Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Emily Senders - 23. května 2017 16:16
upra14407.jpg

Skleníky



pondělí 13.září




Chris, profesorka Rosalie a ostatní


,,V podstatě jsem přišla na to, že ty účinky tam jsou a byla by blbost o tom pochybovat."
Vzpomenu si na můj trapas, mrknu na něj a ušklíbnu se.
,,Jen.." Na chvilku se odmlčím, hlasitě vydechnu a poté pokračuji s vážným tónem v hlase. ,,Jen jsem to nikdy raději nezkoušela na někoho cíleně. Proto pokud něco takového budeš dělat, raději budu tiše pozorovat zpovzdálí, než, že bych se vyloženě zúčastnila." Pak se na něj otočím a naznačím úsměv. Je to zvláštní, ale ať už to myslel jakkoli, okamžitě se mé tělo začalo stahovat. Byla to jen legrace? Netuším, ale doufám, že ano.
Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem divná, takže jsem se rychle oklepala a dělala jakoby nic.

Když jsem se ale ujala žezla, Chris se na mě jen užasle díval. Ani jsem netušila, že by byl nadšený z toho, že mi něco takového jde, ale já byla vlastně taky..
,,Děkuji." Opět mi vykouzlil na tváři úsměv. ,,Skvělá bych se nenazývala." Utrousím, ale v duchu si lebedím, že mě pochválil.

Jakmile mě požádá o pomoc, jen se zakřením a přišoupnu se blíž k němu.
,,Musíš opravdu opatrně. Jelikož jsem poupě už nařízla, teď stačí opravdu málo." Starostlivě se na něj zadívám a poté opět chytnu jeho ruku, která drží poupě, aby nevyklouzlo.
Ucítila jsem, jak se třesoucí se ruka pomalu uklidňuje a měla jsem ještě větší radost, že to bylo mou přítomností. Nebo byla příčinou jeho uklidnění moje chladná dlaň? V kontrastu s ním jsem byla jako led.
,,Jde ti to dobře." Pochválím ho a mezitím nepřestávám míchat. Opravdu bych nechtěla, aby došlo k menší explozi. Při této myšlence se podívám na Kenjiho a Christinu. Chudinka ho teď určitě proklíná.

,,Vlastně.." Opět na chvilku vynechám. ,,Když jsi většinu času doma sám a kolem tebe je příroda, v podstatě si najdeš zálibu hlavně v ní. A nakonec zjistíš, že je ti blíž než kdokoli jiný. Nezradí tě." Během chvilky přijdu opět o rozjasněnou tvář. Vážně jsem se zmínila o svém životě?
,,Takže abych to shrnula přírodu prostě miluju!" Rychle dokončím větu, usměji se na něj a nejistě sklouznu pohledem na misku s tekutinou.


 
Deirdre Airimoy - 23. května 2017 10:37
dd4714.jpg

Skleník č. 5


Felix, Naira, Rosalie, Thomas

Pondělí 13. září



Z téhle hodiny se pomalu ale jistě stává cirkus. S otevřenou pusou zírám na Christinu, které to vybouchlo přímo před obličejem. Kdyby tu byla Regina, nejspíš by už dávno omdlela. Skousla jsem jazyk, abych se kamarádce nezačala smát. Vypadala legračně. Byla jsem ráda, že se něco podobného zatím nestalo mne. Radši jsem sklopila oči a se soustředěným výrazem pozorovala směs, která si dělala, co chtěla. Trochu vyděšeně jsem od stolu odstoupila. Nevěděla jsem si s tím rady. Proto jsem trpělivě čekala na Rosalii, která mezitím chodila stolek od stolku a radila.
Má přání ohledně se Felixe se nakonec vyplnila. Měla jsem co dělat, abych skryla úlevný výdech. Díky bohu. Nebyla jsem si sice jistá, jestli něco umí nebo dokáže, ale byl to havraspárský. Musel něco umět. Od toho byl v té koleji. Mile jsem se na něj usmála.

