Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:41Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Caylus Lawson - 15. dubna 2017 17:58
vay441632914643.jpg

Hlavní síň >> Famfrpálové hřiště


Pondělí 13. září



Zmijozelský stůl, Hoochová, Alastor, Benji



Vážně nevím, čím to je, ale Sinestra mi už zase nakukuje přes rameno do otevřených novin. Že to samé dělala před víc jak týdnem, když oznamovali smrt Bradavické studentky, to bych ještě překousl, jenže teď mi Denního Věštce bez jediného slova rve z rukou a drze si ho přivlastňuje. „Hej ty zlodějko!“ osočím jí, jenže nic nenasvědčuje tomu, že by si z toho něco dělala. Dle všeho mě vůbec neposlouchá. Místo toho jen nevěřícně zírá na článek o zamilované dvojici, držící se za ruce kdesi v Londýnské restauraci. Ač mi většina věcí dochází trochu později, tady je naprosto očividné, oč jde. „Je to tvoje babrle, co?“ zeptám se škodolibě, přestože odpověď už dávno znám. „Láska je láska, s tím nic nenaděláš. A tvoje babka vypadá na svůj věk vážně zachovale, tak si z toho nic nedělej a radši se těš na svatbu.“ Laškovně do Sin šťouchnu loktem, načež se vrátím ke svému talíři palačinek. K mé smůle je brzy prázdný, proto si k sobě přitáhnu misku cereálií, které jsou vylepšené jogurtem a borůvkami. S chutí se pustím do jídla a nijak se neprojevuji do chvíle, dokud mi Židěstra nevrátí noviny zpátky. Jakmile tak učiní, doprohlédnu si zbytek článků, kde mě tentokrát zaujme lákavě vypadající novinka z Medového ráje. Dee, vidíš to? Tohle musíme ochutnat!“ Nadšeně poklepu prsty na stránku, to už mi ale nacistická princezna podává jakousi obálku. „Banket pořádaný tvým otcem?“ zopakuji překvapeně a rychle pozvánku otevřu. Zběžně pohledem přejedu její obsah. „Beru!“ Byl bych blázen, kdybych odmítl něco takového. Tolik jídla, lidí a zábavy. To si prostě nesmím nechat ujít!
Krátce nato přilétá výr s dopisem od matky. Jen co si ho převezmu, dám se do čtení, tudíž úplně vypustím hlasy a lidi kolem sebe. Pozor začnu dávat až ve chvíli, kdy přijde lord a začne komentovat okolní drby. Lépe řečeno je nijak nevyvrací, naopak s nimi souhlasí. Vyvede mě to z míry. Znamenalo to, že Sinestra spala jak s ním, tak s Wolframem? To by vysvětlovalo, proč mě pořád tolik odmítá. Aby ne, když má dva naráz. Malá, drzá bestie, tak takhle to celou dobu je! To jí nedaruju! Zamračeně od sebe odsunu talíř, když v tom mou pozornost upoutá Helen a její poznámka o modlení. „Tak to se příště pojďme pomodlit spolu. Za zdraví Sinestřiných dětí, jí samotné a jejich otců. Být Richardem, vzal bych si do péče kluka.“ Nevinně se usměju a znovu si Helen prohlédnu. Tahle situace hrála v můj prospěch. Pakliže bylo na těchto blábolech alespoň zrnko pravdy, mohl bych z toho mít ještě užitek. Pokud se totiž Richard na Helen skutečně vykašle, bude potřebovat utěšit. A toho se milerád ujmu. Nakonec si uvědomí, o co celou dobu přicházela a na lorda úplně zapomene. Aneb konec dobrý, všechno dobré.
„No nic, čas zvednou kotvu.“ Líně se postavím na nohy a trochu se protáhnu. Poté se pomalu odeberu na hřiště, kde už se shromažďují první spolužáci včetně profesorky Hoochové. Následující minuty nejsou ničím zvláštní. Právě naopak, jsou neskutečně nudné. Ihned po seřazení a přepočítání následuje rozcvička, během které lituji, že jsem toho tolik snědl. Hýbání samotné mi problémy nedělá, nejsem žádný béčko, jenže s žaludkem narvaným k prasknutí je to poněkud složitější. Jsem zvyklý po jídle odpočívat, ne dělat psí kusy jak nějakej cirkusák. A tak raději trochu zvolním, přičemž se začnu velice nenápadně rozhlížet po přítomných děvčatech. Při pohybu totiž vypadají zatraceně dobře, obzvlášť některé části jejich těl, na které mám odsud přímo perfektní výhled. Mé pohledy bohužel neujdou Hoochové, která mě jako obvykle napomene. Protočím oči a raději se zaposlouchám do vyhlášení kapitánů famfrpálového týmu.
Nebudu lhát, nadšený z toho nijak nejsem. U Richarda se dalo očekávat, že bude zvolen minimálně na jednu z těchto pozic, ale proč vybrali za kapitána Nicolase, to mi hlava nebere. S pohrdavým odfrknutím se raději rozběhnu vpřed kolem hřiště, přesně jak profesorka poručila. Po celou dobu se držím kdesi uprostřed. Ani ne na začátku, abych nepřepálil, ale zároveň nikde na konci s největšíma slimejšema. Jakmile doběhnu, už do nás Hoochová hustí další aktivitu a tou je baseball. Ta bába se snad zbláznila. Ještě sem se nestihl pořádně vydýchat a ona by už hrála něco dalšího? „U Merlinovejch vousů, tohle mi byl čert dlužnej.“ zavrčím podrážděně, a aniž bych se prvně zeptal svých spoluhráčů, o jakou pozici mají zájem, popadnu helmu s pálkou. „Jsem pálkař, aby bylo jasno.“ obeznámím Benjiho s Alastorem a pevněji sevřu baseballku v rukách. Jen tak tak se přitom přemáhám, abych s ní někomu neurazil hlavu.
 
