Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:11Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Mirabel McGregor - 08. března 2017 09:27
b9927e1c930d8f4be375a5b6dd11d709533.jpg

Hlavní síň



Saga, okrajově Severus a havraspárský stůl

6. září – poledne



Saga nakonec nabízenou vodu odmítla. Doufala jsem, že ví, co dělá, ale nejspíš měla víc zkušeností s tímto jídlem než já. Přesto jsem se tvářila ustaraně. Zdálo se ale, že po dalším jídle, které si Saga vybrala, bolest ustupuje. „Lepší?“ ujistila jsem se přesto. „Takže wasabi se vyhýbat?“ pousmála jsem se trochu a s respektem si prohlédla zelenou směs.
Jen tak mimochodem jsem se ohlédla mezi studenty. I oni s různými úspěchy zápolili s jídlem, někteří neskrývali odpor, jiní se celkem statečně pouštěli do různých ochutnávek. A pár z nich už vědělo, po čem sáhnout a čemu se vyhnout.

Pak už se ale hovor stočil k osobnějším věcem. Znovu jsem uždibla rolky a pak si naložila ještě pár kousků sushi, které mi opravdu zachutnalo. Navíc je tak lehké! Chvíli jsem váhala, co své kolegyni odpovím. Nemusela jsem své zaměstnání tajit, spíš jsem nechtěla rozmazávat to meziobdobí. To zklamání bylo stále velmi čerstvé.
„Pracovala jsem na Ministerstvu. Odbor pro zneužívání mudlovských výtvorů,“ znovu jsem se pousmála. Věděla jsem, že mnoho kouzelníků nepohlíží na tento obor s respektem a byla jsem zvyklá na různé vtípky a úsměšky. Je to ale práce stejně důležitá jako jiné. Obzvlášť pokud máme udržet mírové soužití s lidmi bez kouzelnického nadání. „Musím přiznat, že mě to tam velmi bavilo,“ usmála jsem se ještě více, ale pak jsem raději sklopila pohled. Abych nemusela vysvětlovat, proč jsem tedy tu pozici opustila... Místo toho jsem stočila pozornost na Sagu. „A co jsi dělala ty před nástupem do Bradavic?“

V tu chvíli náš hovor naruší šustění křídel. Bylo to nezvyklé, běžně chodila pošta do Bradavic ráno, ale to bylo nejspíš kvůli smutečnímu obřadu odloženo. Dopisů nebylo málo. Pochopitelně. Po tom, co se stalo jedné ze studentek, se to dalo očekávat. Přesto tu bylo něco, co hluk při příchodu pošty vyrušilo. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila odkud křik přicházel. Havraspár? Lehce ve mně zatrnulo. Má domovská kolej. Opět. Jedna z dívek se rozkřikovala na druhou. Neslyšela jsem každé slovo, ale její výlev skončil chobotnicí na obličeji spolužačky. Měla bych zasáhnout? Odložila jsem hůlky. Nejsem ale kolejní vedoucí a jsem tu druhý den... Jenže takhle zasáhne Severus. A už včera jsem pochopila, že to bude rychlé a ... Důrazné. Nejistě jsem se podívala na Sagu, co si o tom myslí ona.

 
Kayla Harper-Burns - 08. března 2017 00:20
jenna39106.jpg
Velká síň

Pondělí, 6. září

Rebecca, pak hlavně ti u Havraspárského stolu, ale ke konci mluvím velmi hlasitě. :D



Spokojeně jsem se cpala, moje nálada se rapidně zlepšovala. Sníst své problémy mi vždycky pomáhalo. Na všechny jsem se usmívala jako sluníčko, i když jsem se do rozhovoru moc nezapojovala. To by totiž znamenalo na chvíli přestat jíst.

