Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:05Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:59Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Rosalie Anne Primrose - 20. května 2017 11:49
2j0mi6t1585.jpg

Bylinkářství

Pondělí, 13. září

Tristan, Kenji, Christina + označení



Jsem až překvapená tím, jak snadno zatím hodina probíhá. V duchu jsem se připravovala na všechno možné i nemožné, ale prozatím to vypadá, že má první hodina nebude až taková pohroma, jak jsem si původně představovala. Jsem sice neskutečně nervózní z toho, jak na mě všichni upírají svou pozornost a stále se mi potí dlaně, ale někteří se na mě i povzbudivě usmívají, za což jsem neskutečně vděčná. Je mi jasné, že ne každého Bylinkářství baví, ale mít tu pár studentů, kteří jsou podobně zapáleni pro věc, jako jsem já, to je neskutečná úleva.
Tristan na mou otázku pohotově odpoví, čímž vyslouží své koleji body. Rozdávám je ráda a určitě do konce hodiny vytvořím nějakou příležitost, při které by moji studenti měli možnost získat další. Na Alex se jen usměji. Zdálo se, že jí Tristan skočil do řeči, ale snad bude mít příště větší štěstí.
Jen, co nakročím, že kolem stolu udělám kolečko, zastaví mě Kenji. Nečekala bych, že se o tohle bude někdo zajímat a skutečně je to věcný dotaz.
„Vábidlo funguje na všechna zvířata bez ohledu na jejich druh. Ipaasha vznikla experimentováním a křížením různých odrůd květin. Takže ano, dá se předpokládat, že bude mimo jiné použita i k vytváření nových živočišných druhů. Účinkuje i na ptactvo a hmyz.“ Snažím se mluvit tak, aby mě slyšeli i ostatní pro případ, že by někdo měl podobný dotaz. „Proto by bylo nejlepší, kdybyste si výsledný produkt uschovali na místě, kde nebude vaše mazlíčky provokovat.“ Poradím mu nakonec a pak ho nechám, aby se dál věnoval své práci. Sotva ale udělám pár kroků, ozve se první rána. Prudce se otočím a doběhnu zpět.
„Všichni v pořádku?“ starám se, ačkoli vím, že exploze z tak malého množství nikdy nejsou tak hrozné, aby opravdu ublížily a na jed nebo případné popáleniny tu máme tolik protilátky, že by tu nikdo nemohl přijít k vážné újmě na zdraví. Přesto se ale zděsím, když si všimnu slečny Spontinové stojící kousek od Kenjiho. Muselo jí to explodovat kousek od obličeje, protože její pečlivě upravená tvář je začouzená, včetně brýlí, přes které momentálně nemůže vůbec nic vidět. Vlasy má vpředu zježené a konečky ofiny maličko ožehlé.
Vytáhnu ze své kapsy kapesníček a podám jí ho, aby se mohla očistit. Když si sundá začouzené brýle, zůstane po nich čistý pruh kolem jejích očí. Musím se kousnout do jazyka, abych to nijak nekomentovala nebo se snad nezasmála. Dle jejího výrazu na to rozhodně nemá náladu a já bych ji nerada provokovala. Ačkoli mi právě teď připomíná podrážděnou pandu a ta vypadá jakkoli, jen ne hrozivě.
„Dávejte pozor, prosím.“ Svou lehce káravou poznámku směřuji na Kenjiho, který – jak se zdá – toto zavinil. Nebylo by nic jednoduššího, než ji očistit hůlkou… což mi připomíná.
„Zapomněla jsem vám říct jednu věc. Mého hodiny budou probíhat bez pomoci hůlek. Nosit si je samozřejmě smíte, ale používat je nebudete. Ráda bych, abyste toto respektovali.“ Upřímně doufám, že s tím problém mít nebudou. Je s ní sice vše mnohem snazší, ale měli by se umět obejít i bez ní. Asi nemusím zmiňovat, že porušení mého přání bude trestáno strhnutím bodů.
S tím je opustím a dál obcházím kolem stolu. Nesouhlasně pohlédnu na Acai, když svému partnerovi uštědří pohlavek. Její sklon k násilí by se měl začít řešit. Takhle se dívka chovat nemá. Nicméně svůj problém si vyřešila.
Musím říct, že většina si vede velmi obstojně. Například Deirdre, která si bez partnera vedla skvěle. Jen dávkování nektaru neodhadla a celá směs jí začala divočet. Chvilku to vypadalo, jako by se jí snažila z misky odtančit.
Wolframovi s Ryanem se zase nějakým zázračným způsobem podařilo svou směs proměnit v duhovou pěnu a zamazat s ní i své nejbližší okolí. Z toho by určitě měla radost Coraline. Pokud si dobře pamatuji, tak to byla právě ona, kdo byl posedlý jednorožci a duhami. Richard s Cassandrou měli místo směsi krystal. Upřímně nechápu, jak se jim to mohlo podařit, každopádně jsem oběma párům doporučila, aby začali znovu a Dee, aby přidala okvětní plátky.
Ale třeba takový Thomas a Naira jsou šikovní, za což je nezapomenu pochválit. Stejně jako Barbaru s Erikou a pár dalších, u kterých nevidím pohromu nebo neslyším výbuch.
 
