Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 27. března 2024 6:58Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. března 2024 16:14Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 27. března 2024 6:58Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:27Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Jordyn Emily Byrd - 25. dubna 2017 20:55
jor4464.jpg

Tělocvik > ošetřovna

Spolužáci, Quin, zdravotnice


13. září


Jsem ráda, že Cor můj vítací nápor vydržela, proto ji už raději nechám být a rozhodnu se věnovat hodině. Nerada bych naší koleji strhla body nebo tak něco. Nebyly jsme teda zrovna ta kolej, která by se kvůli bodům hádala a handrkovala, ale rozhodně nikdo neměl radost z toho, když se někomu podařilo poctivě vydřené body ztratit. A teď - když taky jednou nejsme poslední, bych to nerada pokazila. Zatím se nám daří dobře, snad se nám podaří utržit pár bodů stejně, jako se to povedlo nebelvírským.

Když profesorka zahlásá běh kolem hřiště, celá ufuněná se z jakých takých sil a jakým takým tempem dám do běhu. Samozřejmě mi neunikne pohrdavý úšklebek od Sinestry.. Nijak ji pohled neoplácím, naopak raději uhnu pohledem a držím se co nejdál od ní i od toho jejího šamstra. Během obíhání hřiště se několikrát zastavím a za hřištěm, kde na nás profesorka nevidí se zastavím a jdu chvíli v kroku, protože mě začne píchat v boku. Nepřekvapivě doběhnu jako poslední, celá červená a vyřízená. Ostatní tam už stojí a prohlížejí si levitující pomůcky. Baseball. Už jsem o něm slyšela, ale nikdy jsem ho nehrála. Co vím, tak Fabian ho párkrát zkoušel, ale moc dlouho u tohoto sportu také nezůstal. Pozorně si vyslechnu pravidla a s tím, že jsem to všechno za chvíli stejně zase zapomněla, se postavím do trojice k Acai a Dee. Co si budeme povídat. Acai z mé přítomnosti moc nadšená nebyla, proto jsem raději nic neříkala a snažila se tak nějak přežít tuhle chvíli. Odpálit jsem nezvládla nic, nadhodit pořádně také ne - to ty míčky lítaly všude možně, jen ne na odpalovače. Chytání už bylo trochu slavnější. Po té, co baseball skončí a já se mám vydat ke stájím a zbytek jezeru, uslyším za sebou Quina. Držel se za nohu a na Hoochovou upíral prosebné oči. Nechápavě se na něj podívám. Jak si mohl zvrtnout kotník?

,,Klidně ho odvedu na ošetřovnu. Já se stejně hodiny s plaváním nezúčastním, tak bych akorát zavázela." Nabídnu se. Stejně plavat nebudu a profesor Zmijozel dozajista chvíli počká. Co ale taky dozajista vím je, že rozhodně nebude nadšen, když mu příjde pouze Rory. Chudák malý. Pomyslím si, když vidím, jak se sám odebírá ke stájí. Dovedu Quina na ošetřovnu a vrátím se za ním co nejrychleji to půjde.
Ne příliš nadšena pomůžu Quinovi na nohy a pomalým tempem, aby to jeho velmi zraněný kotník zvládal, se s ním vydám ke hradu. Quin se nijak netajil skutečností, že z naší koleje není nikterak nadšený. A některé z nás to zraňovalo. Neříkám, že jsem zrovna pyšný mrzimor, ale rozhodně si nemyslím, že je to kolej, za kterou by se měl někdo stydět. Chtěl by snad být raději ve zmijozelu? S Malfoyem a být jako on? To tedy ne. Samozřejmě, že se i tam najdou světlé výjimky. Třeba taková Deidre a Caylus, ale kolik takových jich asi bude? Helen s Acai nechám jít před námi. Jestli ho ta noha hodně bolí, pravděpodobně bude chvíli trvat, než se ke zdravotnici dostaneme.
,,Jak se ti to povedlo prosimtě?" Zeptám se, zatímco ho podpírám. ,,Aspoň mě ušetříš o chvilku času s tím zvláštním profesorem. Jen chudák Rory s ním teď bude sám. Bolí to moc?" Starostlivě se na něj podívám.

Jakmile se dostaneme na ošetřovnu, opatrně zaklepu a vlezu dovnitř. Helen s Acai nás právě míjely k odchodu.
 
Quinton Barker - 25. dubna 2017 20:03
e6d2abc8ec2923e7ab8c0da6820fb4a511013597.jpeg

Tělocvik


13. září

Tělocvik. Každý si jistě vybaví vypracovaná mužská těla, ze kterých lije pot. Model, který v rukou svírá švihadlo a oddechuje. Ne, přátelé, tomu se říká sex. Tělocvik je něco ohavného, kde člověk vydává zbytečnou energii na něco zcela irelevantního.
Kde v běžném životě budete potřebovat něco jako tělocvik? Když nestíháte vlak, tak choďte dřív, ať nemusíte utíkat. Proč byste, můj Bože, běželi ještě v tělocviku - dobrovolně?
Pak jsou tady ještě sporty. Další kategorie v bezvýznamných věcech života. Normální lidi by se tím neměli vůbec obtěžovat, ale přece se najde někdo, kdo to má potřebu PŘEDÁVAT STUDENTŮM! Takoví lidé jsou sadisti.

"Plavky?" Zasmál bych se té absurditě, kdybych nestál naproti profesorce, která po mně ten kus hadru chtěla.

Mám pocit, že mě Diana nemá ráda. Co to dává za cviky?! Vyspal jsem se s jejím boyfriendem? Má vůbec nějakého? Já jsem to udělal bez toho, aniž bych o tom věděl... Proč se neudržím? Vždycky, když se rozhodnu skončit, potkám nějakého sexouše. Pak se ale stává tohle. Holky se rozhodnou se mi pomstít něčím takovým. Po třiceti vteřinách už nemůžu!

Prosím, ať už je konec! Dám to, zvládnu to, jak dlouho ještě?! Umírám. Definitivně umírám. Chci sarkofág jako rakev a nechci aby mi na pohřbu hrála ta otřesná hudba, chci flamenco, nebo něco podobného stylu. Konec! Díky bohu! Myslím, že nebudu cítit nohy ještě týden.

