Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je onlineDiana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Dominik Bella - 13. března 2017 22:40
owen2302.jpg

Hlavná sieň

Tristan, Cassandra, Runa a ostatní pri stole



Vytreštil som oči a začal som zúrivo kašľať, aby som z hrdla dostal ten tvrdý kúsok pavúka. Chytil som sa stola a búchal som oň dlaňou, aby si ma niekto všimol. Nechcel som takto potupne zomrieť uprostred miestnosti plnej ľudí. Vlastne...v prvom prípade som nechcel zomrieť. Pohrebov bolo dosť.
Zrazu sa mi však v krku uvoľnilo a ja som sa naplno nadýchol, akoby som chcel ústami vdýchnuť všetok vzduch v sieni. Potom ešte párkrát zakašlem, kým odstránim nepríjemné škrabanie z krku a som schopný rozprávať.
"Ďakujem, Tristan." S vďačnosťou sa na neho pozriem, zatiaľčo si odkladá svoj prútik.
"Asi som sa unáhlil. Zabudol som, že pavúky majú exoskelet. Očividne som to mäso mal najprv vylúpnuť. Ešteže Tristan má všetky kúzla v rukáve. Vlastne mi nenapadlo, že niekedy uvidím praktické využitie Anapnea. Na vlastnej koži. Ďakujem."
Usmejem sa na Cassandru, ktorá mi podáva pohár vody.
Kým pijem, pozerám sa pred seba. To, čo uvidím ma donúti prestať piť.
"Ľudia." Poviem spolužiakom naokolo s pohľadom upretým na slizolinský stôl. "Všimol si ešte niekto, že v slizoline majú...černocha?"
Nech už mi odpovie hocikto, konverzáciu preruší Kaylin krik namierený proti Rebecce.
Toto sa ma netýka. Ženské záležitosti. Pomyslím si a radšej sa ešte napijem.
Keď krik skončí a Snape zas strhne body...
"Ako včera, tak aj dnes. Asi nám nie je súdené byť na čele súťaže."
...otočím sa na Cassandru a Runu.
"Mimochodom, prišli ste o peknú zábavu. Na metlobalovom tréningu sa teda diali veci. Niekto vypustil dorážačky predčasne a tie sa do nás zúrivo pustili. Jedna dokonca naháňala Ala. Presne ako Harryho pred 3 rokmi. Mal som déjà vu." Uškrniem sa na nich.
"Ale spolu s Alastorom sme s nimi urobili krátky proces." Poznamenám narcisticky, pričom si vrazím päsť do dlane.
 
