Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Acai Luqueba - 28. března 2021 16:41
215783.jpg

Před HS3 -> Hlavní síň

14. října, Středa


Cor, Mau + okrajově Ruby



Vyvinout tolik energie, abych se jenom vyhrabala z postele, mě naprosto vyčerpalo. Hned po probuzení jsem si barvitě představovala, jak se večer zachumlám do peřin a padnu za vlast. Bolel mě celý člověk, ale co mě otravovalo nejvíc, byl ucpaný nos a vlezlá tupá bolest ve spáncích. Rok co rok jsem v tom příšerným podzimním počasí mírného pásma prodělala nějakou chřipku, v tom lepším případě jsem jenom týden popotahovala a chrchlala na všechny v dosahu. O mizerné náladě nemluvě. A je to tu. Přesné jako hodinky. Skvělý.
Jako první mi na ránu přišla Ruby. A protože se nebudu cítit líp, dokud nezkazím den alespoň někomu dalšímu, hned z fleku jsem jí informovala o úkolu, kterej dostali všichni, co se na včerejší hodinu vykašlali. Můžu se vymluvit na to, jaký jsem svědomitý prefekt, když se tak hezky starám o studium svých spolužáků. Tak určitě. I kdyby mě s tím chtěla svým elegantním způsobem poslat k šípku - poslala - těší mě fakt, že si nad tím stejně bude muset sednout a udělat to. A tak jsem v dobré náladě přežila snídani a s úsměvem na rtech, nebo minimálně přátelským výrazem neodbyla nesamostatné prváky. Kdybych věděla, kolik povinností to obnáší, tak bych se nikdy na tu pozici nehlásila. Vždyť ani nevyužívám výhod, kvůli kterým jsem to vzala. Nemám na to čas. Nemám na to náladu, jsem věčně unavená. Jak to Richard může dělat s takovou radostí? Nebo Chris? Můžu jenom doufat, že se nový prefekt najde dřív než později. Dřív, než mi dojde trpělivost, vlítnu do skleníků a udělám si tam povzbuzující lektvar z nějaké zakázané bylinky.
Než se mi od stolu všichni rozutekli, stihla jsem jim ještě připomenout večerní trénink. Dokud tu Alex není, mám to na starosti, s tím jsou všichni srozumění. Ani jsem si nevšimla, kdy se seznam mých povinností tak prodloužil, ale famfrpál zrovna patří mezi ty příjemnější aktivity.

Zásobená kapesníky, co nám skřítci tak prozřetelně nachystali, a posilněná zázvorovým čajem, byla jsem připravená přežít táhnoucí se hodinu s profesorem Binnsem. Jeho předmět nesnáším a fakt, že on ho přednáší jako prvoligový uspávač hadů, mi rozhodně motivaci nedodává. Neovládnu hořký smích, jakmile se u tabule objeví Goggy, za což si samozřejmě vysloužím jeden z jejích přísných pohledů. Je to lepší a lepší. Osobně nechápu, proč bere suplování až tak vážně. Jakýkoli jiný učitel by nám něco vyprávěl nebo strávil hodinu tím, že by s námi povídal. Ne. Zástupkyně ředitele řeší mrtvé kouzelníky s takovým zápalem, až je mi to podezřelé. Sympatizuji s chudáky, co pod tíhou jejích kočičích očí koktají něco o referátech. Popravdě pochybuju, že nad tím strávili tolik času, kolik by si profesorka představovala. Fakt jako. Sama dobře ví, jak nám Snape včera zpříjemnil večer, a není schopná trochu polevit. I tak si ale zapisuju každé její slovo. Minulý test jsem totálně zazdila, opravit si ho nemůžu, takže se musím spolehnout na to, že ten další bude lepší. Horší už to rozhodně být nemůže.

