Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Deirdre Airimoy - 28. května 2017 16:21
dd4714.jpg

Skleník č.5 ---> Pokoje ---> Velká síň - havraspárský stůl


Alastor, Prof. Primrose, Naira, Daniel

Pondělí 13. září



Jakmile jsme se směsí hotoví, nezbývá nám už moc co dělat, a tak jen bezmyšlenkovitě pozoruji spolužáky a jsem ztracena ve vlastních myšlenkách. Tedy až do chvíle, kdy mou pozornost přitáhne Daniel a jeho zběsilá příprava. Otevřu pusu a fascinovaně sleduji, jak se schyluje k výbuchu. O Nebelvířanech se povídalo, že mají sklon k horkokrevnosti, a o Danovi to platilo dvojnásob. Díky bohu za to, že směs nepřipravoval Danji. S jejich náturou by vyhodili do povětří rovnou celý skleník, za což by jim Rosalie zřejmě moc nepoděkovala a Zahradník ještě míň. Nemělo smysl, abych se snažila Daniela zastavit, byla jsem od nich příliš daleko a nestihla bych to. Bylo mi líto Helen, která s ním v páru skončila nedobrovolně, a také to náležitě odnesla. Trochu jsem si zakryla oči a raději se schovala za Felixe, který byl sice menší než já, ale neváhala bych ho použít jako lidský štít. Alespoň k něčemu se hodil. S hrůzou v očích jsem sledovala Helen, která měla dost rozumu na to, aby se pokusila výhuch trochu zmírnit. Vykročila jsem vpřed, abych nahlédla. Profesorka se k ní dostala jako první a okamžitě ji odvedla k umyvadlu. Zahlédla jsem, v jakém stavu skončily Heleniny ruce. Nic pěkného. Odvrátila jsem pohled a zaťala pěsti. Znala jsem ten smrad spáleniny příliš dobře a rozhodně jsem nechtěla chytit další hysterák jako před týdnem, kdy se William rozhodl podpálit Reece.

Raději se ihned vydám ven ze skleníku, kde se ke mně připojí i Alastor. Rosalie vypadala dost přepadle, za což se jí ani nedivím. První hodina, a takové fiasko. Kdyby nebyla situace tak vyhrocená, možná bych ji řekla i něco pěkného. Osobně jsem si to až na finální explozi a zranění mé spolužačky moc užila. Rozhodně lepší jak lektvary. Byla jsem ještě trochu otřesená z těch spálenin, a tak jsem bezmyšlenkovitě chytla Alastora za ruku a zírala jsem do země. Nesnažila jsem se své pocity nijak skrývat, na to už stejně bylo pozdě. Každý, kdo mě před týdnem viděl, už musel mít jasno. O Helen jsem se nebála. Doprovodila bych ji sama, ale věřila jsem, že se o ni postarají jiní, třeba Richard. Prvních pár vět, které vypustí Al z pusy, skoro nevnímám. Naštěstí mi dojde, na co se tak mohl ptát, a tak křečovitě vykouzlím jakýsi úsměv a pokrčím rameny.
"Nebyla to až taková hrůza... Felix tam skoro celou dobu nebyl, takže jsem na to byla sama. Jsem na sebe ale pyšná. Tahle manuální práce mi nikdy moc nešla, a tak považuji za úspěch, že mi to nevybuchlo. Pomohla mi s tím pak Naira a už to bylo v pohodě." Odmlčím se. Ani jsem si neuvědomila, jak moc křečovitě svírám pazouru svého přítele.

"Co ty? Jaký to bylo s Dianou?" Neodpustím si ledový podtón. Al si určitě už musel všimnout, že jsem Nebelvířany neměla příliš v lásce. Jeden z nich z pusy trousil jeden nesmysl za druhým, druhý se snažil vyhladit mé spolužáky a třetí mi pozvracel studni. A pak tu byla incestní dvojčata. Ještě lepší. "Ten její bratr pracoval s Nairou vedle nás a udělal úplný houby. Všimla jsem si, jak po tobě pořád pokukuje." Vyslechnu si jeho návrh na náš společný oběd a přikývnu. Krátká zastávka na koleji mi pomůže vyčistit si hlavu. Nejradši bych sice hned teď zamířila do sprch a trochu se zchladila, nejlépe s nějakou společností, ale s tím by tenhle stydlín zřejmě asi nesouhlasil. "Jasně, taky si musím skočit pro věci. Brzy se uvidíme. Co se týče té masáže.... nezní to vůbec špatně." Vyloudila jsem jeden úsměv speciálně pro něj, po kterém se mohl zřejmě tak utlouct. Pustila jsem jeho ruku a zamířila rovnou na kolej.

V pokoji jsem se chvíli zdržela. Sedla jsem si na postel a trochu si upravila vlasy, které jsem nechala na oběd volně rozpuštěné na ramena. Pohladila jsem Stjerne, která mi okamžitě skočila na klín a dožadovala se hlazení. Na první pohled sice vypadalo, že byla ráda, že většinu nocí netrávím ve své posteli, ale chyběla jsem ji. "Brzy." Zamumlala jsem a strčila flakónek se směsí pod polštář. Měla jsem v plánu ho poslat otci. Určitě by věděl, jak s ním naložit.
Sbalila jsem si veškeré potřebné učebnice a pergameny na odpolední výuku, abych se sem už nemusela vracet a vydala jsem se do Velké síně. Na nástěnce jsem si ještě přečetla nejnovější novinky týkající se školního řádu a Prasinek. Trochu mi to zvedlo náladu. Mohla jsem se tak vydat do Medového ráje každý den. Musím to oznámit Princovi, a to co nejdřív. Otec určitě nebude mít problém s tím, abych tam chodila i ve všední den.

Evidentně jsem přišla jako první, a tak jsem chtě nechtě zamířila k havraspárskému stolu. Moc se mi to nelíbilo, ale musela jsem občas ustoupit. I když to znamenalo sedět s lidmi jako je Runa.
Brumbál by nám měl zařídit spešl stůl pro Princovy milenky...
Znuděně jsem si nandala na talíř velkou porci a pustila se do jídla. Neměla jsem takové zábrany jako Alastor. Ve chvíli, kdy přišel, jsem v sobě už jeden talíř měla a pustila jsem se do druhého. Po akci s ďasovci jsem byla celkem slabá a měla jsem obrovský hlad. Upila jsem z druhé sklenky dýňového džusu a vzhlédla k Alovi, který si právě sedal naproti. Musela jsem se v duchu usmát nad tím, jak se snažil působit jako gentleman. To si ještě nezvykl na to, jak já a Cay jíme?
Novinku? To bys asi koukal, kdybych ti ze srandy řekla, že jsem těhotná, co?
Zahnala jsem myšlenky na jinou konverzaci, kterou jsem s Princem před pár dny vedla, a která mi zvedla koutky úst a soustředěně jsem ho poslouchala. Hlásil se na prefekta? Ani mě nepřekvapilo, že to dostal. S tím, jak se celou dobu bifloval, byl tím nejlepším adeptem.

