| |||
|
| |||
Hřiště-->JezeroPondělí 13.9. Následoval jsem ostatní spolužáky k jezeru a sleduji, co se bude dít. Jakmile se nás profesorka zeptá, na co je Škytník, v hlavě mi okamžitě vystřelí přesná definice z učebnice bylinkářství. Jak je mým zvykem, sám se nehlásím a neodpovídám, dokud nejsem tázán. Navíc se ukazuje, že je Naira ten pravý nadšenec do bylinkářství a navíc se na rozdíl od Nevilla tolik nestydí se přihlásit. Na profesorčin povel se vysvleču a pro případ, že by se koukala Dee se narovnám a trochu zatnu svaly. Přeci jen chci dělat dojem, a když už pěstuji nějakou tu svalovou hmotu, rád toho využiji. No, ale oproti některým spolužákům si připadám opravdu malý. Sepnu si vlasy do culíku a vyrazím taky do vody, hned za Thomasem. Uvažuji, jestli po jeho vzoru také nevynechat Škytník a po chvilce strávené ve vodě se rozhodnu jeho příkladu následovat. Nejsem sice původem Kanaďan, ale přeci jen jsem rodilý Angličan a na naše teploty jsem zvyklý. Vyplavu k první bóji a taktéž se zúčastním závodu. Jak se ukázalo, buďto nemám svůj den, nebo prostě rychlostní plavání není má silná stránka. I přes to, že vím, že se rozhodně neumístím na stupních nejrychlejších plavců této hodiny, snažím se do poslední chvíle. Trochu se vydýchám a plavu volným tempem zpět na břeh. Pomocí kouzla se osuším a opět obleču do úboru. Následně vyčkávám, jestli bude ještě nějaký program. |
| |||
Hřiště-->JezeroDidý, Blagden, FabianPondělí 13.9. Vyloženě mi je do smíchu, když vidím ty naštvané ksichty, jejichž majitelé zkrátka sestřino tempo nedávají. Já se po množství potravin, které do sebe dnes naládovala, divím, že to dala ona a přitom nehodila šavlový tanec. Poté si dám po sestřině boku i to kolečko kolem hřiště a neodpustím si komentovat rozcvičku. „Koukám, že jsi docela zmáslovatěla, sestři. Vsadím se, že kdyby ses tolik nepřejídala, tak by tu dnes minimálně dvě blbky zvraceli do tvaru loga jejich kolejí. U Mrzimorských by to byl docela výkon.“ Když jsme následně rozděleni do trojic, vyhledám své chvilkové spoluhráče. K mému překvapení potkávám novou tvář. Potřesu mu rukou (pokud přijme) a povím: „Nazdar! Koukám, že nové tváře přibývají i v páťáku. Tak vítej v Bradavkách… teda v Bradavicích.“ Postupně se nějak prostřídáme na všech pozicích. Moc mi takhle hra nejde a věřím, že je důvod, proč mají kouzelníci jen jeden oblíbený sport. Famfrpál je prostě lepší a vyšperkovanější. Takovej baseball mi přijde jen jako trapnej trénink na odrářeče, a ještě k tomu s míčem, který se nikoho nesnaží zabít. Zlo. Celou přestávku prakticky strávím s Didý a poté už hurá k chladným vodám našeho jezera. Poslechnu si profesorčin proslov. „Studená voda? Kytka? Aáha, na co asi bude. Že by vnitřní topení?“ pronesu k sestře, ale fakt si nejsem jist, takže to neříkám zase tak moc nahlas a stejně to nějaký dychtivka vykřikne mnohem dřív a v našprtanější formě, než bych to zvládl kdykoli já. Poté se už všichni začnou svlékat do plavek a můj pohled skončí na Ewingové, které jsem dnes zhodnotil jako největší kost. „No, jedna věc se musí Ryanovi nechat, sestři. Ten chlapec ví, do čeho píchnout.“ Sám se také svleču a ozkouším vodu. „Není to tak hrozné. Já fakt nevím, co všichni mají, vždyť je začátek září, ne ledna,“ pronesu k sestře a slezu do vody bez toho prašivého Škytníku. Ještě škytat půl dne, to by mi tak chybělo. Když doplavu k první bojce, připojím se k fenoménu závodění mezi první a druhou bojkou taktéž. Nazpět plavu taktéž rychle, protože už mi taky začíná být fakt zima. |
