Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Saga Lindqvist-Weaver - 10. března 2017 15:54
saga2670.jpg

Velká síň

6. září

Mirabel, Severus, okrajově havraspárský stůl

Poslouchám Mirabel, zatímco stále pálení v ústech zajídám jarní rolkou. Na zelené nebezpečí na mém talíři se raději ani nedívám, jako by mohlo vyskočit a zasáhnout mě do očí. Severus mezitím utrousí pozdrav, ale dál se na nás ani nepodívá. Tak odbor pro zneužívání mudlovských výtvorů? To znělo zajímavě. Ve Stockholmu měli kolegové problémy s očarovanými semlami, kdy šlehačka zmizela ve chvíli, kdy se mudlové pokusili ze semly ukousnout.

Než stačím Mirabel odpovědět, objeví se sovy. Přistane přede mnou pouze jeden jediný dopis a já ho nemusím ani otevírat, abych věděla, že je od mého manžela. Proto ho zatím nechám být, určitě jsou to jen nějaké drby z ministerstva.

"Já ve Stockholmu taky pracovala na ministerstvu. Mém oddělení je nejblíž asi to vaše oddělení prosazování magického práva," otočím se na Mirabel, ale v tu chvíli se ozve křik. Rozhlédnu se po Velké síni a brzy uvidím jeho původce. Kousnu se do rtu, abych se nezačala smát, když slečna Harperová majzne slečnu Rielsovou do obličeje chobotnicí.

Všimnu si Mirabelina nejistého pohledu, proto se rozhodnu zasáhnout. Než se ale stihnu zvednout, Severus už mílovými kroky překonává vzdálenost mezi ním a havraspárským stolem. A jéje, pomyslím si a opřu se znovu do židle. Snad to nebude moc velké divadlo.

Severus je obě sjede na dvě doby, že se pomalu ani nezmůžou na slovo, a hned se zase vrací ke stolu. Nezapomene si u nás hned postěžovat. Nejdřív jsme pro něj vzduch a teď s námi chce probírat neposlušné studenty?

Navenek se ale usměju. "Ne," odpovím jednoslovně na jeho otázku, zda jsme už snědly nějakou tarantuli, než si vezmu další rolku.
 
Naira Sinclair - 10. března 2017 14:20
nairah1787.jpg

Ošetřovna -> Velká síň - mrzimorský stůl

6. září

Alex, Benji, Ettariel, pak všichni u stolu

"Juchů!" nesnažím se skrývat svoje nadšení, když je moje odpověď správná a my tak předběhneme v poháru lvíčata. Nabídku profesorky na čaj ve své radosti přeslechnu, ale to nevadí, protože nás z toho Alex vyseká. "Na shledanou a děkujeme moc moc!" rozloučím se s ní, když z ošetřovny odcházíme, stále v radostném opojením.

Před ošetřovnou se zavěsím do Benjiho. Zapátrám po kapsách po květinách, ale bohužel nic, jen nějaký uvadlý jetel a ten by mu znovu neslušel. "Myslím, že jsme teď před lvíčaty! Není to super? Nebyla jsem si jistá, ale řekla jsem si, že lepší bude něco říct a nemít pravdu, než mlčet a nakonec pravdu mít!" vykládám svým spolužákům, zatímco jdeme do Velké síně.

Na obličejích máme pořád fialové obtisky Alexiných rukou, takže budeme asi středem pozornosti.

Nakonec se ukáže, že středem pozornosti jsou Kayla a Becca, které se hádají u havraspárského stolu. Jsem tím tak zaměstnaná, že se v první chvíli ani nepodívám na náš oběd. Když se ale posadíme, uvidím to.

Ježišikriste!

"Co to je!" vyjeknu. Hlavy zvířat! Znechuceně od sebe odsunu prázdný talíř. Tak hezký den to byl a teď mi to musí zkazit ti pitomí skřítkové u oběda?! Rozhlížím se, jestli uvidím něco, co nebude obsahovat mrtvoly, ale zatím nemám úspěch.

Chvíli nesouhlasně sleduju, jak se Benji a Noelle ládují sushi s lososem, než to nevydržím. "Bylo vědecky dokázané, že ryby cítí bolest," řeknu a čekám, jestli jim to dojde. To bych nedokázala, sníst tvora, který ještě nedávno žil, a ještě ke všemu syrového! Jak neandrtálci! Nechtějí si rovnou hůlky naostřit jako kopí a vyrazit do Zapovězeného lesa?

