Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Mirelle Devény - 31. března 2021 01:13
bf7188653f10421ec2a82fc61dc2f9f5beautifulfemalesbeautifulthings6326.jpg

Ošetrovňa
prof. Ettariel Darienn Renoire a zvyšok noclažníkov

Štvrtok 15.října



Na ošetrovni som ostala zapichnutá do rána a to s radou možných či nemožných nešťastníkov, ktorí si užili rozjímanie v prírode.
Nakoniec to celkovo bola trochu nuda, ale nemôžem poprieť, že kúsok škodoradosti si pri pohľade na tie strhané výrazy našiel svoje miesto. Škoda, že okrem zlomenej hnáty sa už nič extrémnejšieho nevyskytlo.

Než som teda dostala lektvar na spanie. Asi som Etty začala liezť na nervy so svojimi otázkami a naliehaním na kontrolu mačky, ktorá je isto v poriadku, len bude urazená do krvi. A asi už nechceli riskovať, že volačo vyvediem. Aj keď som k tomu už nemala nejakú potrebu. Už som toho stihla dosť.
Premohol ma tuhý a bezsenný spánok, čo bolo viac, než som očakávala. Predsa len tento deň sa až tak moc nevydaril.

Ráno bolo isto rozprávkové pre nás všetkých. Absťáky po podaných lektvaroch a myšlienka na nadchádzajúce vyučovanie je jednoducho nádhera. Rozhodne nás čaká plodný deň. Taká dávka depresie, aby mi nebolo ľúto.
Ale aspoň Etty zachránila jednu vec, že na telocvik budem mať ospravedlnenie. Ale aj tak som tam neplánovala ísť. Čo by som tam, pre Merlina, robila? Ešte v takom počasí! Lietať nemôžem, tak celá tá šaráda nemá žiaden zmysel. Len by ma nasrali a na to nemám energiu.

Ešte si poslušne nechám skontrolovať ruky, ktoré sú už samozrejme v úplnom poriadku, vypočujem si prípadnú prednášku a než teda vypadnem, informujem Etty o zmene času mojej sobotnej návštevy kvôli hodine rún.

Viac sa už s nikým nevybavujem a nechám stratené duše napospas ich osudom a v zápätí sa rozlúčim s Etty a zmiznem za dverami.


Cesta od Veľkej siene cez spálňu a HS3 až k 8C
Spolužiaci, ale nikto úplne konkrétne



Vyhrabem sa rovno do Veľkej siene na skoré raňajky. Chce to kávu. Veľa kávy! Aby som prežila tento deň, tak bude treba enormné množstvo. Lebo uvedomenie, že toto je môj prvý školský deň... a všetci budú po mne čumieť, lebo som sa tu len tak vyskytla... blah.

Než vstúpim do Veľkej siene, opätovne navštívim nástenku, kde sa toho nič moc nezmenilo, až na to, že Snape chce pojednanie o Bludičkách a ospravedlnenku a k Premeňovaniu nám stále treba zviera. Pri tom pochytím trochu výčitky, že som to svoje nechala napospas mamľasovi z Ministerstva a ja si ustlala v ošetrovni. Bude ma za to trýzniť aspoň týždeň a nie že sa nechá opätovne zavrieť do klietky aby si užila výlet do učebne, kde ju budú premeňovať na ktoviečo. Boha. Dúfam, že jej dali aspoň nažrať.

Vzdialim sa od nástenky a radšej idem do Siene. Musím skočiť do spálne. A to nielen kvôli mačke...

Primotnujem sa ku koľajnému stolu, ani sa nejak moc nerozhliadajúc kam si to vlastne sadám, beriem do rúk celý džbán s kávou a palacinky.
Dokonca sa ku mne dostane i rozvrh, ktorý som nemala. No len pri pohľade naň sa mi prekrútia oči aspoň na tri krát. Úžasné ráno, fakt že hej. Rovno začíname Dejinami a ... aj keď som si žiadnu Domácnosť nezapísala, tak pre dnes ju proste mám. To je ako fakt alebo majú len bordel v systéme? Do psej matere...

Nikoho si nevšímam, len sa najem, zalejem to kávou a hlavne si zvyšok džbánu nalejem do predom pripravenej termofľašky. Tak na dnešok bude treba razatnú dávku cukru.
No nič. Na Dejinách sa len tak mihnem, aby sa nepovedalo a potom odtiaľ vypadnem. Skočím si do knižnice.
Už plánujem svoj náhradný program a s tým sa rýchlo vyberiem do Havraspárskej veže, nech sa teda dám trochu dokopy a pozriem škody na majetku za tú včerajšiu trúfalosť.

Jak som už na prvom poschodí, takmer ma zo schodov zmetie Snape, ktorý sa hnal chodbou a je patrične nasrdený. Ešte viac než obvykle. Radšej sa pritiskem ku zábradliu, aby mi ešte nenaparil trest za to, že som mu momentálne zastúpila cestu a pár sekúnd ho sprevádzam pohľadom jak už uháňa do toho svojho žalára. Lebo kam inam by šiel, že...
Uškrniem sa mu do vzďalujúceho sa chrbta a radšej pokračujem v ceste.

Dorazím ku vchodu do spoločenky, kde akurát ktosi lezie von, tak nie je treba sa zapodievať otravnou hádankou a frčím do spálne. Kde je to ako obvykle počuť spokojným oddychovaním a dunením vetra za oknami. Vôbec sa nedivím, že sa na to každý vysral. Poviem si v duchu na margo Telocviku a vlastne ani nepozerám, či už niekto vypadol alebo nie. Stačí, že počujem jedno chrápanie a je mi úplne fuk kto to je.

Ale aj to pustím z hlavy, keď sa pozriem na svoju posteľ. Je v stave ako keby tam prebehol nejaký boj. Vankúš a prikrývka dotrhaná, všade samé pierka a z matrace trčí pružina. A mačky nikde. Zaškľabím sa. Dostala som, čo si zaslúžim, no. Opravím to potom. Nielenže na to nemám už moc času, ale nechám jej kúsok zadosťučinenia. Vidím, že nažrať dostala, ale aj tak jej ešte naložím mäsko a čerstvú vodu. To moju vinu aspoň trochu zmierni.

Navštívim umývárne, kde sa "dám do gala" aspoň v rámci možností, dnes s očami žiarivo modrými, poberiem si zošit naviac, knihu na dejiny, písacie potreby a balík sušienok. Všetko ostatné mám v batohu.
Rýchly pohľad na nástenku v spoločenke mi nič nového nepriniesol, aj keď zrušený Telocvik asi ostatným príde vhod a už sa ženiem na Dejiny.

Prederiem sa otravným davom, ktorý sa už stihol vytvoriť a jak vstúpim do učebne... Si zo mňa robíš... no pohľad na McGonagalku je rozhodne odstrašujúci. Čo to má byť? Kde je tá priesvitná mátoha? Je mi hneď jasné, že z mojich plánov sa nenápadne vypariť v tom momente zišlo. Na chvíľku ma aj napadne, či to Binns nezabalil a teraz nás nadobro bude učiť Minnie. Ale pri pohľade na spolužiakov je jasné, že aj ich otrávil pohľad na našu prísnu profesorku. Takže tu len supluje.
S povzdychom sa usadím niekam, kde to ešte nikto neobsadil a s útrpným výrazom vyhodím knihu z batohu.

