Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Acai Luqueba - 25. března 2017 17:35
215783.jpg

Shrnutí týdne

Označení



Ať už jsem byla z týdenního volna jakkoli otrávená, začalo překvapivě dobře. Když Alex začala při obědě vřískat, že se Coraline probudila, jako by mi ze srdce spadl obrovský balvan. Všechny nevyřčené obavy, že se ke mně má nejlepší kamarádka už nevrátí, se vytratily jako pára nad hrncem a já se konečně mohla volně nadechnout. Nakoplo mě to tak, že jsem do volného týdne vstoupila s elánem a nadějí pro lepší zítřky. Bůh ví, že jsem to potřebovala. Nikdy by mě nenapadlo, kolik dřiny a vnitřní síly zabere jeden jediný slib daný mé kolejní vedoucí. Musela jsem být šílená, když jsem takový blábol vypustila z pusy. Copak jsem jeptiška? Jako zdravý adolescent mám svoje potřeby a je nezdravé je násilně potlačovat.
Avšak slib je slib a já dělala, co jsem mohla, abych ho dodržela. Zjistila jsem, že nejsem zase tak úplně mimo, co se znalostí z hodin týče a stačí jen trocha snahy, abych své známky vytáhla. Což samozřejmě otestuji hned, jak to bude možné. Každopádně všechny zadané domácí úkoly jsem měla sfouknuté poměrně rychle. A když mi u toho Maureen dělala společnost, docela mě to i bavilo, i když ona z mé nově nalezené samostatnosti nebyla tak nadšená, jak jsem si představovala.
Hodně času jsem strávila právě s ní. Pomáhala mi se sovičkou, které jsem stále nedala jméno, ale která mi velmi rychle přirostla k srdci. Nicméně mé odhodlání jí vypustit do přírody stále neopadlo, ani když jsem mi spokojeně usínala na hrudníku.
Mau mi dokonce dovolila nahlédnout do svého soukromí, čehož jsem si vážila, ale nebyla jsem schopná jí to oplatit stejnou měrou. Ne, že bych jí neřekla vůbec nic. Na jedné z našich alkoholových seancí jsem jí vybreptala pár drobností, abych dala najevo, že oceňuji důvěru, kterou ve mně vkládá. Netuším, na co jsem přitom myslela. Po zbytek týdne mě pak doprovázel její lítostivý zúčastněný pohled. Nepomohl tomu ani fakt, že vztah mezi Jordyn a Caylusem jen vzkvétal. Někteří jim fandili, někteří byli skeptičtí a někteří se to Jordyn snažili vymluvit. Co se mě týče, zdržela jsem se jakýchkoli komentářů. Ať už bych řekla cokoli, bylo by to neobjektivní a pravděpodobně pokrytecké. Tak jsem udělala jedinou věc, co jsem byla schopná vymyslet. Oběma jsem se zatvrzele vyhýbala. Velmi dospělé rozhodnutí.
Nevím, jestli jsem byla víc naštvaná na Jordyn, že je tak stupidně naivní, na Cayluse, že si začal s někým takovým a navíc si mě ani nevšímal… nebo na sebe, že nejsem schopná nad tím mávnout rukou jako vždycky. Narůstající frustrace jsem zajídala vším možným a efekt se dostavil téměř okamžitě. Nejen, že jsem si vypěstovala novou závislost na slaných tyčinkách, ale nabrala jsem pár kil, díky kterým jsem už nevypadala, jako bych utekla z koncentráku. Pozitivní bylo, že mi přestaly chrastit kosti a oblečení na mě přestalo plandat. Ne, že by si toho ale někdo všimnul.
Kromě času stráveného s Mau, kdy jsem se nutila nemyslet na depresivní věci, jsem zvládala rozvíjet i mimokolejní vztahy. Pokud se tomu tak dá říkat. Po dlouhém přemlouvání jsem nakonec vzala do rukou ostré nůžky a v dívčích koupelnách zkrátila Rebecce vlasy. Byl to traumatizující zážitek, kdy jsem jí málem přistřihla ucho a zarovnávala tak, že její účes byl nakonec o pár centimetrů kratší, než původně chtěla. Tyhle holčičí věci prostě nejsou moje parketa a musela s tím počítat, když se rozhodla oslovit zrovna mě. Taky jsem panu Zmijozelovi našla to místo, kde může sehnat krmení pro koně. Hovadina, ale pořád můj trest.
Skvělá zpráva přišla ve středu. Coraline byla propuštěna z nemocnice, což ve mně vyvolalo další vlnu radosti, která mi ale nezůstala příliš dlouho. Ten samý den jsem narazila na Aleca a nebudu přehánět, když řeknu, že mi odpoledne s ním udělalo v hlavě pěkný bordel. Ten kluk nikdy nebyl ztělesněním vnitřní harmonie, ale to, co předvedl, když přišla řeč na Cayluse, mě rozhodilo. Stejně jako jeho pohublé a bledé vzezření. Nakonec jsem z něj nedostala kloudnou informaci a kvůli jeho pláči jsem ani nenaléhala. Ten kluk vypadal, že se každou chvilku sesype. Jak si to ale všechno přebrat… to jsem fakt netušila. Jako jistě, něco se mezi nimi stalo. Alec není z těch lidí, co by takovou reakci byli schopní zahrát. Ale jak moc vážné to je? Vždycky byl trochu ve svém světě. Jednou veselý, jednou smutný, naštvaný a uzavřený. Ten kluk vždycky střídal nálady jako počasí. Jeho psychika nikdy nepatřila mezi ty silné. Mohli se jenom poprat. Caylus se dá snadno vyprovokovat, to není tajemství, ale za celý ty roky neudělal nic, co by bylo vyloženě přes čáru. Navíc… není to tak, jako by Alec neměl kamarády ve své koleji. A nevšimla jsem si, že by se tam někdo extrémně vzrušoval. Takový Alabastr se kolem Zmijozelu motá pořád. Když jeho vlastní kamarádi nedělají nic, proč bych měla já? Nemám s Havraspárem nic společného. Alec se do mojí přízně vetřel sám. Se svými radami o tom, jak se mám otevřít… začal říkat všechny ty věci o hladině moře a nádherných korálových útesech pod ním… Neřeší to ani Cassandra, která byla ještě nedávno tak přesvědčená, že se něco děje.
I když jsem si to všechno krásně srovnala a rozhodla se nic nepodnikat, stejně mi to nedalo spát. Svědomí mi říkalo, že tentokrát bych to jen tak pustit z hlavy neměla. Jak mám pomoct někomu, kdo mojí pomoc nechce? Po tom všem jsem měla hlavu jako pátrací balón a byla jsem za sobotní párty ráda. Zlískala jsem se jako dobytek a usoudila, že image hodný a slušný holky asi úplně nebude pro mě. Ráno jsem byla v podobném stavu jako Alex, takže jsem jí dala dost nevybíravě najevo, co si o jejích dotazech myslím.

Hlavní síň

Pondělí, 13. září

Mrzimorský stůl



Ráno začalo jako každé jiné. Probudila jsem se v povznesené náladě, která opadla v momentu, co mi pohled spočinul na připravených plavkách. Jen při pomyšlení, do čeho mě bude profesorka nutit, se mi naježily všechny vlasy. Neexistuje nic, čím by mě donutila vlézt do vody. Absolutně nic.
S touto myšlenkou jsem je na sebe natáhla, přes ně hodila uniformu, opláchla se v umývárnách a dorazila do hlavní síně na snídani. U našeho stolu bylo jen pár lidí a já si i přes svou mizernou náladu nebyla schopná odpustit úsměv, když jsem zahlédla Mau vedle Fabiana.
„Jezero je dost blbej nápad. Když neumrzneš, tak tě tam něco sežere.“ Zabručím, když dosednu na lavici vedle Alex. Natáhnu se pro housku a začnu jí potírat máslem. „Je praštěná. V týhle zimě chtít jít plavat.“ Sama nepatřím mezi otužilce. V zimě nosím pod sukní legíny, jinak bych umrzla. Někdy i dvoje.
Při náruživém žvýkání se natáhnu po novinách. Drby v nich mě nezajímají. Na titulní stránku se záměrně nedívám. Snažím se eliminovat jakékoli myšlenky, které se týkají Jackie. Soustředím se spíš na nové ňamky v Medovém ráji. Které si stejně nekoupim, protože nemam peníze, ale představy mi bohatě stačí. Cor by za tohle někomu byla schopná utrhnout ruce. Za to mě neskutečně rozhořčí chyba ve sportovní sekci.
„Tak se na to podívejte. Nejsou schopní už ani přiřadit název týmu k tý správný zemi. Jako by nestačilo, že dopujou, teď jsou z nich ještě Norové. Francouzi. Jsou to Francouzi. Bože.“ Znechuceně odhodím noviny zpátky na stůl a zaposlouchám se do řečí, které se dnes roznášejí po síni. Po pár minutách se už pobaveně uculuji nad jejich originalitou.
 
Deirdre Airimoy - 24. března 2017 22:46
dd4714.jpg

Shrnutí týdne


Všichni zmínění


Z oběda se nakonec stala nemilá záležitost, jelikož přilétly sovy. Po narážkách od spolužáků jsem si přesedla vedle Alastora a celou dobu ho držela za ruku. Po obědě nás čekalo společné dvojrande s Caylusem a Jordyn, které jsme si každý užili po svém. Překvapivě mě Jordyn až tolik nedráždila, ne tak, jako Acai.
Později se Al odebral na soubojový klub, takže jsem měla volno. Rozhodla jsem se sepsat trestnou esej pro profesora Lupina a trochu pohnout s úkoly, které na mě čekaly.
Rozhodla jsem se napsat i otci, především o tom, koho nového máme v koleji. Můj dopis plný rozhořčení jsem odeslala ještě téhož večera. Po večeři mi Alastor vyprávěl o klubu, ve kterém byl a přemlouval mě, abych se k němu příště přidala. Váhala jsem. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila. Alastor mi řekl, že by se chtěl stát bystrozorem. Nijak mě to od něj nepřekvapilo, a tak jsem jen s úsměvem přikývla. Sama jsem ještě moc nevěděla, ale zmínila jsem, že bych ráda pracovala se zvířaty nebo na oboru pro vymazávání paměti stejně jako můj otec.