Rolanda Hoochová - 15. dubna 2017 12:15
large(8)59646442.jpg

U famfrpálového hřiště > K jezeru

Studenti, Coraline

13. září

Obrázek



Jen co dovyhlásím výsledky, schovám pergameny a sleduji rozcvičku. Diana se toho zhostila opravdu ukázkově, i když bych preferovala na začátek rozcvičky něco klidnějšího. Ale však ono jim to neuškodí. Pečlivě sleduji každého studenta a dávám pozor na to, aby to neodflakoval. U druhého kola spoustě lidem dojde dech, což je pochopitelné, proto to nijak nekomentuji. Zároveň během dní příjde i spoustu opozdilců s nejrůznějšími výmluvami nebo bez nich. Sjedu je zamračeným pohledem a přikážu jim, aby se připojili k rozcvičce.
Jakmile je rozcvička po vzoru Blackové u konce, nechám studentům pár minut na nabrání dechu. Proto je pustím se napít, posadit, vydýchat, cokoliv. Někteří se protahují ještě sami. ,,5 bodů pro Nebelvír." Udělím Dianě pár bodů za snahu při rozcvičce. Zároveň si pak zajdu za Coraline a optám se, jestli se chystá zapojit se do hodiny v plné míře. Pokud se mi svěří, že ji odtáhl Ogata dřív, než si stačila vzít plavky, pošlu ji se převléct.

Pak se otočím ke zbytku studenctva a dám znovu ruce v bok. ,,Tak vstávejte, hodina teprve začala. Doufám, že jste se při rozcvičce pořádně zahřáli." promluvím a otočím hlavu k těm, kteří se ještě válejí na zemi. Rozhodně jsme s tělocvikem nebyli u konce. ,,Oběhněte si jedno kolečko kolem hřiště. Opozdilci si dají o kolečko navíc." Sleduji tu bandu lenochů, jak se líným klusem vydávají vpřed. ,,Krimmer čeká, že to někdo zaběhne za něj? Šup šup." Mávnu rukou, ať se vydá za ostatními.
Mezitím, co studenti obíhají hřiště, připravuji pomůcky pro náplň první hodiny. Nechám levitovat ve vzduchu jednu baseballovou pálku a duplexem ji rozdvojím na požadovaný počet. To samé udělám s míčkem, rukavicí a helmou. Když dokončuji helmy, studenti se už pomalu vrací zpátky. Mohou vidět vždy pětici pomůcek levitovat ve vzduchu. Vždy je spolu jedna pálka, míč, dvě helmy a rukavice. ,,Dnes si zahrajeme jeden oblíbený mudlovský sport. Někteří ho možná znáte, někteří o něm třeba nikdy neslyšeli." Spustím. Postupně jim vysvětlím název hry, pravidla a hráče. ,,My tu nebudeme hrát baseball přesně podle pravidel. My si zkusíme pouze chytat, odpalovat a nadhazovat. Proto se vždy jako trojice postavte k jedné skupince pomůcek." Když vidím, jak zmateně kolem sebe chodí a snaží se spárovat, aby to vycházelo do trojic, což nám zbytečně bere čas, rozhodnu se je rozhodit sama. Obecně se snažím spojit spíše dívky s děvčaty a chlapce s chlapci.
Trojice

