Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7628


Hraje se Denně Herní čas: 20:35  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 23. února 2020 1:49Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 22. února 2020 21:56Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 21. února 2020 9:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 13. května 2019 20:19Kayla Harper-Burns
 Postava Alexander Richardson je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:52Alexander Richardson
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:29Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 23. února 2020 1:49Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 18. února 2020 18:59Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:33Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 19. února 2020 6:37Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 22. února 2020 10:07Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 22. února 2020 20:10Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 13. února 2020 17:32Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 21. února 2020 12:15Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 17. ledna 2020 23:17Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:33Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:01Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 20. února 2020 12:12Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je onlinePatrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 21. února 2020 12:15Domenico Conte
 
Domenico Conte - 09. června 2019 14:09
9508.jpg

Před zverimexem -> Cesta do hradu


Ruby

Středa 14. října



Jsem společenský kluk. Vždycky jsem byl. Baví mě povídat si o všem možném i nemožném. Nejlépe u jídla a pití, z očí do očí nebo ve větší skupince. Člověk se o lidech spoustu věcí dozví. Ne jen z jejich slov, ale i z toho, jak se pohybují, z gest a výrazů. Z toho, jak mluví s obsluhou nebo jen z výběru občerstvení. Angažování se ve společenských akcích mě dokázalo nabít. Proto jsem nebyl ani v nejmenším připravený na to, jak stresující pro mě bude představování Ruby našemu prefektovi. Přišel jsem si tak vycucaný jako nikdy předtím. A to jsem vlastně nic nedělal. Jen jsem seděl a poslouchal, jak si Ruby s Richadem povídají. Sledoval jsem tu jejich přetvářku a bylo mi z toho na zvracení. Zmijozel sice nikdy nebyl plný svatoušků, ale během té plus mínus hodiny jsem viděl tolik faleše, kolik jsem nezažil za celý svůj život. Jako kdyby se společně dohodli, že mě tím budou společně trýznit. Nenápadné urážky na mou osobu, šikovně skryté za vlídnost a starostlivost byly už jen třešničkou na dortu. Chtělo se mi hystericky smát, brečet, křičet nebo se jenom zvednout, odejít a nechat je tam, ať si spolu notují. S neskutečnou úlevou jsem vítal, když se Richard zvedl k odchodu. Sám jsem se nenechal Ruby příliš pobízet. Měl jsem pocit, že nemohu dýchat, potřeboval jsem trochu čerstvého vzduchu. Zaplatil jsem všechno, co po mně chtěli zaplatit a bylo mi naprosto ukradené, že jsem zatáhnul útratu i za Christinu. Nic jiného bych od Ruby ani nečekal. Ta pijavice má v plánu mě zruinovat, tak proč by moje peněženka měla být výjimkou, že jo.
Chladný večerní vzduch mi udělal dobře. Mohl jsem se volně nadechnout. Richarda jsem už nikde v okolí neviděl, ale dalo by se předpokládat, že bude ještě někde poblíž. A pokud ne on, tak někdo ze školy určitě. Proto a jen proto jsem Ruby vzal za ruku, ale do hradu jsem nešel. Jestli mě chce prudit, tak ať počítá s tím, že se budu bránit. Svým způsobem, samozřejmě. Pořád jsem gentleman.
Následovala dlouhá procházka mezi regály ve zverimexu. Protáhl jsem svou drahou polovičku každou uličkou, nutil jí do kooperace a účasti na vybírání doplňků pro Coby. Vím, jak nesnáší zvířata a opravdu jsem si užíval její nadšení. Těšilo to mou zvrácenou duši. Samozřejmě to mělo i světlé chvilky. Jako když se třeba rozčilovala nad mým naprosto ohyzdným smyslem pro módu a do rukou mi narvala kousky, které podle jejího názoru byly o mnoho vkusnější. Byly to právě ty kousky, které jsem se nakonec rozhodl dát do košíku a koupit. Zrovna za svou zrůdičku, jak ji Ruby samou láskou počastovala, jsem neměl problém utratit jakoukoli částku. Narozdíl od mé přítelkyně mě totiž opravdu miluje. Musím ovšem uznat, že bylo fascinující Ruby sledovat při něčem, co jí skutečně bavilo. Ne proto, že by to dělala pro mě, ale že má módu nejspíš vážně ráda. Viděl jsem, jak se v ní pere ta radost z kombinace barev a citu pro estetiku s tím, že je to pro otravný zvíře a ještě k tomu moje. Porovnávala barvy, tvary i střihy. A vždy, když už to vypadalo, že se nadšením začne usmívat, tak se zase zakabonila a vrátila mě do reality nějakou jedovatou poznámkou. Hlavně, aby nedala nějakým náznakem najevo, že se baví. To by totiž bylo naprosto nepřípustné.
Pokladna cvakla, peníze zacinkaly a než jsem se nadál, slunko zapadlo a my stáli před zverimexem v podstatě vylidněných Prasinkách. Zapnul jsem si bundu, protože takhle na večer už nebylo zrovna nejtepleji. Ruku, ve které jsem neměl tašku s nákupem, jsem strčil do kapsy a pomalu se s Ruby po boku rozešel přes náměstí k hradu. Neměl jsem v plánu jít kamkoli jinam, ale pokud se Ruby chtěla oddělit, úspěšně jí to překazila přítomnost Patricka a Christiny, které jsem koutkem oka zahlédl odcházet z krámku s hudbou. Během pikosekundy jsem svou přítelkyni chytil za ruku a přitáhl ji k sobě o něco blíž.
“Tak to vypadá, že přece jenom máme stejnou cestu.” promluvím na ní. Potvrdí mi to i směsice hlasů vycházející z Medového ráje, kolem kterého procházíme. Ne, že by mi to vadilo. Už jsem si tak nějak zvykl, že s ní budu trávit většinu svého času. Dokonce mi návštěva zverimexu natolik zvedla náladu, že se mu na tváři usadil uvolněný úsměv. “Díky za pomoc, mimochodem. Coby bude nadšený.” zašustím taškou a odolávám nutkání se do ní podívat a pokochat se naším výběrem. Má peněženka je o dost lehčí, ale stálo to za to.
Byla už tma. Měsíc byl schovaný za mraky, takže na cestu bylo sotva vidět, ale kráčel jsem tudy tolikrát, že bych do hradu trefil i poslepu. Všudypřítomné ticho působilo jako balzám na nervy. Jen sem tam v křoví zašustilo listy nějaké zvíře nebo možná jen vítr. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti.
 