Zrovna si v tichosti balím věci a rozhlížím se po koši, kam bych vyhodila posmrkané kapesníky, když se ke mně přitočí Coraline se svými otázkami. Chvíli na ní nechápavě zírám, než mi dojde, o kom mluví.
“To je mi upřímně buřt, zlato.” protočím oči. “Dokud se nebudou rvát na chodbě nebo dělat jinak veřejně nepřístojné věci, tak mi jsou úplně ukradený.” zarecituji skoro roboticky jako bych se to po nocích učila z příručky “Práva a povinnosti prefektů, část I. z milionu - hleď si svého, dokud můžeš”. Na to popadnu Coraline za ruku a táhnu jí dál od ostatních. Jednu poznámku si ale neodpustím. “I když by si Domenico s Angie určitě polepšil.” samozřejmě to řeknu dost nahlas, aby to slyšela i Ruby, přičemž na ní na krátký moment upřu významný pohled. Pak už zrychlím krok, protože pokud se Ruby nějakou náhodou fakt rozhodne udělat scénu, tak u toho být nechci. Ještě bych to musela uklidňovat. Takhle to můžu hodit na krk Richardovi. “Chci se ještě napít a potřebuju další kapesníky.” zabrblám, když míjíme Maurice. Nevim, proč mi mává, když jsme se viděli už u snídaně a nehodlám to studovat. Jednoduše ho za zvednutou ruku chňapnu taky a táhnu ho s sebou ke schodišti. “Zapomněla jsem ti říct o úkolu, co Snape naložil všem chybějícím na jeho hodině. Tři pergameny s úvahou o bludičkách. Do další hodiny.” Zakřením se na něj, zatímco po schodišti sestupujeme do přízemí. Všude je takových lidí, leze mi to na nervy.
“Co by mi jako dala? Děláš, jak kdybys jí neznala. Dostala bych čaj.” vrátím se ke Coraline. Naše zdravotnice je proslulá tím, že všechno řeší čajem a sušenkami. “A pak bych musela vytrpět přednášku o tom, jak se musím teplejc oblíkat a že to za pár dní samo přejde. Na to k ní nemusím chodit. To vím i bez ní.” její ruku nepustím. Ani když cítím, že se jí snaží vyprostit. U hlavní síně je takových lidí, že bych se ztratila v davu, kdybych ty dva pustila z dohledu.
“Bude mě hřát odhodlání natrhnout Havraspáru zadek. Přece se na trénink nevykašlu jenom proto, že mám rýmu. Nemam pravdu?” zamávám rukou, za kterou Maurice držím, abych si vyžádala jeho pozornost. “Kde ses vůbec včera flákal? Přišel jsi o spoustu zábavy. Domenico se pral s akromantulí. Kdyby nedorazila Cor a její skupinka, nejspíš by nás ta potvora sežrala.” teď mi to přijde vtipný, ale když jsem trčela v díře a neměla cesty ven, odříkávala jsem modlitby, na který jsem si roky nevzpomněla.
Konečně dorazíme k cíli naší cesty. Vrhnu se na konvičku s čajem, abych se v rychlosti napila, zatímco Coraline řeší téma naší večerní rozmluvy.
“Neměla by ses spíš zajímat o test z Dějin? Minule jsi chyběla. Vy oba.” Pokynu hrníčkem jak na svou nejlepší kamarádku, tak na dlouhovlasého čahouna. “Doufám, že jste se učili. Aspoň někdo z Mrzimoru by mohl dostat lepší známku než trolla. Nikdo z nás neprošel. Nikdo. Nevím, jestli je to nějaký kolejní prokletí nebo něco, ale vkládám do vás všechny svoje naděje.” už teď se nesnáším za to, že s nima mluvím jako jejich matka, ale popravdě? Aspoň jeden z nich by mohl dostat slušnou známku. Cronan je totiž naprosto neschopný.
 
Maurice de Coligny - 28. března 2021 16:00
land7995.jpg

Ošetřovna > Mrzimorská ložnice




14. října, středa

Vlastně mě docela mrzelo, že jsem nemohl jít s ostatními spolužáky z OPČM do Zapovězeného lesa. Moc často se tam nedostaneme a i když zrovna Snape není tím ideálním člověkem, se kterým bych tam šel, lepší než hnít na ošetřovně. Ale jak se říká pozdě bycha honit, příště musím být opatrnější když si "hraji" s lektvary jak to označila paní Renoire.
Má rozmrzelost nad ztraceným "výletem" do Zapovězeného lesa, ale neměla dlouhého trvání. Když jsem viděl v jakém stavu se ostatní vrátili byl jsem rád, že jsem se toho nemusel účastnit. Snad jen vidět jak Snape nezvládl Bludnička to bych si přál vidět. Nebylo však už nad čím moc přemýšlet a se svistotem větru za okny, jsem v klidu usunul.