"Tak prefekt, jo?"
Zářivě se na něj usměju, nakloním se přes stůl a políbím ho.
To se náramně hodí.
"Já a porušovat školní řád? Ale prosímtě..." mávnu rukou a zasměju se. "I když o pár věcech, které by byly v rozporu s ním, bych věděla..." Oči mi nadšeně záři, rty se mi zkroutí do lehce koketního úsměvu a na demonstraci toho, co přesně myslím, natáhnu nohu a lehce jí zavádím o Alovu nohu. "Nikdo by přece nečekal, že někdo tak vzorný jako ty a ještě prefekt by je porušil,
ne?"

Strčím si do pusy další sousto a pomalu dojím i druhý talíř. Al vypadal trochu nervózně, zřejmě z toho, jak to přijmu, já se ale dobře bavila. Veškerý stres z předchozí hodiny byl pryč.
"To by bylo moc fajn. Tedy pokud se nebojíš podzemí." Některým to moc dobře nedělalo. Já jsem byla za naše království pod vodou moc ráda.
"Musíme to oslavit. Víš, že Brumbál povolil návštěvu Prasinek i v týdnu?"
Na talřek si před sebe vyrovnám pár mini zákusků, na které mám chuť. Přeci jen... Al ještě s jídlem neskončil a já také ne. Ani v nejmenším.
 
Rebecca Eliah Riel - 28. května 2017 14:28
becca227200.jpg

Skleníky -> cesta k hradu

13. září


Quinton, Helen, Daniel, prof. Primrose, Cass + ostatní

Quinton se mi tam spíš motá, než aby nějak pomáhal. Několikrát ho musím skoro chytit za ruku, aby ze stolu něco neshodil nebo nepřidal do naší směsi až moc nektaru. Copak chce, aby mi to bouchlo do obličeje? Jsem z něj trochu zoufalá. Nakonec se mi (nám?) podaří na druhý pokus afrodiziakum vytvořit, ale cítím pot až na zádech z toho, že se bojím, aby to na sebe Quinton nevylil.

Ukáže se, že jsem se bála toho špatného člověka. Daniel jako obvykle nezvládne svůj vztek a já s otevřenou pusou zírám, jak mu směs vybouchne pod rukama. Skleník nevyletí do povětří jen díky Helen a její učebnici. Profesorka se okamžitě ujme Helen a strčí její spálené ruce pod vodu, zatímco ukončí hodinu.

Nechci ve skleníku dál pobývat, protože fakt nechci zjistit, co dalšího Danova směs ještě dokáže. Rychle si sbalím všechny saky a paky, rozloučím se s Quintonem a zmizím.

Před skleníkem se připojím ke Cassandře. "Hádám, že asi nemůžeme mít jednu hodinu bez toho, aniž by se při tom nezranila polovina spolužáků," povzdechnu si. "Jak ti to šlo? Já byla ve dvojici s Quintonem a myslím, kdyby to nebouchlo Danovi, Quinn by byl další na řadě," zasměju se. Teď, když už vedle mě Quinton nestojí a nehrozí, že mě podpálí, hned mi to připadá legračnější.
 
Naira Sinclair - 28. května 2017 14:08
nairah1787.jpg

Skleník -> Velká síň

13. září


Thomas, Deirdre, prof. Primrose, Helen, Daniel , Acai + ostatní

"Tak to je fajn," je jediné, co stačím Dee odpovědět, protože uslyším výkřik profesorky. Napůl se otočím a vidím, jak se Daniel chová jako šílenec. Sleduju, jak od směsi odlétávají jiskřičky a je mi jasné, že to celé za vteřinu vybuchne. Helen je naštěstí pohotovější než kdokoliv jiný a na misku připlácne svoji učebnici.

Já si místo toho vyděšeně připlácnu ruku na pusu, když se ozve tlumená exploze a Rosalie se k nešťastné dvojici téměř rozběhne. Heleniny ruce vypadají příšerně a profesorka nás rychle rozpustí. Když odcházím ze skleníku, slyším, jak si k sobě volá Daniela. Takový Thomas se se mnou ani neobtěžuje rozloučit, jen se rychle vytratí, aby co nejdřív byl se svojí sestřičkou.

"Magor!", ulevím si nahlas nad Danem tomu nejbližšímu, kdo u mě stojí, Acai, když jsem venku ze skleníků. "Nechci ani vidět, jak by to dopadlo, kdyby Helen nezareagovala tak pohotově. Takhle to odnesla jen ona, chudák," pokračuju a vrtím u toho rozčileně hlavou. "No to je jedno, nebudu se nad ním dál rozčilovat, ještě z toho budu mít vrásky. Uvidíme se na obědě," rozloučím se s Acai.

Cestou ze skleníků to vezmu oklikou, abych natrhala pár květin, takže když se vracím k hradu, kousek přede mnou jdou ti dva nešťastníci. Doběhnu je. "Helen. Jak se cítíš?" zeptám se jí a vrhnu na Daniela tak zlý pohled, jak jen to v tu chvíli dokážu. "Renoire ti na to určitě něco dobrého dá, neboj se. Když jsem byla v druháku, spálila jsem se při lektvarech a za pár dní to bylo v pohodě," řeknu a povzbudivě jí stisknu rameno. Jdu s nimi až k hradu, kde se rozloučím. "Uvidíme se na nitrozpytu," řeknu Helen, zatímco dál okatě Dana ignoruju. Jak ten mi hnul žlučí.

V síni si sednu k mrzimorskému stolu. Po tom dobrodružství u jezera a bylinkářství mi pořádně vyhládlo. Snad nitrozpyt bude o trochu klidnější, další zranění bych už asi nevydýchala.
 