| |||
Jezero13. září všichni přítomní Neplavce doprovodím pryč s pohledem do zad a s lehkým ostnem závisti, že se nemusí rochňat v ledovém jezeru, ačkoliv jsem z toho ráno byla nadšená. Teď jsem ale byla po Dianině rozvičce a kolečku kolem hřiště rozehřátá až moc a toužila se jít jen rozvalit někam na trávu. Navíc jsem jen čekala na to, až prvotní zahřátí pomine a já budu mrznout díky zpocenému oblečení. Když jsme na břehu, nejistě přešlapuju z nohy na nohu. "Jestli zmrznu, řekneš na mým pohřebu něco vtipnýho, slib mi to," pošeptám Alex, ale to už Hoochová začne mluvit. Doopravdy nás chce naházet do vody jako bezbranné mloky! Začnu se opatrně svlékat a jen lehce namočím do vody palec, než s vyjeknutím zase stáhnu. Proslov Alex na mém pohřbu se mi teď zdá mnohem pravděpodobnější než před minutou. Profesorka nezapomene dodat něco o tom, abychom sem nechodili bez dovolení. Vypadám snad jako blázen? Vždyť tohle musí být i týrání ryb! Ještě si škodolibě přisadí s tím, že by nás do té vody poslala, ale ředitel je jiného názoru, proto přinesla Škytník. Moje ruka vystřelí nahoru. "Škytník se používá na zahřívání, buď ho můžeme rozdrtit, nebo se z něj taky dělá čaj. Lidi po něm často škytají, proto to jméno," vychrlím ze sebe překotně, šťastná, že se mi hodí znalosti z bylinkářství. Profesorka Primrose by byla určitě pyšná! Pak všichni dostaneme tu zatracenou bylinku, o které vím, že je nechutná, ale i tak se neubráním menšímu dávení. Cítím, že mi začíná být teplo, ale i tak do vody vlezu značně neochotně a plavu k druhé bojce. Můj otec byl mořský biolog a představa, že bych neuměla plavat, ho děsila víc než moje kouzlení. Jestli se někdo pouští do nějaké závodění, ignoruju to, ale na povel profesorky trochu zrychlím. |
| |||
Ošetřovna => Kolej => Směr stáje Před vstupem do ošetřovny už se na Acai jenom jemně usmívám v odpovědi, protože nejsem schopná ničeho jiného. Po vstupu zdvořile pozdravím zdravotnici a posadím se na postel, kam mě vlastně spíš umístila má zachránkyně. Po chvilku se ale zase škrábu na nohy, protože zdravotnice mi ukazuje na židli. No tak ženský, domluvte se přece, jsem marod a potřebuju to vyléčit, ne vychodit! Po její otázce ohledně sportu na ni jenom útrpně pohlédnu. Hrajeme baseball, ano. Ovšem skutečně bychom neměli, protože jak si můžete všimnout, jsou mezi námi tací, co jsou v téhle hře okolí nebezpeční. Jsme vděčná za přítomnost Acai, která neustále švitoří. Mohu se soustředit na něco jiného než je vlastní nevolnost a nepříjemný pach desinfekce. Po pokynu zdravotnice nejdříve chvilku bojuji s ramínky plavek, abych si je pod tričkem přetáhla přes ruce, což se mi nakonec povede, i když chvilku vypadám jako bezruká. Následně vyhrnu tričko pod prsa a ukážu jí odhalené bolestivé místo. Nepřekvapivě