Pozdravila jsem Barču, spokojeně jsem jí i Cass přitakala, když na mě promluvíily a Maureen jsem vesele zamávala, i když o to pozdravit zrovna mě jí asi nešlo.
Na Annu jsem se usmála, když se vyjevila nad dnešním výběrem jídla. "Neboj, když budeš chvíli hledat, najdeš tu i celkem normální jídla," kývla jsem směrem ke svému vynikajícímu kari.
Vyděsilo mě, když se Dominik začal dusit. V první chvíli jsem nevěděla, co dělat. Naštěstí Tristan rychle zareagoval a zachránil ho. No páni, tady je jasně vidět, že pavouci nejsou bezpeční ani když jsou mrtví, brr.
V odpověd na Jackovu otázku jsem opět spokojeně ukázala na své jídlo: "Kari. Placky. Doporučuju." On si ale vybral něco jiného. Alespoň zbude víc na mě.

Že do síně přišla Rebecca jsem si nevšimla hned. Stále jsem se spokojeně cpala a měla oči hlavně pro své jídlo. V poslední době se nám nějakým záhadným způsobem stále dařilo se míjet, takže jsem ještě neměla šanci si s ní "promluvit" o všech těch věcech, které mě v poslední době trápily.

Do síně vlétly sovy a já zdvihla hlavu. Brzy jsem v hejnu rozeznala tu otcovu. Vstala jsem, abych mohla lépe chytit balíček, který nesla v pařátech. Nemusela jsem si ale dělat starosti, sova mířila dobře, spokojeně zahoukala a odletěla se občerstvit do sovince. Když už jsem tak stála, rozhlédla jsem se kolem a pohled mi padl... na Rebeccu. Vypadala tak šťastně. Jako že ji vůbec nic netrápí. Jako by jí bylo úplně jedno, jak se já cítím po tom, co mi udělala. Možná si myslela, že to nevím, ale to ji neomlouvalo. Rozhodně ne. Všechny ty černé myšlenky, které jsem se v poslední době snažila potlačit najednou vytryskly na povrch. Už jsem to nemohla vydržet. Práskla jsem s balíčkem na stůl a nakráčela si to k ní.

"Musíme si promluvit," zavrčela jsem na ni. "Jak tu můžeš jen tak sedět? Jak se můžeš jen tak smát a dělat jako by nic? Když jsi mi tak strašně ublížila?!" ani jsem si neuvědomila, že jsem začala křičet, "myslela jsem, že jsme kamarádky a tys mě zradila! Ty jsi věděla, co k němu cítím! Tak jak jsi mohla, jak jsi se jen mohla s Nickem VYSPAT, ty DĚVKO?!" s těmi slovy jsem ze stolu popadla velkou chobotnici a pleskla jsem jí ji do obličeje, abych svá slova řádně podtrhla.

 
Diana Gabriela Black - 07. března 2017 23:12
217783139.jpg

Velká síň

Thomas, Erika, Christian a okrajově poněkud nespolečenské osazenstvo nebelvírského stolu

Po 6.9.


Jeden by očekával, že když pozdraví, tak se mu dostane nějaké odezvy v podobě slovního pozdravu, gesta nebo prostého pokývnutí hlavou. U tiché rusovlásky, Angely, se to dá pochopit, jelikož od doby co ji znám nikdy nebyla dvakrát hovorná. Přestože spolu moc nemluvíme, je Angela výborným společníkem, když si chce člověk užít chvilku ticha, ale zároveň nechce být osamocen. Kdyby se Thomas nezeptal Kenjiho na pojídání tarantule, patrně bychom se nedočkali žádné reakce. Nevím, jak ostatní, ale mě s bráchou matka div nebrala koštětem po hlavě, když jsme nepozdravili pokaždé, když jsme někam vešli, nebo když nás někdo oslovil. Zdá se, že dobré mravy a zvyklosti skutečně vymírají!

Jedinou výjimku z celé skupinky u stolu představuje Erika, která se na nás usměje, i když trochu… zvláštně. Nově příchozí ke stolu je Janna. Přátelsky se usměji a opětuji její pozdrav.

