Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Coraline Spencer - 21. března 2017 13:15
64434877.jpg

13.září - pondělí



NÁDRAŽÍ PRASINKY -> POZEMKY -> VSTUPNÍ SÍŇ -> MRZIMORSKÁ DÍVČÍ LOŽNICE -> 1. PATRO - PŘED DVEŘMI PROFESORKY MCGONAGALLOVÉ

Hagrid, profesorka McGonagallová

Vystoupím z vlaku na nádraží v Prasinkách celá rozlámaná po docela dlouhé cestě. Musela jsem vyrazit už hodně brzy ráno. V jedné ruce mám kufr a v druhé držím Mr. Sweetieho. Jsem docela nervózní a trochu se klepu. Je docela zima a trochu fouká. Už abych byla na hradě.

Těšila jsem se sem, i když čas strávený s malinkou sestřičkou byl k nezaplacení. To obskakování rodičů doma už ale začínalo být někdy v pátek docela nesnesitelné a já se chtěla vrátit zpátky mezi kamarády – a to mě ještě málem rodiče nikam nepustili. Stálo mě to dost přesvědčování. Asi se báli, že se mi něco zase přihodí.

Moc se jim nedivím, tuhle celou situaci snáším pořád docela špatně, za ten týden "volna" jsem toho moc nenaspala, pořád jsem měla před očima Jackie, ale věděla jsem, že se vrátit prostě musím, život bez kamarádů ve škole bych si nedovedla představit. Jenže na druhou stranu netuším, jak budou všichni reagovat, až se tu zjevím. Nejradši bych se jim všem nejdřív vyhnula, určitě budou okolo mě skákat a vyptávat se.

Je čtvrt na devět a všichni nejspíš snídají. Já už mám taky docela hlad, ale nejdřív stejně budu muset vyřídit pár věcí. Musím k zástupkyni, profesorce McGonagallové, abych se ohlásila, že jsem v pořádku dojela. Nejdřív si ale musím odložit věci a Mr. Sweetieho do ložnice. Budu doufat, že tam na mě nevybafne někdo známý.

Na nádraží mě čeká bradavický klíčník Hagrid a doprovodí mě do hradu. U vstupní brány se se mnou rozloučí a odchází směrem ke stájím.

Rozhlédnu se kolem. Samozřejmě se tu nic nezměnilo. Jak by taky mohlo, zase tak moc času neuběhlo. Zhluboka se nadechnu, opřu se do velkých křídel dveří a vstoupím.

Nedaleko je slyšel hluk hlasů a cinkání. To bude jistě z Velké sině. Všichni, doufejme, sedí a ládují se snídaní. V břiše mi zakručí, ale nevydám se tam. Hned zamířím do suterérnu a rovnou do mrzimorské společenky, která je, jak se zdá, úplně vylidněná. Maličko se pousměju, hladovci jedni.

V dívčí ložnici naštěstí nikdo není. Odložím kufr pod postel a Mr. Sweetieho na ní. I on se zdá potěšený, že je zase tady. Ani se moc nerozhlížím a zamířím do prvního patra, kde má kabinet zástupkyně ředitele. Chvilku otálím před dveřmi, ale nakonec zaťukám a vyčkávám.
 