Jakmile jsou všichni ve trojicích, každý se ujme jednoho postu. Jeden bude nadhazovač - ten si vezme míček, další bude pálkař - ten si vezme pálku a raději helmu, a další za pálkařem bude chytač. Ten si vezme rukavici a raději také helmu. A mezitím si zkouší odpalovat, chytat a nadhazovat. Mezitím se samozřejmě o posty střídají, každý si zkusí vše. Odpálené míčky si mohou přivolávat Acciem.

Jakmile hodinky ukáží 9:45, dám studentům 10 minutovou přestávku a začnu pomůcky zase smrskávat do jednoho. Všechno uložím do bedny.
Jakmile je přestávka u konce, v 55 si znovu vyžádám svou pozornost. ,,Nyní se všichni přesuneme k jezeru. Někteří neplavci za mnou přišli už v neděli. Je zde ještě nějaký neplavec?" Podívám se po třídě a všechny, kteří se přihlásí pošlu do stájí za profesorem Alacazarem s tím, že už na ně čeká s připravenou prací. S ostatními se pomalu rozejdu k Černému jezeru.

Jediný, kdo mi psal byla tedy Acai a Helen. Pošlu tam samozřejmě i Jordyn vzhledem k její hrůze a proto, abych nemusela reagovat sama na sebe. :-) Pakliže má ještě někdo v životopisech fóbii z vody a neumí plavat, může se přihlásit a vydat se s děvčaty.
 
Jordyn Emily Byrd - 14. dubna 2017 12:32
jor4464.jpg

Hlavní síň > tělocvik


Spolužáci, Emily, Coraline
13. září


Seděla jsem tak u stolu, jedla svou snídani a s nejistým výrazem pořád hypnotizovala titulní stranu s vrahem naší Jackie. Jediný, kdo na mě promluvil byl Benji s Maureen. Vděčně jsem se na ně usmála a snažila se tvářit co nejvíc v pohodě. Zcela nekontrolovatelně mi spadl pohled na Acai, která tam stále seděla a vrtala se v jahodách. Ani se na mě nepodívala. Těžko se mi věřilo, že tohle napětí u stolu dokázal provést jeden jediný kluk. Jak byl křehký, ten malý, dívčí svět. Kamarádky se nechaly rozeštvat..
Složím příbor do talíře a ruce nechám spadnout do klína. Usměju se na přicházející Emily a už se ji chystám zeptat, jak se dnes má a jak se dnes cítí ohledně tělocviku a plavání, když mi vytrhne noviny z ruky a začte se. ,,Neboj, oni.. Ho chytí." Položím ji ruku na rameno a zopakuji, co říkal Benji. Vlastně tím uklidňuji nejen Emily.. V ten moment se však ozve hlasitá rána do stolu, jak se Maureen spěšně zvedá. Zaraženě se na ni dívám, přemýšlejíc, jestli je to má vina a případně, co jsem řekla špatně. Spešně se tedy od stolu zvednu a bez jakéhokoliv slova vyběhnu za Mau. Ta se však nezdá, že stojí o jakoukoliv pozornost, proto tedy raději změním směr a pomalu se vydám ke hřišti.

Někteří spolužáci tam už byli, proto jsem se řadila spíše ke žlutým. Jakmile začala mluvit profesorka, sborovým hlasem jsme ji pozdravili a seřadili se do řady, zatímco nás Nicolas počítal. Už teď mi bylo nepříjemně, jen když si uvědomím, že plavání je čím dál tím blíž. Na rozcvičku se postavím vedle Emily, ne moc blízko samozřejmě, aby to nedopadlo jako s Mau a Fabem. Pobaveně se na ně otočím. Zdá se to jenom mně, nebo jsou ti dva spolu hrozně roztomilí? Mau byla číslo. Co vzala, to ji spadlo. Kam se vydala, tam zakopla. Přesto to byla skvělá holka, který bavila jak svou nešikovností, tak svou milou povahou. Věnovala jsem ji pohled typu, ať si z toho nic nedělá a dala se do rozcvičky po vzoru Diany. No, tedy snažila jsem se. Nebelvírské dvojče se rozhodlo, že nás tady vykoupe ve vlastním potu a vsadila na rozcvičku u které jsem měla co dělat, abych se neudusila. Ačkoliv jsem se z počátku snažila, ke konci už se to nedalo. Byla jsem celá rudá jako rak, čelo orosené potem a začínalo mě píchat na boku. Proto jsem se předklonila, opřela o kolena a snažila se vydýchat. Fyzická konstituce ani mizerná kondička mi nedovolovali, abych držela tempo s ostatními. Mezitím profesorka vyvolávala jména kapitánů družstev a já se nadšeně otočila na Alex zvědavá, jestli má radost. Jako famfrpálová fanynka jsem byla přímo nadšená, že máme kapitána jako je Alex! Ona hru přímo zbožňovala a na koštěti byla jako ryba ve vodě. Benjimu jsem ukázala zdvižený palec a zubatý úsměv. Tohle mi zvedlo náladu. Možná, že letos famfrpálový pohár skutečně vyhrajeme!

