Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:05Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:59Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Emily Senders - 21. května 2017 22:50
upra14407.jpg

Jezero – kolej – sprchy - skleníky



pondělí 13. září



Chris, profesorka Primrose, ostatní


Jakmile jsme se dostali na břeh, začala mi být strašná zima. Otřela jsem si obličej do ručníku a pak zaslechla Angely vděčný hlas. Jen jsem se na ní zlehka usmála a zvedla se ze země.
Nemělo cenu zůstávat u jezera, všichni se pomalinku rozutíkali a navíc nás vyháněla i madam Hoochová.
Po cestě jsem rozmýšlela nad tím, co se stalo. Celkem jsem se na plavání těšila, ale po tomhle zřejmě do vody ještě hodně dlouho nevlezu.



Jakmile jsem dorazila na kolej, okamžitě jsem si všimla zápachu, který provázel mé vlasy a celkově tělo. Nešlo to necítit, ta rybina byla všude. Okamžitě jsem na pokoji posbírala suché oblečení na hodinu a zamířila jsem do sprchy.

Po cestě jsem si všimla i Kenjho a Dana, nejspíš je trápil stejný problém, nebo se možná potřebovali probrat z toho co, se stalo.

Když jsem otevřela dveře vedoucí do koupelny, okamžitě mě do nosu udeřil horký závan. Evidentně ve sprchách byli dnes všichni.

Svlékla jsem si mokré plavky a nechala na sebe pouštět horkou vodu. Malinké mravenčení u palců na nohou, které se poté prohnalo celým mým tělem, bylo opravdu moc příjemné.

Po pár minutách oplachování jsem ale konečně mohla vylézt. Usušila jsem si mokré vlasy a začala na sebe postupně navlékat oblečení. Pak jsem vyšla svěží ven a konečně jsem se cítila zase příjemně. Sice jsem byla stále vyčerpaná, zdaleka to už ale neodpovídalo tomu, jaké to bylo u jezera.



Když jsem dorazila na hodinu, profesorka se zdála být značně nervózní. Nebylo se čemu divit, byla to její první hodina s námi, každopádně jsem se na profesorku usmála jako sluníčko a věnovala jí pohled, který se ji snažil říci, že je vše v pořádku.

Poté nás rozsadila do dvojic a já si tak usedla vedle Christiana. Popravdě jsem s ním nepřišla moc do kontaktu na hodinách ani jinde, ale snad to bude v pořádku. Měl už vytaženou učebnici, kterou já jen položila vedle sebe. Nikdy jsem jí na bylinkářství moc nepotřebovala, takže nebylo potřeba listovat ve dvou knihách.

Před námi byla již připravená rostlinka Ipaasha. Její vzhled na mne vždy působil zvláštně. Skoro jako kdyby jím říkala, že je andílek, který ale umí kousat.
,,Tohle mne také zajímalo, když jsem se s touto rostlinkou setkala poprvé.“ Opáčím Christianovi na jeho dotaz a s drobným úšklebkem si nasadím rukavice a brýle.
,,Máš pravdu, pustíme se do toho.“ Zadívám se na rostlinku a pak jen pozoruji, jak se Chris ochotně ujímá práce. S hmoždířem mu to jde krásně, ale zvládne to s poupětem? S úžasem se na něj zadívám.

,,To je v pořádku, jednou už jsem s touto rostlinkou pracovala, proto by bylo lepší, kdyby sis ho nechal ty. Hlavně díky tvé otázce ohledně účinků na lidskou rasu celkově bych řekla, že ten lektvar budeš zkoumat víc než já.“ Jemně si do něj rejpnu, ušklíbnu se a pak se začnu opět dívat na jeho práci.

,,Tak ukaž.“ Jakmile se začne snažit dostat do poupěte, zlehka se mu rozklepají ruce.
Vezmu mu tedy ruku, položím ji na poupě, aby mi pomohl při držení, a pak co nejopatrněji nožíkem začnu rozřezávat povrch.
,,Není to tak snadné, ale jde to, když se soustředíš. Nadrtil si ty lístky opravdu na jemno?“ Aniž bych čekala na odpověď, sama si zkontroluji hmoždíř. Nadrtil je opravdu přehledně, takže jsem mu věnovala úsměv a poté, co jsem vzala do ruky poupě, začala jsem z něj kapku po kapce nalévat nektar na okvětní lístky. Při každé kapce chvíli počkám a mezitím stále pomalinku míchám.
,,Chceš to zkusit?“ Opět se na něj usměji a pak se zahledím zase zpět na hmoždíř.