Duch Bradavic - 28. května 2017 14:02
fsfsdcv3855.jpeg

Nástěnka



Na nástěnce u hlavní síně, si všichni mohou povšimnout nového kusu pergamenu, který měl v názvu:

Úprava školního řádu


Vážení studenti,

po dohodě s vyučujícími jsem se rozhodl pozměnit ve školním řádě bod 10. s odstavci 10.1. a 10.1.1. se zněním následujícím:

10.1. Studentům je povolen vstup do Prasinek o víkendu do 22:00 a během týdne od 16:00 do 21:00, a to pouze s povolením rodičů/zákonných opatrovníků.
10.1.1. Mimo stanovený čas lze Prasinky navštívit pouze s písemným svolením svých kolejních vedoucích.


Změnu školního řádu provedl: Albus Brumbál
Dne: 12. září 2015


Podpis: Albus Brumbál




 
Alastor Krimmer - 28. května 2017 12:07
al1932.jpg

Skleník č.5-->Společenka-->Velká síň

Dee, Diana, profesorka Primrose

Pondělí 13.9.



Ta má sluch jak ostříž… pomyslím si, když se profesorka Primrose zjeví, aby mohla komentovat mé poznámky na její předmět, který je shodou náhod jeden z mých nejméně oblíbených.
„Omlouvám se, nechtěl jsem zpochybňovat způsob výuky.“ Raději to více nekomentuji. Ještě bych ze sebe vykoktal, jak zbytečný předmět učí a že extrakce bez extrakčního činidla vůbec extrakce není. No, což ani jedno nechci. Jedna z mých vlastností, na které jsem pyšný, je, že jsem za každé situace ke kantorům slušný a vážím si jich všech, včetně profesorky Primrose, McGregor a profesora Kwanga, kteří vyučují mé neoblíbené předměty. Na druhou stranu, i při lektvarech, kde jsme si na začátku vyslechli proslov o pošetilosti mávání hůlkou, běžně kouzla používáme, například k míchání a obecně k dalším činnostem, které se provádí dlouho a není tam důležitá naše pozornost. Prostě pomůcka.

Když už máme konečně hotovo a díky profesorčině pochvale asi poměrně dobře, tak očistím nástroje… ručně… a natáhnu si hodinky, zatímco zkontroluji čas.
„Šlo nám to docela rychle, co říkáš?“ pokusím se o nezávaznou konverzaci s Dianou. Tu ovšem stejně rychle zabiju, když si poté, co uklidím učebnici bylinkářství do brašny, vytáhnu onu starou učebnici přeměňování a nenápadně do ní klepnu hůlkou, aby se otevřela na poslední stránce, kterou jsem četl.

Je fakt, že zbývající chvilky je nejlepší využít kreativně a ke kreaci teď zvolím záhyby na šedé kůře mozkové. Je dobré být napřed, a jestli chci někdy ovládnout vyvolávací kouzla, musím nejprve dokonale porozumět teorii. Moc dlouho mi to ale nevydrží, když zaslechnu zvýšený hlas profesorky Primrose. To pochopitelně získá mojí pozornost. Přeci jen jsem jí neslyšel zatím mluvit jinak než její typickou formou přednesu s náznakem stydlivosti a nejistoty.
Blbec, pomyslím si, když zjistím, proč tolik povyku. Může být rád, že nepracujeme s nebezpečnějšími rostlinami. Četl jsem kdysi ze zvědavosti o rostlinách, které se probírají na kurzu OVCE. Tam provést něco podobného, tak může vytvořit dokonalé vzduchoprázdno a všem v okolí tří metrů by popraskali cévky v očích, přičemž Daniel a Helen by o oči přišli úplně. Naštěstí pořád vyléčitelně. V OVCE na obraně proti černé magii se dokonce probírají kouzla, která díky stopě černé magie vyléčit nejde. Tedy, ony se probírají už dříve, jen nám to zatím nikdo neřekl.

Opět se skloním ke knížce, ale nestačím dočíst ani stránku a je konec hodiny. Rozloučím se s Dianou: „Měj se. Díky za spolupráci,“ a vyrazím před skleníky, kde počkám na Dee, abych se s ní domluvil na oběd.

„Ahoj. Tak co? Jak to šlo?
No, zašel bych pak na oběd. Hodím si věci na pokoj a sejdeme se tam? No a vzal bych si rovnou učebnice na nitrobranu, ať můžeme jít rovnou a jít ven, dokud neprší. Co myslíš?“

Hned se za mojí nesmělou mluvu, kdykoli s Dee hovořím, proklínám. Chce to sebrat odvahu. Sakra Alastore, mysli! A opravdu, chvíli myslím na to, jak své princezně vykouzlit úsměv na tváří a v tu chvíli si vzpomenu.
„Nebo si můžeme někam zalézt a přeci jen jsem ti sliboval masáž. Pochopitelně si můžeš ten slib vybrat, kdy jen budeš chtít. Je to na tobě.“

Poté, co dohovoříme na téma, co po obědě, vyrazím do společenky a honem upaluji nahoru do ložnice, vyměnit si bylinkářství za odpolední předměty. Na nitrobranu se vyloženě těším. Je to jeden z mých oblíbenějších předmětů.

Když jdu zpět, všimnu si hloučku kolem nástěnky. Co je tam tak zajímavého, že se tam sešlo tolik lidí?
Alastor Krimmer (zástup Cassandra W. W.)
Nejprve se divím. Čekal jsem, že se prefektem stane spíš Dominik. Má tu správnou asertivní povahu a na rozdíl ode mě se nevyhýbal čtyři roky kontaktu s ostatními spolužáky. Tak tohle budeme muset s Cass řádně oslavit. Jen moc nechápu, co je ten zástup. Předpokládám, že když budu třeba nemocný, tak to vezme za mě. Asi ano.

No, není čas se tím teď zdržovat. Odpoledne budu muset zajít za profesorem Lupinem pro odznak a konkrétní dodatek ke školnímu řádu. Přeci jen nikdo neví přesně, co mají prefekti na práci, dokud se prefektem nestane. Každý ví jen, že je to taková prodloužená ruka profesorů, který po chodbách dohlíží na dodržování školního řádku a pomáhá prvňákům trefit do učeben.