Abych se na ty barbary nemusela dívat, sleduju, jak Snape pucuje Kaylu a Beccu. Ten jim určitě nějaké ty body strhne, jinak by se ani neobtěžoval zvednou od profesorského stolu.
 
Severus Snape - 10. března 2017 14:09
415108885.jpg

Velká síň

slečny Harper-Burnsová a Rielová, kolegyně u stolu a prakticky všichni ostatní

Po 6.9.



,,I Vám dobrý den,“ pozdravím každého z kolegů, ale více se jim nevěnuji. Jsem zde kvůli jídlu a oni si vystačí zajisté i bez mé pozornosti.

Zrovna si prohlížím smaženou kobylku a přemýšlím, jak asi chutná. Už už to chci vyzkoušet, když v tom přiletí do síně sovy. U oběda? Co to je? Dokonce mi přijde dopis, jak nezvyklé… aha, konsorcium alchymistů… Cože? Dva galeony za členství, se snad!!!

Zhluboka se nadechnu a až v tu chvíli si všimnu, že ta sova mi ohlodává mojí smaženou kobylku.
,,Vem si jí ty hloupé zvíře a pak leť. Koukni se támhle pod stůl,“ pokynu hlavou směrem k Nebelvíru, ,,tam se jim toho na zemi válí, že bys neodletělo.“ Je to trochu zábavné, bavit se s někým tak nevinným a vděčným, jako se sova. Na rozdíl od studentů neodmlouvá, jen hledá ke snědku něco lepšího… ale myši tu hold nejsou.

Vezmu do ruky další kobylku a už jí skoro vkládám do úst, když v tom se rozezní naštvaný hlas dívky z Havraspárské koleje. Ohlédnu se na Lupinovo místo, ale on nikde. Výtečně
Všimnu si pohledu kolegyní vedle mne, ale přeci jen jsem zkušenější kantor a bude lepší, když to vyřeším já, jakmile tu není kolega Lupin.

Vstanu od stolu a svojí typickou chůzí připomínající přelet velkého netopýra se dostanu až za slečny Burnsovou a Rielovou, které se ještě před malou chvilkou (ano, jednostranně) hádaly… hádaly s fyzickým napadením na závěr. Taková správná facka mořským živočichem.

,,To si snad děláte legraci! Slečno Burnsová… vaše mudlovské postupy jsou urážející a nevhodné studenta pátého ročníku!

No… nebudu poškozovat vaší kolej, za vaše osobní neshody, takže vám strhnu jen čtyři body. Něco se vám snad nezdá?!“
štěknu, když uvidím její výraz. ,,Za napadení dalšího studenta obvykle strhávám mnohem více a vaše osobní důvody mne v nejmenším nezajímají. Toto je jen mírné napomenutí, abyste si zapamatovala, že jste v první řadě student a máte studovat, ne se bít se spolužáky v mudlovském stylu. Nebo,“ podívám se skoro znechuceně na slečnu Rielovou, ,,provozovat přílišné sbližování se spolužáky.“ Podle toho, co jsem slyšel, když jsem s k nim blížil, je v tom však slečna Rielová možná nevinně, takže to nechám u slovního pokárání… pro jistotu.
Prosazoval jsem nižší věk studentů. Tím by se těmto prostopášnostem a žárlivým scénám možná předešlo. Znechucuje mne chování studentů, kterými cloumají hormony a nedovedou se ovládat. Jsou jako zvířata a být na Brumbálově místě, tak bych v tomto případě povolil Filchovi jeho vysněné fyzické tresty.

,,A to není vše. Hned po obědě se budete, slečno Burnsová, hlásit u mne v kabinetě ke školnímu trestu… a stejně tak i zítra a pozítří. Já vám slušné chování vštípím, ať chcete, nebo ne.“

S těmito slovy odejdu od studentek zpět k profesorskému stolu. ,,Taková nehoráznost… až mě přešla na tu kobylku chuť.“ Řeknu kolegyním a místo kobylky si začnu se zájmem prohlížet tarantuly. ,,Už jste to vyzkoušeli?“
 
Rebecca Eliah Riel - 10. března 2017 13:57
becca227200.jpg

Velká síň - havraspárský stůl

6. září

všichni u stolu, hlavně Kayla

Přílet sov jsem kvitovala protočením očí. Věděla jsem, jak matka dokázala být hysterická, proto jsem nepochybovala, že mezi dopisy bude i jeden pro mně. Když jsem mezi sovami uviděla našeho rodinného výra, natáhla jsem ruce, abych se k dopisu lépe dostala.