 
lady Christina De Spontin - 21. května 2017 09:57
234723.jpg

Bylinkářství

Pondělí, 13. září


Benji, Kenji, Blag, Profesorka, Sin + označení



Očividně se potřeboval ujistit, zda s tím skutečně souhlasím. Samozřejmě, že si ho můžeš nechat, snad se nemusím opakovat. Co já bych s ním dělala? To poslední, co potřebuji, je, aby se mi kolem postele hromadila nadržená zvířata. Jen Benjimu mlčky přikývnu a dál se k tomu nevracím. Co s tím hodlá dělat, už není moje starost.
„Myslím, že jsem to někde četla.“ Nehodlám mu vysvětlovat, ve kterých knihách. Má studijní literatura není nic, čím bych se mohla nebo snad chtěla chlubit. Do teď mám chuť se propadnout do země, když si vzpomenu na seznam, který se onehdy v knihovně nedopatřením dostal do Ravenových rukou. Ten pohled, co mi věnoval, byl opravdu nechutný. Ošiju se při té vzpomínce a najednou si přijdu neskutečně špinavá. „Teoreticky. Studie se v tomhle dost rozcházejí. Někteří říkají, že geneticky to mají vrozené muži. Další tvrdí, že jsou to ženy, co mají přesnější motorickou koordinaci, protože mužské pojetí je spíš silové.“ Pokrčím rameny. „Ne, že by na tom záleželo. Podle mě je to individuální.“ Je fakt, že si neumím představit, že by někdo z mužské části mých spolužáků třeba vyšíval dečku.
Věnuji se své práci, drtím lístky, jak nejlépe dokážu, zatím co jedním uchem poslouchám profesorku a druhým Benjamina.
„Přesně pro tyhle meze máme ministerstvo.“ Vím, na co naráží, a doufám, že se to co nejdřív vyřeší. Kdo ví, co všechno by jeden smrtijed mohl tam venku napáchat. Nadechuji se, abych k tomu ještě něco dodala, ale to už slyším výbuch a před očima se mi zatmí. Ztuhnu a chvilku mi trvá, než mi dojde, že jsem stále při vědomí a černo, co mám před očima, jsou jen začouzené brýle. Zhluboka se nadechnu, ale do plic se mi dostane kouř a smrad ze spálených vlasů. Zakuckám se. Dobrá nálada, kterou jsem si ze všech sil snažila udržet, se rozplyne jako pára nad hrncem. Který hovado?!
„Jsem naprosto v pořádku.“ Odpovím Benjimu ledově, když popadnu dech, a sundám si brýle. Snažím se ignorovat smích, který se po skleníku ozve, přesto po Danielovi mrsknu nenávistným pohledem. Profesorce tiše poděkuji za nabízený kapesníček. Díky ní zjistím i to, kdo má tenhle attack na svědomí. Kenji, jistě. Kdo jiný. Ani bych se nedivila, kdyby to bylo úmyslně. Zatracenej japončík.
Kenji, možná bys měl to poupě nechat na Maureen. Kvůli bezpečnosti.“ Mile se na něj usměju, zatím co se snažím si z obličeje sundat ten humus. Stojí mě tolik sil, abych mu tu posranou kytku nenarvala do krku. Atomovku na něj. Jsem přesvědčená, že i ta nešika Rottová by odvedla lepší práci. Tím hadrem to vůbec nejde dolů. Moc tomu nepřidá ani Benji, který se očividně velmi dobře baví. Přirovnává mě k pandě a pobaveně se chechtá.
„To není vtipné.“ Zabručím na něj. Měl až moc dobrou náladu, což mě právě teď neskutečně provokovalo. Klid. Ledový klid, Chris. Tohle za to nestojí.
To už mou pozornost upoutá Blagden, vracející se z ošetřovny. Ani ne tak on, jako spíš to, co drží v ruce. Popravdě jsem ani nedoufala, že by se našla, i když jsem to chtěla místo oběda zkoušet. Vztek je rázem zapomenut, stejně jako ohořelé vlasy, které si budu muset pak upravit. Beztak už potřebovaly zkrátit.
„Ta je moje.“ Řeknu nahlas a dojdu k němu, abych si hůlku mohla vzít. „Děkuju.“ Usměju se - tentokrát upřímně - a s vděčností a neskutečnou úlevou, že si nebudu muset kupovat novou, si hůlku schovám. Použila bych ji, abych se očistila, ale nerada bych kolej připravila o body tím, že půjdu proti přání profesorky. No, co se dá dělat. Ještě nějakou chvilku to vydržím a pak se půjdu opláchnout. Opět.
Otočím se na podpatku, abych se vrátila k práci, ale leknu se Sinestry, která z ničeho nic začne vřískat španělsky. Otočím jí k sobě a na předloktí jí plácnu jeden z bílýchokvětních lístků.
„V učebnici se píše, že na tak malé zranění stačí jenom přiložit a nechat působit.“ Vysvětlím jí klidně. Zdá se, že profesorka toho má hodně na práci, takže nebude vadit, když se o tohle postarám sama. „Mám na pokoji mastičku. Dali mi jí na ošetřovně, měla by zacelit jizvičky. Po hodině ti jí půjčím.“ Lehce se zamračím směrem k Tristanovi. Kopyto. „Jsem jediná, komu se zdá, že dnešní hodina je určena k eliminaci zmijozelské koleje?“ pošeptám jí tak, aby to slyšela jenom ona, a následně se odeberu zpátky k Benjimu, který mezi tím s poupětem docela pokročil. Očistím si brýle, abych si je znovu nasadila. Snažím se vypustit fakt, že rozhodně nevypadám reprezentativně a matka by mě za mou novou vizáž nejspíš zabila. Nevšímám si ani Benjiho špatně zadržovaného smíchu.
„Díky.“ Donutím se neprotočit oči nad svou novou přezdívkou a začnu do misky přimíchávat nektar. S největší opatrností, samozřejmě. S návratem mé hůlky se má nálada o něco zlepšila. Jako vždy, když nějakým zázrakem ušetřím peníze, které vlastně ani nemám.
„Asi se můžeš pustit do toho dalšího, ne?“ upozorním ho, že kytka má další dvě poupata. Aspoň mi nebude koukat pod ruce. „Nebo si to teď chceš prohodit?“ Navrhnu, i když se mi do toho ani za mák nechce. Zatím to vypadá, že on je tu jeden z mála, kterým to jde.
 
Daniel Fletcher - 21. května 2017 00:28
dan7533.jpg
Sprchy - hl. síň - skleníky
Spolužáci, Helen
13.9.

Vydám se od jezera na kolej, kde si vezmu ručník a sprcháč a rozejdu se do umýváren. Očividně nejsem jediný, koho napadlo sundat ze sebe ten jezerní smrad. Pořád jsem měl pocit, že jdu cítit jako ďasovcův zadek, takže jsem na sebe vymačkal skoro celou botelu sprchového gelu a drhnul se jak necky. Nechce se mi věřit, že jsme byli tak blízko smrti a profesorka s tím skoro nic nemohla udělat. Nechce se mi věřit, že je tahle škola vážně tak nebezpečná. Ano, v prvních dvou týdnech je to až moc událostí.. Nejdřív zemře Jackie, pak nás v Zapovězeném lese málem sežerou akromantule a teď nás skoro utopili ďasovci! Jestli tady není nějaká skrytá kamera od Denního Věštce, tak v tom má zaručeně prsty Brumbál a jen sleduje, jak zkouškami projdeme! Ale pokud ne.. Pak se asi budu muset zeptat matky, co bylo napsané v přihlašovací listině do školy. Jestli tam bylo něco jako - "Prosím, berte na vědomí, že okolí školy je skrz na skrz prošpikované nebezpečnýma bestiema a vaše dítě zde může zemřít. Přihlášení do školy čar a kouzel v Bradavicích jen na vlastní zodpovědnost." Jo, to se tam určitě psalo. Pak tím pádem mám nepříjemné tušení, že se mě mí rodiče asi chtějí zbavit.
Jakmile voním lépe, než lotosový květ, vrátím se zpátky na kolej, kde hodím mokrý ručník Thomasovi na postel a obléknu na sebe uniformu.