Fabian Byrd - 20. března 2017 21:31
nnn5536.jpg

13. září


Shrnutí předešlého týdne --> Současnost v hlavní síni



Všichni označení, dále nikdo konkrétní



Zbytek pondělního dne jsem trávil spíše odpočinkově. Po příchodu na kolej jsme s Mau zkontrolovali Acainu sovičku a pak si ve společence povídali tak dlouho, dokud se z oběda nezačali vracet první spolužáci. Všichni měli podezřele dobrou náladu, což bylo k předešlým událostem poněkud zvláštní, ale příčinu jejich veselí mi naštěstí velmi rychle objasnili. Alexin výr se vrátil z nemocnice s dopisem, ve kterém stálo, že se Coraline probrala z bezvědomí. Po fyzické stránce se zdála být v pořádku, tudíž nebyla v ohrožení života. Tohle byl přesně ten druh zprávy, kterou jsem potřeboval slyšet. Rázem jsem se cítil mnohem lépe.
Následujících pár hodin jsem ležel v posteli a bojoval s neutuchající kocovinou. Byly to neskutečná muka, během kterých mi dělala společnost Kimi, stočená do klubíčka vedle mé hlavy. Tentokrát nedělala žádné lumpárny, jen tiše předla a tiskla se ke mně tak dlouho, dokud jsme oba neusnuli. Probudil jsem se necelou půlhodinu před večeří, na kterou jsem se po menším váhání nakonec dostavil. Neprohloupil jsem. Nabídka jídla byla na rozdíl od oběda mnohem přijatelnější a výborný kuřecí vývar zmírnil můj bolehlav.
Takové bylo pondělí. Úterý začalo na první pohled nevinně a skončilo katastrofou. Dopoledne nebylo ničím zvláštní. Splnil jsem svůj slib a jako první zašel za profesorkou Kearney, ucházet se o pozici prefekta. Jakmile byl pohovor v kabinetě za mnou, odebral jsem se s Noelle do knihovny, kde jsme vypracovávali pergameny o bubácích a staroegyptském kouzelnictví. Nebýt její pomoci, dělal bych úkoly do večera a to kdo ví jestli… Nakonec jsme společně zopakovali kouzla na přeměňování, které jsem nepřekvapivě zapomněl hned, co jsme z knihovny odešli. To ale nebylo to nejhorší. Pravé problémy nastaly až během oběda, kde jsem se dozvěděl, že se má povedená sestřička zapletla s největším děvkařem na škole. Původně jsem tomu nechtěl věřit a myslel si, že se jedná o nějaký hloupý žert, jenže když mi sama Jordyn potvrdila, jak moc je do Cayluse zamilovaná, měl jsem co dělat, abych nedostal infarkt. Nepomohla ani promluva do duše, během které jsem se jí snažil, leč marně, přivést k rozumu. Vyslechl jsem si akorát to, jak strašný a nepřejícný bratr jsem, protože on přeci miluje celým svým srdcem a já jsem ten vůl, co tohle nikdy nemůže pochopit.
Od té doby jsme spolu s Jordyn nepromluvili ani slovo. Byla naštvaná a odmítala uznat, že si o ní dělám starosti. Aby toho nebylo málo, ještě tentýž večer jsem na objekt jejího zájmu narazil v umývárnách. Jen co jsem otevřel dveře, spatřil jsem ho nakrucovat se před zrcadlem. Se skoro až narcistickým zaujetím zkoumal svůj odraz, na který se přiblble usmíval od ucha k uchu. Prvních pár sekund jsem na něj jen nevěřícně zíral. Takové chování pro mě bylo nepochopitelné, zvlášť když jsem procházení kolem zrcadel považoval za nepříjemnou, skoro až stresující záležitost. Nikdy jsem v nich totiž neviděl nic, co by se mi líbilo, nebo na co bych byl pyšný. Tenhle kluk s tím ale viditelně žádný problém neměl, což dokazovaly jeho upřené pohledy na sebe samého. Kam to sakra dala sestra oči? Do tohohle šaška se vážně zamilovala?
Jen co mou přítomnost Caylus zaregistroval, úsměv mu z tváře zmizel. Dlouho jsem nečekal a dal mu jasně najevo, co si o jeho „vztahu“ s Jordyn myslím. Varoval jsem ho, aby od ní dal ruce pryč, jenže sukničkáři se taková představa ani trochu nelíbila. Slovní potyčka se rychlostí blesku změnila na rvačku, během které jsem si uvědomil, že pokud něco opravdu neumím, tak dát pořádnou ránu. Zato já jich schytal hned několik. Nejspíš nebyl nejlepší nápad ho nazvat zkaženým děvkařem, který myslí jen na to, jak se dostat mojí sestře pod kalhotky, bohužel mi to došlo až ve chvíli, kdy jsem měl roztržený ret a kůže pod pravým okem hrála všemi barvami. To, co se stalo za dveřmi umýváren jsem si každopádně nechal pro sebe a na otázky, co to mám s obličejem všem odpovídal stejnou větou: ,,Spadl sem ze schodů." Říct pravdu by bylo příliš těžké a tak jsem se o to ani nepokoušel. Nejen, že by naše kolej mohla přijít o body, protože to já toho blba vyprovokoval, ale nechtěl jsem, aby se tahle událost dostala ke kolejní vedoucí a ovlivnila mé šance na prefektování.
Další dny jsem z koleje odcházel jen v případě nejvyšší nutnosti. Nepřišel jsem se podívat ani na famfrpálový nábor, přestože se na něm údajně dělo spoustu zajímavých věcí. Se sestrou jsem pořád nemluvil a tak jsem svůj volný čas trávil, jak se dalo. Konečně jsem dočetl knížku, kterou jsem měl rozečtenou od prázdnin, poslal pár dopisů domů a taky začal učit Kimi na kočkolit. Světe div se, po pár pokusech na něj šla bez odmlouvání sama a mně tím, stejně tak Isaacovi, spadl obrovský kámen ze srdce.
V pátek jsem izolaci od ostatních nevydržel a svěřil se ve společence Alex. Nad sklenkou vína jsem jí řekl o všem. O tom, jak moc mě Jordyn trápí i o tom, jak jsem se popral s Caylusem. Mé starosti se tím sice nevyřešily, ale na duši mi bylo hned tak nějak lépe. Dusit v sobě něco takového vážně nejde moc dlouho.
Sobotní den jsem chtěl využít k návštěvě Prasinek, jenže počasí nám příliš nepřálo a tak jsem své plány přesunul na neděli. Pozval jsem Maureen do Medového ráje, kde jsem za ní zaplatil zákusek s velkou porcí zmrzliny. Celou dobu jsme si přitom povídali a má chmurná nálada z předešlých dní se začala pomalu měnit k lepšímu.
A pak nastalo pondělí. Konečně nás čekal běžný školní den, který měl začít tělocvikem. Poslušně jsem si tedy pod oblečení navlékl plavky a vydal se do velké síně, kde bylo již tradičně živo. Hlavním důvodem toho všeho povyku byly noviny ležící na stole, které mě při pouhém pohledu na titulní stránku nemálo vyděsí. ,,Oni ho pořád ještě nechytili?" zamumlám si spíš pro sebe a znepokojeně pohlédnu na fotografii muže, jenž byl zodpovědný za smrt naší kamarádky. Koukalo mu to z očí. Ta zloba. Vyšinutost. Krutost. Už od pohledu vypadal jako nelítostný zabiják. ,,Jak se můžou chovat tak bezstarostně, když je ten šmejd pořád na svobodě?" Nevěřícně sjedu pohledem ostatní spolužáky, kteří mezi sebou žhavě diskutují a jako obvykle pomlouvají. Když tak poslouchám tu várku nesmyslů, začínám silně litovat toho, že jsem si nevzal špunty do uší.
 
