Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Coraline Spencer - 22. dubna 2017 18:17
64434877.jpg
Tělocvik – famfrpálové hřiště – na skok dívčí mrzimorská ložnice – opět famfrpálové hřiště - přesun k jezeru

Hoochová, Jordyn, Acai, Alexandra, Maureen, Helen + další vítající, na které jsem možná neúmyslně zapomněla + všichni kolem

pondělí 13. září



Stále klopím oči, když na mě několik lidí zavolá, aby mě přivítalo zpátky, ale usmívám se a na pozdravy odpovídám kývnutím nebo mávnutím. Potěšilo mě to, ale radši bych, kdyby mě z té vší pozornosti vynechali a normálně se pokračovalo v hodině. Zjišťuji, že tohle se od toho incidentu změnilo, už nechci být příliš středem pozornosti, radši bych byla neviditelná, aby si mě příliš nikdo nevšímal. Ale zase na druhou stranu tak nějak chápu, že některé asi potěšilo, že jsem zpátky.

Zkamením šokem a hrkne ve mně, když mě někteří spolužáci bez jakéhokoliv varování hodí ruce kolem krku, že ani nestačím objetí opětovat. Jordyn se dokonce rozpláče, což mě opravdu šokuje, málem začnu taky, ale udržím se.

Obzvlášť radost mám z toho, že vidím Acai. Na její poznámku se vesele zašklebím a jaksi stydlivě na ní mávnu. Už se nemůžu dočkat, až si spolu popovídáme a poví mi, co je nového. Samozřejmě doufám, že ode mě nikdo nebude chtít, abych vyprávěla o té…události. Na to opravdu náladu nemám a budu se bránit zuby nehty, kdyby s tím náhodou někdo začal.

Pak ke mně přijde Hoochová a vyptává se mě, zda jsem schopná zapojit se normálně do hodiny. V duchu nad tím podrážděně zakroutím očima. To bych asi nebyla ve škole, kdybych se neplánovala zapojit. Profesorce přisvědčím, že se zapojím, ale že jsem si jaksi nestihla vzít plavky, které jsme měli mít, podíl Kenjiho na tom, že jsem si plavky vzít nestihla, vynechám – přece nejsem bonzák. Načež mě profesorka vyšle, ať se skočím převléknout, což v rychlosti udělám, zamířím rovnou do naší ložnice a pak hned zpátky na hřiště, nikde se nezastavuji.

Přiběhnu zpět na hřiště celá udýchaná, pod oblečením mám své zářivě zelené dvoudílné plavky a náhle s nevolí zjistím, že profesorka chce, abychom si dali kolečko kolem hřiště. Opozdilci dvě kolečka. Nahlas zasténám, ale úkol splním, i když pak funím jako lokomotiva a držím se za levý bok, ve kterém mě parádně píchá. Je vidět, že už jsem dlouho netrénovala.

Pak nás profesorka rozdělí do skupinek, že si zahrajeme nějakou hru. Podle toho, co říká, bude to klidnější aktivita, budeme házet, chytat a odpalovat míček, což mě potěší. Jsem ve skupině s Alex a Maureen. Trochu si postesknu, že nejsem společně s Acai, je to přece jen má nejlepší kamarádka, ale my dvě na sebe budeme mít času až až, takže to hned pustím z hlavy.

Vyzkoušely jsme si s holkama postupně všechny posty, mě asi bavilo nejvíc odpalovat, protože člověk se u toho musí pekelně soustředit a sledovat míček celou dobu. Musí, jinak riskuje, že ho to trefí třeba do nosu nebo do oka, což tedy ale opravdu nikdo nechce. Obě děvčata, Alex i Maureen, byla šikovná, Maureen sice trošku méně, ale vynahradila to svým zápalem do hry a povzbuzováním, hlavně mě - asi viděla, jaké jsem dnes nemehlo. Všechny nás to společně dost bavilo. Mě to moc nešlo, ztratila jsem nějak formu, ale to zase brzy napravím, budu chodit každý den běhat. Třeba ještě donutím někoho dalšího. Víc lidí, víc srandy.