Učebna HS3 a pak směr 8C


Coraline, Acai




15. října, čtvrtek

Noc byla divoká a větrná, mám rád tyhle bouřné noci, kdy větve o sebe mlátí a stromy se ohýbají. Vítr vzdouvá vlny na moři i na jezerech, ta živelnost ta moc, jindy nehmatatelného povětří. Spalo se mi dobře. Ráno mě vzbudil Hubert, nevybíravě jako vždy. "C´est chiant!" Rozeznělo se skřípavým krákoravým hlasem po ložnici.

"No jo Huberte mě stávání s tvým budíčkem taky."

Vyškrábu se z postele a mrknu na plakát mudlovské dívky v montérkách s zatnutou paží, která hlásá We Can Do It!. Nevím co všechno muže udělat, ale věřím, že úplně vše. Tak vyrazím na snídani, pěkně pomalu si vychutnám to co skřítci připravili, dokonce tu jsou i čerstvé křupavé bagety a sýry co mám tak rád. Nic bych nedal za to, že ti skřítci to nachystají tak, aby každého potěšili. Pak kávu, poctivou voňavou kávu a poté hurá do učebny HS3.
Doběhl jsem akorát a jen jsem stačil zamávat na pozdrav na spolužáky a rychle do lavice. Překvapení, které na nás čekalo nebylo nepříjemné. Místo Binnse bude suplovat Minerva a ten její sexy špičatý klobouček. Chvíli přemýšlím, jestli náhodou nemá nějakou symboliku. Po té se však plně soustředím na hodinu. Dějiny mám docela rád. Ty staré kultury co probíráme mají něco do sebe. Sumerové, Babylonie, Asyřané ... paráda. Kruci mám rozečteno v knihovně něco o Asyřanech měl bych to dorazit. Proletí mi hlavou zatím co sleduji Minervu jak rázně a energicky diktuje. Kruci to je ale ženská takový se dnes už nerodí.
Hodina s nádechem romantických dálek a prachem zapadaných příběhů diktovaná femme fatale Bradavic, však rychle skončí. Přesouvám se tedy kolem vývěsky, kde se chvíli pozastavím, až k učebně 8C.
Po cestě si všimnu Acai a Coraline jen mávnu na pozdrav.

 
Park Na Yeong *Ruby* - 28. března 2021 14:56
tajennie6159526.jpg

Před učebnou HS3 -> Směr učebna 8C


Domenico, Richard, Angela, Coraline, Acai


15. října
Čtvrtek



Noc jsem strávila na ošetřovně, ač k tomu nebyl bezprostřední důvod. Jednoduše se mi nechtělo plahočit přes hrad do společných prostor, kde bude Coraline chrápat jako vždycky. Ošetřovna s mělkým osvětlením pro mě byla mnohem lepší variantou.
Ráno jsem vstala jako vždy brzy, těšíc se na tělocvik, který měl proběhnout. Etty sice tvrdila, že mám odpočívat a budu omluvena, mně se ale nechtělo vynechávat hodinu tělocviku, ač jsem ještě nebyla plně při síle. Na kolej jsem dorazila ve chvíli, kdy ještě všichni spali. Na nástěnce na mě čekal vzkaz, který mi okamžitě zkazil den. Zrušený tělocvik. Ach jo.
Při vstupu do ložnice jsem se nedokázala ubránit zhnusenému úšklebku, když jsem v okolí Acainy postele, viděla hromadu posoplených kapesníků. Ta holka musela vyrůstat s čuňaty, jinak si to nedokážu vysvětlit.
Místo tělocviku jsem se tedy rozhodla pro běh, nemůžu si dovolit vynechat pohyb, mohla bych přibrat. Ranní běh byl náročný, přeci jenom ještě bylo cítit, že nejsem ve stoprocentní kondici, odradit jsem se ale nenechala. Po rychlé sprše jsem se vrátila na kolej, kde už na mě čekala hyperaktivní Coraline, připravená mi vylíčit všechny svoje včerejší zážitky. Neměla jsem náladu na její štěbetání a tak jsem ji po pár slovech hrubě zastavila. Acai si taky musela přisadit svou, když mi oznamovala můj úkol za absenci na včerejší hodině. Asi čekala, že mě to bude štvát, ve skutečnosti jsou ale tři stránky úkolu, v jejichž vyhotovování se vyžívám, velmi malá daň za prohánění se po lese ve tmě. ”Ideální.” Opáčila jsem jí na její oznámení, neobtěžovala jsem se přitom ani poděkovat. Beztak mi to neřekla z dobroty srdce, ale čistě pro radost, že mě může nějak zaúkolovat.
Na snídani jsem si sedla dál od ostatních, aby mě nerušili. Nechápu proč mají potřebu pořád mluvit, beztak z jejich pusy nevyjde nic rozumného. Po včerejšku jsem měla ještě stále stažený žaludek a pocuchané nervy. Posnídala jsem hrnek meduňkového čaje a dvě lžíce ovesné kaše, než jsem vyrazila na hodinu.