Duch Bradavic - 20. března 2017 19:32
fsfsdcv3855.jpeg

O týden později...


13. září, pondělí - hlavní síň, 08:45


Obrázek

Obrázek

Od posledního rozloučení uběhlo přesně 7 dní a nálada ve škole začínala být zase o něco veselejší. Ponuré ticho a tesklivý opar, který se nad Bradavicemi posledních pár dní vznášel, začínal vyprchávat. Chodby hradu byly čím dál tím hlasitější a dokonce i Bezhlavý Nick se na všechny usmíval a každého vesele zdravil. Je pondělní ráno a po týdnu flinkání a tesknění, se dnes konečně dočkáte výuky! Venku je poměrně chladno, zataženo a na trávě se drží zbytky ranní rosy. To Hoochové nejspíš vůbec nevadí, protože první dvě hodiny vás čeká tělocvik. V neděli dopoledne na nástěnku u hlavní síně vyvěsila vzkaz pro pátý ročník, kde vám oznamuje, abyste si pod tělocvikový úbor oblékli plavky a v 9 ráno byli nastoupeni u famfrpálového hřiště. Do začátku hodiny však máte ještě 15 minut, takže si můžete užívat posledního drahocenného tepla a klidu. Ale pečlivě si hlídejte čas! Všichni vědí, jak madam Hooch trestá opozdilce.
Pravděpodobně teď sedíte v hlavní síni a posilňujete se dobrotami na stole. Před pár minutami přiletěly sovy a donesly dopisy, balíčky a také ranní noviny!
Na titulní straně Denního Věštce se tentokrát výjimala fotka nějakého muže... A nad tím výrazným písmem napsáno:


"Smrtijed, který zavraždil Bradavickou studentku je stále na svobodě!"

Obrázek

Články:


Smrtijed stále na svobodě!

Vzácný objev!

Sladká novinka

Láska kvete v každém věku!

Dívka se vrátila s vymazanou pamětí

Takové fiasko!


A samozřejmě - to by nebylo ono, kdyby se hlavní síní neneslo štěbetání a chichotání! Studenti jsou studenti, velice rádi si povídají. A zvlášť - když mají o čem. Nebo o kom.. Jedno je jisté.. Na nikom nezůstane nit suchá.

- "Ve věštci píšou, že její bába s jeho dědkem spolu randěj. Jsou tím pádem příbuzný? A co když si spolu taky začnou? To ohrozí kvůli holce nejlepší přátelství s Wittelsbachem?"
"Já zas někde slyšela, že maj Ewingovou dohromady a střídaj si jí."
"Takže to dítě není Wittelsbacha?"
"To nikdo neví, ale Helen z toho měla málem infarkt. Prej se kvůli tomu dala na víru a teď chodí se Sedzikowskou do kostela Každej den se modlí, aby to dítě nebylo Richardovo."


- ,,Tos vole věděl, že ten Tristan je utajená, transgenderní sestra Airimoyový?"

-,,Jsem někde slyšel, že jak ji má Luqueba za ta léta souloží roztahanou, tak prej to, co se nenarve do kufru si strčí mezi nohy."

-,,Víš co mi říkala Orthuna? Že být na jednom pokoji s Kaylou je naprostý utrpení. Že prej ze spaní vzdychá a sténá, jakoby někomu celou dobu seděla na obličeji. Fakt trapný jako."

-,,Znáš dvojčata Blackova?"
-,,Ty dva incesťáky?"
-,,Přesně ty. Prej do party už přibrali i Ryana po té, co mu Ewingová dala košem. Že Thomasovi nevadí, když mu kámoš nakládá sestru."

-,,Pamatuješ jak nám minule strhl Snape body za to, jak Kayla vyjela na Beccu?"
-,,Jo. Myslela jsem, že je zabiju. Nány hysterický. Takhle se handrkovat kvůli klukovi, kterej o ně stejně nemá zájem. Prej teď dělá do Kjeldový. Vypadá to, že randěním s havraspárskýma si kompenzuje vlastní nízkou inteligenci."

-,,To je ale smůla, že metamorfomágům zakázali se přeměňovat co? Teď má Scottmayersová smůlu.
-Jak to myslíš?"
-,,No někdo mi říkal, nevím, kdo to byl, ale myslím, že Acai, že ve skutečnosti je Alex stejná tlustoprdka jako Byrdová a Harper-Burnsová a hrozně se za to styděla. Proto si neustále měnila vzhled. Je k podivu, že ji dovolili si nechat tenhle, když se jejímu skutečnýmu já vůbec nepodobá."

-,,Už vím proč Fletcher tolik chce Sinclairovou. Kvůli tomu, že je vegetariánka. Takhle, když nesnáší maso, se aspoň nemusí bát, že mu ho při kouření ukousne."

-,,Ve zmijozelu je nějaký nový student. Prý je snad z Ugandy nebo vodkaď. Normálně si představ, že ho prej z minulý školy vyhodili pro to, že měl snad nějaký pletky s kantorama."

