Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7628


Hraje se Denně Herní čas: 20:35  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 23. února 2020 3:27Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 22. února 2020 21:56Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 21. února 2020 9:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 13. května 2019 20:19Kayla Harper-Burns
 Postava Alexander Richardson je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:52Alexander Richardson
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 23. února 2020 1:51Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 23. února 2020 3:27Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 18. února 2020 18:59Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:33Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 19. února 2020 6:37Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 22. února 2020 10:07Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 22. února 2020 20:10Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 22. února 2020 8:38Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 16. února 2020 20:10lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 13. února 2020 17:32Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 22. února 2020 17:30lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 21. února 2020 12:15Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 17. ledna 2020 23:17Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:33Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 23. února 2020 0:12Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 22. února 2020 23:01Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 20. února 2020 12:12Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. února 2020 1:53Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 21. února 2020 12:15Domenico Conte
 
Deirdre Airimoy - 06. ledna 2017 22:19
dd4714.jpg

Kostel


Acai, Maureen a ostatní


Můj nádherný zpěv naprosto vybočuje z řady všech ostatních. Mohla jsem tušit, že křovácké písně nebudou nic, kde by se Banán mohla naučit zpívat. Nemluvě o té instalatérce potrubí, která se přidala ke mně a k Banánovi. Snažila jsem se svou nechuť dávat nijak najevo, a tak jsem se na obě jen usmívala a dál si zpívala svou. Po několika trénincích nám dala profesorka krátkou pauzu.
Posadila jsem se do jedné z volných lavic vedle obou lejdynek a mlčky pozorovala instalatérku, která se snažila bavit s ostatními. Musela jsem uznat, že její oblečení bylo fakt otřesné. Nejspíš zkrachovala spolu s Maxwellem, s kterým si mohla podat ruce. Kdybych na prve nezapomněla, oblečení pro Maxwella bych radši věnovala jí. I když bylo chlapecké.
Řeknu Mařeně, aby jí dala něco z toho, co jsme spolu koupily. Stejně to nepotřebuje nebo by to ani nenosila. A až budu něco vyřazovat, dám to tentokrát Rottové. Postavu máme nějak podobnou... Vážně by si měli založit tu charitu...

Do kostela se začali pomalu trousit první lidé. Nechtělo se mi vracet zpět na místo a zpívat písničku pro holku, která mi byla kompletně ukradená. Otec by jistě souhlasil s tím, že nějaká čistka byla nutná a byla to ještě její chyba. Povzdechla jsem si, upravila si uniformu a vrátila se zpět na své místo pro soprány. Byla škoda, že tu s námi nebyl Princ, který by celému vystoupení dodal ty potřebné grády. Postavila jsem se před instalatérku. Nemohla jsem se dívat na to, jak ta chudinka trpí. Evidentně na nic lepšího neměla, a tak musela vystupovat v téhle hrůze. Nechápu, proč jí Isaac nevěnoval alespoň šálu, kterou jsem dala Zahradníkovi. Mlčky jsem pohlédla do davu. Richard už dorazil. Doufala jsem, že dorazí i Princ. Zalétla jsem pohledem i k havraspárským, kde jsem zahlédla blonďaté máničky. Nechápala jsem, co někdo jako Delcaour dělá zrovna u havranů, když vypadal spíš jako můj bratr. Oproti Bellovi alespoň vypadal trochu k světu, i když by mu rozhodně neuškodil jiný sestřih. Vyhledala jsem pohledem Alabastra a krátce mu zamávala a usmála se.
Znuděně jsem stála vedle Banána, od kterého jsem se snažila držet alespoň nějaký odstup.
Proč jsem jen musela skončit ve skupině s křovačkou a instalatérkou?
 