Hodina dějin čar a kouzel nebyla zrovna tou běžnou rutinou, na kterou jsem byla zvyklá. Místo Binse měla hodinu na starost McGonagallová, která však vedla hodinu vcelku podobně jako profesor až na to, že prskala po každém, kdo minimálně jevil zdání, že nedává pozor. Výklad byl smysluplný a relativně zajímavý, proto jsem celou hodinu zapisovala každé profesorčino slovo, podtrhávala si barevně názvy a zvýrazňovala důležité informace. Může to znít směšně, ale přesně tohle mě bavilo. V tomhle jsem měla jasný řád, roztříděné barvy, systém, jak sepisovat názvy a odstavce a jak vše řadit. Tady jsem si byla jistá a těšilo mě to. Z těchto důvodů hodina pro mě skončila dříve, než jsem se nadála a já mohla spokojeně zavřít sešit s perfektními poznámkami - jak taky jinak. Nakonec došlo ještě na onen zpackaný test, který ani nemůžu opravit. Měla jsem v plánu se zeptat po hodině Binse, jestli by mě přeci jenom na opravu nepustil, když jsem jinak tak vzorný student, navíc jeho oblíbenec. Takhle k tomu očividně nebudu mít příležitost.
Otevřu si tedy zápisník, kam na příští hodinu dějin zapíšu červeným písmem “Nechat se přezkoušet!” a s nelibostí se zvednu od stolu. Špatná známka z testu mě docela tíží, i když nepochybuji, že si ji zvládnu v průběhu roku opravit. Není to ale zrovna ideální začátek, dá se říct, že všeobecně se mi teď věci nedaří úplně tak, jak bych chtěla.

