Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 15:16Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Helen Lynnerwood - 18. dubna 2017 08:38
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

U Famfrpálového hřiště => Směr ošetřovna => Ošetřovna

Sinestra, Christina, Richard, Wolfram, Acai, Coraline, Diana, Hoochová, okolí



Díky svému umu, který mi především nařizuje nepředřít se, nakonec skončím rozcvičku s jenom o trochu zrychlenějším dechem. Sama Diana by měla vědět, že přepálit takhle na začátek není úplně vhodná volba a když se podívám po okolí, překvapila tím nejednoho člověka. Vydám se směrem k hřišti, cestou si ale všimnu navrácené duše, která stepovala na kraji skupinky v poněkud nevhodném oděvu na tělocvik.
Využiji chvilky klidu, která jí byla od jejích spolukolejníků dána a sama k ní s jemným úsměvem přistoupím. “Ahoj Coraline. Fajn, že jsi zdravá a zpátky.“ Vzorně jí ukážu řadu bílých zubů v přívětivém gestu. Připadalo mi správné ji uvítat při jejím návratu, přeci jenom etiketa si to vyžaduje. Navíc Zmijozel pravděpodobně jinak svoje nadšení neprojeví, proto jsem brala jako svou morální povinnost je zastoupit.
Spokojená sama se sebou se vydám k hřišti, které bez nějakého spěchu oběhnu. Ještě pořád se ve mně vaří krev z dnešní snídaně, ovšem veškerými meditačními prostředky, které jsou mi v rámci mysli přístupné, se snažím zklidnit. Je to jenom fáma, jenom blbej drb. Lítá mi hlavou stále dokola, ovšem nejednou zabloudím pohledem k Sinestře, Wolframovi nebo Richardovi.
Když už mám pocit, že jsem schopná vyrovnat se nejenom s přívalem informací z rána, ale taky s faktem, že bych nakonec mohla skončit ve vodě a vlastně jsem schopná se zatvrdit tak, že mě tam nikdo nedostane ani párem volů, přijde další rána. A to ve formě družstva, do kterého mě Hoochová přiřadila. Někdy mám pocit, že je tam někde nějaký posměvačný ďáblík, který mi hází do cesty jednu překážku za druhou.
Sinestra automaticky sáhne po pálce a Christina se postaví na nadhoz, proto mi nezbývá nic jiného, než se postavit za matku Richardových dětí a chytat neodpálené míče. Nemůžu říct, že by mě tenhle sport bavil. Nakonec co si budeme povídat, byl to prostě sport a těm já zrovna dvakrát neholdovala. Hodně nerada jsem se na veřejnosti ukazovala splavená a vysílená, nutno dodat, že ne ve všem jsem byla zrovna talent a prakticky nic mě nebavilo, takže o hvězdných výkonech nemohla být řeč. Na pálku se ale těším, budu si ty míčky představovat jako malé hlavičky mých oblíbenců, což mi rozhodně pomůže uvolnit stres.
Poté si jdu stoupnout na nadhoz. Když sleduji Christininu neohrabanost, nutí mě to házet ještě rychleji a zákeřně se přitom v mysli ušklíbat nad jejími promachy. Člověk by řekl dobře mi tak a asi by měl pravdu.
Když se naše milá spolužačka konečně trefí, vznikne z toho krásný rovný odpal, který končí přímo uprostřed mého břicha. Hlasitě vyjeknu, chytím se za bolavé místo a předkloním se. Do očí se mi nahrnou slzy. Nemůžu ale dovolit, aby to někdo viděl, proto se nenarovnám do okamžiku, kdy ustavičným mrkáním i tu poslední kapičku slané vody nezaženu.
V první chvíli mám pocit, že budu zvracet. V další mě zase trefené místo bolí tolik, jako kdyby se tam ten míček zaryl. Nakonec se ale narovnám, ještě o tón bledší a s kamenným výrazem ve tváři, skrývajíc jakýkoliv projev slabosti. Dáma tohle ukázat prostě nesmí.
“V pořádku. Raději ho ale nerozvíjej.“ Pronesu suše na Christinin pokus o omluvu a víc se k tomu nevyjadřuji. Nejsem si úplně jistá, jestli takové poleno jako ona bylo schopné namířit míček přímo proti mně schválně, nakonec jsem si ale víc než jistá, že jí to zrovna dvakrát nemrzí. Co si budeme povídat, kdyby byly pozice prohozeny, taky bych zrovna neplakala.
Na pozici pálky spíš jenom stojím, než něco vyloženě dělám. Z mého předsevzetí ohledně hlaviček zbyla tak akorát urputná myšlenka na fakt, že se tady prostě nesmím pozvracet. Místo střetu mě pořád hrozně bolelo a můj žaludek, který už předtím jako kdyby plaval na moři, byl teď jako na horské dráze. Polilo mě horko a nepříjemně jsem se orosila. Ke konci jsem i nějaké snahy vzdala a prostě oznámila, že už pálit nebudu.
S tím jsem se posunula stranou, rádoby si založila ruce na prsou, fakticky si objímala poraněné místo a pořád jenom urputně zápolila s faktem, že je mi fakt zle a jestli se něco nestane, tak to prostě nedopadne dobře.
Něco se každopádně stalo, ale z úplně jiné strany, než bych čekala. Překvapeně zamrkám na Acai, která mě čapne za loket a táhne k profesorce. Plandám přitom za ní jako hadrová panenka, přičemž na nějaký odpor nemám ani pomyšlení. Zmůžu se tak maximálně na tázavé zvednutí obočí nad slovem ‚vyjetě‘.
Nechám ji všechno vyřídit a za pár desítek vteřin už s ní klopýtám na ošetřovnu. Pozvracet se před jednou dívkou je rozhodně mnohem lepší varianta než přede všemi. Dost mě přitom zabolí pomyšlení, že je to právě Mrzimorská dívka, s kterou jsem nikdy nevedla žádné přátelské dialogy, která mi pomáhá dostat se tam. Christinino chování beru jako projev hulvátství. Utéct od toho, co si natropila, to by jí tak šlo. Ale dokonce ani lord se nezajímal a to mě hrozně mrzelo, dokonce mě to nutilo o to víc rozvíjet svoje teorie ohledně jeho údajném poměru se Sinestrou. Určitě to jenom neviděl. Chlácholím se chabě a opravdu hodně bych něčemu takovému chtěla věřit, jenže po dnešním ránu už to není tak jednoduché.
Každopádně to nebyl nikdo ze Zmijozelských, což bylo dost nepříjemným zjištěním, protože jsem nikomu nestála za tu blbou námahu se třeba jenom zeptat. Zblednu snad o to víc, pokud je to vůbec ještě v lidských možnostech a nemám přitom daleko k dalším slzám.
Naštěstí mě z mého pochmurného přemýšlení vytáhne sametový hlas Acai, na který se opravdu hodně ráda zaměřím. Slabé chvilky jsou nepřípustné a já moc ráda přijmu rozptýlení v podobě konverzace s ní.
Chvilku musím přemýšlet, abych na ní hned nevypálila, že ta rána nebyla tak veliká, aby poškodila orgány. Chabě se na ni pousměji, oceňujíc její pokus trochu ulehčit atmosféře. Dokonce ve mně i vzrůstá naděje, že svoji nuznou snídani nevyklopím cestou a na ošetřovnu skutečně dojdu, za žaludek se ale pro jistotu jednou rukou držím, tu druhou nechávám v sevření své zachránkyně a vlastně ráda. Omdlévání zmáknuté nemám a nerada bych si poranila obličej při pádu.
“Vskutku, nelituju jediné minuty, která nám uteče.“ Jemně se pousměji. Pořád je to sice lepší než plavání, nakonec si ale nejsem jistá, kolik bych tam toho předvedla. A pozvracet profesorovi třeba takové boty, zavolá na mě inkvizici nebo něco takového.
“Poděkovat ti musím tak jako tak. Děkuju za pomoc, jsi velmi milá.“ I přes bledou tvář staženou do zatvrzelé grimasy se na ni vřele usměji a kývnu hlavou na znak vděků. Jak jsem se mohla sama přesvědčit, ne moc spolužáků je, co se týče těchhle gest zrovna vřelých.
Cestou na ošetřovnu toho moc nenamluvím, protože pořád bojuju s nesnesitelnou bolestí v břiše. Musím se dokonce dvakrát zastavit, protože se mi udělají mžitky před očima. Nedostatečná snídaně, stres a v neposlední řadě pořádná ďaha do břicha asi dělají svoje. Za zdržování se Acai pokaždé omluvím a znovu poděkuju za její obětavost.
Nakonec dojdeme ke dveřím ošetřovny bez nehody a to jsem tomu na začátku našeho putování nevěřila. S vděkem přenechám Acai iniciativu jak v klepání, tak ve vysvětlování situace a sama jenom s kamennou tváří téměř nepřítomně civím před sebe a modlím se, aby zdravotnice našla nějaké rychlé a bezbolestné řešení.
Nakonec ale musím Christině poděkovat, za celou cestu, co myslím jenom na to, abych se nepoblila, jsem úplně zapomněla na nastávající matku Sinestru a záletného Richarda.