Noelle O`Meara - 06. ledna 2017 21:46
noe2291.jpg

Společenka --> Pokoje --> Sprchy --> Velká síň --> Kostel


Lupin, spolužáci


Po debatě ve společenské místnosti k nám ještě přišel profesor Lupin. V klidu jsem si vyslechla, co měl na srdci. Byla jsem po celém dni celkem unavená, a tak jsem se omluvila a spolu s Morg zamířila do pokoje, kde jsem se jen převlékla do pyžama, nakrmila Sněhurku a v mžiku usnula.
Moc jsem toho nenaspala. Několikrát jsem se s křikem a brekem vzbudila. Jackie mi lezla i do snů. Jelikož jsem make-upu moc neholdovala a po těžké noci mi nebylo kdovíjak do smíchu, líčení jsem tentokrát omezila na minimum. Každému mohlo být jedno, že mám kruhy pod očima.
Žaludek jsem měla na vodě. Bylo celkem brzo a jelikož Morg ještě spala a nechtěla jsem ji budit, vydala jsem se na svůj každodenní běh a poté do sprch. Po krátké sprše a vyčištění zubů jsem se vrátila zpět na kolej, převlékla se do hábitu a počkala, až se moje nejlepší kamarádka probudí.
Jakmile byla Morg připravená, vydaly jsme se do Velké síně na snídani. Neměla jsem moc hlad, a tak jsem si nandala jen to nejnutnější. Byla jsem ráda, že jsem do sebe dostala alespoň kus buchty, rohlík a černý čaj, který mě trochu probral. Byla jsem zamlklá a se spolužáky se moc nebavila, i když jsem se jim snažila dodat trochu lepší nálady alespoň slabým úsměvem, který jsem se snažila za všechnu cenu udržet.

K mé smůle nám odpadla dvouhodinovka tělocviku. Ráda bych se trochu odreagovala. Naštěstí jsem byla už ráno běhat, a tak na tom moje svaly nebyly tak zle. Čekala nás mše v kostele, na kterou jsem se i přes chmurnou atmosféru těšila. Jackie si úctu zasloužila. Trochu mě mrzelo, že jsem se nepřihlásila do sboru, který měl na její počest něco zazpívat, ale se svým otřesným hlasem bych tam asi těžko zapadla.
Počkala jsem, až si nás profesor Lupin seřadí a pod Alastorovým vedením jsme se vydali do kostela. Instrukce byly jasné, a tak jsem poslušně následovala spolužáky, bok po boku s Morganou.
Když jsem viděla všechnu tu nádhernou výzdobu, kterou na počest Jackie připravili, bylo mi opět do breku. Po tváři mi začaly opět téct samovolně slzy. A to se ještě ani nezačalo zpívat.
Popadla jsem proto Morg za ruku a zamířila do zadnějších řad, kde jsem si sedla mezi ní a Tristana. Vytáhla jsem kapesník a nahlas se do něj vysmrkala. Ode stěn se rozeznělo mé troubení. Když šlo o projevování citů, nikdy jsem nebyla po tichu. Sboristům jsem věnovala mlhavý úsměv. Sklopila jsem radši pohled, jelikož se po mě díky mému troubení pár lidí i otočilo.
Čekala jsem, co se bude dít.
 
Callanthe Rosier - 06. ledna 2017 20:06
calla632.jpg

Mrzimorská společenka --> Sprchy --> Společenka --> Kostel



mrzimorští spolužáci


Spal jsem jako hozený do vody. Dokud mě cosi nepolechtalo. Zamrmlal jsem odmítavým tónem. Chtěl jsem i něco říci, ale to bylo příliš složité. Chtěl jsem se převalit na bok, ale žaludek s tím příliš nesouhlasil. Proč... proč vůbec... Mi je zle? Otevřel jsem oči a uviděl jsem Alex. Chtěl jsem se usmát, ale byl to trochu bolestivý škleb. Navíc jsem se cítil dost podivně. Chvíli jsem nechápal, o čem Alex mluví, dokud jsem se nevzepřel na loktech, abych shlédl svoje ležení. „Ty... potvoro,“ zaskřehotal jsem, vzal jednu podprsenku a hodil ji po její mizející postavě, ovšem bez šance ji zasáhnout. Ještě chvíli jsem se tiše smál, ale vzal jsem ji za slovo. Posbíral jsem se a chystal se k odchodu. Nejdřív do naší ložnice, kde jsem si úlovky dívčího prádla schoval do truhly pod lůžkem. Ono se to třeba ještě bude hodit... V hlavě se mi už rojil plán. Zatím jsem se ale upravil tak, abych mohl dojít do sprchy. Vzal jsem si uniformu, hygienické potřeby a rozvážným krokem jsem vyrazil. Nic rychlejšího jsem raději vzhledem ke včerejšku nezkoušel.