Ona ještě dá pět bodů?! Ony se spikly! Jak mohla za něco tak... náročného dát ODMĚNU? Proč nikdo nic nenamítá? Proč nikdo nic neříká? To snad není možné, jako by toho nebylo málo, ona po nás chce běh!

Snad se to dalo počítat, jako běh. Sice se to spíš podobalo pštrosovi s nějakým záchvatem, ale pštrosi jsou rychlí, že? Ne v mojem případě... Nevadí, zvládl jsem to bez větší úhony, zatím se nemusím bát. Budeme jenom dělat nějaký mudlovský sport, snad se u něho neběhá...
Byl jsem zařazený ke dvěma dalším lidem a s nimi jsem dělal to, co nám bylo nařízeno dělat.

Koukal jsem, jak se ostatní tak strašně těší do vody, až mi z toho bylo zle. Můžete umřít, lidi, já se, narozdíl od vás, nenechám zabít. Musím jednat.

Náhle jsem se svalil na zem, chytnul se za kotník a zaúpěl. Začal jsem si ho prsty masírovat a předvádět nesmírnou bolest.

"Aaah! Paní profesorko! Myslím, že mám vyvrtnutý kotník!" Otočil jsem se na profesorku. "Myslím, že potřebuji okamžité vyléčení, aby se nestalo něco závažnějšího a já neskončil s celoživotní omluveny out do tělocviku." Nejspíš věděla, že si vymýšlím, nestalo se to poprvé, co se mi něco stalo před plaváním. Nikdy bych jí neřekl, že nemůžu do vody. Proč se ztrapňovat, když se můžete vymluvit?
 
Duch Bradavic - 25. dubna 2017 19:50
fsfsdcv3855.jpeg

Jezero, jezeró


Hahaha

Obrázek


13. září

Vše napovídá tomu, že to bude další, běžná a nudná hodina tělocviku. Hladina byla klidná, žádná vlnka a dokonce kolem vás neproplavala ani rybka. Jediné, co tak trochu kazilo dojem, byla ta studená voda. Mezitím, co probíhal závod k bojce, otrávený Draco s kamarády, kteří se samozřejmě nezúčastnili, kopali vodu nohama a naštvaně se kolem sebe rozhlíželi.

,,To je ale pitomost. Až se můj otec dozví, že ta praštěná učitelka nás nutí lízt na podzim do tak ledový vody, dlouho tu už učit nebude. Si myslí, že nějaká blbá kytky nás zahřeje?!" Prskal na všechny strany a Crabb s Goylem mu jen přikyvovali.
,,Stejně, na co jsou tady ty blbý bojky? Co se asi tak může stát?" Ušklíbl se a vyrazil směrem mimo bojku.

,,Dokonce i ta tupka Rottová zjistila, že ty bojky jsou jen k smíchu." zašklebí se na ni a očividně ho vůbec netrápí, že je Maureen na doslech. Skoro jakoby chtěl, aby ho slyšela. Jenže, zrovna když se začne znovu blbě pošklebovat, Crabb zničehonic zahučí pod hladinu, nestihnouc vydat ani hlásku. Draco s Goylem si vymění vyděšené pohledy a s hlasitým ,,ÁÁÁÁÁÁ" začnou plavat ke břehu.
To už je ale příliš pozdě. Další, kdo zahučí pod hladinu, je Maureen. Další následuje Ryan, Diana, Felix, Alastor, Richard, Christina i Sinestra s Wolframem. Kaylu cosi chytí za obě ohy a snaží se ji stáhnout dolů, ale ta kope vší silou tak, že se jí nakonec podaří vytrhnout, ale kopne nohou Deirdre, kterou zrovna cosi taky stáhlo pod vodu, takže Kaylina noha ji uštědřila ránu do obličeje.
Ďasovci. Jezero bylo plné ďasovců, kteří zběsile s vyceněnými zuby lítali ve vodě k jednomu a druhému. A připlávavali další. Erice se jeden ďasovec zakousl do nohy a odmítal se pustit.

Obrázek


Cayluse, který se už blížil ke břehu a měl mělčinu na dosah, dva ďasovci chytli za kotník a táhli zpátky. Jediný, koho má Cay momentálně nejblíže je Cassandra, která měla jednoho z ďasovců ve vlasech, za které ji vztekle rval.
V celém jezeře byl naprostý chaos, ozýval se křik a cákání vody. Nebohý Kenji přišel ve vodě o plavky, které mu jeden z ďasovců stáhl, když ho táhl pod hladinu a Daniel se právě potápěl pod vodu ve snaze vytáhnout Angelu. Všichni, kteří jsou stáhnuti pod vodou stanou tváří v tvář rozzuřenému ďasovci, který na ně cenil zuby a snažil se je stáhnout dolů.

Obrázek

 
Christian Dragon - 25. dubna 2017 18:58
hpkopie2096.jpg

Jezero

Všichni


Pondělí, 13. září


Když jsme po rozcvičce došli k jezeru opravdu jsem se začal bát toho, co má profesorka v plánu. Už od pohledu vypadalo jezero ledově. Neříkám, že nejsem vůbec otužilý, ale zase takhle až taky ne. Považuji se za docela dobrého plavce, to zase ano, ale tohle jezero ve mě nevyvolává moc dobré dojmy.
Přelétnu pohledem své spolužáky, kteří většinou nejsou moc klidnější, než já. Veria stojí kousek odemě a do vody se jí zrovna dvakrát taky nechce. Naštěstí profesorka záhy vysvětlí, že nás tam zmrznout tak úplně nenechá.
"Tak Škytník jo? No raději celý den škytat, než umrznout v jezeře."
Usoudím docela rychle a už od pohledu vidím, že většina mých spolužáků je na tom s rozhodováním podobně, jako já. Když na mě přijde řada vezmu si lístek Škytníku a vložím si ho do úst. Důkladně ho rozžvýkám a polknu. Není vůbec dobrý ale snažím se škleb potlačit, aby to nevypadalo tak blbě.
"Hlavně když pomůže."
Kouknu na Veriu, která ho právě taky snědla a skoro okamžitě začala škytat. Musím se sestře zasmát, ale pak začnu občasně škytat taky.
"Sakryš...."
Tak vzhůru škytavě do toho. Příjemné teplo po těle je fajn, ale voda stejně studí, když se vysvlíknu do plavek a začnu vstupovat do jezera. Nakonec se rozhodnu vzít to šokem a ponořit se rychle celý a rozplavat se směrem k první bójce, abych se zahřál. Stát na místě by byla chyba. Koukem oka kontroluji některé své spolužáky, jak si vedou ale hlavně se snažím mít na očích ségru, aby se mi tu náhoduo neutopila. Sice plavě dobře, ale jeden nikdy neví, přece jen je to Černé Jezero.
Plavání k první bójce bylo docela dobré. Rozehřál jsem se a přivykl si trochu na teplotu vody.
"Stejně nechápu, jak někdo mohl jít do vody bez té kytky."
Zavrtím pro sebe hlavou a pak se s částí těch, kteří si troufají vydám k druhé bójce. Stále temnější voda podemnou a dno v nedohlednu mi nedělá moc dobře, ale zapřu se, abych to zvládl. Raději koukám před sebe a říkám si, že některé holky ze školy vypadají v plavkách fakt dobře.
"Alespoň nějaké pozitivum celého výletu do jezera."
Soutěže v plavání jsem se však moc neúčastnil, nechtěl jsem přecenit své síly a tak jsem plaval jen vlastním tempem. Osobně jsem doufal, že se o moc déle ve vodě zdržovat nebudeme.
 