I přes to, že Princ chodil s Jordyn, jsem u něj stále přespávala. Měla jsem ho vůni a společnost ráda a díky pravidelné dodávce obojího jsem ani nebyla nucena krást nějaké další oblečení. Trávit čas v klučičích pokojích sice bylo za trest, jelikož se tam mimo pavouků objevil i Černoch, který byl nevítaným vetřelcem, ale v duchu jsem si pořád říkala, že ho v případě nouze zaženu mrtvolou Wolframovy manželky. Stjerne se rozhodla adoptovat mou postel, která byla už delší dobu opuštěná. Alastor se nedal, a tak se rozhodl úterý strávit sám v knihovně. Doufala jsem, že z něj tuhle věc vymlátím, protože takhle to dál nešlo. Těšila jsem se na víkend, kdy jsem ho chtěla svést. Začínala jsem se nudit a tyhle intelektuální chvilky jsem vůbec, ale vůbec neschvalovala. Potěšilo mě, že Snape zatočil s Fufíkem. Chtěla jsem o tom dát vědět otci v dalším dopise a popsat mu můj nový hábit, který jsem dostala od Snapea. Nebýt toho, že šlo o dámský model, darovala bych ho nejspíš opět Maxwellovi. Snape evidentně nepochopil, že jsem trvala na značkové bundě a nejlépe i sukni, takže jsem se těšila, až si budu moci otci opět postěžovat. Jelikož se mě rozhodl můj přítel ignorovat, strávila jsem den po boku Mařeny, s kterou jsem vyrazila ven a nechala si vyprávět o její mudlanské rodině a o tom, proč utekla. Navštívily jsme i kostel, na který jsem si začala zvykat. Zeptala jsem se jí na oblečení, které jsem ji koupila.

Středu jsem strávila s Alastorem, i když zrovna ne tak, jak bych si sama představovala. Ráno a večer v knihovně, kde jsme zapracovali na hledání onoho kouzla pro ten Potlouk, jelikož si stále nedal pokoj. Odpoledne na pozemcích, kde mi Alastor četl o nějakejch bludičkách na Snapeovu hodinu, zatímco si na prst namotával pramen mých vlasů. Fetišista. Večer jsem strávila ve společnosti Reginy a Christiny. Rozdělaly jsme víno, tlachaly o nejnovějších drbech a prošly si módní časopisy. Hltala jsem každou stránku. Nedělala jsem si iluze, že by mi Alastor byl schopný někdy něco z toho koupit, a tak jsem opět musela spoléhat na otce. Christina mě překvapila svými otázkami, které jsem ji moc ráda zodpověděla. Bavila jsem se, což bylo po nudném odpoledni to, co jsem potřebovala.

Ve čtvrtek jsem se s Alastorem viděla jen u jídla. Nedovolila jsem mu, aby si mě odvedl k havraspárskému stolu. Nehodlala jsem tam sedět ani o minutu navíc než bylo nutné, a tak jsme skončili u nás. Dorazila jsem i na famfrpálový nábor, kde jsem předvedla všechno, co jsem v té chvíli dokázala. K mé nelibosti se účastnil i Blagden, s kterým jsem ale i přes svou nechuť konverzovala a pokusila se ho alespoň trochu poznat. Pořád byl od nás z koleje. Po večeři jsem strávila notnou část svého volného času psaním dopisu pro Williama, který jsem mu ihned poté odeslala. Chyběl mi, i když to byl idiot.

V pátek mě Alabastr naučil Flagrate. Chtěl vědět něco víc o mě, a tak jsem mu vyprávěla o vlastní rodině. Nezmínila jsem, jaký má otec názor na nečistokrevné a ostatní, zveličovala jsem, co jsem mohla a ve výsledku mu tak podala obraz o bohaté, lehce snobské rodině.
V sobotu jsme s Alastorem vyrazili na rande do Prasinek. K mé hrůze se oblékl jako pohřebák. Vypadal jako Snape, jen s trochu lepšími vlasy. Málem jsem ho vzala k holiči, jelikož jsem se nemohla dívat na jeho roztřepené konečky, kvůli kterým si mě tak často na koleji dobíraly. Nejdříve jsme vyrazily ke Třem košťatům, kde jsme si daly ležák. Poté jsem ho dotáhla i do cukrárny, kde se vyfikl a koupil mi dokonce horkou čokoládu se šlehačkou. Nenechala jsem se zahanbit a nakoupila jsem si kupu sladkostí, když mi je nehodlal zaplatit on. Nehodlala jsem se dělit. Při přesunu do lokálu jsem si všimla velkého medvěda, kterého nesl Caylus, ruku v ruce s Jordyn. Měla jsem chuť tam Alabastra nechat a okamžitě odejít. Bylo mi jedno, že to byl medvěd. Chtěla jsem taky něco. A to hned! Princ mi nikdy nic nekoupil, musela jsem si vystačit s tím, co jsem si sama nakradla. Je tohle spravedlnost? Mé plány zatáhnout Alabastra do hostince byly zhaceny, když z něj vypadlo, že musí na famfrpálový trénink. Rozmrzele jsem souhlasila. Navštívila jsem Reece na ošetřovně. Mařena nikde nebyla, do pokoje, kde se poblil Calvín jsem taky nechtěla, a tak jsem vyhledala Patricka, zahrála si s ním partičku šachů a zbytek dne strávila schoulená v jeho objetí na gauči ve společence.

Kvůli blitkům jsem u Prince ze soboty na neděli nespala. V noci mne vzbudila Stjerne, která chtěla pustit ven z koleje, a tak jsem jí doprovodila ven za vstup do kolejky. Překvapila mě jakási kočka, kterou jsem nepoznávala, která čekala před vstupem a donesla mi malbu, kterou jsem okamžitě poznala. Tristan, kdo jiný. Potěšilo mě to. Konečně dárek na úrovni. Kresbu jsem odnesla do pokoje a schovala ji. Rozhodla jsem se, že s Tristanem promluvím. Pozornost kluků se mi líbila a rozhodla jsem se z toho vytěžit co nejvíce.
V neděli ráno jsem opět následovala Prince do sprch. Rozhodla jsem se ho konfrontovat přímo. Vztekle jsem ho přirazila ke zdi a domáhala se vysvětlení ohledně medvěda, kterého jsem Jordyn tolik záviděla. Vysvětlila jsem mu, že moc dobře vím, že spolu nechodíme, ale nikdy jsem od něj nic nedostala. Ukradené věci se nepočítaly, jelikož jsem za ně zaplatila. Nakonec jsem dodala, že nemám problém napsat dopis jeho otci a vysvětlit mu, jak se věci mají s jeho budoucí snachou.
Líbilo se mu, že žárlím, a tak jsem dodala, že si svůj dárek dobře odpracuju. Neměla jsem asi být tolik agresivní, jelikož naše sprchová eskapáda skončila jako minule, tentokrát s tím rozdílem, že trvala déle. V neděli se Alastor rozhodl mě opět ignorovat, a tak jsem vyrazila do Prasinek s Princem, odhodlaná sežrat vše, co nám přijde pod ruku. Vybrakovali jsme jak Medový ráj, tak i Tři košťata. Nakonec mi koupil stříbrný náramek (byl hodně drahý), po kterém jsem už tak dlouho pokukovala. Na jeho otázku, proč si ho nekoupím sama, jsem odvětila, že mě charita stála veškeré jmění. Navíc by si měl svou budoucí manželku rozmazlovat. Neopomněla jsem se zmínit i o tom, že se o jeho dárku zmíním otci, který bude jistě nadšen. V obchodě jsem nezapomněla koupit i růži, kterou jsem následně po sově poslala Tristanovi s krátkým Děkuji a obtiskem rtů místo podpisu. Doufala jsem, že pochopí, od koho to je. Víkend jsem završila opět v Princově posteli.

Hlavní síň


Zmijozelský stůl

Pondělí 13. září




Vyspala jsem se poměrně dobře. Vedle Prince se mi vždy leželo dobře. Po krátkém běhu jsem se vydala do sprch. Oblékla jsem se do uniformy, pod kterou jsem si natáhla plavky. Nemohla jsem se dočkat, až budeme mít příležitost se ukázat v plné kráse. Zmijozelští byli prostě neodolatelní a doufala jsem, že to poznají i ostatní koleje. Tedy až na Zabiniho, který připomínal ohořelý uhlík.
Vydala jsem se do Velké síně, jelikož jsem měla velký hlad. Se zájmem jsem poslouchala drby. Musela jsem uznat, že Tristan vážně vypadal jako moje sestra. S hrůzou a odporem jsem zavrtěla hlavou nad drbem o Ryanovi. Nemohla jsem uvěřit, že by se přidal k incesťákům. To prostě nemohla být pravda!
U našeho stolu už pár lidí sedí, a tak s krátkým přáním dobrého rána zapluju hned vedle Týny, které věnuji mírný úsměv a začnu si nakládat snídani. Očima přejedu i titulky nejnovějších zpráv z novin. Zahlédnu něco o Richardově dědečkovi a zaujme mě i zpráva o novém živočišném druhu. Nad Smrtijedem jen povytáhnu obočí. Na fotce vypadá jako něco hnusnější verze mého otce s podivným pankáčem na hlavě. Doufala jsem, že nejde o žádného našeho příbuzného. Nehodlala jsem připustit, aby něco jako černá magie pokazila naši rodinnou idylku.
Pustila jsem se do jídla. Vyrušila mě až sova, kterou jsem okamžitě poznala. S úsměvem jsem si od ní převzala tlustou obálku a balíček. S úsměvem jsem dopis okamžitě roztrhla. Poznala jsem otcovo úhledné písmo. V balíčku byl váček plný galeonů. Spokojeně jsem si peníze strčila do kapsy a u jezení snídaně a usrkávání kávy si dopis přečetla.