"Ahoj. Ty si teda umíš vybrat, kdy dorazit. O to nejlepší přijdeš," skryla jsem kousavý tón a srdečně se zasmála. "Už jsme tu měli jeden výbuch, sápající se kytky, a pak tohle..." Prstem jsem ukázala na naši tančící směs, která se nehodlala evidentně jen tak zklidnit. "Jsi v pořádku?"
Netušila jsem, proč skončil na ošetřovně, ale předpokládala jsem, že to byli ďasovci. "Ďasovci?" Zkusila jsem. Jakmile mi odpověděl, rychle jsem mu s pomocí učebnice ukázala a vysvětlila, co tu vlastně děláme. To už k nám dorazila Rosalie, která nám poradila přidat okvětní lístky.
"No...." Skousla jsem si ret a po očku zkoumala lístky. "Nejsem si úplně jistá, kolik tam toho přidat..." Byla jsem lehce v koncích. Až do teď jsem to přežila jen díky pouhopouhému štěstí. Naštěstí nás zachránila Naira, která už byla s Thomasem evidentně hotová. Nepochybovala jsem, čí zásluha to byla.

Horlivě jsem přikývla hlavou a ještě se tázavě podívala na Felixe, jestli s tím souhlasí. Nehodlala jsem propásnout tuhle příležitost. Když někdo nabízel pomoc, a ještě k tomu zadarmo, byla jsem pro.
"Záchrana přišla! Určitě, pokud bys byla tak hodná. Budeme ti oba moc vděční," ukázala jsem prstem na tančící želé. "Máme tam prý přidat okvětní plátek, ale nejsem si úplně jistá s dávkováním..." Thomase jsem ignorovala. Beztak nechal Nairu pracovat jen proto, aby mohl pozorovat tu svou sestřičku. Jaká škoda, že neskončili spolu.
Jestli se jen jedním prstem dotkne mého přítele, ufiknu jí ho... Bude pak ráda, že ji bude chtít aspoň její bratr.
 
Caylus Lawson - 22. května 2017 21:23
vay441632914643.jpg

Bylinkářství - Skleníky


Pondělí 13. září


Alex, Rosalie, okrajově Christina



Po skončení tělocviku je na programu chvíle volné zábavy, kterou využiju, stejně jako většina spolužáků, k návštěvě sprch. Ihned poté se vydávám na kolej, kde se převleču do čisté uniformy a jakmile mám i tuhle drobnost za sebou, vyrazím svým typickým výletním tempmem ke skleníkům, kde se má odehrávat další hodina pod vedením slečny Primrose. Není žádným tajemstvím, že bylinkářství nemám rád. Rostlinám jsem nikdy příliš neholdoval a tenhle předmět je jako na potvoru tak hloupý a nezáživný, že mám vždy co dělat, abych samou nudou neusl.
Práci ve sklenících jsem si navíc bohatě užil minulý týden během školního trestu, tudíž mám jakékoliv zahradní aktivity vybrané na několik měsíců dopředu. Profesorka by to měla vzít v potaz a ve vlastním zájmu mě nechat být, nebo mi rovnou dát volnou hodinu s tím, že své jsem si už odpracoval. Vůbec bych se za to nezlobil, navíc mít k dobru celých čtyřicetpět minut zní jako sen.