Dojdu konečně na oběd a slezu se s Dee. Dám jí pusu a posadím se naproti. Nandám si nějaké jídlo na talíř a začnu slušné konzumovat. Přeci jen sedím naproti dámě a musím jí neustále dokazovat, že i já mám společenské vychování, byť z medlovského světa. Ohledně stolování jsem však žádných rozdílů nikdy nezaznamenal. O to víc se mi líbí, že má princezna velice pravděpodobně tuší, co se mi honí hlavou, a tak si většinou neláme se slušným stolováním hlavu. No ta bene, když se sejde s Caylusem, se kterým sdílí podobný smysl pro humor. Občas se divím, jak dobří přátelé jsou a jak k sobě mají blízko. Já a má nejlepší kamarádka Cass k sobě z daleka tak blízko nemáme. Občas se dokonce přistihnu, že na něj trošinku žárlím, ale ihned ty myšlenky zaháním, neboť přeci vím, že být kamarád je v jistých ohledech víc, než přítel. Hlavně kvůli tomu, že s Dee chodím týden a oni spolu kamarádí přes čtyři roky.

„Mám novinku,“ pronesu konečně, když spolknu asi třetí sousto. „Na nástěnkách se ráno objevili výsledky konkurzu na prefekty. Tak si přede mnou musíš dát pozor na dodržování školního řádu, abys mě nevystavila střetu zájmů,“ zasměji se vložím si do úst další kousek masa.
Teď si tak uvědomuji, že mě to možná připraví o čas, který s ní trávím. Ale jak říkám, ještě nevím přesný seznam úkolů prefekta a tak ani netuším, kolik času to zabere. Nepředpokládám však, že by to bylo tak moc časové náročné. Tuším jen, že se budu muset víc procházet po hradě a většina práce bude hotova chvíli po začátku školního roku, což za mě letos zvládl minulý prefekt.

„Myslím, že prefekti mají kontrolovat chodby po večerce a mají ji prodlouženou. Technicky vzato bych tě večer mohl doprovázet blíž ke kolejím a nedělat si starosti s tím, že sám přijdu pozdě,“ pokusím se zlepšit Dee náladu v případě, že se jí to nezamlouvá. Zatím totiž netuším, jestli se jí má nová pozice zamlouvá nebo ne.
 
Helen Lynnerwood - 27. května 2017 22:29
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Skleníky -> Směr ošetřovna