Zobrazit SPOILER

 
lady Christina De Spontin - 23. března 2017 23:35
234723.jpg

Shrnutí týdne

Označení



Zrušení výuky bylo opravdu nešťastným rozhodnutím. Týden mi ubíhal až bolestivě pomalu. Příliš volného času, příliš přemýšlení, co s ním udělat a jen velmi málo lidí, jejichž přítomnost bych snesla. Nebo obráceně. Přesto jsem se ale snažila udržet sama sebe v povznesené náladě. Nakonec… mohu to volno využít k dohnání všech restů.
Hned po tom, co jsem se dostatečně pokochala prstenem, jsem balíček odeslala matce. Nebylo na co čekat. Richard bude své peníze chtít zpět a já se těch věcí potřebovala velmi rychle zbavit. Nerada bych, aby je tu kdokoli našel. Například taková Helen, která by jeho sako poznala i se zavřenýma očima. Zbytek dne jsem strávila ve společenské místnosti, kde se ke mně přitočil Nicolas. Zvláštní osobnost, jen co je pravda. Zatím, co s ostatními kluky z koleje se úspěšně ignorujeme už několik let, on se vrací jako pingpongový míček a srší elánem. Je to téměř obdivuhodné. Každopádně se zdálo, že stejně jako já, má až příliš volného času, takže jsem neviděla důvod, proč ho odmítat. Navíc aktivity, na kterých jsme se domluvili, se zdály velmi produktivní. Ať už to byl ranní běh, doučování, nějaké kondiční cvičení nebo jízda na koních.
Ne vždy jsem ale jeho doprovod vítala s otevřenou náručí. Při posilování na pozemcích jsem měla pocit, že mi svým pohledem vypálí díry do oblečení. Možná to byl ten důvod, proč jeho výkon stál za starou bačkoru a další den jsem ho neviděla skoro až do oběda. Nejspíš se styděl. Předpokládala jsem tedy, že se bude snažit svou reputaci napravit při našem nácviku kouzel. Profesorka Weaver se laskavě uvolila nám dělat dozor, tak jsem se snažila, aby její dobrá vůle nepřišla nazmar. Tam jsem ale zjistila, že jsem ani zdaleka neodhadla Nicolasův sebedestruktivní potenciál. To, co předváděl se jen sotva dalo nazvat kouzlením, proto jsem se rozhodla o tom pomlčet. Ne jen, že by mi za to nejspíš nepoděkoval, ale usoudila jsem, že to muselo být vyčerpáním z předchozího dne. Nikdo s takovými schopnostmi by se totiž do pátého ročníku nedostal. Tím spíš ne pod křídly naší koleje. Hned při dalším nácviku se mi má teorie potvrdila, což mě potěšilo a tak jsem Nicolase pozvala na projížďku.
Na jezdectví jsem se nedostala, proto jsem se těšila z každé chvíle, kterou budu moci strávit v sedle. S povznesenou náladou jsem oslovila profesora Kwanga. Minule nám vyjížďka s Richardem příliš nevyšla, takže jsem si to hodlala tentokrát vynahradit. Nicméně ani tentokrát to nebylo takové, jako bych si představovala. Nicolas se ke koním ani nepřiblížil a co víc! Po celou dobu, co já se s profesorem projížděla, si on četl na lavičce. Jeho přítomnost byla tedy naprosto zbytečná. A to už nemluvím o tom, že z něj byly koně nervózní. Nechápala jsem, proč s tím vůbec souhlasil, když se jich tak očividně bojí.
Nakonec ale musím uznat, že jeho společnost nebyla nepříjemná. Když opomenu pár omylů, tak se ukázal být ucházejícím doprovodem. Seance v knihovně, při kterých jsem vypracovala úkoly na nadcházející týden, byly jako balzám na nervy. Možná to dělala poklidná atmosféra knihovny nebo nezávazné konverzace s Nicolasem, které mi pomáhaly zapomenout na chvíle strávené s Richardem v prefektských koupelnách. Vždy pozdě v noci. Jako zloději. Je jedno, jak často jsem se na to místo vracela, stále se mi zdálo, jako by to nebylo skutečné. Jen vzpomínky na to, co se tam odehrávalo, mě dokázaly rozrušit. Naše vzájemná nesnášenlivost se ale nezměnila. Snad jako by se spíš umocnila. Richard získával výhody, které se nestyděl využít a neskutečně si to užíval. Ve mně se hromadila zloba a frustrace, kterou jsem vypustila až při dívčím večeru na pokoji. S Deirdre a Reginou jsme si dopřály zasloužený oddech nad módními časopisy, nejnovějšími drby a neškodnou konverzací. S pleťovou maskou na tváři, čerstvým lakem na nehtech jsem se teprve pořádně uvolnila. Alespoň tak, jak mi to má výchova umožnila. Nakonec došlo i na dost intimní témata, kterým jsem byla mnohem více otevřená jednak kvůli svým nově získaným zkušenostem – i když minimálním – a jednak kvůli vínu, které vytáhla Dee. Právě ona byla hlavním terčem všech mých otázek. Co se zkušeností týče, je Dee jako zlatá pokladnice zkušeností. Kdybych mohla, zeptala bych se Reginy, ale žel bohu… její zkušenosti by mi byly k ničemu. Snad se kvůli tomu necítila nepohodlně, když se Dee tak krásně rozpovídala.
V průběhu týdne mi také přišla odpověď od matky. Nebyla sice nadšená mým řešením situace, ale peníze mi přes to poslala. Stejně jako menší dárek, který se mi jednou bude jistě hodit.

Hlavní síň

Pondělí, 13. září

Zmijozelský stůl



Volný týden jsem nakonec s vypětím všech svých sil přečkala a s nadšením vítala pondělí. Kvůli tělocviku jsem se neobtěžovala s během a hned po ranní očistě se vydala do síně. Plavky pod pečlivě upravenou uniformou mi připomínaly, že za několik málo minut mi bude pěkná zima. Jediná chvíle, kdy Byrdové závidím tu nepřehlédnutelnou vrstvu tělesného tuku, co by mě zahřála.
V síni byl hluk, jako vždy. Spořádaně jsem si sedla na místo k našemu stolu a pozdravila již přítomné spolužáky. Aniž bych poslouchala pravidelnou dávku drbů – tentokrát o něco vydatnější kvůli dlouhému volnu – pustím se do snídaně. Při té příležitosti rozbalím noviny a zkontroluji poslední události. Kromě několika znepokojivých titulků mi neujde článek o Richardově dědečkovi. No prosím. V tak požehnaném věku, to je celkem zázrak. Doufám, že můj budoucí manžel takhle vitální nebude.
To už se u stolu objevuje i Nicolas a já odkládám noviny.
„Myslím, že profesorka Hoochová se už postará o to, abychom si hned po ránu protáhli křidélka. Takže ne, dnes jsem neběhala.“ Odpovím klidně, ignorujíc jeho zmínku o zaspání. S jeho postavou si to může dovolit, navíc nejsem jeho matka, aby se mi zodpovídal. Je jen na něm, jak se svým volným časem naloží.
Stejně jako on, ani já nevnímám pomluvy, které se po síni roznášejí rychlostí světla. Soustředím se na jídlo a snažím se nedat na sobě znát, jak moc se mi nelíbí, že se dnes propírá i mé jméno. A co víc… je to snad jediný drb, který je tu pravdivý. To ovšem nemůže nikdo vědět, přes to na sebe nehodlám upozorňovat tím, že bych na to jakkoli reagovala. Nicolas ale mé předsevzetí nejspíš nezaregistroval. Zvedá se od stolu a míří přímo do centra dění. Ani se po něm neohlídnu, přesto pečlivě poslouchám, jak dívkám hubuje. Chtě nechtě mi to na tváři vykouzlí nepatrný úsměv. Bezesporu je to od něj milé. Ačkoli si nepamatuji, že bych se ho prosila o pomoc nebo ji v tomto případě snad potřebovala.
„To nebylo nutné. Drby jsou odrazem inteligence. Nesnižuj se na jejich úroveň. Někteří lidé trpí nedostatkem vlastního života, proto mají potřebu řešit ostatní.“ Poznamenám, když se vrátí ke stolu a pokračuje v jídle, jako by se nic nestalo. Necítím potřebu mu děkovat.
„Mimochodem, mám takový návrh. Ráda bych čas od času navštívila stáje a byla bych ráda, kdybys mi u toho dělal společnost. Napadlo mě, že by ti to mohlo pomoci odbourat tvůj… problém.“ Změním téma a koutkem oka se po něm podívám. Kývne? Odmítne?
 
Nicolas Hook - 23. března 2017 20:12
wp75701.jpg

Průběh týdne a začátek toho nového

Kayla, Christyna, okrajově Henry, Saga okrajově Blagden

Pondělí 6. Září


Jak dopoledne pokračovalo, zjistil jsem, že profesor Snape při snídani řešil žárlovou scénku naší spolužačky Kayly. Při zjištění, kvůli čemu to bylo, jsem se chytal za hlavu, jaká je to trubka. Kdyby na tom alespoň bylo trochu pravdy, ale začít tu vyvádět před celou školou, studenty i učitelským sborem, kvůli nějaké povídačce a navíc k tomu, když se jednalo i o mě... Po chvilce jsem to nějak přešel. Jsem v tom stejně nevinně, jako ostatní zúčastnění a případné pomluvy, drby a narážky jsem měl v plánu ignorovat, což se mi také skvěle vedlo.

Odpoledne už proběhlo v relativním klidu. Po obědě jsem se uchýlil do společenky, kde jsem relaxoval u čaje a knihy o alchymii. Později jsem se dostal i do společné řeči s Týnou, díky čemuž jsem měl na zbytek týdne o zábavu postaráno. Domluvili jsme se na společném běhu po ránu, posilovně a také o případném doučování, když viděla, že si čtu o míchání lektvarů.

Úterý 7. Září


Jak bylo v plánu, už po ránu před snídaní mě vzbudil rámus v naší společence. Když jsem se šel podívat, co se tam děje, to už jsem ale měl být převlečený ve sportovním a vyběhnout. Po chvilkovém zdržení, než jsem se připravil, jsme konečně vyběhli. Ani jsem nečekal, že má spolužačka dokáže držet stejné tempo jako já, ale bylo to příjemné překvapení. Zpátky ve škole jsme z okolních pozemků dorazili ještě před snídaní.

Zbytek dopoledne proběhl opět v poklidu společenské místnosti a pár hodin po obědě už jsme se sešli v posilovně. Partie pro posilování na dnešní odpoledne byly nohy a záda. Popravdě musím uznat, že to byla radost pohledět. Dlouho jsem tu v posilovně nebyl a také to bylo znát na mé schopnosti pohybu. Tím se dostáváme k tomu, že ve středu ráno raději běhat nepůjdu. Večer už byl jako obvykle proflákaný u čaje a knížky.

Středa 8. Září


Den začal skvěle. Snídani jsem prospal a když už jsem se do hlavní síně dostal, žádné jídlo tam nebylo. Při čekání na oběd a poflakování po chodbách Bradavic, zatímco jsem každého druhého známého zdravil, jsem narazil na Kaylu. Možná by stálo za to prohodit s ní pár slov. Rozhovor ale netrval dlouho. Po té, co na mě vytasila to, že spím s jinýma a jen si s ní hraju, jsem jí nějak instinktivně řekl, že je otravná, dostal facku a ona opět utekla pryč. Neměl jsem v úmyslu to nadále řešit, a tak jsem ve své procházce pokračoval.

Cestou na oběd jsem potkal profesorku Lindqvist-Weaver a rovnou se s ní dohodl na dnešní odpoledne, že nám bude dělat dohled při trénování kouzel. Po dobrém obědě jsem se vydal do společenky, kde jsem počkal, než bude čas na posilovnu, kam jsem se opět vydal s Týnou. dnešními trénink byl spíše na výdrž a pohled byl opět skvělý například při skákání přes švihadlo!

Po posilovně jsme rovnou vyrazili na místo setkání s Profesorkou a trénink kouzlení mohl začít. Nebyla to zrovna část dne, na kterou bych byl hrdý! Dostal jsem od spolužačky úplně na frak a kdyby chtěla, ještě by se mi mohla vysmívat do konce týdne. Popravdě jsem se ukázal v takovém světle, jako bych byl stále ve třetím ročníku, ale po porážce jsem se tentokrát nerozbrečel!

Čtvrtek 9. Září


Tentokrát už jsme se opět k běhu dostali. Vybrali jsme si jinou trasu, než v úterý, ale do hradu jsme se dostali přibližně ve stejný čas. Po překonání své stávající bolesti nohou jsem na sebe byl opravdu hrdý! V průběhu dopoledne jsme se pustili do onoho doučování. Konečně to bylo něco, v čem jsem byl lepší, než ona. Snad z toho něco pochytila. Po obědě jsme se dostali k dalšímu procvičování magie pod dohledem Sagy a tentokrát jsem tak ubohý nebyl. Opět jsem na sebe mohl být hrdý. Byl to skvělý den, jako by měl být každý. Každý den ale bohužel nemá být posvícení, což se ukázalo právě další den.