Cestou do skleníků se však ještě stavím v hlavní síni zkontrolovat, jak jsme na tom se svačinou. Vezmu do ruky jeden z obložených sendvičů a se spokojeným mlaskáním, jakoby se nic nestalo, vyrazím zase ven. Ke skleníkům dorazím zrovna ve chvíli, kdy strkám do pusy poslední sousto a spolužáci právě vcházejí dovnitř. Opráším si ruce od drobků a následuji stádo do skleníku číslo pět. Uvnitř to vypadalo jako.. skleník. Celkem teplo, dusno a vlhko. Divně to tam smrdělo. Něco jako hlína smíchaná se sprejem na mšice. Když procházím kolem pískajícího tulipánu, pobaveně se zazubím a naschvál kolem něj projdu ještě párkrát, abych si ho poslechl. Nakonec přece jen zamířím na nějaké volné místo, když si všimnu Ryana, jak zápolí s nějakým plevelem. ,,Jak ty to děláš. Normální holku si nenajdeš, ale s kytkou na to jdeš takhle rychle. Ne, že to skončí jako to tentacle porn v tý manze, co mi dal Kenji. Bylo to pěkně nechutný. Nejsem si jistej, jestli pak budeme pořád kámoši, pokud budeš mít takový choutky." upozorním ho s pobaveným šklebem. Nakonec přece jenom vytáhnu hůlku a namířím ji na něj. ,,Nevrť se, stůj klidně." S vypláznutým jazykem a soustředěným výrazem namířím hůlku ke šlahounku, kterej byl omotanej kolem Ryanovy ruky. Chystal jsem se provést nejnovější kouzlo, které nás naučil Snape, ale bál jsem se, že bych mohl říznout i Ryana. Nakonec schovám hůlku zpátky do hábitu a omluvně pokrčím rameny. ,,Sorry brácho, budeš tu muset zůstat." a s tím odejdu na místo k tý podivně vypadající kytce.

Rozdělení do párů vezmu v pohodě a dokonce i jakž takž přidělenou Helen. Pořád lepší, než třeba taková Christina, Regina nebo Sinestra. Pozdravím ji a zvědavě rukou do kytky šťouchnu. Zajímalo mě, jestli umí tancovat nebo tak něco. Je to magická kytka nebo ne? Mají dělat neobyčejný věci, tak proč tahle vypadá tak nudně!
Afrodiziakum. Beru zpět! Aha, jen na zvířata. Beru zpět svoje beru zpět. Chvilku jen tak okouním kolem a sleduju, jak se ostatním daří a nedaří. Pár explozí, španělské žvanění, popálení.. A ožehlá Christina, ta je na tom to nejlepší! Nehodlám zadržovat smích, proto se nahlas při pohledu na ni rozesměju a ještě si na ni ukážu prstem. Jenže se mi nějakým zázrakem vybavily i její chlupaté nohy, takže smích mě zase rázem přešel. Nicméně i tak Kenjimu nenápadně ukážu palec nahoru a rozhlédnu se po ostatních. Co mě však zaujme nejvíc, je krystal, který měla Cassandra s Richardem. Přišlo mi to mnohem zajímavější, než nějaká lahvička s tekutinou, která měla lákat akorát nadrženou zvěř. ,,Hej Cass!" Syknu k ní. ,,Jak jste to udělali?" Ukážu na jejich výtvor. Ať odpoví cokoliv, otočím se k Helen, která na mě zrovna mluvila. Trochu překvapeně se na ni podívám, když mě nechává vybrat. To bych spíš měl udělat já. No, otevírání poupěte je pravděpodobně záživnější, ale když vidím, co se povedlo Kenjimu, nedivil bych se, kdybych dopadl úplně stejně, proto jsem se rozhodl tuto práci přenechat ji. ,,Já nadrtím ty listy." Přisunu si k sobě hmoždíř a začnu otrhávat listy a zuřivě je drtit ve hmoždíři. ,,Hele, co je triumfnout a vytvořit něco lepšího?" promluvím k ní a kývnu bradou k těm dvěma, kdyby nevěděla, co mám na mysli. Rozhodně to nevypadalo, že bych se chystal tvořit cílené afrodiziakum.

 
Angela Silverlin - 20. května 2017 20:02
angie495.jpg

Skleníky




prof. Primrose, Blagden

13. září, pondělí



Ještě jsem poslouchala, co profesorka odpovídala Kenjimu. Takže pokud by mi Blagden přenechal vábidlo, tak abych ho pořádně schovala před Sašou. Pak už jsem chtěla vzít nožík a začít opravdu pracovat, ale před prvním pokusem mě zastavila menší rána. Ucukla jsem a ohlédla se. První výbuch byl tu. No nazdar, takže nekecala... Za brýlemi jsem krátce pozdvihla obočí. Ne že bych obviňovala profesorku, že si vymýšlí nebo přehání, ale přeci jen... Někteří učitelé měli tendenci nás důrazněji varovat.

Chvíli poté přišel do skleníků jeden z opozdilců, a jak nakonec zjistím, i můj pracovní partner. Hm, takže to je on... Měla jsem konečně možnost si našeho nového spolužáka prohlédnout lépe, ale příliš času jsem tím nestrávila. Z jeho výrazu jsem byla trochu nesvá. „Ahoj,“ kývla jsem bez úsměvu na pozdrav a hodlala se dál věnovat své práci, když se Blagden chystal přidat k činnosti. Byl celkem aktivní, protože mě v mžiku zbavil nožíku a pustil se do toho sám.