O přestávce si kecnu do trávy, mám toho celkem dost, ale nehodlám z hodiny odcházet, nechci, aby si ostatní mysleli, že si budu vynucovat nějaké zvláštní zacházení. Alex prohodí něco o nějakém transparentu. Nechápavě na ní pohlédnu, ničeho jsem si totiž nevšimla. „Transparent? Co tím myslíš?“ Trochu se zděsím, doufám, že mrzimorští nechystají nějakou „oslavu“ toho, že jsem zpátky. Jen to, pro Merlina, ne.

Pak Hoochová zavelí, abychom se přesunuli k jezeru. Vstanu tedy a pomalu se trousím za ostatními a pochmurně prohodím: „To by mě zajímalo, jestli se opravdu budeme koupat v jezeře. V tomhle počasí.“ Kouknu na oblohu. Připadá mi docela zima na to, abychom se šli máchat v jezeře, ale uvidíme, co pro nás profesorka vymyslela.
 
Janna Parker - 19. dubna 2017 21:07
12459888953867.jpg

Tělocvik – další kolo a stále ještě neplaveme – famfrpálové hřiště --→jezero


Erika, Angela, ostatní

13. září, pondělí dopoledne



Z cardio rozcvičky jsem sice nabitá, ale i udýchaná, zapocená. Madame Hoochová nám dala chvilku na zklidnění, jdu si jen rychle otřít pot z krku, čela a rukou. Přesto se úplně nezastavím, malinko poskakuju, aby mě úplně nespadla tepovka do klidu. To by pak ta rozcvička byla úplně na nic.
Profesorka se s námi vůbec nemazlí a pošle nás ještě na kolečko kolem hřiště. Úplně mi to nevadí, přesto mi stále vrtají hlavou ty plavky. A asi budou celou tu dobu, než dojde k odhalení.
Zatím to tam nevypadá. Namísto toho jsou pro nás připraveny stanoviště na baseball. No, když už je řeč o mudlovských sportech, když můžou hrát fotbal ve spodním prádle, tak my můžeme odpalovat míčky v plavkách pod oblečením. I když to úplně příjemné není, hlavně když jste zpocení.

Pozorně naslouchám pravidlům. Párkrát jsem baseball viděla, ale to neznamená, že vím, podle čeho se hraje. Nikdy mě moc nelákalo to zkusit, ale možná se mi to bude hodit. A když nebude, tak alespoň nebudu postávat a provokovat vyučující.
Pomalu jsem se přesunula k holkám z naší koleje. Nejdřív se pálky chopila Erika, pak i Angela a nakonec i já. Vůbec mi to nevadilo, prostřídaly jsme se všechny tři. Odpal jakž takž ušel, ale ani jednou se mi nepodařilo trefit jej takovou silou, že by letěl dostatečně daleko. Jo, na homerun bych musela ještě trochu trénovat.
Nadhoz, no o tom už se ani zmiňovat nebudu. Stačilo to akorát na to, aby pak míčky holky mohly odpálit.
"Jo, hážeš jako holka," zabručím si sama pro sebe trochu zklamaně.
Odložím pálku, helmu i rukavice a čekám, co pro nás má profesorka nachystané dále, protože hodina ještě zdaleka neskončila.

No hurá. Po přestávce nás konečně čeká přesun k jezeru. Neplavec rozhodně nejsem, to by mě snad táta rovnou vydědil, teda kdyby něco ke zdědění měl.
Vydám se pomalu za profesorkou a ostatními směrem k jezeru.
 
Angela Silverlin - 19. dubna 2017 18:19
angie495.jpg

Tělocvik




spolužáci, prof. Hoochová, poté Erika a Janna

13. září, pondělí dopoledne



Příchod Coraline a Kenjiho na hřiště způsobil menší rozruch. Chvíli jsem jim věnovala pozornost, úsměv se ale na mé tváři neobjevil, jako u mnoha jiných, především mrzimorských spolužáků. Najednou mi mé předsevzetí vyzpovídat Coraline přišlo neuskutečnitelné, když jsem ji tu takhle spatřila naživo. Jistě i o takových věcech nechce povídat. A kdo by chtěl... Raději jsem se ještě s větší vervou pustila do opakování cviků podle Diany. To poslední, co jsem chtěla vnímat, bylo radostné vítání Coraline. Přála jsem jí, že se vrátila živá mezi kamarády, ale nemohla jsem přestat myslet na Jackie.