 
Maureen Rott - 18. dubna 2017 01:16
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

U Famfrpálového hřiště

Diana, Benji, Acai, Coraline, Alex, Rory, Jordyn, Hoochová, na konci Mrzimorští


13. září
Pondělí



Ke konci rozcvičky už mi nezbylo moc dechu, abych se mohla Benjimu omlouvat, proto na něj vrhám jenom omluvné pohledy, které střídám s prosebnými, které posílám směrem k Dianě. Ušetři mou duši. A MÉ TĚLO! Spílám směrem k ní, ale zcela mě ignoruje a tak mi nezbývá než hopsat společně s ní do rytmu, občas zapomenout za nějakým pohybem ruku nebo nohu. Vypadám spíš jako porouchaná loutka, s kterou někdo z legrace škube. Pot ze mě lije a přitom nedělám jediný pohyb správně a ani náhodou nevypadám ladně, jako Diana.
Když jsem do toho všeho ještě zjistila, že se celá ta věc OPAKUJE, chtělo se mi dát do breku. Proč mi to ta holka dělá?! Proč mi takhle ubližuje?! Zatímco se snažím kopírovat její pohyby a vzít si její povzbudivá slova k srdci, dloubnu se prsty dvakrát do obličeje a jednou nemám daleko k tomu, abych se nerozplácla na zemi, jak se mi zamotají nohy.
Když je konečně konec, padnu na kolena a následně na všechny čtyři a lapám po dechu. Zapřísahám se, že fakt zítra začnu cvičit, protože moje fyzička je na bodu mrazu. Jsem slabá jako moucha a výdrž mám absolutně nulovou. Vyháním z hlavy fakt, že na tohle nové předsevzetí zapomenu okamžitě, jakmile zase budu schopná normálně dýchat.
Po dlouhé minutě se teprve postavím a i tak mám pořád co dělat, abych uklidnila dech. V hrdle mě pálilo a prostě hrozný. Seš fakt Brutus, Diano! Pobaveně se na ni zašklebím, když prochází kolem. “Málem jsi mě zabila!“ S hranou dávkou zděšení se chytím za vlasy, nakonec do ní jenom pobaveně šťouchnu. “Měj příště trochu slitování.“ Zazubím se na ní a významně se přitom rozhlédnu po spolužácích, kdy se nejeden z nich válel na zemi.
Možná bych v rozpravě i pokračovala, ale v zorném poli se mi objeví rudá kadeř vlasů a já si byla stoprocentně jistá, že Alex je dneska blond. Vystřelím jako raketa od místa stání s chabou omluvou směrem k Dianě, ať už říkala, co říkala a jako stádo splašených koní se prodírám skrz dav. Omylem přitom žuchnu do Roryho, který se zapotácí. Zastavím se, přiskočím k němu a chytím ho za ramena, abych mu zase pomohla chytit stabilitu, jakmile jsem si ale jistá, že je v cajku, letím dál s výkřikem jakési omluvy.
Nejdřív jsem po ní chtěla skočit, začít plakat a možná jí i pusinkovat, kdyby se nechala, ale nakonec mě přeci jenom něco zastaví. Byla to reakce Acai, která zůstala stát na místě. Možná bych na ni neměla být tak hrr. Pomyslím si, to už ale stojím přímo před ní a cupitám na místě jako nedočkavé stěně. Ona je totiž dokonce na vřelá objetí fronta!
“Já tě TAK strašně ráda vidím. To je TAK skvělý, že seš zase tady!“ Přistoupím k ní a vroucně ji obejmu jako třetí v pořadí. Je to prostě silnější než já! Pak od ní odstoupím a hřejivě se na ni usměju. Hoochová zrovna zavelí ohledně kolečka a já se zakaboním, běh je prostě hrozná věc. Shlédnu její oblečení, které ani náhodou neodpovídalo hodině a věnuji jí poslední úsměv. “Tak zatím, královno všech jednorožců!“ Teatrálně na ni protočím oči v sloup a prvních pár kroků běhu se plahočím, jako kdybych měla boty z ocele. Pak se zasměju, vypustím Cor z hlavy a jsem prostě šťastná, protože je všechno skvělý. Naše Coraline je zpátky a já jsem si víc než jistá, že tím se vyřeší i ta pochmurná situaci v Mrzimoru. Přesně tak, už bude jenom dobře!
Vstříc novým zítřkům vyrazím s novou dávkou energie takovým tempem, že jsem okamžitě v čele. Přesně tak, tenhle tělocvik všem dokážu, že Maureen Rottová není jenom nemehlo. Že umí běhat a plavat a být prostě nejlepší! Vyzývavě se zaculím na kohokoliv, koho předbíhám, natahujíc přitom svoje žirafí nohy co to jde.
Letím jako raketa, nejdřív obrazně a poté dokonce doslova. Vstříc novým zítřkům ani ne dvacet metrů poté zarývám svůj nosík do trávy a vlhké zeminy a předvedu další dva ukázkové kotouly k tomu. Nějak se mi popletly nohy…
Všichni mí spolužáci mě předbíhají, zatímco sbírám svoje tělo ze země. S jemným úsměvem a obrovským poděkováním odmítnu pomoc kohokoliv, kdo by snad měl zájem připsat si bodík k dobru a zvedat největší nemehlo světa. Počítám přitom škody, které se sčítají v odřené dlani pravé ruky, vlasů plných trávy a kolen zelených jako brčál. Nenápadně přitom odplivnu trochu hlíny, která se mi dostala do pusy, když jsem rozrývala zem bradou. Všechnu tu špínu z obličeje si otřu do vytahané mikiny, kterou jsem přes úbor měla. Přejedu jí i zuby, abych se pak náhodou na někoho neusmála zemitým úsměvem.