lady Christina De Spontin - 13. března 2017 17:52
234723.jpg

Hlavní síň > Pokoj

Pondělí, 6. září

Zmijozelský stůl, Alabastr


Je fascinující poslouchat dění u stolu. Zatím, co se jedna část stolu soustředí na jídlo, další se soustředí na nového spolužáka. Pak tu máme rande, sovy, opět jídlo a poezii. Osobně mám poezii velmi ráda a ze všeho nejraději ji mám bez doprovodného funění nějakého nadrženého zoufalce. Hezky v tichosti a o samotě. S pohárkem vína a teplou dekou… Zasním se na malý moment, ale mou příjemnou představu naruší Richard a mé jméno ve spojení s něčím, co se mi absolutně nelíbí. Proto ho obdařím nenávistným pohledem. Ne jen, že mě opět naprosto úmyslně zaplétá do svých nejapných pokusů si zkrátit dlouhou chvíli, ale ještě tím Alastora podporuje, aby těmi bláboly zahlcoval Deirdre. Beztak to někde opsal. Ne, že jí by to vadilo. Chápu, že máme každá trochu jiný vkus. Kdybych jí ukázala svůj výběr, nejspíš by taky neskákala nadšením do stropu, ale… ta holka má přece na víc. Jeden by řekl, že po tom vychrtlém polákovi už nepřijde nic horšího.
Snažím se vypustit většinu svých spolužáků a soustředit se hlavně na jídlo, nezapojovat se. Proč bych taky měla. Neřeší se nic natolik důležitého, abych se k tomu musela vyjadřovat. Přesto ale nedokážu přeslechnout konverzaci, která probíhá bezprostředně vedle mě.
Pohlédnu na havraspárského kluka, do kterého se zrovna pouští Sinestra. Časem poznám, co má Dee ráda a co ne? Skutečně mě pobaví, jak rozkošně naivní Alastor je. Jako by měla v plánu si tě nechat déle, jak pár týdnů. Na jednu stranu je mi ho snad i trochu líto. Vystavuje se tu kvůli ní, nechává do sebe rýpat… a celkem se drží. A to i v momentu, kdy se k ní přidává Richard. Snad bych mu i zatleskala, kdyby nezačal být nemístně drzý. Ne, že bych se Richarda chtěla zastávat, ale chlapec by si měl uvědomit, že je tu na návštěvě.
„Dětinské blbnutí je snad až příliš expresivní. Navíc, není mezi nimi takový rozdíl. Řekla bych, že téměř žádný. Odvaha přeci pramení z vlastností, které jsou vlastní hlavně dětem. Jako je zvědavost, touha zkoušet nové věci. Ta pověstná zvídavost, se kterou objevují svět kolem nich. Chuť se předvést a snad i trochu soutěživosti. Lituji každého, kdo své vnitřní dítě ztratí. Takový člověk je uvnitř seschlý a pro své okolí velmi nudný.“ v rychlosti pohlédnu na Dee, než se k němu vrátím. „A když už jsme u toho, Deirdre je ztělesním všech těchto vlastností, které považuješ za dětinské blbnutí. Pokud couváš už teď, možná bys měl zvážit vaši kompatibilitu.“ Na malý moment se odmlčím. „Na druhou stranu… Možná jen zaměňuješ vyzrálý přístup za zbabělost.“ Upozorním ho. „Ale to je v pořádku. Snadno se spletou.“ Předvedu mu jeden ze svých shovívavých úsměvů a zvednu hlavu ke stropu, kde se začínají slétávat sovy. Marně vyhlížím tu svou, ale jsem si vědoma, že je až příliš brzy na to, aby mi přišla nějaká odpověď. Matka bude zaručeně velmi pečlivě zvažovat, zda je můj výběr moudrý. Vlastně Richardův. Alespoň k něčemu byl užitečný.
Proto opět pohled skloním a koutkem oka zkontroluji Alastora. Čekala bych nějakou odezvu, jakoukoli. Nic by mi neudělalo větší radost, jako parazit u našeho stolu, co se snaží hájit, ale tváří se, jako by mě před tím vlastně vůbec neslyšel. On mě snad ignoroval?! Zhluboka se nadechnu. Taková drzost.
To už ale promlouvá Helen. Pohled mi automaticky spočine na Alastorově zranění. Ač to je to poslední, co bych chtěla vidět, nemohu od rudé tekutiny odtrhnout pohled. Teče mu po ruce, na stůl. Zdá se mi, jako by najednou byla všude. Polije mě ledový pot a cítím, jak se z mé tváře vytrácí veškerá barva. Ne, na tohle se nemůžu dívat. Prudce se postavím, přičemž popadnu první hromádku čistých ubrousků a hodím ho po Alabastrovi. Pár mu jich dopadne do klína, pár na stůl a některé se jen otřou o jeho tvář. Na mě až příliš emocionální chování, ale jsem příliš rozrušená krví svého spolužáka, než abych si udržela své každodenní uhlazené a klidné chování. Reakce, kterou zná jen velmi málo lidí, včetně Deirdre a Richarda, kterým věnuji jen krátký omluvný pohled plný paniky. Pak se bez jediného slova vzdálím od stolu a ze síně spěšně odcházím. Snad bych i utíkala, nebýt vysokých podpatků.

Než projdu kolejí do pokoje, jsem už klidná. Složím se na postel a chvilku jen prázdně zírám do stropu pociťujíc morální výčitky za svou malou epizodu. Tahání cizích k našemu stolu by se mělo zakázat. Nedopadá to dobře. Abych sama sebe přivedla na jiné myšlenky, vytáhnu z kapsy Barbařin prsten… teď už můj prsten a začnu zkoušet, na který prst by mi byl. Matka ho stejně prodá, ale pro tuhle chvilku z něj můžu mít radost.
 
Kayla Harper-Burns - 13. března 2017 15:12
jenna39106.jpg

Velká síň

Pondělí, 6. září
Becca, Snape, Havraspárský stůl 




Zrychleně jsem dýchala a čekala, co mi na to Becca řekne. Najednou se u nás objevila Cass a snažila se vše uklidnit, ale ignorovala jsem ji a dál vražedně zírala ne Rebeccu. Která vypadala poněkud překvapeně. Tos nečekala, co, ty mrcho, že si to nenechám jen tak líbit! Pak jsem se zarazila. Vypadala opravdu hodně překvapeně. Jako by ani nevěděla, o čem to mluvím. Začala jsem mít trochu pochybnosti. 