„Ahoj měňavko.“ pozdravím Alex s neskrývaným zájmem, když se znenadání objeví vedle mě. Jsem vážně rád, že jsem dostal do dvojice právě jí. Nerad bych pracoval s chlapcem, nedej bože s některým z čokošů. To bych nejspíš nerozdýchal. „Jak se vede?“ zeptám se zvědavě, to už ale profesorka pokládá vědomostní otázku. Nesnažím se na ní odpovědět. Její dotaz jsem totiž pořádně neslyšel, a i kdyby ano, nemám nejmenší tušení, co za květinu to před námi leží. Pro mě je to všechno stejnej plevel, nad kterým nemá cenu se nijak pozastavovat. Co mě však vyvede z míry je podrážděná reakce Alex na vlasáče z Čokospáru. „No moment… On je čokoš?“ Zděšení vystřídá výraz naprostého zhnusení. Jestli má někdo přehled o lidech, tak je to právě Alexandra, tudíž jejím slovům věřím. Určitě by někoho jen tak pro nic za nic nenazvala přihřátou transkou a už vůbec ne tak, aby to slyšel někdo další. „Bože, oni se snad množej či co.“ Se znechuceným vrčením si nasadím brýle a rukavice, to už mě ale zaujme profesorčina zmínka o vábidle na zvířata. Překvapeně vzhlédnu. „Prosímvás, dalo by se to použít i pro přilákání ztraceného mazlíčka? Nedávno se mi totiž ztratil sklípkan a není nikde k nalezení. Je to trochu divný… Měla mít mladý, už začala stavět kokon, takže neměla důvod utíkat. Myslíte, že by jí tenhle přípravek mohl nalákat zpátky?“ Dal bych za to všechno. Pája mi sice utíkal pravidelně, jenže se vždycky rychle našel, kdežto po Máje jakoby se slehla zem. Začínal jsem si o ní dělat opravdu velké starosti. Co když se jí něco stalo?
„Nebude ti vadit, když si tu lahvičku nechám? Za odměnu ti dám mládě od Máji, pokud jí teda najdu…“ Upřu na Alex prosebný pohled, když v tom si všimnu jejího výrazu. Co tu holku zase žere? „Uklidni se.“ ušklíbnu se při narážce na Jordyn. „Možná je to tvoje kamarádka, ale teď je to moje přítelkyně. Líbí se mi a rád s ní trávím čas. Něco proti?“ Povytáhnu obočí. Jordyn jsem zatím nic neprovedl, tudíž se tu nehodlám nechat peskovat jako malej harant. To ať si Alex zkouší na někoho jinýho. „Nepřipadá mi nešťastná, ale jestli si myslíš, že strádá, tak běž a zeptej se jí, co si o tom myslí.“ pokrčím rameny, popadnu hmoždíř a začnu drtit lístky, které do něj Alex hodila. Přestanu ve chvíli, kdy se chystá rozříznout poupě. „Když dovolíš…“ Opatrně si od ní nožík vezmu a jediným řezem (6) poupě otevřu. Lehký jak facka. „Tohle by bylo. Teď už to jen přimíchat k lístkům.“ Přisunu hmoždíř blíž s úmyslem do něj začít lít nektar, ale než tak stihnu učinit, vyruší mě rána. Vlastně dvě. Zní to jako menší exploze doprovázená špalěnskými nadávkami. Zmateně se rozhlédnu kolem, abych zjistil, co se děje. První co spatřím je očouzená Christina.
Když vidím ty ohořelý vlasy a nahozený brýle, nevydržím to a začnu se smát nahlas, podobně jako Daniel. „No tak to je gól!“ Celý rozesmátý začnu strkat hmoždíř směrem k Alex, aby se práce na chvilku ujala ona, minimálně do té chvíle, než se zase uklidním.
 