-,,Ta Spontinová se nese jak nějaká královna, přitom Theresa si o tom jejím rodě něco našla a prej jsou zadlužený až do čtvrtý generace. Socka jedna. To i ten Thomas má nějakou soudnost a i přes tíživou finanční situaci se nesnaží hrát na něco, co není."
-,,Fakt jo? Tak to je teda hustý! Já si říkala, že ty perly na krku moc pravdivě nevypadaj. Tak proto je to tak hrozná kamarádka s Devereuxovou. Je bohatá a přátelství s ní má svoje výhody. Díky tomu sne se i fakt, že je to lesba a feministka. Zlatokopka jedna."

Plavky
 
Duch Bradavic - 15. března 2017 15:58
fsfsdcv3855.jpeg

Obrázek

Shrnutí událostí následujících 7 dní


Obrázek


Týden uběhl jako voda. Tedy - jak pro koho. Pro někoho bylo sedmidenní volno utrpením a už druhý den si nedovedl představit, jak s tak dlouhým nic neděláním naloží. Jiní by si volno zase zopakovali, protože takováhle ulejvárna - a ještě schválená ředitelem, se zase tak často nevidí. Zbytek pondělního dne proběhl v klidu. Pokud se po obědě na zamluvené hřiště zmijozelští nedostavili a přišli déle - měli hřiště obsazené partou mrzimorských. Do večeře byl klid, tentokrát nebyl nikdo, koho by Filch načapal na chodbách. A že z toho byl zklamaný.

Obrázek


Úterý proběhlo také poměrně klidně, pokud nebudeme počítat to, že Alecovi při večeři utekl Fufík a nějakým způsobem se dostal až k profesorskému stolu a začal Snapovi likvidovat nohavici. Tomu se to samozřejmě nelíbilo ani trochu a s učebnicí zatočil po svém.

Ve středu ráno se chodbou přízemí nesl dívčí, pronikavý křik. Na dveřích od dívčích toalet byl totiž Pája, kterému se zase povedlo utéct Caylusovi a dostat se z podzemí. Pravděpodobně musel utéct mnohem dříve, ale všichni víme, jak moc je Cay ohledně svých mazlíčků starostlivý. Byl to právě Felix, který sklípkana chudák malý našel a Cayluse o tom poinformoval. Odpoledne jste se mohli zúčastnit tchoříčkového souboje, který uspořádali sedmáci na nádvoří. Těsně před koncem zápasu je Filch rozehnal, jelikož páchnoucí tekutina byla všude. Chudák to pak musel celé uklízet, protože všichni zúčastnění utekli!

Ve čtvrtek se nám už trochu zatáhlo a pěkné počasí začalo mizet, ale ani zamračená obloha nezabránila tomu, aby v 11 proběhl poslední nábor do famfrpálových družstev. Jako vždy jste si oběhli pár koleček kolem hřiště, aby jste se procvičili a pak přišlo na samotný nábor. Nábor tentokrát proběhl bez úhony - pokud tedy nepočítáme malou srážku na košťatech Cassandry a Reginy. Calvin byl po dalším nezdařeném odpálení potlouku z týmu vyloučen a na jeho místo odrážeče byl dosazen nový zmijozelský student - Zabini. Stejně tak je prokletá pravděpodobně pozice nebelvírského chytače, protože Nina se stejně jako nedávno Marie vzdala svého postu a přenechala ho Thomasovi. K odpoledni bylo na nástěnku vyvěšeno oznámení, že se budou vybírat kapitáni famfrpálových týmů. Zájemci o místo kapitána se měli zapsat pod čáru.

Páteční ráno bylo nepříjemné nejen zamračeným počasím a silným větrem, který venku panoval, ale také pachem zvratek, který se linul po zmijozelském, chlapeckém pokoji. Na kamenné zemi, vedle jedné z postelí ležela hromádka zvratek a nad nimi se skláněl Calvin, celý zelený. Držel se za hlavu a skučel. Po tom, co byl Richardem odveden na ošetřovnu, se pozvracel ještě 2x.

Sobota byla vždy sympatický svou volností pohybu a možností navštívit Prasinky. Ale zamračené počasí a silný vítr se kolem 4 hodiny ranní proměnil na silnou vichřici a liják, a vydržel až do večera. Odpoledne se mezitím do Bradavic dostavili Calvinovi rodiče, a chudáka nemocného si ze školy odvezli.

V neděli vyhlásil poplach Filch, protože od rána nebyla paní Norrisová nikde k nalezení. Školník zuřil, funil a vyhrožoval každému, koho potkal. Paní Norrisová se objevila až k večeru, kdy ji zamčenou v kumbále nachází Tlustý Mnich. Pravděpodobně v tom měl prsty někdo ze studentů.

Obrázek


Zároveň během týdne přiletěla znovu Alexina sova se zprávou, že Coraline byla z nemocnice propuštěna domů.

 
Naira Sinclair - 15. března 2017 12:59
nairah1787.jpg

Velká síň - mrzimorský stůl

6. září

Acai, Benji, Alex, Felix, všichni ostatní u stolu

Dál nesouhlasně všechny sleduji, jak se ládují masem a dávám si dobrý pozor, aby viděli, že s jejich zvyky nesouhlasím. První si toho samozřejmě všimne Acai, která si z toho začne dělat legraci, takže se na ni zamračím, aby pochopila, že ze zvířat si legraci dělat nebudu. Nebohé rybičky. Jak by se cítila ona, kdyby jí někdo usekl hlavu a tu naservíroval na stůl, zatímco zbytek jejího těla by použil na sushi?