Během rozcvičky však přišlo pár opozdilců a dokonce i Kenji a vedl hosta.. Nevěřícně se dívám na rusovlásku, která přišla s ním. Nevěřila jsem vlastním očím. Vážně je to Coraline? Hoochová, neHoochová, nedokázala jsem se teď ovládnout, proto jsem se dojatě vrhla Coraline kolem krku, neuvědomujíc si možné následky. Byla jsem šťastná, že je v pořádku. Že je naživu a zpátky. Pevně jsem ji tiskla a uniformu zamáčela od slz. Když si uvědomím, co musela prožít.. Ve chvíli, kdy na tohle pomyslím se od ní odtrhnu a raději odstoupím. Nechtěla jsem ji vyděsit a vrhnout se ji kolem krku možná nebyl nejlepší nápad. Ale v tu chvíli jsem prostě nepřemýšlela. ,,Moc ráda tě zase vidím."
 
Coraline Spencer - 14. dubna 2017 09:30
64434877.jpg

Chodba před kabinetem profesorky McGonagallové -> Hřiště

Kenji, Hoochová + ostatní na tělocviku


Pondělí 13. září


Vyjdu z kabinetu McGonagallové a pomaličku se rozejdu směrem k Mrzimorské koleji, jelikož si chci vyzvednout v pokoji plavky kvůli tělocviku, když tu za sebou uslyším kroky, tak se zastavím a otočím. Nechtěla jsem hned takhle brzy někoho potkat, ale vyhnout se tomu člověku asi už nemůžu, tak co nadělám. Spatřím Kenjiho, jak stojí jako opařený opodál.

„Ehm, ahoj.“ Začnu nesměle a trochu se usměju nad jeho koktáním. Vypadá vážně vykolejený, asi nečekal, že se tu objevím tak brzy. „Taky tě ráda vidím.“

Pak ze sebe málem dostane větu, která zase málem vykolejí mě. Chyběla? Jak bych mohla někomu chybět? Spíš na mě budou všichni naštvaní, kvůli tomu, co jsem způsobila. Málem mě přemůžou emoce. Málem. Ale to Kenjiho a mé myšlenkové pochody přeruší zvonění kvůli začátku hodiny a Kenji jakoby se najednou zbláznil, vykřikne, že jdeme pozdě a popadne mě za ruku a táhne mě za sebou. Na moje, docela hlasité, protesty nereaguje.

‚Je snad praštěnej, co si myslí? Vždyť nemám plavky! Pitomec! Co budu na tom tělocviku asi dělat?!‘ Zjistím ale, že mě jeho zbrklé jednání i přes počáteční pobouření pobavilo a tak jednoduše klopýtám za ním, jelikož mě drží opravdu pevně a snažím se neupadnout. Nic jiného mi nezbývá.

Doběhneme na hřiště, kde už je shromážděna většina mých spolužáků spolu s profesorkou Hoochovou. Většina lidí je naštěstí tak zabraná do aktivit, že si nás s Kenjim nevšimnou. Pár lidí ale na mě zavolá nebo zamává, usměju se na dotyčné a pak zrudnu a sklopím zrak. Sakra, to je ale entrée.
 
Emily Senders - 13. dubna 2017 17:34
upra14407.jpg

Hlavní síň – tělocvik



Mrzimorští, Hoochová, Kenji, Nicolas a ostatní kolem ☼



Zadívám se na Benjiho a poté, co mi odpoví, mi dojde, že můj příchod na snídani byl až moc dramatický. Oklepu se a ušklíbnu se na něj i na svou spolužačku Mau. ,,Vlastně chodím skoro všude pozdě, jak víš, dnes bych ten tělocvik chtěla stihnout!“ Jenže chtít a nakonec udělat je u mne celkem problém.

