Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 31. března 2020 16:42Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
Caylus Lawson - 13. února 2017 09:13
vay441632914643.jpg

Venku před skleníky


Pondělí 6. září

Erika, Rosalie, Saga, Sinestra, Ryan, Blagden



Zvednu oči v sloup, když do mě Erika znenadání začne hustit svá moudra. Dalo se čekat, že nezůstane potichu, měla by však vědět, že si tohle v žádném případě nenechám líbit a rozhodně nebudu držet hubu a krok. To nemám v povaze. „Nejsem si vědom, že bych se tě ptal na názor, vlčice.“ ušklíbnu se. „Takže si zase hezky hleď svého, ano?“ doporučím jí. K dívkám běžně tak necitelný nejsem, jenže Erika je jedna z mála výjimek, na kterou se tohle pravidlo nevztahuje. Už od prvního ročníku jí mám zafixovanou jako otravku posedlou vlky, která svým chováním nápadně připomíná Danielse v ženské verzi. Ten je taky tak neskutečně otravný a rozdává rady, o které nikdo nestojí. Jediný rozdíl mezi nimi je pouze v tom, že mluvící prdel chápe, že jsme v Bradavicích a ne někde v Teen Wolfu. I když i o tom někdy pochybuju…
Slečno, k záchraně mého života tu je ošetřovna, nebo nemocnice svatého Munga. Lásku rozdávám lidem, ne květinám. Nechci zpochybňovat vaše zájmy, ale s kytkou si zrovna moc nepokecám.“ Nevím, jak jinak jí slušně říct, že to co mi právě řekla je naprostá pitomost. Především nerozumím, co si pod pojmem dát lásku květině představuje, každopádně nevěřím tomu, že by láskyplné řečičky nahradily rostlinám vodu, nebo živiny. Profesorka má evidentně jen dost bujnou fantazii, nebo je hodně dlouho bez přítele, když má čas na vymýšlení takových ptákovin. „Připadá mi to úsporné dost.“ skočím do řeči, když se mě snaží marně poučovat. „Dává to smysl. Jestli nemám dostatek peněz, tak musím snížit počet rostlin, které pěstuju. To není ani tak o ekonomice, jako o logice. Není snad výhodnější mít menší zahradu, ale kvalitně zařízenou, než pěstovat všechno možný a nemít ve finále ani na hnojivo?“ Mám chuť si zaťukat na čelo. Slečna je starší a takové věci neví? Měla by se stydět.
„No jo, vždyť už du.“ zabrblám k oběma profesorkám a velmi neochotně vyjdu ze skleníků ven. Ani se nenaděju a už stojíme před třemi záhony s prapodivnými květenami, které vidím snad poprvé v životě. Nemám nejmenší ponětí, k čemu která slouží a zjišťovat to ani nehodlám, pouze se čistě ze zvědavosti přiblížím k prvnímu záhonu, když v tom mě do nosu praští odporný zápach. „U Merlinovejch vousů, to smrdí jak hovno!“ vyštěknu a s prsty, kterými si přidržuji nos, poodběhnu co nejdál to jde. „Jak můžete pěstovat něco tak strašného?!“ obořím se na profesorku. Chápu, že je tohle trest, ale rád bych odsud odešel živý, ne polomrtvý! Chtějí mě tu snad udusit? Ta kytka smrdí uplně stejně jako Calvin v prváku, když jsme mu nasypali do pití projímavý prášek. Možná ještě hůř. Podrážděně zavrčím a popojdu raději k dalšímu záhonu, uprostřed kterého se vyjímá zvláštní rostlina.
Překvapeně zamrkám. „To vypadá jako…“ No ano, ta podoba je zřejmá. S pobaveným zaksichtěním ke květině přikleknu, abych si jí prohlédl zblízka, to už ale začne vysunovat cosi, co vypadá jako chapadlo nebo jazyk. Začne ho kolem mě obtáčet. Zamračím se. „Mazej zpátky do díry, potvoro.“ Snažím se jí odehnat, jenže rostlina je neodbytná. „Jedeš?! Tohle je můj novej famfrpálovej dres, ne abys ho zničila.“ Varuju kytku podrážděně. Marně. „Mohla byste prosím té věci něco říct? Obtěžuje mě. S tímhle se nedá pracovat.“ zavrčím na slečnu, o které si po tomhle všem myslím své. Nejspíš nebude náhoda, že pěstuje zrovna takovéhle druhy rostlin. Lecos to o ní vypovídá, jenže k její smůle, já přes tentacle porn nikdy nebyl…
A pak to uslyším. Ten nepříjemný hlas, který se opovažuje mě oslovit jménem té čokošské špíny. Vstanu, otočím se a zabodnu do Sinestry vražedný pohled. „Šla ses projít na čerstvý vzduch? Tak to ti schvaluju, dělal sem si o tebe v kostele starosti. Asi musíš mít vážně velký nevolnosti, když kvůli tomu nezvládneš smuteční obřad. Nebo ti snad jen včera nesedla pizza? Za střevní potíže se stydět nemusíš, to se občas stane každýmu. V tvém stavu je to normální.“ oplatím jí milý úsměv. „Snad se ti teď nebude chtít zvracet, ale kdyby náhodou…“ pozvednu kyblík, který jsem doteď držel v ruce a přisunu ho k ní. Nevinně zamrkám.
Pak si všimnu, že vedle Sinestry stojí ještě někdo. Povytáhnu obočí. „Ty tu děláš co, Danielsi? Přišel ses podívat na…“ nedořeknu, jelikož se před skleníky objeví kdosi, koho sem nikdy neviděl. Nemá na sobě uniformu, ani nic jiného, co by prozrazovalo jeho kolej, tudíž ho nedokážu nikam zařadit. Ptá se na ředitele. „A ty seš jako kdo?“ střelím po klukovi pohledem.
 