už to začínalo modrat, společně s rudými švy na kůži to tvořilo krásnou mozaiku. Nechám ji dělat její práci, i když se přitom tvářím, jako kdyby mě do daného místa spíše dloubala, než ho jemně prohmatávala. Souhlasně přikývnu na její poznámku. Vážit drahocennou cestu z hřiště až sem mě stálo hodně sil, obzvlášť když jsem se na každém pátém kroku málem pozvracela. Rozhodně bych přivítala, kdyby zdravotnice běžela na hřišti za mnou a ne já za ní až sem. S díky od ní přijmu nápoj, který ale nepředstavitelně páchl. Snažím se nedát najevo, jak je mi to odporné a jak bych to nejraději vylila. Vím, že mi to má pomoct, i přes to mi trvá notnou chvilku, než se nakonec odhodlám celý obsah vyklopit do sebe. V první chvíli mám stejně pocit, že se mi udělalo ještě hůř a všechno to zase poslušně vrátím zpátky. Naštěstí, i tentokrát jsem dokázala svůj žaludek uchlácholit a tak stále jenom čekám, kdy to konečně začne fungovat. Prý do pár minut. No jestli jsem ten blaf vypila pro srandu králíkům, zrovna dvakrát mě to nepotěší. To už bych pak na pálce někomu ublížila já. Bez míčku. “Děkuji.“ Pokusím se na zdravotnici mile usmát a poděkovat jí tak za její péči, přičemž si od ní převezmu kelímek s mastí na pohmožděniny. Bude potřeba. No a měla jsem další důvod, proč tak nenávidím tělocvik. Jako kdyby to byl ráj pro všechna nemehla školy, která tam zvesela kosí jednoho spolužáka za druhým. Nasadím ukázkový poker face, jakmile zmíní omluvenku na plavání. I když jsem měla jít do stájí, nikdo mi nedal záruku, že se Hoochová nepokusí mě do té vody nakonec nahnat. Předtím bych se klidně nechala propíchnout vidlemi, v nynější chvíli ale budu mít neproniknutelný štít. “To byste byla moc hodná, taky se na to zrovna dvakrát necítím.“ Pokývám souhlasně hlavou, aby mi tedy omluvu sepsala. Škoda jenom, že to nenapsala všeobecně na celý tělocvik, i to kydání se Zmijozelem. Pořád je to lepší než plavání, to rozhodně. Ale zábavná hodinka se středověkým rytířem a hromadou koňských koblih není zrovna moje představa správně naplněného volného času, který jsem mít mohla. Tak jako tak, s omluvenkou v rukách už se mi dýchá o něco lépe a dokonce se mi zdá, že i ten pahnus začínal působit. Nebo alespoň můj mozek přijal myšlenku, že by se mi mělo začít dělat líp. Ať tak nebo tak, postupně se mi vracela barva a dokonce i má nálada se vyhoupla o trochu výš, než byl bod mrazu. S díky se rozloučím se zdravotnicí, popřeju jí hezkého dne a s Acai po boku se vydám z ošetřovny. Pohlédnu na ni přede dveřmi a na chvilku se zamyslím. “Neskočila bys se mnou ke koleji? Převléknu se, kydat v plavkách se mi moc nechce. Co tobě?“ Sice se sama převlékat nechce, ale vzorně mě doprovodí na kolej, kde se vysvléknu z těch příšerných školních plavek. Přes cvičební uniformu si natáhnu ještě mikinu. I když to není zrovna můj vkus, bylo by absolutně nepraktické mít v šatníku jenom samé sukně a svetříky. Proto mám na takové chvíle, jako je právě tahle i nějaký ten sportovnější kus. Když vycházím zpátky, je mi už mnohem lépe, což dám najevo úsměvem, jakmile spatřím Acai, jak se opírá o stěnu. Přistoupím k ní. “Ještě jednou díky za pomoc.