Rychle jsem do sebe začala něco cpát a jen jsem pozorovala ruch kolem. Už při mém příchodu do Hlavní síně tu bylo dusno, ale reakci od Acai, která utrousila poznámku přímo na mě, jsem nečekala.
Neměla jsem náladu jí to nějak komentovat, a proto jsem jen pozorovala, jak odchází. Zakroutila jsem hlavou a jedla dál.

Pak ale nečekaně práskla rukami o stůl Mau.
,,Co se děje?! Jsi v pohodě?“ Stoupnu si k Mau a položím ji ruku na záda. Možná to nešlo vidět, ale nesjpíš to nesla stejně špatně jako ostatní, akorát se to snažila odlehčit jinými tématy.
Mau se ale rozhodla, že odejde, a tak mi nezbývalo nic jiného, než jít za ní. Přeci jen jsem nechtěla přijít pozdě a zároveň mě zneklidňovala její nálada.



Nakonec i když dobíhám Mau, přicházíme pozdě.
,,Omlouvám se za pozdní příchod paní profesorko.“ Nepatrně se na ni usměji, poté jak štěňátko sklopím uši a začnu se věnovat pohledem okolí.
Jakmile se začneme rozestupovat, všimnu si, že Mau flákla Benjiho rukou. ,,Au!“ Utrousím a zase se začnu rozhlížet.

Najednou ale jako bych viděla Cor s Kenjim?! Rozzářeně se podívám na oba spolužáky a zamávám jim. Nejradši bych se rozeběhla a Cor objala, ale to by teď asi nebyl úplně nejlepší nápad. V celku se divím, že je už v pořádku, ale na druhou stranu, Bradavice a jejich léčitelské schopnosti jsou opravdu prvotřídní!

Paní profesorka začne rozhlašovat kapitány týmu na Famfrpál. A já jsem jen pyšná na naši kolej. Sice mě přímo tato hra nebaví, ale vím, jak je Alex dobrá a s Benjim jsem už také letěla na koštěti a amatér rozhodně není. ,,Hej vy dva!“ Tiše utrousím. ,,Gratuluji“ Mrknu na ně a opět se zlehka usměji. Pak si hrábnu do vlasů jakoby nic a začnu opět naslouchat profesorce s tím, že si zároveň protahuji ruce a opět se dívám jinam.

Po chvilce si ale všimnu, že nejsem sama, kdo jen naslouchá, čumí okolo a snaží se rozcvičit. Hook! Střetnu se s ním pohledem, zamračím se, zakroutím hlavou a dělám, že se nic nestalo.
Tak co budeme dělat teď? Zamyšleně se zadívám na své plavky.


 
Nicolas Hook - 13. dubna 2017 10:44
wp75701.jpg

Velká síň -> Školní pozemky (tělocvik)

Týna, Hoochová, okrajově ostatní


Jakmile jsem se vrátil ke stolu, dle očekávání pomluva ustala. To se ale nedá říct o drbech, které se dále draly síní. Ty mě ale v podstatě vůbec nezajímaly, tak jsem se rozhodl je i nadále ignorovat.

Když jsem se posadil, pustil jsem se opět do jídla. Nejedl jsem toho moc už z důvodu, že první hodinu má být tělocvik a opravdu nevím, co si pro nás madam Hoochová přichystá a nehodlám riskovat, že bych vyvrhl ven více, než bych musel.

Ve chvíli, kdy si do rukou vezmu noviny, promluví Týna směrem ke mě. "Jen si chci trochu užít snídani a jejich mumlání v zádech bylo dost otravné. S tou inteligencí máš pravdu. Vypadá to, že nedostatkem vlastního života tu trpí půlka lidí." Potvrdím jí, co řekla a chci pokračovat ve hledání čehokoliv zajímavého. Než se k tomu ale dostanu, musím odpovídat na další "nabídku".

"Společnost ti budu dělat rád, ale stáje ?" řeknu ironicky. "Ono to není tak, že bych měl kdovíjaký problém. Problém jsou ty bestie ve stájích." Upřesním jí tento holý fakt. "Ale dobře, můžeš se mnou počítat."