Daniel, profesorka Primrose


13. září
Pondělí




Pocítím hlubokou úlevu, když se na mě Daniel usměje a pronese poznámku o jeho zničené košili. Byla jsem ráda, že se na mě za mou nešikovnost nezlobil a vzal to vlastně celkem v klidu, nebo se tak aspoň jevil. Nakonec, každý přeci může udělat chybu. Je to lidské, zrovna tak jako odpustit. “To spravím malým kouzlem, až vyjdeme ze skleníků.“ Ujistím jej a úsměv mu opětuji, spokojená, že se to všechno může tak jednoduše vyřešit. Konečně mi ta malá kouzlíčka pro domácnost, které jsem se musela doma poctivě učit, budou taky k něčemu dobrá. Nicméně jsem nehodlala porušovat žádost madame Primrose ohledně hůlek, proto jsem tu svoji prozatím nevytahovala a trpělivě vyčkávala do konce hodiny.
Naštěstí se nakonec po mé žádosti dalšího poupěte skutečně zhostil Daniel, za což jsem mu byla vděčná. Uvolním mu tedy místo před květinou a postavím se k jeho druhému boku, abych se mu mohla dívat pod ruce. Sice jsem mu za to přislíbila, že dodělám drcení listů, on už to ale stejně měl dávno hotové a doslova na prášek. Není se co divit, v takových pažích se určitě schovává dostatek síly. Proto mi nakonec ani nezbude jiná možnost, než se zaujetím sledovat, co tam můj kolega vytváří.
Bohužel ani on nepatřil k těm úspěšným. Naštěstí jsem z dosahu jeho útoku. Tak trochu jsem se začala obávat, jestli se nám vůbec podaří dostat onen nektvar z rostliny. Bylo by dost trapné, kdyby ne, protože bychom byli asi jediní. Zhluboka si povzdechnu s tím, že to budu muset znovu zkusit já, jenže Daniel jaksi překročil hranice mého očekávání, co se jeho reakce týče.
Jakmile do misky vhodí celé poupě, které předtím ve vzteku odřízl od kytky, starostlivě se zamračím. Rozhodně nepostupuje podle doporučení slečny Primrose a já začínám mít opravdu velké obavy, co by to mohlo mít za následky. Dane…?“ Trochu vyplašeně mu položím dlaň na rameno, snažíc se uchlácholit jeho náhlý příval vzteku. Věděla jsem, že Nebelvírští jsou vcelku horké hlavy a všude slyšet, ale že bych čekala až takový nával afektovaného jednání, to rozhodně ne.
Nemám moc čas se snažit jej nějakým způsobem uchlácholit a donutit skončit s touhle nebezpečnou činností, protože už je očividně moc pozdě. Sleduji jiskřičky, které se postupně začnou tvořit kolem misky a vyděšený výkřik profesorky, oslovující mého kolegu, mi jasně dal najevo, že tohle není dobré. Nezdálo se, že v takovém množství by to mohla být ta vcelku neškodná výbušnina, která ohodila Christinu a Havraspárské dívky. V hlavě mám prázdno. Nejsem schopná myslet na něco určitého. Nejsem schopná ani přemýšlet nad tím, co všechno se mně a ostatním může stát. Nemyslím ani na fakt, že Acai s Rorym a Richard s Cassandrou jsou hned vedle nás a že by především můj lord mohl přijít k úhoně.
Prostě jenom popadnu učebnici, bokem drcnu do Daniela, snažíc se ho tak odstrčit z místa a v poslední chvíli přikládám knihu na misku. To už ale pod rukama cítím vzrůstající tlak. Zatlačím proti němu a doufám přitom, že několik set listů bude dostatečnou ochranou pro mé ruce a vlastně nás všechny.
A pak oslepující záře, na chvíli je všude bílo. Cítím bolestivé horko na rukou, což mě donutí instinktivně ucuknout, ale když ucítím, že se kniha hýbe s mýma rukama, okamžitě zase přitlačím učebnici na okraje misky.
A nic. Musím chvilku ustavičně mrkat, abych se zbavila oslepení z takové záře, a s mžitkami pak okamžitě pohledem vyhledávám Richarda. Byl v pořádku, možná zrovna jako já hledal na chvíli ztracený zrak, ale nebyl nijak zraněný. Díky bohu.
Spočinu na něm pohledem ještě jeden okamžik, než si všimnu profesorky Primrose, jak se ke mně řítí zpoza jeho zad. Zůstanu na ní jenom nechápavě zírat a jsem ještě víc zmatená, když mě táhne k umyvadlu a strká mi ruce pod vodu.
Teprve v tu chvíli mi spočine pohled na nich. Na zarudlých dlaních, na kterých začínají už teď naskakovat puchýře. A teprve v tu chvíli mi mozek secvakne a mé mozkové receptory přijmou tu bolest, která mi pulzovala rukama. Z očí se mi začnou hrnout slzy, které okamžik poté přeskočí okraj a začnou stékat po tvářích. Dnešek se tedy opravdu nepovedl. Mám sto chutí zalézt pod peřinu na ošetřovně a pro jistotu už nevystrčit ani nos, protože se zdá, že dnešek byl plný pokusů mě přizabít.
Naštěstí nemám moc čas se zaměřit se na své myšlenky nějak důkladněji, protože se neustále vracejí k popáleným rukám, které najednou bolí jako čert. Slzy mi stékají po tvářích a já se aspoň snažím přitom neskučet, protože už tak je dost potupné, že jsem se vůbec nechala bolestí takhle přemoct. Jsi nedůstojná.
Vskutku, v nynější chvíli mě ale nejvíc zajímá, co s mýma rukama bude. Jestli totiž na nich zůstanou jizvy, otec mě sežere zaživa a společně se mnou i Daniela a profesorku Primrose. A co budu dělat, jestli bude trvat nějaký čas, než se to zahojí? Nezvládnu to před matkou utajit, když je zvyklá, že jí co obden posílám dopis.
Nevnímám pro své myšlenky nic, co se děje za mými zády a jsem teď víc než ráda, že můj obličej nikdo vidět nemůže. Prozradit mě můžou tak maximálně třesoucí se ramena, ovšem nepředpokládám, že by mě někdo hodlal podrobovat nějakým zkoumáním. Jenom občasný chlácholivý dotek profesorky Primrose, který mě nutí nepropadat absolutní hysterii.
Dýchej zhluboka, tohle zvládneš, tohle ustojíš. Nabádám samu sebe, abych nabrala aspoň trochu klidu, kterým normálně oplývám na všechny strany a pozoruji přitom třesoucí se ruce pod proudem studené vody.
“Cože?“ Ohlédnu se po profesorce Primrose a chvíli jenom tupě zírám na její obličej s trpělivým výrazem, než mi dojde, na co se mě vlastně ptala. “Ach… jistě.“ Vytáhnu tedy s nevolí vody zpod ledové vody. Okamžitě ztratím ten chlácholivý efekt studeného proudu a dlaně mě začnou bolet o to víc.
S rukama nataženýma před hrudí a prsty zaťatými v křeči se vydám po boku Daniela směrem na ošetřovnu… opět. Pokusím se zdravými místy na hřbetech ruky otřít oči a tváře abych aspoň nevypadala uplakaně, ale okamžitě pocítím tu neschopnost, jakmile je člověk bez rukou.
“Co tě to proboha napadlo?“ Otočím se na Daniela a přemáhá mě přitom vztek z toho, že mám v nynější chvíli obě ruce popálené. A že to bolí a že kvůli němu mám určitě rozmazanou řasenku a že jestli se to nějakým zázrakem nezahojí hned, budu chodit se zafačovanýma rukama a fakt nevím, co budu dělat. Z očí se mi vyřine další salva slz, do toho všeho ještě podporována rozhořčením. Musím se na chvíli odmlčet, abych přemohla vzlyk, který se mi dral z hrdla.
“Kdybys nechtěl za každou cenu trumfnout ostatní, tohle se nemuselo vůbec stát.“ Hodím po něm zlým pohledem, přičemž mi při mé výčitce přeskakuje hlas. Pak ale sklopím oči k zemi a chvíli jdeme v tichosti. Vlastně je to sotva pár vteřin, než k němu opět zvednu pohled. Nejsem zvyklá projevovat svoje emoce a obávám se, že jsem možná trochu uklouzla.
Co se stalo, stalo se. Byla smůla, že se to stalo zrovna nám a s jeho přispěním. Taky jsem tam ty hnáty nemusela strkat, že jo. Nejsem si ale zcela jistá, že bych v tom případě vyvázla bez nějakých poranění, nezdálo se to zrovna jako nevinná exploze. Daniel byl docela vytrestán, ztráta deseti bodů je celkem citelná záležitost. Dost možná na něj čeká příval nemilosti jeho spolukolejníků.
“Takže…“ Pronesu třesoucím se hlasem a hledím přitom před sebe, zírajíc na cestu. Věděla jsem, že musím něco říct, jinak budu jenom celou cestu myslet na to, jak strašně to pálí a bude mě to bolet dvakrát tolik, než by mělo. Je překvapivé, co všechno dokáže lidská psychika a jak moc má člověk instinktivní potřebu se litovat. Potřebovala jsem si o něčem povídat a naštvaný Daniel by mi toho asi moc neřekl. “… myslím, že mi dlužíš novou učebnici. A jestli se to nevyléčí hned, budeš za mě muset psát úkoly, možná mě i krmit. Takže být tebou se modlím, ať zdravotnice najde nějakou zázračnou mastičku nebo tak něco.“ Pokusím se na něj smířlivě usmát. Kdybych věděla, že je Daniel tak horkokrevný, asi bych mu do ruky tu kytku nedala. To jsi ale taky vědět měla, jste spolu na škole pět let. Bylo mi trochu hloupé, že navštěvujeme společně jeden institut už takovou řádku let a já o některých nevím ani ty nejzákladnější věci. Správná dáma by měla mít přehled a taky vědět, jak se u daných osob chovat. A mě dneska tahle skutečnost unikla a proto teď mířím za zdravotnicí. Ta ze mě nebude mít radost.
Každopádně se mu za své předešlé vystoupení neomlouvám. Nechala jsem se unést, ano. Byla jsem nedůstojně nepříjemná, vskutku. Ale popálil mi ruce a já cítila jisté zadostiučinění v tom, že jsem si na něm mohla zchladit žáhu.
 