Suma sumárum dobíhám jako jedna z posledních a to dokonce ve skupince opozdilců, kteří měli uběhnout kolečka dvě, špinavá jako prasátko, které se tam někde v koutku rochnilo v trávě. Pořád je to ale skvělý den. Sice neukážu Hoochový, že v tělocviku fakt vynikám, ale Cor byla zpátky a to bylo nakonec to jediné důležité.
Nadšeně zavýsknu, když se dozvím, že se má hrát baseball. Neumím ho, ale vypadá to, jako zábava! První chvíle jenom postávám a čekám, kdo bude ten smolař a dostane mě do týmu. Nic si z toho faktu, že se mnou asi nikdo být zrovna netouží, nedělám a volný čas raději investuji do vybírání trávy ze svých vlasů. Nakonec to ale vzdám, stáhnu je vytahanou gumičkou do culíku a doufám, že ve vodě se stébla prostě pustí.
Mám ještě větší radost, když zjistím, že jsem v týmu zrovna s Cor a Alex, i když ony moje nadšení asi nesdílí. Kór nová kapitánka našeho famfrpálového týmu by asi uvítala lepšího parťáka. Zapřísahám se alespoň, že do toho dám všechno a taky jsem dala.
Když jsem chytala, což byl můj první post, Alexandra stála na pálce a Cor nadhazovala, běhala jsem pro každý míč. Pokaždé jsem nezapomněla Coraline zdůraznit, že nadhazuje skvěle, že je to rozený talent a že to jenom mě to nějak nejde. Kouzlu na přivolání míčků se zásadně vyhýbám, buď jej nechám provést děvčata, nebo dále namáhám své dlouhé nohy.
Se skórem nula chycených míčů, ovšem spoustu naběhaných metrů pro ně, kdy jsem pro lítala jako zběsilá, abych náhodou nezdržovala, se přemístím na nadhoz, házíc na Coraline. Po prvním pokusu, kde jsem jí málem ustřelila hlavu, se hrozně dlouho omlouvám, než mě přesvědčí, abych házela dál. Po druhý se míč sotva dokutálí k pálkařce a pak už mi to lítá všemi směry, jenom ne do strike zóny. Nakonec si paličatě stoupnu o dobrý metr blíž. To už mi míření jde lépe – alespoň jsou to míče odpálitelné, zase na druhou stranu jsem si připadala jako na střelnici a jenom čekala, kdy mi vyšle Coraline míček mezi oči. Nestalo se tak a Alex byla přímo bravurním catcherem. Obě dívky jsem během krátké pauzičky naprosto ohromeně obdivovala a nezapomněla jsem to dát dostatečně nahlas najevo.
Mé poslední místo bylo na pálce. Jedním jsem si víc, než jistá – jestli měl dneska někdo blbou náladu, mohl se podívat mým směrem a hned mu muselo být lépe. Když Alex hodila první míč, ani jsem se nepohnula a Coraline už ho měla v rukavici. Překvapeně zamrkám, ošiju se v ramenech a připravím se na další. Takhle to trvalo ještě další tři nadhozy, než jsem se prostě naštvala a začala máchat nazdařbůh. Točila jsem se na místě jak baletka – neohrabaná baletka. Přepadávala dopředu, pak zase dozadu. Když jsem při jednom mocném švihu pálku jednou rukou pustila a tou druhou už nebyla schopná zbrzdit dráhu letu, dřevěný nástroj Satanův mi mou chybu oplatil pořádnou herdou do pravé lopatky. Tím skončila moje éra pálkaře.
Tedy má statistika: Odpálených míčů: 0. Chycených míčů: 0. Správně nadhozených míčů: 3.
Rozhodně budu nadhazovačem, pravděpodobně takovým čtvrtým náhradníkem, ale ode dneška je to má vysněná pozice.
Je mi trochu líto, že zrovna Acai, Jordyn ani Rory s námi nepůjdou plavat. Mohla to být taková legrace! Ovšem chápu, že k tomu určitě mají svoje důvody, proto všem popřeju hodně štěstí u koní a zdůrazním, že se uvidíme na obědě. Snad jako kdyby ta hodina odloučení byla horší než smrt. Pohlédnu na prořídlé řady Mrzimorských a s nadšením k nim přihopkám, vlasy ještě stále plné trávy.
“Ty brďo, my jdeme fakt do jezera!“ Pobaveně zašvitořím a vykračuji si to přitom zvesela vedle svých spolužáků, na svůj předešlý incident přitom vůbec neberu zřetel. Musím se přitom zamyslet nad Acainou poznámkou ohledně náhodného sežrání. Nakonec jsem ale docela v klidu. Jsem kost a kůže, nikomu bych nechutnala. S očumováním mého tělo to mám taky dost na háku, co si budeme povídat.
"Benji!" Vyhrknu náhle a lusknu prsty, jako kdybych právě na něco přišla. "Co tvář? Dobrý?" Upřu na něj štěněcí omluvný pohled. "Vytrestala jsem se sama, jestli tě to uklidní." Pobaveně přitom zatřesu ohonem vlasů, z kterých vypadlo dalších pár stébel trávy. Fakt doufám, že se na mě za to nebude zlobit, často jsem byla hrozbou sama sobě, někdy měli ale i moji spolužáci tu čest ochutnat trochu té mé nešikovnosti.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 18. dubna 2017 00:14
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Hlavná sieň --> telocvik