Becca se zvedla, posbírala svoje dopisy a podívala se na mne asi stejně hnusně jako já předtím na ni. Jak jako ani kolo neopřela?! urazila jsem se pro změnu. Než jsem se stačila vzpamatovat a začít na ni křičet kvůli tomu, Becca se pokusila naštvaně odejít.

Jenže mezitím k nám připlachtil Snape. Najednou mě veškerá bojovnost opustila a já se vyděšeně přikrčila, protože mi právě došlo, že jsem v průšvihu. Schlíple jsem tam stála a poslouchala Snapeovy oprávněné výtky a styděla jsem se. Čtyři body? vyděsila jsem se. Ostatní mě zabijou. A tři školní testy k tomu. Tři! To snad nebylo nutný.

Po Snapeově odchodu jsem se vrátila pro svůj balíček, nacpala ho do kapsy a s posledním nevraživým pohled směrem na Rebeccu raději opustila síň. Snažila jsem se moc nerozhlížet, protože mi bylo jasné, že na mě určitě všichni zírají. Vydala jsem se do nejbližších umýváren, abych se dala dohromady před svým prvním trestem se Snapem a mohla si trochu popřemýšlet o tom, co jsem to právě udělala.
 
Duch Bradavic - 13. března 2017 13:03
fsfsdcv3855.jpeg

Obrázek

Dopis pro Alex

6.září v hlavní síni

Obrázek




Konečně se v hlavní síni objeví i tvůj výr! Velkými křídly vám zamáchá nad hlavou a pak z vysoka přistane na stole. Při přistávání pařátama shodí pár číší s pitím a převrhne mísu s kroutícími se červíky.
Upustí dopis do mísy s tarantulemi a se radostí v očích začne ze stolu uzobávat vysypané červy.

------------------------

Alex, ta proklatá sova mi nedala pokoj! Postavila se na okenní římsu u jednoho z pokojů, kde bylo zrovna otevřené okno a odmítala odletět! Nějakou Coraline Spencerovou jsme přijali v sobotu večer s poraněním hlavy a otřesem mozku. Údajně měla spadnout na hranu dřevěné palety. Byla v bezvědomí, ale včera večer se probudila. Už komunikuje a po fyzické stránce se zdá být v pořádku. Víc ti toho nepovím, stará se o ni hlavně madam Cvrčková. Ale byl tu za ní váš ředitel a dokonce i s panem ministrem!

Taky jsem slyšela tu zprávu o té dívce od vás ze školy. Měla být v tu dobu s Coraline, ale bohužel útok nepřežila. Nějaká Jacqueline, znala jsi ji?
Sanny, prosímtě, dávej na sebe pozor, ano? A hlavně se uč!

Pusu, máma.

 
Benjamin Hunt - 13. března 2017 09:37
bezc4648585.jpg

Hlavní síň – mrzimorský stůl



Alex, Naira, Acai, Noelle a Felix

6. září – čas oběda



Vysvětlování se ujala Noelle. Chápavě jsem přikývl, když mi vysvětlila, kde je Fabi. O ranní nevolnosti jsem věděl svoje. Po včerejšku se není čemu divit a ... S těmito dobrotami na stole... „Díky za upozornění. A.. Ty jsi tu tarantuli měla?“ mrkl jsem na Noelle pobaveně.
Další, kdo je jídlem opravdu znechucený, byla pochopitelně Naira. Její smýšlení jsem znal, ale nedokázal jsem se mu přizpůsobit. Byl jsem masožravec každým coulem. „Víš, já taky cítím bolest, když bych to tady měl nechat jen tak... Tak ať nezemřeli zbytečně,“ snažil jsem se jí to vážně vysvětlit, ale koutky mi cukaly. Tušil jsem, že mi to Naira vrátí nějakou výčitkou a bude v právu. Někdy jsem ji rád pokoušel. Ale abych situaci zachránil... „Hele, mrkni na to sushi, určitě tam bude nějaké čistě zeleninové.“ Podal jsem ji talíř se sushi a jednou hůlkou ukazoval na části, které byly v trikoloře zelená-bílá-zelená. Mohla tak vybírat hned ze dvou nabídek - zeleninového sushi a salátu, který ji podávala Acai.
Acai nezapomněla zmínit i můj spánek. Blahosklonně jsem se na ni usmál. „Spal jsem jako neviňátko a ráno se řádně,“ dal jsem důraz na slovo „řádně“, „osprchoval. Jen by mě zajímalo, která z vás má tak kreativní duši,“ zašklebil jsem se na Acai s Alex. Možná obě najednou, co? Rozhodně jsem se kvůli tomu nijak nečervenal. No tak mě viděli, jak mě pánbůh stvořil. Aspoň jednou nekoupí zajíce v pytli, ne?