Maureen Rott - 22. května 2017 20:19
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Ošetřovna => Kolej => Skleníky

Erika, Etty, Rosalie, Kenji


13. září
Pondělí



“Uhm…“ Zarazím se na chvíli, když začne Erika tak otevřeně mluvit o veškeré vině padající na Malfoyovu hlavu. Nevím, jestli byla prostě tak milá a schválně o mém podílu mlčela, nebo si mě opravdu nevšimla, každopádně jsem byla moc velký zbabělec na to, abych jí kápla božskou. Proto jenom němě přikývnu a raději se dám do až moc důkladného a soustředěného očišťování svého obličeje mokrým hadříkem. Bylo to hloupý, ale trochu se mi ulevilo, když jsem zjistila, že ostatní hází vinu na někoho jiného než mě.
Ohlédnu se po zdravotnici, když mě nabádá, abych si vzala další léky proti bolesti. Inu prosím, kdo jsem, abych odporovala. Poslušně zhltnu i nějaké ty medikamenty na bolest a pak se vydám směrem ven z ošetřovny.
U dveří mě zastaví až Quinton, jehož naivní představa, že jeho lži jsou uvěřitelné, nás stála dalších osm bodů. Směska všemožných léčiv mě v nynější chvíli posadila na samotný vrchol absolutní apatie vůči mému okolí a tak se nakonec zase beze slova rozejdu dál. Člověk by řekl, že tohle přeci nemůže dělat schválně, nemůže být přeci tak hloupý a předpokládat, že mu něco z toho vyjde. Skutečně se snažím na něm vidět něco pozitivního a najít důvod, proč se chová jako kretén, který by jej taky dostatečně omluvil, leč prozatím to vypadá, že je to fakt akorát pitomec, který si svými výstupy krátí dlouhé chvíle.
Rozhodnuta nekazit si den ještě svým poněkud výstředním a rozhodně nevhodně se chovajícím spolužákem, se vydám na kolej, kde jenom v rychlosti popadnu hygienické potřeby, abych se mohla přesunout do koupelny.
Po rychlé sprše, kdy ze sebe smyju poslední zbytky krve a zápach rybiny se obléknu do školní uniformy, přičemž tu cvičící prozatím hodím k nohám postele. Vypořádám se s ní později, až bude víc času, protože tohle rozhodně pár minut zabere.
Vlasy smotám do drdolu, aby se mi při následující hodině nepletly a se stále silnou podporou absolutního mámvpičismu vycházejícího z přijatých medikamentů, se vydám směrem ke skleníkům a následně do toho označeného velkou pětkou.
Až když jsem uviděla madame Primrose, došlo mi, že tohle je vlastně první hodina s ní, oficiálně. Vždycky se zdála milá, dneska možná trochu nervózní, rozhodně ale na ni byl lepší pohled než třeba na Snapea, takže za mě zatím dobrý. Ani s rozřazením nemám problém, vlastně jediný, kdo by mě v tuhle chvíli vyloženě štval, by byl Quin. Snad poprvé jsem ráda, že je v Mrzimoru a tím pádem nemám šanci se s ním potkat.
Postavím se vedle Kenjiho a na pozdrav na něj s úsměvem kývnu, nechci rušit profesorku při jejím výkladu a snažím se přitom pozorně poslouchat, abych si všechno zapamatovala. Nemůžu si přitom ale odpustit zachichotání, když se přede mnou Kenji ve svém úboru naparuje a sama sáhnu po svých věcech.
Poslouchám dotazy svého spolupracovníka a zrovna jako jeho mě odpověď zajímá, proto svou pozornost nasměřuji směrem k profesorce Primrose. Po jejím vysvětlení se obrátí Kenji na mě s otázkou na mé mazlíčky. “Jojo, mám dvě myšky, obě holky. Jsi moc laskavý, že bys mi lahvičku nechal, ale mně k ničemu nebude, víc zvířat si stejně nemůžu dovolit.“ Bezstarostně se zazubím a vděčně na Kenjiho pohlédnu. Je od něj tak milé, že by mi ji přenechal, je to rozený gentleman. “Takže si ji určitě nechej, mně by k ničemu nebyla. Využiješ ji lépe.“ Doufám, že z toho bude mít aspoň trochu radost. Nakonec nejsem ani ten typ, co by šel tajně vábit nějaká zvířata do lesa. Jsem si ale víc než jistá, že nejednomu spolužákovi tahle myšlenka okamžitě vytanula na mysli.
Upřímně, zrovna velkou radost nemám, že budeme pracovat s kyselinou, jedna pohroma za den docela stačila. Proto okamžitě kývám souhlasně hlavou, jakmile se Kenji rozhodne pro nožík.
“Směle do toho.“ Podpořím jej a sama sáhnu po hmoždíři a lístcích. Tady se snad nic zkazit nedá a i když jsem i v naprostém vakuu na problémy celkem vynalézavá, naštěstí se mě smůla na chvilku pustila.
Nestihnu ale všechno ani pořádně nadrtit a už se kolem nás rozeznívá úplný ohňostroj výbuchů. Strůjcem byl i sám Kenji, který ohrozil Christinu. Schovám ústa pod dlaň, aby nebylo vidět, jak přemáhám smích, s tím opálením a lehce ohořelými vlasy jí to neskutečně sekne. Podívám se na svého kolegu, pravděpodobně s poupaty budeme muset začít znovu. Vím ale, že já se tohohle úkolu nezhostím, protože v rukou nemám dostatek citu, takže moje šance na úspěch jsou prostě nulové. Navíc by to bylo moc nápadné a já nechci, aby si toho někdo všiml.
“Napodruhý už to určitě bude lepší, teď už víš, co a jak.“ Povzbudivě se na Kenjiho usměju a přistrčím k němu další poupě, dodávajíc mu tak odvahy. Lístky mám nadrcené, takže teď už potřebujeme jenom tu tekutinu. S trochou štěstí tentokrát už Kenjimu neuteče.
 
Jordyn Emily Byrd - 22. května 2017 20:05
jor4464.jpg

Ošetřovna, Skleníky- bylinkářství

Profesorka, Janna

- 13.9.