Coraline M. Spencer - 09. června 2019 12:39
coraline721781199605.jpg

Pokoj -> Hlavní síň


Acai, Daniel a Erika

Středa 14. října



Můj hysterický výlev emocí odešel stejně rychle, jako přišel. Během několika minut jsem se vzpamatovala a na celý incident jsme mohly zapomenout. Musím uznat, že se mi o poznání ulevilo. Časem budu schopná o všech těch událostech mluvit, aniž bych u toho musela uronit slzičku. Tedy doufám.
“Skoro to zní, jako by ses bála.” popíchnu Acai, když se tak rozvášní nad večerní hodinou v provedení profesora Snapa. Osobně si myslím, že by něco z toho myslela vážně, jen se ráda nechává unést svými pesimistickými fantaziemi. “Vždyť je to učitel. Kdyby se někomu z nás něco stalo, tak by mu to určitě ztrhli z platu.” peníze jsou určitě mnohem větší motivace než láska ke studentům. Pokud k nám totiž nějaký takový cit chová, tak to velmi dobře maskuje. Ve výsledku je mi celkem jedno, jestli nás tam nechá nebo ne. Důležité je, že nás tam vezme. Je to jako vstupenka do zábavního parku s mou nejoblíbenější jednorožčí atrakcí. ZADARMO. Beztrestně! A, aby to bylo ještě lepší, můžeme v procesu získat nějaké body. Značka ideál.
Acai!” plácnu kamarádku po ruce, když v jejím vyprávění o návštěvě Kwangova kabinetu zaslechnu sprosté slovo. Za některé výrazy, co dokáže ze své pusy vypustit, by se nestyděl ani dlaždič. Snad jediná věc, na kterou jsem si za celé ty roky nezvykla. U nikoho. A přitom velmi zdatně odolávám nátlaku vnějších vlivů a držím se svého slušného slovníku. “Třeba by tě Ruby překvapila. Určitě není tak špatná, jak by ráda, abychom si o ní myslely. Zkus na ní hledat to pozitivní. Například…” s dobrými úmysly a nadějí v nějaké brzké vymýcení nevraživosti, co mezi těma dvěma panuje, jsem začala větu, kterou nejsem schopná dokončit. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nejsem schopná přijít na jedinou líbivou vlastnost, kterou by naše spolubydlící měla. A že se opravdu snažím. Mozkové závity se mi pomalu zavařují, jak intenzivně si snažím vzpomenout na nějakou pěknou věc, co Ruby kdy udělala. “... má fakt pěkné vlasy.” nakonec ze mě vypadne ta nejméně relevantní blbost, se kterou jsem byla schopná přijít. Takže vlastně vítám změnu téma a prostředí a nechám se od Acai vytáhnout na nohy. Cestou do hlavní síně si rukou několikrát prohrábnu vlasy. Celý den jsem strávila v posteli, na mém účesu se to dozajista podepsalo, ale tímto se mi povede dát tomu rudému roští alespoň nějaký tvar.