Benji tomu ještě přidá korunu, že přece nechce, aby zemřeli nadarmo. Kopnu ho pod stolem do holeně. Nezdvořák! To jsou fakt výmluvy jak noha, tohlecto.

Usměju se ale, když ke mně přisune salát. Alespoň něco! Jinak bych dneska asi jedla vzduch. Neuvěřitelný, jak se tady neberou na nikoho ohledy, pokud jde o jídlo. Benjiho sushi nabídku si přeměřím trochu podezíravě, přeci jen nevím, jestli v tom někde nějaká ryba není. A riskovat to nechci. I Felix se zapojí a přede mnou přistane několik avokádových kousků. "Díky!" usměju se na něj.

Zatímco opatrně začnu pojídat salát, Benji Acai vysvětlí, jak jsme přišli k fialovým obtiskům na obličeji. Zvednu ruku a prsty se dotknu fialového prášku a trochu ho tak rozmažu.

Než stačím cokoliv dodat, Alex začne radostně výskat. Překvapeně se na ní otočím a trvá několik vteřin, než si uvědomím, o čem mluví. "Coraline se probudila?" zopakuju normálním hlasem, než nahlas vykřinu a vyhodím ruce do vzduchu radostí. I já obejmu Benjiho, z druhé strany.
 
Rebecca Eliah Riel - 15. března 2017 12:21
becca227200.jpg

Velká síň -> pokoj

6. září

Kayla, Snape, všichni přítomní

Můj úprk z Velké síně překazí ten přerostlý netopýr, který neodolá a chopí se příležitosti potrestat někoho jiného, než jsou háďata. Sevřu rty, až je z nich jen bílá čárka, abych mu hned neřekla, co si o něm a jeho pedagogických metodách myslím. Ani to, že se první opře do Kayly, mi náladu nespraví.

Když nám strhne body, podívám se na Kaylu a zamračím se, abych jí dala najevo, že nás její hysterie stála první místo. To budou ostatní určitě rádi, až to uslyší. To si to nemohla nechat nějak do soukromí? To, že Snape naráží na můj krátký románek s Caylusem v kumbále pomalu nevnímám, ale stejně mu věnuju ošklivý pohled, jen tak ze zvyku.

Kayla nakonec nedostane jen jeden trest, ale rovnou tři. Ha! Dobře jí tak! A já z toho nakonec vyvázla bez úhony. Ale ani to mi náladu nezlepší, proto ihned jak Snape zmizí, rychlým krokem vyjdu z Velké síně. Nezastavím se a nezvednu pohled z podlahy do té chvíle, než jsem v holčičím pokoji, ani když odpovídám na hádanku.
 
Felix Moore - 15. března 2017 06:49
felix68584553.jpg
Velká síň
po 6. září
Noell, Acai, Benji, Naira, Alex, okrajově Bladgen, Kayla, Becca


"Alastor… možná, že se vážně hlásí… asi se ho pak zeptám,"
brouknu zadumaně, "docela by mě to zajímalo. A neboj, určitě se jich nechytí,“ zazubím se, "přišel by tak o naši skvělou společnost." Pak se Noelle ještě vyjádří k nejnovějšímu háďátku. Nezareaguji na to, ale napadne mě, že během volného týdne určitě bude čas zjistit, rovnou od něj, jak se jmenuje a kdopak to vlastně je... nebo tedy minimálně tohle. A když ne během volna, tak určitě v nejbližší době.

Znovu otočím pozornost na Noelle, když uvažuje nahlas nad prefektováním. "Určitě. Hlavně záleží, jestli bys to chtěla dělat. Ale upřímně netuším, co na těch koupelnách všichni mají," pokrčím lehce rameny a usmívám se k ní. "Sebereš odvahu to zkusit? Podle mě by ti to šlo," ujistím ji ještě. Pak Acai začne kašlat. Po zahnání wasabi poplachu se na ni usměju. „Není zač,“ odvětím po tom poděkování automaticky a pak se konečně zahryznu do kousku sushi a po chvíli kousání mi tak putuje do žaludku první kousek oběda. Mňam. Trochu se ale otřepu, když mě napadne představa sushi s těmi kobylkami. Nicméně tohle klasické mi chutná a tak sáhnu pro další kousek.

"Tak snad se nám podaří něco domluvit. Času na to budeme mít až moc," zareaguji potom, co se obě vyjádří k mému návrhu, "poptáme se? A neboj," kouknu na Acai, „nebude to žádná šílenost.“ Mrknu na ni. „A co vlastně ta sovička? Je v pořádku? Noell se o něčem zmínila.“ Vůbec netuším, jestli už to tu zaznělo, protože jsem předtím kvůli té… nožičkové odporné hrůzostrašnosti… moc nevnímal. Pořád se pohledem miskám vyhýbám.

Najednou se do síně vřítí sovy. *Během oběda?* Až zpětně si uvědomím, že ráno vlastně pošta nebyla. A také, že létajících kamarádů je nějak moc. I když mě napadne, čím to asi je. Ale pak zahlédnu Dextera, těsně předtím, než se rozhodne přistát a rovnou na můj talíř. Samozřejmě ještě přešlapuje. Já se dneska opravdu nenajím. Ale balíček malé velikosti, který upustil, mi stejně ještě vylepší náladu. Jsou k němu přivázané dva dopisy. Nejprve pohladím Dextera po jemném peří na hlavě. "Díky kamaráde," šeptnu mu a pak osvobodím oba dopisy od krabičky a kouknu se na ně. Na jednom poznávám úhledné písmo mamči, na druhém kostrbaté a rozkošně snaživé písmo mé pětileté sestřičky Amy. Co je v balíčku netuším, vždyť je jen týden po začátku školy a pokud vím, nic jsem si doma nezapomněl. Nicméně mě potěší, takže se znovu začnu zářivě usmívat. Už, už plánuji, že ho otevřu, zatímco Dexter se rozhodne zase odletět, ne příliš společenský - jako obvykle.