Blagden Graves - 12. února 2017 22:37
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e146230.jpg

Bradavický Express > nádraží > pozemky školy
Sinestra, Ryan a ostatní před skleníky.

Pondělí, 6. září



Cesta byla tak dlouhá, jak jen vlakem z Londýna může být, vynásobená nikam nevedoucími úvahami o tom, co mě čeká, plus mírné podráždění navrch.
Matka považovala za nutnější připravovat se na večírek, který se koná kupodivu až ve večerních hodinách, místo aby se se mnou přemístila rovnou na nádraží v... Prasečnice, či jak? Nějaké podobně směšné přihlouplé jméno.
Protože nechat syna vstávat před kuropěním je patrně daleko přijatelnější, než přijít o kousek svého dopoledně-poledního spánku 'krásy', ušklíbnu se v duchu.

Každá sebeúmornější cesta však musí skončit; alas, vlak začal zpomalovat. Když zastaví a já vystoupím, rozhlédnu se kolem. Že by mě okolí nějak nadchlo... se říct nedá. Sám s kufrem, kočičí přepravkou a soví klecí tak stojím na nástupišti a vyčkávám, než vlak odjede, potlačuje zvláštní touhu nasednout znova a vrátit se do Londýna. Když souprava ztrácí se pomalu v dálce, povzdychnu si, posbírám svoje zavazadla a vydám se cestou za nosem, směr nepřehlédnutelný hrad.

Po zhruba čtvrthodině 'procházky' vesnicí a pak pozemky školy, které na mě pravda zanechávají lepší dojem než pusté lajny zastávky a umolousaná vesnice, zahlédnu konečně někoho živého před patrně skleníky. Zamířím ke skupince studentů.

"Zdravím," pousměju se, zejména směrem k tmavovlásce, která na mě působí nejsympatičtěji. "Pardon, že ruším. Potřeboval bych se dostat k řediteli a docela by mi pomohlo vědět kudy. Poradíte?"
 
Sinestra Ewing - 12. února 2017 17:48
siniv9204.jpg

6. září, pondělí

Tribuny famfrpálového hřiště > skleníky

Ryan, Caylus

Obrázek



S potěšeným výrazem sleduji, jak Ryan sestupuje schody z tribuny dolů na hřiště, aby vyhověl mému přání. To je tak rozkošné. S úsměvem ho pozoruji. Byla to ta nesmírná touha zavděčit se? I tak mi to přišlo vhod. On vypustí potlouky a já se zaměřím na to, abych obstarala Alastorovi zábavu.
Jakmile jsou potlouci venku, vzhlédnu, abych viděla, kam se řítí. Přímo za mým cílem. Když potlouk proletí těsně kolem Dee, automaticky skousnu spodní ret. Jistě, věděla jsem, že když pustíme potlouky, bude to mít dopad i na ostatní na hřišti, nejen na něj, ale Dee je šikovná holka. Poradí si. Navíc, kdy si ona naposledy nechala ujít být součástí zábavy?