lady Christina De Spontin - 24. dubna 2017 18:30
234723.jpg

Jezero

Pondělí, 13. září

Označení



Cestou k jezeru jsem se ještě ohlédla, zda Helen není nějak výrazně indisponována a k mému údivu ji zrovna táhli směrem k hradu. Na ošetřovnu, nejspíš. Přišlo mi to zbytečné, protože taková rána to určitě být nemohla, baseball jsem hrála poprvé a ani neoplývám výraznou fyzickou silou, ale kdo ví. Třeba se tak chce jenom vyhnout stájím a dělá divadlo. Ono je to nakonec vcelku jedno. Netýká se mě to. Proto jsem se přestala otáčet zpět a plně věnovala svou pozornost Sinestře. Musela jsem se pousmát.
„Možná bychom se měly zamyslet nad preventivním opatřením.“ Poznamenala jsem směrem k Sin v žertovném duchu. Možná Helen trochu podceňuji, ale jsem přesvědčená o tom, že na vlastní pěst nic podnikat nebude. Rozhodně ne kvůli nějakým drbům a špatně odpálenému míčku. Koutkem oka jsem se podívala po Richardovi. Pokud si toho všiml, tak si nejspíš při nejbližší příležitosti nějakou tu poznámku neodpustí. To by nebyl on.
To už se ale o slovo přihlásila profesorka. Po až příliš dlouhém úvodním proslovu, který jsem pouštěla jedním uchem tam a druhým zpátky, se konečně dostala k tomu podstatnému. Ačkoli bych krytý bazén uvítala, přijde mi přinejmenším směšné ho očekávat. V tomhle středověkým baráku? Naprosto logické. Není tu signál, není tu pomalu ani elektřina. Můžeme být rádi, že nechodíme vykonávat potřebu někam do lesa.
Poslušně jsem se svlékla do plavek a oblečení úhledně poskládala na hromádku. Moc jsem se kolem nerozhlížela. Plavky máme všichni stejné, jenom barvy se liší. A očumovat nikoho nehodlám. Hůlku jsem pak zastrčila do úzkého pouzdra, které jsem si dvěma řemínky připevnila na stehno. Nenápadné, ale praktické. Ne, že bych svou hůlku tak milovala, abych ji měla neustále při sobě, ale při vstupu zrovna do tohohle jezera, se vyplatí být opatrná. Navíc je nás tu tolik, že kdyby jeden zmizel, nemusela by to profesorka ani postřehnout.
Počkala jsem, až na mě přišla řada a také si vybrala svůj podíl Škytníku. Žádná slast, co si budeme. Magické věci málo kdy chutnaly dobře a tohle rozhodně není výjimka. Po chvilce se mi ale po těle rozlilo příjemné teplo, takže jsem neváhala a vlezla do vody. I když už ne tolik, byla voda stále dost studená. S bosýma nohama to na těch šutrech šlo docela ztuha a ještě mě ohodila sprcha, když Alex prolítla kolem mě jako hroch. Holka jedna praštěná. Už nemělo smysl jít pomalu. Proto jsem se rychle ponořila a uhladila si vlasy dozadu, abych je dostala ze zorného pole. Zamžourala jsem do dálky na první a pak i druhou bójku. I když se vody nebojím, tak jezero ve mně vždy vyvolávalo hluboký respekt. Nechtělo se mi tam. Nemám ráda, když necítím pevnou půdu pod nohama. I tak jsem ale vyrazila k první bójce. Ve vlastním tempu, na rozehřátí. Škytník působil, ale přesto mi byla zima. Snad to byl důvod, proč jsem se v úseku mezi první a druhou bójkou přidala k rychlostnímu závodu, abych se zahřála. Nenapadlo mě, že bych mohla doplavat ve vítězné dvojici. Ani mi na tom příliš nezáleželo. Chtěla jsem se zahřát a mít to prostě za sebou.
V cíli jsem si znovu uhladila vlasy a rozhlédla se po ostatních. Musela jsem se usmát, když jsem zjistila, že jsem v cíli byla rychleji než Richard, který se očividně snažil. Přineslo mi to jisté škodolibé potěšení. Skoro jsem si kvůli tomu ani nevšimla, že na mě Becca mluvila. Chvilku jsem na ní zírala, nechápaje, co po mně chce nebo proč na mě vůbec mluví. Ruku měla nataženou do vzduchu a culila se na mě jak měsíček na hnoji. Když mě ale popohnala, došlo mi, co se ode mě nejspíš očekává. No, proč ne. Byla to dobrá práce. Vytáhnu ruku z vody i já a plácnu si s ní. Jednou za čas to nikomu neuškodí. Navíc mám dobrou náladu a už je mi dokonce i teplo.
Po chvilce jsem vzhlédla k nebi, abych se podívala na profesorku.
"Zajímalo by mě, co se bude dít teď." Pomyslela jsem si nahlas.
 
Rebecca Eliah Riel - 24. dubna 2017 16:56
becca227200.jpg

U jezera

3.září


Kayla, Christina, Daniel, Richard + ostatní

Bez nálady se doušourám až k jezeru, kde Hoochová najede na svůj monolog, který skoro neposlouchám, protože si v duchu nadávám za to, že jsem nepředstírala strach z chobotnic nebo tak něco. Raději bych se s Acai a ostatními hrabala v hnoji, než abych musela pádlovat v jezeře. Ale teď už je pozdě, proto se neochotně svléknu do plavek a poskakuju na místě, abych se alespoň trochu zahřála.