Když byla rozcvička u konce, neplácla jsem sebou do trávy, ale začala se trochu protahovat podle svých potřeb. Chvíli poté nás poslala Hoochová běhat. Jedna z mých silnějších stránek. Zatímco jiní už možná padali na ústa, můj krok byl lehký a dech vyrovnaný. Dovedla bych běžet i rychleji, ale nepotřebovala jsem se vysílit. Zvolené tempo pro mě bylo spíš odpočinkové a já si aspoň mohla vyčistit hlavu. Jedno kolečko bylo možná až málo, ale poslušně jsem se s ostatními vrátila k Hoochové. Kolem ní levitovaly sady předmětů, které připomínaly trochu výbavu na famfrpál, ovšem bez košťat. Netvářila jsem se zrovna nadšeně.
Poslechla jsem si co a jak. Téměř všechny mudlovské sporty pro mě byly španělskou vesnicí. Ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem pravidla pochopila. Byla jsem ale ráda, že jsem s Erikou a Jannou.

Naše trénování se obešlo bez větších problémů. Začala jsem s nadhozem. S tím nebyl takový problém, navíc Erika byla na pálce šikovná. Když jsme se prostřídaly, bylo to pro mě už spíš na houpačce. Pálka mi moc nešla, neměla jsem dostatečnou sílu a někdy jsem se vůbec netrefila. Chytání bylo o trochu lepší, ale nadhoz zůstal tím nejlepším. Docela jsem se začala těšit na plavání.
Hoochová si nás kvůli tomu po chvíli svolala. Nejdřív zjišťovala neplavce. On někdo takový je...? Asi bych si to měla už pamatovat za ty roky, ale na tyto věci jsem extra hlavu neměla. Pak už jsme se vydali všichni k jezeru, někteří méně, někteří více nadšení. Ledová voda mě neděsila, historky o jezeře také ne. A plavání byl můj oblíbený sport. Takže jsem patřila k těm více nadšeným, jen jsem to klasicky nedávala najevo.

 
Benjamin Hunt - 19. dubna 2017 16:36
bezc4648585.jpg

Tělocvik




Caylus, Alastor, Mau a další

13. září, pondělí dopoledne



Byl jsem opravdu nadšený, že se Cor objevila. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo být tak brzy. Ani jsem nepostřehl, že samým nadšením už nejsem schopný opakovat cviky po Dianě. Nikdy jsem nebyl schopný dělat víc věcí najednou. Naštěstí rozcvička skončila a já se rozplácl na zadek do studené trávy a oddechoval. „Ještě by nějaké body bodly nám, že jsme to přežili,“ uculil jsem se pobaveně a sledoval Hoochovou, jak se jde také přivítat s Cor. I když spíš zjistit, co a jak... Předtím ji už uvítaly zuřivě Alex s Jordyn a Mau. Nehodlal jsem se k nim přidat, zdálo se, že Cor toho má celkem dost a vůbec jsem se jí nedivil. A navíc... To je taková holčičí věc...
Odpočinek netrval dlouho a Hoochová nás poslala běhat. Běh mi nikdy nevadil, ale rozhodně jsem se nesnažil překonat rekordy, spíš se vydýchat a protáhnout po té rozcvičce. A ani mě nepřekvapilo, když jsem zachytil Mau na zemi. Sice se strašně bránila, ale mně to nedalo a aspoň trochu jsem jí pomohl na nohy. „Jen se neboj, já si to svoje gentlemanství vyberu!“ trochu jsem si jí dobíral, abych ji uklidnil.