Okamžitě jsem poznala matčin uhlazený rukopis, ale druhý dopis na sobě měl inkoustem nakreslené drobné srdíčko. Dopis od babičky! Poskočilo mi srdce radostí a málem jsem si nevšimla posledního dopisu, který přede mě pustil puštík. Dopis od bráchy! Bradavice přilákali pozornost všech členů mé rodiny.

Nechám svoje spolužáky, ať si povídají, a opatrně začnu otevírat matčin dopis. Chci mít to nejhoríš z krku. Stihnu ale přečíst jen první větu, když se vedle mě objeví Kayla. Zvednu k ní pohled a usměju se, ale jsem zmatená z jejího rozzuřeného pohledu.

Nestačím se ani zeptat, co se stalo, když na mě Kayla začne křičet. Nezmůžu se na slovo, jen na ní překvapeně zírám, div neotevřu překvapením pusu. Vyspala s Nickem? Kayla mi nedá šanci zmátořit se, protože mě přetáhne chobotnicí.

Jak malý nevychovaný spratek!

Konečně se zvednu, posbírám dopisy a podívám se Kayle do očí. "O tvýho Nickouška bych si ani kolo neopřela!" odseknu jí naštvaně. V tu chvíli se u nás objeví Cassandra, té aby něco neuniklo! Neodpovím jí, pouze kolem ní projdu rychlým krokem a nechám svoje spolužáky za svými zády, s úmyslem z Velké síně rychle zmizet.

Je mi jasné, že celé to divadlo viděl Snape, tak ať si to Kayla pěkně vyžere sama! Slyšela nějaké blbé fámy a místo toho, aby se mě zeptala, kde je pravda, stane se z ní hysterka? Přesně jako moje matka!
 
Cassandra Warren-Wentworth - 10. března 2017 02:08
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň – havraspárský stůl

Pondělí, 6. září

Týna, Barča, Runa, Dominik, Kayla, Sey



“Jo, třeba,“ pokrčím rameny. Filch a opuštěná duše… no, to bych to spíš uvěřila o Snapeovi. No… i když… těžko říct!
“Tak jo, ahoj. A třeba zase někdy…?“ nadhodím směrem ke Christýně. Jestli ještě poslouchá.

Barčina schopnost skutečně je zajímavá, neumí ji každý a může se jí hodit. Ale ona vypadá, jako by za ni ani nebyla ráda. “To určitě ne. I když asi vím, proč si to myslíš. Někoho by to asi otravovat mohlo, ale víš co? Jsou to učitelé, je to jejich práce. Mají nás učit. A jestli chceš umět něco navíc, měli by bejt rádi,“ řeknu prostě.

Všichni kolem se snaží jíst a nějak se popasovat s obědem. Já bych brouky zrovna moc nemusela, ani se dívat na to, jak to jedí oni. Tak se nijak moc nerozhlížím a všímám si svého lososa. Zatím druhého kousku! A je tak výborný, že možná zvážím třetí! Však jak často tu máme něco takovýho, že?
Jen náhodou zaregistruju zdravící spolužačky, tak s úsměvem kývnu zpátky na pozdrav a sáhnu po limonádě.

Och, bože… Dominik opravdu jí tohle?! To ne! Zašklebím se a odvrátím tvář. Až po chvíli si uvědomím, že se dusí! No, já ti to říkala! Aspoň v duchu, proč jíst… tohle?!
Ruka mi vystřelila k hůlce, ale Tristan byl naštěstí pohotovější. A skvěle zasáhl! “Díky…“ řeknu mu upřímně.
“Jsi v pořádku?“ přistrčím k Dominikovi vodu.