v podstate všetci

12. september



K slizolinskému stolu prichádzajú pomaly ostatný zelení. Väčšinu zbežne odzdravím alebo im aspoň kývnem. So Sin som sa bavila od druhého ročníka, a približne od tej doby som sem občas pri jedle zavítala. Prekvapí ma ale Wolfram, ktorému z úst vypadne...
To bol kompliment?
Prekvapene zamrkám.
Uhhh...vďaka?
Zatiahnem slovo na konci do otáznika, očividne mierne zaskočená. To ale už začne rýpať do Sin a následne do Helen a ja za tými ich zamatovými hlasmi vidím akúsi hru, akú tu spolu hrajú. Pohodlne sa opriem o stoličku a s mykajúcim kútikom ich počúvam, keď sa do toho zapojí aj Cornigrum.
Je zvláštne ako sa pri každom jednom stole kompletne líši spôsob akým sa jeho obyvatelia doťahujú.
Nemiešam sa im do toho, aj keď som pripravená podporiť Sin keby sa jej hodila pomocná ruka, ono ale zrovna toto nikdy nepotrebovala. Odbaví ich pár slovami, úsmevom na tvári a potom sa bez vrások zdvihne k odchodu.
Hej počkaj Sin, idem s tebou.
Dopijem čaj do poslednej kvapky a dlhými krokmi ju dobehnem, pričom roztopašne zamávam Slizolinčanom. Zrovnám krok s jej.
K tomu sloniemu sirotčincu... a v peru som zistila že je táto super reštika...
Pokračujem počas cesty v predošlom rozhovore akoby nás nikto neprerušil.

Empaticky sa na Sin vonku usmejem.
Poznáš Hoochovú, zima ti prestane byť tak päť minút po začiatku hodiny.
Uškrniem sa, ale absolútne to neznie ako sťažnosť. Telocvik som mala rada. Chvíľku po tom, ako prídeme sa začnú zliezať ľudia a Wolfram príde s ďalšou poznámkou na Sin.
Ty to máš s krátkymi vlasmi jednoduchšie že?
Zamotám sa tentokrát už do toho, aj keď stále sa tvárim viac menej pobavene. To ale začujem svoje meno a keď sa otočím, zbadám Dana. Uškrniem sa.
Poznáš ma, trénovala som pečeň, spala, jedla a lietala.
Vymenujem svoje v podstate najobľúbenejšie činnosti v období voľna, zatiaľ čo v duchu sa potľapkám po pleci, ako efektne som sa vďaka vyhandlovaným domácim úlohám vyhla učeniu.
Tneto týždeň to vyzerá na ďalšie flákanie, žiadna zodpovednosť ani povinnosti...

...
Zaseknem sa pri rozcvičke a s pootvorenými ústami pozerám na učiteľku, keď vyhlási kapitánov týmu a medzi nimi som aj ja. V blond vlasoch sa mi objaví pár dredov a na chvíľku sa mi pomenia črty tváre. Najskôr pocítim nenormálny nával pýchy - dočerta, bola som skvelá hráčka! Oplatím jej úsmev a začnem cvičiť s ešte väčším entuziazmom, zatiaľ čo napoly zo žartu, napoly väžne venujem všetkým ostatným zvoleným kapitánom tvrdý pohľad. Zo všetkých som bola prekvapená Nicolasom- čakala som, že ako kapitán bude vybraný Richard.
Toto bude boj!
Ako môj náhradník je Benji, s čím som ohromne spokojná, keďže sme už zohratí spoluhráči a vystrčím na neho tiež palce dohora. Popri rozcvičke zachytím pár gratulačných giest od spolužiakom a veľmi nadšene bez toho, aby som sa trápila či ma Hoochová vidí či počuje ich aj oplácam. Dokonca aj pri Jordyn v tom momente zabudnem že mi tak lezie na nervy jej naivita s Caylusom a to, že ma odmieta počúvať a keď si všimnem že sa na mňa díva, usmejem sa. Keď sa mi zrazia pohľady so Sin tak perami naznačím slová "OSLÁVIME TO" . Potom mi ale docvaknú do hlavy myšlienky iba spred pár minút a ja si so zdesením uvedomím, čo to vlastne kapitán znamená mimo toho, že môžem buzerovať spoluhráčov.
Budem musieť...vybavovať ihrisko. A zisťovať kto má kedy hodiny aby som mohla zorganizovať tréningy. A vymýšľať čo budú ostatný robiť na tréningoch, už sa nemôžem venovať iba sama sebe. Budem musieť prichádzať na tréningy medzi prvými, a potom dozrieť na to aby sa všetko upratalo, a keď mi vypadne hráč tak hľadať nového a... dočerta. To má k zodpovednosti a povinnostiam sakra blízko.
Ani intenzívna Dianina rozcvička mi nepomáha zastaviť mozog, ktorý si túto správu teraz obracia z druhej strany. Pohľad mi mimovoľne zastane na Benjim.
Čo vlastne robí taký zástupca? Mal by mi aj pomáhať nie? Tak jendnoducho... to hodím všetko na Benjiho. Som jeho kapitánka, mal by ma poslúchať nie?
Naozaj malinký kúsok zo mňa mi hovorí, že to je čistá vypočítavosť, ale už začínam rozmýšľať, ako by som ho donútila vziať na jeho plecia tieto otravné veci, zatiaľ čo ja si budem užívať len tie svetlé stránky- konečne budem mať toľko tréningov koľko si bude moje srdco pýtať a na začiatku každého zápasu môžem drviť protihráčom ruky.