Za chvíli už byl Ryan zpátky vedle mě, s nadšeným výrazem. Chyběl mu už jen vyplazený jazyk a vrtění ocasem, aby vypadal jako pes, který měl radost z toho, že něco udělal správně. ,,Výborně, šikulka." Pochválím ho a otočím se pohledem zase zpátky k dění na hřišti. ,,Teď to bude zajímavější ne?" poznamenám. Všimnu si potlouku, který proletěl těsně kolem nás a mířil rovnou na Reginu. Doprdele. Že to míří na Dee - ok, ale Regina, která vypadala, že na tom koštěti sotva sedí? Mrzačit lidi z koleje se mi zrovna nechce.
Už jsem se chystala sáhnout rukou pod sáčko a vytáhnout svou hůlku, když jsem si uvědomila, že by to nebylo zrovna nejrozumnější. Bylo by to podezřelé a navíc by mě hned prokouknuli. Ne, budu to muset udělat bez hůlky. Nebylo by to poprvé, zkouším tak kouzlit celkem často, ale nikdy to není tak jednoduché jako s ní.

V mysli si vzpomenu na kouzlo, díky kterému bratr přiměl panenku šaška mě jako malou pronásledovat po domě. Tenkrát jsem před ní utíkala s pláčem za tátou. Potlouk by tedy neměl být nic těžšího. Snad. Uvidíme. Očima visím na potlouku a mávnutí rukou vzduchem zamaskuji následujícím prohrábnutím vlasů. Jen kousek od Reginy, se potlouk na vteřinu zastaví a vyrazí za Alastorem.
Stojí mne hodně úsilí, abych teď okamžitě nadšeně nezavýskla. Povedlo se! Nakonec ta bratrova tyranie nebyla zas tak bezpředmětná. S jakýmsi vnitřním uspokojením sleduji, jak ho potlouk pronásleduje kamkoliv se vydal. Přesně jako ta panenka.. Při té myšlence se oklepu. Hrozné. I když jsem byla na své kouzlo pyšná, rozhodla jsem se o tom Ryanovi raději neříkat. Nevím, jakou náklonností ke mně oplýval, ale je zde možnost, že by mou radost nesdílel. Rozhodnu se proto pro úplný opak. Na tvář nasadím překvapený výraz.
,,Vidíš ten potlouk? To je divné." zakroutím nad tím hlavou. ,,Úplně jakoby ho pronásledoval co?"

Bohužel, zábava brzy znehybněním zlobivého potlouku skončila.. Pfff. Zvednu se z lavičky a otočím se na Ryana. ,,Už mě to tu nebaví." Rozejdu se ke schodům. ,,Jdeš taky?" houknu přes rameno a začnu sestupovat dolů.
,,Bavíš se s tou.. No," snažím se v mysli vzpomenout na jméno té motačky. ,,Taková ta jak vůbec nemluví." snažím se aby mi napověděl a mezitím se rozejdu dál po pozemcích. Angela mi vždycky přišla divná. A to nejen tím, z jaké rodiny pocházela. ,,Není Filch nějaký její příbuzný? Třeba strýček nebo tak?" Uvažuji nahlas. Počkat, co je.. To je Caylus? Přimhouřím oči, abych na postavu stojící u jednoho ze záhonků viděla lépe. Koutky úst mi ihned znovu povyskočily v pobavený úsměv.
Ten mi moc dlouho nevydrží, takže se začnu smát. ,,Hahaha, vidíš ho?" dojdu pomalu až ke skleníkům a zářivě se na obě profesorky usměji. ,,Buenos días." Pozdravím je a stočím pohled ke Caylusovi, který byl ke mně zrovna zády. ,,Ahoj Reeci!" Pozdravím ho nahlas a popojdu blíž. O pár sekund později na tvář nasadím překvapený výraz. ,,Ach proboha, Cayi, to jsi ty? Vůbec jsem tě nepoznala. S tím rýčem v ruce a u záhonků z dálky vypadáš úplně jako on." Každý z nich má sice úplně jiné vlasy, ale to je jedno.
,,No, nebudeme tě rušit při práci. Užij si to." rozloučím se a mile se na něj usměju.
 