Hm? Placky? Kari? Kayla se nedá přeslechnout, když dává tipy Jackovi. Že bych zkusila i něco jinýho? A proč ne!
Jen co se do placky zakousnu, uslyším sovy. Sovy?! Teď? V první chvíli mě napadne ‚kde je Al‘? Ale u nás ho nevidím, asi odešel. Dobře udělal, teď by se tady určitě necítil dobře.
Podle pohledů spolužáků i do mého dopisu byl jejich důvod většinou jednotný. Jackie… Ach jo… a to jsem na to chvíli konečně nemyslela…

Zase Kayla? Zase ji slyším. Přestože je dál, tak mnohem výrazněji. Co to…
S otevřenou pusou zírám, jak přetáhla Beccu chobotnicí. No týjo…! Snad tohle nikdo… sakra, Snape! Ale že by se zabejval takovou blbinou? Ne, to určitě ne, je to pitomost a nikoho neohrožuje. Krom Beccy. Ale kdo ví, kam to může ještě zajít. Vyskočím tedy z lavice a pospíchám k nim. “Holky? Nechcete si to vyříkat venku?“ ohlédnu se k učitelskému stolu.
 
Alastor Krimmer - 09. března 2017 20:47
al1932.jpg

Velká síň

Zmijozelský stůl, Jordyn

Po 6.9.



Snažím se na Zmijozelské dívat čím dál tím méně. V první řadě cítím, jak začínám lehce rudnout už kvůli těm rasistickým narážkám na Blagdena. Nechápu to, vždyť takový Draco, kterého všeobecně Zmijozelští uznávají, má rovněž kamaráda afroamerického původu. Celkově začínám více a více uvažovat o tom, že mi možná bude jedno, jak budu s kamarády mé krásné Dee vycházet. Problém je v tom, jak se bude tvářit ona a jaké peklo jí udělají, když se přidá na mojí stranu, o čemž tedy pochybuji, když spolu chodíme pouhý jeden jediný den, respektive nepochybuji o opaku.

Malinko mě z mého přemýšlení o rasismu vytrhne Christina. Po včerejšku se oficiálně zapsala jako můj nejméně oblíbený spolužák, ale jak se konečně setkávám s místní smetánkou, začínám uvažovat o několika prvních místech. Je mi upřímně Blagdena líto i přes to, že on si s nimi zjevně poradí. Alespoň to tak vypadá, když odpověděl na Deeinu, jedinou zle nemyšlenou otázku. Pro příště bude má princezna opatrnější…

,,Ano, Alastor,“ odpovím Richardovi. Uvědomuji si, že je to pravděpodobně právě on, kdo včera získal od Dee mé psaní a předal ho k všeobecnému rozšíření.
,,Možná…“ ale rozhodně to už číst nebudeš!

Celá společnost mi připomíná bankety, na které mne občas brávala babička. Lordi mudlovského světa. Mezi sebou jsou tak milí a tak vstřícní, jen kolik jim to jejich pozice dovolí. Avšak jejich děti a vnoučata, to byla jiná. Nosy nahoru a jeden urážel druhého, dokud se nenašel někdo, kdo malinko vybočoval. Poté se na něj slétli jako hejno sarančat…
,,Zkoušet tohle… člověka ta chuť může zřejmě překvapit,“ odpovím Chris, aniž bych zdvihl hlavu od misky. Rychle jsem si zvykl, že uštěpačné poznámky lidí z nechvalně známé koleje jsou doopravdy myšleny zle a nijak se je nesnažím v mé mysli ospravedlňovat.

Vysvobozením mi jsou Caylusova slova o dvojrande. Konečně se někam dostáváme a já zpozorním, abych slyšel každé slovo. Takže procházky, to by šlo. Nic tak extrémního jako výlet do Prasinek, pěkně zlehka a možností se rychle rozdělit, pokud se něco pokazí. A já mám čím dál tím větší dojem, že se něco pokazí už teď a na odpoledne to bude mít dopad.

Dalším adeptem na nejméně oblíbenou spolužačku se stala Sinestra. Prej proč se nepochlubila dříve… protože spolu chodíme půl dne a já fakt už nevím, co tady dělám!
A pak promluvila přímo na mě. Opět pro jistotu hlavu skloněnou tak, že můj pohled míří přímo někam doprostřed stolu.
Aha, takže já jsem tu pro vaší všeobecnou legraci… Pochybuji totiž, že by to byla pravda. Opravdu, co si o mě myslí? Že budu skákat tak, jak píská? Kdokoli z tohoto stolu? Ne…

,,Ne, to jsem nevěděl,“ odpovím a překvapí mne, že v mém hlase slyším jakýsi podobný tón Zmijozelskému osazenstvu. Aha… tak takhle zní opovržení?
Podívám se znovu na Deein talíř a opravdu, jak jsem si myslel. Ani jeden brouk, ani jedna tarantule… nic. Jen normální východní pokrmy patřící do skupiny všeobecně uznaných za poživatelné.
,,Myslím, že sám časem poznám, co má Dee ráda a co ne, ale děkuji za radu.“ Povedlo se. Tentokrát byl tón přímo ukázkovou verzí viditelně hrané vstřícnosti a vděku.