“ Naposledy ohodnotím její pohotovost a pomalým krokem se vydám směrem ke stájím, očekávajíc, že se přidruží po mém boku. “Takže…“ Začnu protáhle, abych přilákala její pozornost. “…chtělas mi vyprávět o trestu u profesora Zmijozela? Nejsem si jistá, jestli to chci slyšet. Něco mi říká, že už ho pak nikdy neuvidím v takovém světle, jako ho vidím teď.“ Pobaveně se na ni zazubím. Je pravda, že jsem s ním nikdy neměla moc co dočinění. Nechodila jsem ani na jeho povinně volitelný předmět, ani na kroužek a nepatřím mezi jedince, co by sbírali jeden trest za druhým. Pro mě to byl prostě jakýsi podivný muž, který nechal hlavu ve středověku a neuvědomil si, že dnes už do sebe nebodáme mečíky, jak tomu bývávalo. Možná si po Acaině vyprávění řeknu „díky bohu za možnost ho nevidět“. |
| |||
Jezero Tělocvik, 13. září - studenti Během baseballu na mne jedna ze studentek vystřelí míček. S připravenou hůlkou v ruce ho stačím zastavit kousek od své hlavy a pomocí wingardium leviosa (které už samozřejmě nevyslovuji), ho vrátím vzduchem zpátky Cassandře. Tím, jak se momentálně věnuji jejímu míčku vůbec nepostřehnu, že se někomu stal úraz. Naštěstí jedna z neplavkyň se nabídne, že Helen odvede na ošetřovnu. Další neplavec. No - alespoň tak. ,,Samozřejmě. Odveďte slečnu Lynnerwoodou na ošetřovnu a vy se poté vraťte do stájí." Jakmile se Byrdová vydá do stájí a ty dvě na ošetřovnu, se zbytkem se rozejdeme k Jezeru. ,,Plavky jste si rozhodně nebrali jen tak." promluvím ke studentům, zatímco stojíme na kamenitém břehu. ,,Dnes sice není úplně nejideálnější počasí k plavání, ale ani to nás neodradí." Dám si ruce v bok a přejedu studenty pohledem. ,,Škola skutečně nemá žádný krytý bazén, jak jsem zaslechla některé z vašich domněnek. Za to ale máme krásné, prostorné jezero, které k tomuto účelu dostatečně poslouží." Nechám studenty se rozkoukat, případně dojít k Jezeru a ozkoušet teplotu. Pobaveně se mi roztáhnou koutky do úsměvu, když vidím jejich bílé obličeje. ,,Není to zrovna kafe, ale otužování je zdravé. Tak - do plavek." zavelím a vytáhnu z kapsy malý sáček. Mezitím, co se svlékají, pokračuji. ,,Do Jezera máte samozřejmě bez souhlasu profesora vstup zakázán, proto v žádném případě nechci vidět, že sem leze někdo bez povolení." Člověk nikdy neví, čeho jsou studenti schopní a pokud se najde někdo, komu se dnešní jezerní exkurze zalíbí.. ,,Já bych vás do té studené vody klidně poslala, ale profesor Brumbál byl jiného názoru. Proto jsem vám přinesla lístky Škytníka." Rozdělám sáček a vezmu do ruky jeden z tmavých lístků. ,,Ví někdo, na co jsou lístky Škytníku dobré?" Rozhlédnu se po třídě a čekám, jestli je zde někdo dosti zdatný v bylinkářství, případně o něm někdo slyšel. /(správná odpověď: Škytník se používá pro dočasné zahřátí těla. Může se pozřít jak rozdrcený, nebo louhovaný v čaji, tak rožvýkat v ústech. Lze aplikovat i na zvířata. Škytník se mu říká proto, že po pozření se často u dotyčného objeví škytavka.)