Našťastie z mojej chvíľkovej krízy ma vyruší príchod nejakých opozdilcov. Otočím sa a v tej chvíli sa mi na chvíľu vygumuje hlava, kým...
Cor-Cor!
Absolútne bez taktu sa vychytím a dlhými krokmi prejdem k nej, kde ju okamžite automaticky objímem na privítanie hneď po Jordyn.
Pre Merlina, je super že si už späť!
Odtiahnem sa od nej a chystám sa ešte niečo povedať, ale to mi ju vezme Hoochová a po krátkom dotaze ju pošle prezliecť sa. Uvedomím si, že v klubovni visí ešte stále náš transparent.
Och, dúfam že sa jej to bude páčiť!
Zamávam Cor, za ktorou pozerám s úplne zdvihnutou náladou. Vedela som od mamči že je v poriadku, aj že ju prepustili z nemocnice, ale predsa len bolo iné vidieť ju naživo.
Mám ale dokonca také šťastie, že som s ňou zaradená do týmu pre baseball. Jediné z toho športu, čo mi bolo známe, bola pálka, ktorá bola podobná pálkam ktoré používali odrážači pri metlobale, a tak som sa ako na prvý post odhodlala vziať ju do ruky. Tretia s nami bola Maureen, a keďže som si bola vedomá jej nešikovnosti, snažila som sa odpalovať jemne, ak zrovna pobehovala s rukavicou na ruke, a ak aj náhodou nechytila, aspoň sme sa bavkali s Acciom.
Hej Cor, všimla si si ten transparent v klubovni? Môžme si ho potom zavesiť do izby, budeš to mať ako takú svoju osobnú šerpu.
Nadhodím keď meníme posty, absolútne nespomínajúc nič z témy nemocnica alebo útok po celú dobu, čo sa bavkáme s chytaním hádzaním a odpalovaním loptičky.

Po tom čo usúdim, že odpalovanie sa mi páčilo najviac keď sa preháňam zo strany na stranu v snahe chytiť loptu tento nácvik skončí. Počas desiatich minúť buď s niekým trkotám alebo sa len držím pri spolužiakoch a vydýchavam, ale bez väčších protestov sa hneď, ako nám je to povedané, vyberiem k jazeru. Je mi jasné, že ten prvý moment keď sa tam budem musieť namočiť budem preklínať od začiatku do konca lebo v momente zmrznem, ale ako sa človek rozpláva tak je to v podstate prča.
A stále môžem dúfať v nejaký ten nácvik zahrievacieho kúzlo alebo...niečoho podobného.
 
Acai Luqueba - 17. dubna 2017 22:07
215783.jpg

Tělocvik > Na ošetřovnu

Pondělí, 13. září

Diana, Cor, Helen, profesorka + označení



Rozcvičky se ujala Diana. S veškerým mým nadšením a elánem, co jsem ve své špatné náladě byla schopná nashromáždit, jsem se dala do kopírování jejích pohybů. První série byla v pohodě, druhá šla ztuha a v té třetí už jsem měla chuť po ní něčím hodit. Funěla jsem jak lokomotiva, potila jsem se jako prase a do toho mě neskutečně rozčiloval ten její pozitivní obličej.
„Ses posrala, ne?!“ zafuním jejím směrem, když je konečně po všem. Místo protažení sebou plácnu na zem a snažím se zhluboka dýchat. Je ta holka vůbec člověk? Tohle je hodně daleko od normální rozcvičky. Asi budu zvracet. Za ten týden jsem nějak vyšla z formy. „Nemůžu dejchat.“ Pomalu nevnímám, co se kolem mě děje, dokud neslyším jméno, které automaticky upoutá mojí pozornost. S námahou a nutným vokálním doprovodem se zvednu na loktech, abych viděla svou nejlepší kamarádku jen tak postávat opodál. Sleduji, jak jí moji spolužáci vítají, pokřikují na ni a věší se jí kolem krku. I z dálky vidím ten opatrný přístup, kdy se snaží brát ohledy na její psychický stav. Jistě, měla jsem v úmyslu to samé, ale když se teď tak dívám na její unavený obličej… přijde mi, že další ohleduplný člověk by jí mohl donutit se tu složit. A to je poslední, co bych teď chtěla. Připomínat jí svým chováním, čím si prošla. Takže místo toho, abych se zvedla a hodila jí sama sebe kolem krku…
„Hej, Cor! To je dost, žes tu svojí prdel taky dotlačila do školy!“ Zamávám na ní ze svého místa na trávníku a doširoka se na ní zazubím. Bývala bych ráda ještě něco dodala, ale Hučka zavelí kolečko kolem hřiště a já se dosti nerada musím zvednout. Ale nakonec budu mít dost času si s ní popovídat. Vrátila se. Nikam se nechystá. Máme tolik času, kolik si na sebe uděláme. A já se těším na každou minutu. Teď je ale tělocvik a Hoochová by byla nerada, kdybychom se nesoustředili na hodinu. Neustále si musím připomínat, že se mám problémům vyhýbat.
Doběhnu jako jedna z posledních a první, co zjistím, je, že jsem ve skupince s Deirdre a Jordyn. Rozladěně zabručím a chopím se pálky. Ať už to mám za sebou. Sporty mi šly, takže s odpalováním nemám problém, stejně tak s nadhazováním či chytáním. Mudlovské sporty patří k mým oblíbeným a baseball obzvlášť, i když mám pocit, že s každým dalším pohybem mi nejspíš upadne nějaká končetina. Doprdele Blacková, tohle máš u mě. Utěšuje mě jen fakt, že ani jedna z holek nevypadá, že by si to výrazně užívala. Minimálně Dee, která má po celou dobu na obličeji útrpný výraz. Nejspíš těmhle sportům moc nefandí. Na Jordyn se snažím příliš nesoustředit. Hlavně kvůli ní se modlím, ať je brzy po všem. I když je mi jasné, že jí takhle nemůžu ignorovat napořád. Ale potřebuju čas. Všechno si to uspořádat a promyslet.
Při chytání nedávám takový pozor. Zvědavě se rozhlížím po ostatních a jsem svědkem toho, jak Helen schytává ránu do žaludku. Zúčastněně zasyknu, jako kdybych cítila její bolest. Chudák holka. To muselo bolet.
Dál bych to snad ani neřešila, ale když mi došlo, že je tu jen pár neplavců a mezi nima je právě Helen a hlavně Jordyn, přišlo mi to vhod. Ne, že bych se normálně nestrachovala o blaho svých spolužáků. Ale naposledy, když jsem mluvila s profesorem Alacazarem, měla jsem z toho smíšené pocity. Proto jsem vrátila pomůcky a vykročila přímo k Helen. Vypadala, že jí to fakt bolí, i když se snažila to skrývat. Popadla jsem jí za loket a dotáhla k profesorce.
„Vezmu jí na ošetřovnu. Po tý ráně vypadá dost vyjetě. Dorazíme do stájí hned, jak jí zkontrolují, souhlasíte?“ Nepočítám s tím, že by nesouhlasila. Počkám na souhlas a vydám se s Helen ke škole.
„Kydání hnoje ve stájích určitě chvilku počká a co kdybys měla třeba nalomený žebro nebo nějaký vnitřní krvácení, že jo?! Nemůžeme to podceňovat. Navíc… ten chlap je divnej. Nakonec mi ještě poděkuješ, když s ním nestrávíme tolik času.“ Zazubím se na ní, když se vzdálíme od ostatních. Za ruku jí ale pořád držím, protože i její tak dost bledý obličej, vypadal momentálně jako z mramoru. Ještě aby mi tu sebou sekla.
 