Ale to už se do debaty přidá i Richard. Jasně, odvaha má s tímhle co dělat. To už dosáhla moje trpělivost jakési úrovně, kdy mi doopravdy přestává být jedno, co si o mě budou myslet… možná i včetně mé princezny. Avšak považuji se za rozumného člověka, který se nenechá jen tak rozhodit.
,,Už jsem tyhle pokrmy zkoušel,není to můj šálek kávy. Měl jsem smažené kobylky i podobné červy.
A tarantuli ani žraločí ploutev nemám v plánu zkoušet, když vím, že mi chutnat nebudou. Myslím, že si trochu pleteš odvahu a dětinské blbnutí.“


Jo, tohle možná byla větší odvaha, než žrát brouky. Na komentář o učení se čínskými hůlkami, stále v agresivním rozpoložení, odpovím prakticky ihned, ještě než stačí Sin reagovat.
,,V pořádku, i to jsem párkrát zkoušel.“ Jsem z mudlovské rodiny. Matka mrtvá a otec chce syna naučit vše o světě. To společně s dostatečným finančním zázemím znamená prázdninové týdenní výlety do exotických krajin. Na víc většinou nebylo čas, ale vyzkoušel jsem hodně věcí a dokonce jsem se naučil lézt po skalách, či windsurfing.
Abych dokázal, že jsem jen kecka, která se chce jejich poznámek zbavit, odložím vidličku a pokračuji s jídlem pomocí hůlek.

Avšak, můj triumf nemá dlouhého trvání, protože se síní začne ozývat strašidelný hluk ptačích křídel. Ani jsem již nevnímal poznámky o ztracených bodech naší koleje. Okamžitě ztuhnu a má tvář ve zlomku vteřiny změní z naštvané červené na křídovou bílou, které provází mojí fobii z ptactva, jakmile je těch zpropadených opeřenců poněkud víc. Jakmile se některá ze sov přiblíží, instinktivně sebou škubnu a hlavu skloním o několik centimetrů níže.

Připadá mi, že to byla celá věčnost a jestli jsem měl nějakou vážnost získanou tím, že jsem sebou nenechal manipulovat, nyní je pravděpodobně všechna pryč. Stále bílý jako stěna se podívám na mojí pravici, vedle již skoro prázdné misky s nudlemi po Thajsku, a zlámané hůlky v pevně sevřené pěsti. Všimnu si i malého potůčku krve, který mi z ní vytéká, ale stále se nejsem ještě schopen pohnout…
 
Noelle O`Meara - 09. března 2017 20:46
noe2291.jpg

Velká síň


Acai, Benji, Alex, Naira, Felix

6. září



Sushi je o dost lepší než ty chlupatý potvory, který jsem měla před chvilkou. Pachuť se mi pořád smýt nedaří, a tak jen se zájmem poslouchám, jak Acai vypráví o své snaze sekat latinu. Povzbudivě se na ni usměju.
"Určitě ti to vyjde! Přece by nikdo nechtěl, aby byl prefekt nějakej nabubřelej náfuka, co jenom dodržuje školní řád, ne? Jasně, měl by jít příkladem, ale kde je pak všechna sranda?" Trochu jsem se bála, že přesně někdo takový se prefektem stane u nás.
"U nás? Tyjo... nejsem si úplně jistá, ale tipovala bych, že možná taková Cassandra nebo Alastor? Ti na to vypadají... a ambiciozní jsou dost. Hlavně Alastor. Ten kluk celej den leží jenom v učebnicích.." Můj pohled padne ke zmijozelským, kde sedí i nováček, o kterém mluvil Felix a Alastor. "I když nevím, jestli mu bratříčkování se zelenými v něčem pomůže. V nejhorším na nás zapomene a popeče to už jen s nima." Zasměju se vlastnímu vtipu a do pusy strčím sushi. Pořádně si Blagdena prohlédnu. Nikoho takového jsem u nás nikdy neviděla. Černochy jsme tu sice měli, třeba Jamara, ale tohohle chlapce jsem nikdy neviděla.
"Máš pravdu. Asi nějaká nová krev." Dál už Blagdenovi nevěnuji další pozornost. S barevnými jsem neměla žádné problémy. Spíš jsem se trochu obávala, co tomu řeknou někteří z jeho vlastní koleje. Bylo všeobecně známé, že jsme mezi námi měli i rasisty.