/ < kdo dřív píše, ten dřív mele. Pokud se někdo přihlásí a správně odpoví, kývnu hlavou a přičtu mu 5 bodů. Pokud ne, využití Škytníku zodpovím sama. ,,Tak, teď když víte, proč jsem vám sem Škytník přinesla, každý si vezme jeden lístek a sní ho.A první půjde třeba Ewingová." Podívám se na ni, když vidím, jak se klepe jako ratlík. Podám ji jeden list a následně je rozdám i ostatním. Pobaveně sleduji jejich znechucené grimasy. ,,Nikdy jsem neřekla, že je to dobré." A aby toho nebylo málo, za chvíli se každý druhý rozškytal. To je mi ale pohled.. ,,Tak, šup do vody." Naženu je do ní. Každý, kdo snědl Škytník by měl začít cítit příjemné proudění tepla v těle, nicméně i po vkročení do jezera ucítí studenou vodu. Ale nemělo by to být tak nesnesitelné, jak bez Škytníku. Mezitím, co se rychlostí šneka plouží do vody, přivolám si koště. ,,Připravila jsem vám do vody bojky. Jedna je 35 metrů od břehu, ta druhá je 50. Nikdo nebude plavat dál, než ke druhé bojce, je to jasné?" Nerada bych, aby se hodiny zúčastnili i Jezerní tvorové. ,,Ti, kteří v plavání nejsou tak zdatní, budou plavat k první bojce. Budu vás sledovat zeshora. Kdyby se kdokoliv topil, křičte, mávejte rukama, cokoli. Nikdo nebude přeceňovat svoje síly ani se předvádět. Jezero je nebezpečné, ale méně, pokud ho respektujete." Nasednu na koště a vznesu se vzhůru. ,,Tak - všichni vzhůru k první bojce!" zakřičím dostatečně nahlas a sleduji, jak se brodí vodou. Po pár krocích, co přešli z břehu jim začala zem pod nohama mizet. U první bojky šlo ještě vidět na dno. Lze zahlédnout pár kamínků, řas. Ale čím blíže se přibližovali k druhé bojce, tím temněji pod sebou měli. Jakmile doplavou k první bojce, nechám některé se vydat ke druhé. Takový Fletcher neměl s plaváním žádný problém. U jiných to však vypadalo, že se ve vodě příliš necítí. ,,Rychleji, rychleji. Plavete jako kdybyste měli umřít. Čím více se budete pohybovat, tím více bude Škytník působit. Tak plavte a neumírejte mi tady." Pokud se našli tací, kterým se ve vodě líbilo natolik, že byli svolní k malému závodu, nechala jsem je plavat rychlostní tempo od první bojky k druhé. Vítěz získal 15 bodů, druhý 10 a třetí 5. |
| |||
Tělák Seřadím se s ostatními do řady a škodolibě se ušklíbnu, když Nick nezapočítá do počtu sebe. Nechápu, jak o sobě mohou zmijozellští prohlašovat,že jsou chytří. Vždyť ani neumí počítat. Po seřazení se odeberu na místo a po vzoru Diany začnu s rozcvičkou. Zvolila tedy dost netradiční, na tom se shodneme všichni, ale já v tom žádný problém neviděl. Dech mi vystačil, ani jsem se příliš nezapotil, nicméně nadšený jsem z toho taky nebyl. Raději bych šel už teď hned skočit do jezera, namísto takového aerobiku nebo co to vlastně je. Nicméně si nemůžu nevšimnout naštvaných výrazů svých spolužáků, kteří s něčím tak dynamickým na začátek nepočítali. Třeba takový Ryan se tvářil, jako by měl chuť Dianu zavraždit. Začínám mít už teď obavy, že dřív nebo později ji tu rozcvičku někdo vrátí. A nebo poděkuje, když nám získala pět bodů! Jenže během rozcvičky přišel Kenji i s Coraline. Nechtělo se mi věřit vlastním očím. Bál jsem se, že ji už nikdy neuvidím. Že po tom všem se už nebude chtít do Bradavic vrátit. Určitě ne takhle brzy. Vesele na ni zamávám. Byl jsem rád, že je naše kamarádka v pořádku a hlavně jsem byl rád i za