Svou pozornost jsem zatím obrátil k okolí. Snape už u Havraspáru řádil jako černá ruka. „Ale nakonec jen čtyři body, to ještě jde. I když ten trest...,“ šeptl jsem směrem ke spolužákům a lehce jsem se otřásl, pak jsem se ovšem zamračil na Alex, která už na chodbě naznačila, že mám ze Snapea strach. „Strach ne, má milá, ale znám svého nepřítele,“ zašklebil jsem se na ni. Ze Snapea jsem měl respekt a když to šlo, do křížku bych se s ním rozhodně nepustil.
Pak už jsem ale díky Alex směřoval svou pozornost na zmijozelský stůl. „A jo,“ překvapeně jsem hlesl, když jsem spatřil Jordyn vedle zeleného prasáka. Automaticky jsem pohlédl na Acai. Jen slepému by uniklo, že Acai a Caylus se k sobě poslední dny měli. A u Acai bych se nebál, ta se o sebe uměla postarat, ale Jordyn je... Nenacházel jsem správná slova. Acai se k tomu přeci jen vyjádřila. „Přítelkyni? Pěstuje mnohoženství nebo střídá spodní prádlo?“ Jojo, někdy jsem byl taktnost sama, ale znechucení v mém hlase bylo jasně čitelné. „A Jordyn... To nepřišlo divné?“ mluvil jsem dál spíš sám k sobě a ještě chvíli sledoval zmijozelský stůl, než jsem se obrátil ke svému obědu.

„Ále... Zapovězené les, testrálové, houbičky, ošetřovna, takový běžný dopolední program,“ zaculil jsem se nevinně na Acai. „A díky tomuto,“ ukázal jsem výmluvně na naše fialové zbarvení na obličeji, „máme o pár bodů navíc!“ Teatrálně jsem vypjal hruď, jako bych čekal pochvalu a vyznamenání v jednom.

 
Angela Silverlin - 13. března 2017 09:17
angie495.jpg

Hlavní síň – Nebelvírský stůl --> Nádvoří



Daniel, Kenji, Erika, Diana a Thomas, Ryan, Christian Janna

6. září – kolem poledne



Konverzace u stolu celkem uvolněně pokračovala. Na jednu stranu to bylo příjemné, život kolem mě vždy tak nějak plynul a já se jen dívala. Na druhou stranu mi z toho bylo zvláštně. Tu a tam jsem se mezi jídlem zadívala do prázdna a přemýšlela. Nad čím asi? Co by na toto řekla Jackie? Chutnaly by jí tyto věci? Šla by do červíkové výzvy? Hodila by nějakou tarantuli Danielovi na hlavu? Určitě nemělo smysl nad tím přemýšlet, protože jedno přísloví říká, že „kdyby jsou chyby“, jenže já si nemohla pomoci. Nemohla jsem ji ze své hlavy vytěsnit, i když jsem se snažila.

K našemu stolu přibyla další duše, Christian. Sotva znatelně jsem se ošila, když jsem si vzpomněla na jezero a Christianovu záchranářskou misi. „Ahoj,“ pozdravila jsem ho a zbytek řečí nechala na ostatních.
Z vlastních myšlenek mě vyrušil až přílet sov. Trochu mě to překvapilo. Takhle v poledne? Víc jsem ale opeřence nesledovala, dopis jsem nikdy nečekala. Prarodiče by napsali jedině, kdyby šlo o můj život. Děkovný dopis Brumbálovi, že za ně vyřešil jejich starosti... Lehce jsem se ušklíbla do svého talíře a dál se věnovala jídlu. Jen letmo jsem kývla na pozdrav Janně, která se k nám připojila.