„No, jistě,“ dodala jsem polohlasně, když jsem jen sledovala, jak úspěšně si Blagden počínal. Asi by se hodila pochvala. Ale to on nejspíš nepotřebuje. Místo toho jsem vzala bílé lístky a pustila se do jejich rozmačkání v hmoždíři. Tato práce byla snadná a rychle hotová. „Tak, lístky připraveny,“ podávala jsem hmoždíř Blagdenovi. Zrovna když jsem to tak dělala, ozval se další výbuch a tentokrát blíž. A já ucítila na ruce popálení a to tak nečekaně, že misku jsem akorát upustila. Ta s pěkným rámusem spadla na zem, kde se rozbila. „Do háje...,“ sykla jsem a ruku stáhla k tělu. Popálení nebylo nijak tragické, ale štvalo mě, že jsme přišli o lístky. A zrovna před tím novým... Nechtěla jsem na něj udělat zrovna dojem, ale zrovna ztrapnit se, to taky ne.

Hned jsem se pustila do úklidu. Blagdenovi už jsem víc nevysvětlovala a ani se neomlouvala. A jestli se bude rozčilovat, nechám ho klidně při tom. Místo toho jsem zašla i se střepy za profesorkou. „Omlouvám se, miska mi spadla. Takže nevím, co z lístků bude použitelné...,“ podívala jsem se na bílý prášek, který se mi povedlo zachránit, v jedné dlani, a na zbytek misky v dlani druhé. „Kam hmoždíř můžu vyhodit?“

 
Benjamin Hunt - 20. května 2017 19:55
bezc4648585.jpg

Skleníky



13. září, pondělí




Týna

Na rozdíl od Týny jsem si žádné zápisky nedělal. Možná toho budu litovat, ale věděl jsem, kam se pro zápisky případně obrátit. V Mrzimorské koleji jsme měli i pár pilných studentů. Každý není líný jako já...
„Vážně?“ usmál jsem se na Týnu, protože v takovou odpověď jsem ani nedoufal a byl jsem ochotný dámě ustoupit. Prostě bych se s holkou nehádal. „Tak to jsem rád, myslím, že bych ten náš „elixír“ určitě mohl nějak využít.“
„Fakt? A to jsi slyšela kde? Jakože nám mají jít ruční práce a podobně?“ ušklíbl jsem se a odhodlaně vzal nožík do ruky. Napadá mě jen jediná jemná motorika...

Chvíli jsem si s nožíkem pohrávala a přemýšlel, kudy do toho. Po očku jsem mrkl i na ostatní, jak jsou na tom. A také jsem si všiml, jak Týna neustále zívá. Nad její poznámkou jsem se vesele uculil. „No a není.. Mámu by asi kleplo, kdyby tušila, jak vzdělávání v Bradavicích probíhá. Ale mě to vyhovuje. Pokud to tedy... Nepřekročí jisté meze.“ Týna mohla odtušit, že jsem narážel na případ Jackie. Úsměv mi na moment zmizel ze tváře a nakonec ho vystřídalo soustředěné zamračení. I to bylo narušeno, když se vedle mě ozval výbuch. A rovnou u Týny.

Lehce jsem nadskočil. „Jsi v pořádku?“ Sledoval jsem, odkud to přišlo. Kenji? No, nazdar. Zdálo se ale, že kromě nového, tmavšího vzhledu, jí nic nebylo. Profesorka hned přispěchala a nabídla kapesníček, což mě trochu překvapilo, ale vysvětlení hned přišlo. Bez hůlek? Zvláštní... Pak jsem to ale hodil za hlavu. Pro mě to nikdy žádný velký problém nebyl, nebyl jsem na hůlce závislý a možná to souviselo i s mým původem.
Pak si ale Týna sundala brýle a já se neudržel a vyprskl smíchy. „No... Myslím, že hezčí pandu jsem neviděl!“ pobaveně jsem na Týnu mrkl.

Raději jsem se sám vrátil k poupěti. Stále jsem musel ovládat smích, takže mi práce nešla tak od ruky, ale nakonec jsem poupě otevřel a nektar získal (7). „Tak prosím, pandičko,“ usmál jsem se mile na Týnu, i kdyby se ona čertila nad mým pobavením.

 
Christian Dragon - 20. května 2017 19:39
hpkopie2096.jpg

U jezera -> Kolej -> Skleník č. 5

Profesorka Primrose, Emily a ostatní

13. září, Pondělí
11:25


Byl jsem asi mezi posledníma, kdo se vyhrabal od jezera zpátky na kolej. Fakt jsem potřeboval nabrat síly a byl docela vyšťavenej. Ten dnešek nebyl moc dobře naplánovaný. Oblíkat se nemělo moc smysl, protože by moje uniforma stejně docela rychle promokla, takže tu jsem vzal do rukou stejně, jako hůlku a boty a zamířil jsem směr kolej.
Představa, že v 11 nás čeká hned zase bylinkaření, byla ubíjející. Ten předmět sám o sobě mi nikterak nevadí, ale dnes se bojím průběhu dalších hodin po té první.
To, že za mnou občasně zůstávají mokré ťápoty moc neřeším, nebudu první ani poslední během dneška a hold bude mít Filch zase jednou o zábavu postaráno.
"Nejraději bych teď zalehl a prospal zbytek dne."
Tak nějak nevnímám moc, co se děje kolem, snad jen instinktivně cestou do nikoho nevrazím. Ještě toho trochu, abych to tak napálil do Studentojeda to by mi tak scházelo, pak bych už se asi ze školního trestu nikdy nevyhrabal.
Cestou si promnu obličej, abych se trochu vzpamatoval a setřel kapky vody, které mi neposedně stékali po tváři.
"Kdyby se Hoochová nevrátila a nevyhnala nás od jezera, asi bych tam únavou usnul."
Vejdu do společenské místnosti, kde ještě, než se vzpamatuju se do mě pustí moje ségra.
"Kdes byl tak dlouho?! Už jsem tě chtěla jít hledat....u Merlinových vousů cos to tam dneska vyváděl!"
Rozčiluje se Veria i když vím, že to ve skutečnosti myslí dobře. Snažím se koncentrovat energii na odpověď, abych jí uklidnil a my nepřitahovali tolik pozornosti spolužáků.
"Neboj se ségra jsem v pořádku a to v jezeře.....já ani nevím, prostě....bylo to správný, nešlo to zachovat se jinak."
Odůvodním své chování.
"Musím se jít usušit jinak nám vyplavím společenku."
Rychle změním téma a s novým předstíraným elánem vyběhnu na pokoj, kde se začnu dávat do kupy, což znamená sušení a oblečení si čisté suché uniformy a příprava na hodinu bylinkaření, která čítá pouze to, že z kufru vytáhnu učebnici, která tam leží....no nebudu raději uvádět, jak dlouho. A jelikož jsem se s tím flákal více, než obvykle, tak nezbylo než jít hned se zbytky spolužáků směr skleníky.