Rosalie Anne Primrose - 27. května 2017 18:57
2j0mi6t1585.jpg

Bylinkářství

Pondělí, 13. září


Helen, Daniel + Označení



Hodina se pomalu chýlila ke konci. Stále jsem obcházela kolem stolu a kontrolovala, jak dobře si moji studenti vedou. Je zvláštní jim takhle říkat. Roky je vídám, bavím se s nimi zcela neformálně… někteří z nich jsou mými dobrými přáteli – a najednou jim musím vykat a jsem za ně v určitém směru zodpovědná. Tahle rostlina možná nebyla nejlepší nápad. Ne na začátek školního roku. Ještě nejsou úplně probraní. Z prázdnin, z Jackie… A kdo ví, co se vlastně dělo na předchozí hodině. Opozdilci se sice z ošetřovny vrátili a zdáli se v pořádku, přesto se mi zdálo, jako kdyby někteří byli ještě duchem nepřítomní. Proto se nedá říct, že by hodina probíhala přesně podle mých představ. Naštěstí jsou někteří studenti pohotovější a na drobné popáleniny hned přikládají okvětní plátky. Takové pak obdaruji spokojeným úsměvem. Naplňuje mě to zvláštně příjemným pocitem, když vím, že někdo vlastně dával pozor. Přestože je to napsané i v učebnici…
„To je v pořádku, za to se nemusíte omlouvat.“ Otočím se na Angelu, když mi nese rozbitý hmoždíř a tváří se u toho tak sklíčeně, že je mi jí i trochu líto. Ale nakonec… možná je to její normální obličej a já si to jen přibarvuji. „Ukažte.“ Hmoždíř si z jejích rukou převezmu. Rozbít kamenný hmoždíř se nepovede jen tak někomu. I na to je třeba určitého talentu. „Vezměte si nový a pokračujte v práci.“ Poukážu na náhradní nářadí u jednoho z květináčů. Zběžně pak prolétnu obsah její dlaně. I pouhé smítko může ve směsi dělat divy. „Začněte od začátku, to bude nejlepší.“ Poradím ji a pohledem jí doprovázím až do momentu, než se vrátí na své místo. To už ale zaslechnu Alastora a jeho poznámky na mé rozhodnutí o hůlkách a kouzlech.
„Protože mohou nastat situace, ve kterých nebudete mít hůlku po ruce. Nikdy nevíte, co vám život postaví do cesty a je lepší být připraven na vše, nemyslíte?“ nečekám, že mé důvody pochopí všichni. „Nerada bych, abyste přivykli komfortu, který vám kouzla nabízí, a zlenivěli.“ Při té příležitosti zkontroluji, jak dobře jim to jde a jsem celkem překvapená. „Vedete si dobře.“ Pochválím jeho i Dianu, než se vrátím ke své pochůzce.
„Efekt na lidský druh nebyl zatím zaznamenán. Pokud by ale nějaký byl, tak jsem si jistá, že účinky budou minimální. Odhadovala bych to na rychlejší tep, pocení a lehce zvýšený rozmnožovací pud.“ Odpovím Christianovi zamyšleně. „Ale jak jsem řekla, žádné takové účinky nebyly na lidech prokázány.“
Jsem potěšená, když si začnou navzájem pomáhat. Ani nejsem překvapená, že pomáhá zrovna někdo z Mrzimoru. Co si pamatuji, tak jsme vždycky patřili k těm, co jako první nabízeli pomocnou ruku. Tenhle rys mé koleje se za ta léta nijak nezměnil.
Prudce se otočím, když uslyším další ránu a vydám se po zvuku, abych pomohla. Jediné, co najdu, jsou dvě studentky válející se v mé porostlé stěně. Ujistím se, zda jsou v pořádku, případně jim pomohu na nohy. Zdá se, že občasné výbuchy mohou některé slabší povahy trochu polekat. Nic hrozného se jim naštěstí nestalo, kromě pár modřin a otrhaných květin na stěně. Nemám ale čas se tím více zabývat. Runa a Kayla jsou dalšími oběťmi záludné květiny. Se smířlivým výrazem zkontroluji, zda i ony jsou v pořádku a začíná mě přepadat deprese. Tohle byl opravdu špatný nápad. Všichni se mi tu zmrzačí. Pohlédnu na Helen, od které výbuch přišel a s hrůzou sleduji počínání jejího partnera. Drtí poupě v celku, zuřivě ho přimíchává do okvětních lístků a přijde mi, jako kdyby u toho vůbec nepřemýšlel.
Danieli!“ zvýším hlas, abych ho zastavila v jeho počínání, ale na to už je pozdě. Vzduch kolem misky začne nebezpečně kmitat, jak se zahřívá, a směs se rozpaluje tak, že z ní lítají malé bílé jiskřičky, které vydávají zesilující se třaskavé zvuky. Ještě, než stihnu vůbec vytáhnout hůlku, oslepí mě jasná bílá záře a pak… nic. Helen byla mnohem pohotovější, bohužel. Přikrýt misku svou učebnicí a zamezit tak explozi, byl zajisté dobrý nápad, pokud by na učebnici nenechala své dlaně. Kniha byla z větší části proměněna v popel, miska byla rozžhavená do ruda a dlaně zmijozelské studentky byly velmi bolestivě spáleny. Žárem, ne směsí. Na tohle okvětní lístky stačit nebudou. Automaticky k ní doběhnu a odtáhnu ji k umyvadlu, kde jí dlaně podržím pod tekoucí vodou.
„Držte je takhle. Musíme to zchladit.“ Poplácám jí po rameni a otočím se na třídu. Hodina by stejně měla skončit. „Páry, kterým se směs podařila napoprvé, si mezi sebou rozdělí osm bodů. Páry, kterým se to povedlo až na druhý pokus, se podělí o čtyři. Děkuji za pozornost, to je pro dnešek vše. Můžete jít.“ Hlas se mi lehce třese, přestože se snažím to nedat znát a mít situaci pod kontrolou. Rozpustím je, ale pohledem vyhledám Daniela. „Pan Fletcher. Sem.“ Zavolám, zatím co ostatní odcházejí. Počkám, až ke mně dojde, zatímco Helen stále držím ruce pod vodou. „Nevím, zda jsem z Vašeho počínání víc rozrušená nebo rozčílená. Neslyšel jste mne snad, když jsem říkala, že nektar se má extrahovat a v žádném případě se nemá vmíchávat najednou? Uvědomujete si, že kdyby slečna Lynnerwood nezareagovala tak pohotově, mohlo to dopadnout mnohem hůř? Ohrozil jste nejen sebe, ale i své spolužáky. Co Vás to napadlo?“ povzdechnu si nešťastně a pohladím nebohou Helen po zádech. „Strhávám Nebelvíru deset bodů.“ Rozhlédnu se po zaneřáděném skleníku, než pohledem sklouznu k Helen a jejím dlaním. Na druhý pohled to nevypadá tak hrozně, ale rozhodně by si to měla nechat ošetřit. Mohla by se jí do toho dostat infekce a kdoví co všechno. Nehledě na to, že se jí tam určitě udělají puchýře.Daniel Vás vezme na ošetřovnu, ano?“ počkám, až mi odpoví a pak je vyprovodím ze skleníků. „Přijdu za vámi hned, jak to tu zpacifikuji.“ Vím, že bych jí měla doprovodit já, protože jsem zodpovědná osoba, ale nechat to tady bez dozoru v tomhle stavu taky úplně nechci. Kdo ví, co všechno Danielův výtvor může ještě napáchat.
Vyčerpaně se posadím na první židličku a složím obličej do dlaní. Už teď mě napadá milion možných způsobů, jak jinak jsem mohla zakročit, co jsem mohla a měla udělat nebo jak tomu všemu předejít. Vím, že víc, než jeho neopatrnost, je to chyba mé nepozornosti. Nebyla jsem dost pohotová. Moje první hodina... katastrofa.