Bohužel na čtení novin už nebyl čas. Všichni už pomalu odcházeli na své hodiny, takže bych měl také. Zvedl jsem se jako jeden z posledních a ještě jsem rychle v novinách projížděl alespoň obrázky, než jsem je položil a vydal se na cestu.

Tělocvik


Na hodinu tělocviku jsem dorazil právě včas, kdy už ostatní dělali nástup. Postavím se na začátek řady a čekám, co se bude dít. V tu chvíli už mě madam Hoochová zaúkoluje lekcí matematiky. Namáhat mozek takhle po ránu není vůbec jednoduché. Musím zapojit buňky, paměť na čísla a tak podobně, takže bylo více než jasné, že i v tak jednoduchém počítání udělám chybu. Potvrdilo se to tím, že počet nesouhlasil. "No vidíte to, ale já se nezapomněl. Jen do vody nechci." usměji se na paní Hoochovou a opět se zařadím.

Rozcvička začla jako obvykle. Téměř nic neděláním a převážně pozorováním spolužaček. Samozřejmě nenápadně, jak jinak, že ? Pří mém kochání se opět pustila paní profesorka do řeči. Jednalo se o vyhlášení kapitánů famfrpálových týmů. Ikdyž jsem počítal s tím, že budu nanejvýš zástupce, žádné námitky jsem neměl.

Poté přišlo vyhlášení zástupců a padlo, dle očekávání, Richardovo jméno. Celkově všem, kteří byli jmenováni jsem pogratuloval letmým pohledem a těm, kteří gratulovali mě jsem vrátil vřelý úsměv. Neměl jsem z toho sice nijak extra velkou radost. Přeci jen je to zodpovědnost a tu já moc v lásce nemám.

Hodina tělocviku ale pokračovala a stejně tak i já pokračoval v pozorování ... tedy rozcvičování.
 
Kayla Harper-Burns - 12. dubna 2017 23:22
jenna39106.jpg

Kolej, Velká síň

Pondělí, 13. září
Runa, Cor, přítomní? 





Konečně bylo pondělí ráno a my se zase měli učit. Docela jsem to vítala, ve škole si člověk volno přecejen tolik neužije jako doma, i když večírek jsem si užila náramně.

Vstala jsem s ostatními, pod oblečení si navlékla plavky, sbalila si věci a šla na snídani, kde jsem si v Denním věštci s nadšením přečetla článek o objevení jakara hřivnatého, nové sladkosti, kterou rozhodně musím vyzkoušet a samozřejmě i o uprchlém Smrtijedovi. Zarazilo mě, že syn podezřelého chodí s námi do školy. Ve sportovní rubrice nebylo nic zajímavého o mém týmu, takže jsem noviny zase zaklapla a věnovala se jídu. Chvílemi se mi zdálo, že slyším, jak o mě někdo mluví, ale nikdy se mi nepodařilo přijít na to, kdo přesně, a došla jsem k závěru, že se pořád baví o tom, co jsem provedla Becce tou chobotnicí.

 

Tělocvik u jezera



Cestou k jezeru jsem shledala, že je docela kosa. Jako by nestačilo, že se budu muset před celým ročníkem svléknout do plavek, voda bude nejspíš hrozně studená. 
S ostatními jsem pozdravila Hoochovou a vůbec jsem nepochybovala, že na dnešní hodinu budu vzpomínat ještě zítra, jak říkala. 
Seřadila jsem se s ostatními a čekala, než nás Nicolas spočítá a cítila jsem se u toho dost nepříjemně, stejně jako potom při rozcvičce. Měla jsem pocit, jako by mě úplně všichni důkladně pozorovali. 
Když se na mě Runa zadívala poté, co byla prohlášena kapitánkou našeho týmu, nadšeně jsem jí ukázala zdvižené palce. Mě zase vybrali jako zástupce našeho famfrpálového týmu, což mě opravdu překvapilo a potěšilo, takže jsem se zářivě usmívala na každého, kdo se mi během rozcvičky pokusil pogratulovat.
Dianina rozvička totiž byla skutečně šílená a po několika vteřinách jsem to začala dost flákat, protože to se prostě nedalo. Vypadám snad jako vrcholový sportovec? bručela jsem si pro sebe naštvaně a přála si, aby to co nejdřív skončilo.  
V tu chvíli se přiřítil Kenji s Coraline. Jen jsem zůstala zírat. Ona už je zpátky? Je v pořádku? Nakonec jsem jí jen nesměle zámavala. Teď na to nebyla vhodná doba, navíc bylo úplně jasné, že se na ní teď nejspíš všichni vrhnou a já to nechtěla dělat horší. 