,,Bohužel jsme neměli moc příležitostí spolu pořádně mluvit, ale je to super kluk." Mrknu na Quina, když ho doprovázím na ošetřovnu. Jeho návrh na obrácení se ignoruji. Pravděpodobně má z ošetřovny strach, to chápu. Spousta lidí nemá ráda takové to sterilní prostředí a tak. Ale není dobré ignorovat zranění! Co kdyby se z toho vyklubalo něco vážnějšího.
Snažím se ho podpírat tak, aby na nohu nemusel příliš došlapovat a nebolelo to. Chystala jsem se jít s ním na ošetřovnu se vším všudy, ale on vypadá, že by mě nejraději nechal za dveřmi. ,,Cože? Jsi..jsi si jistý,
že nechceš, abych na tebe počkala?"
Zeptám se ho starostlivě, ale nechci se vnucovat, proto tedy sundám jeho ruku, kterou jsem měla obtočenou kolem ramen a poplácám ho po rameni. ,,To bude dobrý, uvidíš." Povzbudivě se na něj usměju a pak se už vydám zpátky ke stájím. Nechci, aby se profesor zlobil, takže raději přidám do kroku. Jakmile dorazím, ostatní už mají práci zadanou, takže si jen vezmu vidle a dojdu shazovat slámu do posledního boxu.
Nejen, že to příšerně práší a mě to neustále nutí kýchat, ale také, když z půdy slezu, mám v blonďatých vlasech zapletené stébla slámy. Zrovna jsem se chystala nanosit do boxů i seno, když jsem uslyšela od jezera křik Hoochové a pak uviděla Acai s Helen jak běží ze stájí pryč. Na moment mě přepadne strach z toho, co se u jezera asi stalo. Snad se někdo neutopil!
Proto jsem odhodila vidle a co mi nohy stačily jsem k jezeru běžela také. Doběhla jsem zrovna ve chvíli, kdy hladinu vody prorazilo gigantické chapadlo. Zůstanu stát jako opařená, neschopná pohybu nebo slova. Pusu mám doširoka otevřenou a oči vytřeštěné. Něco takového jsem neviděla ani ve snu, natož na vlastní oči. To je neuvěřitelné.. Celá bledá pozoruji, jak chapadlo opatrně pokládá studenty na břeh. Někteří kašlou vodu, někteří nereagují. ,,Proboha, co se stalo?! Co se stalo?! Kde je Fabian?!" Rozkřičím se a běžím ke břehu, kde se zuřivě točím na místě, srdce až v krku a modlím se k Bohu, abych tu někde viděla bratra. On byl momentálně ten jediný, kdo mě zajímal a o koho jsem se strachovala. Jen malá myšlenka na to, že ho snad ztratím měla za následek rozklepaná kolena a kdybych ho zrovna nespatřila ležet na břehu, nejspíš bych se svalila na zem jako Acai. Prorvu se k němu, nechtěně do někoho strčím a s úlevným vydechnutím si k němu kleknu, abych ho mohla pevně obejmout. V duchu děkuji Bohu, že je zdravý a na živu. ,,Jsi v pořádku? Není ti něco? Co se stalo?" Pořád trochu vyděšeně si ho měřím pohledem a pomáhám mu na nohy. Jakmile mi líčí jezerní příhodu, rychle pohledem počítám spolužáky své koleje a pohledem taky sklouznu na blonďatého chlapce, který zrovna odcházel. Je v pořádku, uf.