U skleníků se už houfují mí spolužáci ze všech kolejí. Když vykoukne ze skleníku číslo 5. hlava lehce se musím v zadní řadě pousmát.
"Hermiona ta se nikdy nezmění, ale kdo jí zná, nemůže jinak, než jí mít rád. Svým způsobem by naše kolej bez ní nepřežila ani rok.....hmmm kolikrát nám už ona zachránila krk tím, že nám pomohla, nebo udělala úkol za někoho z nás ale to ostatní nemůžou pochopit."
Usoudím a mezi posledními vcházím do skleníku, kde již čeká profesorka. Není v Bradavicích úplně nová, ale učí prvně, takže jí to vůbec ale vůbec nezávidím. Získat si studenty je vždy obtížné.
Já jsem však hodný student a vstřícně čekám, co nám naše nová vyučující chce sdělit.
Hned pro začátek nás rozhází do dvojic, zajímalo by mne jestli náhodných, nebo záměrných, každopádně skončm ve dvojíci s Emily, která patří k Mrzimoru, což ještě není tak hrozné pořád lepší, než dostat do dvojce některý z výkvětů naší zelené komunity.
"Tak Ipaasha jo?"
Zadívám se na kytku, která je předemnou a Emily. Zkoumavě si kytku prohlížím zatímco nějaká má spolužačka, kterou jsem nepostřehl vyložila, jaké účinky tahle kytka má.
"Zajímavé smrtící jed a zároveň protijed a ještě afrodisiakum pro zvířata k tomu."
Zamyslím se a pak se podívám směrem k Profesorce a zvednu ruku.
"Paní profesorko? A jaký účinek má toto afrodisiakum na mudly, nebo kouzelníky, když tak silně působí na zvířata, hmyz a ptáky? Přece jen určitá mozková a hormonální centra máme podobná."
Zeptám se se zájmem a jakmile se mi dostane odpovědi přikývnu a nalistuju si příslušnou kapitolu ve své učebnici, abychom mohli kytku zpracovat. Pak si nasadím ochranné brýle a natáhnu si rukavice, jeden nikdy neví, co se může pokazit.
"Tak asi se do toho pustíme ne?"
Usměju se na Emily, už se mi trošku vrátila energie a elán, takže nevypadám, tak sešrotovaně, jako na břehu jezera.
"Jestli budeš chtít můžeš si náš výtvor nechat. Tebe tyhle věci zajímají hodně ne?"
Snažím si uvědomit její vztah k bylinkářství a lektvarům v rámci našeho studia, snad si jí s nikým nepletu.
"No tak nejprve nadrtíme ty lístky, to by nemělo být tak těžké."
Začnu připravovat lístky ve hmoždíři a pak příjde ta větší sranda smísit je s nektarem a tedy rozlousknout to nepoddajné poupě.
Pokusím se nožíkem do poupěte dostat ale moc se mi to nedaří (4) ruka se mi stále ještě třese, takže to po chvilce vzdám a nabídnu nožík Emily.
"Promiň nějak mi to nejde, to je to plavání, nemám teď moc jistou ruku. Určitě ti to půjde lépe. Já to budu třeba pomalu rozmíchávat, jak to tam budeš kapat."
Navrhnu jí, abych byl taky něco k užitku a připravím se jí pomoci dílo dokončit.
"Snad nám z toho nevznikne nic strašného."
Potlačím chuť se ušklíbnout.
 
Sinestra Ewing - 20. května 2017 18:47
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

13. září, pondělí

Bylinkářství - Skleník č. 5

Alex, Tristan a okrajově Angela

Obrázek



Postávání před skleníkem díky Grangerové nemá dlouhého trvání. Nenávidím tu odpornou šprtku a nebýt rychlejší Alex, má reakce by byla pravděpodobně velmi přímočará. ,,Škoda, že ji ty jezerní potvory nestáhly až na dno." zamumlám si pro sebe a následuji ostatní k danému skleníku.
Není to sice můj nejoblíbenější předmět a hlínu za nehty také nijak nevyhledávám, ale rozhodně to bude (doufám) příjemnější a klidnější hodina než ta předešlá.
Projdu opatrně kolem stolu, až se dostanu vedle Alex, přičemž si dávám pozor, abych nešlápla do nějakého svinstva. Říkala jsem, že mi nedělá problém ušpinit si ruce, ne boty!
Vzhledem k vlhkosti a teplu, které ve skleníku panovalo si mikinu nakonec sundám. ,,Taky ti příjde zvláštní, jak všichni dělají, jakoby se nic nestalo? Před dvaceti minutama jsme se málem utopili a teď jsme tady, ve skleníku, na další hodině. Myslíš, že o tom vůbec ví?" Kývnu hlavou směrem k profesorce, zatímco si mikinu uvazuji kolem pasu. Přišlo mi divné chování některých profesorů na škole. Je tohle pro ně běžný průběh hodiny? Co kdyby skutečně někdo zemřel? To, jak Hoochová odešla na ošetřovnu jakoby nic, mi přišlo zvláštní. Nic neřekla, k ničemu se nevyjádřila, ani se snad neomluvila za to, jakému nebezpečí nás vystavila! No, Bradavice no. Stejně jako Sanny si všimnu Ryana zápasícího s nějakou rostlinou. Pobaveně se nad její poznámkou usměju, ale bohužel ji už nestihnu odpovědět, protože profesorka začne mluvit. Je rozkošné, jak oba přitahují kdejakou havěť. Wolfram vztekající se nad Krakenem a Ryan rozčilující se nad rostlinou - k sežrání.