Jediný, kdo se tvářil asi stejně smutečně nebo spíš nedotčeně veselím u stolu, byla Erika. Svým způsobem to bylo překvapivé, protože ona byla stejně rozjívená jako dvojčata. Zase ale byla i stejnou měrou citlivá a emoce projevovala... Jako sopka při výbuchu. Krátce jsem se na Eriku zadívala, ale těžko bych jí věnovala úsměv. Jaký by měl být? Chápavý? To je snad ironie... Každá to vnímáme jinak, o tom jsem se už včera přesvědčila.
Svůj pohled jsem od Eriky v tu ránu odvrátila, když si vedle ní přisedl Ryan, který zase spustil své řeči. Ovšem to, co bylo na stole, ho nakonec „umlčelo“ od klepů, kterými byl vždy bohatě zásobený.

Thomas, který jako jediný se sestrou netušili, co za naším zvláštním chováním (i když jak u koho) bylo, se nakonec nepřímo pravdy dopídil. Trochu jsem sebou cukla, když svou myšlenku vyslovil nahlas a krátce jsem se na něj zamračila. Jeho sestra se k němu přidala. Dalo se to chápat, neměli tušení, ale přesto... To jim to nikdo neřekl při jejich příjezdu? Ani McGonagallová? Měla jsem chuť zmizet. Nechtěla jsem, aby se smrt Jackie nějak kolektivně rozebírala. A hlavně... Účinky půldenní práce ve stájích se právě vytrácely a já opět ztratila chuť k jídlu, k čemuž se přidala i tepavá bolest ve spáncích.
Jediné, co mi zabránilo utéct hned, byl incident u havraspárského stolu. Nepochopila jsem sice ani náhodou, o co šlo, jen že to bylo mezi Kaylou a Rebeccou a že budou mít obě problémy, protože Snape to samozřejmě šel ihned řešit.

Tak nějak jsem čekala, že někdo něco řekne. Třeba Daniel. Ten ale dělal, jakoby otázka neexistovala. Měli by to vědět. Odložila jsem hůlky a snažila se nedat najevo, že se mi klepaly ruce. Ten, kdo seděl vedle mě, to ale mohl dobře postřehnout.
„Ano, Thomasi, máš pravdu,“ sotva zřetelně jsem spolužákovi odpověděla, a přesto byl můj hlas dobře slyšitelný. Jackie zemřela.“ S těmi slovy jsem vstala. Nechtěla jsem být u toho, až budou rozebírat podrobnosti, až se Erika znovu rozpláče a s ní možná někdo další, až mi Daniel věnuje další pohoršený obličej, že já nebrečím. „Omluvte mě,“ hlesla jsem a od nedojedeného oběda jsem zamířila pryč ze síně.

Netušila jsem, kam půjdu, tak jsem nazdařbůh vyšla na nádvoří, které bylo teď daleko klidnější než síň. Alespoň se nadýchat čerstvého vzduchu... Hlavu jsem si opřela o jeden ze sloupů a snažila se pohřbené emoce předat do studeného kamene a na oplátku získat jeho necitelnost a chlad.

 
Blagden Graves - 12. března 2017 23:39
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e149123.jpg

Velká Síň
Zmijozelští, Jordyn, Alastor

Pondělí, 6. září



Kývnu Richardovi, koneckonců, zase tolik s famfrpálem já nespěchám. Maličko zaraženě pak (aniž bych to dal ve tváři najevo) poslouchám, jak se strefují do dlouhovlasého Havraspára u našeho stolu. Tedy, chápu že barva mé kůže a štědřejší křivky té jinak mile působící mrzimorské slečny mohou zavdat důvod k poznámkám, ale co se dlouhovláska týče? Uchází mi důvod... je tu toho dost, co musím zjistit.

Se slovy Helen nahnu se i já o něco dozadu. "To mě mrzí..." odpovím zdvořile na její vysvětlení o situaci, čeká se to ode mě, zejména pokud jedna z nich byla z koleje Jordyn. Jak mě může doopravdy mrzet zpráva o trablích dívek, které ani neznám (a v případě jedné už ani nepoznám), netuším. "Budu rád, díky," usměju se pak spokojeně na plavovlásčinu nabídku.