Ve sprše jsem trochu úpěl nad tím, co jsem pod svým oblečením všechno našel. A navíc jsem se nestihl podívat do zrcadla dřív než ve sprše, tak jsem nyní chápal ty zmatené a ušklíbající se tváře lidí, které jsem potkával na chodbě. Já je zabiju... Pořádně jsem se osprchoval a protože to trvalo déle, ani jsem nepomýšlel na snídani. Navíc můj žaludek o to nestál. Nezvracím po alkoholu, většinou, ale také nemělo smysl nic pokoušet.
Stejně jsem to tak akorát stihl – obléct se, odnést věci zpátky na kolej a poté vyrazit ke kostelu, kde už byli ostatní. Všichni jsme vypadali stejně mizerně, nejspíš ale z různých důvodů.
Připojil jsem se k naší skupině v lavici. „Dobré ráno,“ šeptl jsem a přisedl si na volné místo. Žádné úšklebky a žádné kecy k včerejšku. Teď už jsem na to opět neměl pomyšlení. Pohlédl jsem na pozměněnou vitráž a trochu se mi stáhl krk. Mrkl jsem na Jordyn ve sboru. Vypadala docela nervózně. Chápal jsem ji. Tohle není příležitost, při které by člověk chtěl předvést své umění. Jen jsem si tiše povzdechl.

 
Rosalie Anne Primrose - 05. ledna 2017 21:50
2j0mi6t1585.jpg

Skleníky -> Kostel

Všichni přítomní



Od časného rána jsem, jako vždy, operovala ve sklenících. Hnojila, přesazovala, uklízela, zalévala… Dělala jsem cokoli, čím bych se zabavila na dost dlouho, abych zahnala únavu. Ettariel odešla pozdě večer a po našem sezení jsem měla hlavu jako pátrací balón. Probraly jsme toho tolik, že jsem se v tom ztrácela, všechno se mi to motalo dohromady. Ale místo toho, abych vyčerpáním padla a probudila se až ráno, jsem se jen převalovala a utřiďovala. Beztak jsem nemohla usnout. Zírala jsem do stropu, a pokud se mi na krátkou chvilku povedlo usnout, provázely mě nepříjemné sny. Při pohledu do zrcadla jsem se ráno zděsila, snad jen proto mám dnes nalíčený obličej. Tmavé kruhy pod očima jsem něčím zamaskovat musela.
Když se přiblížila hodina, kdy se měl smuteční obřad konat, sundala jsem zástěru, oprášila si černé šaty a vyrazila ke kostelu. Už z dálky se před ním shromažďovali studenti z celé školy. Bylo jich tolik. A všichni přišli uctít památku Jackie. Naší nebohé Jackie. Zajímalo by mě, kolik by jich přišlo, kdyby to nenařídil Brumbál. Upřímně doufám, že alespoň polovina.
S tichým povzdechem jsem prošla mezi studenty do kostela. Těm, kteří si mě všimli, jsem věnovala povzbudivý úsměv, ale jinak jsem se snažila být skoro neviditelná. Tohle všechno kvůli tomu, že jsem čekala příliš dlouho. Stačilo s tím přijít o pár hodin dřív… a všechno mohlo být jinak. Jak mám naložit s tak špatným svědomím? Co s tím mám dělat? Smířit se s tím?
Prodrala jsem se do kostela a postavila se kousek od dveří pozorujíc výzdobu a sboristy. Musí být nervózní. První vystoupení a k tomu za takových podmínek. Je mi z toho všeho těžko. Nevím, zda se mi to jen nezdá, ale je tu tak těžká atmosféra, že se mi tu špatně dýchá. Přesto zůstávám mlčky opřená o zeď, s rukama sepnutýma a zúčastněným výrazem ve tváři. Odejít teď, těsně před začátkem obřadu, by bylo dost neuctivé.
Místo toho se rozhlédnu po ostatních profesorech. Nezdá se, že by tu byli všichni. Profesor Snape tu je, ale Ettariel nevidím. Snad nepřijde pozdě. V tuhle chvíli by se mi velmi hodila Violet a její schopnost mě uklidnit za každé situace.
 
Janna Parker - 05. ledna 2017 21:03
12459888953867.jpg
Ložnice – Velká síň - kostel

všichni přítomní

Další den ráno jsem se probudila s pocitem, že bych ještě i spala. Nepříliš kvalitní spánek, pozdní usnutí a naopak probuzení o chvíli dříve než obvykle – víc faktorů, proč tomu tak bylo. Jen na pásmovku už bych se vymlouvat nemohla.
Místo tělocviku jsme měli jít do kostela na poslední rozloučení. Raději bych šla na vyučování, i když na tělák bych šla raději před pomalu vším. Oblékla jsem si tmavé oblečení, lehký černý kabátek a kolem krku jsem si uvázala červenou nebelvírskou šálu.
Nejen protože to byla "oficiální, formální" akce, ale taky kvůli Jackie. Ač to zní morbidně, dnešní ráno patří jí.