Acai Luqueba - 20. května 2017 09:38
215783.jpg

Bylinkářství

Pondělí, 13. září

Rory, Profesorka + ostatní



Jak se tak na Roryho dívám, zvažuji, zda jsem neměla radši držet hubu a nic se ho neptat. Třeba je to pro něj až příliš citlivé téma. Asi stejně citlivé jako deník Cassandry, který by mi na mou žádost určitě neukázala. Zarytě mlčí a zaraženě na mě civí. Kdo ví, co se mu právě honí hlavou. Ani si nejsem jistá, zda to vůbec chci vědět. Po pár minutách se mi zdá, jako kdyby už ani nekoukal na mě, ale odebral se do svého vlastního světa. Každopádně mě to všudypřítomné trapné ticho neskutečně znervózňuje. V jednu chvilku hubu nezavře a v té druhé je němý. No… nikdo neplánuje vraždu nahlas, že jo.
Už se nadechuji, že pro mé vlastní bezpečí svůj dotaz stáhnu a odeberu se do skleníku, ale to se Rory konečně ozve. Musím se smát nad jeho zmateností. Ten kluk je úplně mimo. Na mou otázku sice odpověděl kladně, za což jsem ráda. Už teď se těším na jeho výtvory. U nás by ho za to nejspíš ukamenovali. Ty kecy s tím, že fotky kradou duše, prosím… Nejde mi přes rozum, jak tomu v dnešní době ještě může někdo věřit. Malou myšlenkovou odbočku hned opustím, abych byla schopná s Rorym držet krok. Původní téma samozřejmě okamžitě opustil a z mých slov si vybral jenom tu část, která se mu zamlouvala. Ale komu to vadí. Je to lepší, než kdyby na mě tupě zíral.
„Takže… je to taková fotografická kamasutra.“ Shrnu jeho výčet poloh jediným slovem. Je ujetý, když kvůli jedný fotce málem vypadne z okna, ale na druhou stranu, chytání zlatonky v takové výšce taky není zrovna bezpečný. Je šílený, co jsou lidi schopní risknout pro to, co mají rádi.
„Kde si tady ty fotky vyvoláváš? To ti tu Brumbál zařídil nějakej ateliér nebo tak?“ Nesnažím se násilně vracet k původnímu tématu. Prostě jdu s proudem jeho myšlenek a nohy mě automaticky donesou až do skleníků k ostatním našim spolužákům. Nejsou tu všichni, ale předpokládám, že ta hysterie na jezeře se bez zranění neobešla. Pozdravím profesorku a s širokým úsměvem si s Rorym po boku zaberu jednu z květin.
Skleníky jsem vždycky milovala. Speciálně ty s tropickou flórou. Jejich teplo, vůně a vlhký vzduch mi připomínal domov. Stačilo jenom zavřít oči, odmyslet si štěbetání spolužáků a zdejší mírumilovná atmosféra mě přenesla do divoké přírody, na kterou jsem byla zvyklá a kterou jsem tak milovala. Jako instantní antidepresivum. Byla jsem najednou tak klidná jako nikdy.
Výklad profesorky pozorně poslouchám a zapisuji si poznámky, které se v učebnici neobjevily. Za ten poslední týden, co jsem sekala latinu, jsem zjistila, že učebnice nejsou úplně k ničemu. I když ty moje jsou salátového vydání. Jsem celkem nadšená, že si můžeme výsledek nechat. Umím si představit, jak bych s tím v případě nouze mohla naložit. Kdyby se mi sovička ztratila, mohla bych ji pomocí toho přilákat zpátky. Spolu s další hromadou zvířat. Kdo ví, jak je to silný.
„Si piš. Jsem expert.“ Zazubím se na Roryho, když si odkládám mikinu, vyhrnuji si rukávy košile k loktům a nasazuji si pomůcky. Rukavice mi jsou sice větší, ale naštěstí nebudu pracovat s nožem, takže to tolik neřeším. Pozorně se rozhlédnu po ostatních. Dvojice jsou fajn. Mohla jsem dopadnout mnohem hůř. Pohled mi padne na Cayluse, který je spárovaný s Alex a hned naproti nám. Měla bych se sebou něco udělat. Nemůžu se mu vyhýbat věčně. Ani Jordyn ne. Učebnici nechávám otevřenou na straně, kde se nachází dnešní látka, a dám se do odtrhávání bílých lístků.
Docela sebou trhnu, když se ozvou první rány, jak někdo s kytkou neoperoval tak opatrně, jak by měl. Ze soustředění mě to ale nevytrhne a tak se hned vracím k naší práci.
„Za každým lístkem bys měl dát optimálně tři kapky nektaru. Prej.“ Upozorním Roryho trochu zadýchaně, jak se snažím do drcení dávat do nejvíc síly. Zírám přitom do poznámek, které jsem si udělala ještě před hodinou. Pro jistotu se ale podívám ještě do učebnice. Nerada bych, aby nám celá směs explodovala. Když se ale otočím k učebnici, kterou jsem operativně nechala mezi námi, je na ní odložený nůž opatlaný od nektaru a část, kde by měl být popsaný postup, je vyleptaná až na desky. Od Mandragory po Ipaashu je má učebnice naprosto nepoužitelná.
„Hej…“ Zamračeně vzhlédnu k Rorymu, abych zjistila, že opět zírá někam do prázdna, aniž by ho zajímalo, co se děje kolem něj. „Kam čumíš?!“ nasupeně zvýším hlas, aby mě slyšel, a speciálně kvůli němu si stoupnu na špičky, abych mu mohla dát pohlavek. Když se dostane ze svého transu, ukážu mu zničenou učebnici. „Já se z tebe poseru. Soustřeď se, trubko.“ Brblám si pod vousy a odhazuji učebnici do tašky. Teď už je mi k ničemu. „Říkala jsem, že za každým lístkem by měly jít tři kapky nektaru.“ Zopakuji mu, protože pochybuji, že mě před tím poslouchal.
 