 
Felix Moore - 12. dubna 2017 23:08
felix68584553.jpg

Velká síň → Hřiště

Cass, Runa + ostat



Zvednu očka ke Cass a zazubím se na ni. Jakoby mi četla myšlenky! Jednorožčí parádu si prostě nemůžu nechat ujít. Chňapnu ji kolem ramen. “Já teda určitě. Zaútočíme spolu o víkendu na Medový ráj?” Runa se také přidá. Věnuju jí jedno ze svých zářivých zazubení, protože vím, jak má ráda sladké. “Určitě to zvládneš celý. A Cass určo taky. Co jít všichni a udělat soutěž, kdo to zblajzne nejrychleji?” Navrhnu s jiskřivým pohledem. Než Cass s poňufáním zase pustím a protáhnu se, načež se po jejím vzoru zvednu. Chytrý nápad, nechci přijít pozdě. “Určitě moc ne, ale já doufám, že to má Hoochová nějak vymyšlený.” Odpovím na obavy o teplotu vody a nakrčím trochu nos, než Cassandru popadnu za rámě a krokem srovnaným s tím jejím se vydám vstříc tělocviku. Pořád mám volnou ruku pro Runu, ale ta pospíchá převléct se.

Potěšeně se zazubím, když uvidím výsledky mé práce na nehtech mé tulící oběti. “Někdy si ten pátek zopakujeme, co ty na to? Runa bude určitě pro, bylo to suprový.” A s tím rozzářeně přivítám ranní vzduch hlubokým nádechem. A hurá k jezeru, kde se už schází houf studentů.

Pokud se mi sama nevykroutí, pustím ji až u ostatních spolužáků, abychom si mohli najít své místo na rozcvičku. Znovu se u nás objeví Runa, jejich rozhovor neruším a vrhnu pár přemýšlivých pohledů k jezeru. O chvilku později už nás vítá profesorka. Po několika úvodních větách trochu poblednu. Takže se zítra nepohnu. Došourám se nejprve do řady a následně najdu volné místo pro rozcvičku, kterou přivítám hekáním. Nejsem zrovna sportovně založený. I když si jdu občas zaběhat, tak je to hlavně pro ten dobrý pocit, že taky něco dělám. Což o to, vždycky se snažím… občas se přizabiju… a obvykle si pak tiše někomu stěžuji, že mě všechno bolí. Ale mazlení zpravidla všechno zlepší.

Když Hoochová vyhlásí kapitány, možná až moc nahlas gratuluji Runě pak i ostatním. Odmlčím se ale hned, zaslechnu totiž, jak profesorka napomíná někoho jiného. Později opět mlčení poruším, když do mě drkne Rory. “V pohodě, ahoj,” zabroukám k němu s úsměvem.

Jsem upřímně rád, že mě na chvíli vytrhl od cvičení. Celou rozcvičku dělám co je v mých silách, ale v zájmu vlastního zdraví a hlavně dechu musím některé cviky přerušit. Střídavě tak cvičím a odpočívám. Několikrát se zvládnu ukopnout o vlastní nohy, ale ani jednou to neskončí pádem. Naštěstí. Různé nehody během tělocviku se prostě občas stávají. Po pauze, kterou prosedím na zemi, ještě zvládnu jen tak napůl protažení. Úplně mě po tom všem přešla chuť plavat a to to znělo tak zábavně.

Nijak to ale nemám Dianě za zlé. Dělá, co může. Unaveně se zazubím k okolním spolužákům a v sedě vypadám, že chci zapustit kořeny.

Pak se rozhodnu, že lépe se mi bude odpočívat v leže a tak se svalím na záda do trávy, rozhodím ruce a nohy a zůstanu tak.
 
Janna Parker - 12. dubna 2017 20:02
12459888953867.jpg

Velká síň ---> Hřiště


Christian ostatní

Pondělí 13.9.


U nebelvírského stolu se začaly objevovat další známé tváře, jak se snažili dohnat snídani, než se přesunou na hodinu tělocviku, která se k mé radosti přiblížila. Vrátila jsem pozdrav Dianě, ale i Danovi a Ryanovi. Do velkých rozhovorů jsem se nepouštěla, přeci jen čas pokročil a já už jsem se myšlenkami viděla někde úplně jinde. A nechtěla bych přijít pozdě.