Jakmile přijde na výběr dvojic, oplatím Sanny uculení a přišoupnu se blíž k ní. Bohužel - dostala jsem do party jinou blondýnu. Deeinu transgenderní sestru Tristanu. Co se dá dělat, nejsem jako dvojčata z nebelvíru, která jsou k sobě srostlá pupeční šňůrou, abych nad tím fňukala. Smířeně dojdu až k Tristanovi, jehož jméno ve mně neustále evokovalo španělské slovíčko - triste, které k němu také celkem sedělo. Proto jsem měla tendence jeho jméno vyslovovat s mírným přízvukem. Postavím se vedle něj a poslouchám instrukce.
Tristan bude v bylinkářství očividně lepší, třeba zvládne uhrát body i do dvojice. Přemýšlím už dopředu, když z něj vylítne odpověď. Nijak bych to neřešila, kdybych na sobě necítila něčí pohled. Zmateně se rozhlédnu po stole, než se střetnu s pohledem Sanny. Vypadala, že každou chvíli přeskočí stůl a vytrhá Tristaně všechny vlasy. Nemůžu si odpustit pobavené uchechtnutí na její výraz, který raději okamžitě vyžehlím omluvným úsměvem.
Takže budeme vyrábět afrodiziakum.. Nedivila bych se, kdyby to fungovalo i na Cayluse. Ušklíbnu se a sjedu na něj pohledem. Nejsem si jistá, jestli si budu chtít výtvor nechávat. Ještě to přiláká Paula a to ať si mě pak Aysha nepřeje. Nehodlám mít z pokoje hadí jesle.

Tristan se už pustil do práce, kdy se s nožíkem vrhl na otvírání poupěte, aniž by se zeptal, co chci dělat já. Moc galantní asi nebude, ale vlastně mi to dost vyhovuje - tak jako tak bych ho nechala dělat tohle. Ať se o ten lepkavý hnus zaprasí on. Vyhrnu si rukávy od košile a stáhnu vlasy do gumičky. ,,Nechceš taky jednu?" Nejistě se podívám na ty jeho pačesy. Je to poprvé, co nabízím klukovi gumičku.
Vyhrnu si rukávy košile a přišoupnu k sobě hmoždíř. ,,Tak jo.." zamumlám si pro sebe a začnu kytce oškubávat bílé okvětní listy, které házím dovnitř a následně je ve hmoždíři začnu drtit. Ničeho si moc nevšímám, ale zvuk exploze kousek od nás nejde přeslechnout. Jistě, ten idiotský číňan, jak jinak. A dokonce to schytal i někdo od nás. Skloním hlavu k zemi, abych skryla svůj pokřivený výraz, jak se snažím udržet smích kvůli Christině, která teď vypadala jako otočená panda. Ještě, že je tu Tristan, který ví co dělá. Zvědavě se podívám na spolužáka vedle, jak to jde jemu, když trochu nejistě zkrabatím čelo nad stylem, kterým se snažil otevřít poupě. ,,Hele, jsi si jistý, že je tohle správná takti-" nestihnu větu doříct, protože z poupěte vystříkne několik kapek jak na něj, na mě a dokonce i na Angelu vedle. Automaticky si rukama chráním obličej a vypísknu, když mi nektar popálí kůži na předloktí.
,,Estás loco?! Pensé que sabes lo que haces! Esto no puede ser verdad, al principio casi me muero y ahora esta maldita planta!-" Rozčiluju se a mrsknu s rukavicemi na stůl.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 20. května 2017 15:48
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Jezero -> pokoj -> Velká síň -> skleník

Pondělí, 13. září

Richard, Diana



Moje vlasy!
V duchu úpím a snažím se si to háro aspoň uhladit, aby to nebylo tak zlé. Trochu se Dianě zasměju, je to ohraný vtip, ale evidentně nezklame. Na druhou stranu… proč by holka nenosila po kapsách hřeben, že? A náhradní gumičku. Tak musíme improvizovat, no, vytáhnu pásek ze svetru a svážu si hřívu do ohonu. Jo, to je lepší. Aspoň trochu.
Škoda, že se k nám přimotal Thomas, teď si ji zase někam odtáhne. Incestní dvojčata… Jak velké zrno pravdy bude v tomhle drbu…?
Zvednu oči k Dianě, když mě osloví. A… nechápavě na ni zírám. K vám? Ke komu? A na co? Pochopím asi o vteřinku později a spadne mi brada. Jako vážně?! “Ani za bezovou hůlku!“ odseknu dotčeně a velmi mírně mě obměkčí až to šťouchnutí. Hm… takže blbej vtip? Já ti dám dělat si ze mě srandu! “To se bojíš, že bys mě sama nezvládla?“ nadhodím co nejsebevědomějším a nejvyzývavějším tónem dokážu, zvednu se, otočím hezky na patě a s hlavou hrdě vztyčenou mířím k hradu! Bez jediného zaváhání! A až po pár stech metrech popoběhnu, abych dohnala Runu se Seyem, nemusím jít sama. Alastor je totiž v péči Dee, tak tam pro mě není místo už vůbec. Tady snad budu překážet o vlásek méně.

Doběhnu do pokoje dát na sebe uniformu a konečně skočit po hřebenu! Ne že by to zrovna šlo, tohle bude práce na dlouho. Ale podaří se mi v té rychlosti rozčesat aspoň pár předních pramenů, tak to na první pohled nebude tak zlé.
A pak můžu pospíchat zase zpátky dolů, asi přes síň, to je dobrý nápad, dát do sebe aspoň hrnek něčeho teplého! A vcházím zrovna ve chvíli, kdy Thomas ječí na Dianu kvůli… mandarince?! No tak si oloupeš novou, ruce ti neupadnou, ušklíbnu se. Dám si šálek horkého čaje, na cestu si vezmu napěchovaný bagel a pokračuju ke skleníkům. Už mám na čase, hodina akorát začíná!

Slečna Rosalie vypadá nervózně, ale určitě to zvládne! Každý začátky jsou těžký a ona se tu rozkouká, zná nás, tak to nebude tak zlý. I když… s tím rozřazováním do dvojic tak moc aktivní být nemusela. Však hned zaslechnu dvojité stěžování, že jsou vždycky spolu. Protočím oči v sloup. Však to bez sebe chvíli vydržíte! Navíc s Alem to budeš mít dobrý, zakroutím hlavou a rozhlédnu se, kdo padl na mě. A úsměv mi ztuhne na rtech.
Richard… Ou… Zhluboka se nadechnu a přejdu s tichým pozdravem k němu. Ono to možná bude mít i nějakou výhodu, je to sice Richard, ale… je to Richard, je docela dobrej, tak by i náš výsledek mohl být dobrý, ne? No, uvidíme!