Deirdre Airimoy - 20. května 2017 09:11
dd4714.jpg

U jezera ---> Pokoj ---> Skleník č. 5


Alastor, případně zmínění

Pondělí 13. září



Al už vypadá daleko líp než před chvilkou. Zavrtím hlavou.
"Kdepak, bohužel jsem byla v té pomalejší skupině, na které si ty potvory smlsly. Naštěstí mě zachránila Barča od nás, takže jsem se dostala ven. Ale bylo to hnusný,"otřásla jsem se při představě těch hnusných chapadel. Kouzelné tvory jsem měla sice ráda, ale některé bych s radostí vynechala. Polibek mu s radostí oplatím ještě jednou a nechám ho, aby se dooblékl sám. "Masáž by byla super, děkuju." Zrůžoví mi tváře. Na jeho plán s převléknutím pouze kývnu a každý se rozejdeme svou cestou. Na pokoji se rychle převléknu do čistého hábitu, nezapomenu hůlku a tašku s pomůckami na vyučování a náramek od Prince, který si připnu na ruku a schovám pod rukáv hábitu.
Nakonec se vydám za Alem, s kterým společně vyrazíme do Skleníku. Času máme ještě poměrně dost.
"Tajné chodby? Já jsem pro. Sice si nejsem úplně jistá, jestli zrovna já jsem ten pravý parťák pro něco takového, ale pokud nás nikdo nechytí... tak proč ne." O další body jsme už přijít nemohli. Za jakoukoliv cenu.

Nechám Alastora Alastorem a vydám se do Skleníku. Naštěstí jsme tu včas, a tak zaujmu své obvyklé místo u svých spolužáků. To ale nemá dlouhého trvání, jelikož přicupitá Rosalie a po pozdravech nás rozdělí do dvojic. V duchu zaúpím. Mohlo to být samozřejmě horší, ale nemohla mi dát alespoň někoho, kdo tu už je? Nehodlala jsem se těch kytek dotýkat víc než bylo nutné. Mrzelo mě, že tu není Zahradník. Ten by určitě věděl, co dělat a za další šálu by to za mě určitě udělal.