Na moment se zastavujeme u nástěnky. Zjišťuji, že jsem kompetence Acai trochu přecenila, ale je pozitivní, že opravný test budeme psát spolu. Ona tedy podruhé, zatímco já si ho střihnu jako první a poslední pokus. Když ho psali oni, tak já se válela na ošetřovně. “Určitě. Můžeme se na to učit spolu, když budeš chtít. Jde to líp, když si o tom můžeš s někým popovídat.” navrhnu, když šátrám v kapse po peru, abych se zapsala na kroužky. Teprve potom se po boku Acai přesouvám k našemu stolu. Pobaveně sleduji, jak náš zastupující prefekt krotí prváky.
“Děláš, jak kdybychom nebyly úplně stejné, když jsme do Bradavic přijely poprvé.” pokusím se o smířlivý tón, zatímco si na talíř nandávám zeleninu s rybou. “Ale prefektování ti sluší. Hodlá ti Rhiannon tu pozici nechat? Bylo by to super. Nikdy jsem v prefektských koupelnách nebyla. Mohla bys mě tam propašovat.” spiklenecky se na ní zazubím. Mít kamarádku s takovými možnostmi je neskutečná výhoda. A to už nemluvím o tom, že si po večerce může pochodovat po hradě, jak se jí zachce.
Úsměv mi trochu ztuhne, když se u nás z ničeho nic objeví Daniel s Erikou v závěsu. Ano, měla jsem v úmyslu naše vztahy napravit. Omluvit se, všechno vysvětlit a to co nejdřív, ale takhle jsem si to teda vůbec nepředstavovala. Navíc přítomnost Eriky mi plány kazí mnohem víc, než bych chtěla. Samozřejmě to není nic proti ní, mám jí ráda, opravdu mám. Ale nejsme si tak blízké, abych si tu před ní mohla vylévat srdíčko. Vrhnu rychlý pohled na Acai, jako bych jí v duchu prosila, aby mě nějak zachránila, ale ta potvora si všímá svého jídla víc než mě, takže si musím pomoct sama. Jenom kdybych věděla jak.
“I kuchyně má svoje favority. To bude tím sobotním zápasem s Havraspárem. Musíme být v nejlepší kondici.” rozhodnu se pro to nejvíce neutrální téma, které mě napadne. Famfrpál. Všichni tady máme rádi famfrpál. Famfrpál je super. Kdo nemá rád famfrpál, že jo? “Koukala jsem, že už máte rozpisy tréninků. Vychytali jste ještě celkem dobré časy. Lepší než Zmijozel. Vstávat v pondělí v půl sedmé. A zítra ten tělocvik?” teatrálně zakoulím očima. Normálně mi vstávání vůbec nevadí. Ráda ráno běhám, abych se trochu probrala, ale pomalu začíná zima. Už teď cítím, jaká mi zítra bude zima. “Dobrou chuť.” popřeji oběma, než si pusu nacpu jídlem. V duchu přitom přemýšlím, o čem bych mohla mluvit, aby u stolu nebylo ticho.
 
Alastor Krimmer - 09. června 2019 11:35
al1932.jpg

Knihovna-->Hlavní síň


Nikdo, jsem vlk samotář

Středa 14.10.