K mému letmému údivu do Velké síně vletí kupa sov. Vážně? To je tu doopravdy na běžném pořádku, roztoče ze sovího peří v jídle a snad i nějaký ten výkal sem či tam, žádný problém? Pak se nedivím, že ten sovinec vypadá, jak vypadá... malinko znechuceně ohrnu nos a dlaň zvednu nad svůj talíř, ve snaze alespoň trochu eliminovat vylepšení oběda o drobná peříčka či něco výživnějšího. Znechucený výraz mě přejde, když přede mnou přistane Calliope. Drobné šedivé sůvce ulehčím o tenký dopis, který zmizím v kapse, než sově nabídnu kousek sushi a sotva zhltá nabídnuté, odeženu ji na cestu zpátky. Později sestře odpovím, po Konrádovi.

Soví šelest přeruší zvýšený dívčí hlas. Blýsknu pohledem k modrému stolu a s pozdviženým obočím pozoruji scénu. Když to sedící dívka schytá chobotnicí ze všech věcí na stole, na moment blýsknu bílými zuby v zářivém úsměvu. Zdá se tu být poměrně veselo. Přitom zachytím pohled dalšího ze spolužáků, v modrých barvách leč u žlutého stolu, kterak si mě zvědavě měří. Vida, on si mě všiml i někdo jiný než moji spolukolejníci. S úsměvem na něj kývnu, stejně jako na moji údajnou 'sestru', než vrátím se k diskuzi u stolu.
Ta stočí se zpět k Alastorovi... oprávněně, zdá se. Mladík je bledý jako smrt, a svírá zbytky poničených hůlek, jako by to byla poslední záchrana. Co se stalo?
 
Helen Lynnerwood - 12. března 2017 22:45
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Hlavní síň