Vrátím se k tématu prefektů. "Myslíš, Feli? Už mi to řeklo víc lidí... ale nevím. I když ty koupelny bych rozhodně brala." Doma jsme nic tak luxusního neměli, takže mít přístup do prefektských koupelen by byl malý splněný sen.
Zatímco se láduju, Acai se rozhodne vyzkoušet wasabi. Nestihnu ji bohužel varovat, takže to dopadne tak, jak to dopadne. Naštěstí je tu pohotvý Felix, který vše zachránil. Chtě nechtě se rozesměju.
"Tohle se mi poprvý stalo taky. Člověk by nepoznal rozdíl od něčeho sladkýho, co?"
Podložím si rukou hlavu a zívnu. Jsem celkem unavená a jídlo mě uspává.
"To je dobrý nápad, Feli. Já zatím v plánu nic nemám, teda kromě učení. Můžeme počkat, až se vrátí Mau s Fabim a zeptat se jich? A co ty, Acai? Co na to říkáš? Rozhodně bych byla pro." Určitě mě čekal nějaký další famfrpálový trénink, jak jsem znala ty naše blázny, ale to bylo tak všechno. Pochybovala jsem, že by se Fabimu dneska ještě chtělo učit.
Od našeho stolu se ozvaly podivné skřeky. Stačil mi jediný pohled abych poznala, že hlas patří Kayle, která právě Becce vrazila jakousi... chobotnici? Z téhle dálky jsem na ně úplně dobře neviděla.

To už si k nám přisedl i Benji s Nairou a Alex.
"Ahoj!" Všechny tři jsem zářivě pozdravila. "Vlastně... Fabimu nebylo úplně nejlíp, tak šel na toaletu... s Mau jako dozor." Líp to vysvětlit neumím.
"Skřítci si připravili asijskou kuchyni. Pro vlastní dobro prosím nezkoušej ty tarantule. Jsou... fuj. Nechceš to." Zaškaredila jsem se. Byly fakt odporný.
Můj pohled mimoděk zalétl k nebelvírským. Místní drbna Ryan už byl na svém místě. Byla jsem zvědavá, co dalšího z jeho pusy vzejde. Bylo to celkem zábavné. Divila jsem se, že ještě nerozšířil pomluvy o nebelvírských dvojčatech, i když se o nich už cosi šuškalo. Nikdy jsem tomu ale nevěřila. Kdo by mohl být tak zvrácený, aby si začal s vlastní sestrou? To se dělo jen v knihách!
Opět jsem cítila, jak mi hoří tváře. Měla bych o podobných věcech přestat přemýšlet před ostatními. Rychle jsem od nebelvírských odvrátila pohled. a vrátila se ke svému sushi.
 