Když jsme doběhli, všiml jsem si povědomých věcí, které levitovaly kolem Hoochové. Tenhle sport znám... Sice jsem upřednostňoval softball, ale baseball mi nebyl úplně cizí. „Bezva, i to se hodí na famfrpál.“ Do rozdělování jsem se nehnal a nakonec se toho stejně ujala Hoochová sama. Jen jsem pohledem vyhledal Cayluse a Alastora a přidal se k nim.
Caylus se hned vrhl na pálku. „Jen si posluž,“ ušklíbl jsem se a sám si vzal rukavici a helmu. Alastorovi jsem přenechal nadhazování a bylo vidět, že ani jemu tenhle sport není cizí. Netušil jsem, jak Caylus bude dobrý, ale chytání mi rozhodně nedělalo problém. Po chvíli jsem se ale ozval: „Tak co si to vyměnit, ať vyzkoušíme každý všechno?“ Jestli se hodlá to zmijozelské princátko vztekat, tak ten míček pošlu Alastorovi skrz jeho hlavu. Rozhodně jsem se nemínil s Caylusem dohadovat.
Když jsme se postupně vystřídali, zjistil jsem, že pálka je pro mě asi nejhorší. Nadhazování nebyl problém, ale v pálce jsem neměl takovou sílu, jak by na baseball bylo třeba.
Jen mimochodem jsem zaznamenal, jak se dařilo ostatním. Všiml jsem si akorát, že další šikula jako Mau byla i Sinestra, která trefila Helen. Tak to muselo bolet... Baseballový míček dokázal být nebezpečnou zbraní, obzvlášť v některých rukách.

Po secvičení základu baseballu si nás Hoochová znovu svolala. A... Konečně je tu důvod plavek. Překvapeně jsem se ohlédl, kdo všechno bude mezi neplavci. Ani jsem si to neuměl představit, že někdo neumí plavat. Sám jsem spíš byl zvědavý, kde budeme plavat. Vážně v jezeře? Mau, která se ocitla poblíž, se tím zdála nadšená. „Jo, už to tak vypadá, doufám, že tam Hoochová dala nějaký ohřívač,“ zašklebil jsem se pobaveně.
Jenže tím jsem jen přilákal pozornost Mau, aby se opět začala vracet k našemu tvářovému incidentu. „Hej, fakt dobrý, nejsem z cukru,“ naoko jsem se zatvářil dotčeně. „Protože jinak to bude dnes v jezeře pěkný slaďák.“

 
Ryan Daniels - 18. dubna 2017 23:23
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Hřiště