Zmijozelští, Jordyn, Alastor

6. září
Pondělí



S jemným úsměvem poslouchám Reginino vyprávění. Přesně podle kodexu přikyvuji, kdy je třeba a tázavě zvedám obočí nad nevídanými událostmi. Příhody dopoledne poté okomentuji zdvořile a s přáním mnoha štěstí do dalších hodin, které naše hraběnka určitě na hřišti stráví.
Více nestihnu, protože na mě již mluví nový z našich řad. Nahnu se dozadu, abych na něj dobře viděla přes Richarda a Sinestru, očekávajíc, že udělá to samé, abychom si mohli vidět do očí. S přívětivým úsměvem poslouchám jeho dotaz, na jehož konci jenom uznale pokývám hlavou. “Je to tak. Dvě naše spolužačky o víkendu odjely do Londýna a napadl je tam smrtijed. Dívka z Nebelvíru..“ Jemným gestem poukážu ke stolu červených, kde však panuje všeobecné veselí, takže to mému vyprávění nedodává ten správný nádech. “…bohužel zemřela. Přijel jsi jenom chvíli po obřadu na její počest. Druhá dívka z Mrzimoru…“ Další gesto ke stolu prapodivných osob. …Leží v nemocnici sv. Munga, mám takový dojem, že je v bezvědomí.“ Komentuji prostě, nesnažím se přitom tvářit nějak lítostivě. Svou úctu mrtvé už jsem prokázala, ale nakonec pro mě nebyla nikým jiným, než jednou z mnoha tváří pohybujících se v uniformě červených. “Každopádně máme do konce týdne volno, žádná výuka ani kroužky. Aspoň budeš mít dostatek času se tu zorientovat. Vlastně ti v tom moc ráda pomohu, pokud bys chtěl.“ S povzbudivým úsměvem na něj pohlédnu. Ráda bych řekla, že to bylo čistě z dobročinných důvodů, leč já v tom viděla i trochu těch výhod pro sebe. Pokud Richardovi pomůžu od jedné jeho povinnosti, najednou bude mít nevyužitý volný čas, který by s trochou štěstí mohl věnovat mně. A za to rozhodně trocha času s nováčkem stála. Navíc mi jako jedné z mála tady nezáleží na barvě pleti, takže jsem cítila jakousi povinnost se jej ujmout. A taky jsem byla prostě zvědavá.
Poté se zaměřím zpátky na své okolí, kde se Alastor hrdinně pere o svou čest. Sleduji jeho počínání a připadá mi přitom jako malá myška mezi hady, která zatím úspěšně uskakuje každému útočnému manévru. Poslouchám Richarda, přičemž si dovolím na něj úkosem pohlédnout. Byl moc zaujatý Alastorem, než aby si toho mohl všimnout. Možná by jej neměl tak popichovat, chlapec se mi zdál jakožto romantická duše, která pravděpodobně z Havraspárských poměrů nebyla na takové pošťuchování zvyklá. Červené tvářičky od náhlého návalu hrdinství vypovídaly svou.
Jenže chytit jej za paži jako Jordyn Cayluse, se zlou se potáži. I když jeho krok s krmením byl dost nevhodný, mrzimorská dívka přeci není nemohoucí a nakrmí se jistě sama, což je taky dost dobře vidět, někde v nitru jsem na ně trochu žárlila. Alespoň na tu náklonnost, kterou Caylus tak vehementně a beze studu přede všemi prokazoval. To bylo něco, čeho já se nikdy nedočkám.
Z mého pochmurného rozmýšlení mě vytrhne až šumení křídel. Automaticky zvednu zrak ke stropu. Po chvíli zahlédnu máminu sovu pálenou, která mi s přesností sobě vlastní pošle do dlaní pěkně tučnou obálku. S nezájmem ji přehnu a strčím do kapsy saka, jsem si víc než jenom jistá, že o mrtvé spolužačce tam nebude ani slovo. Nicméně sáhodlouhé vyzpovídání a nářky nad nudným životem si mohu nechat na později.
Druhý dopis mi přistane v klíně, zvedám hlavu ve chvíli, když už z Trevisovy sovy vidím jenom poslední máchnutí křídel. Psaní prstem pohladím po přilepené části a jemně se usměji. Zdalipak se dozvěděl o té události? Měl dostatečně světlou chvilku na to, aby se o mně mohl strachovat? Zapřemýšlím na chvíli, ale i když mám chuť psaníčko otevřít hned, nakonec následuje dopis matčin. Konec konců na to potřebuji chvilku klidu a soustředěnosti.
V tu chvíli se už ale strhává divadlo u Havraspárského stolu. Kayla něco křičí na další dívku, která si od ní vysloužila ránu chobotnicí. Pozvednu nad tím překvapeně obočí a nesouhlasně zakývám hlavou. Že se neumí chovat Mrzimorští a Nebelvírští bylo vždycky docela jasné, ale že už ani Havraspárští nemají tolik inteligence, aby věděli, že před Snapem není moudré vyřizovat si účty? Můžu až sem vidět, jaké má Harper-Burnsová zacuchané vlasy. Jako vážně na sebe upozorňuje, když je takhle neupravená? To už si to k nim ale rázuje profesor, který tomuhle divadlu jisto jistě rychle zatrhne. Ještěže tak, ponížily se obě víc než dost, i když jedna vlastně neudělala nic.
Mimoděk stočím pohled s Alastorovi, jak ten na děj u jeho rodného stolu reaguje. Ten se zdál ale neobvykle pobledlý, jeho kdysi hrdinný a neústupný výraz se změnil na nepřítomnou grimasu plnou bolestivého děsu, který přišel kdoví odkud. “Jsi v pořádku, Alastore?“ Se smířlivým úsměvem se mu podívám do očí. Snad se mu neudělalo špatně z pohledu na ty broučky, nebo snad z nervozity? Nenapadaly mě jiné důvody, které by k takovému náhlému obratu mohly vést. V tu chvíli kolem mě prochází Nicolas, kterého pozdravím, ale víc se mu nevěnuji, Wolfram se toho už beztak ujal.
Pohlédnu na Alastorovy ruce zaťaté v pěst a pramínek rudé tekutiny, který se line z jedné z nich. Krev pomalu protékala skrz jeho prsty a začala stékat i na stůl. Dee, vždyť Alastor krvácí!“ Ponouknu svou sousedku ztišeným hlasem, ale dostatečně nahlas, aby to slyšeli všichni v bezprostřední blízkosti. Navíc se zdál, že není schopný reagovat, snad jako kdyby přirostl k sezení. “Možná bys jej měla odvést na ošetřovnu, zdá se anemický.“ Se soucitným pohledem sleduji toho nebohého bledého chlapce a nejistě se podívám na Richarda. Tohle se mu určitě nebude líbit, ale Alastor teď pravděpodobně není ve stavu, kdy by byl schopný přijmout s hrdinně zdviženou bradou další zkoušení. Nadechnu se, jako kdybych mu chtěla něco říct, ale nakonec v tom ustanu a poslušně zase ústa sklapnu. Má zbabělost vyhrála nad snahou pomoci nezkušenému romantikovi.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.99519896507263 sekund

na začátek stránky