O Škytníku nevím zhola nic, ale Naira se toho samozřejmě snažilkovsky ujme, div neposkakuje nadšením na místě. Měly by se s Dianou vzít za ruce a táhnout třeba do háje. Poslušně si převezmu kus lístku a několikrát škytnu, když ho se sebezapřením rozžvýkám, protože podle Sinestřina výrazu to chuťově nebyla žádná sláva, což mi moje chuťové pohárky nakonec i potvrdily.

Do vody vlezu opatrně, ale Škytník mě naštěstí zahřívá, tak se neproměním v rampouch. Chvíli mi trvá, než se přemluvím k tomu, abych se do vody ponořila úplně a ponor doprovází prudké zalapání po dechu. "To je teda výborný," zašklebím se, než stříknu trochu vody na Kaylu vedle sebe a zasměju se.

Pak si ale všimnu, že moji spolužáci se chystají závodit a já neodolám, abych se k nim přidala. Nějakým zázrakem se mi podaří předehnat Richarda a jsem nakonec třetí, hned za Christinou a Danielem. Teda, do Týny bych nějaké plavání teda fakt neřekla! "Wow, dobrá práce," vyjádřím svůj obdiv i nahlas a vytáhnu ruku z vody, abych si s ní plácla. "Nenech mě viset," popoženu ji, když se na mě jen podivně kouká. Danovi ukážu jen zdvižený palec, protože ten nějaké povzbuzení rozhodně nepotřebuje.

Studená voda a radost z toho, že jsem se "umístila" mi zlepšily náladu tak o sto procent, proto se i zasměju, když si všimnu, že Maureen někde úplně jinde, než jsme původně závodili. Pomalými tempy se vracím zpátky na pevninu.
 
Acai Luqueba - 24. dubna 2017 16:24
215783.jpg

Ošetřovna > Směr stáje

Pondělí, 13. září

Helen + označení



Paní ošetřovatelce se očividně nelíbilo místo, které jsem pro Helen vybrala, a přesadila jí. No, jako proč ne. Víc místa pro mě. Rozvalila se na posteli a udělala si pohodlí. Po náročné rozcvičce jsem byla tak akorát zralá si jít lehnout, ale to by přede mnou nesměl být ještě náhradní program v podobě plné stáje hoven. Převalila jsem se na bok, abych náhodou neusnula, podepřela si bradu a pozorovala, jak ty dvě operovaly.
„Ona se Hoochová nejspíš rozhodla, že bude dobrý nás naučit i mudlovský sporty. A zrovna baseball je fajn. Za sebe můžu říct, že jí to schvaluju. Příště by to mohl být fotbal.“ Upřímně bych chtěla vidět, jak se některý zdejší paničky honí za míčem. Pobaveně jsem se uchechtla nad svojí představou a sledovala, jak se Helen snažila dostat z plavek, aniž by cokoli ukázala. Stydlivka. Jako kdyby nám mohla ukázat něco, co jsme ještě neviděli. Vypadala u toho jak invalida, ale její útrpný výraz mi nedovoloval, abych se tomu smála. Víc než cokoli jsem se soucitně šklebila, kdykoli se jí obličej bolestivě zkroutil. Z mého pohledu to vypadalo, jako kdyby jí zdravotnice spíš mučila, než jí pomáhala. Přesně ten důvod, proč sem tak nerada chodím. Většina doktorů se dá zařadit mezi sadisty. Jako by si užívali naši bolest.
„No to je humus.“ Smrad z odvaru byl cítit až k posteli. Musela jsem se posadit, abych tomu odéru unikla a trochu mi natáhlo, když ho do sebe Helen tak vyklopila. „Kdo ví, co v něm všechno bylo.“ Slepičí pařáty, buvolí koule, stoprocentní výtažek z Reece a kdesi cosi. Rozhodně jsem to Helče nezáviděla, i když se u toho tvářila statečně. „Posereš se.“ Zašeptala jsem jí, aby to náhodou zdravotnice nezaslechla. Je to to samý jako Lektvary. Polovina ingrediencí mi prostě nedávala smysl a stejně z toho nakonec vždycky vznikla tekutina, která by byla toxická i pro trolly.
Seskočila jsem z postele, když Helen dostala svojí omluvenku, mastičku a byla zase oblečená. Pryč z ošetřovny a vzhůru do stájí, kam se mi chtělo ještě míň, než před tím. Jediná věc, na kterou jsem se opravdu těšila, byli koně. Ke kterým nám určitě nedovolí se přiblížit. Hádám, že na to si budeme muset počkat až na hodinu Jezdectví.
„Nashle.“ Ledabyle jsem mávla rukou na rozloučenou, než jsem vyšla z ošetřovny. Venku před sotva zavřenými dveřmi jsem se spokojeně protáhla. Konečně venku.
„Mně je to buřt, ale počkám na tebe. Když nám to zabere čas.“ Zazubila jsem se, a ačkoli jsem se sama převlékat nehodlala, doprovodila jsem jí k její koleji. Opřená o stěnu jsem pak čekala, než se vyprdelí. Měla jsem docela dobrou náladu. Náhlý návrat Cor mi držel úsměv na tváři a nemohla jsem se dočkat, až doženeme, co jsme zameškaly. Od začátku školy jsme spolu sotva promluvily a po tom incidentu s Jackie to půjde vůbec ztěžka.
Z myšlenek mě vytrhl až příchod Helen. Netrvalo jí to nijak dlouho. Byla zpátky překvapivě rychle a s úsměvem na rtech. Ten humus nejspíš začal účinkovat. Ještě před chvilkou vypadala jako hromádka neštěstí.
„Není zač. Cokoli, abych se vyhla vyučování.“ Mávla jsem nad tím rukou. Nakonec jsem to ani nedělala kvůli ní, ale kvůli sobě. Čím míň času strávím vedle Jordyn, tím míň si budu připadat jako idiot. Je to jedna z hlavních věcí na mém seznamu, které na Cor vyklopím hned, jak k tomu budu mít příležitost. Všechno to ve mně vřelo a já potřebovala někoho, komu bych to mohla ventilovat. A komu jinému než jí? Určitě se ráda zapojí do všedních záležitostí, aby zapomněla na hrůzy, kterýma si prošla. Zní to jako dobrá omluva pro moje sobecké smýšlení.
„No… popravdě jsem mu slíbila, že budu mlčet o tom, co se tam dělo. Chtěla jsem, abys myslela na cokoli jinýho než na to, jak je ti blbě. Ale ve směs není tak hroznej.“ provinile jsem se na svou spolužačku uculila. Očividně se na mou historku těšila, ale měla jsem pocit, že když bych znovu něco vypustila, mohla bych z toho mít akorát problémy. A když ne já, tak profesor. „Jeho oblečení je teda otřesný a to už nemluvim o tom meči, co neustále tahá s sebou, ale zarazil mě ten slovník. Ten chlap je jak dlaždič a to já nejsem milovník spisovnýho jazyka.“ Strčila jsem si ruce do kapes, abych je uchránila před chladem. „Víš, říkala jsem si, že když je to Zmijozel, tak bude vám zelenejm trochu nadržovat. Ale vypadalo to, že spíš schvaluje, co jsem Dracovi udělala.“ Jako co si budeme, ten ulízlej zmetek si to zasloužil, ale nečekala jsem, že Zmijozel bude reagovat takhle. „Že prej by mě za to měl pozvat na panáka. Na malou chvíli mi to přišlo trochu úchylný. Vždyť kolik mu je? Tak padesát? Nakonec jsem vyvázla s tím, že jsem měla zjistit, kde se dá sehnat krmení pro koně v Prasinkách. Ale jako… říkat Dracovi malá děvka. To mě fakt pobavilo.“ Nakonec jsem přece jenom něco vypustila a zasmála se při té vzpomínce. Vždyť je to vlastně jedno. Helen určitě není ten typ, co by to někde roztruboval. Na to jsou tu jiní. „Nejspíš to bude jeden z těch, co si všechno budou dělat po svým.“ Před námi se objevila stáj a já úmyslně ještě trochu zpomalím, abychom tam dorazily co možná nejpozději.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 24. dubna 2017 12:06
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Člapkanice v jazere