Mlčky jsem poslouchala profesorčin výklad a občas souhlasně pokývla. Otevřela jsem učebnici s danou kytkou a očima přelétla postup. Vypadalo to poměrně náročně. Odpověď jsem samozřejmě nevěděla. Jak jinak. Počkala jsem, až výklad skončí a pochybovačně si prohlédla nářadí. Pořád jsem doufala, že každou vteřinu do dveří vrazí Felix, ale takové štěstí jsem bohužel neměla.
S pozvdechem jsem si tedy ještě jednou přečetla postup, nandala si ochranné brýle i rukavice a s nepřátelským výrazem jsem zírala na kytku. Dávala jsem si na čas. Po očku jsem sledovala Thomase a Nairu. Jelikož tu můj parťák není, nejprve se rozhodnu rozdrtit bílé okvětní lístky. Snažím se co nejpřesněji dostát tomu, aby byly nadrcené co nejjemněji. Když svou práci uznám za vhodnou, přesunu se k poupěti. Chce to jen klid. Vezmu opatrně nožík, vezmu poupě a velmi opatrně jej začnu rozřezávat. Jsem příjemně překvapená, když se mi to povede bez jakékoliv nehody (8). Jsem příliš zabraná do práce, než abych vnímala své kolegy. Když mám poupě dodělané, nadechnu se. Teď ta nejhorší část. Ruce se mi trochu třesou, ale se zaťatými zuby a velkým soustředěním se pustím do kapání nektaru.
Kde je sakra ten Moore?
 
Rory Callaghan - 20. května 2017 01:23
13fd1b012bc8212827c6153ff89f6330timursimakovbadboys(1)kopie3414.jpg

Skleník č. 5

Pondělí 13. září
Acai, Rosalie + ostatní



“… nebo u toho můžeš taky ležet… nebo klečet. Nebo sedět… hlavně záleží, jak je ti to nejpohodlnější, nebo jak to vyžaduje situace,“ vyprávím Acai po cestě ke skleníku a u toho na prstech levé ruky zaujatě vypočítávám jednotlivé polohy. “Zrovna tři – možná čtyři? – dny zpátky jsem u toho byl vykloněný z okna tak, že jsem málem vypadl. Ale myslím, že to stálo za to. Povedlo se mi ty sovy vyfotit, zrovna když vylétaly ven, ale přitom ještě nebyla úplná tma, takže až ty fotky vyvolám, snad by z toho něco mohlo být.“
Význam mých slov už mi dávno mává z okna vlaku.
“Jestli vyjdou dobře, mohl bych ti to někdy ukázat…“
A teď už dávno odjel expresem na sever. Ke skleníkům dorazím jako nevinnost sama.

Skleníky mám v Bradavicích obzvlášť v lásce. Hodiny bylinkářství sice nepatří k těm, které by mě vyloženě zajímaly z praktického hlediska, ale rád sem chodím prostě pro ten dobrý pocit z přírody celého světa. Jednou za čas se obklopit flórou domácí i exotickou – plíce plné vůní, měkká hlína pod rukama, příjemné teplo v zimě i chládek za teplejšího počasí. Líbí se mi vláha, která stéká po oknech skleníku, i kamínky, které člověku občas zakřupají pod nohama. A jako snad každý aspirující fotograf nikdy nepropásnu příležitost obdivovat rostliny. Barvy květů, tvary listů, kompozice, kontrasty. Rád si myslím, že jsem si za ta léta nějak vycvičil oko pro detail – a z estetického hlediska je skleník jedním z nejlepších míst, kde ho trénovat. Jsou horší místa, kde trávit volný čas.

Profesorka se zdá být trochu nesvá. Docela to chápu, dosud jsme ji myslím zažili jen jako asistentku ve sklenících a občasnou výpomoc. Stoupnout si před třídu teenagerů asi dá leckteré povaze zabrat. Snažím se tvářit normálně a jsem rád, že Tristran zodpoví její otázku. Vlastně ani ne proto, že nám tím získal nějaké body, ale protože jsme tím dali najevo, že profesorku vnímáme. Myslím, že to je dobře.