Pátek 10. Září


Jakmile jsem se probudil, hned se mi udělalo šoufl ze zápachu, který se hnal celou místností. Hned jsem vystřelil z postele, až se mohli lidi divit, jaká je to rychlost a vyběhl jsem z místnosti ven, abych se nadechl normálního čerstvého vzduchu. Nevím, co se dělo a zjišťovat jsem to nechtěl. Místo ranního běhu to byla spíše prokecaná procházka, což mi ani tak úplně nevadilo. Odpoledne bylo pro všechno mé neštěstí velice špatné. Poté, co mi Týna řekla, že s ní půjdu na projížďku na koni jsem začal slovy "Jo na jízdu na koni jsem přeborník!" a skončilo to slovy "Tenhle ale není houpací a už vůbec ne dřevěný..." Takže jsem skončil tím, že jsem si na lavičce četl a sledoval spolužačku pod dohledem profesora Henryho, jak spolu jezdí. Chvíli na to proběhla kratší debata o tom, proč se koní bojím a se slovy "Vždyť to je hrozně velký a koukej jak to cení zuby!" jsme se oba podívali na koně, který nevinně stál ve stáji.
Každopádně další projížďky už jsem v úmyslu neměl.

Víkend 11. a 12. Září


Víkend byl převážně odpočinkový. Únava svalů se pomalu vytratila při střídání hlavní síně a společenské místnosti bez delších rozhovorů. Sobota byla proflákaná úplně, tak jak to má být a při odpoledni opravdu výtečně ... prospaná.

Neděle už tolik proflákaná nebyla. a dokonce jsem zapojil své vnímání natolik, že jsem si dokonce všiml, že máme nového spolužáka! Ne, že bych byl rasista, ale nijak extra se mi nelíbil. Stále je ale slušnost se představit někomu, s kým nejspíše člověk bude trávit nějaký čas. Nic jiného, než pouhá výměna jmen to nebylo.

Pondělí 13. Září (současnost)


Tak a konečně přichází další den, kdy budeme studovat. Flákání je pryč a dokonce jsem se i zapomněl Týny zeptat, jestli si nepůjdeme zase ráno zaběhat.

Konečně se dostalo k době snídaně. Když jsem přišel do hlavní síně, jako jeden z posledních, většina spolužáků už tam seděla. Vydal jsem se rovnou ke Zmijozelskému stolu a všechny hromadně pozdravil. Posadil jsem se vedle Týny ke kraji stolu a doufal, že nebude nijak moc zbytečně rozebírat projížďku na koni. "Tak co, byla ses ráno proběhnout sama ? já nějak zaspal..." řekl jsem akorát a věnoval se jídlu. Síní se ale až moc probíraly drby a šířily pomluvy. Nebyla tam zrovna extra skvělá atmosféra.

Zaslechl jsem ale jen jednu, která by se mě týkala. Jak už jsem si ale řekl, žádné pomluvy a urážky nebudu řešit. Ikdyž se při zmínce o mé inteligenci moje obočí tak posunulo do mračícího se tvaru, dále jsem to ignoroval.

Po chvilce ale celkem blízko nás padla další pomluva. Každopádně tahle nebyla směřována na mě, ale naštvala mě, jakoby byla. Nějaké dvě slečny, nejspíše s komplexem méněcennosti, když se starají o jiné a raději ne o sebe, se pokusily pomluvit mou kamarádku, Týnu. Tentokrát jsem už nechtěl jen tak sedět a ignorovat to. Zvedl jsem se a vyrazil jsem směrem k nim. Týna to musela slyšet taky, ale nechci jí dát možnost, aby si udělala průser ona. Jakmile jsem k těm dvěma došel, rovnou jsem se pustil do řeči. Všimly si mě hned, jakmile jsem tam přišel, takže myslím, že o jejich pozornost se starat nemusím. "Ránko slečny, chtěl bych vás jen upozornit, že by jste si měly dávat pozor na to, co tu tvrdíte a koho pomlouváte. Myslím, že není nutné, aby tu někdo přišel k úhoně a strhávaly se body, že?" Snažil jsem se to říct důrazně, ale nevím, jestli raději poslechnou. Hned, co jsem domluvil, jsem se vydal zpět ke stolu a pokračoval ve snídani.
 
Blagden Graves - 23. března 2017 19:30
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e149123.jpg

Minulý týden
Pondělí, 6. září



Zbytek dne vlastně uběhl jako voda, většinu času jsem se snažil zapamatovat jména svých kolejních spolužáků především nebo kudy kam co se Zmijozelských prostor týče. Na málem zmeškané večeři jsem pak vděčně přijal Heleninu nabídku pomoci co se orientace na hradě týče, a brzo zapadl do peřin.

Úterý, 7. září


Hned po snídani mě Helen provedla hradem a pozemky, vysvětlila mi mnohé a značně tím tak usnadnila můj začátek tady. Překvapila mě svými tolerantními názory i tím, kterak příjemně se s hovořilo o všem možném - snad měl jsem být opatrnější, co se svěřování týče, neměl jsem však důvod toho (zatím) litovat. V knihovně jsme pak společně vypracovali domácí úkoly - pergamen o bubácích a další o staroegyptském kouzelnictví, a esej ze starodávných run. Zejména ten druhý nečinil mi problém, četl jsem o tématu už dřív, z vlastního zájmu. Vzhledem k čerstvosti mého nástupu jsem se možná s úkoly zadanými v době, kdy jsem tu nebyl, nemusel vypracovávat, ale pro všechny případy jsem tak radši udělal.
Večer toho dne jsem odepsal sestře na její zvědavé otázky na to, jaké to tady je.

Středa, 8. září


Středa pro mě začala šokem. Lucifer rozhodl se pochlubit svým nejnovějším úlovkem a donesl mi dáreček - probral jsem se ze spánku, když mi kocour upustil na polštář těsně u tváře oslintanou, značně ožvýkanou a zcela jistě už neživou pavoučici, o které mám za to, že patří právě Caylusovi, na kterého už jsem tak neudělal příliš zářivý dojem. Po prvním šoku předmět doličný bleskově zametu pod polštář, a vykoleduji si přitom podrážděné seknutí obřího kocoura přes předloktí, nespokojeného nedostatkem pochvaly za svůj velkorysý dar. Se snídaní otálím, moc se od postele nevzdaluji, předstírám, že si čtu. Jakmile je ložnice prázdná, teprve pak nebohé zbytky osminožce seberu a zbavím se jich v nejbližším krbu. Vynikající začátek případných dobrých vztahů, vskutku.
Teprve pak, jistý si nedostatkem stop, které by vedly ke mně či mému pitomému zvířeti, vydám se něco sníst a setkat se s Helen.
Přestože jsem o něco zamlklejší a nejistější než předešlý den, rád poslechnu si její hru na housle. Její hudba spraví mi náladu natolik, že na inicident s pavoukem téměř zapomenu. Po tréninku přeměňování se pak s Helen rozloučím a v klidu si vypracuji ještě zadání z jasnovidectví.
Po večeři nechtě usnu s knihou a Luciferem zabírajícím celý můj klín u krbu ve společenské místnosti. Kolem půlnoci se proberu a přesunu se do ložnice, vědom si dobře konkurzu ve famfrpálu následující den. Bolavá šíje není výmluvou.

Čtvrtek, 9. září


Čtvrtek až na drobnější zaspání zrána díky Merlinovi proběhl bez trablí a problémů, a přes zatažené mraky na obloze byl konkurz docela úspěch. Alespoň pro mě. Po rozcvičce jsem zjistil, proti komu vlastně soupeřím o místo odražeče, a s pocitem, že kdybych v rozstřelu trefil byť jen jediný potlouk, v porovnání s odražečem dočasným bych byl pravděpodobně za hvězdu, moji spolužáci v pondělí příliš nezveličovali. Spokojen s umístěním vyfasuji famfrpálový úbor a po zbytek dne nic moc zajímavého nedělám, spíš se učím spolužáky i z ostatních kolejí poznávat alespoň podle jména. Opět jdu brzo spát.

Pátek, 10. září


Pátek byl úžasný hned od začátku. 'Úžasný'. Prvně nás všechny ve zmijozelské chlapecké ložnici probudí kyselý puch zvratků. Mít slabší žaludek, tak se k nešťastníkovi skorem přidám, jaká to byla síla. Později téhož dne ve společence při pokusu vykartáčovat Luciferovi srst schytám jen pár sekanců po rukou, neboť ani pán nemá svůj den.
Tak či tak, zbytek dne vysedávám s bolestí hlavy a náladou pod bodem mrazu v knihovně zabořený v knihách.

Víkend, 11. - 12. září


V sobotu venku je, že by psa nevyhnal. A přesto, zajímá mě, kam se tu o volnu dá zajít a trávit čas, tedy i přes plískanici seberu se a strávím většinu dne v Prasinkách. Tedy spíš s nově koupenou knihou u máslového ležáku U Tří košťat, courat se v takovém počasí po vesničce se dlouho nedá.
V neděli nedělám skoro nic, většinu dne strávím čtením v učebnicích v ložnici či společence.

***


Ložnice > Velká Síň
Zmijozelští

Pondělí, 13. září



Vstávám a narozdíl od včerejšího lenošení musím vstávat brzo. Téměř závidím kocourovi, který se blaze pouze posunul víc na uvolněné a zahřáté místo, odkud jsem právě vstal, zatímco se připravuji na můj v podstatě první školní den. A hned začne se plaváním. Milé. "Mrzáku," zakroutím nad ním hlavou a hledím si, abych se první hodinu nezpozdil.
S plavkami jak řečeno pod hábitem usadím se u snídaně a rozhlédnu se, kdo tu se mnou sedí.

"Dobré ráno," popřeju ostatním u stolu, a s hrnkem melty a s croissantem máslem mazaným přemítám, jaký dnešek vlastně bude. Věnuji drobný úsměv pobledlé Helen, ale po krátkém zvážení se rozhodnu z ní důvod její nálady před ostatními netahat.
Přitáhnu k sobě místo toho jeden výtisk novin a zamyšleně se zaberu do novinek.