Maureen, Naira, Dan

13.9.



Keď mi Mau odpovie, nedá mi to a rozchichocem sa. Predstava Maureen, ktorá máva rukami zbesilo okolo seba a pri tom trafí Bendža tak, že sa mu tri krát otočí hlava bola proste vtipná. Minimálne to, ako som si to predstavovala spôsobilo, že som teraz ľutovala nedostatok pozornosti pri rozcvičovaní.
Mau sa rada prehnane ospravedlňuje kedykoľvek niečo niekomu spraví. Hmm,čo by sa s tým dalo...
Sladko sa na nich usmejem.
Vynahradíš? Bolo by fakt milé keby mu píšeš ospravedlňujúce lístočky a nechávaš mu ich tam, kde by ich našiel. Určite by ho to potešilo.
Zoširoka sa usmejem, ale moje ďalšie prípadné návrhy preruší hlas Nairy, ktorá vyzerá byť menej ako ochotná vojsť do vody. Otočím na ňu hlavu a jemne ju štuchnem päsťou do ramena.
Môžeš sa na mňa spoľahnúť. Spravím z tvojho pohrebu najlepšiu komédiu. A na kare budem podávať iba vegetariánsku stravu.
Na malú chvíľku mi blysne v hlave myšlienka, či je vhodné si teraz robiť srandu v akomkoľvek ohľade o pohreboch, keď máme všetci v čerstvej pamäti ten ktorý sa odohral priamo tu, v Rokforte, našťastie sa ale nestihnem prepadnúť s náladou o pár stupňov dole, zachráni ma madam Hoochová. Presuniem na ňu pozornosť.

Keď spomenie lezenie do jazera bez dovolenia, trochu sklopím hlavu a potutlene sa sama pre seba usmievam. Hlavne ku koncu školského roka, keď sa začalo otepľovať som už počas svojho štúdia pár krát skúšala čo to dá a chodila sa kúpať do jazera, pričom som sa snažila stiahnuť čo najviac ľudí. Pravda, stálo to moju fakultu nejaké tie body, ale... zo všetkých ostatných fakúlt sme si na tom zakladali asi najmenej.
Aspoň viem čo ma čaká v tej studenej vode.
To ale zistím, že tentokrát nebudem musieť prekonávať teplotný šok bez pomoci. Začudovane pozerám na malé suché lístky a poslušne si jeden vezmem, zatiaľ čo počúvam Nairinu odpoveď.
Vyzerá to ako čaj.
Zabrblem, zatiaľ čo lístok obraciam v rukách. Sama by som nevedela odpovedať tak dobre ako Nai. Herbológia ma bavila keď som mohla stáť pri črepníku a hrabať sa v hline, alebo brániť sa zúrivým rastlinám, a jednoducho robiť niečo produktívne. Ale akonáhle som mala vedieť nejaké fakty, išlo to dolu vodou. Preto sa na Nairu pochvalne usmejem.
Tento rok začíname celkom dobre. Aspoň bude menej vadiť, keď ma zase najbližšie niekto chytí v kuchyni a čosi nám strhnú.
Prevezmem si lístok po Sin a keď ho hodím do úst, spravím grimasu. Jedla som teda už aj lepšie veci. Zamľaskám jazykom a prinútim sa viac list požuť, aby som ho neprehltla hneď. Možno by to znižovalo účinky, a ja som teda bola za trochu tepla vďačná. Akonáhle zacítim, ako sa mi po tele rozlieva teplo, zaumienim si že zistím kde sa tá burina dá získať. Začujem okolo seba štikútanie od rôznych osôb a čakám, kedy to príde aj na mňa, ale spomedzi pier sa mi vyderú len zo tri - štyri zahýkania, keď to prestane.
Paráda, ani to nemá taký strašný efekt. Možno by sa to zišlo aj na metlobalové zápasy v zime, vždy mi premŕzajú ruky a nohy, nech mám oblečené čokoľvek. Neskôr zájdem za profesorkou Primrose.