Priebeh hodiny sa začal zľahka, referátmi a blbinami. Takže po pár minútach som sa začala nudiť. Než som ale stihla začať aspoň niečo kresliť, Minnie si ako taký prehistorický sup dosadla na každého, kto si dovolil nedávať pozor. A o to viac na to dbala, keď sama začala s výkladom. Takže keďže som si neuráčila na Dejiny založiť zošit... musela som si násilne písať poznámku do notesa na kreslenie. Čo to do pekla...?!
Ako... bolo to isto záživnejšie než keď rozprával Binns. Minnie bola z toho celá vo vytržení ako keby tam snáď bola - tomu by som sa moc nedivila - ale stále... nuda. A ten názor očividne zdieľali viacerí.

Pobúrene sa zamračím, keď zadre aby som JA?! urobila nejaký referát? A... opravný test? Za absenciu tiež? A ešte k tomu dnes?! Sa snáď posral! Zatnem zuby a ani nevenujem pozornosť Patrikovi, ktorý zdieľa rovnaký osud s referátom.

Hodina končí a ešte okamih sedím na stoličke, lebo toto je fakticky blbé. Ja na takéto hovadiny nemám čas! A už vôbec nie na nejaký test, ktorý aj tak bude celý na hovno. Na to sa radšej napijem kávy, lebo za celý čas som k tomu nemala príležitosť a to je prosím pekne na plač!

Konečne sa pozbieram s tým, že budem musieť zmeniť čas stretnutia s Ruby, keďže sme sa ako vzorné spolužiačky dohodli na návštevu knižnice. Spoločne. Čo je už celkom groteska. Čo by vlastne ani nevadilo, keď už som na to pristúpila... nebyť testu, ktorý sa tým trochu prekryje.

Už už by som ju dostihla na preplnenej chodbe neďaleko danej učebne kde máme mať nasledujúcu hodinu, len sa okolo nej zgrupovalo akési podivné uskupenie spolužiakov. Z diaľky vidím, že sa jedná o nejakú výmenu názorov, alebo čo. No nič. Aj tak musím tým smerom, takže... idem popri nich práve v momente, keď sa Ruby urazene(?) oddelí od skupinky po boku Richarda. Takže počujem, ako sa dohadujú na spoločnom učení. Ešte zčujem aj Sinestrin hlas, ktorá sa tam niekde vmiesila a jej následná hlasná poznámka mi vnúti do tváre krivý úškrn.

Ale než by som na to mohla reagovať otočením - nieže by som nejak chcela - alebo čímkoľvek iným, ocitla som sa pred učebňou 8C.

Učebňa 8C a Mágia v domácnosti - stôl č. 4
prof. Mirabel McGregor a Spolužiaci



Po chvíľke zaváhania sa vyberiem dnu. Pohľadom preletím miestnosť, kde už tróni profesorka. A tej venujem viac než letmý pohľad a tichý pozdrav. Minulý rok tu nebola, viem to isto.
Usadím sa na úplnom kraji stolku 4 nech som čo najďalej od ostatných, no a... čakám. Či už na interakciu niekoho zo spolužiakov alebo začiatok hodiny, kde som sa teda rozhodne nezapísala!
Na truc si vyložím fľašku s kávou a okázalo sa z nej napijem. Na toto by skôr bodol Absinth.
 
Mirabel McGregor - 30. března 2021 21:59
b9927e1c930d8f4be375a5b6dd11d709533.jpg

Magie v domácnosti - 8C



15. října, čtvrtek




všichni postupně přicházející studenti

Když jsem se dozvěděla, že první hodinu Magie v domácnosti povedu nakonec pro všechny studenty, byla jsem trochu zaskočena. Co na to řeknou ti, co o tenhle předmět nestojí? Neměla jsem ráda potyčky se studenty, kteří z donucení chodí na předměty, které jim nic neříkají. Osobně jsem viděla magii v domácnosti jako velmi užitečnou, ale dokázala jsem pochopit, že sedmnáctiletým a některým i osmnáctiletým adolescentům to bude připadat nanejvýš nudné. I proto jsem doufala, že když hodinu pojmu co nejvíce prakticky, zabavím tak všechny.

S lehkou nervozitou jsem se pustila do předělávání učebny. Její stávající vzhled byl naprosto depresivní, i když by se nejspíš pro praktickou ukázku na mou hodinu hodil. To by však mohlo být hned na začátek pro studenty příliš obtížné.
Základní vzhled jsem nechala být, ovšem ne příliš dobře osvětlující lustr jsem donutila mávnutím hůlky k lepšímu osvětlení v teplé barvě. Knihovnu jsem nechala bez povšimnutí, ale lavice jsem přeměnila na kulaté stolky s tím, že u každého stolku mohlo sedět šest lidí v téměř uzavřeném půlkruhu tak, aby nikdo nebyl nucen sedět přímo zády k učitelskému stolu.

Zobrazit SPOILER


Na každý stolek jsem umístila stejné předměty a ty zakryla pruhem tmavé látky, která od pohledu připomínala hedvábí. Zdálo se, že je látku možné snadno nadzdvihnout, opak byl pravdou. Kdo se o to pokusil, zjistil, že je tvrdá jak kámen a těžká, aby odolala nenechavým prstům.
Před učitelským stolem pak byla umístěna velká truhla, ve které jsem měla připravené další pomůcky a na které jsem nyní seděla v očekávání studentů. Nohu přes nohu, na klíně pergamen s docházkou a brk. Hůlku jako vždy za uchem. Na sobě jsem měla jednoduché tmavě fialové šaty ke kolenům, s dlouhými rukávy a s černým páskem. Kolem krku se mi houpal jednoduchý amulet spíš jen pro ozdobu, než s nějakým účinkem - šlo o drobnou lahvičku, uvnitř které se cosi mihotalo. Říkali jsme tomu vílí třpyt. Stačilo očarovat libovolný prášek, uzavřít ho do lahvičky a bylo hotovo. Každý měl jinou a dle svých schopností. V myšlenkách jsem byla u svého posledního roku v Bradavicích, kdy jsem si se spolužačkami vyrobily tyto šperky.

Dveře jsou otevřeny, studenti mohou vstupovat, zasedací pořádek je volný.