 
Maureen Rott - 23. března 2017 15:39
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Doučování soubojů

Profesor Lupin, všichni zúčastnění


6. září
Pondělí
19:30



Jakmile byl čas a před dveřmi Lupinova kabinetu se nás sešlo dostatek, zaklepu na jeho dveře, jak mi bylo nakázáno. Pro jistotu ale okamžitě zacouvám do zadních řad, protože mám svůj trapas ještě stále živě před očima a úplně se mi nechce se mu moc ukazovat v zorném poli.
Následuji jej společně se skupinkou, kde bohužel nebyl jediný Mrzimorský student mimo mě a pak pozorně poslouchám jeho slova, stejně jako poctivě sleduji jeho příkladu. Byla jsem nervózní, že musím takhle na veřejnosti kouzlit, přičemž každý moc dobře ví, jak na tom s praktickou stránkou jsem. Zařadím se až na konec řady, jako kdybych tomu snad mohla uniknout, ale nakonec přeci jenom vezmu rozum do hrsti. Jsem tu přeci proto, abych se procvičila a zlepšila, takže prakticky vzato čím horší to dneska bude, tím lepší to bude potom. Opět jedna myšlenka z toho geniálního soudku, já vím. Když nakonec přeci jenom dojde i na mě, odhodlaně se postavím proti figuríně.
“Expeliarmus!“ (59%) Hůlka se figuríně zakvedlá, ale nespadne. Inu, alespoň se pohnula, což beru jako malé vítězství pro svou osobu. Nebyl to zase takový trapas, jak jsem si původně představovala a proto odcházím od figuríny s jemným úsměvem na rtech. Nakonec se alespoň trochu té píle vyplatilo a ani třesoucí se ruce mě tentokrát nezastaví, cha!
Postavím se proti komukoliv, kdo na mě zbyde a navzájem si procvičujeme kouzlo. Někdy úspěšněji než jindy. O tom hold trénink je, nejdůležitější je potom stejně ta chvíle, kdy na tom bude opravdu záležet. Každopádně jsem si postupem času začínala osvojovat přesný pohyb rukou, který i přes mé malé příkoří spolehlivě fungoval.
“Mdloby na tebe!“ (28%) Inu, s novými kouzly byl vždycky kříž a proto se figurína pod náporem vyslaným z mé hůlky pouze jemňouce zakynklá. Opět beru jako úspěch, že se alespoň pohnula, a proto má nálada stále zůstává v dobrém rozpoložení.
Padání na zem byla moje specialita, proto si z pár modřin od vzájemného procvičování mdlob skutečně nic nedělám. Naopak, konečně k nim mám taky nějakou superhrdinskou historku, kdy jsem čelila šíleně silnému kouzlu, ale nakonec si odnesla jenom tohle.
Hodina všeobecně mě děsně bavila. Profesor Lupin je hodný člověk, který má dostatek trpělivosti, aby na nás nezačal po chvíli ječet. Hudba z gramofonu byla příjemným zpestřením a celá hodina se nesla v tak odlehčeném duchu, že jsem úplně zapomněla na to, že bych vlastně měla být nervózní a strachovat se nad svými pohyby.
Příště rozhodně musím přemluvit ostatní, aby šli taky. Usmyslím si ke konci. Nejenom, že mi záleží na tom, aby se ubránili a byli v kouzlech co nejlepší, ale s nimi to rozhodně bude ještě o stupínek lepší zábava.
“Bylo to skvělý, tak nashle příště!“ S nadšením se rozloučím s profesorem a spokojeně odhopkám do společenské místnosti, kde po zbytek dne zvesela poskakuji kolem maličkého objevu Acai a s odhodláním vyprávím o lekci komukoliv, kdo je ochotný poslouchat a samozřejmě je verbuji na tu další.


Zbytek týdne

Acai, Fabian, Alex, Coraline, zmínění



Všeobecně skoro celý týden jsem strávila výlučně v přítomnosti Acai a jejího malého drobečka. Vzala jsem svůj slib ohledně pomoci velmi vážně a celé noci se s ní střídala a krmila tu maličkou sovičku, která rostla do krásy a síly. Byla radost to sledovat a zrovna tak být svědkem sílícího pouta mezi těmi dvěma. Připadala jsem si pak jako část rodiny, či co já vím, prostě to bylo pěkný.
Úterní večer byl v alkoholovém opojení, kterého jsem se však účastnila jenom podrobnu. Vzhledem ke svým zkušenostem z minulosti si dávám na tu jedovatou tekutinu skutečně velký pozor. Nicméně byla legrace pozorovat ztřískané spolužáky, jak se snaží vyjádřit a jazyk se jim přitom plete takovým způsobem, že z toho nakonec vzniká jenom žvatlání připomínající mluvící batole.
Středa byla poslem dobrých zpráv, neboť Alex přišel od mamči dopis s tím, že Coraline byla propuštěná z nemocnice. Udělalo mi to hroznou radost. Už aby zase byla tady s námi a polemizovala o jednorožcích, protože mi už snad začali fakt chybět a to jsem je nikdy nijak zvlášť ráda neměla. Vím, že si toho určitě hodně prožila a že asi měla co dělat, aby se srovnala s tím, co přišlo, nicméně na nic z toho se jí ani ptát nehodlám. Když bude chtít, svěří se sama a já bych hrozně chtěla, aby se zase usmála a pronesla nějaké bláznivé teorie ohledně hledání jednorožců. A taky už chci v ložnici. Mr. Sweetieho, nebo Kim za chvíli umačkám! Takže milá Cor, už ať jsi tady!
Jakmile se sovička dostala do stavu, kdy už zvesela hopkala na pohovce a člověk se ji nemusel bát nechat chvilku bez dozoru, rozhodly jsme se ve čtvrtek s Acai pro návštěvu knihovny. Jakože i předtím jsme si do společenky nosily knihy, ale spíš aby to vypadalo, než že bychom se tomu nějak významně věnovaly. Nejdřív jsem předpokládala, že vypracuji úkoly a dám je pak Acai opsat, zatímco ona si bude něco pročítat nebo tak. O to víc mi lítalo obočí k nebesům, když dokonce dokončila pergament o bubácích o celou hodinu dřív než já. Možná mě to trochu štvalo, Acai se najednou stala tak soběstačnou a tvrdě dřící, že už asi mou pomoc jenom tak potřebovat nebude a to mi trochu vadilo. Ostatně nikdo z Mrzimoráčků se o moje úkoly moc nezajímal, raději si je sehnali od Havraspárských. Jsem snad vzduch?! Mám vypracované úkoly a chci, abyste si je opsali sakra, tak směle do toho! Možná zkusím používat aspoň propisku s třpytivou náplní, to by mohlo nalákat Nairu.
Když nakonec ale uznám, že fakt neskutečně škrábu a vlastně se jim nedivím, obdivuji Acainu odhodlanost sekat latinu. Seděly jsme v knihovně až do večeře a po vypracování veškerých potřebných úkolů jsme si prostě povídaly. Svěřila jsem se jí se svou obavou, naťukla jsem i trochu téma rodiny, ale k tomu se nijak zvlášť nevyjadřovala. Každopádně to bylo milé posezení a já jsem se po tomhle dni potácela v nejistotě, koho podporovat na místo prefekta víc. Ať to prostě dělají všichni, co chtějí a basta!
Pátek pak byl v duchu dokončujících prací do školy, procvičení kouzel a lítání kolem sovičky. Nic nového pod sluncem, vlastně to byl celkem monotónní týden. Odpoledne jsem vytáhla knihu a začetla se do životopisného románu, kde byl hlavní hrdinou Klaus Fuchs, který se podílel na výrobě první Americké atomové bomby a zároveň byl Sovětským špionem.
V sobotu, když se tvořil krásný Coralinin portrét jsem jenom obcházelo to veledílo a nakukovala. Ovšem jakmile jsem se přiblížila moc blízko, každý ječel, ať okamžitě ustoupím. Jasně, jsem nemehlo a zakopnu, skopnu, roztrousím, vyleju, a spoustu dalších skoro cokoliv, ale ten křik teda třeba nebyl! I tak jsem se musela neustále motat kolem a obdivovat ostatní, jak nadaní vlastně jsou a připadat si přitom skutečně neužitečně.
Celý den se ale nesl spíše v pochmurném duchu. Mé obavy pramenící z velké vichřice a silného lijáku venku mě nutily si neustále nervózně poposedávat a vlasy mi přitom elektrizovaly takovým stylem, že jsem měla v polovině dne pocit, že je fakt ušmiknu.
Až večer se vyjasnil, když mi přišla pozvánka od Alex. S nadšením se vydám do společenky a vezmu s sebou přitom poslední sladkosti, které jsem si z domova přivezla a všechny je přitom s úsměvem rozdám. Alex jsem objetí s radostí opětovala, po týdnu s nekontaktní Acai jsem měla téměř objímací absťák.
Zatímco Alex ze sebe udělala elfku po vyprávění o Tolkienovi a jeho dílech, kterých jsem se nadšeně účastnila, sesedla jsem si s Acai, která se mi v lehkém deliriu vinou alkoholových nápojů svěří k tématu, které jsem nakousla ve čtvrtek. Její upřímnost mě překvapila, připadala mi vždycky jako ten člověk, který nikdy nic neřekne, že by si raději ukousla ruku a přitom mě to natolik potěšilo, že jsem ji málem i objala, ale nakonec se přeci jenom zastavila.
Neděle byla pak hezkým zakončením, kdy mě Fab pozval do Prasinek. Normálně se nenechám, protože rozhodně nepotřebuji, aby za mě moji přátelé něco platili, ale když to shodil na poděkování za mou pondělní pomoc, nemohla jsem jinak.
Navíc jsem se o něj trochu strachovala, jeho obličej ještě stále nesl stopy barevných modřin, ale ať jsem na něj šla z jakékoliv strany, zarytě mlčel. Věděla jsem i o nemluvnosti mezi sourozenci a samozřejmě i o občas smutné Acai. Záměrně jsem se ale tomuhle tématu vyhýbala. Hrozně ráda bych Jordyn věřila a moc bych jí to přála. Jenže Núbijská princezna už doplatila a samozřejmě nás všechny děsí, že ona bude další. Spíš než vůči Jordyn mě to mrzelo vůči Acai. Pro tu rozhodně nemohlo být tohle celé příjemné a koukat na svou kamarádku, jak se řítí do stejné pasti, byla taková blbá tečka na závěr.
Každopádně nad moučníkem napěchovaným zmrzlinou se nemůže mluvit o ničem nepříjemném a tak jsem se tomuto tématu vyhýbala, jak to jenom šlo. Jinak to bylo moc milé odpoledne v příjemné společnosti, s milým chlapcem… a tak.

Hlavní síň

Fabian, Alex


13. září
Pondělí



S jemným úsměvem na rtech přicházím ke stolu Mrzimorských zrovna ve chvíli, kdy Alex vypráví o předešlých drbech ohledně její osoby. Pobaveně nad tím zakoulím očima. Lidé si navymýšlejí spoustu kravin, když se nudí a nemají do čeho píchnout. “Dobré ráno.“ Popřeji vesele a posadím se vedle Faba, kterému se pomalu obličej navracel do normálního odstínu pleti.
Když zpozoruji noviny před sebou, kde na titulní stránce sedí onen Smrtijed, pobouřeně je obrátím obrázkem dolů a zakryji tak i zbytek. Nechci o tom ani slyšet, konečně jsem se vyhrabala z toho smutného kolotoče a teď bych si to zase měla připomínat, děkuju, nechci.
Zrovna tak drby mi jdou jedním uchem tam a druhým ven, i když mě lehce překvapuje, že moje chudoba už není v módě. Celých pět let se to totiž zdálo jako horké téma a to jak v létě, tak v zimě, ve dne v noci. Ono to asi musí být pro některé hrozně fascinující, řešit životy ostatních.
“Hlavně se moc nepřecpěte, nebo vás to potáhne dolů.“ Pobaveně se na oba zaculím a sáhnu přitom po quichi s brokolicí a sýrem. Jak to sakra ti skřítci dělají, že je tu všechno vždycky tak strašně dobrý?
Osobně se na další hodinu těším. I když vystavování se v plavkách nepatří zrovna mezi moje silné stránky, protože to bych nejdřív potřebovala mít co vystavovat, pořád to mohla být zábava a hlavně plavání mě bavilo. Zrovna tak jsem si u něj nemohla nic moc udělat, což se o ostatních sportech úplně říct nedá.
Nemít taky jednou odřená kolena a lokty od pádů bude určitě vítanou změnou a třeba i Hoochová nade mnou dneska neprotočí oči, rozhodně by to bylo poprvé.
“Kam myslíte, že půjdeme? Byla by fakt legrace, kdybychom šli plavat do jezera, nemyslíte? Být otužilcem je prý hrozně zdravý, ale brrr! To bych asi nedala.“ Se smíchem ukusuju ze slaného koláče a zasypávám přitom prozatím pouze své dva kolegy otázkami, nedovolujíc jim se soustředit na noviny.