Snídaně byla spíš jen povinnou záležitostí, velká síň je tišší než obvykle, což na náladě moc nepřidá. Jídlo jsem do sebe naházela, což nebylo těžké, když jsem se pustila do obyčejné ovesné kaše s ovocem.

Pomalu jsem se loudala směrem ke kostelu. Obvykle podobná místa nevyhledávám, ale dneska udělám jednu z mála výjimek. Ani mě nepřekvapilo, že profesorka McGonagalová je zde mezi prvními.
Krátkým posmutnělým úsměvem "pozdravím" přítomné spolužáky.
Nehodlám dělat žádné problémy, proto ji téměř okamžitě a bez zdržování poslechnu, když zkontroluje mou přítomnost a zařadím se do špalíru spolužáků, který se přemisťuje do útrob kostela.

Usadím se do jedné z dřevěných lavic a rozhlédnu se kolem sebe. Kostel je patřičně vyzdoben na rozloučení se s mrtvou spolužačkou. Vylovila jsem k kapsy papírový kapesník. Myslím, že po zítřku už asi brečet nebudu, ale neškodí být připraven, kdybych se náhodou spletla.
 
lord Richard Cornigrum - 04. ledna 2017 21:43
zk6313353.jpg

Kolej >> Koupelny >> Síň >> Kostel


Helen, Caylus, označení



Ráno mě překvapivě neprobírá můj kouzelnický budík, nýbrž povědomý, ženský hlas, vycházející z vedlejší postele. Chvíli mi trvá, než má rozespalá mysl nastartuje tak, abych byl schopný k hlasu přiřadit i obličej, nakonec se však zadaří a já poznávám Dee. Co ta dělá v klučičích ložnicích? Jsem si stoprocentně jistý, že když jsem šel spát, tak tu nebyla. Opatrně se přetočím na druhý bok, přičemž poslouchám, o čem se vybavuje s Caylusem. Nic nového se ovšem nedozvím krom toho, že se chystají na zkoušku sboru.
Jakmile oba opustí pokoj, vstanu a v tichosti se obleču. Ostatní ještě spí a já bych na sebe nerad upoutával pozornost zbytečným hlukem. Do zahájení smutečního obřadu navíc zbývá necelá hodina, proto se odeberu do prefektských koupelen a dopřeju si řádnou ranní očistu. Nikam nespěchám. Času mám díky dřívějšímu vstávání dost, takže stíhám jak hygienu, tak i snídani.
Na ní odcházím ihned po koupeli. Usadím se jako vždy u zmijozelského stolu a pohledem zjišťuji, co dobrého nám skřítci připravili tentokrát.
Jídla je tu vskutku požehnaně, od sladkého po slané, ale já mám ve svém výběru jasno. Dnes mám chuť na vafle, proto si k sobě rovnou jedny přitáhnu a spokojeně se do nich pustím. V síni sedím asi dvacet minut, než se zvednu a zamířím na kolej.
Tam už na mě čekají prvňáci. Při večerní kontrole jsem všechny obeznámil s tím, aby byli přesně v devět hodin připravení k odchodu na pozemky, přesně jak chtěl Brumbál. "Tak jo děcka, utište se a seřaďte se za sebe!" zavelím a počkám, až tak učiní. Pak si je přepočítám. Nikdo díkybohu nechybí. "Výborně. Teď půjdeme ke kostelu, takže žádný strkání se a loudání, jasné?"
Sem snad jejich matka, či co?
I se špuntama za sebou se rozejdu přes pozemky ke kostelu, kde už čeká náš kolejní vedoucí. Ještě než odejde za Caylusem, vrazí mi do ruky seznam studentů naší koleje. Ušklíbnu se. Pane Cornigrume sem, pane Cornigrume tam. Udělejte tohle a támhleto taky, když už jste u toho. Přepočítat sám si to takhle náhodou nechceš, dědku? "První ročníky se postaví sem. A druhé tady, třetí vedle..." začnu organizovat. Pak si všimnu Helen, která stojí kousek ode mě. "Helen, tady jsi. Byla bys tak laskavá a pomohla mi?"
Poťukám prstem na pergamen se jmény, aby pochopila, co po ní vlastně chci. "Spočítala bys prosím šestý a sedmý ročník?" Na tváři se mi objeví cosi, jako náznak úsměvu. Na mé poměry dost netradiční gesto, ale co se dá dělat. Hlavní je, aby mi vyhověla. "Potřeboval bych si pak o něčem promluvit. O samotě." promluvím k tiše, když mám všechny studenty spočítané.
"Až tohle skončí." upřesním. Smrt Jacqueline mě sice ani trochu nezasáhla, každopádně by bylo neslušné se během obřadu s kýmkoliv vybavovat. Osobní problémy můžu vyřešit později. "Půjdeme?"
Zeptám se zběžně a vykročím vpřed. Výzdobu kostela si na rozdíl od ostatních nijak důkladně neprohlížím. Nehodlám tu fascinovaně vzdychat jako někteří spolužáci z jiných kolejí. Místo toho se usadím ve přední lavici vedle Cayluse a zběžně si prohlédnu ostatní sboristy. "Nachlazení?" Snažím se uhádnout důvod jeho neúčasti
Když vidím, co za spodinu tam stojí, tak se ani nedivím, že sedí radši tady.
Pohled mi spočine na vyzáblé blondýně, která vypadá vedle vyžrané Byrdové poněkud komicky. I z dálky vidím ten strašný, obnošený hábit, který na sobě má. Tohle je ukázkový případ ultimátního zoufalství a chudoby. Mohla by si podat ruce s Christinou. Divím se, že se spolu ještě nekamarádí. Co nejdřív jí to navrhnu…
Když se dostatečně pokochám otřesnými účastníky sboru, nechám své myšlenky být a jen tiše vyčkávám, až se někdo uráčí tuhle šaškárnu zahájit.
 