Vyzlečiem sa z oblečenia do žltočiernych fakultných plaviek a na svetlo sveta vyjde, prečo som si tak intenzívne obkukávala vlastný zadok. Očividne som chcel pozdraviť všetky chápadlaté tvory spod vody ktoré by ma mohli vidieť, pretože cez polku zadku a stehna sa mi tiahne tetovanie. Lýskyplne si prejde prstom po línii jedného chápadla a potom sa už odhodlane otočím k jazeru, prezerajúc si ostatných vyzliekajúcich sa ľudí. Vyzliekajúcich sa chlapcov.
Aj keď niektorí telesne vyzerajú skôr už ako riadny chlapi. Richard je síce povrchný snob, ale dočerta má dobré telo.
Prejdem ešte pár pekných kúskov zrakom, kým sa konečne neocitnem čelom k tmavej mase tekutiny.
Tak fajn... ako strhávanie leukoplastu.
Kratšie vlasy, ktoré som si na dnes vybrala mi zavadzať nebudú, tak si ich nechám rozpustené a s výdychom sa rozbehnem do vody a vkĺznem do nej v priebehu pár sekúnd. Samozrejme že mi odmalička hovorili rodičia, že sa mám najskôr ovlažiť a až potom sa do vody hodiť, hlavne keď je studená, ale kedy som ich ja počúvala.
Merlin!
Neodpustím si keď ma zamrazí až na nechtoch nôh. Vlasy sa mi ako na povel zafarbia do chladnej kovovo striebristej, takisto ako obočie a dokonca aj mihalnice a stmavnú mi pery. Na moment sa mi úplne zmení štruktúra tváre, ako stratím nad ňou ovládanie ako následok šoku, ako začnem ale plávať a uvedomím si to, vrátim ju späť do normálu. O chvíľu už vyzerám v studenej vode pomerne šťastne.

Samozrejme, hneď ako sa vyhlásia preteky, som medzi prvými ktorý sa hlásia k účasti. Úprimne, vo vzduchu aj na zemi som bola o dosť rýchlejšia ako vo vode, ale to mi nezabránilo sa podieľať na súťaži. Súťaženie bola pre mňa sranda, v akejkoľvek forme. Doplávam k Danielovi.
Nechceš sa neúčastniť nech máme akú takú nádej aj my ostatný?
Prehodím k nemu veselo v podstate kompliment. Každý tu vedel že Dan je vo vode netvor. Stačilo sa pozrieť na tie jeho ramená a široký chrbát, presne tak ako som na chvíľu obkukávala ešte na brehu aj ja aby bolo jasné, že vpred pôjde ako torpédo. Aj napriek tomu som odhodlaná sa pri pretekaní zabaviť a vyplávam v tesnom závese za prvými. Ako však zistím, je rozdiel mať kondičku na suchu a vo vode. Drvivú väčšinu času môjho doterajšieho pobytu vo vode som sa potápala a snažila som sa zahliadnuť nejakého nezvyčajného tvora, alebo len sa len pokojne kĺzala hladinou, či sa položila na chrbát keď bolo slnečno a užívala si lúče na povrchu tela, zatiaľ čo zospodu ma chladila voda. Takže už kdesi v poloivičke mi absolútne dôjde dych, ktorý neviem vo vode príliš využívať a začnem zaostávať, no aj tak sa snažím a nevzdám to úplne, sústredená na to, aby som to dokončila, vnímajúc iba akési vzdialené chaotické pohyby a špliechanie.
Dokelu, plávať závodne je zložitejšie ako som si myslela.
Prebleskne mi v hlave keď konečne doplávam na koniec a zastavím sa. Chystám sa zistiť, kto tu bol ako prvý, keď vtom periférne zahliadnem hlavu niekde úplne mimo územia, kde sa máme zdržiavať.
Mau?
Dvihne sa mi kútik. To dievča sa večne dostávala do malérov, až na to že ona chúďa ani nechcela. Bez najmenšej starosti sveta sa rozplávam k nej.
Hej Maureeen, nie že ťa tam niečo stiahne ku dnu.
Zakričím po nej zvesela, neuvedomujúc si že ak si ju doteraz nikto nevšimol, teraz už asi všetci a stále jej mierim naproti. Bola už v úplne tmavej hlbokej časti jazera a čím viac sa približovala, tým viac som videla spanikárený výraz v jej tvári. Stretnem sa s ňou na polceste naspäť.
Pobrežná hliadka k tvojim službám. Ako si sa tam preboha dostala?
Škerím sa na ňu, zatiaľ čo sa spolu s ňou otočím naspäť.
 
Maureen Rott - 23. dubna 2017 23:47
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Jezero