 
Alexandra Scottmayers ♔ - 22. března 2017 23:18
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Akčný týždeň

6-13. September


spomenutý sú hlavne všetci Bifľomorský pártyľudia, konkrétnejšie spomenutý posteľový radiátor Benji, naivná Jordy, zničený Fabian, SinSinSiník, stroj na domáce úlohy Felix a ktokoľvek kto sa obšmietne naokolo

Zatiaľ čo som zaradom objímala všetkých okolo stola, pričom pri Acai som nerobila výnimku, stískala som ju snáď najdlhšie zo všetkých, vlasy sa mi pozvoľna zmenili do teplých farebných odtieňov a neudržala som ani svoju tvár, ktorá dobrých 15 minút vyzerala úplne inak ako moja zvyčajná forma. Mohlo mi to byť v tom momente úplne jedno, keďže správa o Coralininom prebudení zabrala každé miestečko v mojom mozgu.


Pondelok,


Večer som sa už celkom upokojila, Achilles dostal ohromnú kopu sovích sušienok a list domov, aby mi mamča písala hneď ako bude vedieť niečo nové, a ja som v spoločenke narazila na Jordyn. V super nálade som si myslela, že ešte pomôžem kamoške, a tak som ju odchytila do kresiel pri ohni a po lopate jej povedala že Caylus pretiahol viacej vagín ako Ryan narozprával klebiet. V dobrej vôli som jej poradila, nech mu dá šťavnaté kopačky a pošle ho do riti a ona... ona sa normálne nahnevala. Keď začala rozprávať, ako by sme ju mali podporovať, a že Caylus sa zmenil, a mali by sme jej dať pokoj, a blablabla... v podstate mi povie že sme všetci tí idioti a oni dvaja sú super pár. Akonáhle povie, že ju nechcem podporiť, dosť hnusne na ňu vybehnem že je naivná keď si myslí, že Rokfortský šukací stroj by sa zriekol všetkých svojich kumbálových dobrodružstiev len kvôli nej. Nakoniec jej poviem, že ja ju podporujem v tom, aby zo seba nespravila jeho stodvadsiaty tretí zárez na posteli, ale že keď mi neverí, nech si to teda najskôr zažije. S tým odpochodujem do spŕch.


Utorok


Bohužiaľ pre mňa sa mi hádky neskončia ani na ďalší deň. V noci sa mi sníval dosť hnusný sen o Jackie, a tak som hneď zrána prišla do jedálne bez nálady, melancholická a omnoho vážnejšia, ako väčšinou bývam. Ráno som sa zobudila ako krátkovlasé, krpaté, vychudnuté klbko nešťastia, a ani po pretransformovaní do mojej podoby som nevyzerala dva krát šťastne. Hneď po raňajkách som narazila na Sin a zataihla som ju do prvej prázdnej učebne. Ak nás niekto videl vychádzať, Sin vyzerala nahnevane a čosi si mrmlala v rodnom jazyku a ja som vyšla za ňou zamračená, neodliepajúc pohľad od podlahy. Celý deň sme sa obchádzali a ak nás niekto zbadal pri sebe, tvárili sme sa, že sa nevidíme.
Možno práve pre tú kopu negatívnych emócií, ktoré som v sebe mala a potrebovala som sa ich zbaviť a uvoľniť sa, som večer znova siahla do svojich zásob s alkoholom. Ktokoľvek, kto sa zastavil v spoločenke, bol pozvaný na moje "malé priateľské posedenie", z ktorého sa vykľula hromadná hra rachotiacej sedmy. Čím viac sme boli opitý, tým viac výbuchov sa ozývalo a ku koncu nás jeden šiestak naučil, ako vyčarovať malé, v podstate neškodné, mierené ohňostroje z prútika, a tak sme vyzerali ako banda kominárov. Okolo druhej hodiny rannej ma chytilo čierne okno.

[font color=yellow]Streda

[/b][/center][/font]
Keď som sa ráno prebudila, bola som v posteli, v tričku, ktoré nepoznávam, s červenovlasou hlavou pritúlenou na Benjiho hrudi. Najskôr prekvapene zamrkám, potom len niečo zamrmlem a užívam si tú príjemnú záplavu tepla. Netuším, čo sa dialo v noci, ale tak nejak mi to je v polospánku jedno.
Keď sa pozobúdza celá chlapčenská izba, v ktorej som skončila, bezstarostne ich pozdravím zo žartu sa spýtam, či so mnou pôjdu do sprchy.
Z raňajok len odždibujem, kým zaberie môj vyprošťovací lektvar, a s pomaly sa čistiacou hlavou si premietam včerajšie udalosti, ktoré viedli k tej intoxikácii. V strede premýšľania ma vyruší sovia pošta a akonáhle sa Achilles znesie dole a roztrúsi všade sušienky, ktoré boli predtým na tácke na ktorej pristal, tak chmatám po liste. Druhý krát za týždeň sa ozve pri našom stole výskanie a ja už aj oznamujem všetkým v dosahu, že CorCor je prepustená z nemocnice. Okamžite sa môj merač nálady posunie do veľmi vysokých, plusových hodnôt a najradšej by som všetkých vybozkávala. Po chvíli sa mi na tvári usadí odhodlaný výraz, zo stola vylevitujem obrovský čokoládový perníkový koláč a vyberiem sa do izby. Tam prehrabem kufor skrz naskrz a keď konečne nájdem, čo som hľadala v malom vnútornom vačku, tak aj s koláčom zamierim znova von a keď ju nenájdem v sieni, pýtam sa po Sin Slizolinských. O hodinu už šťastne trkoceme a tlačíme do seba koláč, akoby sa žiadna hádka ani nestala.

Štvrtok


V štvrtok sa rozhodnem, že dosť bolo flákania, a keď narazím na Benjiho, tak mu oznámim že som mu na dnes zariadila stmeľovací tréning s jeho úžasnou spoluhráčkou. Vytiahnem ho hneď po raňajkách na ihrisko a až doobeda je nás možné vidieť tam, ako lietame aj s loptami vo vzduchu, pričom sa ani jeden nešetríme. Ak mal niekto chuť sa pridať, rozhodne som nepovedala nie. Na obed jem, akoby som tri dni hladovala a po obede ma prekvapí Felix, ktorý za mnou príde s nie tak nezvyčajnou žiadosťou. Chytím ho okolo ramien a začnem mu vysvetľovať, že by som veľmi rada splnila jeho žiadosť, ale pod tým návalom úloh neviem neviem, či stihnem niečo také vybavovať... Felix ako bystrá hlava rýchlo pochopí a obaja spokojný so kšeftom odchádzame s úsmevmi na perách. Neskôr v ten istý deň prídem do knižnice potichu s ruksakom, sadnem si pri Felixa a začítam sa do knihy o odchyte Kelpií, zatiaľ čo Felix vezme batoh s tým, že si musí odskočiť do spoločenky. O 15 minút sa vracia, a ja si ľahší a omnoho prázdnejší batoh preberám naspäť a s úsmevom odchádzam z knižnice von.

Piatok


Ráno sa zobudím až nadprirodzene energická, ako prvá z našej izby a hneď zamierim na skoré raňajky. Potom ma je možnosť zahliadnuť na pozemkoch, kde najskôr behám a potom sa hodnú chvíľu naťahujem. Asi sa mi na čerstvom vzduchu páči, lebo následne zamierim k stajniam, kde sa len maznám z konskými hlavami, trčiacimi z boxov. Po sprche a obede znova vyjdem von aj s metlou a skôr to vyzerá, že len pre radosť lietam a skúšam finty, ako by som nejak seriózne trénovala.
Večer zasadnem do kresla pri krbe a hrám sa s rastlinami, visiacimi zo stropu, pričom sa ich snažím presvedčiť, aby mi ískali vlasy, keď ku mne príde Fabian. O chvíľu už znášam z izby flašu červeného a počúvam, ako sa Fabian pobil s Caylusom (...Fab, mohol si tušiť že to bude dosť bolieť keď si sa do toho púšťal...) aj jeho obavy ohľadom Jordyn. Spomeniem, že som sa jej snažila nahnať rozum do hlavy, a tiež poviem, že jeho sestra má momentálne namiesto mozgu kopu zelenej vaty. V každom prípade ho nechám vyrozprávať sa do sýtosti a dokonca sa nám darí piť tak, aby to neskončilo nejakou katastrofou.

Sobota


Myšlienka usporiadať párty ako oslavu Coralininho uzdravenia a snáď skorého príchodu do školy, vo mne trčala už odkedy prišiel list od mamči, a počas celej soboty som plánovala. V polke dňa som od Felixa prevzala úlohy na celý týždeň, vďačne som mu postrapatila vlasy a objala ho a zmizla v našej spoločenke. Tam som nahnala všetkých ľudí, o ktorých som vedela že sú umelecky schopný a spolu sa im na starú plachtu podarilo vytvoriť nádherný Coralinin portrét aj s nápisom NÁŠ OBĽÚBENÝ JEDNOROŽEC, ktorý vyvesíme krížom cez spoločenku, aby ho bolo dobre vidieť od vchodu a plánujeme ho tam nechať, kým nepríde. Večer nanosím do spoločenky dobré dve tretiny mojich zvyšných tekutých zásob, pričom si dám mentálnu poznámku, aby som do budúceho víkendu dohodla s jedným zo svojich známostí objednávku do Rokvillu, nech sa dozásobím. Všetkým z fakulty, od štvrtého ročníka vyššie, prídu večer pozvánky, ktoré po otvorení príjemným hlasom oznámia "Doprav svoje ctený zadok do spoločenky, inak sa ráno zobudíš s napastovaným xichtom. Hudobné nástroje, sladkosti a príchod v kostýme bude odmeňovaný."
A seriózne, keď niekto splnil aspoň jednu z týchto troch podmienok, tak aj cez prípadné protesty som sa naňho hodila, objala ho a dala mu takú cmukaciu pusu na ústa. Chlapec, dievča, bezpohlavné monštrum, bolo mi to jedno. Hlavne, bola som medzi prvými čo začali piť.
Spolužiaci z muklovských rodín rozbehli debatu o Tolkienovi, a keď som sa spýtala, čo to je, ochotne mi to začali vysvetľovať. Kdesi vzadu v mysli som mala pocit, že som pri svojcih výletoch do muklovského sveta niečo také už počula alebo videla. Akonáhle sa dostanú do opisovania elfov, ja už v povznesenej nálade sa rozhodnem, že to presne chcem dnes byť. S pomocou šikovných Nairiných rúk mi na hlave pristane kvetovaná nádherná koruna a ja sa celá premením čo najbližšie k ich popisu. Keďže som bola v spoločenke, nemusela som dodržiavať tú šarádu čo po celej škole, a tak som šťastná zvyšok noci plnej hudby, občasného tanca a alkoholických hier strávila ako Elfská kráľovna smiechu a alkoholu, pričom osvietená novými vedomosťami sa každého druhého človeka pýtam kde je môj Legolas.