Acai Luqueba - 04. ledna 2017 21:24
188886.jpg

Kostel

Jordyn, Sey + ostatní



Je to hloupých pět minut, ale přijde mi to jako věčnost. Nemám ráda čekání. Obzvlášť ne, pokud se jedná o takovéhle… akce. Dřepím na zemi, čumím do blba a jen na jedno ucho poslouchám, co se děje kolem. Mau se slovy útěchy nebelvírským, švitoření ostatních a do toho spousta doprovodných zvuků, ze kterých mě akorát bolí hlava. Jo, včerejší noc nebyla nejlepší nápad a to z ní mám tak hodinové okno. Možná je to tak i lepší.
Nakonec ani na zemi nevydržím. Postavím se, opráším si pozadí a do rukou vezmu papír. Beztak za chvilku začneme. Alespoň podle toho hluku před kostelem.
„No… za chvilku by se tu měli objevit ostatní.“ Odpovím Jordyn stejně tiše, jako mluvila ona. Nevím, proč šeptáme. Snad abychom nenarušily atmosféru? Vždyť je to vlastně jedno. Jackie přeci nikdy tichu moc nefandila. Je divné o ní mluvit v minulém čase. Letmo se usměji na Dee. Nešlo si nevšimnout, jak se na mě dívá. Kdo ví, co se jí honí hlavou. Dál to ale neřeším. Její myšlenkové pochody mě momentálně absolutně nezajímají. Do kostela se totiž začínají hrnout lidi.
Opět se pozastavuji nad tím, co magie všechno dokáže. Nechápu, jak se do tak maličkého kostelíku dokáží narvat všichni studenti i s profesory.
S nepatrným úsměvem mávnu na příchozí Alex a pak ostatní spolužáky. Při vstávání jsem tomu nevěnovala tolik pozornosti, ale teď, když se na ní tak dívám… Napadá mě hned pár otázek, na které snad asi ani nechci znát odpověď. Například – Jak se mi dostala do postele? Proč vypadala jako mé nepovedené dvojče?… A kam se mi ztratily kalhotky? Z myšlenek mě vytrhne až Sey. Odtrhnu od Alex pohled. Mluvení o pocitech v téhle situaci asi není nejlepší nápad.
„Jako přejetá parním válcem.“ Povzdychnu si a protáhnu ztuhlá záda. Většina je tu tak nervózní z toho, že bude vystupovat před lidma. Nechápu proč. Všichni se známe tak dlouho… a navíc tu ani nejde o nás. „Už aby to bylo za námi.“ Zabrblám si pod vousy, načež poplácám Jordyn po zádech a postavím se k sopránům mezi Dee a Mau, která se celou dobu snaží splynout s ostatními. S jejím hlasem se jí to beztak jen těžko povede.
 
 
763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0585250854492 sekund

na začátek stránky