Kenjiho. Trápil se tím víc než kdokoliv jiný a nejhorší na tom bylo, že jsem mu neměl jak pomoct. ,,Hej Cor! Rád tě vidím zpátky." Jakmile rozcvičování skončí, dojdu za Ryanem s Erikou a oběma pogratuluji ke kapitánům. Tohle mu jenom prospěje, pokud bude na něm ležet určitá zodpovědnost. Třeba přestane s těmi drby a lítáním za Sinestrou. Mám totiž takový pocit, že to mezi nima nedopadne dobře. Někdo pravděpodobně odejde se zlomeným srdcem a mám zlé tušení, že ona to nebude. Jakmile profesorka zavelí kolečko kolem hřiště, nenápadně se objevím vedle Kenjiho a ramenem do něj během běhu šťouchnu. ,,Tak co? Co Cor? Jak jí je? Bavili jste se?" Zahrnu ho otázkami. Když doběhnu zpátky na místo, kde jsme cvičili, Hoochová už tam na nás čeká s další aktivitou. Baseballem. ,,Ty vole tak to je pecka!" Neodpustím si a chytnu do ruky míček na nadhoz. Vždycky jsem si to chtěl zkusit. Do skupiny jsem vyfasoval Ryana s Kenjim, na což jsem si nestěžoval. Raději zmrzačím své dva kamarády, kteří mi to nebudou mít za zlé tolik, než kdyby to byl někdo ze zmijozelských. Ale to bych měl z toho mrzačení alespoň nějaký požitek. Kdyby to byl třeba takový Wittelsbach.. Jistě by si na něm smlsnul i Ryan. Tak jsem tedy čapnul míček, pořádně se rozpřáh a nahodil. Ať už u pálky stál kdokoli, další nadhoz mu proletěl těsně kolem hlavy. ,,Máš štěstí, že máš helmu vole." zazubím se, když střídám a postupně si vyzkouším každou pozici. Nebylo to zas tak těžké, něco bylo horší, něco těžší. Obecně takhle poprvé odpalovat není lehké asi pro někoho. Míček letí rychle a trefit se do něj úzkou pálkou je něco jiného, než se trefit do velkého potlouku. Ale tak nemůžu soudit, já famfrpál nehraju. Nicméně ani tohle se neobešlo bez potíží. Christina trefila Helen do břicha a skončilo to tak, že ji Acai odvedla na ošetřovnu. ,,To jsou ti zmijozelští fakt tak debilní? Nejdřív Nick neumí počítat, pak Christina nezvládne odpálit ani na jinou stranu. Začínám vážně věřit teorii, že se dostávají do dalších ročníků jen kvůli svým zazobaným papínkům." Ušklíbnu se, když povídám klukům a sundávám si chytačskou helmu. Po baseballu následovala krátká přestávka, kterou jsem strávil klábosením s kýmkoli, kdo na mě promluvil a to možná pokračovalo i cestou k jezeru. ,,Nezávidím jim sbírání hoven.." utrousím si za cesty pod vousy. A hlavně jim nezávidím přítomnost Zmijozela, který byl ze všech kantorů nejpodivnější. Úplně živě jsem si na něm dokázal představit tričko s potiskem: The Rapist. |
| |||
Telocvik primárne CorCor, Benji, Mau 13. 9. Počas čakania stojím a je na mňa trochu čudný pohľad, keďže si odtiahnem pás na športových legínach od tela, vytočím sa a vyzerá to, že si hodnú chvíľu čučím sústredene na oplavkovaný zadok. Keď ale zachytím Coralinine slová, odtrhnem od seba pohľad a presmerujem ho na ňu. Nevšimla si ten pomalovaný transparent ktorý bije do očí hneď pri príchode? Ale to nie je...ktorý idiot ho zvesil? Nevidím iné riešenie ako to, že niekto ho dal dolu. Odujem spodnú peru. Ach...namaľovali sme ťa na plachtu na privítanie, visel hneď nad vchodom do spoločenky. Keď zistím, kto ho dal dole, strčím mu hlavu do hajzla. Druhú