lord Richard Cornigrum - 08. března 2017 23:37
zk6313353.jpg

Hlavní síň - Zmijozelský stůl


Pondělí 6. září


Zmijozelští, Alastor, Jordyn



Černoch u stolu vyvolá menší pozdvižení, na které každý reaguje po svém. Jeho přítomnost s některými vůbec nehne, zato zbytek má naprosto opačnou reakci. Popichují a různými, ne zrovna šetrnými, způsoby zjišťují, kolik toho zelenáč vydrží.
K jejich rýpání se sice nepřidávám, ale zároveň se Blagdena nezastávám. Zmijozelská kolej není pro padavky a vzájemná škodolibost byla u některých jedinců na denním pořádku. Na tohle si člověk musí zvyknout, a čím dřív to nováček pochopí, tím líp pro něj.
"Trenérka a zároveň tělocvikářka je madam Hoochová." vysvětlím a pohlédnu k profesorskému stolu, kde je až na tři učitele podezřelé prázdno. "Ukázal bych ti jí, ale teď tu bohužel není. Nu, co se dá dělat, za chvíli se třeba objeví." Pokrčím rameny a vrátím se ke své misce salátu. Zbylé otázky totiž nejsou mířené na mě, tudíž si mohu dovolit nechat rozhovor na druhých. Caylus s tou svou hrošicí se o to milerád postará, stejně tak přicházející lejdynky. "Dobré odpoledne a dobrou chuť." oplatím Regině zdvořilé popřání. Celkem by mě zajímalo, jak si vedla při tréninku, ale ještě než se stihnu zeptat, předběhne mě Helen.
Hned nato se u stolu objeví další přistěhovalec. Respektive je sem dotáhnut Deirdre, ve které se opět probouzí její charitativní pudy. Už už se chystám k ní pronést jednu ze svých kousavých poznámek, když si všimnu jejího pohledu. Mrká na mě a do toho se potutelně usmívá. Tak moment.
Že by tenhle byl tím, koho si po mé včerejší radě vybrala na hraní? Co s ním má ale v plánu?
"Zdravím, ty jsi ten s tím uměleckým nadáním… Alastor, že?" Otočím se k němu s hraným zájmem. "Našemu stolu se tvá báseň moc líbila, Christině obzvlášť. Nezvažuješ pokračování?" dotážu se. Včera jsem se díky němu pobavil tak, jak dlouho ne. Určitě by to měl zopakovat.
"Přeji hezký den, Wolframe." pozdravím právě příchozího spolužáka, který si taktéž neodpustí několik poznámek na nevítané návštěvy. "S prváky je vždy spousta práce, ale tentokrát jsem si nemohl stěžovat." odpovím automaticky na jeho otázku. "Předešlý ročník mi připadal mnohem divočejší." dodám, přestože je mi jasné, že prefektské povinnosti jdou mimo něj a vůbec ho nezajímají.
"Pakliže nemáš nic proti, co si zase někdy zahrát šachy? Až budeme mít oba více času." navrhnu, než stočím pohled k Sinestře. Ta se právě snaží vyhecovat Alabastra k ochutnání pavouků a ústřic. "Odvaha je sice typická hlavně pro Nebelvír, ale nevidím důvod, proč by se měla vyhýbat Havraspáru. Lidem od vás evidentně chutná." A to nejen blonďaté máničce, nýbrž i farmářce u mrzimorského stolu "Koukám, že děvčata od vás se nezaleknou jen tak něčeho… A co ty, Alastore?"
Věnuji mu jeden ze svých falešných úsměvů. Jak moc se jeho ego spokojí s faktem, že i holka z prasečáku má víc kuráže než on? "Když už jsme u těch výzev, Sinestro, co takhle za odměnu naučit Alastora s hůlkami? Před chvílí ti to s nimi vážně šlo." Kecy v kleci. Vím, jak s nimi zápasila, ale proč se nepobavit hned dvakrát? Když škodolibost, tak pořádná.
Vyčkávám na Alastorovo rozhodnutí, jenže se od stolu šprtů ozve čísi řev. Vzhlédnu. Spatřím Burnsovou, jak celá nakvašená hází chobotnici do obličeje nic nechápající Rielové.
Bože, tohle, že je nejinteligentnější kolej na škole? Na to přišli jako kde?
Pohledem zabloudím k profesorskému stolu ke Snapeovi, který už se zvedá, aby situaci mohl vyřešit. Ještě, že tak. Otočím se zpět na Alastora. "Přijmi mé politování nad nerozvážnými činy tvých spolužaček, opravdu mě mrzí, že teď přijdete o body." Zatvářím se zkroušeně, přestože ve skutečnosti bych nejraději skákal radostí do stropu. Po tomhle se zaručeně dostaneme do vedení!
 