Mé snažení v knihovně trochu rozkládá štěbetání mé nejlepší kamarádky, Diany Blackové a dalších a dalších lidí, co se kolem těch dvou postupně slézají jako kachny kolem ztvrdlého chleba hozeného do vody. Postupně se tedy posouvám dál a dál přes jednotlivá oddělení od skupinky, která narušuje tradiční ticho a klid v knihovně, až nakonec skončím až úplně v rohu před sekcí s omezeným přístupem. Pro jistotu tedy ne hned u stěny. Pomatuji si, jak tady jednoho staršího studenta napadla nějaké kniha v černých deskách a snažila se ho uřknout jeho vlastí hůlkou.

Pochopitelně jsem nedělal jen přípravu na všechny dnešní předměty. Přečetl jsem si i dříve vypracovanou přípravu na obranu proti černé magii, když už jsem to slyšel asi třikrát, jak je z toho někdo strachy bez sebe, ale taktéž jsem se pustil do čtení dalšího pokročilejšího učiva, než které bych měl číst. Převážně tedy starodávné runy, formule a přeměňování pro pokročilé. Už se těším na OVCE, pomyslím si, když dočítám poslední z knih na stole.

Poté se knihy schovám na své místa a vydám se oklikou zpět do velké síně na večeři. Oklikou proto, abych splnil své prefektské povinnosti pro dnešní odpoledne, kdy jsem teprve poprvé hlídkovat na chodbách. Procházím několik tajných chodeb a zkratek, co již znám, a hledám další. Ne, že by to mělo velkého úspěchu, ale jednou už se mi takto podařilo zas jedním gobelínem najít cestu vedoucí z třetího patra do pátého, aniž by bylo možné zaznamenat stoupání. Škoda jen, že jsem zapomněl, který z nich to byl.

Když po hodině bloudění dorazím do velké síně, pohledem vyhledávám svojí přítelkyni, ale ta nikde není. Proto se posadím ke stolu trochu dál od ostatních a pokojně se pustím do večeře.
 
Thomas Alexandr Black - 09. června 2019 11:21
thomas14874.jpg

Velká síň --> Tak všude --> Velká síň


Vesměs skoro nikdo, na konci Diana

S Didý jsem se skoro nebavil. Ne, že by se mi nechtělo, ale oběd do sebe naházela jak tornádo pár slaměných baráků a pak zdrhla společně s Cass do knihovny. Je mi docela jasné, že se tam nebudou jen učit.

„Měl bych si najít holku,“ vzdychnu potichu, když pozoruji, jak moje dvojče mizí se svým objevem z hlavní síně, zatímco já zůstávám samotný ponechán celému odpoledni napospas. Dojím pokojně jídlo a vydám se taktéž pryč. V první řadě vyhledám na jednom z obvyklých míst, jako je nádvoří a podobně, Lenku, můj neomezený zdroj znalostí, který se neštítím využívat pokaždé, když nemám náladu něco vyhledávat. Ne, že by mi obrana proti černé magii vadila, to ne, je to jeden z mých oblíbených předmětů, ale zkrátka dávám přednost praxi před vysedáváním v knihovně. Naštěstí Lenka nikdy neměla problém mi dát přečíst a opsat vypracovaný pergamen a tak mám v rekordním čase tři čtvrtě hodiny vypracován domácí úkol, aniž bych musel trávit… sakra, na tomhle bych dělal minimálně jednou tak dlouho. Ještě chvíli pocvičíme správnou gestikulaci a podobně, aby bylo všechno perfektní a poté už jen poslouchám a přikyvuji vyprávění o všelijakých monstrech, o kterých jsem nikdy před tím neslyšel… až na jedno. Muflonohá trnonožka nám jednou, ještě za oceánem, vběhla na pozemek a brácha jí naháněl se stříbrnou sítí přes dvě hodiny. My byli ještě malí, takže nám mamka nedovolila skoro nic. Rok na to jsme se odstěhovali za máminou prací do Anglie, kde je sice tráva zelenější, ale už jsem nikdy neviděl muflonohou trnonožku. Nezapomenu se tedy Lence pochlubit, že tu jsem viděl a že rohy má spíše do fialova, než do zelena. A to jsem neměl dělat, protože pak přišlo polemizování nad různícími se znaky z hlediska pohlaví a životního prostředí.