Henry Kwang - 12. února 2017 13:49
henryiko6486.jpg

6. září


Stáje -> Ohrada

Obrázek

Acai



,,Pokud nenastanou žádné komplikace, tak by to neměl být problém." ujistím studentku, když zjišťuje, jestli bude sova ještě někdy létat. ,,Sežeňte jí krabici a vystelte jí senem. To si můžete vzít rovnou tady, v posledním prázdném boxu po pravé straně je ho dostatek. Důležité je, aby byla v teple a nedělala žádné prudké pohyby." poučím Acai, zatímco utahuji mláděti obvazy a kontroluji, jestli nemá nějaké jiné zranění, které jsem přehlédl. ,,Měla by být v klidu, takže jí držte co nejdál od ostatních zvířat. Byl by to zbytečný stres navíc." Je sice pravda, že každá sova reagovala na určité podněty jinak a co vadilo jedné, nemuselo vadit druhé, ale proč riskovat
,,Přesně tak. Vajíčkem a piškotem nic nezkazíte. Je to ale pořád dravec, takže časem přidejte menší kousky kuřecího masa. Uvidíte, že se dá rychle do pořádku." Uznale pokývám hlavou. Jsem rád, že Acai zvládla tak rychle zareagovat. Kdekdo by zpanikařil, ale její včasný zásah zachránil sovičce život. ,,S vitamíny a jídlem si nedělejte starosti. Pošlu vám je ještě dnes po skřítkovi." Opatrně sovu Acai podám. Je klidná, nijak se nevzpouzí. Tím líp pro ní.
,,Asi vás zklamu, ale u mláďat pohlaví podle oka nepoznáte. To se určuje buď krevními testy, nebo z pera. Takže…" přemístím ruce k sovičce a několik pírek jí opatrně vytrhnu. ,,Hned jak budu vědět víc, dám vám vědět." pousměju se a uschovám pírka v malé skleněné lahvičce, která doteď ležela na stolku. Vždycky se hodí mít něco takového po ruce, protože nikdy nevíte, co se může stát. ,,Jediné co vám mohu říct je, že je stará zhruba sedm nebo osm týdnů." Pomalu vyjdu s Acai ze dveří a pak je za sebou zavřu.
,,Kdybyste cokoliv dalšího potřebovala, nebo si nevěděla rady, přijďte." To ale ví určitě i sama. Nepochybuji o tom, že by si nedokázala poradit. Pakliže má studentka už nic dalšího na srdci nemá, rozloučím se s ní a vrátím se zpět k ohradám.
 