Snažím se tedy vnímat a zapamatovat si instrukce, které dostaneme. Bohužel marně. Polovinu jich vypustím z hlavy ještě dřív, než si nasadím si brýle a rukavice.
“Doufám, že sis z toho zapamatovala víc, než já,“ prohodím konverzačním tónem k Acai. Počkám, než se i ona dostatečně vyzbrojí proti rostlině, a pak automaticky vezmu do ruky nožík a začnu okvětní lístky drtit. Tohle jsem si ještě zapamatoval. Brzy z nich začne vytékat bílá šťáva a mě ten úspěch tak potěší, že nožík odložím a začnu se rozhlížet, kde co lítá. A v tu ránu už nevím, co děláme, protože se soustředím na to, jak světlo svítí skrz poloprůsvitné listy jedné z popínavých květin u stropu, o které ani nevím, jak se jmenuje...

Je to vlastně taková obyčejná, klidná hodina. Hned potom, co se skoro polovina pátého ročníku utopila ve školním jezeře, a druhá se ještě pořád nevrátila z ošetřovny. Takové běžné bradavické pondělí.
Počkat--
My si z téhle hodiny můžeme odnést afrodiziakum?
 
Rebecca Eliah Riel - 19. května 2017 19:03
becca227200.jpg

Jezero -> kolej -> skleníky

13.září


všichni zmínění + Quinton

Obrázek



Radost z třetího místa netrvala dlouho, protože moji spolužáci začali křičet, než jejich hlavy mizely pod hladinou. Nechápu, co se děje, ale to už cítím na své noze jednoho z těch nechutných ďasovců. Zaječím, jako by mě na nože braly, ale Hoochová mi přiletí na pomoc. Vytáhne mě z vody, ale bohužel se mnou na břech dotáhne i jednoho z ďasovců. Druhou nohou do jeho hlavy kopu tak dlouho, dokud se nepustí a znovu nezmizí ve vodě.

Jsem svojí vlastní zkušeností tak traumatizovaná, že si ani nevšímám ostatních, dokud je nezačne na břeh házet kraken. "Jen další normální den v Bradavicích!" pronesu nahlas zhnuseně, zatímco se zvedám a začnu si sbírat svoje věci. Hoochová pošle zraněné na ošetřovnu, ale moje škrábance jsou tak povrchové, že to nestojí za řeč.

Místo toho se spěšně vydám na hrad, abych se mohla po té nepříjemné zkušenosti vysprchovat. Škrábanečky pod vodou pálí a já tak pod sprchou vydržím jen několik minut. Na pokoji přemýšlím, jestli mám čas si chvilku zchrupnout, ale nakonec se to rozhodnu neriskovat. Obleču se do uniformy se svetrem, protože venku nechci zmrznout, a zamířím do skleníků.

Ve sklenících jsem přiřazená ke Quinovi. Raději bych byla s někým z havraspárských, u kterých jsem věděla, co umí, ale nehodlám se s profesorkou hned na první hodině přít. I když tenhleten byl proslulý tím, že si myslel, že patří do Havraspáru. Kriticky ho sjedu pohledem a rozhodnu, že Mrzimor mu musí stačit.

Poslouchám profesorčin výklad a když Tristan správně odpoví na otázku, ukážu mu zvednutý palec. Body jsme potřebovali, s naším místem jsem rozhodně nebyla spokojená. Když nás profesorka vyzve, nandám si brýle a rukavice. "Já si vezmu na starost poupě, jestli proti tomu nic nemáš," řeknu Quintonovi. Nečekám na jeho odpověď a vezmu do ruky nožík - nějak mu s ostrými věcmi nevěřím. Jestli má někoho pořezat, ať si to odnesou ostatní mrzimorští. "Ty můžeš zatím rozdrtit lístky," řeknu a přistrčím je k němu. Snad mi u toho neublíží. Nejistě se usměju a snažím se tvářit povzbudivě.

Netrvá mi to dlouho a poupě pomocí nožíku otevřu (8). Svádím to na to, že v lektvarech něco rozlupuju v jednom kuse, a taky trochu toho štěstí. Počkám, dokud Quinton nerozdrtí lístky a mezitím jen tak bloudím očima po skleníku. Proto se dívám přímo na Kenjiho, když ohodí svoje okolí nektarem. Přikryju si pusu rukou, aby neviděli, jak jsem vyprskla smíchy.
 