Všichni, Erika

Pondělí, 13. září


Teprve teď si všimnu, že přišel Kenji. Ani jsem si pořádně neuvědomil, že tu není, teprve až teď. A s kým to je? No nepřitáhl odněkud snad Cor? No jistě, že to je ona. Trošku se zaculím, když ji uvidím, neběžím k ní však jako někteří, vlastně na ni nijak nereaguji. Ačkoliv bych to nejspíš normálně udělal a začal jí hned vyprávět, co všechno nového se stalo (Hoochová neHoochová), teď se mi prostě... Nechce. Nechci mluvit, nebaví mě to, navíc jsem ještě k tomu vyčerpaný z té přiblblé rozcvičky. To se to tý učitelce povídá, přitom kdyby cvičila s námi, tak naší koleji za tu strašnou rozcvičku ty body spíš strhne.
Aby toho nebylo málo, tak nás ještě zvedne a chce, abychom oběhli kolečko okolo hřiště!
"Si dělá prdel ne," vyprsknu ze sebe ještě hlasitěji, než jsem měl původně v úmyslu. Raději tedy vezmu nohy na ramena a rozeběhnu se okolo hřiště, aby mě Hoochová nemohla chytit a seřvat. Když uvidím, že je mimo můj dosah, značně zpomalím, protože nemám bezedné plíce a celkem rychle mi dochází dech. Koneckonců to kouření je znát, navíc nemám absolutně žádnou výdrž ani fyzičku. Už jen to běhání se Sin mi dělalo potíže, ale po pár chvílích jsem se rozběhal. Teď už jsem ale veškerou svou energii vyplácal při rozcvičování a další už si tak rychle vytvořit neumím. Ani zima už mi tolik není, protože mi krev lítá po těle rychlostí světla.
Po běhání nám Hoochová zadá další úkoly. Zpočátku se dost bojím, co to zase bude, ale když zjistím, že si zatrénujeme baseball, celkem mě to potěší. Některé mudlovské sporty jsou dost zábavné, obzvlášť tento, který jsem si oblíbil před pár roky, když mě ho naučil táta. Naštěstí jsem se dostal do trojice s Kenjim a Danem, což bylo rozhodně fajn. Ze všech tří pozic mě nejvíc bavilo odpalování, i když jsem se párkrát ani netrefil a pálkou jsem jen podivně zašermoval ze vzduchu. Ostatní dvě pozice mi šly o dost hůř, už jen proto, že mám celkem strach z toho tvrdého míčku a spíš než že se ho snažím chytit, tak před ním utíkám.
Jakmile se všichni prostřídáme, dostaneme desetiminutovou pauzu. Bylo na čase, konečně. Nechápu, proč nemůže být tělocvik později, takhle brzy se mi nikdy nic dělat nechce a pak jsem akorát celý den namožený. To si pamatuji, jak jsem o prázdninách šel jednou do posilovny, že si půjdu zaběhat na pás, abych nemusel běhat venku. To bylo příšerné - samozřejmě jsem s tím strojem vůbec neuměl a dal si ho na moc vysokou rychlost. Teď ten přístroj se jakože nějak podivně naklonil, ale v pohodě, uběhl jsem to. Jak ale zrychloval a zrychloval, tak jsem to přestal zvládat, až jsem nakonec v samé rychlosti ze stroje vyletěl. Všichni ti Schwarzneggerové se mi tam začali posmívat, takže jsem se do té hloupé posilovny už nikdy nevrátil. Teď vlastně ale ani nevím, proč jsem si na to vzpomněl, občas mám opravdu zvláštní myšlenkové pochody.
Jak se tak snažím psychicky a fyzicky připravit na další část hodiny, dostane se mi do zorného pole Erika. Jak ta se vůbec má? Už jsem s ní dlouho nemluvil, až se mi v jednu chvíli téměř postesklo. Chce se mnou vůbec mluvit? Za celou dobu za mnou ani jednou nepřišla, vůbec nic neřekla. Třeba nemá zájem se se mnou vůbec pouštět do řeči. Na druhou stranu, ani já jsem si jí vlastně příliš nevšímal. Nakonec však skousnu ret a popoběhnu k ní. Jak se k ní přibližuji, na tváři se mi postupně objevuje drobný zázub.
"Čau kapitánko!" pozdravím ji a vycením své výrazné přední zuby ještě víc. Jak na ni teď tak koukám, přijde mi, jako kdybych ji neviděl už rok. Přitom ji vídám normálně denně!
"Tak sme kapitáni! Teda, ty úplně, já jenom skoro. Ale dobrý, co? Lepší, než aby to byl třeba..." krátce se rozhlédnu okolo, abych mohl říct jméno toho největšího ubožáka, který mi vleze před oči. Nakonec si nevšimnu nikoho takového a jen nad tím mávnu rukou.
"Ale to je jedno. Tak jak se máš?" zeptám se, ale aniž bych vůbec čekal na odpověď, pokračuji.
"Nemáš po těláku na chvilku čas? Jen pár minutek aspoň, mohli bysme si pokecat taky už někdy," zasměju se. Hned mě napadne, že řekne něco o tom, že si můžeme pokecat v Síni. Ale ne ne, to nepůjde.
"Počkáš na mě pak ve spolce, až se převlíknem? Já tam pak přídu," znemožním ji tedy navrhnout to, co bych od ní nerad.

Když pauza skončí, Hoochová se spolu s námi vydá k jezeru. Ne, že bych vodu neměl rád, ale rozhodně do ní v tuto dobu moc často venku nelezu. Sice jsem ještě pořád rozehřátý ze cvičení, ale jak se tak znám, budu do ní zase lézt půl hodiny.
 
Alastor Krimmer - 18. dubna 2017 17:18
al1932.jpg

Hřiště

Caylus, Dee, Benjamin

Pondělí 13.9.