Benji, Alex, Naira, Hoochová, vodníci a pak asi všichni


13. září
Pondělí



Zvednu ruce nad hlavu, jako kdybych se vzdávala. “Dobře, dobře, už se ti za tohle neomluvím, nikdy! Ale stejně ti to vynahradím, abys věděl. Jenom tak se mě nezbavíš Benjamine Hunte, tvou újmu ti splatím, i kdybys nechtěl.“ V polovině věty přejdu do hrozivého sípavého tónu, abych tomu všemu dodala ten správný nádech. Pak se nadšeně rozesměju a skoro povyskočím, jak se těším na plavání. Benji se nezlobil, to bylo to hlavní a já se mohla s radostí sobě vlastní tetelit z každé prkotiny, která mi přijde na mysl i na oči. A třeba takové otužování bude jisto jistě velmi zajímavá a zábavná věc!
Podívám se na Alex, když se mne optá na důvod mého omlouvání. Naštěstí naše malé divadlo se spolužákem některým uteklo, což je fajn. Když to neviděla ona, nemuselo to vidět několik dalších spolužáků. “Omylem jsem Benjiho při rozcvičce trochu profackovala.“ Uchechtnu se ještě pořád trochu nervózní a zabloudím pohledem k oběti. “Ale slíbila jsem, že mu to všechno vynahradím a on už se nezlobí, že ne Benji?“ Zazubím se jeho směrem a jakmile mi mou domněnku potvrdí, rozzářím se ještě o trošičku víc. Ještě kousíček a možná bych mohla ostatní začít oslňovat nebo tak.
Pak už jsme ale u jezera a Hoochová se dá do vysvětlování, které pozorně poslouchám a mimoděk jí na každou její instrukci rozvážně přikyvuji. Teď nastal můj čas. Nebyl to sice baseball ani rozcvička, ale plavání by konečně mohlo být něco, v čem bych mohla zazářit. Dokážu udržet hlavu nad vodou a dlouhé nohy by mi taky konečně k něčemu mohly být. Minimálně se mi nebudou plést a rozhodně kvůli nim nezakopnu. A to bylo zatraceně pozitivní, co si budeme povídat!
Poslušně se svléknu do plavek, i když si najednou nepřipadám tak pohodlně, jako předtím. Svojí postavou bych se nejlíp mohla přiřadit k Fabianovi a to teda nebylo zrovna moc lichotivé. Když se ještě k tomu objevím vedle Alexandry a jejích dud, mám co dělat, abych na sebe zase nehodila mikinu a nešla plavat v ní. Mimoděk si tělo obejmu rukama, snažíc se schovat celé své vychrtlé já a nervózně přešlápnu na místě.
Vlastně moje kamarádka je měňavec. Znamená to, že si může nafukovat a vyfukovat prsa jak se jí zachce? To by se hodilo, co si budeme povídat! Mám dokonce chvíli chuť se jí na to fakt zeptat, ale nakonec uznám za vhodné držet kušnu. Ono upozorňovat na její hrudník zrovna když je polonahá, by pravděpodobně přitáhlo nejeden pohled. Nejsem si vědoma toho, že by to snad mohlo být mé průbojné kamarádce nepříjemné, i tak je to ale docela nevhodné a já jí nechci přivést do případných rozpaků.
Vlastně by si z nich mohla udělat záchranný balóny, kdyby se topila… Rozvíjím svoje teorie dál, ale i tak se prostě nezeptám. Z mého rozmýšlení mě vytrhne až Hoochová, která se zeptá na Škytník. Už, už mám chuť vykřiknout, předběhne mě ale Naira. Což je vlastně paráda, protože je to hrozně chytrá holka a získala nám pět bodů.
“Jsi skvělá!“ Zazubím se na ní a zvednu palec vzhůru, dostatečně ohodnocujíc její snahu i gesty. Pak už si od profesorky jeden lísteček této rostliny vezmu a poslušně rozemelu mezi zuby. Vábný to zrovna dvakrát nebylo, ale jedla jsem už i horší. Třeba polévky z plechovky za pár centů nejsou zrovna pochutinou. Člověk se bojí zkoumat, co to v tom plave za kousky čehosi.
Škytka se dostaví téměř okamžitě a je skutečně neodbytná. Zadržuju dech a všemožný další fígle, co mi radili doma nebo snad i někdo v okolí. Zbavím se jí ale teprve ve chvíli, kdy se dotknu nohou vody a to pravděpodobně z důvodu, že se mi snad na chvíli zastavilo srdce.
“Ježíši kriste, to studí!“ Zaskučím zmučeně a vrhám pohledy alá ‚pomoz mi!‘ na všechny strany, i když mi samotné není úplně jasné, jak by to dotyčný měl udělat. Po chvilce se ale do vody vrhnu, raději po hlavě a rychle, než abych trpěla jako zvíře několik minut. Prvních pár temp jsem měla pocit, že mi omrzají končetiny, nakonec ale Škytník konal svou práci a u první bojky už mi bylo i celkem teplo. Dokonce jsem dorazila mezi prvními a bez nehody, což mě hřálo o to víc. No prosím, prvních 35 metrů a bez nehody, to bych si měla zapsat do deníčku!
Co se týče soutěže, byla jsem okamžitě připravená se zúčastnit. Získala jsem ve vodě sebevědomí a cítila jsem jako svou morální povinnost se zúčastnit, když se do toho moc lidí z Mrzimoráčků zrovna nemělo. Všimla jsem si pouze Alex, která se svým dravým duchem a přirozeným sportovním talentem okamžitě souhlasila. Tak trochu jsem jí chtěla i z toho baseballu dokázat, že nejsem takový poleno a něco zvládnu. Takže i kdyby se ozývaly nějaké pochybovačné hlásky z okolí, přidám se.
Jakmile je odstartováno, zuřivě se dám do kraula. Tedy aspoň vzdáleně mé pohyby měly něco takového připomínat, ve skutečnosti jsem mlátila rukama a nohama hlava nehlava a spíš nějakým zázrakem jsem se posouvala kupředu.
Hlavu jsem přitom měla neustále ponořenou pod vodou a vytáhla ji jenom v případech, kdy jsem se potřebovala nadechnout, přičemž jsem ani neotevírala oči. Rozlepit víčka, tak mě v nich štípe jezerní voda a po tom jsem netoužila.
Zuřivě kopu a mlátím pažemi do vody a přitom si vůbec nevšimnu faktu, že jsem se vcelku rapidním způsobem vychýlila z dráhy a místo rovně se spolužáky si to mířím ostře doprava a stále dál. Jelikož mám přitom celou dobu kebuli pod hladinou, neslyším případné upozornění a zvesela si to mířím kupředu.
Až po docela dlouhé době si uvědomím, že vlastně nevím, kde jsem a že je fakt divný, že jsem ještě nenarazila na bojku. Teprve pak mi dojde, že jsem vlastně neměla jak to zjistit. Proto se taky zastavím na místě a za ustavičného kopání nohama si protřu oči a vyjukaně rozhlédnu po okolí. Nejenom, že jsem byla notný kus od ostatních, ale ještě k tomu vychýlená na pravou stranu a to slušný kus za bojkou.
Zmocní se mě panika, protože mi v tu chvíli zní slova Hoochový jako kdyby přitom někdo mlátil do gongu. S nepříjemným pocitem, jako kdyby se pode mnou něco pohybovalo, se začnu klidnějším tempem dostávat zase zpátky. Jako kdyby mi mohlo pomoci, že už tolik nebudu čeřit vodu. Třeba mi to odpustí a možná si mě ani nevšimnou. Jsem hubená, moc vln a hluku určitě nenatropím… Uklidňuji se v duchu, ale mráz mi přitom přebíhá po zádech.
 