polku vety už hovorím skôr sebe. Je to taká škoda, fakt si všetci dali záležať na tom aby to bolo pekné. A mohlo to byť také milé prekvapko. Bola som zvedavá ako zareaguje. Ospravedlňujúco sa na Cor usmejem, keď začujem Maureen a Benjiho, ktorý sú neďaleko. Tvár? Čo by mal mať s tvárou? Úprimne som si nevšimla že by sa mu niečo stalo, a Mau hrala tú muklovskú hru ktorej názov som stihla do pätnástich minút zabudnúť s nami, takže ho nemala ako trafiť loptičkou alebo letiacou pálkou z ruky a predtým som nezachytila žiaden incident. Popravde, okrem oznámení že som kapitán mužstva a príchode Coraline som nevnímala okolie takmer vôbec. Za čo si sa vytrestala? Opýtam sa nechápavo Mau, guma na legínach ešte stále natiahnutá od tela, akoby som zabudla že ju tak držím. |
| |||
Pondělí, 13. září U famfrpálového hřiště → K jezeru Tělocvik ○ Ti na hodině „Zvykej si padre.“ Uslyším od Sin a na její sladký úsměv se jen zašklebím 'Tak pomstychtivá. Stalo se někdy, že by nechtěla něco oplatit?' Pomyslím si a svůj pohled otočím k Sanny. „Neboj, znáš Sin.“ pobaveně se mi zvednou koutky do úsměvu. „Lichotí jí jakékoli spojení s absolutním zlem a pekelným vládcem.“ Jako ostatní se po nařízení Hoochové seřadím. Překlepu Nicka v počítání si raději nevšímám a beru to tak, že vykročil pouze špatnou nohou z postele. Zmijozel přece nemůže být plný ňoumů. Hoochová přiřadí Dianě rozcvičku a ta jí pojme celkem... netradičně? 'Trapné, jak se snaží být jenom zajímavá. Asi tomu nebelvírskému mozku nedošlo, jaký je rozdíl mezi rozcvičkou a cvičením.' Naštěstí jsem měl tělo celkem v udržovaném stavu z minulého týdne, proto to pro někoho na mé úrovni nemohlo dělat problém. O to víc mně tikaly koutky do úsměvu z pohledu na všechny ty protivné ksichtíky. Vybírání kapitánů famfrpálových družstev poslouchám jen napůl, abych věděl, komu později slušně pogratulovat. Jinak se mě to prakticky netýkalo a já našemu týmu fandil jen kvůli bodům, které může získat. Jen překvápeně mi pohled zajede ke Cor, kterou někdo přivedl. Rozhodně jsem neočekával, že se tu objeví tak brzy. Věnuji jí možná tak přátelský úsměv a dál se věnuji hodině. Určitě ji takové obklopení lítosti a falešné nápomocnosti ze všech stran bude za chvíli otravné, tak s tím nebudu ani začínat. Jakmile rozcvička skončí, profesorka přičte Nebelvíru 5 bodů. 'Si dělá jako srandu?' Nechápavě zvednu obočí. 'Za co, jako? Za posrané pilates?' Ona rovnou cvičila a nedělala rozcvičku, však jí měla ještě strhnout body za neuposlechnutí. Nadržování Nebelvíru opět pokračovalo, klasika. 'Hey hou Yankees...' po pár kolečkách nám sdělí mudlovský sport a já s tím problém nemám. Sice jsem jej nikdy nehrál, ale párkrát už viděl. Sledování mi nepřišlo moc záživné, třeba po vlastním vyzkoušení této hry přehodnotím názor. „Gratuluji, kapitáni.“ povím s přátelským úsměvem Nickovi a Richardovi. Zdvořilosti není nikdy dost. „Myslíte, že Hoochová diskriminuje muže, když za kapitány zvolila jen ženy?