Rozhlédnu se po učebně, jestli nenajdu strůjce mé dnešní nepohody. Naprosto spokojeně se vybavoval s Richardem, jako kdyby se nestalo. Samolibej parchant! Sleduji, jak si to vykračuje s úsměvem na rtech, než narazí do Angie, které si očividně nevšiml. Kdo by taky Motačku nepřehlédl. Pozorně sleduji, jak ji chytá. Nevidím mu do tváře, zato moc dobře vidím na Angie, které se do popelavých tváří vlije život. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Dneska to nechci řešit.
Zaregistruji Coralinin tázavý pohled, za který ji po zásluze zpražím zlým pohledem, který já rozhodně umím. Chtěla jsem to nechat být a s tichým zaklením si jít svou cestou. Jenže když už si přisadila i Acai se svým významným pohledem, jsem už na půli cesty udělat scénu. Ovládej se, prostě se ovládej. Děvče z velmi vážené rodiny netropí scény, děvče z velmi bohaté rodiny se necítí ohroženo někým, jako je Angela. No právě.
Když se znovu podívám jejím směrem, pro změnu zavrávorá Angela a chytá se ruky Domenica. Dám cokoliv za to, že to udělala schválně jenom proto, aby se ho mohla dotknout!
Shrnu poslední věci do batohu, který si hodím na záda a rázným krokem se vydám k jejich skupince. Spalujícím pohledem sleduji Domenicovu ruku, která končí na jejím rameni. Není to nějak moc dotyků na náhodné setkání na chodbě?!
Jakmile jsem u nich, po vzoru Domenicovy ruky tou svou vjedu pod jeho dlaň, čímž jej donutím se přestat dotýkat Angelina ramene, neboť se nyní dotýká hřbetu mé ruky, zatímco má dlaň spočívá na jejím rameni. Následně hbitým mávnutím zápěstí jeho ruku rádoby odhodím, aby nebyla v blízkosti ani jedné z nás.
”Pro pána Angie, zdá se mi to, nebo se dnes učíš chodit?” Pronesu hláskem sladkým jako med, zatímco popadnu její ruku a zaháknu si ji do svého rámě. ”Raději tě doprovodím do třídy, abys nám náhodou neupadla.” Pronesu konejšivě a otočím se ke zbytku osazenstva. Přesněji řečeno k Richardovi. Christině už je lépe, ale prý si dnes ještě na ošetřovně poleží. Mám za to, že bys jako prefekt chtěl být informován.” Usměji se na něj přívětivě, zatímco té druhé osobě nevěnuji jediný pohled. Důvod, proč jsem tak dobře informována o stavu své Zmijozelské spolužačky, si nechám pro sebe. Správný přítel by se hned ráno zajímal, jak mi je, takže jej očividně můj stav nezajímá a tudíž není třeba cokoliv říkat. Vzhledem k tomu, že ho i způsobil, se nejedná o nic překvapivého. Kdyby jenom Angela věděla, co se skrývá za tímhle roztomilým úsměvem, určitě by se raději naučila chodit.
”Tak můžeme? Nezapomeň zvedat nohy.” Doporučím Angele vřele a vykročím směrem k učebně, kde se má odehrávat následující hodina.

 
Domenico Conte - 28. března 2021 13:59
9508.jpg

Před učebnou HS3 > směr učebna 8C


Richard, Angela

Čtvrtek 15. října



Asi jsem chudáka Angie vylekal víc, než bych chtěl. Poslouchám její koktání a mám skutečně co dělat, abych se nezasmál. Ruby je vždycky tak klidná a spořádaná, tohle je pro mě jako závan čerstvého vzduchu. Bezprostřední, nehlídaná a nekontrolovaná reakce. Je to roztomilé. I když je mi trochu líto, jak jsem jí rozhodil.
“Fakt se omlouvám.” dodám pro jistotu, ačkoli se nezdá, že by byla naštvaná. Ohlíží se za mě a nemusím být génius, abych pochopil, koho hledá. Vypadá to, že má přítelkyně zanechává silný dojem na každém, s kým se potká. Za chvilku se mi každá dívka bude vyhýbat. Přitom si nejsem vědom toho, že by před někým udělala nějakou scénu. Nebo se U Merlina s někým poprala. Patrně to bude jen její aurou.
“Živo.” uchechtnu se a po očku se podívám na Richarda. “To je velmi mírný způsob, jak to podat. Rozhodně jsme se nenudili.” mírně pokrčím rameny. Christina to asi schytala nejvíc. Prý zůstala na ošetřovně s popáleninami.” Fakt, že má Barbara zlomenou ruku asi zmiňovat nemusím. Byla s Angie ve skupině, pokud si to pamatuji dobře.