lord Richard Cornigrum - 23. dubna 2017 22:22
zk6313353.jpg

Hlavní síň >> Hřiště >> Jezero


Pondělí 13. září


Wolfram, Sinestra, Helen, Nick, Hoochová, zbytek spolužáků



S neskrývaným zájmem sleduji, jakou odezvu vyvolá mé rýpnutí. Sinestra se tváří, jakoby spořádala celý náklad citronů, Wolfram se potutelně usmívá a Helen vypadá, že každou chvíli někoho sprovodí ze světa. Možná to byla pouhá zvrácenost, ale připadala mi opravdu rozkošná, když žárlila. Navenek se sice snažila vypadat nikým nedotčeně, jenže řeč jejího těla prozrazovala dost. Pevně semknuté rty, lehce pokřivený úsměv, pohled zabodnutý do předmětů před sebou. Tyhle gesta bych poznal na míle daleko a to z jednoho jediného, prostého důvodu. Sám jsem byl v přetvářce zběhlý. Předstírat a mlžit mě učili už odmalička, protože projevovat skutečné emoce se v některých chvílích prostě a jednoduše nehodilo. Někdy holt bylo nezbytné zatnout zuby a udělat přesný opak toho, co byste chtěli.
"Přesně to jsem měl v plánu." odpovím směrem k Caylusovi, který podotýká, že by bylo moudré si vzít do péče raději chlapečka, nežli dívku. "Mužští dědicové jsou důležití, na tom se shodneme snad všichni. Třeba čeká Sinestra dva chlapce, kdo ví…" Pokrčím ledabyle rameny a upiju ze šálku kávy.
Své už jsem řekl, tudíž bylo načase se věnovat zase jiným věcem. Snídani, například. Zamyšleně si prohlédnu obsah stolu. Borůvkové dezerty nechám bez povšimnutí, zato vafle s burákovým máslem k sobě bez váhání přisunuji. Není to sice kdovíjak dietní jídlo, ale člověk by měl umět čas od času zahřešit, navíc teď máme dvě hodiny tělocviku, takže se zas až tolik nestane.
"Sinestra má pravdu, Helen. Tohle je jen mezi ní a Wolframem. Snad bys nevěřila těm ohavným klepům." Nevinně se usměju, což mi na důvěryhodnosti zrovna dvakrát nepřidává, jelikož tón, kterým mluvím, zní tak, jako kdyby tomu bylo přesně naopak. Netrvá dlouho a od stolu se zvedá jak Sinestra, tak Wolfram. Rozhodnu se je následovat. "Inu, pokud omluvíte i mě…" Sám už jsem sice převlečený, ale potřebuji zařídit ještě jednu malou, poměrně důležitou, věc. Postavím se na nohy a stejně jako Wolfram zamířím zpět na kolej. Na pokoji se dlouho nezdržím, pouze si sundám rukavice a místo nich na ruce navléknu potítka, která zakrývají dlaně. (cca. taková)
Ničím dalším se nezdržuji a stejně tak rychle, jako jsem na kolej přišel, jí i opustím. Mé kroky vedou přímo na hřiště, kde se začínají pomalu shromažďovat ostatní spolužáci. "Dobré ráno i vám." Oplatím profesorce pozdrav, přesně jak se sluší a patří. Snad každý o Hoochové věděl, že má ráda řád, disciplínu a hlavně dochvilnost. Ano, snad každý. Někdo to za celých pět let nepochopil vůbec a přišel stejně pozdě jako těch pár opozdilců, co se sem právě řítí s jazykem div ne až dole. Na jejich příchod nijak nereaguji, pouze se seřadím a nechám Nicka, aby nás přepočítal.
Jakmile máme nástup za sebou, poodstoupím trochu dál, abych měl víc prostoru a začnu s rozcvičkou, kterou má na starosti Blacková od lvíčat. S každou přibývající minutou mám pocit, že profesorka vybrala toho nejmíň vhodného člověka, jakého mohla. Ač jsem na pohyb normálně zvyklý a ráno si byl dokonce zaběhat, její předcvičování je na začátek až zbytečně rychlé a náročné. Valná většina má problém to vůbec udýchat.
Vážně nechápu, proč za tohle Nebelvír dostal pět bodů přidáno. Na místě Hoochové bych body strhával. Polovina lidí sotva funí a ten zbytek vypadá, že se každou sekundou odporoučí k zemi. Nebudu lhát, i na mě je to po ránu celkem slušnej nářez.
Ještě míň jak rozcvička mě nepotěší profesorčino vyhlášení famfrpálových kapitánů. Do čela týmu se totiž dostává Nick a já končím jako pouhý náhradník. Pravda, měl bych být rád alespoň za nějaký úspěch, jenže jsem přirozeně soutěživý a s druhým místem se až tak snadno nespokojím. Jsem zvyklý si dávat velké cíle, tudíž beru tělocvikářčino rozhodnutí za poněkud nešťastné.
Kam ta stará kráva dala oči? Nadržuje lvíčatům a ještě nepozná, kdo je na koštěti nejlepší?
Po rozcvičce následuje baseball, při kterém skončím v týmu s Nickem a Wolframem. "Díky za gratulaci." S vděčností krátce kývnu hlavou. "Vlastně mě před chvílí napadlo to samé." Přiznám, když Wolfram zmíní diskriminaci mužů. Jeho poznámka měla skutečně něco do sebe a nutila mě přemýšlet nad tím, jakým způsobem Hoochová kapitány vybírala.
Byla u toho střízlivá? Toť otázka.
Během mudlovské hry začínám jako pálkař, ale postupně vyzkouším i zbylé dvě pozice. Ani poté se nedá říct, že by mě baseball nějak zvlášť oslovil. Přestože oceňuji učitelčinu kreativitu, připadá mi hloupé sem tahat nekouzelnické sporty, zvlášť když tu máme takové antitalenty. Například Christina je levá jak šavle a to, co právě provedla Helen to jen dokazuje. "Výkvět šikovnosti… Jí dát cokoliv do ruky, to je učiněná tragédie." Nevěřícně nad spolužaččiným počínáním zakroutím hlavou. Jestli kvůli její neschopnosti bude Helen vyřazena z provozu, tak ať si mě nepřeje. Tohle byla vážně hodně silná rána…
Jen co se přemístíme k jezeru a profesorka odvykládá svůj nudný monolog plný upozornění, vezmu si lístek Škytníku a důkladně ho rozžvýkám.
Co je to do háje za kentus? Vždyť to chutná jako hlína!
Se svým typickým kamenným výrazem ze sebe shodím oblečení, kromě potítek, které si na dlaních záměrně nechám. Pak se rozejdu do vody a jakmile v ní jsem, pustím se co nejrychleji to jde, do plavání k první bojce.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.8525218963623 sekund

na začátek stránky