“ ušklíbnu se na Nicka, neboť je jediný mužský kapitán. Což mě přivádí k velkému překvapení. Asi jako každý jsem očekával, že kapitánem bude Richard. Počkal jsem, dokud si ti dva nevyberou, co si jako první vyzkouší a zvolil jsem si to třetí. Nějak mně na pořadí nezáleželo, když jsem věděl, že se to prostřídá. Ať už se to týkalo odpalování, chytání nebo nadhazování, jako vždy byly první pokusy slabé. Naštěstí díky mému úžasnému nadání jsem si rychle zvykl na pálku v ruce a styl nadhazování i odpalování mých dvou spoluhráčů, tudíž to pro mě už v tento den problém nebyl. Kouzlo této hry mně však nadále unikalo. Jako ostatní se vydám k jezeru a moc se mi tam nechce. Mám takové tušení, že by se mě valná polovina třídy mohla pokusit utopit. |
| |||
Hřiště -> jezero Pondělí, 13. září Felix, Runa, Naira, Emily “Jo, nějak tak,“ přitakám na Runinu poznámku. Ne že bych se držela dál od sladkého, ale tohle vypadá jako bomba. Velká nechutně sladká bomba! Ale láká ochutnat aspoň lžičku! “A ne, v tomhle teda závodit nebudu,“ nakrčím nos nespokojeně na Felixe. “Byla bych ulepená až za ušima!“ Teplota vody mi však dělá drobné starosti. Ještě že mám na sobě tolik vrstev oblečení, budu se mít pak v čem pořádně zahřát! “Rozhodně to musíme zopakovat,“ špitnu. “Bylo to moc fajn, takovej relax. A moc pěkně maluješ nehty,“ dodám s nevinným úsměvem. Pozornost kmitala sem a tam, po týdnu volna mít první hodinu zrovna tělocvik… no, na jednu stranu dobře, aspoň nemyslím na blbosti během nějakého náročného kouzla! Nicméně jmenování kapitánky našeho družstva zaregistruju hned a bez meškání Runě gratuluju. Trochu nadneseně, však to bylo jasné, ne? Je šikovná, spolehlivá a o tu pozici stála! Ale i tak mám za ni velkou radost! Rozcvička… Opravdu?! Zpočátku jsem si říkala: proč ne? Trocha pořádného pohybu nám po tom volnu neuškodí. Ale ono to pokračovalo dál a dál! To myslíš vážně! Diano, ty jsi blázen! Ať už to skončí! Slušné rozptýlení během toho mučení byl návrat Cor. Nohy se mi na chvíli zastavily a s úlevným úsměvem, že je opravdu zpátky a živá, jsem na ni kývla. Když rozcvička skončila, rozeběhla jsem se na to kolečko jako jedna z prvních. Snad abych utekla od Diany co nejdál! Plavání se, zdá se, ještě odkládá. Ono na něj určitě dojde, ale jen ať to je co nejdéle! Zatím je na řadě baseball, v Bradavicích bych ho sice nečekala, ale proč ne? Zvláště na pálce je to dost podobné odrážeči. Tak se přesunu k Emily s Nairou a pokud jim to nebude vadit, chopím se jako první právě pálky. Však se na ní prostřídáme všechny, že? A tady mi to šlo dost dobře, takže pokud míček letěl aspoň trochu mým směrem, trefila jsem ho pěkně daleko! Ale pak přišel na řadu nadhoz. Nemyslela jsem si, že bych mohla být tak šíleně levá, ale jednou míček letěl místo k Emily na paní profesorku! Jejda! Já nic! Určitě mě bolí svaly z tý rozcvičky a ruce mě neposlouchají! Ano, asi to bude tím… “To je nebezpečnější jak famfrpál,“ postěžuju si holkám. No, pak jsem raději šla chytat, to mi šlo zase docela obstojně. O přestávce sebou plácnu na zem, musím doplnit tekutiny, tahle hodina je… a ještě určitě bude síla! Ale sotva jsem se trochu rozseděla, už to přišlo. Jezero… Ajéje… Nějak na mě padne zima, přitáhnu si blíž svetr a mlčky se vydám za ostatními k vodě. |
doba vygenerování stránky: 0.82331109046936 sekund