Benjamin Hunt - 08. března 2017 10:53
bezc4648585.jpg

Ošetřovna --> Hlavní síň – mrzimorský stůl



Alex, Naira a prof. Renoire, poté osazenstvo mrzimorského stolu

6. září – kolem poledne



Tušil jsem, že naše zdravotnice nám tuto otázku položí. Přeci jen jsou ty houby ze Zapovězeného lesa, že... Mrkl jsem na holky a doufal, že toho se ujmou ony. Tak nějak mi přišlo, že to určitě vyzní lépe. Alex se toho pohotově ujala a já se znovu jen usmíval. A Snapeovi nic... Potěšeně jsem sledoval, jak si zdravotnice brala všechny houby. Aspoň se už konečně dostaneme na oběd. Alex měla nejspíš podobné myšlenky, protože se zeptala přímo, zda můžeme jít. Jenže naše zdravotnice nás nehodlala propustit jen tak. Ojej, nějaký test nebo další přezkoušení...? Ovšem připsání bodů mě opravdu potěšilo a nabídka, jak získat další nakonec taky. Jenže vědět správnou odpověď. Uhodnout, o jakou houbu jde, to je jedna věc, ale vědět podrobnosti, to je zase něco jiného... A i když mi bylinky a péče o kouzelné tvory šly, nikdy jsem nemohl říci, že bych byl nějaký příkladný student.

Zaznamenal jsem pohled Nairy, ale jen jsem pokrčil rameny. Napadalo mě spousta věcí, ale nejspíš všechno jen pěkné blbosti. A tak Naira vypálila svou myšlenku. Ať je to správně!
A bylo to správně! Oddechl jsem si a rozzářil se ještě více. Dobře, dobře, a i ten zbytek si musím zapamatovat. Jen zbožné přání, bylo mi jasné, že jakmile za námi zapadnou dveře ošetřovny, už na fialové houbičky myslet nebudu.
Naše milá zdravotnice znovu zopakovala nabídku na čaj, naštěstí Alex našla správná slova, jak se z toho vymluvit. „Děkujeme moc za body a určitě přijdeme, třeba i s nějakými dalšími houbičkami,“ vesele jsem se na Renoire zazubil. „Hezký den,“ rozloučil jsem se se zdravotnicí a společně s holkami jsme opustili ošetřovnu.

„Tak bezva, tohle se vyplatilo,“ vyhrkl jsem hned, jak za námi zapadly dveře. „Hagrid má fakt dobré nápady. A já jsem rád, že jsme nemuseli ke Snapeovi,“ zasmál jsem se. „Takže hurá na oběd?“ kývl jsem na holky a znovu jim nabídl rámě. Ruce jsem teď měl volné, košík jsem totiž nechal na ošetřovně a vůbec mě nenapadlo, že by ho možná Hagrid chtěl zpátky.
Ani jsem nehodlal navštívit umývárny, však jsme se s Alex a Nairou dohodli, že si naše bojové barvy necháme i přes oběd. A tak jsem rovnou zamířil i s holkami do síně, odkud se linul příjemný ruch, zvláštní vůně, zvuk přilétajících sov a taky křik. Křik? Překvapeně jsem se ohlédl, kdo to křičí. Byla to Kayla, což mě překvapilo. Ta věčně dobře naladěná duše? „Co se to tam děje?“ prohodil jsem k holkám. Neslyšel jsem nic z toho, co Kayla křičela, ale podle té chobotnice jsem pochopil, že její útok byl mířen na Rebeccu. Pak jsem mrkl k učitelskému stolu. Moc profesorů tam nebylo. Ale byl tam Snape... Tak to Havraspár přijde o pěkných pár bodů. Bylo mi jich líto, ale co naplat. Je čas se pochlubit naším úspěchem.

Šel jsem k mrzimorskému stolu a pokud se holky nebránily, doprovodil jsem je jako správný gentleman až tam. „Ahoj,“ vesele jsem pozdravil osazenstvo z našeho ročníku, které ale rozhodně nebylo příliš silné. Vlastně tu byla jen Acai a s ní Noelle a Felix z Havraspáru. „Kde jsou všichni?“ trochu zmateně jsem se rozhlédl, usadil Alex a Nairu a posadil se mezi ně, pokud proti tomu nic nenamítaly. Až poté mi padl pohled na to, co se k obědu podávalo. To už jsem nepokrytě vyvalil oči. „A co je tohle? Kenji má narozeniny nebo co?“ usmál jsem se při pohledu na asijské dobroty. Ani si nejsem jistý, jestli v jiných ročnících jsou další Asiaté... „Hmmm, vypadá to lákavě..., teda až na pár věcí,“ trochu znepokojeně jsem sledoval červíky a jiné breberky. Raději jsem začal na jistotu a hůlkami jsem nabral sushi. Rozhodně jsem nebyl příliš obratný, vlastně jsem každou hůlku držel v jedné ruce a doufal, že sushi neuteče někam pod stůl. To by byla škoda, mám hlad jako vlk!

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.90032601356506 sekund

na začátek stránky