Po rozcvičce nás profesorka vyzve ke kolečku kolem hřiště. Přijde mi to trochu pomatené. Nedávají se kolečka kolem hřišť spíše na začátku, abychom si u následného protažení v rámci rozcvičky neurvali nějaký ten sval? Z mých myšlenek mne vytrhne profesorka Hoochová.
„Nerad běhám v chumlu,“ pronesu na mě poněkud ostře (stále však mnohem mírnější, než někteří spolužáci). Nejsem zvyklý na to, že by mě někdo z profesorského sboru bral za negativní příklad. Přeci jen mám v drtivé většině případů vše splněné mezi prvními.
Vyběhnu tedy za ostatními a oběhnu kolečko v tempu nastaveném ostatními, respektive těmi podobně narostlými, jako jsem já.

Když doběhneme, již pozorně sleduji, co se bude dít. K mému milému překvapení bude následující hra baseball. Paráda! Sport, který dělám již odmala. Tentokrát se profesorka trefila přímo mě do noty. Ovšem Caylus byl rychlejší ve výběru postu v naší trojici. Pálka byl můj oblíbený post, ale co se dá dělat. Na famfrpálu si to doženu.
„Nevadí, umím i nahazovat. Shodou náhod jsem dřív baseball hrával,“ pronesu s úsměvem a Caylusův výraz nechám bez povšimnutí. Třetím v naší trojici je Benjamin. Počkám tedy, až zaujme pozici a poté míček hodím Cayovi do zóny poněkud prudčeji, než bych asi měl.
Další nadhoz již přizpůsobím amatérské úrovni, abychom si aspoň trochu zahráli. Nakonec se na postech prostřídáme, byť bych možná raději jen házel, když vidím, co zbylo na těch helmách.
Tergeo, provedu zaklínadlo nenápadně, abych se zbavil případných nánosů gelů a podobně.

Následně již je přestávka. Vyhledám pohledem Dee a během přestávky jí ještě odchytím, abych jí alespoň znova pozdravil pro lepší den.
„Ahoj. Tak co? Myslíš, že fakt půjdeme plavat do jezera? Ty jsi asi zvyklá na zimu, já docela taky, ale vidím některé, co se už o víkendu oblékali do kabátů.“
Odpověď přijde záhy, když nás profesorka Hoochová vyzve, abychom jí následovali k jezeru.
 
Erika Claythorne - 18. dubna 2017 17:17
erand8255.jpg

Hlavní síň -> tělocvik -> jezero


Všichni označení

Pondělí 13. 9.



Trochu zaraženě poslouchám celý ten rozhovor u stolu. Nějak se mi nezamlouvá, kterým směrem míří. Ani proč z toho všeho dělají takovou vědu. Jsou to drby. Stejně nesmyslné drby, jako rozšířili Dan s Kenjim o Sinestře, Wolframovi a jejich údajnému rodičovství. Stejné, jako každou chvíli rozšiřuje Ryan. Jen se tentokrát obrátily trochu proti němu. Což je zvláštní, myslela jsem, že expert na drby tu je on, ale asi se jich tu potuluje vícero. Ani Jenin pokus o převedení tématu zpět k plavkám a plavání se nesetkal s odezvou a Diana pokračuje v bránění se vztahu s Ryanem. Raději to pouštím jedním uchem tam a druhým ven. V klidu se pokouším dojíst svoji snídani a vypít horký čaj, abych se pěkně zahřála před koupáním se v jezeře, které nás nejspíše nemine. Poté je nechám napospas tlachání a s tichým “Tak zatím,“ se vydám k famfrpálovému hřišti. Tak akorát, abych přišla včas.

Odpovím profesorce Hoochové na pozdrav a dle pokynů se zařadím na konec řady spolužáků. Nick nás spočítá a Diana se vrhne na rozcvičku. Už po prvním kole ji v duchu celkem proklínám. To snad není možné! Ona se zbláznila! Chce nás zabít?! Ale nahlas nic neříkám a úpěnlivě cvičím dle pokynů. Jen matně u toho zaslechnu něco o kapitánech. To nenápadně zpomalím a zaposlouchám se do řeči Hoochové, abych zjistila, kdo bude náš nový kapitán. Odpověď mě ale dost překvapí. “Eh, já…?“ podívám se na profesorku nechápavě. “Tak… jestli si jste jistá, že je to dobrý nápad… děkuji,“ řeknu profesorce a raději se vrátím k rozcvičce, aby mi nevynadala. No… a náhradník a zástupce je Ryan. Se kterým jsem už víc jak týden nemluvila. Vlastně od toho večera… no super, to se nám ten tým brzy rozpadne. A přitom by se nám tolik hodilo nějaký ten zápas vyhrát! Ale… to nějak zvládneme… musíme… A hele, gratuluje mi k úspěchu. Pousměji se a kývnutím mu poděkuju. Je to slibný začátek!