,,To je šílené! Já věděla, proč do té vody nemám lézt." kroutím nad tím hlavou cestou zpátky, co vedu Fabiana do hradu. Nedávná hádka byla momentálně zažehnána, ani jsem si na ni nevzpomněla. Ale věřím, že náš malý spor rozhodně není u konce..
Poté, co se jde Fabian osprchovat, se já převléknu do uniformy a pomalu se rozejdu ke skleníkům, kde ještě potkám Emily a stačíme se dohodnout na společném obědě na dvoře. Uvnitř skleníku se blaženě nadechnu. Milovala jsem tu vůni květin a půdy. Bylo to, jakobych se najednou přemístila do úplně jiné země. Ve sklenících je vždycky úžasný klid. Člověk slyší jen šelest a zpěv některých květinek. Dojdu na své místo a se zájmem se podívám na květinu před sebou. Ipaasha, hned ji poznám. Už jsem o ni četla, ale nenapadlo by mě, že nám ji někdy profesorka přinese do hodiny. Pozorně si vyslechnu její instrukce a věnuji ji povzbudivý úsměv, když zaregistruji, že je z nás nejspíš trochu nervózní. Vůbec se jí nedivím. Být na jejím místě a mluvit na tolik lidí.. Asi bych omdlela. Mám přímo hrůzu z přednášení před celou třídou a referátů!
,,Ahoj." usměju se na Jannu, která mi byla přidělena do dvojice. ,,Já teda otrhám ty lístky." okomentuji, když si celá nesvá nasazuje rukavice. ,,Jsi celá zelená, víc než naši spolužáci z hadí koleje." rozesměju se. ,,To můžeme být rády, že jsme nedostali žádnou masožravku. Kdysi jsem četla o jedné, která je velká jako člověk a taky je schopná ho celého polknout! Prý lidi láká na vůni kafe. Nevím, co je na tom pravdy, ale jestli voní skutečně jako kapučíno, asi by mě vážně sežrala!" Rozpovídám se a otrhávám Ipaashe bílé okvětní lístky.
Dění ve skleníku pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Jsem už tak nějak zvyklá, že někomu něco vybouchne nebo vyhoří. A tentokrát to překvapivě nebyl Seamus.
 
Naira Sinclair - 22. května 2017 18:53
nairah1787.jpg

Skleník

13. září

Thomas, Deirdre, Felix + ostatní

Thomase poslouchám jen tak na půl ucha a občas přikývnu, aby si myslel, že jeho povídání o lektvarech snad poslouchám. Když sebou trhnu a málem ho poleju, vyděšeně se na něj podívám. "Ježiši, jsi v pohodě?" zeptám se ho a rychle si prohlídnu jeho ruce, ale vypadá to, že těch pár kapek dopadlo na stůl. Thomas si z toho taky nic nedělá a ptá se mě, na co lektvar chci. "Snažím se v lese nalákat jednorožce. Jsem ale srab, tak se neodvážím moc daleko. Před týdnem jsme šli do Zapovězeného lesa s Benjim a Alex na testrály a to bylo nejdál, co jsem kdy byla. Sama bych se moc bála," odpovím mu. Pak se zasměju. "Ale když to říkám takhle nahlas, asi není nejlepší nápad používát afrodiziakum na okraji Zapovězeného lesa," uznám očividnou chybu ve svém plánu. To rovnou můžu skočit z věže.

Naše směs vypadá na jedničku. Prohlídnu si flakonek proti světlu a nevidím ani žádné zakalení. Na první pokus to vůbec není špatné. Škoda, že mi takhle nejdou i ty zatracené lektvary s netopejrem. "Dobrá práce," pochválím nahlas Thomase a vlastně i sama sebe.

Když máme hotovo, můžu se pořádně rozhlédnout po skleníku. Týna vzala celou tu záležitost celkem dobře, ale najednou slyším vyjeknutí Sinestrynásledované vodopádem rodného jazyka. Nemusím umět španělsky, abych poznala, že to asi není děkovná řeč. Soucitn po Tristanovi loupnu okem. Nedivila bych se, kdyby se na něj Sinestra vrhla a vyškrábala mu oči, kor když teď neměla rukavice.

Po několika minutách mě ale tohle okounění nebaví, tak se otočím na dvojici vedle nás, kteří s tím ještě trochu bojují. "Nechcete pomoc?" zeptám se Deirdre s Felixem, který teprve dorazil z ošetřovny a tak není asi v nejlepším rozpoložení.
 
Thomas Alexandr Black - 22. května 2017 13:40
thomas14874.jpg

Skleník č.5

Didý, Naira

Pondělí 13.9.



Lístky jsem poctivě rozetřel v hmoždíři najemno. Netrvá mi to dlouho, mám to už v ruce z jednoho z mých oblíbených předmětů.
„Ale jdi ty. Ses ještě nenaučila ty jeho zlý ksichty ignorovat? Snape je pes co štěká, ale nekouše... většinou.“
Vzpomenu si na ty hodiny strávené v prváku tresty po Snapea, než jsem se naučil při jeho hodinách trochu krotit hormon. Naštěstí si zasedl na jiné, takže mám relativně klid.