Naira Sinclair - 19. května 2017 18:17
nairah1787.jpg

Jezero -> kolej -> skleníky

13. září

všichni zmínění + Thomas

Naštěstí jsem už na břehu, když se strhe to neštěstí. Nevědomky taky vykřiknu, když se začíná ozývat řev z vody, ale mně nic nehrozí. Pomáhám vytahovat z vody všechny, kdo se dostanou blízko ke břehu, ale hlouběji se neodvážím ze strachu, že mě taky něco stáhne. Někteří to vzali lépe než ostatní, kteří hystericky vzlykají. To, že oliheň vyvrhne zbytek na břeh, sleduju z otevřou pusou a přemýšlím, jestli jsem se náhodou nepraštila do hlavy.

Jak se to rychle stalo, tak to rychle skončilo. Tak nějak se skupina u břehu rozpustí a někteří míří na ošetřovnu, aby si nechali ošetřit svoje zranění. Já jsem v pořádku, tak zamířím místo toho na kolej, abych ze sebe mohla smýt pach řas a jezera. Když jsem v tom, umeju si i vlasy, i když je mi jasný, že budou připomínat horkovzdušný balon, až mi uschnou. Fakt díky mami, nadávám v duchu na její africké geny pod sprchou.

Na pokoji si vlasy vysuším a obleču si čistou a hlavně suchou uniformu. Na bylinkářství se těším, je to můj oblíbený předmět a profesorka Rosalie se ke mě vždycky chovala hezky. Ale nemohla jsem si to brát osobně, ona se chovala hezky ke všem, žejo.

Musím vymyslet, jak se nějak nenápadně pochlubit tím, že jsem věděla, na co je škytník.

Na bylinkářství zamířím rovnou ke skleníku a stoupnu si vedle Thomase, který se ksichtí kvůli tomu, že ho profesorka oddělila od jeho dvojčete. Protočím oči. Jste snad srostlý u boku nebo co? pomyslím si, ale rozhodnu se, že tohle mi hodinu bylinkářství rozhodně nezkazí.

Když se profesorka zeptá na účinky lektvaru, vidím, jak se Alex už už nadechuje, když jí do toho vpadne Tristan. Pohoršeně otevřu pusu, ale zase ji zklapnu. Raději svoji zlost nad našemi ukradenými body usměrnuji do našeho úkolu, protože Alex je rozzlobená za celý ročník a mě k tomu nepotřebuje. Začnu zhurta drtit lístky, zatímco Thomas se pokouší otevřít poupě. Neúspěšně.

Přemýšlím, že nabídnu pomoc, ale on o ni nakonec požádá sám. "Platí," řeknu a vesele se usměju, když nabídne přenechání lahvičky. Možná bych s ní konečně mohla najít jednorožce, který mi pořád utíkal. "Já raději bylinkářství, na lektvarech se nemůžu soustředit, když kolem mě Snape krouží jak nějaká zlá předtucha," dodám a převezmu od něho poupě, které bez nějakých větších problémů ho rozlousknu (9). "Přistrč mi sem ty nadrcený lístky, prosímtě," řeknu Thomasovi a začnu k nim nektar opatrně přidávat.

Trhnu sebou, když uslyším menší výbuch. Kenji nebyl dostatečně opatrný a trochu nektaru skončilo na Týně. Soucitně syknu. No, alespoň jsme od nich dostatečně daleko.
 