Pak už se jen zaposlouchám do instrukcí, po Tristanovi hodím nadšený pohled za těch pár bodů k dobru. Jsme dost pozadu, musíme máknout! Ale jsme orli, my to zvládneme!
Tak dobrá, brýle a rukavice nasadit a můžeme se dát do práce!

“Chceš začít? Nebo to můžu zkusit?“ zeptám se Richarda. Kupodivu mám teď dost klidné ruce, tak pokud nebude nic namítat, poupěte se ujmu. Pomalu, opatrně a… (7) povedlo se! Žádný výbuch se nekonal. Richard může zatím nadrtit ty lístky, já pak přidávám postupně po kapkách nektar. Vlastně nám to spolu docela jde! Až do chvíle, kdy si všimnu, jak se na hladinu lektvaru snáší cosi drobného a tmavého. Řasa! Vztáhnu k ní ruku, ale je pozdě, dopadla na povrch, pak se potopila a začal z ní vyrůstat jakýsi… krystal! “Jejda!“ ujede mi a užasle zírám na náš nepodařený výtvor. Tedy nepodařený, krystal vypadá krásně! “Páni, jedna řasa a co se stane,“ zakroutím hlavou. Kdo ví, čí byla, teď už je to stejně jedno.
“Tak asi znova,“ brouknu a vrhnu se na další poupě! Mám v tom už praxi, tak se to podaří ještě lépe (10). Tak snad už nás druhý pokus nezklame!
 
Blagden Graves - 20. května 2017 15:43
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e149123.jpg

Ošetřovna > K jezeru > Skleníky
Ettariel Darienn Renoire, Felix, Profesorka Primrose, spolužáci

Pondělí, 13. září


"Felix. Aha. Ještě... si moc ostatní nepamatuji," pousměju se o něco. "Ani já ne... zdá se, že bych si měl začít zvykat... Pokud počkáš, budu rád."
Kde jsou skleníky, vím... přibližně. Že bych si o sobě myslel, že tam už svedu z ošetřovny trefit tou nejkratší cestou, to ovšem ne, takové iluze nemám.

Pozorně vyslechnu ošetřovatelku. Ale ne, to by mě vážně nenapadlo, acciem... bez vlastní hůlky a patrně nikoho, komu by se k jezeru chtělo znova, zkoušet přivolávat pro mé krásné oči - ovšem, jízlivá slova či úšklebky nechám si pro sebe. Příjemně se na zdravotnici usměju. "Dobře. Zkusím to..." nějak vyřešit. Sám. Proč by mi pomáhala třeba bába, díky jejímuž nápadu se půlka třídy přiutopila, žeano.

Dál však už nemám důvod otálet a vyrazím za Felixem, pryč z ošetřovny.
"Vadilo by ti, kdybychom se před skleníky stavili ještě jednou k jezeru? Bez jiné hůlky tu svou sotva přivolám," oslovím jej. Pokud souhlasí, tím lépe. Pokud ne, zkusím, zda-li mě neosvítí génius bezhůlkové magie.

Tak či tak, na hodinu nejdu dřív, než svou hůlku najdu... Jezeru se ale nějak vracet sebrané nechce. Když už už se zaraduju, že jsem ji objevil, uvědomím si, že co se v mých prstech omotané nějakým žabincem či čím to nachází, je úplně jiná hůlka, s vyrytými iniciálami. Pro Merlina už!
Po dalších pokusech však konečně svírám v ruce i svou hůlku, i když čímsi oslizlou, naštěstí však v jednom kuse.
Obě hůlky na kraji jezera opatrně opláchnu, připraven bleskurychle skočit nazad, kdyby z vody zase něco lezlo - tady si ještě jeden vypěstuje fóbii z jezer.
Pak už, plavky neplavky pod šaty, rovnou spěchám do skleníků, převléct se můžu zajít jinou přestávku.

"Dobrý den... omlouvám se, zdrželi jsme se na ošetřovně a u jezera," pousměju se na sympatickou profesorku obcházející studenty.
"Ztratil ještě někdo v jezeře hůlku?" zvednu svůj nález do vzduchu, aby na něj bylo vidět, a pokud se někdo přihlásí, předám mu ji. Pokud ne, zanechám ji u profesorky, třeba patří někomu jinému, z jiného ročníku, a byla tam déle než od našeho tělocviku, kdo ví.

Nechám se pak přidělit do své dvojice, k jakési nebelvírce. Už pokouší svoje štěstí s nožíkem u jakési květiny... Moment, to je Ipaasha? Zaujme mě to. Znám ji z přísad do různých jedů, potenci ublížit či rovnou zabít má i plně sama o sobě... Zajímavé, že jedna profesorka nás vymáčí v ledovém jezeře plném agresivních mrch, a druhá nás nechá šťourat do rostlin schopných zranit hned několika způsoby.
"Ahoj," usměju se i přesto přívětivě na nebelvírskou, nasazuje si přitom rukavice a brýle.
"Můžu?" natáhnu se po nožíku, a poklidně květ bez výraznějších problémů přiměju vydat nektar (7).
 
Diana Gabriela Black - 20. května 2017 14:18
217783139.jpg

Jezero ---> Společenská místnosti ---> Velká síň ---> Skleník č. 5


Pondělí 13. září
Thomas, Cass, Alastor a zmínění



Zazubím se, když Cass odpoví na moji otázku. Hřeben? Kde bych ho asi tak vzala? „Jasně! Běžně ho s sebou nosím, ale zrovna denska jsem ho zapomněla,“ odvětím na její otázku a cukají mi koutky. V tom se do našeho rozhovoru vmísí Thomas. Trošičku se na něj zamračím, ale hned na to se mi v obličeji objeví výraz typu: Jasně! Málem bych zapomněla. „Hele, Cass,“ začnu a nakloním se k ní blíž. „Nechtěla by ses k nám čas od času přidat,“ pronesu zcela vážně. Nechám ji chvilku na rozmyšlenou, ale hned na to do ní šťouchnu a zazubím se, aby věděla, že je spíš takový žertík.