Body
Mrzimor: 28 bodů
Zmijozel: 22 bodů
Havraspár: 14 bodů
Nebelvír: 14 bodů (24 – 10, poděkujte Danovi :D)


 
lady Christina De Spontin - 27. května 2017 16:17
234723.jpg

Bylinkářství

Pondělí, 13. září


Benji + označení




I když jsem původně neměla v úmyslu jakkoli manipulovat s poupětem, nakonec jsem si od něj nožík převzala. Zkusit se má všechno. Hůř už vypadat nemohu a v tom nejlepším případě Kenjimu oplatím laskavost, kterou mě na začátku hodiny poctil. Do teď slyším kolem stolu mírný chichot. Takové ponížení. Potlačím chuť se okamžitě sebrat a jít se umýt, abych se mohla plně soustředit na poupě.
„Myslím, že to zvládnu.“ Odpovím klidně na Benjiho radu. Pokud se tomu tak dá říkat. Říkat tak zjevné věci zrovna mně, je ztráta času. Ale možná, že kdyby je na začátku hodiny zařval Kenjimu do hlavy, tak bych teď nemusela vypadat jako nepovedený sourozenec té africké štětky.
S klidem sobě vlastním se pustím do rozevírání poupěte (6) a hmoždíř přenechám Benjaminovi. Mrzimorští na Bylinkářství vždycky excelovali, takže mi nic nebrání v tom, aby svou plnou pozornost věnovala fialové části květu před sebou. Jsem zcela fixovaná na svou práci, proto mi nejdřív nedojde, že na mě mluvil. Chvilku trvá, než mu odpovím, ale udělám to až v momentu, kdy je poupě zcela otevřeno a já jsem připravená mu nektar pomalu dávkovat do hmoždíře.
„Nebylo to dobrovolně. Ztratila jsem ji v jezeře při tělocviku.“ Vysvětlím, ačkoli mu do toho vůbec nic není. „Vzala jsem si jí tam pro případ, že by se situace zvrtla a nakonec mi jí jeden z ďasovců vyrval přímo z ruky. Nečekala jsem, že bych ji dostala zpět.“ Snad už nemusím dodávat, jak strašně se mi ulevilo, když mi ji Blagden přinesl. I když se tedy netvářil zrovna nadšeně, že jsem jejím vlastníkem zrovna já. Pardon za to zklamání.
Když společně směs dokončíme, nechám Benjiho, aby ji přelil do nádobky k tomu určené. Na tváři se mi rozlije spokojený úsměv. Hned napoprvé. Když se tak rozhlížím po ostatních, tak to není něco, čím by se mohli pochlubit všichni. Ogata nebyl jediný, který tu způsobil nějaké exploze. A to nepočítám výtvory, kterými se může pochlubit třeba takový Wolfram nebo Richard.
Lehce se nakloním přes stůl, abych zkontrolovala Deirdre. Z její části stolu jsem také slyšela nějaké výkřiky do tmy. Ale zdá se, že jsem se strachovala zbytečně. S pomocí ostatních se jí dařilo celkem dobře.
„Děkuji za spolupráci.“ Vrátím se ke svému partnerovi. Nebylo to nakonec tak hrozné, jak jsem předpokládala. Mohla jsem dopadnout mnohem hůř. V zájmu možností. „A gratuluji.“ Hodím významným pohledem na směs, která od teď patří jemu. Jak jsem řekla, nestojím o ni. „Co s tím plánuješ udělat?“ zeptám se, když si stahuji rukavice a nadobro sundávám brýle. Už se nemůžu dočkat, až ten humus ze sebe smyju. Jen co vzhlédnu, všimnu si humbuku na druhé straně stolu. Zdá se, že Helen schytala horkokrevného Daniela. Zamračím se, když vidím, co se snaží s květinou udělat a nenápadně se schovám za Benjiho, dělajíc si z něj štít, a očekávám další výbuch.
 
Daniel Fletcher - 27. května 2017 14:25
dan7533.jpg
Skleníky - hodina bylinkářství
Helen - 13.9.


Překvapeně na Helen pohlédnu, když s mým nápadem souhlasí. Nečekal jsem, že by mohla být skutečně pro, ale nehodlal jsem se ji ptát a ještě jednou se ujišťovat, jestli to myslí vážně. Mohla by si to totiž rozmyslet.
Proto jakmile mám okvětní listy nadrcené skoro na prášek, zvědavě nakouknu ke své spolužačce, jak je na tom s otevíráním poupěte. Vypadala soustředěně, takže to určitě zvládne. V duchu už jsem přemýšlel, jak moc špatně to budeme muset udělat, aby z toho vznikl taky krystal. Máme to míchat na opačnou stranu? Nemáme to míchat vůbec? Mám do toho plivnout nebo tam nalít jen půlku?

Tak moc jsem byl zabraný do přemýšlení, že mě z něho vytrhl až výbuch a lehké štípnutí, které jsem ucítil na kůži, jak se ta proradná kytka propalovala skrz mou košili.
Kayla s Runou teď vypadaly úplně stejně, jako před chvíli Christina, proto mi znovu začaly cukat koutky. Nicméně Helen mi na košili připlácla okvětní lístek. Nechápavě se na ni podívám a snažím se z jejího obličeje vyčíst důvod jejího počínání. Samozřejmě jsem netušil, že listy nějak zmírňovaly popálení nebo bolest nebo tak něco. Proto jsem si nechápavě kytku z košile sundal a položil ji na stůl. Helen toho za celou dobu naší společené akce moc nenamluvila, proto jsem se rozhodl promluvit jako první.
,,Mám u tebe novou košili." pronesu s lehkým úsměvem na tváři a pohled mi úplně samovolně sklouzne k Ryanovi, který se celou dobu tvářil jako kakabus. Netušil jsem, jestli to bylo tím, že má vedle sebe úhlavního nepřítele, nebo tím, co se stalo v jezeře. Ale dneska byl zkrátka nějaký divný.. Budu s ním pak muset hodit řeč.