 
Sinestra Ewing - 30. března 2021 20:14
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Učebna HS3 >> Učebna 8C

Primárně Domenico

15. října, čtvrtek



Ani si pořádně nepamatuji, jak celý večer skončil. Vím, že jen co jsme zmoklí a špinaví dorazili na kolej, šla jsem se do umýváren umýt. Jednak jsem byla naprosto promrzlá a za druhé jsem měla celé vlasy slepené od pavučiny. Pak jsem naprosto zničená padla do peřin a v jedné poloze spala až do rána.
A pravděpodobně bych spala ještě dýl, kdyby mě však nečekaldalší den školních povinností. Ani si nepamatuju, kdy naposledy se mi vstávalo tak na hovno. Nevyspalá a rozbolavělá z té jedné polohy, ve které jsem celý spánek absolvovala. Jen co jsem otevřela oči, před očima se mi znova zobrazila živá vzpomínka na to, jak jsme málem skončili v kusadlech obřích akromantulí, kterým jsme stihli jen o fous utéct. Odporné, jak něco takového může Caylus dobrovolně chovat. Měla bych si promluvit s Richardem. Co když z toho vyroste něco stejně odporného? Měl by mu zatrhnout mít na koleji takovou nebezpečnou havěť! Všichni se na mě utrhují kvůli Ayshe, ale naprosto přehlížejí skutečnost, že jediný tvor, který může být nebezpečný ostatním není má mírumilovná krajta, ale Caylusova mini akromantule. Hnus.
Téměř poslepu, se zalepenýma očima jsem se oblékla a ještě než jsem opustila kolej, jsem si všimla vzkazu od Hoochové na nástěnce ve společenské místnosti. Tělocvik odpadá. Ježiši ajo, tělocvik. Úplně jsem na něj zapomněla. Kdyby ho Hoochová nezrušila, pravděpodobně bych na hodinu ani nepřišla. Aspoň že tak. Pak už jen následovala běžná ranní hygiena, která mi tentokrát trvala o dost déle, jelikož jsem pořád napůl smala Z umýváren jsem zamířila rovnou do hlavní síně pro čaj. Začínala jsem mít takový nepříjemný pocit, jako by mě snad začínalo škrábat v krku.
Už jsem se těšila, jak dnešní spánkový deficit doženu na hodině dějin čar a kouzel s Binnsem, když mě při vstupu do třídy profackovala přítomnost McGonagallové. A dle otrávených a zklamaných obličejů spolužáků jsem nebyla jediná, kdo se těšil, že hodinu prospí. S povzdychem jsem tedy zaplula do jakékoliv volné lavice a pustila se do vůbec prvních zápisků z dějin za tenhle školní rok. Oči jsem se snažila držet otevřené a zbytečně Minervu neprovokovat, protože zrovna ona je ten typ profesora, s kterým se nemá cenu o ničem dohadovat. Sem tam jsem se podívala po ostatních, jak se jim daří zůstat při vědomí a abych zjistila rozsah škod, který hodina v lese napáchala. Tak třeba nikde jsem neviděla Christinu, zvláštní. Mám dojem, že i její postel byla ráno prázdná. Takže buď vstala dřív než já a někde se poflakuje - což jí není podobné, nebo skončila na ošetřovně.
A nebo zůstala v lese.
Ne, bude nejspíš na ošetřovně.
Můj pohled se pak na chvíli zastavil u Maurice. Zdá se mi to nebo McGonagallku svlíká pohledem? Ježiši, fakt žejo! Nechutné, Mrzimor je opravdu hnízdo podivných existencí. Znechuceně od něj odvrátím zrak a po zbytek hodiny mám pohled zabořený do pergamenu. Hodina s Minervou byla sice únosnější, než ten monotónní, nezáživný monolog Binnse, ale pořád to nebyl předmět, který by mě zajímal. Takže když zdánlivě nekonečná hodina skončila, měla jsem náladu někoho taky na tři měsíce poslat do nemocnice. A jedna oběť mi zrovna proklouzla mezi prsty, když se vyřítila z učebny jako blesk a zmizela někde na schodišti. Cosi tiše zavrčím. Za ten dýňový džus si to ještě vyžere.
Sbalím si z lavice věci a rozmrzele se vydám po schodech do třetího patra doufajíc, že se schodiště zrovna nerozhodne změnit stanoviště s mou maličkostí. Občas se marně snažím někde zahlédnout siluetu Alex, ale když včera říkala, že musí nutně odjet, nezmínila se, kdy bude zpátky.
Jen co dorazím do třetího patra, Richard zrovna odchází a Domenica nechává za sebou. A odchází s Ruby, nutno dodat.
,,Máte Ruby ve střídavé péči?" Neubráním se škodolibé poznámce místo pozdravu a pobaveně se ušklíbnu. ,,A mimochodem, ten šrám je sexy. Ale vsadím se, že je mu smutno, nechtěl by kamaráda ještě na druhé straně?" Zakřením se a poplácám ho po zdravém líčku.