Z myšlenek mě vytrhne pozdní příchozí. Kenji s… Cor? Nevěděla jsem, že už je zpátky! Ale… to je skvělé! Alespoň někdo měl štěstí. Přemýšlím, jestli si s ní nepromluvit. Zjistit, co se stalo a tak… ale… asi to nebude úplně dobrý nápad. Co bych jí asi tak řekla? Jistě to musel být otřesný zážitek, nechci jí přidělávat starosti a noční můry… Navíc nevypadá moc nadšeně, že je zpět. Ale kdo by se jí divil… Jen upřímně doufám, že se v kolektivu brzy vzpamatuje a bude se cítit lépe. Stačí jeden zmařený život, nemusí být zkažený i ten její…

Ha, rozcvička je konečně u konce. A odneseme si i pár bodů. Jo, za to to martyrium stálo! Když pak ale máme běžet ještě kolečko kolem hřiště, moc se mi nechce. Bolí mě snad každý sval v těle. A co teprve budu říkat zítra! Ale raději mlčím. Vím, že se Hoochové neodmlouvá a plní se její rozkazy. Tak zatnu zuby a rozeběhnu se za ostatními. Po běhu nás čeká jakýsi mudlovský sport. No… nakonec proč ne, jistě to nebude špatné! A hele, ta pálka vypadá podobně té, co máme na famfrpál. Jsem v trojici s Angelou a Jennou. Jistě jim nebude vadit, když se jako první ujmu pálky. Nasadím si helmu a odhodlaně jdu odpalovat míčky od jedné ze spolužaček. Ten míček je sice o dost menší než Potlouk, na který jsem zvyklá, ale i tak mi to celkem jde. Postřeh mám z famfrpálu dost vytrénovaný, jen jiná váha pálky i míčku způsobí, že si ta bílá kulatá věc lítá vesměs kam chce…
Postupně se samozřejmě dle pokynů prostřídáme. Jsem i celkem zvědavá, jak si s pálkou poradí mé dvě spolužačky. A já s chytáním a nadhozem. Teda… chytání žádná sláva a nadhoz taky nic moc. Ta pálka mi šla asi nejlépe…

Nakonec náčiní odložíme a vydáme se k jezeru. Opravdu k jezeru! To bude ještě zajímavé. Proti plavání nic nemám a proti jezeru také ne, ale mohlo by být přeci jen o pár stupňů tepleji. Nebo to slunce kdyby alespoň vylezlo… no… co se dá dělat. Hoochová z nás chce asi pěkné otužilce. Což se asi může celkem hodit. Hlavně u famfrpálu, když začne pršet…
 
Blagden Graves - 18. dubna 2017 14:35
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e149123.jpg

Velká Síň > U famfrpálového hřiště > Jezero
Zmijozelští, pak Hoochová a spolužáci

Pondělí, 13. září



Ze strnulosti u stolu nevytrhne mě ani příliš Helen, která se ke mně nakloní s ujištěním, že nikomu nic neřekla. Daleko klidněji, než se cítím, se na ni pousměju, však než bych stačil cosi odpovědět, dostaví se Wolfram... a dloubne do vosího hnízda.
Nestačím žasnout nad tou plejádou jedů, narážek a sladkých úsměvů kolem, a ačkoliv jindy bych se cítil jako ryba ve vodě, teď nevím dost na to, abych se bez obav alespoň zmohl nahlas postavit na stranu Helen, aniž bych tím v kolektivu hadů přitížil.
Když zvedne se, odcházím od zeleného stolu jen chvilku po , a mlčky s srovnám krok, sotva ocitneme se pryč z Velké síně. Co víc mohu udělat, než podpořit ji alespoň chabě svou přítomností? Vím příliš málo... a pak mezi ostatními spolužáky ze své momentálně jediné kamarádky zde nemíním cokoliv páčit a navrch ji tak zostuzovat vyzvídáním a řešením něčeho, do čeho mi patrně vůbec nic není...