Nakonec jsme se rozloučili a já vyrazil k famfrpálovému hřišti, které zelo kupodivu prázdnotou. Skoro se mi nechce věřit, že si žádný kapitán hřiště nezamluvil, a tak si rychle doběhnu pro výstroj a koště, načež započnu soukromý trénink. Samozřejmě nejsem blázen, abych teď pouštěl zlatonku, ale rozhodně si zalítám a zkusím i pár fint.

Netrvá dlouho a hodiny v dáli oznamují blížící se večeři. Ani mi to nepřišlo, ale fakt mám docela hlad. Ještě si zacvičím a vyrazím zpět k hradu, převléknu se do uniformy a dorazím na oběd, kde si sednu vedle ségry, jak jinak. Tedy, vhledem k tomu, že jsem do síně vstoupil hned za ní, jí nejdříve chytím zezadu za ramena a temným hlasem zašeptám: „Jak ti šlo studium?“, doufaje, že leknutím vyletí z kůže. „Pojď za svými, už sis jí užila dost.“

Naznačím posunkem hlavy místo, kam mám v plánu se vydat a hned tam i vyrazím. Místo jsem vybral tak, aby jídlo bylo co nejnormálnější, protože i za těch několik let v Anglii jsem si na ty jejich blafy nezvykl. Popravdě by mě nikdo nedonutil sníst maso s mrkví zalité do sulcu. Odděleně no problemo. Tlačenku bych taky dal, ale co je moc, to je moc. Místo toho si na talíř hodím normální steak s pepřovou omáčkou a šťouchané brambory.
„Nechápu, jak to můžou žrát,“ probodnu vyčítavým pohledem několik jídel tak metr po mé levici.
 
Angela Silverlin - 08. června 2019 21:18
angie495.jpg

Okraj Zapovězeného lesa --> U nástěnky --> Nebelvírská věž --> Knihovna



14. října, středa večer




Naira, Amanda, okrajově ti v knihovně

Na krajinu se pomalu snášela tma a já se už o konverzaci nesnažila, pokud se Naira nezačala na něco ptát. Nadále jsem upírala oči na strom, který Naira označila, ovšem nic se nedělo.
Je to ztráta času. Bylo by příliš velké štěstí, aby se tu jednorožec objevil. Příliš velké štěstí na mě. Možná kdyby tu byla Naira sama. Ale nemůžu ji tu nechat samotnou... Ach jo. A ještě večer ten Snape. Sakra...

Pomalu jsem se začala zvedat na nohy. Nairo, asi to nemá cenu. A já...,“ svou větu jsem nedokončila, protože jsme něco uslyšely. Obě. Naira mě stáhla zpět k sobě, až jsem jí málem spadla do náruče.
Obě jsme upřely oči na strom a vyhlížely stříbřitou srst jednorožce, ale marně. Místo toho jsme zaslechly známý hlas.
„Amando,“ šeptem jsem oslovila dívku, která se nám objevila v zorném poli. „Tady jsme!“ tiše jsem pokračovala a mávla na ni.

To však nezměnilo mé plány. Jakmile byla Amanda informována o našich neúspěších, což jsem s radosti přenechala Naiře, znovu jsem se zavrtěla na místě a dřepla si.
„Já už fakt půjdu. Ale třeba se vám zadaří,“ tiše jsem prohodila. Snažila jsem se nepůsobit příliš odměřeně, na druhou stranu jsem netoužila po tom, aby mě Naira přemlouvala.

I s věcmi jsem se nejprve velmi tiše a poté normální chůzí vracela k hradu. Už je určitě večeře, no, ale na to teď není moc času.
V poloklusu jsem doběhla do hlavní síně a šla se podívat na nástěnku, od které zrovna odcházela Erika s Danem, abych se ujistila, jak ten večerní program vypadá. Fajn, takže v osm. No... Musím se podívat na Sašu a nastudovat si tu kapitolu. Pak uvidíme.
Chuť k jídlu jsem stejně extra neměla. Slova Nairy mě rozhodila. Nebo spíš fakt, že o tom někdo ví. Neklidně jsem se ošila, jako bych to snad měla mít napsané na čele.