To už ale znovu promluví Helen. ,,Cože? Já?" Podívám se na hrozivě vyhlížející poupě, které stříká na všechny strany a ještě u toho vesele vybuchuje. Ale protože jsem se chtěl ukázat jako odvážný lev a chlap, se zdvořilým - ,,zdovo", jsem Helen mírně odsunul stranou. Vzal jsem jako pravý profesionál do ruky nožík a s jemností jsem opatrně začal poupě rozevírat. (5) Jénže.. Ta debilní kytka se rozhodla ejakulovat podruhý, takže znovu vystříkla a znovu vybouchla.
Už vcelku nasrán, jsem kytku pod poupětem prostě a jednoduše podříz, v celku ji hodil do hmoždíře a se zuřivostí i s poupětem ji začal ve hmoždíři zběsile drtit a likvidovat. ,,Kytka - jedna - blbá!"
 
Helen Lynnerwood - 27. května 2017 13:30
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Skleníky

Daniel, Kayla


13. září
Pondělí




Vinou svého kolegy také pohledem zabloudím ke stolu Richarda a spatřím krystal, který jim vznikl. Prostě jim vznikl kus šutru, to je toho. Ne, že bych potřebovala sledovat každý jeho pohyb. Nebo každý pohyb Cassandry, s kterou se dostal do dvojice. Samozřejmě, že ne. I tak si mimoděk prohlédnu její hezkou postavu. Hm.
Trochu zmateně se na Daniela ohlédnu, když navrhuje udělat něco lepšího. Co tím myslí? Jak to asi udělali? Vůbec nevím, jak hodlá něco takového provést, ale nemohu kazit jeho nadšení, které mu plápolá z očí. Nakonec jsou to jenom blbý kytky, které mě nikdy zrovna dvakrát nebavily, a nějaký vábidlo pro zvířata mě nezajímá dvakrát tolik. Můj vztah s Ronakem se rozhodně nedá označit za vřelý a já rozhodně nebudu ztrácet čas, abych mu pomocí vábidla hledala společnici. Ještě aby takových Ronaků bylo víc, to tak.
Proto je mi vlastně úplně jedno, jak dneska skončíme. Jestli to bude splnění zadaného cíle, nebo se snad bude snažit Daniel schválně dosáhnout něčeho jiného. Rozhodně mu v tom nehodlám bránit.
“Jestli chceš.“ Jemně kývnu a pobaveně se na něj zaculím. Opravdu mě zajímá, jakým způsobem toho hodlá dosáhnout a pokud se to povede, aspoň si bude moct odnést něco, z čeho očividně bude mít radost. Profesorka Primrose se taky nezdá jako učitel, který by nám hodlal urvat uši za to, že se nám to nepovede. U Snapea bych si asi něco takového nelajsla. Ale ten by nás taky nikdy nerozdělil do takových kontroverzních dvojic.
Poté se už ale otočím na poupě, které nakonec přibylo na starost mně. Kytičky nebyly zrovna mou oblíbenou činností, když jsem ale viděla tu spoušť kolem sebe, chvilku jsem váhala, než jsem se sama dala do práce. On taky pohled na Christinu byl velmi lákavý a já si nemohla odpustit těch pár vteřinek škodolibé radosti.
Nakonec ale bavení se nad pohromami ostatních taky bylo dost, sama musím za tu hodinu prokázat nějakou činnost. Vezmu do ruky nožík a s hlubokým soustředěním se pustím do rozřezávání prvního poupěte.(4) Pravděpodobně jsem do toho dala ale moc síly nebo co já vím, v tom plevelu se nevyznám, takže se ani nenaděju a nektar letí všemi směry. Ironicky jsem se ještě před několika minutami plně bavila nad neschopností ostatních a sama se teď musím krýt před poupětem, které prská kyseliny a výbušninu v jednom všemi směry.
Runa s Kaylou, které k jejich smůle sedí přímo naproti mně, skončí podobně jako Christina. Přikryji si ústa dlaní ve vyděšeném gestu a okamžitě se jim začnu omlouvat za svůj omyl. Nevím, jestli jim mé upřímné omluvy k něčemu budou, na ty ohořelé konečky to bude chtít nejednu hydratační masku. Je to trapné, takhle všem navenek ukázat svou neschopnost a ještě tím ohrozit své spolužáky.
Ohlédnu se na Daniela, jestli se mu náhodou něco nestalo a okamžitě nasadím neprostupný výraz, když si všimnu fleku na jeho košili, kde se kyselina začíná úspěšně prožírat látkou. Hrábnu po lístcích, které leží před námi, a připlácnu mu je na místo, kde se stále jediná kapka nektaru pokoušela o co největší škody. Doufala jsem, že to zabere, protože si jenom matně vzpomínám z výkladu profesorky, že tohle by mělo kyselinu neutralizovat. A vlastně by to mělo vytvořit daný vábidlo? V tom případě by se Daniel teď asi úplně neměl pohybovat kolem sovince, lesa a už vůbec ne stájí. To by pro něj nemuselo dopadnout dobře.
“Omlouvám se… to úplně nevyšlo. Jsi v pořádku?“ Omluvně na něj pohlédnu, přičemž se připravuji na cokoliv. Klidně se může rozčílit, bůhví, jak moc ho bude štvát, že jsem jej ohrozila a já jsem připravená to přijmout, protože jsem prostě zklamala. Navíc jsem z toho sama vyvázla bez jediného škrábanečku.
Hrozně mi vadilo, že jsem to takhle pokazila před celou třídou. A před Richardem. Bude si o mně teď myslet, že jsem neschopná?
“Možná… možná bys to mohl zkusit ty, co myslíš? Já to dodrtím.“ S nadějí v hlase na něj pohlédnu a mimoděk k němu rostlinu přisunu, tak trochu volajíc po záchraně. Nejsem si ale jistá, že zrovna Daniel by byl ten typ, co by zrovna někomu jako mně byl ochotný podat pomocnou ruku.
Proto pokud odmítne, se ztrápeným povzdechem pokusím rozevřít druhé poupě, tentokrát snad s trochu lepším výsledkem.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.83898401260376 sekund

na začátek stránky