 
lord Richard Cornigrum - 29. března 2021 20:00
zk6313353.jpg

Před učebnou HS3 >> Směr učebna 8C



Čtvrtek 15. října


Domenico, Angela, Ruby, Christian



Ač jsem jindy ranní ptáče a nemám se vstáváním problémy, tentokrát jsem se hrabal z postele téměř násilím. Probuzení po hodině obrany bylo spíše za trest a já si v tu chvíli nepřál nic jiného, než abych se mohl vrátit zpátky do peřin a prodloužil si tak slastný spánek minimálně o další dvě hodiny. Být sobota, nebo alespoň neděle, pak nad tím vážně uvažuji, ale k mé smůle byl teprve čtvrtek, což znamenalo jediné. Čekal mě další den plný učení a prefektských povinností. Tak to abych si pospíšil. Času opravdu není nazbyt.
Jakmile se obleču do uniformy a splním alespoň základní rutinu hygienických potřeb, vykopu z postele kluky, kteří doteď nevykazovali známky života. Za normálních okolností bych je nechal být, vzhledem k tomu, čím si někteří v lese prošli, jenže vysvětlujte tohle profesorům. Ti by neúčast na hodině tolerovali jen v případě, že by někdo z nich skončil na ošetřovně. A tam se ani jeden, byť valná většina z nich včera vypadala téměř na umření, nedostal. Těžko říct, jak dopadli ostatní skupinky, ale co se týče Zmijozelských hochů, ti mají evidentně tuhý kořínek. Nu, to je jedině dobře.
Co mě mile potěší je odpadnutí tělocviku, zato hodina Dějin čar a kouzel mě už těší o něco méně. Nejen, že tenhle předmět mi přijde zatraceně nudný, ale ke všemu musím před McGonagallovou předstírat, že mě alespoň trochu zajímá. Je pravdou, že výklad Nebelvírské kolejní vedoucí je mnohem záživnější, než je tomu u Binnse, to bohužel nemění nic na tom, že mě podrobné rozebírání historie prostě a jednoduše nebaví. Jasně, mít alespoň nějaký všeobecný přehled určitě není na škodu, nikdo nestojí o úplné blbce, ale osobně mě víc zajímaly novodobé dějiny, než Sumerové, Aztékové a jim podobní.
Po skončení hodiny se mi nálada sice trochu zlepší, ale hned záhy jí znovu kazí Domenico svou nevhodnou otázkou. Povytáhnu obočí. Jak bych si asi tak mohl opravit zpackaný test, když jsem měl nejhorší možné hodnocení a oprava tudíž nepřipadala v úvahu? A vůbec, uvědomuje si ten osel vůbec, z jakého důvodu ten test dopadl tak otřesně?
"To patrně nebude možné." Kysele se ušklíbnu. Skoro to vypadá, jako bych spořádal celý náklad citronů. "Neměl jsem zrovna nejvhodnější podmínky pro přípravu." A on by si měl být sakra dobře vědom toho, že za to z podstatné části může i on. Ano, při včerejší hodině jsem opravdu nedával pozor. Do sešitu jsem si nezapsal jediné slovo, jelikož mou plnou pozornost získal tréninkový plán na famfrpál, se kterým mi (světe div se) nikdo nepomohl. To, že od toho dal pracky pryč Caylus a Nicolas, mě příliš nepřekvapilo, ale u Domenica jsem opravdu počítal alespoň s minimální účastí.
Jenže chyba lávky. Místo toho se kamsi poděl i s tou svou číňankou a celý rozpis nechal na mě, včetně poněkud náročného vymýšlení časů, které se nesměly křížit s ostatními týmy. Takže vážně díky Domenico, nejen, že jsi se během zápasu zrovna dvakrát nepředvedl, ale teď máš ještě tu drzost mi připomínat můj zvoraný test, který bych jinak napsal alespoň jako přijatelný, nebo když už, tak jako mizerný. Ale s možností opravy.
Nic dalšího už neříkám, pouze kličkuji mezi ostatními studenty, stejně tak i Domenico, který málem srazí na zem Angelu. Tak trochu se mu nedivím, že jí přehlédl. Sám bych si jí vůbec nevšiml. Chodila ustavičně tiše, jako duch. Což možná není to správné přirovnání, jelikož naši kolejní duchové byli narozdíl od téhle holky celkem upovídaní. Povytáhnu obočí a se zájmem sleduji scénu před sebou.
S Angelou jsem měl včera tu čest strávit několik hodin před začátkem vyučování. Na poslední chvíli jsme si opakovali látku na večerní obranu, tudíž jsem měl možnost kromě učení pozorovat i její chování. A to bylo poněkud odlišné od toho, jak se chová teď. V knihovně působila klidně a vyrovnaně, dokone se zdálo, že jí společné učení baví. To mě mile překvapilo, jelikož měla i spoustu otázek, což je na někoho, kdo za normálních okolností moc nemluví, obrovský pokrok. Teď ale působí jinak. Zmateně, možná trochu rozhozeně. Dokonce se jí podaří zavrávorat tak, že se musí chytit Domenicova předloktí, aby to vůbec ustála. Vypadá u toho sice dost krkolomně, ale hlavní je, že zůstává na nohách.
Mlčky ty dva následuji a do jejich rozhovoru nijak nezasahuji. Domenico evidentně musel za každou cenu uspokojit svůj spasitelský komplex, tudíž mě nijak nepřekvapí, když nabídne Angele doučování. Ačkoliv je to ve všech ohledech šlechetné gesto, měl by si uvědomit, že by sám potřeboval trochu víc zabrat. Především ve famfrpále a také v sebekázni. Jen ať si nemyslí, že jsem zapomněl na tu včerejší hodinu, kdy nás svou prořízlou pusou připravil o deset bodů. Co z toho plyne? Nikdy nenasírej prefekta, který má paměť jako slon.
"Jsi si jistý, že to nebude vadit tvé přítelkyni?" ozvu se konečně za celou dobu, když si s Angelou domlouvá termín učení na poledne.
"Ne, že by mi po tom něco bylo, ale... hele, támhle jde." Kývnu hlavou k přicházející Ruby. Ta se s tím zrovna dvakrát nemazlí a ihned dá všem zúčastněným najevo, kdo se tu má koho dotýkat. Musím uznat, že to dělá celkem chytře. Ne nijak agresivně, ale zároveň tak, aby ostatní věděli, kdo je součástí jejího teritoria. Ale zrovna u děvčat mě tohle chování nepřekvapuje. Sám totiž dobře vím, jak umí být některé majetnické. A právě z toho důvodu nemám rád vztahy. Je v nich hrozně lehké si dělat nároky na někoho, kdo vám ve skutečnosti nikdy nepatřil a svazovat ho svou žárlivostí takovým způsobem, že se ve finále neodlišuje od ptáčka v kleci. Zamilovanost je jako mince. Každá má dvě strany. A je jen na vás, na kterou jí otočíte.
"To už je bohužel riziko zapovězeného lesa. Každopádně věřím, že se z toho rychle dostane. Vždycky měla tuhý kořínek, tu jen tak něco neskolí. Ale i tak ti děkuji za informaci, jsi laskavá," poděkuji Ruby, když mi trochu víc přiblíží Christinin momentální stav. Nemusela to dělat, ostatně ty dvě ani nebyly žádné velké kamarádky, ale stejně je fajn, že se vůbec obtěžovala mi o tom říct. Ať už to beru jakkoliv, Christina pořád byla ze stejné koleje, tudíž alespoň minimální zájem z mé strany, jakožto prefekta, byl na místě. A ač to nerad přiznávám, její nepřítomnost v prefektských koupelnách mě včera poněkud… mrzela? Nejspíš.
"Myslím, že se pomalu přesunu do učebny," prohodím ledabyle směrem k Domenicovi, to už se ale ozývá Angela, které se Rubyino gesto ani v nejmenším nezamlouvá. A taky to dá jasně najevo. Nejenom, že své spolužačce dost rázně odsekne, ale dokonce zvýší hlas. Slyšet něco takového zrovna od ní… No, tohle bude nejspíš ještě zajímavý.
Po celou dobu z těch dvou nespouštím oči. Jsem připraven kdykoliv zasáhnout, ale neperou se, vlasy si taky netrhají, ani si sprostě nenadávají, tudíž se jim do toho nijak nemíchám. Tohle je čistě holčičí záležitost a musí si jí vyříkat mezi sebou. Tady bych byl stejně jen pátý kolo u vozu a to si s radostí odpustím.
"Jsi v pořádku?" zeptám se Ruby, když se zdá, že se situace uklidnila. O Angelu se už mezitím zajímá Chris, tudíž mi přijde fér svou pozornost věnovat druhému děvčeti. A to nehledě na to, kdo byl ve skutečnosti v právu, nebo nebyl.
"Není ti nic?" Může to znít jako hloupá otázka, ale Ruby působila, stejně jako valná většina asiatek, dost křehce. Byla poměrně malá a hubeňoučká a vedle mě, natož vedle Domenica, který byl jeden z nejvyšších v ročníku, vypadala poněkud směšně. A Angela s ní nezacházela zrovna v rukavičkách, když se snažila z jejího sevření vymanit. Ruby vážně připomínala někoho, kdo se zlomí vejpůl, pokud do něj silně strčíte.
"Přidám se rád, ani můj test nedopadl zrovna podle mých představ," přitakám s lehkým povzdechem a i s šikmookou spolužačkou po boku se rozejdu do učebny, nechávajíc Domenica a ostatní za sebou.
"Měl jsem poslední dobu plno starostí s famfrpálem a tréninkovými plány, ale učení bych zanedbávat neměl. Takže domluveno. Stačí říct kdy a kde." Lehký úsměv jí oplatím. Tohle je přímo dokonalá možnost se s ní trochu víc sblížit a nenápadně z ní tahat rozumy. Na Domenica má evidentně velký vliv a mě by vážně zajímalo, jak to s tím jejich prazvláštním vztahem vlastně je. Inu, nejvyšší čas to zjistit.
 