Ogata Kenji - 19. května 2017 16:45
kenji306.jpg

Pondělí 13. září



Sprchy >> Kolej >> Skleník



Ryan, Maureen, Rosalie



Jakmile nás Hoochová z hodiny propustí, beze slova zamířím zpátky k hradu. Mé kroky vedou přímo do umýváren, kde mám v plánu ze sebe v následujících minutách udělat opět člověka. S mým současným zevnějškem se totiž nemůžu ukázat na další hodině, což potvrzuje skutečnost, že se při cestě kolem zrcadla leknu sám sebe. Po pravé noze se mi táhne několik škrábanců, ve vlasech mám kusy řas a písek z břehu cítím i mezi půlkama. Nemám ponětí, jak se tam dostal, to bohužel nemění nic na faktu, že je to zatraceně nepříjemný. „K čertu s tělocvikem.“ zabrblám nespokojeně, když ze sebe drhnu zbytky nečistot. Některé se smývají lehce, jiné jdou trochu ztuha, avšak s výsledkem jsem nakonec v rámci možností spokojený. Jen co je má očista u konce, odeberu se s mnohem lepší náladou na kolej, kde se převleču do uniformy. Teď už mi zbývala jen jedna věc a to najít učebnici bylinkářství, kterou jsem naposledy viděl… Ani nevím kdy. Možná někdy před prázdninama? Nejprve prohledám všechny šuplíky společně s kufrem, jenže po učebnici jakoby se slehla zem. Nakonec jí nacházím pohozenou pod postelí, s několika vytrhanými a prapodivně okousanými stránkami. „Co to? Kdo to udělal?“ podivím se, když si nebohou knížku prohlížím.
Že by na ní narazil Christianův Arwin a trochu si s ní pohrál? Nebo snad utekl Erice králík? Ty otisky zubů by tomu nasvědčovaly. „No, pořád lepší něco, než nic.“ Pokrčím rameny. Nezáleží přeci na tom, v jakém stavu učebnice je. Hlavní je, že jí mám, ne? Někteří spolužáci jí nebudou mít vůbec, takže jsem na tom ještě dobře a snaha se cení. K tomu by měla profesorka Primrose přihlédnout, i když u ní o její shovívavosti nepochybuji. Ať už to bylo během divadelního kroužku, nebo jen v chodbách hradu, vždy se chovala velmi mile a vstřícně. O bylinkářství to určitě nebude jiné. Takový Snape by si z ní měl vzít příklad.
S učebnicí v podpaží a psacími potřebami se vydám ke skleníkům, kam přicházím přesně na čas. Hlouček spolužáků zrovna vchází do jednoho z nich, proto rychle zapluji na konec řady, kde shodou okolností narazím na Ryana.
„Čau kámo.“ pozdravím ho, když v tom si všimnu neodbytného šlahounku, který se mu obtáčí kolem ruky. „Co to je za úchylnou rostlinu?“ podivím se a pro jistotu trochu poodstoupím. To kdyby si květina náhodou uvědomila, že se jí už Ryan nelíbí a poohlížela se po někom jiném.
Krátce nato nás profesorka všechny přivítá a rozdělí do dvojic. Společnost mi tentokrát nedělá nikdo z mých Nebelvírských přátel, nýbrž Maureen od jezevců. „Ahoj.“ Věnuji jí povzbudivý úsměv, zatímco si nasazuji rukavice a brýle, ve kterých vypadám trochu jako moucha Tse Tse. „Hustý! To vypadá dost stylově.“ Rozesměju se a koutkem oka si prohlédnu zbylé spolužáky v okulárech. Profesorka mezitím vypráví, co bude náplní dnešní hodiny. A nezůstane pouze u toho. Začne se ptát na účinky nektaru, na což jí okamžitě odpovídá… kdo jiný než Delacour. Vlastně se to dalo čekat. Ve vědomostních otázkách byl Havraspár proti ostatním kolejím vždycky napřed a já sám si už dávno zvykl na to, že Nebelvír většinu bodů sbírá hlavně o tělocviku, nebo při famfrpálu.
„Vábidlo funguje jen na zvířata stejného druhu?“ dotážu se, když začne profesorka chodit okolo stolu. „Dejme tomu, že by ho použili na dvě zvířata naráz. Třeba na kočku a psa. Budou se díky tomu vzájemně přitahovat, nebo bude každý hledat svůj živočišný druh?“ Na první pohled poněkud hloupá otázka, ale křížit mezi sebou různá zvířata nebylo až tak nereálné. Mudlové se o to běžně pokoušeli a díky jejich snaze vznikali muly, mezci, ligeři a tigoni. Už z toho důvodu by mě zajímalo, jak tohle celé vlastně funguje. Nerad bych totiž riskoval, že budou moji mazlíčci spolu obcovat, nehledě na to, že jeden z nich hlodavec, druhý plaz a třetí kluběnka.
„Jak jsi na tom vlastně s mazlíčky, Maureen?“ otočím se na spolužačku. „Máš myšky, že ano?“ Pokud mě paměť neklame, tak by to tak mělo být. Otázkou je, jakého jsou pohlaví a jestli má zájem je rozmnožovat. „Jestli budeš chtít, klidně si tu lahvičku nechej.“ Dáma má přednost. Bez debat. Sice bych si rád výsledek dnešní práce odnesl sám, ale pokud o něj projeví Mau byť jen náznakem zájem, pak jí ho dám. V tomhle mám své zásady a přes ně vlak nejede.
„Pokud ti to nevadí, tak začnu.“ Ne, že bych snad chtěl Maureen odepírat její právo otevřít poupě, ale nerad bych, aby se při práci s nožíkem zranila. Tohle je chlapská práce. A tak se s naprosto soustředěným výrazem pustím do rozřezávání, které ale dopadne naprosto katastrofálně (3). Než se naděju, vystříkne z poupěte několik kapek. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdyby jedna z nich vedle mě neexplodovala a další neskončila na Christině, která jako na potvoru stála nejblíž.
 