Ale zarazí mě velmi povědomý a velmi hlasitý projev. *Kayla?* Otočím se překvapeně k našemu kolejnímu stolu a zaraženě se podívám na křičící spolužačku. A pak přijde na řadu chobotnicová show. Vykulím očka. Zvednu se na nohy a vykročím za nimi, chtěl bych je nějak uklidnit a zeptat se Beccy, jestli je v pořádku a taky jestli je Kayla v pořádku, ale než se stihnu dostat blízko, objeví se tam Snape. Tyčí se nad všemi jako obvykle a já zaslechnu, co říká. Až teď si uvědomím, že asi přijdeme o body… Čtyři… ale mohlo to být horší. A každý přece už někdy nějaké ztratil. Snad to rychle nabereme zpět. Pochopím, že tu scénku způsobily nějaké pomluvy, ať už pravdivé, nebo ne. Proč se raději prostě nezeptat… mě nikdy nepřišlo dobré dát jen na to, co se kde šustne. Snape se znovu vzdálí, ale to už obě dvě, Becca i Kayla, odcházejí. Je mi jasné, že na ně kouká celá síň a začnu se cítit nepohodlně jako jeden z čumilů a zase se vrátím ke žluťáskům. Třeba si to nakonec nějak srovnají, nebo se alespoň uklidní. A tak hupsnu zpět na lavici. „Ach jo… kdyby si to radši v klidu vyříkaly,“ povzdechnu si a zvednu pohled k ostatním. Ještě se ohlédnu za dívkami, ale už jsou fuč.
Ale zase se mi ukotví na chvíli pohled u zelenáčků. A oplatím prozatím neznámému studentovi úsměv a krátce zamávám na pozdrav, překvapený, že mé oči zachytil. A zase se otočím čelem ke stolu.

Naše skupinka se rozroste o Benjiho, Alex a Nairu. Podívám se na ně a zářivě se usměju, pokud Benji usadí jednu z holek vedle mě, jednou packou ji obejmu, ať je to kterákoliv z nich. „Ahoj vy tři. Co jste prováděli?“ Kouknu se zvědavě a pobaveně na jejich ladící obličeje. Noell a Acai hned přispěchají s vysvětlením velikosti naší skupinky a já zadoufám, že je Fabian v pořádku a Mau mu pomohla. Pak se poušklíbnu. „To neplatí jen o těch osminohých… všechno je to… fujky.“ Otřesu se a pak odsunu talíř s kousky sushi, které předtím tak mile poťapal a zapeříčkovatěl Dexter. A natáhnu se pro pár nových kousků.

Ale Naira začne o tom, že ryby cítí bolest. Zarazím se. Jím skoro všechno kromě třeba potvor jako jsou tu v miskách a všemožných oříšků. To druhé tedy kvůli alergii, ne, že bych nechtěl. (A injekci pro případ nouze jsem zase nechal na pokoji, ještěže tu mají všichni hůlky.) Rozhodně tedy nesdílím Nairiny názory, ale nechci jí to nijak brát, nic proti tomu nemám, je to její věc. Ale je to takové nepříjemné, když to řekne takhle nahlas a odrazuje to od jídla. Alespoň mě. Pomrknu po ní. A pak si na talíř naložím pár okurkových a avokádových kousků. „Koukej, jsou tu i bez ryb… dáš si?“ Natáhnu k ní talíř a sám si jedno okurkové kolečko vezmu. Koukám, že Benji měl stejný nápad. Určitě si Naira také něco vybere.

Mou pozornost upoutá Benji. „Houbičky? A proč za to máte body navíc? Jo a přemýšleli jsme, že něco během týdne podnikneme. Přidáte se?“

Hovor o Caylusovi a Jordyn poslouchám, ale nezapojuji se, jen doufám, že nakonec Jordyn neublíží. Nicméně všechny mé myšlenky a případné reakce utne přílet výra. Hodím si ruku přes pusu a trhnu sebou, když mě skoro zasáhne několik červíků. Naštěstí jen skoro, tak se pak znovu uklidním, ale při pohledu na stůl mě už opravdu přejde nálada na jakékoliv jídlo. Prostě oběd… vynechám.