Kobylku, před níž Erika uhnula a přistála na mně, bez okolků chytnu a hned ji strčím do pusy. Na začátek taková dobrá jednohubka! „To bychom si nedovolili, viď brácha,“ zareaguji s úsměvem na její poznámku ohledně ponechání na pospas a hned poté začne Thomas o Snapeovi.

Vzhledem k tomu, že mám po cestě hlad, začnu pomalu jíst, co jsem si dala na talíř. Během toho poslouchám Kenjiho radu, jak jíst tarantuli. „Snad jsi nedostal strach,“ loupnou do bráchy loktem, abych ho popohnala k pojídání tarantule. Chci vědět, jestli to s ním něco udělá, a jak mu to bude/nebude chutnat. Většina osazenstva stolu má svou vlastní zábavu v podobě pohazování jídla mezi sebou.

Kouknu na bratra, abych zjistila, zda má z atmosféry u stolu podobný dojem jako já. Stačí mi jediný pohled, abych poznala na co myslí. „Taky mám ten dojem,“ přikývnu. Pravda je to s námi náročné, matka by nás taky někdy nejraději zabila, ale přeci jen by jim huba neupadla, kdyby řekli: čau nebo alespoň nazdar vole.

Chvilku na to se u stolu objeví Christian. Přátelsky se na něj usměju a pozdravím: „Zdarec Christiane.“

Koukám na Thomase jak „loupe“ tarantuli. Když poleví ve své ostražitosti nenápadně mu z talíře něco ukradnu. Mám sice svoje, ale to si musím šetřit na horší časy. Navíc brácha musí nějaké to kilo shodit, aby mohl nosit upnutá trika a balit holky na svý břišáky, ale ty nejdřív musí být vidět, a od toho jsem tu já, aby se zbytečně nepřežíral.

„Ty seš ale prase,“ řeknu znechuceně, kdyžThomas z talíře slízne ten mišmaš a vlepím mu pohlavek. „Čuně jedno! Žereš stejně nechutně jak tvůj fotr,“ rýpnu si. Protočím panenky, když začne o poučování ohledně kultury, ovšem, když zmíní fotra souhlasně přikývnu. „Něco takového by se ten hajzl zasloužil!!

Když padne zmínka o dvojrande, sjedu Christiana zkoumavým pohledem. No, no… brácha… nevim, nevim.

„Jo, my se rádi přizpůsobíme,“ přidám se bratrovu žertu a hodím Thomasovi ruku kolem ramen a trochu ho k sobě přivinu. „Nebo nám můžeš svoji sestru jenom vypůjčit,“ vtipkuju a doufám, že se bratr přidá, „nemusíš se bát. Vrátíme ti ji spokojenou a uvolněnou.“ Usměju se, „určitě to bude dračice,“ dodám k bratrově poznámce, „a když ne, tak z ní dračici uděláme.“

Naše povídání naruší šustění ptačích křídel. Pošta! Vzhledem k tomu, že jsme přijeli před chvilkou není důvod očekávat nějaké psaní. K osazenstvu stolu se přidá i Ryan, jemuž pokynu hlavou na pozdrav.

Poté se opět pustím do jídla a o nějakou chvilku později se [font color=redThomas[/font] začne ptát na úkoly. To bych od něj nečekala. Není to sice takový flákač, ale šprt to taky není. „Pravda,“ nakloním se, „to jim všem ulítly včely? Co se stalo?“

 
Thomas Alexandr Black - 07. března 2017 23:11
thomas14874.jpg

Velká síň

Diana, Christian a ostatní spolužáci u nebelvírského stolu

Po 6.9.



,,To myslíš vážně? Že ty mě chceš jenom napálit?! Rozhodně nebudu jíst hlavičku nebo tu část trupu, kde maj hlavičku. A smaženou pavučinu taky vynechám,“ odvětím Kenjimu. Významně se podívám na Didý, jestli myslí na to samé, co já. Nepřelítlo jim něco přes nos?