„Lektvary jsou často popisovány zbytečně složitě. Udělej tři otáčky ve směru a pak jednu v proti směru hodinových ručiček... co to je za blbost? Stačí to prostě zamíchat pomalu, ale pořádně. Ti co občas ty učebnice píšou, jsou idioti, co si myslí, že s tím může něco udělat, když to mícháš tam nebo onam. Kdybys to udělala opačně, tak se nic nestane. Jde jen o to, abys rozbila ten vír.
Stačí u toho myslet a nenechat se vystresovat netopejrem.“


Zatímco jí poučuji o tom, jak jsou alchymisté pošahaní staříci, míchám pomalu obsah hmoždíře, zatímco Naira přilévá lektvar. V tu chvíli sebou trhne kvůli výbuchu odněkud ze skleníku. Uhnu rychle rukou, aby mě nepotřísnila, ale není to tak hrozné.
„Víš, co se říká? Že kdo se takto snadno leká, má černé svědomí.

Tak co s tím lektvarem uděláš, až bude hotov?“
zeptám se Nairy a podívám se na sestru, která se šprtem taky pokročila. Jo, to bude zase keců o tom, jak je lepší, než já.
Zakřením se na ně, ale ve skutečnosti toho kluka spíš lituju. Chodit s tou blonďatou zmijí chce asi dávku sebeovládání. Nebo je prostě flegmouš a nedochází mu, že ho jen tahá za nos. Ale jak se to říká: nech brouka žít?

Když už máme hotovo, přemýšlím, co teď. Je to nějaké moc rychlé, asi nás ještě něco čeká. Do té doby mám ale volno a co jiného dělat, než si prostě prohlížet okolí a občas i naší roztomilou kantorku. A k čemu je asi tohle? Kuš! Odskočím, když se po mě ta kytka začne sápat a raději se vrátím na místo.
 
Alastor Krimmer - 22. května 2017 11:43
al1932.jpg

Skleník č.5

Dee, Diana

Pondělí 13.9.



Zamračím se, když Dee řekne, že jí také napadli. Jsem zklamaný, že jsem nemohl svojí princeznu ochránit a namísto toho jsem se sám topil jako idiot.

Poté, co se ve sklenících rozdělíme, zamířím ke Cass, Dominikovi a Runě, se kterými většinou poslední dobou pracuji. Překvapí mne však, že nás profesorka Primrose rozdělí do dvojic úplně smíchaných mezi kolejemi. Asi chce testovat, jak si poradíme s nezvyklými partnery.
„Ahoj,“ pozdravím se s Dianou, „Snad ano“. Vím o ní prakticky jen, že je z Nebelvíru a že má dvojče se kterým jsou občas slyšet. Krom toho jsem slyšel něco o jejich nezdravém vztahu, ale nehodlám si dělat závěry na základě pomluv.

A poté započal výklad. Nenávidím bylinkářství. Je to největší ztráta času hned po péči o kouzlené tvory (což před Dee nikdy nevypustím z ústního otvoru). Jistě se tvářím trochu otráveně. Ten čas by šel strávit poněkud konstruktivněji, než se hrabat v kytkách.

„Proč vlastně nemáme při bylinkářství používat kouzla? Accio nektar, difindo a podobně... byla by to práce na pět minut a zdaleka by to nebylo tak... divné,“ postěžuji si kolegyni, která se zrovna neúspěšně potýkala s kytkou.
Podívám se na Dee, která to má evidentně v ruce od přírody a přijmu od své sousedky ochranné pomůcky (ve kterých vypadám jako blbec) a s nožíkem vypadám jako mudlovský moula.

Nicméně, lektvary jsou jedním z mých oblíbených předmětů a dnešní hodina je jim až na to, že je kytka živá, velice podobná. V první řadě mě to trochu ukonejší, neboť nemusíme přesazovat, a hnojit jak to dělají mudlové.
Zadruhé je to něco, co mi jde. Vsunu do poupěte čepel sice poněkud brutálně, ale přesně a po chvilce práce již mám nektaru z fialového květu dostatek (10). Lahvičku odstavím stranou a počkám na Dianu, než bílé lístky najemno rozdrtí.
Poté začnu pomalu přilévat lektvar za stálého míchání, ovšem opatrně, aby nedošlo ke vznícení.
 