Trhu sebou a vzápětí se rozzářím jak vánoční stromeček, když Alex zavýskne. To jsou skvělé zprávy! Bylo hrozné nevědět, co s ní je. Nezáleželo na tom, jak moc jsme se kamarádili, strach jsem o ní měl. "A jak je na tom? Bude v pořádku? Víš kdy se vrátí?" Zajímám se hned. Poťapkám pak Alex po zádech, pokud sedí na stejné lavici. "Měla bys to všem říct. Budou to chtít vědět." Jsem si jistý, že všechny to potěší.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 14. března 2017 19:15
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Hlavná sieň


Náš stôl s prídavkami a chrabromilský, ktorý sú na dosluch

6 Septmeber



Kým spolužiaci rozoberajú Fabianov žalúdok na vode a Nairine márne pokusy jemne nám naznačiť, že jesť niečo čo predtým žilo je fuj, ja usúdim že Achilles medzi sovami prilietajúcimi v prvej línii do veľkej siene jednoducho nie je. S miernym povzdychom prestanem zakláňať hlavu a vrátim sa duchom medzi ostatných. Práve včas na to, aby som počula ako si Acai rýpla do nášho včerajšieho dobrovoľného umeleckého plátna.
Nebudem si kaziť fajn deň.
Uculím sa, opriem sa jednou rukou Bendžimu ostentatívne o stehnu a zaklipkám očami.
Och, ktorá z NÁS dvoch? Bendž, čo ty nevieš že od nás má najväčšie umelecké cítenie Seymour? Dokonca ani presvedčiť ho aby si narúžoval ústa nebolo nič ťažké.
Zatiahnem sladkým hláskom, využívajúc to, že Bendžemin mal očividne z večera väčšiu opicu ako ja, ktorá som si aké také útržky pamätala, a že Sey tu teraz s nami pri stole nie je.
Asi mi neuverí, ale mohol by ukázať aspoň sekundu prekvapenia. Tak sme sa na ňom namakali a on teraz ani brvou nepohne. Hmpf.

Medzitým si k sebe pritiahnem jedno z mála jedál, ktoré som spoznala. Raz, keď sme sa s tatom túlali po výletoch ma vzal na tradičné jedlá japonskej kuchyne a v podstate takmer všetko, čo malo niečo spoločné s ryžou mi chutilo. Vezmem teda Onigri, ktoré vyzerajú ako ryžové trojuholníky a strčím si jeden do pusy práve vtedy, keď mi Acai vysvetlí Jordyninu neprítomnosť pri stole.
Čo?!
Takmer ryžu vyprsknem a naširoko otvorím oči. Rýchlo prehltnem. Pridám sa k Bendžiho otázke.
Jordy osprostela?
Spýtam sa tiež dosť nevyberane a zagánim k zelenému stolu.
Kedy sa TOTO stalo? Jordyn nie je zrovna dievča čo by bola spokojná so statusom posteľovej zábavky. Snáď mu neverí že je nejaká jeho vyvolená?
Zamračím sa. Nie že by som mala niečo proti Caylusovi. Jasné, bol to katastrofálny sukničkár, ale..každý to ňom vedel. Takže ak sa mu dievča hodilo do postele, vedela do čoho ide. Ja, Acai, obe sme vedeli že tam ide iba o sex a podľa toho sme sa aj správali. To ale Jordynin prípad určite nebol.
A on to vie. Asi ho to presne preto baví. A my budeme potom mať v spoločenke najbližší mesiac slzavé údolie.
Pokrútim prudko hlavou.
Idem ju stade dostať. Ako poznám Slizolinčanov, len im tam vadí a okrem toho, niekto by jej mal otvoriť oči. Pokiaľ sa nemýlim, Jordyn ešte s nikým nespala, nie? Nemôžeme ju nechať aby sa dala pretiahnuť ako prvému zrovna Caylusovi.
Poviem bez obalu a chystám sa vstávať, keď zrazu zacítim nado mnou nápor vzduchu a znesie sa ku mne veľký tieň. Zakloním sa a len tak-tak sa odsuniem od náletu červíkov a tekutiny.
Achilles!
Skríknem natešene, akoby práve nezruinoval časť stola. Zvykla som si už na to, že vždy spravil kvôli svojej veľkosti bordel. Pred nástupom do prvého ročníka som si doma vydupala najväčšiu sovu, akú som bola schopná nájsť, a tak som si ho zamilovala, že by som ho teraz nemenila za nič na svete. Okamžite chmatnem po liste bez ohľadu na to, že skončil v pavúkoch a v sekunde odsuniem akciu Jordyn na neskôr. Preletím očami po prvých slovách a bez toho, aby som odlepila oči od listu posuniem k Achillesovi poloplnú misu s červíkmi s hrdosťou v hrudi, že splnil moje požiadavky. Bol to tichý znak, že má dovolené jesť stade.
No taaak, Cor, Cor...Tu je, jej meno, Coraline!
Na chvíľu sa mi zastaví srdce a potom sa mi zbesilo znova rozpumpuje.
Coraline sa zobudila! CorCor je v poriadku!
Zvísknem tú správu tak nahlas, že susedný stôl ma má možnosť tiež počuť aj cez šum v jedálni a takmer zadusím Bendžiho keď sa mu ako najbližšej osobe vrhnem po krku a stískam ho ako zbesilá.
 