Maurice de Coligny - 29. března 2021 00:06
land7995.jpg



Hlavní síň > učebna 8C

Acai a Coraline



Čtvrtek 15. října

Zatím bylo ráno vcelku poklidné, člověk mohl bloumat myšlenkami od Féničanů po Puny či kartágince a jejich magické rituály. O magické síle oběti, kdy punský generál v bitvě s Římany skočil do plamenů hranice, aby zajistil svému vojsku vítězství. Ex voto suscepto však nevyšlo a kouzlo bylo zlomeno.
Do toho, jak říkají mudlové, "hodila vidle" Acai a hned po té Coraline. Rychle se rozhlédnu, kde bych i já mohl skočit do plamenů, ale vše je ztraceno, drobná ebenová ruka Acai mě chyte kolem mé pracky a obtočí se kolem zápěstí jako černá užovka. Je to jak kdyby mě drželo dítě. Musím se usmát skoro o půl metru menší dívka mě vláčí za sebou a já se nechám, přijde mi to jednoduše vtipné. Směje se i Coraline a tak na ni s úsměvem šibalsky mrknu.
Dívky mi hned vysypou, že Snape tem co nebyli na hodině napařil 3 svitky pergamenu o Bludničkách. Jen se v koutku úst jízlivě zakřením.

"To asi chce pan profesor Snape, nějakou radu jak na ně. Jeden svitek budu muset věnovat speciálně zapuzovacím formulím a přidám nějaké informace o Zakázaném lese a jejich lovu tam."

Mrknu na ně, protože už jsem slyšel co se tam včera stalo a jak to Snape úplně hladce nezvládl. Pak se rozpovídá Coraline o příhodách v lese pusa ji jako obvykle jede jak šlejfířce, ale jsem za to rád od holek se dozvím všechny drby i ty co jsem slyšet nechtěl. Když vykládá příhodu s Cassandrou musím se zakřenit, ne že by mě moc zajímalo do čeho šlápla, ale prostě od těchhle dvou se vážně dozvím všechno.

"Moc se Cassandře nesměj u nás se říká, že když šlápneš do ehm... merde budeš mít štěstí. Vzhledem k tomu, že hraje proti nám na pozici odrážeče dával bych si na její merde la chance potlouky pozor."

Hodím k lepšímu pověru, kterou si beztak lidi vymysleli jen proto, aby nešťastníkovi, který si zrovna šlápl do nevítaného dárečku, zvedli náladu příslibem nějakého vzdáleného štěstí. Pak se začnou zajímat proč jsem nebyl já a že jsem přišel o souboj s akromantulí. Trochu zklamaně zamručím.

"Hmmm ani nemluv, explodoval mi kotlík při vaření lektvaru. Asi měl příliš slabé dno. Určitě nebylo normalizované a standardizované a ozkoušeno ministerstvem kouzel. Chtělo by to někoho odpovědného, kdo se bude standardizací dovážených kotlíků vážně zabývat. Ale nic se mi nestalo střepiny mi vlétli do obličeje a pořezali na ruce, kráska z ošetřovny to měla hotové za 15 minut a pak jsem dostal čaj a sušenky a přednášku o nebezpečnosti "hraní" si s lektvary."

Řeknu se sžíravou ironií a cynismem v hlase, ale pak dodám vážně.

"Ta akromantule to mě teda fakt mrzí, že jsem neviděl, kdyby jste mi ukázali kde byla..."

Zarazím se a dál nepokračuji, je mi jasné, že je to hloupé a zbytečné, ale když oni včera viděli opravdovou a živou akromantuli Je suis espanté. Trochu posmutním.
Když, ale Coraline zmíní plachtění na jezeře, zase se mi rozjasní tvář, mile se na ni usměju.

"Jen nech být potomek Gaspara de Coligny kouzelníka a admirála Henriho IV. Navarského musí být ve vodě jako doma. A nějakou shodou okolností se prostě lodě občas potápějí. Uvidíš, že budeš ještě žadonit, abych tě svezl na plachetnici. Letos se už nepotopíme to je jisté... tedy skoro."

Je to řečeno, tak, že je jasné, že si z toho a ze sebe dělám trochu srandu, ale plachtění a svobodu moře prostě miluji. Pak se stočí hovor opět na školu a opravný test. Jen smířeně pokývnu.

"Hmm ten test, rád bych ho udělal nějak slušně, po obědě i po škole se na něj budu učit určitě. A jestli se přidáte některá z vás budu moc rád. Musím si určitě, ještě vypůjčit něco z knihovny, některým věcem úplně nerozumím."

Pak už holky zaznamenají oznámení s večírkem Je jasné co je skutečně zajímá a já se opět jen potutelně usmívám. Taky se samozřejmě těším na večírek, ale je třeba zachovávat nějaké to mužské dekorum a dělat, že je to okrajová záležitost na rozdíl třeba od plachtění a potápění lodí na jezeře...




 
Coraline M. Spencer - 28. března 2021 21:54
coraline721781199605.jpg

Hlavní síň > směr učebna 8C


Acai a Maurice

Čtvrtek 15. října



Nevím, jakou reakci v Ruby vyvolala Acaina poznámka a popravdě jsem trochu rozladěná z toho, že mě tak hrubě odtáhla dřív, než se situace stihla nějak vyvinout. Milostné drama jsem vždycky zbožňovala a takový trojúhelník? To je přesně to, po čem mé romantické srdce touží. Leč, bylo mi to odepřeno. Pokud z toho ale bude scéna, určitě se o tom dozvím z drbů. Nebo se prostě zeptám někoho, kdo to viděl až do konce.
Nechám se od ní vláčet chodbami a jen se tiše pochechtávám na účet Mau, protože se zcela bez protestů a poslušně nechává Acai táhnout po schodech jako hadrová panenka. Jsou jak David a Goliáš. Jen Goliáš se v tomto případě vůbec nebrání.
“Tak to ti vůbec nezávidím. Asi bych se stokrát raději vrátila do lesa, než trávit čas úvahami o bludičkách. I když jsou to fascinující tvorové. Jen ty fragmenty, co jsme po nich sbírali, vypadaly jako malé modré dušičky. Bylo to rozkošné. Když teda nepočítáš tu tmu, zimu a vlastně každé křoví, za kterým se skrývalo zlo s chutí nás rozcupovat na malé kousíčky. Nebo pasti. Cassandra dokonce šlápla do lejna. Jo, to bylo fakt nemilé.” mám radost z toho, že je tu konečně někdo, kdo mě bude poslouchat, když mě ráno Ruby tak ošklivě zarazila. Je toho tolik, co se včera stalo, že bych Mau vymluvila díru do hlavy, pokud by mě nechal.
“No, dobře, jak myslíš. Až ale padneš s horečkou, tak si nestěžuj. Varovala jsem tě.” zabručím. Je tvrdohlavá jako mezek. By na tom hřišti i vypustila duši, jenom aby si mohla dokázat, že je lepší. Jsem sice zdravě soutěživá, ale její touha po vítězství je trochu fanatická. Stejně jako u Alex. Zase musím uznat, že obě jsou na koštěti jedny z nejlepších.
“A když vás Richard z té díry vytahoval, tak tě jednou pustil. Z třímetrové výšky. No, pochopíš to?” Otočím se na Maurice se smíchem. “Buď měl zkrat nebo to udělal naschvál. Třeba se bojí, že proti havraspáru vážně vyhrajeme a pak nakopeme zadky jim.” není to vlastně tak směšná představa. Podle mě by toho reálně byl opravdu schopný. Pak ale přišla otázka, která mě zaujala. Co vlastně včera náš vysoký spolužák dělal místo toho, aby se s námi bál o svůj holý život v lese? “Hlavně neříkej, že jsi zase zkoušel plachtit.” zasměju se. Nedivila bych se tomu. Od prváku to zkoušel už tolikrát, že je až s podivem, že se ještě neutopil. Jednoho krásného dne se na něj ta naše mořská příšera vykašle a nechá ho ve vodě napospas jezerním lidem.