Christian Dragon - 22. května 2017 06:39
hpkopie2096.jpg

Skleníky

Emily, Profesorka Primrose a ostatní

Pondělí, 13. Září


"A přišla jsi na nějakou odpověď?"
Usměju se na Emily, když zmíní, že se s rostlinou již setkala a že jí zajímalo totéž. Ani se nedivím koho by nezajímal účinek na lidi, když s tím přicházíme do kontaktu.
Když se mě snaží popíchnout ohledně následného užití lektvaru po tváři se mi překlene úšklebek.
"Utahuje si ze mě, ale je to legrace."
"Díky jestli budeš chtít můžeš být součástí následných experimentů, neboj se všechny výsledky bedlivě zaznamenám."
Zazubím se na ní, jako sluníčko, abych jí jemné popíchnutí oplatil. Neumím si představit, co to udělá s lidmi, ale řekl bych, že účinky budou asi...snad...slabší, než u zvířat.
Jsem rád, když se ujme Emily samotné práce s poupětem, vzhledem k tomu, že nejsem moc úspěšný a docela mě překvapí, kdy mi položí ruku na poupě, abych jí ho přidržel.
"No jo jsem to ale vůl, jasně že takhle to půjde lépe."
Uvědomím si, když mne její dotek přestane hřát na kůži. Se zájmem bedlivě sleduji, jak se zkušeně a opatrně dostává do poupěte kousíček po kousíčku.
"Jsi skvělá, jde ti to, jako po másle."
Dívám se, jak kapičky šťávy stékají do mističky.
"Jop, nadrtil."
Přikývnu nad její otázkou, která je spíše, jen kdyby náhodou. Směs se hezky mísí v hmoždíři, když jí promíchává.
"Ymm s tvou pomocí rád."
Opětuju její úsměv, když mi nabídne, abych to ještě zkusil a přijmu zpátky nožík. Volnou rukou si opatrně přidržím poupě a začnu tak, jako ona pomalu a opatrně rozřezávat, abych z něj mohl vymačkat po kapičkách šťávu. Samozřejmě jsem připraven postup obměnit, kdyby se jí zdálo, že něco dělám špatně. V tomhle Emily věřím více, než sobě. Jde jí to dobře.
"Kde ses naučila takhle zacházet s kytkama? Určitě to není jen školou že?"
Zvídavě na ní kouknu.
 
Tristan Delacour - 21. května 2017 23:22
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Skleník č. 5
Profesorka, spolužáci

Pondělí, 13. září


Poněkud poblednu (tedy, ještě víc), když si povšimnu těch pohledů, které po mně vrhá Alexandra. Kdyby pohledy uměly zabíjet, zítra vedou mši za mě - a nebo možná ne, vzhledem k tomu, že nejsem jedním z Brumbálových oblíbenců.
Mám se na co těšit.
Pohledem přelétnu okolí. Felix pořád nikde... pousměju se na Quintona, když najdu jej pohledem, a pak už se ve spolupráci se Sinestrou vrhám na květ s nožem. Nožíkem.
Prvně se mi zdá, že to jde dobře... pak mi ovšem díky dvojité vrstvě rukavic nožík sklouzne v dlani a zajede přesně tak, jak neměl. Kytka se stříkotem brání a já s vyjeknutím pustím nožík a kryji si alespoň tvář rukávem zakrytými pažemi.

Díky Merlinovi žádná z dráždivých kapek se přímo na kůži mého obličeje nedostane, i když pochybuju, že jim bude trvat dlouho prosáknout rukávy.
"Pardon! Pardon..." vyhrknu směrem k Sinestře a Angele, když si uvědomím, že má hloupá chyba ublížila oběma mým sousedkám.
Angela dokonce upustila misku se svou dosavadní prací... "Moc mě to mrzí..."

Zkroušeně spěšně otřu si zbytky nevsáklé tekutiny z rukávů a zkusím to s nožíkem znova, bezprsté rukavice tentokrát v kapse, na rukou jen ty ochranné. Tentokrát se mi květ povede otevřít a zahanben prvním příšerným pokusem napodruhé opatrně vyškrábnu kýžený nektar.

"Budeš si chtít to afodiziakum nechat?" zeptám se Sinestry, jakmile jsem mimo nebezpečí, že nepozorně něco pokazím znova.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.81683397293091 sekund

na začátek stránky