Maureen Rott - 14. března 2017 18:13
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Toalety v přízemí => Společenská místnost

Fabian

6. září
Pondělí



“Nemáš vůbec zač Fabe, udělal by to každý.“ Odmávnu jeho sáhodlouhé děkování ledabyle a pobaveně se na něj zazubím. Jeho neochvějná vděčnost byla větší, než bych si ve skutečnosti zasloužila, nakonec jsem neudělala nic záslužného a ještě jsem jenom hasila to, co jsem sama způsobila.
Chvíle ticha mezi námi mě donutila zapřemýšlet nad tím, jak daleko se asi mezitím dostali ostatní. Protože podle toho, jak byli rozjetí, klidně už by měli mít celou mísu broučků snědenou. Pokud jí mají snědenou, mohli by se začít zajímat o Fabův stav a za tohohle předpokladu by nás tu mohli najít. Na základě téhle naprosto geniální definice nakonec jenom poraženecky přikývnu na jeho rozhodnutí o ošetřovně. Táhnout ho tam za límec nemůžu, i když je jak proutek, asi by se v něm našlo víc síly, než bych měla já sama. Zrovna tak by stačilo do mě drknout a okamžitě by mě vyvedl z rovnováhy. A nechci riskovat, aby nás tu někdo přistihl, protože bez vysvětlení okolností to musí vypadat fakt blbě.
S mým mírnějším návrhem však souhlasí, což mě těší, hrdinství bylo už pro jeden den víc než dost. Opět s dobrou náladou, jelikož Fabian už se zdá být taky lepší, což mělo za následek okamžitou nápravu mých předešlých chmur a výčitek, se vydám za ním ven. Zastavím se až přede dveřmi a poslouchám jeho návrh na můj návrat do Velké síně. O tom žádná, neochutnala jsem zdaleka to, co jsem chtěla a to co jsem stihla, nebylo zrovna moc dobrý. Zase na druhou stranu bych se cítila provinile, kdybych jej vyměnila za jídlo. To je teda ale prekérní situace, chlapec versus jídlo! Mé dívčí srdce bude krvácet nad jakoukoliv zvolenou variantou.
Nakonec ale jeho obavy odrazím protočením očí v sloup. Vzhledem k tomu, co už jsem stihla za dnešní dopoledne a chvilku po odpoledni spořádat, rozhodně tady o hladomoru mluvit nemůžeme. Možná z toho dokonce ztloustnu, no to by byla pohroma! Zase na druhou stranu všechny ty dobroty! Zadumaně hledám variantu, kdy bych ulehčila já svému svědomí a dokázala se pak v poklidu věnovat gurmánské degustaci a zároveň tomu Fabianovu, aby si nemyslel, že je mi na obtíž.
“Tak víš co? Já tě doprovodím na kolej, zkontroluji Acai maličkou a pak se vrátím na oběd. To je dostatečně fér, protože ty se dostaneš na místo určení a já budu mít klidné svědomí, že se ti během cesty něco nestalo. Jsou nějaké námitky? Nejsou! Fajn, tak jdeme!“ Nenechám Fabiana ani hlesnout a automaticky se vydám směrem k naší koleji. Bylo mnohem jednodušší nepustit chlapa ke slovu, než se s ním neustále dohadovat, že mi to fakt nevadí a že je to vážně v pohodě. Nehodlám se tu s ním špikovat a odmítám přijmout fakt, že by snad chtěl být chvilku sám. Nesmysl, ještě sebou někde sekne a já ho budu mít na svědomí.
Po většinu času během cesty jsem nezvykle potichu, jenom občas se po očku podívám na svého druha. Nejsem si úplně jistá, o čem teď mluvit, trochu mě svou upřímností v předešlých chvílích zaskočil. Naštěstí cesta není dlouhá, a proto jsme ve společenské místnosti co nevidět.
Beze slova zapluji okamžitě do dívčí ložnice, kde nakouknu pod víko, kde spokojeně chrupká malé opeřené klubíčko. “No ty jsi ale hodná.“ Pousměji se jemně a po krátkém uvažování vezmu krabici do rukou a společně s ní se přesunu zpátky do společenky. Pravděpodobně tím maličké zrovna dvakrát velkou radost neudělám, ale jakožto protiplnění ji položím na křeslo, jako kdyby snad tím mohla získat víc komfortu. Acai se určitě nebude zlobit, když si ji sem vezmu proto, abych ji pohlídala. Pomyslím si zbožně a sejmu víko, abych mohla na maličkou drobotu vidět. Nakonec mou nabídku ohledně pomoci přijala, tak pomáhám! Nemůžu tady nechat toho drobečka na dohled pobliónovi!
Usadím se hned do křesla vedle, přičemž zády se opřu o jednu opěrku a přes tu druhou přehodím nohy. “Měním názor, už se mi nikam nechce.“ Oznámím dostatečně hlasitě, aby mě mohl Fabian slyšet odkudkoliv. Nevěřím tomu, že by se mě snažil násilím dostat zpátky a jeho výčitky ať už svoje vlastní, nebo pro mou osobu smetu jedním gestem ze stolu.
Ač se zdají všechny ty dobroty sebevíc lákavé, cesta k nim je dlouhá a taky mám obavy, že se tam nakonec nic moc dobrého nenajde. A určitě takových příležitostí bude víc! Vzhledem k tomu, že jsem se předtím napráskala pečivem, není to zase takový kříž, jaký bych normálně z vynechání jídla cítila.
Uslyším pod sebou zvědavé zamňoukání, což mě donutí se ohlédnout pod sebe. Ze země na mě zíralo s očima jako dva talíře malé siamské kotě, které se pravděpodobně cítilo dotčené, že jsem si jej nevšimla. “No tak to promiňte, slečno!“ Pobaveně se k ní skloním a vytáhnu ji k sobě. Zatímco zaměstnávám Kimi svými prsty a ona tím pádem nemá čas všímat si krabice, v které vyspávala maličká svoje dopolední dobrodružství, přemítám, co asi budeme dělat v celém tom týdnu. Takového volna, to se rozhodně nesmí promrhat!
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0487728118896 sekund

na začátek stránky