V jídelně nepřekvapivě spousta lidí. Nijak mi to nevadí, ale na Acai to má, zdá se, špatný vliv. Začíná se zase chovat jako náš rodič. A to jsem měla z jejího nového postu prefekta takovou radost.
“Vzhledem k tomu, že jsem se o tom opravném testu dozvěděla včera odpoledne a těsně před tím, než jsme šli na hodinu se Snapem, jsme úplně neměla čas se na to učení podívat.” zabručím. Připomíná mi to incident s Kenjim. Když mě poučoval jako malou holku. A pak utekl jako bych měla blechy. “Ale můžeme se na to podívat spolu, ne? Třeba při obědě? Nebo někdy po škole, test je až v půl páté.” s nadějí v očích se podívám na Maurice. On mi v tomhle určitě pomůže víc než Acai. Ta bude mít beztak práci s něčím jiným.
Chvilku ještě trvá, než je Acai dosyta a důkladně prolitá horkým čajem a její kapsy jsou plné kapesníků. Pak už se můžeme konečně odebrat zpátky ke schodišti a vzhůru do třetího patra, kde nás čeká další hodina. Kolem nástěnky, kde na mě ze všech informací vykoukne ta jediná, která mě opravdu zajímá.
“Halloweenský večírek!” zahlaholím radostně a dost nahlas, aby to slyšeli všichni na chodbě. “Už bylo na čase. Říkala jsem si, kdy se s tím Brumbál vytasí.”
 
Christian Dragon - 28. března 2021 21:07
hpkopie2096.jpg

Nový den = Hodina dějin => Chodby => Před učebnou HS3

15. října, čtvrtek


Vlastně si ani nejsem úplně jistý, jak to včera všechno dopadlo. Od chvíle, co Erika vkulhala na ošetřovnu a já jí po delší chvíli následoval, abych se nechal zběžně prohlédnout a nechal si vydezinfikovat ona drobnější poranění, která jsem utržil se celý zbytek noci nějak moc rychle přelil. S Erikou jsem na ošetřovně už moc neprohodil, přece jen si jí vzali do parády mnohem více, než mě a hlavně nebyl jsem si jist, jestli by o nějakou další interakci stála, vzhledem k množství lidí, kteří se na ošetřovně kupodivu nacházeli.
Ještě jsem požádal madam Pomfryovou, jestli by mne mohla informovat v případě, že by někdo z mých spolužáků z Nebelvírské koleje musel zůstat déle na ošetřovně, abych je mohl případně omluvit u příslušného profesora na nadcházející hodině, nebo se mohl postarat pro ně o zápisky z hodin. Přece jen, jakožto prefekt jsem musel pomáhat.
Úlevou mi v ten den také bylo, že jsem už nemusel hledat po celém hradu Snapea, zdá se, že na ošetřovně bylo dost lidí na to, aby navrátivší se studenty madam Pomfryová nahlásila našemu učiteli. Opět jsem si připomněl, že nás chce Studentojed asi opravdu zabít, protože jeho hodiny byly snad rok od roku likvidačnější, skoro se divím, že při nich ještě nikdo neumřel. Jak jsem se dovláčel na kolej a zapadl do postele si vlastně moc nevybavuju. Vím jen, že ráno bylo o to krušnější.

Ranní sprcha a nestíhavost s převlečením se nachystáním si příslušných sešitů a učebnic na nadcházející hodiny byla něco, na co jsem opravdu nebyl zvyklý. Většinou jsem všem šel příkladem. No dnes jsem se příkladně prospal a nebýt mého prozíravého Arwina, který mě rozhodně budil jen kvůli granulím a ňamral mi u ucha a olizoval vlasy tak dlouho, než jsem rozlepil oči, tak bych asi spal ještě dlouho.
Granule dostal a pak už to vše jen svištělo. Smířil jsem se s faktem, že musím obětovat snídani, abych byl včas na hodině tělocviku. V tom všem shonu a dohánění ztraceného času, kdy jsem si učesával vlasy ještě cestou ze sprchy do pokoje a pak už chtěl o pár okamžiků později vypadnout z koleje mou pozornost zaujalo až podivné množství mých spolužáků u nástěnky. Musím říci, že se mi velmi ulevilo, když jsem zjistil, že se baví o odpadlém tělocviku a o tom, jak je Hoochová skvělá. V tu chvíli jsem měl naší profesorku ještě raději, než obvykle. Tímhle si u mě vysloužila mnoho plusových bodů a zachránila mou snídani.
Sice ani tam jsem se dnes nezdržel moc dlouho, ale byl jsem ušetřen škrundání žaludku až do oběda, což bylo požehnáním. To, že bych mohl být po včerejší chladné a náročné noci nemocný jsem si ani za mák nepřipouštěl. Rýma se o mě zatím nepokoušela a teplotu jsem také nepostřehl. Nepříjemný pocit v krku jsem zatím úspěšně ignoroval.