Nahlédla jsem krátce do Hlavní síně. U našeho stolu už někteří z mého ročníku seděli, ale to mě nijak nemotivovalo, abych změnila názor.
Místo toho jsem se rozběhla směr Nebelvírská věž. Ve společence panoval klid. Většina je asi na jídle. Tím lépe. Zaběhla jsem do ložnice, kde jsem našla na posteli spokojeně chrnící Sašu. Když mě zmerčila, hned se přesunula ke své misce. Nasypala jsem jí trochu krmení a věnovala jí pár pohlazení. Sama jsem pak z batohu vyndala všechny knihy, sbalila si jen to, co bylo třeba na Obranu, a k uniformě přidala teplou šálu v kolejních barvách. Nyní jsem ji vložila do batohu, tušila jsem ale, že pak mi přijde vhod.

Jakmile jsem byla hotová, v doprovodu Saši jsem se vydala do knihovny. Tam se mnou nikdo jen tak mluvit nezačne. Bezpečné místo. Saša samozřejmě nemířila se mnou až mezi knihy, měla jiné, rozhodně lepší plány – noční toulky po pozemcích. V prvním patře se mi naposled otřela o nohy a elegantní chůzí mířila do přízemí, hezky po zábradlí. Vyprovodila jsem ji slabým úsměvem, ale pak už jsem zamířila do knihovny.

V knihovně jsem zahlédla pár svých spolužáků, ale ani mě nenapadlo se hlásit k Alastorovi nebo Allanovi, či dokonce Richardovi. Ne snad ze strachu, ale... Co bych jim asi tak říkala. „Jé, ahoj, vy se také učíte na obranu? Bude Snape taková svině jako vždycky? Chacha, na tebe, Ríšo, ne, ty jsi jeho kolejní mazlíček, nebo ne?“ Jestli tohle má být společenská komunikace, radši budu tou podivínkou s kočkou. Jo, moment, to už jsem.

Takto „velmi dobře“ naladěná jsem prošla několik uliček a nakonec si vybrala místo napravo, trochu schované za globusem. Usadila jsem se, vytáhla učebnici, pergamen, brk s inkoustem a dala se do čtení o bludičkách a přízracích, přičemž jsem si dělala poznámky. Většinou mi to pomáhalo, než si jen číst. Takto jsem měla naději, že mi opravdu něco uvízne v hlavě.
V prostředí knihovny mi navíc nedělalo problém se soustředit, a dokonce i žaludek zatím neprotestoval, že jsem zase jednou vynechala hlavní jídlo.

 
Cassandra Warren-Wentworth - 06. června 2019 08:53
4e42fb8e7645cc6a56a99c13f919e8aa3450.jpg

Knihovna -> Velká síň

14. října, Středa


Charlie, Diana, Richard

Za tu chvíli jsme toho s Dianou stihly ještě docela dost. Referát byl načrtnutý, poznámky pilně vypsané, úvod hotový a závěr zkonstruovaný. Interdisciplinární poznámky vepsané. Ano, vypadá to velmi dobře! Tak ještě zaúkoluju Dianu, aby si taky načetla nějakou „lehčí“ literaturu, aby přišla připravená, kdyby nastaly nějaké dotazy. Což je tedy docela nepravděpodobné, kdo ty referáty poslouchá… no, profesor Binns. Ale zeptat se může on! Tak…!

Stihly jsme to tak pěkně, že jsem si ještě stačila vytáhnout poznámky na večer. Ano, měly by stačit…

“Šest? Už?“ pohlédnu na Richarda. “To to uteklo… Já nevím, Diana před chvílí jedla a- no, to vlastně nic neznamená,“ řeknu pobaveně. “Jo, asi půjdeme. Chci se najíst co nejdřív,“ řeknu si trochu pro sebe. Je to kvůli našemu tréninku, který nikdo neodvolal, přestože se z poloviny kryje s hodinou. Ale aspoň chvíli si zalétat můžeme.

Richard se rozhodl ještě zůstat a nejspíše studovat. Pilný hoch… Tak se rozloučíme a ve dvou pospícháme s Dianou do síně na večeři! Hned po příchodu pozdravím překvapeně Brumbála i zbytek sboru a rozhlížím se po okolí. Kdopak tu všechno je… popravdě z modrých moc lidí ne. Ale na druhé straně možná vidím Charlie?
“Půjdeš se mnou? Nebo se rozdělíme? U stolu máme místa dost. A určitě spousty dobrýho jídla!
Já se jdu na něco zeptat Charlie, jo?“
řeknu Dianě. A bez ohledu na to, jak se rozhodne, jdu za spolužačkou.