,,Zdarec!“ pozdravím Jannu a následně Eriku, obě s širokým úsměvem.
,,Něco proti Snapovi? S matkou se na škole znali a docela spolu prý vycházeli,“ pronesu s přehnanou teatrálností, abych Eriku zarazil. Ale pak se usměji. ,,Dělám si srandu. Ten tenkrát nevycházel ani se všem a zmijozelskýma. A když jsem jí vyprávěl, jakej je teď příjemnej kantor, tak jen nevěřícně kroutila hlavou.“
Jo, jsme s Didý ostudy rodiny. Matka Zmijozel, brácha Zmijozel a mám dojem, že prarodiče taky.

To už se přiřítí Christian a odsednu si o kousek od té partičky, která nás ze značné části ani nepozdravila. Co to je? Vždyť se ani nikdo nezeptal, proč jsme přijeli až dneska. Fakt je něco divně. Vlastně jen Kenji a Erika na naší přítomnost alespoň nějak reagovali. Určitě se něco stalo, jen nevím co.
Naznačím Christianovi, aby si sedl k nám, vždyť je toho tolik, co probrat.

,,Zdar Chrisi. Nedělej a zkus to. Při nejhorším to vyplivneš a dáš si sushi nebo žraloka. Povídej! Co prázdniny? A co první tejden školy?“

Zatímco Christiana zpovídám, odlamuji z tarantule hlavičku, nožičky a kus zadečku. Krunýř rozkřápnu o talíř a je to prakticky všude.
,,Tak takhle asi ne,“ zasměju se na Christiana i Didý. Poté to prostě z talíře slíznu i se smaženými brouky a kobylkami…
,,Paráda, jak omáčka! Jen by to chtělo něco na zapití. Chce to mléko a rozmixovat v něm pár červů, aby to chytlo grády. No, kašlat na to, jdu do shushi!

,,Prase? Ne, jsem přizpůsobivý kultuře. V Thaisku přeci jí hůlkami a rukama, ne? A vylízat talíř je taky určitě přirozené. A fotra sem netahej… je to i tvůj tatí. Ten je jinej level, určitě dostává od mozkomorů jídlo přímo na zem. Ani bych se nedivil, kdyby mu už dali polibek a akorát slintal do polštáře, hajzl jeden.“

Jo, Chrisi, kdes nechal ségru? Mohli jsme si dát dvojrande! Teda, pokud se ti Didý líbí. Nebo pokud to táhnete spolu, my bychom se přizpůsobili!“
dodám přehnaný důraz, aby bylo jasnější, že je to jen legrace… možná.

,,Jo, tvoje ségra by mohla bejt docela dračice, když už to máte ve jménu,“ reaguji na Didý.

To už se do místnosti přiřítí mraky sov. Ani si toho po chvilce nevšímám. Ještě před hodinou jsme byli doma, to by nestihla přiletět ani sova na drogách. To přijde i Ryan a i jeho pozdravím.

,,Hmmm, máme hodně úkolů? A ještě jedna věc,“ nakloním se k němu blíž, aby mě spolužáci opodál neslyšeli, ,,co se stalo? Všichni vypadaj, jak kdyby někdo umřel.“
 
Ryan Daniels - 07. března 2017 22:45
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Skleníky -> Ložice -> Velká síň

Přítomní

6. září


Jen tak postávám se Sin u skleníků a nijak slovně se nevyjadřuji. Dokonce si ji ani neprohlížím, můj pohled totiž tentokrát sjede spíš na Eriku. S úsměvem jí kývnu na pozdrav, ale nic neříkám, možná proto, abych ze sebe nevyloudil nějakou blbost. Každopádně si pořád stojím za tím, že si s ní musím později promluvit, přes to vlak nejede. Co že ona tu vlastně dělá? Odpykává si nějaký trest? A s Caylusem? Chudák. Možná se o tom zmiňovala, nevím, je zřejmé, že jsem ji neposlouchal a v hovoru se ji snažil přehlušit svými vlastními historkami. Ale co, nejedná se o nic důležitého.