Nedeľa


Ráno ešte stále v tej istej podobe zažijem Dejavu z utorka, keď sa znova zobudím vedľa Bendžemina, tentokrát ale v dievčenskej spálni a s omnoho horšiou opicou. Takmer úplne vážne sa ho spýtam, či ma nemôže osprchovať, obliecť a skúsiť ma nakŕmiť bez toho, aby som to vyblinkala, a potom rovnaké otázky položím aj Acai. V podstate takmer celú nedeľu strávim v zúfalom zistení, že posledný krát som dopila celý svoj lektvar proti poopicovým stavom a že nie som schopná ničoho iného iba sa povaľovať po spoločenke a občasne vykríknuť Potrebujem objatie!

Pondelok


Po predošlom dni vyhladovaná na smrť teraz sedím v strede dlhého stola a chrúmem samotnú, do chrumkava opekanú slaninu. Asi tretí plný tanier. Vo voľnej ruke držím noviny, na sebe už športové veci, pod ktorými mám plavky a na pol ucha počúvam klebety.
Budem sa musieť spýtať Sin kde to tie noviny zobrali. Aj keď musím uznať, nech sú Cornigrumovci akýkoľvek snobi, majú štýl.
Nemôžem povedať že by som verila, že jej babka a Richardov dedko spolu naozaj niečo majú, ale ktovie? Možno prekvapia. V hlave si spravím mentálnu poznámku, aby som nezabudla ísť na tú novú pochúťku do medových labiek, a ideálne aby som tam zobrala Cor až sa vráti. Potom prebehnem článok o Jakarovi, ktorý vo mne viditeľne vzbudí záujem.
To by bolo povolanie pre mňa...Chodiť po svete a objavovať zázračné tvory! Alebo ešte ideálnejšie, lietať po svete a objavovať zázračné tvory!
Samozrejme sa zastavím aj v metlobalovej kolonke. Akoby som si tie najhoršie správy nechávala nakoniec. Trocha sa zachmúrim, keď sa predsa len dostanem k článku o smrťožrútovi, a začujem Fabiana. Dvihnem k nemu zrak.
Aj tak s tým smrťožrútom odtiaľto nič nespravíme....ale je pravda, že kedysi bývali s tými drbmi originálnejší. Pamätám si keď tvrdili, že v skutočnej podobe mám len štyri zuby a že ostatné zubné tkanivo sa mi nahromaždilo na konci chrbtice a mám tam malý chvostík.
Uškrniem sa a zachytávam ešte útržky klepov o Acainej vagíne, incestnej dvojke Chrabromilčanov, čo podľa mňa nemusí byť až tak ďaleko od pravdy, tí dvaja sú na sebe nalepený vkuse, a čo ma najviac pobavilo, o transgenderovom Tristanovi. Pri tejto klebete vyprsknem do tichého smiechu.

 
Helen Lynnerwood - 22. března 2017 20:32
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Shrnutí týdne

Richard, Alastor, Blagden, Hoochová, zmínění



Zbytek dne prostě plynul. Po Christinině hysterickém výstupu, kdy ukázala, že vlastně zase až tak vychovaná není a Alastorovi mrskla do obličeje několik ubrousků už se žádné další vzrůšo neudálo. Ostatně i tohle si mohla odpustit, nikdo na její výlevy není zvědavý. Ani jsem se nenamáhala přemýšlet, že by to snad mohlo mít nějaký hlubší podtext, nakonec mě ani nic takového nenapadlo.
Večer jsem se ještě domluvila s Blagdenem na dalším dni a při večeři zašla k Havraspárskému stolu a zdvořile se optala Alastora, jestli je již v pořádku. Odpověď byla jak jinak než kladná, proto jsem mu popřála dobrou chuť a usedla zase k tomu svému, tentokrát snad už bez návštěv a emotivní Christiny.
Pondělek se líně převalil na úterek a ten jsem společně se středou věnovala Blagdenovi. Zasvětila jsem jej do chodu školy, vysvětlila vše potřebné a provedla ho jak po pozemcích, tak po samotném hradu. Většinu času jsme pak strávili v knihovně, kde jsem se jej pokoušela uvést do učiva. Sama jsem využila tuhle situaci a společně s ním vypracovala veškeré úkoly, které byly zadány na příští týden. Pergamen o bubácích, pergamen o staroegyptském kouzelnictví a ve středu, jsme si pak ještě procvičili kouzla z přeměňování. Jelikož jsem nechodila na jediný kroužek, o úkolech, které se zadávají tam, jsem neměla ponětí. Ovšem alespoň jsem mu pomohla vybrat ty, kterých by se on sám chtěl účastnit.
Tímto bych úvod nováčka do školy prohlásila za úspěšný. Nutno dodat, že jsem se přitom dozvěděla pár pikantních záležitostí, které Blagden pronášel s takovou otevřeností, jako kdybychom se znali léta. Nemůžu však říct, že by čas strávený s ním byl nějak nepříjemný, právě naopak. Až se všichni přenesou přes fakt barevné pleti, poznají v něm milého a slušně vychovaného mladého muže. A pak je tu ta další věc. Inu.
Trocha hudby nám zpříjemnila středu, stejně jako má pozdější schůzka s Richardem v prefektských koupelnách. Jinak se neudálo nic zvláštního, mám takový pocit, že jsem zahlédla chlapce z Mrzimoru s barevnějším obličejem, než by bylo zdrávo, ale zase mě to neuchvátilo tolik, abych se po tom nějak pídila.
Ve čtvrtek jsem se rozhodla podpořit Blagdena a šla se podívat na poslední nábor do famfrpálových týmů. Calvin ztratil svou funkci, což bylo pro náš tým jenom přínosem a místo něj byl dosazen právě Blag. Neočekávám, že by snad mohl předvést horší výkony než první odražeč, proto v nynější chvíli může jenom překvapit. Navíc má ruce jako medvědí tlapiska, v nich bude síly na odrážení potlouků jistě víc než dost. Gratulace byly na místě.
Pátek byl v barvě zelené a to víc, než by si kdo přál vzhledem ke Calvinově nevolnosti. Když k tomu přidáme ještě ten nepříjemný zápach, člověk pak musel Richarda litovat, že jej musí doprovodit až na ošetřovnu a bát se přitom, aby nepozvracel ještě jeho. Zbytek dne byl spíš proflákaný. Vzhledem ke zvedající se vichřici nebylo ani úvahy chodit ven. Nakonec jsem se konečně odhodlala rozlepit tu naducanou obálku od matky a následně se sáhodlouze rozepisovat o svém každodenním programu tak, aby to i mou matku lačnící dozvědět se každou pitomost uchlácholilo. Popsané tři A4 dopisního papíru by snad mohly uspokojit i ji. Nechápu, co ji pořád tak hrozně bralo na té každotýdenní rutině. Rozhovoru o Noře a jejím zařazení do Mrzimoru jsme se záměrně vyhýbaly. Už teď se mě zmocňuje panika kdykoliv jenom pomyslím na to, až poprvé spočinou s otcem tváří v tvář. Tohle nemůže skončit hezky.
Zrovna tak jsem se pustila do odepisování Trevisovi, kde jsem tak trochu doufala, že alespoň jeho by mohl náš nynější celoškolní stav zajímat. Místo toho jsem si přečetla tak zmatený dopis, že až napočtvrté se mi z něj podařilo rozlouskat, že je u nich hezky a jeho kuchařka vaří pěkný blafy, což si jako dospělý člověk nenechá líbit a tak si šel zaplavat. Vskutku milé.
Pokusím se mu odpovědět na všechno, co v dopise byť jenom naznačoval a přidám k tomu pár poznatků o sobě. Popíšu mu současnou situaci, ve které se škola nachází, ale nepředpokládám, že by na to nějak zásadně reagoval. Alespoň někomu můžu napsat cokoliv se mi jenom zlíbí a vždycky budu mít jistotu, že se to nedostane dál a nebude se to hrotit jako třetí světová. Následně jsem byla nucena vydat se do té vichřice, abych Ronakovi předala obě obálky a dostatečně ho instruovala, nakonec jsem ale raději připsala matce, aby jej pak poslala za Trevisem. Měla jsem totiž celou dobu neochvějný pocit, že je mu úplně jedno, co mu říkám, a myslí si něco o červících, které od matky jisto jistě dostane. Zbytek dne už jsem po většinu času proseděla ve společenské místnosti, kde jsem si prohlížela časopisy. Nejnovější módní trendy, kde se vyjímalo jméno Ewing, byly samozřejmostí. Jenže toto příjmení se nevyjímalo jenom na potištěném papíře. Normálně jsem si ze školních drbů nic nedělala a rozhodně mě netížilo, že ze mě někdo udělal modlící se fanatičku. Nejsem samozřejmě ani nijak žárlivá. Ovšem jestli někdy zjistím, že je to pravda, nebo se dozvím o jakékoliv jiné dívce v Richardově okolí, nastoupí společenské represálie. Jinak ale samozřejmě nežárlím.
V sobotu jsem většinu dne věnovala Noře. Hned u snídaně si mě sama odchytla, což bych mohla brát jako poctu, protože jsem po zbytek času byla trapná nebo nesnesitelně otravná. Na rozdíl ode mě žádný dopis od matky nedostala, na otce jsem se jí ani ptát nehodlala. Mé lži o tom, jak jí pozdravují, mi nesežrala, i když jsem se snažila být opravdu přesvědčivá.
Místo toho jsme se raději převlékly do pohodlného úboru a po zbytek dne se věnovaly příjemnějším aktivitám v rytmu hudby ve volné učebně. Překvapivě až k večeru jí začínaly moje poznámky jako “Musíš držet hlavu výš, Noro.“ a “Propni tu nohu přeci!“ lézt na nervy. Každopádně bych tenhle víkendový den shrnula jako milý čas strávený se svou mladší sestrou, která si o mně výjimečně myslela i něco dobrého a dokonce žila v přesvědčení, že jsem v něčem lepší než ona sama a mohu jí své zkušenosti předat.
Neděla byla ze všech nejkrásnější. Ne však proto, že by se vyjasnilo počasí, ale protože jsem se vydala do Prasinek s Richardem. Několik hodin příjemně strávených po boku milého mladého a zatraceně pěkného gentlemana by udělalo radost každému dívčímu srdci a mě by to snad i vydrželo do dnešního rána, kdybych si nevšimla upozornění od Hoochové na nástěnce.
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali, chvilku jsem jenom stála na místě a pročítala si ta slova pořád dokola. Nebyl čas promýšlet nějaké důkladné výmluvy, a proto jsem šla rovnou za profesorkou a prostě kápla božskou, nakonec to bylo to nejméně konfliktní řešení. Zdála se, že to přijala s klidem, což mě trochu uklidnilo, ale to nic neměnilo na tom, že jsem se hodiny musela účastnit tak jako tak. A to ve mně zanechalo neklid, který ani přes noc nezmizel.