Nakonec pro nás všechny přijde Hoochová a dohlíží, aby v okolí jezera nikdo nezůstal. „Měj se,“ řeknu Cass, když se zvedám na nohy, abych vyrazila s bráchou zpět na hrad.

„Proč ne? Je to docela kočka,“ odvětím bráchovi. „Pfff, nějakej náročnej, ne? Chytrá, fešná, vysoká a s dlouhýma nohama a tobě se snad nelíbí! Se snažím klofnout někoho ucházejícího o koho bychom se podělili, ale ty pořád hledáš nějaký mouchy,“ dloubnu do něj a nechám se obejmout kolem ramen. „Však víš, že mě jen tak něco nesrazí! Je dobře, žes byl poblíž, pochybuju, že by mě vytáhnul někdo jinej. Většina mě chce za to rozcvičku asi zabít,“ snažím se to trochu odlehčit.

Skákneme se převlíct a brácha by to hned bral směr skleník. To by ale nešlo! „Kam chvátáš? Vezmem to přes jídelnu. Tušíš ty vůbec jakej mám hlad,“ zeptám se, ale na jeho reakci vůbec nečekám a pokračuju vesele dál. „Plavání a následný boj o život jednoho pořádně vyhladoví. Nezdržuj zase,“ naznačuju mu, aby přidal do kroku. Tak co si dám? Jo, nějaký pečivo by šlo. Hmm... co ještě? Trocha nějaký zeleně, aby se neřeklo. A hele banán, ten já ráda. Jablíčko si vezmu na později. A hele oloupaná mandarinka... Hned jakmile jí zmerčím, čmajznu ji bráchovi přímo od huby. Není to skvělé, když máte hodného brášku, který vám jí oloupe? Tak ale tos přehnal!!! Zamračím si na něj, když na mě zvýší hlas a řekne mi Gabrielo! Naježím se a prskám jako kočka. Moc dobře ví, jak nesnáším, když mi říká tak říká. Gaby, Gabčo klidně, ale Gabrielo... Alexandře!!! Zavrčím a startuju do běhu, abych ho dohonila a trochu propleskla.

Teď mi to bohužel nevyšlo, protože jsem dorazili ke skleníku. A kdybych se do něj pustila, tak by vyšla profesorka a hrozí, že by nám mohla strhnout nějaké body. Přikradu se k bráchovi a opřu se mu o rameno a společně s ním nahlížím tabulí dovnitř. „Copak za to můžu,“ řeknu nevinně ohledně jeho poznámky vztahující se k mému neustálému hladu. Co na to říct? Jsem prostě nenasytná a je lepší mě šatit než živit. „Škoda, že nemůžeš mít nic s profesorkou. Tuhle bych ti i možná povolila,“ dloubnu do něj. Jedno se musí nechat, profesorka Rosalie A. Primrose je se svojí nervozitou vskutku roztomilá. „Měli bychom jít dovnitř,“ pohodím hlavou ke vchodu do skleníků.

Zajímavě to tady voní, ale vlhký vzduch a vyšší teplota mi není dvakrát příjemná. Přeci jen mám raději chladnější prostředí a čerstvý vzduch. COŽE? Co to má znamenat? Prej prosím vás, abyste se rozdělili do dvojic. Jeden by usuzoval, že si může parťáka vybrat zcela dobrovolně, ale ono ne! „Přesně! My jsem ve dvojici vždycky spolu,“ přidám se k bráchově stěžování. „To není fér,“ povzdechnu si a chvilku si mumlám pod vousy, když jdu k vybranému partnerovi.

„Zdá se, že budeme pracovat spolu,“ řeknu Alastorovi, „snad nám to půjde.“ Profesorka začne s výkladem a zadáním úkolu. Afrodisiakum? Ó lalá! V hlavě se mi roztočí kolečka, jak bych si s tím mohla udělat z brášky dobrý den. Mezitím se profesorka ptá na účinky nektaru a brzy na to dostane odpověď. Kolečka se stále otáčejí a přestanou, když vyjde najevo, že se jedná o afrodisiakum pro zvířata. Jaká škoda...

„Chceš to zkusit,“ zeptám se Alastora, který ale nechá mě, abych se do toho pustila. Předtím ale než začnu, tak se ksichtím na bratra a snažím se ho znérvózňovat, aby se mu nedařilo. „Ou yes!“ zaraduju se v duchu, když vidím, že mu to nejde. Nasadím si ochranné brýle a natáhnu rukavice – možná trochu moc demonstrativně. Celé to divadlo má jen jeden jediný účel, provokovat Thomase. Celým tím výstupem společně s pohozením hlavou mu říkám: Koukej, jak se to dělá!

Sakra! Nožík se mi sjede a nepodaří se mi poupě otevřít (4). Povzdechnu si, ale co se dá dělat. Uklidňuje mě ovšem vědomí, že Thomas nebyl lepší než já! „Zkus to ty,“ předám svému spolužákovi nejdříve ochranné brýle, a potom rukavice. Po očku sleduju bráchu a jeho společnici, jak se jim daří. „Super,“ řeknu nadšeně, když se podívám zpět na Alastora, který měl větší úspěch než já. „Pustím se do těch lístků,“ řeknu mu a dám okvětní lístky do hmoždíře, abych je mohla podle instrukcí nadrtit na jemno.

Najednou se ozve exploze, rozhlédnu se kolem, abych našla její příčinu. Mám co dělat, abych nevyprskla smíchy, když vidím Christinu De Spontin, jak má začouzený obličej a jen bílý pruh po brýlích. Koutky mi cukají opravdu silně.

Profesorka prochází kolem a dívá se pod ruce, jak to jejím studentům jde nebo nejde. Trošililinku se na Thomase zamračím, když dostane pochvalu, jak mu s Nairou jde. Těší mě, že se mu daří, ale moc dobře vím, že jakmile bude mít možnost, tak si do rýpne, jak se mi nedařilo.

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.80811095237732 sekund

na začátek stránky