Rebecca Eliah Riel - 17. dubna 2017 17:34
becca227200.jpg

Famrpálové hřiště

13. září


všichni přítomní + Kayla, Noelle a Runa

Na hřišti jsem jako jedna z prvních a cítím se bez nálady ještě víc než ráno při snídani. Asi to počasí. Netrpělivě se tahám za svoje nezvykle krátké vlasy, zatímco zdravím profesorku a řadí se s ostatními do řady. Moc svoje okolí nevnímám, ale co mě z transu vytrhne je příchod Coraline.

To už je zpátky? podivím se v duchu a nejistě se na ni usměju. Nečekala jsem, že ji dneska uvidím na tělocviku. Ta si toho o přestávce taky pěkně užije, ostatní se na ni nejspíš sesypou jako vosy. Runě k novému postu pogratuluju dalším vlažným úsměvem, stejně tak i Kayle.

Během rozvičky se rozhodně nehodlám nijak zvlášť namáhat, proto se začnu potit po znatelně delší době než moji spolužáci. Se Diana pomátla? Asi se chce předvést, jaká je to borka. Několikrát protočím oči, zvlášť když začne opakovat. I kolečko si vyslouží jedno protočení očí.

Profesorka nás po běhu rozdělí a já skončím jako náhradník s Kaylou, Noelle a Runou. "Uf, dávejte si pozor, tohle mi asi moc nepůjde," varuju ostatní. Tenhle mudlovský sport jsem ještě nikdy nehrála. Občas se tedy s holkami prostřídám a moje míčky se musí přivolávat acciem z velké dálky.

K jezeru se vydám sama, dál od ostatních. Nemám chuť se s nikým moc vybavovat.
 
Naira Sinclair - 17. dubna 2017 17:16
nairah1787.jpg

Velká síň -> U famfrpálového hřiště

13. září

všichni přítomní + Cass, Emily

Nakonec se i já nějak dostanu na tělocvik, ačkoliv cestou poskakuji jako králík, abych se alespoň trochu zahřála. Ale je mi jasné, že až začne tělocvik, zahřívání budu mít co hrdlo ráčí. Hoochová se o to určitě ráda postará.

Profesorka rozhodně nelení a po pozdravu nás všechny seřadí jak slepičky na bidýlku. Nicolas nás v rychlosti spočítá a já tiše vyprsknu smíchy, když ho Hoochová upozorní, že zapomněl započítat i sebe. No, alespoň je hezkej, když moc inteligence nepobral, přemýšlím v duchu, zatímco se rozestavujeme na rozcvičku a Hoochová oznamuje složení famfrpálských týmů. Ukážu Alex zdvižený palec, když Hoochová oznámí, že je kapitánkou týmu, ale bůhví, jestli to v přívalu gratulací viděla. Pak se objeví i Cor, ale já se rozhodnu své nadšení narozdíl od ostatních trochu klidnit. Chudák, bůhví, jak se cítí.

Diana nás během rozcvičky tedy rozhodně nešetří a já jsem brzy zpocená víc, než by se mi bývalo líbilo. Odhrnuju si vlasy z čela, ale prameny mě rozhodně nemíní poslouchat. Když už si říkám, že tohle musí být peklo, které nikdy neskončí, Diana je s rozvičkou u konce. "No konečně," neodpustím si zadýchaně, když se ohnutá opírám o kolena. Alespoň mi už nebyla zima.

Profesorka se rozhodne zadusit poslední jiskru naší naděje, když nás pobídne, abychom si oběhli kolečko kolem hřiště. Rozhodně se nehodlám nějak extra přepínat, proto to zaběhnu něco, co by optimisté mohli nazvat lehčím klusem.

Po běhu nás Hoochová rozřadí do skupinek, že budeme hrát baseball. Táta tenhle sport zbožňoval, ale já ho nikdy nedokázala pořádně ocenit. Přidám sek Emily a Cass, abychom tedy splnily to, co nám profesorka zadala. Vypadám při tom jako žirafí mládě, které neví, co s rukama a nohama a několkrát málem trefím Emily do hlavy. "Promiň!" omlouvám se pokaždé vyděšeně.

Nakonec i tohle skončí a my se můžeme vydat k jezeru.
 
Sinestra Ewing - 17. dubna 2017 16:53
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

U famfrpálového hřiště

Christina, Helen, ostatní

Pondělí, 13. září




Zůstanu postávat vedle Alex, která se nakonec zvedla od stolu se mnou a rukama si objímám trup. ,,Taková kosa. Proč nemůžeme mít tělocvik uvnitř?" Postěžuju si . V deseti stupních pobíhat venku.. To můžeme pobíhat ve škole. Vyběhnout schody až do pátého patra je někdy taky celkem záhul. Na příchozího Wolframa se jen zašklebím. ,,Co se ti nelíbí?" zabručím na jeho otázku. Snad si nemyslel, že se jeho provokativní komentáře v hlavní síně obejdou bez odezvy. ,,Zvykej si padre." Věnuji mu sladký úsměv, než se seřadím do řady, jak nakázala profesorka.
Přepočítání přečkám s drkotajícími zuby, načež si pak najdu místo na rozcvičku. K předcvičování profesorka vybere Dianu, na kterou po tom, co začne s tím svým představením, zůstanu zírat. Nevěřícně těkám pohledem z ní na profesorku a přemýšlím, jestli tohle je součástí plánu. Nemají se svaly nejprve rozehřát před takovýmhle poblázněným poskakováním? Nakonec se tedy s otráveným výrazem do rozcvičky připojím. Přišlo mi to neskutečně stupidní. Raději jsem si šla zaběhat, než abych na místě dělala takové uhozené nesmysly. Během toho Hoochová vyhlašovala jednotlivé kapitány týmu a pro zmijozel to byl Nicolas. S pozvednutým obočím na něj pohlédnu. Nevypadal, že by z toho měl zrovna radost. Zjevně je mu milejší být za zbytečné budižkničemu, které umí akorát koukat holkám pod sukni, než být kapitánem družstva. Ne, že by mi na famfrpálu nějak záleželo, ale asi to měl být skutečně raději Richard. Za to volba Alex byla jedna z těch rozumných. Zářivě se na ni usměju a rty naznačím: ¡bravo!