Společenská místnost => Hlavní síň

Nikdo konkrétní

13. září
Pondělí



Plavky, které obepínaly mou postavu pod každodenní uniformou, mi neustále připomínaly fakt, že za chvíli budeme muset dělat něco, z čeho mě chytá panická hrůza. Jenom představa, jak mě něco táhne pod hladinu, mi vyvolávala mrazivé chvění v páteři. Nechci tam. Opravdu strašně moc ráda bych se toho všeho neúčastnila, ale Hoochová byla neoblomná, i když jsem na ní zkusila všechny zbraně, které mě jenom napadly.
Aby toho nebylo málo, musím se psychicky obrnit před blbými kecy svých spolužáků. Ne, že by tohle zrovna byl můj nynější problém, ale všichni moc dobře víme, že je tu spoustu nevybíravých jedinců, kteří nevědí, kdy je vhodné zdvořile mlčet. Protože samotné slovo zdvořilost v jejich slovníku neexistuje.
S takovými černými myšlenkami, které mě obklopovaly a tvořily kolem mě nepřívětivou auru, se nakonec sama vydám na snídani. Nebudu čekat na Richarda ve společenské místnosti, který je zdatným plavcem a na následující hodinu se jistě těší. Nechci o tom ani slyšet.
Dojdu do Síně jako první ze Zmijozelských a tak se v tichosti posadím k prázdnému stolu a chvíli jenom bezduše civím do výběru jídla, kdy mám opět pocit, že mi dochází kyslík. Zatřesu hlavou ze strany na stranu, snažíc se vyhnat veškeré pochybnosti a hrábnu po ovocném salátu. Na něco těžšího teď stejně nemám žaludek. Zamíchám si lžičkou mátový čaj s trochou citronové šťávy, kterého decentně upiju.
Nakonec raději hrábnu po novinách, protože sedět jenom se svými myšlenkami nebylo zrovna povzbudivé. Ne, že by to byla moje každoranní radost, většinou mě zrovna noviny dvakrát nebraly. Znáte to, moc písmenek tvořící nezáživný text a málo pěkných obrázků.
Stránku s fotkou smrtijeda ledabyle obrátím. Věřím, že tady jsme všichni více než v bezpečí a že jej stejně brzy chytí. Raději se začtu do článku ohledně vzácného objevu, který je mi mnohem přívětivější. Prohlížím si exotického tvora a snažím se přitom zapomenout na to, co nás za chvíli čeká, přičemž se vybíravě vrtám v kouskách ovoce.


 
Christian Dragon - 22. března 2017 19:08
hpkopie2096.jpg

Dlouhých 7 dní bez výuky

Děsivý oběd s Blackovými
dvojčata Blackovy, okrajově ostatní

Minulost
Pondělí
6. 9.
čas oběda


K našemu zvláštnímu obědu plnému chlupatých nožiček se přidají i naše další nebelvírské dvojčata.
"Jak tak o to m uvažuji naše kolej má nějak moc dvojčat."
"Ahojte."
Kývnu na ně na pozdrav a trošku nejistě oba sleduji. Thomas je prostě čuně. Raději se nedívám, co to do sebe vše cpe a věnuji se tomu, co mi ti dva říkají a mají na srdci. Lehce se zamračím, když zmíní dvojrande a pak své nechutné myšlenky dál rozvíjí a Diana mu samozřejmě přizvukuje. Vůbec se za ty roky nezměnili. Lehce si povzdechnu a vážně se na oba podívám.
"Nic proti tobě ale bez toho dvojrande se obejdu a vám dvěma chlípníkům svojí ségru půjčovat rozhodně nebudu. Ostatně sama má dost rozumu, aby vás nebrala vážně. A ne nic s ní nemám, což u vás člověk občas pochybuje."
Zavrtím hlavou. Jak budu zvládat individua, jako jsou tihle, pokud se stanu prefektem to opravdu nevím.
"Vy to nevíte?......Ah...vy jste tu nebyli no nic.....Panuje tu taková nálada, protože včera byly napadeny dvě bradavické studentky. Cor je u Svatého Munguse a dávaj jí dokupy. Ale Jackie..."
Ztiším hlas a zavrtím smutně hlavou.
"Dneska byl pohřeb."
Zašeptám a cítím, jak se ke mě opět stahují zlé myšlenky, které má spolužačka předtím rozehnala.
"Prý to byl nějaký smrtijed, ale víc nám nikdo zatím neřekl, ani jestli znají jeho totožnost....ymmm omluvte mě, nějak už mě přešel hlas."
Pokusím se pousmát a rozloučím se se spolužáky a zamířím na kolej.

Doučování soubojů
Profesor Lupin a všichni přítomní

Minulost
Pondělí
6.9.
po půl 6 večerní


Před půl 6 jsem se dostavil ke kabinetu Profsora Lupina, mezi spolužáky se rychle totiž rozšířilo, že bude pořádat doučování soubojů a já cítil nesmírnou potřebu naučit se lépe bránit před tím, co se nám může přihodit.
Nečekal jsem však, že nás tu bude tolik ze všech kolejí. Ale alespoň je vidět, že smýšlíme podobně. Trpělivě si vyslechnu slova našeho profesora a následuji ostatní, když se přesouváme do učebny. Jsem docela zvědav, co nás dnes bude učit pokud něco.
Dočkám se dříve, než jsem čekal. Chápu, že někoho nudí řeši okolo, ale já je beru, jako nutné zlo a navíc není to Studentojed.
"Takže dnes procvičujeme útočná kouzla....škoda, že má hůlka je spíše zaměřená na ta obranná."
Chmury a obavy zaženu jakmile začne trénink Expeliarmusu proti figurýně a pak mezi studenty.
"Expeliarmus (35%)!"
Stále mi kouzlení moc dneska nejde. Je to...jako bych měl v sobě blok, nebo já nevím, ale prostě tohle je děs. Samozřejmě, že se mi nepodaří figurýnu odzbrojit.
Ale jak tak trénink pokračuje a gramofón hraje uvolním se a do značné míry se mi začne dařit v soubojích se spolužáky na koleji a ročníku nezáležeje. (91% na další Expeliarmy)
Jsem rád, že pozoruji zlepšení a zvedne mi to náladu. Možná je to i tím, že s pár spolužáky jsem chvilku probíral, jakou techniku na sesílání kouzla mají oni, že se jim daří a pak tomu přizpůsobil vlastní.
"Mdloby na tebe! (10%)
Nové kouzlo mi však opět nejde. Sotva se z hůlky zableskne, ale účinnek žádný bude to chtít více tréninku na to to, zvládnout a tak i v soubojích se spolužáky dostávám docela na frak. Sice se mi občasně zadaří, ale není to takové, jaké bych si přál.
Na konci doučování jsem sice relativně spokojený se svým výsledkem, velmi spokojený s náplní hodiny a nespokojený s tím, kolik budu mít po těch pádech modřin, ale shledávám to jako docela příjemné zakončení dne.....ještě že máme týden na to dát se dopořádku. I tak se však těším na další hodinu.

Letem světem týdnem
Nikdo konkrétní

Minulost
7 dní



Jak popsat celý ten týden bez výuky? No po tom, co odezněla špatná nálada a vše se vrátilo relativně do normálu mi přišlo najednou, že je vlastně v Bradavicích bez výuky nuda. Všude se valily jen samé drby. Studenti dělali neplechy. Filch stále jen nadával a uklízel. A prostě bylo to takové prázdné. Čas jsme mohli trávit maximálně tak tréninkem famfrpálu, když bylo zrovna hezky, procházkami po pozemcích, dlouhými rozpravami a kouzelnickými šachami na koleji...(stále nechápu, jak může být Ron tak dobrej, hrál jsem s ním asi 8x po sobě a vždy vyhrál). A nebo prostě lenošit.
Já dělal střídavě od každého něco a děkoval v duchu skřítkům za to, že se poučili a už nás nemučili tak děsivou kuchyní, jako v pondělí. Nevím, jestli se je někdo pokusil otrávit jedem na krysy, že je přešly tyhle nápady, ale ať to bylo jakkoli díky za to.
Když se zase začal blíži termín výuky dohnal jsem si vše, co bylo třeba. Nerad bych, aby naše kolej přišla kvůli mě o body. Bylo třeba se segrou zatnout zuby a udělat úkoly a připravit se na hodiny.
Nemůžu taky říct, že by mi hlavou nelítaly myšlenky ohledně událostí s úmrtím Jackie, ale spíše, co se holek týče. Vrtalo mi hlavou mnohé.....můj rozhovor s Erikou a pak Angelou....též setkání na stráni s Annou.....ani s jednou jsem od té doby vlastně nijak moc nemluvil. Všechno to bylo tak zvláštní....

Snídaně v Hlavní síni
všichn přítomní, nebelvírští zvláště

Přítomnost
Pondělí
13. 9.
8:45


Čerstvá teplá snídaně, to je moc fajn zvláště, když je venku dneska docela chladno. Měl jsem fakt velké nutkání sebou vzít na snídani svého Arwina, aby mi dělal topení pod tričkem, ale nakonec jsem si to rozmyslel.
Plavky už mám na sobě, do koleje se už vracet nehodlám, takže snídám v cvičebním úboru a v duchu se trochu děsím toho, co si pro nás profesorka připravila. To, že máme mít plavky nevěstí nic dobrého. Navíc v takové kose.
Při jídle upíjím horké kakao a když přiletí pošta začtu se do novin a jednotlivých novinek v nich.
"Tak konečně ví, kdo to udělal.....strašné snad ho brzo chytí....měli by ho popravit."
Zamračím se a raději přejdu na jiné zprávy. Staré rány jsou stále příliš čerstvé.
Další články byly však o poznání příjemnější zvláště ten o nově nalezeném vyhynulém druhu kouzelného tvora.
"Snad je to pravda......ale no tak Norové jeli na dopingu? To snad ne...."
Mlasknu nespokojeně a odložím noviny. Drby, které vládnou opět síni raději moc neposlouchám a hlídám si čas, abych nezmeškal po týdnu naší první hodinu.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.82052707672119 sekund

na začátek stránky