Thomas Alexandr Black - 18. května 2017 22:34
thomas14874.jpg

Jezero-->Společenka-->Velké síň-->Skleník č.5

Didý, Naira

Pondělí 13.9.



Hmmm, veselé. Didý se raději rozhodla jít balit holky, což můžu vesele považovat za znamení toho, že je naprosto v pořádku.
„Nezapomeň jí nabídnout grupáč, abychom ty pověsti o nás ještě přiživili,“ poznamenám lehce otráveně a lehce pobaveně. Na druhou stranu, Cass není úplně k zahození. Mohla by z fleku dělat modelku. Ale mám dojem, že takových by se u nás v ročníku našlo přinejmenším tucet. Co troškařit? Dva tucty! Škoda jen, že u Cass má větší šanci sestra, než já. Nebo alespoň co se proslýchá. Ale víme, jak to tady s pomluvami chodí. Holky si trošánko zaexperimentují a hned jsou z nich kované… jak to jen říct slušně… taky na něžné pohlaví.

Jakmile to holky dořeší, mám dojem, že šlo o něco s gumičkami a hřebenem, vezmu Didý na hrad.
„Takže Cass, jo? Jako pěkná je, chytrá taky. Vysoká, nožky až k pasu… ale je to odrážečka! Proč nebalíš chytačku?!“
Dloubnu trochu do své malé sestřičky a obejmu jí kolem ramen.
„Jsem rád, že se ti nic nestalo. Chvilku jsem fakt měl strach“

Nejprve se převlečeme ve svých ložnicích a poté již navrhuji jít rovnou do skleníků. Přeci jen je tam fajn a není nad to si trošku zalenošit. Jo, ale to by nesměla být mojí sestrou Diana Gabriela Black. Samozřejmě jsme to museli vzít přes jídelnu, kde si zase nacpala břich k prasknutí. No co, když už jsme tady, tak jedno jabko, jeden pomeranč, banán a mandarinka neuškodí.
„Sakra! Nesahej na to! Teď jsem si to oloupal, Gabrielo!!!“ Tak, a teď jsem jí naštval…

No co. Další důvod, proč jsem chtěl jít do skleníků předem, je naše bylinkářka. Sice učí předmět na prd, ale je doopravdy neuvěřitelně hezká. Zahledím se na ní přes okenní tabuli, jak je chudinka nervózní.
„Ta je tak ultra-roztomilá,“ povzdechnu si. „A mohl jsem se na ní dívat klidně o čtvrt hodiny dřív, nebejt tvého nezdolatelného hladu.

Vejdeme tedy dovnitř, a to mě naše pohledná profesorka zvládne okamžitě naštvat. „Rozdělení? Ale já jsem s Dianou vždy ve dvojici. Chjo…“

Přesunu se tedy k Naiře a poslechnu si profesorčin výklad. Při tom nervózním výrazu jsem okamžitě odpustil tu zlou křivdu, kterou spáchala. Vždyť ona to myslela dobře.

Vezmu si tedy ochranné pomůcky a nožík jemně vsunu kytce do poupěte (2)… ne, tak takhle to nepůjde. Podívám se na Nairu a uvědomím si sílu své dvojice a výhody, že nejsem tentokrát s Didý. Dokonce na mě ta mrcha hází obličeje.
Tak schválně sestro, jak to půjde tobě? Zjevně opět ví přesně na co myslím a taky se jí to nepovede. No co, má ve dvojici šprta, tak to snad nějak provede.

Nastal tedy čas to nechat na své kudrnaté kolegyni.
„Zkusíš to? Já na tohle moc nejsem. Zato ta následná alchymie… to bych dal i s páskou přes oči. A pak bude ta lahvička tvoje. Souhlas?“
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.92033386230469 sekund

na začátek stránky