Po rozcvičce už mi zima sice nebyla, ale zároveň jsem asi přišla o všechny zbytky svého elánu. ,,Tohle už nikdy." zafuním naštvaně, když je konečně po všem a raději se protáhnu tak, jak mi je to nejpříjemnější. Po rozcvičce nás pošle ještě oběhnout jedno kolečko kolem hřiště, což mi je už mnohem sympatičtější. Rozběhnu se vpřed a s pobaveným šklebem se otočím přes rameno na Byrdovou, která vypadala, že ještě krok a vypustí duši. Odolala jsem pokušení na ni zavolat, že tohle je jen a jen pro její dobro. V rámci takových tlustoprdů, by měl být tělocvik raději častěji. Jen co doběhnu zpět, Hoochová má už připravenou hru. Zvědavě dojdu k hromádce levitujících pomůcek a zkoumavě si to prohlížím. Tenhle mudlovský sport neznám, ale zní to zábavně. Musím říct Alex, ať mě na něj u mudlů někdy vezme.
Hoochka je připravená na vše a to i na skupinky, do kterých nás rozdělí. Bohužel - skončím v jedné s Helen. Měla jsem za to, že ten nesmysl už pustila z hlavy, ale i tak jsem zcela automaticky sáhla po vznášející se baseballce.

Samotnou mě překvapilo, jak dobře mi to s pálkou šlo a co víc - dokonce mě to i bavilo. Většinu míčků jsem odpálila, sice teda úplně jinam, než jsem chtěla, ale přece jen. Co bylo ale naprosté fiasko - byla pozice chytače. Ta rukavice mě rozčilovala, neustále jsem si ji sundávala a zase nasazovala a prostě jsem nemohla přijít na to, jak s tímhle může někdo něco chytit. Byla mi na ruce nepříjemná a navíc jsem se obávala toho, že uvnitř pravděpodobně také pěkně smrdí. Takže podtrženo sečteno - chytila jsem pouze jeden míček a to zcela náhodou. A v jednu chvíli, kdy jsem s tou odpornou rukavicí dřepěla za Christinou, odpálila míček přímo na Helen. Jindy by to bylo celkem zábavné, ale zrovna u Helen bych se nedivila, kdyby ji teď šla vytrhnout pálku z ruky a obě nás tady preventivně zmrzačila.

Po přestávce Hoochová pošle některé do stájí a my se vydáme k jezeru. Taková ostuda. Jak může dospělý člověk neumět plavat? To je stejné, jako když někdo neumí jezdit na kole. Takové základy! A zrovna Acai. Ta musí před krokodýly v Africe uplavávat denně ne?
Během cesty k jezeru se vedle mě objeví Christina a to i s celkem dobrou poznámkou. Horší je, že to já mám postel hned vedle Helen. Budu jen doufat, že se bojí hadů, protože Aysha na posteli spí většinou se mnou. Je skoro jako pes, jen kdyby taky tak uměla hlídat.
,,Jaké štěstí, že se plavání nezúčastní. Pravděpodobně by udušení polštářem následovalo hned poté, co by neuspěla s naším utopením." zamumlám.
 
Christian Dragon - 17. dubna 2017 15:19
hpkopie2096.jpg

Hřiště

Janna a ostatní

Pondělí 13.9.


Na čas jsem se dostavil na hřiště, kde si náš již během pár dalších okamžiků začala drezůrovat Madam Hoochová, která snad ani nic jiného, než tělocvik nezná. Po řádném pozdravu, který je snad od prvního ročníku neměnný dle jejich instrukcí a taky hlavně dle zvyku už za ty roky se seřadíme k její radosti a necháme se Zmijozelákem přepočítat, potlačím škodolibé pousmátí, když zapomene započítat sebe.
"A to je v pátém ročníku."
Pěkná ostuda před všemi spolužáky. Každopádně pak už začíná rozcvička, kterou má vést naše aktivistka , jsem rád, že to vede někdo z naší koleje, ale jakmile začne její předcvičování již si nejsem touto radostí dostatečně jistý. Snažím se držet tempo a vše dělat podle ní, nebo respektive dle toho, kdo je předemnou a na koho nejlépe vidím, ale i tak je to po prázdninách docela makačka.
" ty nás chceš odrovnat!"
Bleskne mi hlavou zatímco z čela se mi řine pot. Přestávky využívám opravdu naplno, protože tahle rozcvička nebyla žádné leháro. Nemůžu jí to mít však za zlé, že se kvůli naší koleji snaží a přineslo to své ovoce.
"Budiž ti ten pokus o naši vraždu odpuštěn."
Uchechtnu se v duchu. Pak se dozvídáme jména našich nových famfrpálových kapitánů a mou pozornost upoutá Janna.
"Nevím jestli se na něj těším."
Zakřením se na ní, ale úsměv mi zatrne, když uslyším profesorku, jak nás napomene.
"Omlouvám se."
Špitnu směrem k ní a skousnu si ret, abych už mlčel. Nestojím o to, aby nám strhla body.
Každopádně plavání se zatím nekoná a nám je udělen trénink hry podobné baseballu. O tom jsem slyšel, ale nikdy jsem ho nesledoval. Vychytal jsem dva Havraspárské do své trojce, což není ještě tak strašné. Automaticky si vezmu raději míček, abych mohl nadhazovat, nejvíce mi to asi připomíná práci střelce. Je to však o dost jiné a těžší, takže než se s Jackem a Tristanem sehraju trošku to trvá, ale snad nám to pak jde. Nevadí mi ani se prostřídat za předpokladu, že se mi nepokusí některý z nich ustřelit míčkem hlavu, za těch několik nadhozů, které je mohly "stát život".
Nikdy bych si nepomyslel, že je tahle hra tak náročná fyzicky, ale opak je pravdou, takže když dojde na to, že se půjde plavat do Černého jezera, jak jsem se obával jen trošku zmučeně vydechnu.
"Teď se mi tam chce ještě méně, než před hodinou."
Zadívám se na své spolužáky a pak směrem k jezeru. Snažím se cestou trošku vydýchat a zklidnit, aby to pro mé tělo nebyl takový šok, až vlezu do té studené vody. V duchu se taky sám sebe ptám zdali sebou budeme brát hůlky, nebo oč přesně půjde, když se říká, že v jezeře žijí Jezerní lidé, Ďasovci a kdo ví, co všechno ještě.
 