Přemýšlím o tom však většinu projevu profesorky, divné ženské připomínající poštolku. Téměř mi unikne, kdo se vlastně stal naším kapitánem a jeho zástupcem, ale narozdíl od Richarda, s Hookem jsem neprohodil snad zatím ani slova, abych mohl přesněji usoudit, jestli je to pro mě či pro tým dobře nebo špatně.
Rozvička, při které nás honí tmavovlasá Nebelvírka, je darem z nebes, popravdě. Nešetřím se, ale ani nezapotím, fyzické námaze jsem uvyklý a popravdě, rozhýbání se mi zvedne o dost náladu, pošramocenou jak drby, tak i situací mezi spolužáky a v neposlední řadě i špatným svědomím. Caylus sice působí jako idiot nejčistšího ražení, smrt mazlíka si však nezasluhuje nikdo...

Pozdnímu příchodu asiata z Nebelvíru s nějakou nepovědomou slečnou nevěnuju příliš pozornosti. Po kolečku kolem hřiště nás profesorka k mému údivu rozhodne potrápit mudlovským sportem.
Dostanu se do trojice s Thomasem a ještě jedním Mrzimorem, jehož jméno jsem si stále ještě nezapamatoval. Všechno jde docela dobře, zdá se mi... než na pozici chytače zahlédnu opodál Christinu, jak odpálí míček a zasáhne Helen přímo do břicha. Ať už je tak blbá, neschopná, nešikovná, nebo to rovnou udělala schválně, přestanu dávat absolutně pozor na svoje spoluhráče. To snad není pravda! Že to míčkem schytám taky, mi vůbec nevadí... než bych stihl vykročit za , moje 'sestra' se Helen díky Merlinovi ujme a odvede ji patrně na ošetřovnu.

Když můžeme baseballové náčiní odložit, je to jenom dobře. Zachmuřeně přesunu se s ostatními k jezeru, kde sepnu si dredy v uzlu na šíji a vyčkávám, než dorazí všichni. Že by mě temná a pravděpodobně studená voda děsila, se říct nedá, ale radost z toho taky nemám.

 
Tristan Delacour - 18. dubna 2017 14:26
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Velká Síň > U famfrpálového hřiště > K jezeru
Havraspárští, pak Hoochová a spolužáci

Pondělí, 13. září



Ačkoliv jsem vstával s dobrou náladou, rychle mě přejde, jakmile si u snídaně uvědomím, co vlastně mě dneska čeká hned první dvouhodinovku. Dosnídám, a zamlkle se vydá ze Síně k famfrpálovému hřišti. Voda mi nevadí. Naopak. Plavec jsem vynikající... ovšem. Za jiných okolností.
Nevím, jestli mě děsí víc představa vystavovat svoje až moc hubené a až křídově bílé tělo všem k posměchu, nebo představa ledové vody samotné. Já a zima... to nejde dohromady. Mám chuť cestou zahnout kamkoliv jinam a tělocvik prostě vysklít, děj se co děj.

Nakonec však přeci jen stojím mezi ostatními spolužáky. A zjistím, že nejen plavání mě mělo děsit, když Hoochová přidělí rozcvičku Dianě. Když ta se vytasí se sestavou cviků, nestačím se divit... v pokusu neflákat to a stíhat jsem nakonec celý nechutně potem zlitý, neupravený a sotva lapám po dechu.
A pak přijde další pecka. Baseball. Co si ta ženská vlastně myslí?

"Pro Merlina, ušetř mě!" zaskučím afektovaně, když už poněkolikáté nejsem schopný ani chytat, ani odpalovat Chrisovy nadšené hody. Do nadhazování se sám neženu... radši. Nevnímám ani příchod Coraline, ani případné úrazy kolem sebe.
A pak kolečko famfrpálového hřiště... mám dost, a to jsme v půlce hodiny. Vojenský dril, mudlovské sporty a ledová voda. Hoochovou patří zabít.

A já se při nejbližší příležitosti míním zahrabat.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.8720498085022 sekund

na začátek stránky