Jejich rozhovoru se vůbec neúčastním. Ne, že bych se styděl mluvit, ale zkrátka mám v určitých situacích takové chvíle, kdy opravdu držím zobák. Ač vzácně, tak tomu někdy doopravdy tak je. Navíc jsem myšlenkami úplně někde jinde. Na moment i zapřemýšlím nad tím, jestli nebudu mít průšvih kvůli těm potloukům, které jsem vypustil, nakonec nad tím však jen mávnu rukou. Přeci jen mě nikdo neviděl, a pokud ano, už bych slyšel vykřikování mého jména v samém vytočeném tónu.

Z myšlenek mě vytrhne leknutí, které způsobí jakýsi nově příchozí. S pozdviženým obočím si prohlédnu toho dredatého člověka od hlavy až k patě. To je někdo od nás? Nebo nějaký nový profesor, či co? Ať je to tak či onak, nikdy jsem ho neviděl. Vypadá dost podivně, jak kdyby utekl z nějakého afrického kmene. Už mu chybí po boku jen nějaká ženská s talířem v hubě.

Nakonec se rozhodnu, že opustím přítomnost všech. Trestance nechám vykonávat jejich trest s profesorkou, opicu nechám opicou a od Sin bude také nejlepší se zas vzdálit, koneckonců s ní nemůžu být zase až tak dlouho, ještě by to vypadalo, že jsem nějaký moc nenasytný. Rozloučím se tedy jak se Sin, tak i s Erikou, načež se vydám zpět do hradu a zamířím do pokojů. Za chvíli bude čas oběda a já se potřebuji vzpamatovat ze své skvělé schůzky se svou vysněnou ženou.

***

Probudím se po chvíli na své posteli v kolejních ložnicích. Skrz mé zaláskované myšlenky se mi podařilo nejspíš na krátko zabrat, aniž bych si to vůbec uvědomil. S hrůzou zjistím, že ačkoliv jsem zas až tak dlouho nespal, podařilo se mi zaspat začátek oběda. Kručení v břiše mě taktéž informuje o tom, že mám celkem hlad, a tak se okamžitě zvednu a celý rozcuchaný od polehávání vyběhnu směrem k Velké síni. Nezdám se být nijak fascinován tím, co se nám dnes naservírovalo, možná proto, že jsem si toho exotična zatím ještě nevšiml. Místo toho spíš vyhledávám hlouček svých oblíbených spolužáků, ke kterým se hodlám i vecpat. Trnem v oku je mi Dragon, který zde také sedí. Jak jinak. Nicméně mě potěší, že sedí na opačné straně od Eriky. Ihned toho tedy využiji a posadím se vedle ní. Očividně jsem spal déle, než jsem si myslel, koneckonců ještě před chvílí vlastně byla s profesorkou ve sklenících.
"To si poslechněte," vyjeknu okamžitě, jakmile můj zadek dopadne na lavici, aniž bych si to vůbec uvědomil. "Sme byli se Sinestrou ne a vona normálně..." na moment se odmlčím, když mě do nosu udeří poněkud nepříjemný pach. Jeho zdrojem se zdá být Erika. Zároveň s tím si všimnu i toho, co to vlastně Dan s Kenjim. Jedí. Obočí mi samým překvapením vyjede vzhůru a nějak nevím, na co zareagovat dřív. To jako ještě stále spím, nebo...?
"Co to proboha žerete?" houknu překvapeně. S hrůzou zjišťuji, že těmito hnusy je pokrytý celý jídelní stůl. Letmo se porozhlédnu i po ostatních stolech, jestli ostatní koleje mají totéž. Bych se totiž ani nedivil, kdyby si ze mě ti dva chtěli udělat srandu a všechno normální jídlo nahradili tímhle hmyzem.
"Vyplivněte to ježiši, dyť je to humus," pokračuji, zatímco si prohlížím ty "dobroty". Trochu mě uklidní, když uvidím i nějaké ryby, po těch se však také nechystám sáhnout, zrovna dvakrát je totiž nemusím. Vidím to ale tak, že mi nic jiného nezbyde. A nebo dnes nebudu jíst vůbec, aspoň zhubnu a Dan s Kenjim si ze mě přestanou dělat srandu, že jsem otesánek.
Když nám nad hlavou začnou létat sovy, napadne mě myšlenka, že bych mohl jednu chytit a sníst, každopádně těch průšvihů už jsem dnes udělal dost.
 