lady Christina De Spontin - 17. dubna 2017 13:59
234723.jpg

Tělocvik

Pondělí, 13. září

Helen, Sinestra + zmínění



Už při nástupu mi bylo jasné, že při dnešní hodině budu trpět. Tělocvik. Předmět, který by mi nemohl být víc ukradený. Ještě před tím, než jsme vůbec začali, jsem cítila, jak se budu potit. Pohyb jako takový mi nikdy nevadil, naopak jsem věnovala spoustu úsilí, abych zůstala ve formě. Ale… prostě proč? Kdo se chce hýbat, se bude hýbat. Nevidím pointu v tom, aby nás nějaký žlutooký démon nutil drastickými způsoby do věcí, které každé normální dítě umí. Alespoň by mělo. Při pohledu na mrzimorského hrocha o tom dost pochybuji. Jak se vůbec může někdo vyžrat do takového měřítka, to nepochopím. Nakonec nad tím ale mávnu rukou. Sama vím, že v jistých oblastech pokulhávám. Například ve všech sportech, kde je za potřebí nějakých pomůcek.
Plavky lepící se na mém těle signalizovaly, že se v blízké době dostanu do kontaktu s vodou, což vysvětlovalo absenci i toho minima líčidel na mém obličeji, co normálně nosím. Ne, že by si toho někdo všiml, ale přišla jsem si nahá. Jak ráda bych se v tuhle chvíli vrátila zpět do hlavní síně. Ke všem těm drbům a nejapným žertům o těhotenství. I to by bylo příjemnější než postávat venku v zimě a ještě v beztvarém oblečení. I když vzpomínka na to, jak se Helen tvářila, mě rozesmává. Jestli do konce týdne někoho nezabije, bude to zázrak.
Musím se nutit, abych neprotočila oči, když se ukáže, že Nicolas neumí ani pořádně počítat. A přesně kvůli takovým lidem, se musí na šampóny dávat instrukce. Nutí mě to, abych se zamyslela nad tím, zda vůbec má cenu s ním trávit více času. Ale na druhou stranu… unudila bych se, kdybych měla trávit čas jenom s normálními čaroději. Věnuji mu povzbuzující úsměv, když ho Hoochová prohlásí za kapitána týmu, ačkoli jsem ani nevěděla, že je vůbec v družstvu. O famfrpál se nezajímám. Na zápase jsem byla jen párkrát a rozhodně na to nemám dobré vzpomínky. Každopádně mě udivuje, že si Richard nebyl schopný udržet svou pozici. Z kapitána na zástupce? Copak se stalo? Richard, který je tak posedlý dokonalostí a touhou být ve všem nejlepší, se nechal sesadit?
Myšlenky na něj mě opustí v momentu, kdy se Blacková ujme rozcvičky. Nebýt zvyklá na kondiční cvičení, tak bych to nejspíš nerozdýchala. Bez tak polovinu lidí tady odrovnala ještě před tím, než hodina doopravdy začala. Těch pár minut, co nám profesorka dala na rozdýchání, se ještě sama protáhnu, abych se zklidnila a vydýchala. Cítím, jak mi po té náhlé aktivitě hoří tváře. Dramatický návrat naší spolužačky nechávám bez odezvy. Rozhodně nebudu jásat tak, jako lidi z její koleje. Vypadá v pořádku, všichni jsme rádi, že to přežila. Jen doufám, že bude nápomocná při hledání toho psychopata, co zabil Jacqueline.
Podle instrukcí si oběhnu kolečko kolem hřiště a vracím se ve chvíli, kdy Hoochová dokončuje přípravu pomůcek. Skvěle. Tohle bude katastrofa. Když už jsem si myslela, že mě nic horšího než plavání v ledové vodě nemůže potkat, vytasí se s mudlovským sportem. Vážně, za tu dobu, co jsem tady, jsem potkala spoustu lidí, co mi byli trnem v oku. Ale tahle ženská, ta je jako kaktus. Bylo mi v celku jedno, ke které z pomůcek se dostanu dřív. Fiasko to bude tak jako tak. Rozdělí nás na skupinky a já získám podezření, že tahle ženská to snad dělá naschvál. Je jedno, jak se na to dívám, tohle rozdělení je nepříjemné. Mnohem raději bych byla s Deirdre a Reginou. Ne, že bych proti Sin něco měla. Naopak. Za poslední týden jsem si jí celkem oblíbila. Divím se, že za celé ty roky jsem si neuvědomila, s kým to sdílím pokoj. Ale stejně. Ukazovat těmhle dvěma, jak strašný jsem dřevo, je ponižující.
A že mi tyhle věci opravdu nejdou. Při nadhazování jsem se musela neskutečně soustředit, abych míček nehodila příliš vysoko, příliš nízko nebo úplně mimo. Přišla jsem si při tom v takovém stresu, že jsem byla ráda, když jsem se mohla posunout dál. To už se mi ale do ruky dostala pálka. Při odpalování jsem si přišla neskutečně směšně, ale to ani trochu nezmírnilo mou radost, když jsem se do míčku trefila. Opravdu jsem chtěla jásat, protože pro mě to bylo jako takové malé osobní vítězství. Má tvář, ale naprosto zkameněla, když jsem si uvědomila, že jsem míčkem trefila nadhazující Helen přímo do žaludku.
„Omlouvám se. Zdá se, že můj baseballový um není ještě úplně… rozvinutý.“ S tím jsem se nadobro vzdala pálky a konec našeho malého tréninku jsem přečkala na pozici chytače.
Úleva, která se přese mě převalila, když bylo konečně po všem, se nedá popsat slovy. Na Helen jsem se raději už ani nepodívala. To zvládne. Nemohla to být moc velká rána, takovou sílu nemám. Navíc jsem se omluvila, nemůže mi to mít za zlé. Cestou k jezeru jsem se připletla k Sinestře.
„Jestli jednu z nás Helen v noci neudusí polštářem, můžeme se považovat za šťastné.“ Utrousím k ní tiše, aby mě náhodou někdo neslyšel.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.92187714576721 sekund

na začátek stránky