trocha soukromí. Jen mě teď nenapadá kde.

„Já a bát se podzemí? Podzemí tak trochu patří k metalové kultuře. Bych musel spálit půlku triček, kdybych se bál.“
Takže do Prasinek přes týden?

„Fakt? Se docela divím poté, co se stalo s Jackie. Ale Prasinky jsou docela bezpečné. A netušíš, jestli musíme mít další povolení, nebo jestli nám stačí to původní?“
Už vidím, jak zase otravuji Cass kvůli posílání dopisu, když jsem jí za tímto účelem využil včera.
 
Thomas Alexandr Black - 28. května 2017 16:24
thomas14874.jpg

Skleník č.5

Didý, Christian, Naira

Pondělí 13.9.



Nairu nechám Nairou a víc si jí nevšímám. Ono by jich taky neubylo, kdyby si na to přišli samy. Takhle akorát pozbydou skills. Ale jak chceš, kočičko.
Sám se zadívám na sestru a všimnu si, jak si ten šprt raději čte, než aby chudinku zabavil. Co to je? Ale co, šprtospárští jsou prostě divná banda. Můj velevážený zdroj informací, éterická bytůstka jménem Lenka, je naprosto stejná. Člověk se s ní baví, ale nevidí jí do obličeje přes nejnovější číslo Jinotaje a místo krátké a věcné odpovědi nejprve vypráví o nejrůznějších stvořeních. Nakonec ale odpoví a to většinou na té nejlepší úrovni. Navíc, je docela hezká… Mám z nějakého důvodu tyhle šmudlí typy rád. Nic jsem na ní však nikdy nezkoušel. Vím, jak to dopadá, a nechci se připravit o jednu z mála kamarádek, co mám, když nepočítám sestru.

Najednou se ozve šílená rána a já se automaticky otočím za zdrojem. To už vidím jen Helen a její popálené ruce od výbuchu. Zjevně ne každý považuje Rosalie za tak ultimátně roztomilou, že neustále visí na jejích rtech, jako já. Jejich chyba. A krásná Helen má popálené ručky. Sakra Danieli, ty jsi ničitel něžného pohlaví!
O to víc mě zarazí, když uslyším Rosalie, jak se do něj pustila. To má od roztomile nesmělé kantorky z počátku hodiny na hony vzdáleno. Je to šílené, ale pochopitelné. Takhle by se naštval asi každý. V pátém ročníku a taková blbost.

Nakonec konečně hodina končí i přes nezdary ze strany některých mých spolužáků. Stejně jsme z toho nevyšli nejhůře. Možná, že jsou šprtospárští největší bedny, ale taky největší srabové.

„Tak co, jak ses bavila?“ pronesu k sestře, když se konečně zase sejdeme poté, co skončí hodina. Nevypadá úplně nejšťastněji.
Když přijdeme do společenky, hned se podívám na nástěnku a zatáhnu Didý za hábit, aby se taky podívala.

„Hej Chrisi! Je z tebe prefekt. Co hodláš pít na oslavě?“

Poté, co se to dostatečně probere, již vyrážíme na oběd. Cestou si přečtu nástěnku a nestíhám se divit.
„Paráda! Musíme poslat hned po obědě Matce sovu. A každej den budeme moct chodit do Prasinek, jak se nám zlíbí. Hmmm, konečně budeš tlustá. Každý den v Medovém ráji.“

Následně vejdu dovnitř a sednu si k Nebelvírskému stolu. Sám si nandám, na co mám chuť. Mám toho tak akorát. Ne uplně plný talíř. Ani málo, ani moc. I tak stejně o část přijdu. Místo toho sleduji, jak sestra plní talíř tak, že to z něj div nespadne. Je to určité umění, v němž se stala mistrem nad mistry.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85117793083191 sekund

na začátek stránky