Erika Claythorne - 07. března 2017 22:39
erand8255.jpg

Hlavní síň
Angela, Dan, Kenji, Diana, Thomas
Pondělí 6.9.



Dívám se nechápavě, jak se Dan s Angelou přidávají k ochutnávání červíků. Jako… ráda ochutnávám nové věci, ale nevím, jestli bych zvládla tohle… ale… nakonec se po jednom červovi natáhnu a strčím do pusy. Nejsem přeci srab. Párkrát ho tam převálím, zašklebím se a zapiju ho vodou. “Hm… nic moc…“ Pak mi Dan strčí dalšího červa s cukrem. “Červ na sladko? No… zkusit se má všechno,“ pocukruju červíka a sním ho. “No… ale jo, je to lepší než bez ničeho. Ale asi mi to stačilo,“ vrátím se alespoň k trochu poživatelnému sushi.

“Aran syrové ryby moc nejí, má raději králíky,“ zareaguji pak na Kenjiho. “A drží nedrží, rukama se najím spíš,“ zašklebím se. A pak přijde s tím zápachem. Celkem zrudnu, když to svaluje na Dana. “Ehm… pardon, to jsem já,“ přiznám se neochotně. “Ale za to můžou ty růže. Za trest jsem pomáhala ve skleníku a ty růže šíleně páchly. Už jsem se i několikrát vydrhla, ale nejde to dolů!“

V tom dostane Dan další skvělý nápad. Ochutnat kobylku. Když se mi ji ale pokusí nadhodit, úplně to nečekám a ani nemám úplně náladu tuhle hru hrát, tak se kousek uhnu a milá kobylka přistane přímo na Dianě. Přiřítila se i s bratrem jako velká voda. “No páni… takhle se asi cítí většina lidí, když se k nim přiženu já,“ uvědomím si zmateně, když mi jejich vpád není moc příjemný. Jsem stále celá nějaká přešlá a asi nemám úplně náladu a energii na tyhle dva. I když normálně spolu vyvádíme celkem dobré kousky. Taky jim dost závidím tu veselou náladu. A zároveň jsme z ní zmatená. “To to nevědí? Nečtou noviny? Aha, tam vlastně nepsali, o koho šlo… a přijeli, až teď…“ uvědomím si, že o smrti Jackie zatím asi nevědí. To by jejich náladu vysvětlovalo. Ale donutím se k jakémusi úsměvu.

“No to je dost, už jsem se bála, že nás tu necháte Snapovi napospas,“ ušklíbnu se na Thomase a dívám se, jak si na talíř nakládá tu havěť. A Dan zkoumá ústřici. Nedůvěřivě si onen sliz prohlížím. “Nekape se tam nějakej citron nebo tak něco?“ natáhnu se taky pro jednu. “Prý je to lahůdka, tak proč to nezkusit,“ pousměji se nejistě. “A Ryana jsem naposledy viděla u skleníků. Přišel se Sinestrou, ale pak se tam objevil nějakej černoch, asi novej student, a Sinestra ho odvedla za ředitelem. Ryan tam pak zůstal sám. Ale moc jsem ho nevnímala, měla jsem práci, abych tam netvrdla zbytečně moc dlouho. Už tak jsem strašně načuchlá…“

Normálně bych se rozpovídala mnohem víc. O tom, jak jsem musela trpět trest s Caylusem, jak si ten idiot neustále na něco stěžoval, ale jak ten trest byl lepší než u Filche… Ale… nějak mi nezvykle došla slova. Spíš kývnu Christianovi na pozdrav, že jsem zaznamenala jeho příchod, a vrátím se k jídlu. Z něj mě vytrhne až dopis, který mi přistane těsně vedle talíře. Otřu si prsty od nesnědené ústřice do ubrousku a natáhnu se po něm.