Ogata Kenji - 11. února 2017 22:57
kenji306.jpg

Pondělí 6. září



Sovinec >> Dvůr



Jordyn



Když Jordyn při cestě do sovince poukáže na to, že s Caylusem moc dobře nevycházím, věnuji jí místo odpovědi slabé pousmání. Za ty roky by i slepej poznal, jak silná antipatie tu mezi Nebelvírskými a Zmijozelskými panuje, proto tuhle otázku považuji za zbytečnou. Některé věci jsou prostě dané a pochybuji, že by zrovna v tomhle případě mělo dojít k nějaké změně. Sám bych o to nestál. Přátele mám a hledat si další mezi hady mě příliš neláká. Co bych s některými asi tak dělal? Psal si s Wittelsbachem do deníčku a pomáhal mu vybírat jména pro mimino? Přepočítával s Cornigrumem galeony a s Lawsonem zářezy na pažbě? Takové kamarády nechci, děkuju pěkně.
„Připadalo mi to tak.“ Pokrčím rameny. „Nejsem žádný odborník přes vztahy, ale měl sem za to, že se kolem něj hodně motá Acai.“ zašklebím se. Nezajímá mě, co ti dva spolu mají, ale pokud si dobře pamatuji, Acai byla nejlepší kamarádkou Coraline. Trochu mě to znervózňuje. Nemohl mít její zhýralý způsob života na Cor negativní vliv? Člověka přeci ovlivňuje prostředí, ve kterém se pohybuje, stejně tak lidé. Vím o tom své. Od Daniela a Ryana se kolikrát nechám překecat k kdejaký blbosti. Cor taková není. Nevěřím tomu. Miluje jednorožce a ti jsou symbolem čistoty a nevinnosti. Kdesi jsem četl, že jednorožec složí hlavu do klína pouze panně a jsem si jistý, že Cor by se takové možnosti jen tak nevzdala. Ne kvůli holce, která jde po všem, co kluka jenom připomíná. To radši ruku, než noc s Luquebou. Moment… Cor je panna?
„Jo, už to tak bude.“ Potvrdím Jordyninu otázku s povzdechem. „Ne, že bych to Ryanovi nepřál… Jen z toho nemám dobrej pocit. Takhle se nikdy nechoval. Trochu mě to děsí.“ Řeknu zcela upřímně. Především dělal přesný opak toho, co mi včera na pokoji sliboval. Proč tak najednou změnil názor?Sinestra se s Jackie nikdy nepřátelila, to vím jistě.“ vyvedu Jordyn z omylu. Kdo jiný by to měl vědět než někdo z její koleje? „Většinu času byla s náma, s Angelou, nebo s lidma z týmu. Sinestra není ani jedno, ani druhý. Famfrpál nehraje, nezajímá se o něj. Tyhle dvě by těžko hledaly společný téma.“ ušklíbnu se. Je od Jordyn hezké, že se snaží chování druhých za každou cenu hájit, jenže pravda bývá většinou někde trochu jinde.
Pak si Jordyn vzpomene, že chtěla poslat do nemocnice kromě dopisu i jídlo. Zarazím se. „Gomenasai, to jsem trochu nedomyslel. I když Shiro by už stejnak víc neunesla.“ omluvně se usměju. „Moment, vy máte jídlo z kuchyně?“ Teprve teď mi dojde, co vlastně řekla. „Jak se vám to povedlo? A jak ste se tam vůbec dostali?!“ doslova na ní visím očima. Tohle zavánělo nejen pořádným průserem, ale hlavně dobrodružstvím. A to je něco, co si s Danielem rozhodně nesmíme nechat ujít! Co na tom, že je chození do kuchyně zakázané. Tohle musíme zkusit, navíc pravidla jsou od toho, aby se porušovala.
To už se ale Jordyn ptá na mé plány. „Vlastně žádný nemám. Ryan má teď místo očí srdíčka, takže ten nepřipadá v úvahu. A co ty, máš nějaký program? Nerad bych tě zdržoval...“ zeptám se a s úsměvem pokračuji zpět k hradu. Tam ale nedojdeme, protože zastavím na dvorku, kde si udělám pohodlí na kamenné zídce. „Jak se vlastně má tvůj brácha? Podnikli jste o prázdninách něco zajímavýho? Sem jedno velký ucho.“
 
Kayla Harper-Burns - 11. února 2017 20:38
lalab3384.jpg
KOLEJ, KOSTEL, VELKÁ SÍŇ, KOLEJ, KNIHOVNA

Asi jakože všichni? 


Pondělí 6.9.




Spala jsem hrozně špatně. Celou noc jsem se budila, převalovala a zdály se mi špatné sny. Johančin odjezd a pocit, že jsem úplně sama, zatímco za ní vlaje půjčená šála. Obličej Jackie a neurčitý obrys Smrtijeda. Rebecca se mi vysmívá a najednou se mění v postavu v temné kápi, která zvedá hůlku, aby mi ublížila. Už zase brečím pod stolem, všichni se hlasitě smějí a kopou do mě. Snažím se dostat ven, ale nemůžu. Nick se rozplývá v záblesku zeleného světla... Myšáček to po pár hodinách nevydržel a s uraženě zvednutým ocasem odešel spát někam jinam.