Psychicky jsem se připravoval na hodinu s profesorem Binnsem, který ač mi nevadil byl náš školský uspávač hadů a dělat si u něj v hodinách smysluplné poznámky, ve kterých by nebyly mezery způsobené poklibnutím nad jeho monotónním hlasem byl opravdu nadlidský výkon. Ani na prstech nespočítám kolikrát jsme s mým dvojčetem Verií spolu seděli nad našimi poznámkami a lepili dohromady nějaký celistvý výklad, který by dával alespoň trošku hlavu a patu, protože každý z nás měl něco. Jsem si jistý, že mé dnešní ochrápané ráno mi dá hezky sežrat a bude mi ho přehazovat ještě pěknou chvíli.
Až když jsem dorazil na hodinu, usadil se a do učebny vešla profesorka McGonagallová, naše kolejní ředitelka. Zůstal jsem pár okamžiků překvapeně zírat. Hned mi bylo jasné, že tohle zcela mění situaci. Její hodiny byly vždy mnohem lépe stravitelné a poznámky se dělaly dobře. Tentokrát se mi dařilo udržet pozornost a psát si obstojné poznámky, asi nejlepší za celý školní rok. Konečně někdo ukázal, že tenhle předmět může být poutavý a zajímavý a lze u něj nespat.
Co se týče mé známky z poslední zkoušky z dějin čar a kouzel, byl jsem s ní spokojený. Ano prošel jsem, jen tak tak ale důležité bylo, že jsem prošel. Vzhledem k tomu, jakou průpravu nám zde profesor dává nehodlám pokoušet své štěstí znovu. Byl jsem si však vědom toho, že někteří mí spolužáci i z mé koleje na poslední zkoušce chyběli.
Hodina končila, zaklapl jsem sešit a posbíral své věci. Oči mi přelétly po třídě, abych zjistil jestli byla Erika na hodině. Je dost možné, že si jí totiž nechali na ošetřovně. Když si vzpomenu na její ošklivě poraněnou nohu, přeběhne mi mráz po zádech.
"Měli jsme štěstí."
Připomněl jsem si. Zahlédl jsem také škodolibý úsměv Verie, která si neodpustila do mě rýpnout s tím, jaký jsem ospalec. Byl jsem rád, že z včerejší noci vyšla dle všeho bez úhony a opětoval jsem její úsměv trpkým úšklebkem.
"To víš v noci jsem toho moc nenaspal, ale neboj od zítřka tě zase budu vodit na hodiny, abys nezabloudila."
Vrátil jsem jí popíchnutí, než se vytratila z učebny. S lehkým úsměvem jsem nad tím zavrtěl hlavou a sám jsem se zvedl a měl jsem se k odchodu.
"Doufám, že dnešek bude méně na prd, než minulá noc."
Ještě teď jsem na sobě cítil jistý díl únavy, který úplně ještě po částečně probdělé noci úplně neodezněl. Zamířil jsem ven z učebny, kde mí spolužáci buď trávili přestávku, nebo již mířili na další hodinu.

Normálně bych se tím asi nezaobíral. Mírné neshody mezi jednotlivými studenty Bradavic byly něco obvyklého, stejně, jako pomluvy, nebo drby. Něco mě však přinutilo na okamžik se zastavit a zvednout oči k scenérii na chodbě. Už když jsem vycházel z učebny jsem zahlédl Angie a Domenica, jak se spolu baví, ale nějak jsem tomu nepřikládal valnou důležitost a ihned to zase vypustil s myšlenkou, že i Angie má asi lepší dny, kdy se alespoň s někým baví. Nyní se mi však naskytl pohled na to, jak se Angie vyškubla až s nečekanou energií Ruby, která jí z nějakého důvodu někam vedla. Docela bych se divil, kdyby se nechala jen tak někam vléct. Angie nebyla ten typ. V tomhle se až moc podobala Erice. Obě měly svou hrdost ať už to bylo v jakémkoli ohledu. Obě byly více uzavřené typy a pomoc od okolí nepřijímaly zrovna lehce. Ani reakce Ruby mi však nepřišla úplně v pořádku. Zvláště, když začala vyhrožovat svým tatínkem.
"A já si už začínal myslet, že schovávat se za své mocné rodiče se umí jen zmijozeláci, jako je Malfoy."
S rukama v kapsách, sešitem a učebnicí pod paží a nicneříkajícím výrazem na tváři jsem se rozešel dál chodbou směrem k téhle rozhádané dámské dvojci.
"V pohodě?"
Slétl jsem koutkem oka k Angie a zastavil jsem se po jejím boku na levé straně. Pak jsem stočil pohled na Ruby. Jejich rozbroj na mě nepůsobil zrovna dobře.
"Angie a domýšlivá? Určitě ne ta, kterou znám. Není spíše domýšlivý ohánět se svým prachatým tatíkem? Tohle jsou Bradavice tady nikoho nezajímá z jaké rodiny pocházíš. Jsme si tady všichni rovni."
Schovávat se za svýho rodiče, abys ukázal svou nadřazenost nad někým, kdo je z obyčejné rodiny je fakt hnusné. Vždyť tady vůbec nesejde na tom, jakou má kdo rodinu. To z tebe nedělá špatného, nebo dobrého kouzelníka.
"Svými rodiči, jako zbraní se oháněj jen ubožáci."
S tím jsem od Ruby znechuceně odvrátil, jakoukoli další pozornost. Svou pozornost stáhnu zpátky k Angie, na tváři se mi usadí opět více pohodový výraz, který je pro mě běžný.
"Dnešní hodiny Dějin byla docela fajn. Jestli chceš můžu ti hodit svoje poznámky z přípravy na test. Je mi jasné, že určitě máš už připravené své učební materiály, ale třeba tam najdeš pár poznámek, co by se ti hodily. Ještě jsem si doplňoval po testu některé informace, protože jsem si chtěl dohledat lepší interpretace odpovědí na otázky, které mi v testu úplně nešly."
Pousměju se na ní a tím začnu absolutně ignorovat přítomnost Ruby, jakoby tu nikdy ani nebyla. Plynule jsem prostě přešel na absolutně normální téma, které přísluší času po vyučující hodině.
"Jen si nejsem jistej jestli v tom nebude trošku maglajz když sepisujem poznámky se ségrou dokupy ne vždy z toho vyjde něco kloudnýho. Ale víš, jaké jsou Binnsovy hodiny. Neusnout tam je občas fakt zázrak."
S každým dalším slovem jsem zase více ten starý Chris, kterého všichni znají. Nápomocný, přívětivý a pro některé tím pádem i otravný. Samozřejmě může se stát, že mě Angie nepřívětivě odpálkuje utne a vyřeší si situaci po svém, ale jsem jaký jsem a pomáhat přátelům jsem vždy považoval za samozřejmé. Nebudu jí mít však za zlé ať už si to přebere jakkoli dobře, nebo špatně.
 