Je od mamky, jak jinak. Má o mě strach a ptá se, o koho jsme přišli. To mě vrátí do mé nálady na bodu nula. Dopis mě svým způsobem těší a dostává mě do klidu, zároveň mi připomíná onu ztrátu. Povzdechnu si a dočtu psaní. Měla bych mamce odpovědět… Ale moc se mi do toho nechce. Nechci jí přidělávat starosti o mě. Ale ty bude mít o to větší, když se neozvu vůbec. Jenomže jak jí napsat, že zemřela Jackie? Tolik jsem jí doma o ní vyprávěla… bude z toho nešťastná, znám ji. S povzdechem strčím dopis do kapsy a trochu nepřítomně si začnu hrát s odloženu ústřicí. Celá ta hraná fasáda – nic mi není – začíná padat…
 
Janna Parker - 07. března 2017 21:54
12459888953867.jpg

Oběd ve Velké síni, zpátky mezi lidi


kdokoliv poblíž

6. září


Vešla jsem do Velké síně a rozhlédla jsem se kolem sebe. Nepřišla jsem zrovna na první čas, kdy se podával oběd. Vlasy jsem měla ještě vlhké ze sprchy, spletené do ledabylého copu. Po skončení rozloučení za Jackie jsem se cítila plná negativní energie. Dneska už jsem nebrečela, ale všechna ta atmosféra kolem byla docela dusivá a já se potřebovala z ní dostat, stůj co stůj. A protože byla zrušena výuka, tak jsem si musela plán úniku vymyslet sama. Tělocvik, na který jsem se ještě včera odpoledne těšila, vzal za své.
Rozhodla jsem se pro to, že využiju rozlehlost povolených pozemků Bradavic a půjdu si zaběhat. Není to zrovna můj nejoblíbenější styl cvičení, ale na pročištění hlavy je to asi to nejlepší, co jsem si mohla vybrat.
Cestou jsem letmo potkala pár spolužáků, ale kromě krátkého pozdravu jsem se vůbec nezastavovala. Byla jsem tak trochu "sobecká", ale nechtěla jsem, aby mi padla tepovka.

Ale po tom, co jsem se osprchovala a převlékla z propoceného oblečení, jsem byla naprosto nabitá adrenalinem a endorfiny, že jsem téměř vytěsnila z hlavy události včerejšího večera a dnešního rána. Teď je na řadě se pořádně najíst.

Posadila jsem se k nebelvírskému stolu, pozdravila jsem s úsměvem spolužáky, kteří dorazili přede mnou a pustila jsem se do lososa s bylinkovou omáčkou.
Při zašustění ptačích křídel jsem vzhlédla ke kroužícím sovám a pohledem jsem sledovala menší hromádku dopisů převázaných provázkem, která klesala k mé osobě. Otřela jsem si ústa, odstrčila nedojedenou porci ryby a rozvázala jsem ji. Dvě obálky – od mámy a ségry. Jeden pohled z Christchurche od táty s několika pozitivními slovy. Mámin dopis jsem na okamžik nechala stranou, a roztrhla jsem obálku od ségry s takovou razancí, že jsem téměř poškodila dopisní papír složený uvnitř. Trochu rozmrzele jsem prošla stránky a zjistila, že patří jen Jenně. Povzdychla jsem a dala jsem se do čtení. Popisovala svůj první týden na Manchesterské střední, jaká je tam nuda a že já si to určitě daleko víc užívám. Máma ji prý štve víc a víc, takže mi závidí internátní školu. Pár poznámek k volnému času a podpis. Ani jedno pitomé PS nebo tak něco.
Mámin dopis jsem si nechala na později, vypadal trochu tlustší než byl Jennin, a pustila jsem se do zbytku oběda.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.87750291824341 sekund

na začátek stránky