“Ahoj, Charlie, ten dnešní trénink pořád platí? Nevíš o tom něco?“ ptám se a už očima brouzdám po jídle na stole. Brzy mi talíř zaplní steak a salát! A k tomu si vytáhnu své poznámky.

 
Daniel Fletcher - 05. června 2019 23:13
61894639_429306564517434_5059874900966113280_n8464.png

Před nástěnkou - hlavní síň
Erika, Acai s Coraline

14.10.



Zavrtím nad její otázkou hlavou. ,,Určitě nebudem. Když máš S, tak ani opravnou zkoušku mít nemůžeš. Holt se na další test budeš muset pěkně šprtit." Zazubím se na ni. ,,Řekni si o doučování třeba Charlotte, ta měla za V." Poklepu prstem na pergamen, kde se výjimalo jméno naší havraspárské spolužačky.
,,Jak to ti modří dělaj, to nechápu." Podivuju se nahlas. Erika mezitím pokračuje. Během jejích slov se od nástěnky trochu odtáhnu a mlčky si ji prohlédnu. To, o čem teď mluvila bylo, jakoby mě někdo štípnul. Jsem sice hodně společenskej člověk, ale je fakt, že kromě Ryana, Kenjiho a Eriky tu těch kamarádů taky zas moc nemám. Vlastně ještě Coraline.. Ale od té doby co.. No, prostě to není vono. Možná jsem jí měl být větší oporou a nenechávat ji být, i když kolikrát o samotu stála. Ne vždycky platí, že člověk, co říká, že chce být sám, sám být opravdu chce. Možná jsem se měl víc snažit. Každopádně je tu ještě Erika, kterou jsem zanedbával. A nejen já, Ryan ji skoro ignoroval. Nevím, co se mezi nima tehdy stalo, ale je to teď dost zvláštní. A ten Ryanův sen během hodiny - to muselo být Erice setsakramentsky nepříjemný.
,,Hele, bacha jo! Mluvíš tady s expertem na vyvolávání hřebínků. No vážně. Nevím, jestli sis během hodiny všimla, ale měl jsem jeden z nejhezčích." Nezapomenu se vychválit. ,,Jestli chceš,taky ti nějakej vyčaruju." Nabídnu se. Nikdy si nenechám ujít příležitost se trochu předvést. A jakej kluk taky jo? ,,Já si kolikrát říkám, že bych byl mnohem užitečnější, kdybych si trochu přivstal, ale já prostě z tý teplý, zahřátý postele nedokážu vylízt. A ještě když se mi zdaj nějaký pěkný sny, no to se mi vůbec nechce. Už ti někdy někdo řekl, že spánek je zdravej? No vážně, možná by jsi měla začít spát dýl. Máš trochu kruhy pod očima," poškádlim ji.
,,Hele, je šest. Jdem na véču?" Nadnesu spíš oznamovacím tónem a rozejdu se do hlavní síně, kdy během cesty poslouchám její vypravování o situaci ve skleníku.
,,Hele - co vlastně ty a Ryan? Všiml jsem si, že je to poslední dobou mezi váma dost napjatý.." Natočím k ní hlavu a krátce na ni pohlédnu.

U Nebelvírského stolu seděl zatím jen Chris, Harry, Ron a jeho kamarádi. Ale u Mrzimorů jsem si všiml Acai a Coraline. Možná je teď ta správná chvíle to trochu napravit. Vezmu Eriku za předloktí a změním směr k Mrzimorskému stolu. Mohl jsem se k nim rozejít sám, ale po tom, co Erika řekla jsem ji nechtěl nechávat samotnou. Navíc - s Chrisem poslední dobou taky řeč moc dvakrát není. Přijde mi nějakej naštvanej. Snad si to schovávání odznaku nevzal moc osobně. Každopádně na něj během cesty mávnu na pozdrav a samozřejmě nebudu mít nic proti, pokud se přidá.
,,Zdarec, nevadí, když si přisednem? Vypadá to, že dneska večer mají Mrzimorští větší výběr." Nečekám na svolení a hned si kecnu naproti holkám, přičemž Eriku usadím vedle sebe.
 
 
763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.97824501991272 sekund

na začátek stránky