Zvedla jsem se z lavice a zamířila jsem k famfrpálovému hřišti, stejně jako další studenti. Madame Hoochová už na nás čekala, a vsadím se, že bude nekompromisně připravená. Stále ještě drží v tajnosti, proč nám dala echo, že máme přijít nastoupení již v plavkách, ale doufám, že během několika minut naše tápání u snídaně bude u konce.

Diana se na příkaz profesorky pustí do cardio rozcvičky, třicetivteřinové úseky a stylem kruhového tréningu. V kombinaci s protažením je to skvělá rozcvička. Trochu pobaveně si pomyslím, jestli Diana někde na tajňačku nedělá osobní trenérku. Rozcvičku jsem se snažila neflákat, sama vím, jak je moc dobře důležitá, aby se člověku při cvičení nic nestalo a za druhý, já cvičení jednoduše neflákám. Udělám si třeba méně opakování, ale všechno dělám pořádně. Ke konci rozcvičky jsem byla zarudlá, čelo orosené potem, ale se širokým úsměvem na tváři, který možná někoho mohl naštvat. Ale co, mě už endorfiny stoupají.

Během rozcvičky čte Madame Hoochová nové kapitány týmů. Kdybych tady zrovna neposkakovala, tak bych jim aspoň krátce zatleskala, stačím maximálně tak spiklenecky mrknout na Eriku, ale i ostatním to přeju.

"Tak teď už je snad na místě nějaké to plavání," pronesu směrem ke Christianovi, ale moje slova neujdou naší profesorce. Sakra, ta má zrak jak ostříž.
"Pardon," pípnu krátce na omluvu.
 
Thomas Alexandr Black - 12. dubna 2017 14:05
thomas14874.jpg

Velká síň-->Hřiště

Didý i ostatní

Pondělí 13.9.



„Zase nepřeháněj. Máš tendence srovnávat s těmi nejlepšími, ale ber to takhle, celej Zmijozel je plnej daleko horších lidí, než je Ryan.
Navíc... co se škádlívá...“
neodpustím si rýpnutí nakonec a pak se zájmem sleduji, jak na sebe ti dva pění. Jo, Didý si občas nevidí do huby. Rozhodně bych pro ní ale taky chtěl někoho lepšího. Třeba Chrise a sám bych začal randit s jeho ségrou... to vůbec není špatnej nápad!

„Hele, Chrisi? Nebude ti vadit, když někam vytáhnu tvojí ségru. Přeci jen bychom měli trochu tlumit ty pomluvy a navíc by jí taky neuškodilo, kdyby se občas trochu bavila. Včera mi připadala trochu bledá,“ ale to možná bylo jen tím světlem.

Podívám se opět na Didý, která se přímo před tělákem cpe jak prase. To si žádalo facepalm a nevěřícné zakroucení hlavou.
„Měla by ses s tím jídlem krotit. Takhle akorát hodíš šavlovej tanec. Navíc nebudeš mít takovej metabolismus napořád a nafurt.“
Hned nato oba vyrazíme na hřiště, přičemž jablko odmítnu, najedl jsem se už dostatečně. Jako nejím málo, ale tohle do sebe fakt nenarvu. Přecpávání level Diana...

A co se mělo stát, se stalo. Hoochová si vyvolila Didý na předcvičování. Didý po mě zase něco chce a s přehnaným nezájmem se zahledím do nebes pískaje při tom melodii Black man on Mississippi, nebo jak se ta písnička jmenuje. Jsem poloviční Kanaďan, poloviční Brit a USA mě jaksi minulo velkým obloukem.
Jakmile Didý předstoupí před ostatní, nevydržím to a vyprsknu smíchy. Fakt, jestli se po tom všem jídle před všemi pozvrací... Ale ne, to bych jí nepřál.

A ani se nic takového nestane. Co si budem, ona je zvyklá a dělá to furt. Navíc oba máme železné žaludky. Když se pije, tak spíš skončíme spící pod stolem, než bychom vrhli a navíc chlastat umíme. Letadla nám problém nedělají (tento způsob cestování, jakožto čistokrevní kouzelníci, praktikujeme minimálně). A takto by se dalo pokračovat donekonečna.

Po celou dobu rozcvičky dělám všechny cviky až přehnaně a na sestru u toho házím přehnaně soustředěné ksichty, aby z toho taky něco měla. Okem zavadím k zelené části cvičících a mám sto chutí jim dát pár facek. Když už se Didý tak snaží, mohli by aspoň mírně cvičit.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.87668108940125 sekund

na začátek stránky