Ráno jsem si připadala mnohem unavenější a v mnohem horší náladě, než jsem byla večer. Dnes je ten pohřeb... Nasoukala jsem se do uniformy a rychlý pohled do zrzcadla mi prozradil, že vypadám přesně tak strašně, jak jsem si myslela. Byla jsem bledá a měla jsem tak velké kruhy pod očima, jako by mě někdo zmlátil. Pokusila jsem se to trochu zakrýt, ale moc úspěšná jsem nebyla. Nakrmila jsem Myšáka, který se pořád ještě tvářil uraženě, ale jídlo by si ani tak ujít nenechal. S myšlenkami na to, co mě dnes čeká, jsem si vzala menší zásobu kapesníčků a vydala jsem se dolů s ostaními. 

Při pohledu na všechno to jídlo na stole se mi udělalo trochu nevolno. Žaludek jsem měla sevřený a neměla jsem na nic chuť. Nakonec jsem vypila jen trochu čaje. Ostatní byli stejně jako já neobvykle zamlklí, a dokonce i duchové vypadali tak nějak mrtvěji než normálně. Když se ostatní začali zvedat, nechala jsem čaj čajem a přidala se k nim. Nechtěla jsem přijít pozdě. To by bylo neuctivé. 

Venku bylo zataženo a trochu chladno. Objala jsem se pažemi a rozhlédla se. Školní stádo se páslo v ohradě. Vypadali tak klidně a spokojeně. Ti se mají. O ničem neví, nic je netrápí... říkala jsem si v duchu, zatímco jsem se poslušně řadila mezi své spolužáky a nechala se spočítat.

Pod Lupinovým vedením jsme vešli do kostela. Je větší zevnitř než zvenku, zase ho začarovali, neušlo mi a hlavou mi okrajově probleskla myšlenka na jeden mudlovský seriál. S výzdobou si někdo dal záležet. Smutně jsem se rozhlížela po vší té nádheře a říkala si, jestli by to tak Jackie chtěla. Pak jsem se posadila do lavice k ostatním podle Lupinových instrukcí a tiše vyčkávala na začátek obřadu.

Profesorka Mirabel začala hrát a sbor zpívat. Do očí se mi proti mé vůli začaly drát první slzy. Ta píseň byla tak nádherná a smutná, že mi z ní běhal mráz po zádech. Kapesníčky jsem ale nevytáhla. Přišlo mi to nevhodné. Jen jsem tam tak seděla a skrz závoj slz se dívala na vitráž, kterou jsem viděla trochu rozmazaně. Zdálo se mi, že se na mě usmívá, ale nebyla jsem si tím jistá. Byla jsem písní tak pohlcená, že jsem si ani nevšimla rychlého ústupu Sinestry a Ryana.


Jakmile píseň dozněla a na kostel se zase sneslo tíživé ticho, nenápadně jsem vytáhla kapesníčky a otřela si obličej, abych viděla na Brumbála, zatímco bude pronášet smuteční řeč. Poslouchala jsem a bylo mi mizerně. Průběžně jsem si otírala další slzy. Zrušení výuky mě překvapilo. Celý týden? Co já se sebou ale budu dělat, když se nebudeme učit? Co mi zabrání utápět se ve smutku?

Trochu mě překvapilo, když na mě po skončení obřadu promluvil Alastor, protože jsem se úplně ponořila do svých myšlenek. Chvíli jsem zmateně koukala, a pak jsem ze sebe vysoukala: "Ne, promiň, teď se to vážně nehodí." Na famfrpál jsem neměla ani trochu náladu, navíc jsem začínala mít trochu hlad, teď když už byl obřad za mnou.

Takže jsem se místo toho vydala zpátky do Velké síně. Sice už bylo dávno po snídani, ale i tak tam bylo nějaké jídlo. Pokusila jsem se do sebe nasoukat alespoň suchý toast a další čaj. 

Po jídle jsem se vydala nejdřív zpátky na kolej pro školní potřeby, a pak do knihovny, protože jsem se rozhodla být raději produktivní, než abych celý den strávila pláčem a zbytečnými úvahami. Prošla jsem knihovnu a vybrala si několik knih o staroegyptském kouzelnictví a vrhla se na psaní. Ačkoliv jsem Dějiny čar a kouzel z duše nenáviděla, bylo to lepší, než nedělat nic. Alespoň jsem se necítila provinile, že si užívám, zatímco je Jackie mrtvá, protože Dějiny čar a kouzel si přece nemůže užívat nikdo, nebo snad ano?
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.89413595199585 sekund

na začátek stránky