Park Na Yeong *Ruby* - 28. března 2021 18:23
tajennie6159526.jpg

Směr učebna 8C


Domenico, Richard, Angela


15. října
Čtvrtek



Vyrazily jsme společně s Angelou směrem k učebně 8C. Trvalo jenom pár kroků, než se Angela pokusila vymanit z mého sevření. Nevěnuji tomu moc velkou pozornost, pravděpodobně zase uklouzla nebo tak něco, nakonec jsme dnes byli všichni svědci její nemotornosti. Třeba je jí po tom lese špatně? Ani bych se jí nedivila, mně by rozhodně bylo.
Jakmile mě upozorní na to, že žádnou mou péči nepotřebuje, jednoduše pokrčím rameny. Nakonec jsem nic z toho nedělala proto, abych o ni mohla pečovat. Vlastně to bylo opravdu vítané, hrozně se jí potila ruka, což bylo celkem nechutný. ”Jenom se mi zdálo, že potřebuješ pomoc se stabilitou.” Pronesu mírně a mám v plánu vyrazit tentokrát už po vlastní ose a bez dalšího pouštím její ruku. V tu chvíli se mi ale Angela vyškubne z neexistujícího sevření, což mě vyvede z rovnováhy. Z té neočekávané reakce na chvíli ztratím balanc. Na rozdíl od Angely ale nepotřebuji nikoho dalšího, abych znovu nabyla plnou stabilitu. Vrhnu po ní ublížený pohled.
”Co to do tebe vjelo, Angelo? Snažila jsem se být jenom milá!” Pronesu napůl naštvaně, napůl překvapeně, rozhodně si ale zachovávám obvyklou hlasitost svého hlasu. Záhy mě doženou dozvuky včerejšího podchlazení, kdy se rozkašlu a chvíli mi trvá, než se dokážu ovládnout. Narozdíl od ní tady nejsem pro to, abych ostatním předváděla divadlo v plné parádě, tedy alespoň ne takové, jaké chtěla ona. Vlastně mi Angela poskytla medvědí službu, když se rozhodla chovat jako hysterická káča. Nikdy bych do ní neřekla, že je něčeho takového schopná. Taková tichá myška a podívejme se teď. Bije se jako lvice, ovšem v předem prohraném boji. Jakmile mám opět čistá hrdlo, otočím se na ni s ublížeností v očích.
”Vypadala jsi, že ti nebylo úplně dobře, tak jsem ti šla pomoci. Proč jsi za to na mě taková?” Postěžuji si nahlas a promnu si ruku, ve které ještě před chvílí byla uvězněna ta její. Všimnu si, že mě dokonce škrábla. Prstem přejedu po mělké rýze, abych na ni upozornila všechny přihlížející a okatě se ještě podívám na prst, jestli mi náhodou neteče krev. Jednalo se pouze o zarudnuté místo, které bude do druhého dne zahojené, takže o krvi se nedalo bavit, i tak jsem si ale dala načas, abych ukázala, kdo je v téhle situaci ten ublížený a kdo se chová jako agresivní pošuk.
”Měla bys přestat být tak domýšlivá, chtěla jsem ti prostě jenom pomoct.” Pronesu ledově klidným hlasem, zatímco si opraším neviditelné smítko z uniformy, poblíž které ještě před chvílí byla její ruka. ”Pro tvoje dobro budu dělat, že se tohle nestalo. Papá by nebyl rád, kdyby se o tom dozvěděl.” Dodám mimoděk. Dost dobře jsem jí ukázala, kde je její místo. Měla by si sakra vážit toho, že se člověk s mým zázemím a rodokmenem rozhodl pomoct takové nešťastnici, jako je ona. Že si na mě za to otevřela kušnu beru jako do nebe volající. Měla bych napsat tátovi, aby jí nechal vyrazit! Tím pro mě konverzace skončila. Domluvila jsem. Vyhrála jsem.
Otočím se na Richarda a toho druhého pána, kteří byli bezpochyby svědky celé téhle scény. Ocenila bych, kdyby mi alespoň jeden z nich přispěchal na pomoc, jak se od jejich vychování očekává, dneska to ale asi nebude. Na uklidněnou si pročísnu prsty vlasy, který se vinou Angeliny přemrštěné reakce posunuly o milimetr ze svého místa. Zhluboka si povzdechnu a zcela okatě ignorujíc jakékoliv další výlevy z její strany pohlédnu na Richarda.
”Mimochodem Richarde, mám v plánu se učit na Dějiny čar a kouzel, protože můj poslední test dopadl příšerně. Nechtěl by ses přidat? Uvítám společnost.” Usměji se jemně, přičemž se hodlám k němu přidružit, když už nemusím tu nemotoru navádět do učebny. Těknu rychlým pohledem k Domenicovi, spokojená sama se sebou.

 
Angela Silverlin - 28. března 2021 16:46
angie495.jpg

Směr učebna 8C



15. října, čtvrtek




Domenico, Richard, Ruby

”Ou…,” okomentovala jsem převelice inteligentně Christinino zranění. Jistě, nepřála jsem jí nic zlého, ale ani jsem nebyla schopná přehnané empatie. Nebyly jsme si nijak blízké. Ale popáleniny? Co to tam vyváděli?! Snad bych se zeptala víc, ale řeč se stočila na školu a já… Neodbočovala. Studium bylo jisté téma.
Domenico si o mém chybění pamatoval víc, než jsem čekala. Ale svůj poklesek jsem rozhodně přiznávat nechtěla. Jen jsem přikývla. Mohla jsem doufat, že i profesor o tom všem pomlčí.
Mé škobrtnutí naštěstí Domenico nerozpatlával víc, než bylo nutné. Kruci, Angelo, uklidni se. Je to jen kluk. Jen další, kdo chce tvé poznámky. Nic víc. Má přítelkyni, která tak trochu připomíná gestapo…

Domenico mluvil dál a já jsem byla ráda. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se vypadat, jakoby se nic nestalo. Nádech, výdech, opatrný pohled na Domenica.
”To zní dobře,” můj hlas zněl naštěstí klidněji a na rtech se mi mihl i jemný úsměv. Víc štěstí, než bych doufala? I když jsem si od toho nemohla slibovat absolutně nic, lákalo mě strávit s ním víc času. O samotě. Stejně je to zvláštní. Nakonec jsem s ním i s Richardem zvládla mluvit lépe než s Kenjim nebo Danielem.
”Kolem oběda to zní dobře. Místo je jedno, nechci tě ošidit ale o přísun živin,” ha, já se pokusila o vtip? Opět jsem se nepatrně pousmála. Ano, mysli na studium, mysli na to běžné, normální, ne na něj. A pak to půjde.

A pak to přišlo. Ne, vlastně, ona přišla. Je to jak z těch černobílých mudlovských filmů, kdy policie tluče na dveře. I když jsem nebyla vinna, cítila jsem se jak přistižená. Ale při čem?
Teplo z Domenicovy ruky na mém rameni se vytratilo, když se mezi nás vmísila Ruby. A jako blesk si mě zaháčkovala a zamrkala na mě těmi svými korejskými přehnaně dlouhými řasami. S tím se rodí nebo jim to nalepují po porodu?
Ačkoliv jsem se považovala za sociálně neohrabanou, tenhle sarkasmus by postřehl snad i slepý. Ruby mě začala odvádět pryč a já jen pootevřela ústa v překvapení. Co to do ní vjelo..? Člověk by řekl, že to byly všechno spíš pomluvy, ale ona je fakt pošahaná…

Po pár krocích jsem cukla poprvé. Marně. Ruby se mě držela jako klíště.
Ruby, pusť mě. Tvou péči nepotřebuji,” odsekla jsem. Nezdálo se prozatím, že by má slova měla svou váhu. A přestože většinou nekřičím, nehádám se, jsem spíš pasivně agresivní, Domenicova přítelkyně překročila můj osobní prostor. A na to bývám háklivá.
”Zastav. Jestli ti něco vadí, řekni to tady a teď,” zvýšila jsem hlas a znovu se pokusila vytrhnout. ”Jinak mě laskavě nech na pokoji.”
V tuhle chvíli jsem tomu byla ochotná obětovat i společné učení s Domenicem, ač mi to bylo líto. Ale za zadkem s jeho stíhačkou ne, to díky.


 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.90118718147278 sekund

na začátek stránky