Trochu nakrčím obočí nad posmutnělým tónem v jejím hlase, jakmile přejdeme k poznámkám. Byl jsem vychovávaný ženskou, takže vůči takovým náznakům jsem asi víc pozorný, než bych měl.
“Omlouval tě Lupin, pamatuji si to.” přitakám. Jak rychle se její smutek objevil, tak také zmizel. Těžko říct, co bylo příčinou. Nebo co bych s tou informací měl dělat. Nadechuji se, abych promluvil, ale místo slov ze mě vyjde jakýsi přidušený zvuk. Něco mi trhlo s rukou do strany a když skloním hlavu, abych zjistil, co to bylo, vidím jen Angie, jak se zuby nehty drží mého předloktí.
“Nic se neděje.” ujistím ji, ačkoli v tu dobu už rychlostí světla stáhla svou dlaň zpátky a její obličej, přestože ho schovává za záclonkou vlasů, je určitě stejně červený jako její lokny. Opravdu roztomilé. Nehodlám ji ale mučit tím, že bych to dál nějak komentoval. Chlácholivě ji položím ruku na rameno. Abych ji uklidnil a zároveň se ujistil, že je nohama pevně na zemi.
“Můžu ti s tím učením pomoct. Na oplátku za zápisky.” rozhodnu se celý ten malý incident hodit za hlavu a s úsměvem navrhnout protislužbu. Vím, že často sama doučuje, stejně jako já, takže poznámky budou kvalitní. “Pochybuji, že otázky v testu budou stejné, ale učení jde vždycky líp ve dvou, nemyslíš? Je lepší si o látce s někým povídat než si to roboticky cpát do hlavy.” Koutkem oka kontroluji, jestli už se z té prvotní stydlivé fáze vzpamatovala. Stačilo by, aby se narovnala a přestala zírat do země.
“Kolem oběda, třeba? Můžeme si k tomu sednout v knihovně nebo rovnou v hlavní síni, je mi to tak nějak jedno. Jak je ti to pohodlné.” Tak nějak doufám, že když se budu tvářit, že se nic nestalo, tak zvedne hlavu a sama na to zapomene. Vždyť to nebylo nic tak dramatického. Sám jsem jí před malou chvílí málem zašlápl. To se prostě stává.
 
Angela Silverlin - 28. března 2021 11:55
angie495.jpg

Zapovězený les → Ošetřovna → Nebelvírská ložnice



14. října, středa




Barbara

Cesta z lesa proběhla celkem v tichosti. Nevím, co si mysleli ostatní, ale já měla ještě stále plnou hlavu toho, co jsem zažila. Byla jsem rozklepaná strachy, ale i naštvaná. Bubák… Takové kouzlo jsem měla zvládnout! Proč… Jak dojde na lámání chleba, tak jsem nepoužitelná? Střídavě jsem zatínala ruce v pěst, a křečovitě pak zase prsty napínala, ve tváři vyčerpaný a rozzlobený výraz.
”Doprovodím tě,” informovala jsem ještě Barbaru a doufala jsem, že na ten spíš pokyn než žádost nebude mít žádné řeči. Ani s ní o samotě jsem o ničem z toho, co se v lese stalo, nemluvila. Merlinovi díky, také jí nebylo do řeči.
Na ošetřovně bylo až nezvykle živo, ale nezdržovala jsem se. Předala jsem Barbaru do rukou madam Pomfreyové a neobtěžovala jsem se s nějakým vysvětlováním. Zlomila si ruku, neukousla jazyk, jistě si poradí…

Cítila jsem, jak mi únavou těžknou nohy. Cestou z ošetřovny jsem ještě okem zavadila o nástěnku u Hlavní síně. Odpadá tělocvik? Paráda! Aspoň jedna dobrá zpráva. Tělocvik mi nevadil, ale v momentální situaci bych si ho ráda odpustila.
Zmrzlá, rozčilená a vystrašená jsem se šplhala do nebelvírské věže, kde jsem okamžitě zapadla do postele. Ráno moudřejší večera…





Na cestě z HS3 do 8C


15. října, čtvrtek



Domenico, Richard

Druhý den se mi nestávalo lehce a kdyby mě nezalehla Saša se svými téměř pěti kily, nejspíš by mi to vstávání trvalo déle. Ani šílený vítr mě nedokázal tak děsit jako noční můry, které mě několikrát za noc vzbudily.
Takhle jsem celkem pohodlně stihla ranní hygienu, převlékání a do síně jsem ani nespěchala. Sníst jeden croissant a vypít čaj mi opravdu nezabralo příliš času. Do čaje jsem pro jistotu přidala i trochu zázvoru, měla jsem pocit, že škrábání v krku nebude jen ranní záležitost.

Po snídani jsem se ještě mrkla na nástěnku. Večírek? Chtě nechtě mi to připomnělo Jackie. Donutila by mě jít. A šla bych. Ale takhle… Vážně jsem pochybovala, co by mě donutilo zúčastnit se. Tvářit se, že se bavím, že je všechno v pořádku. S kým se tam vůbec bavit… Jistě, Jackie by poznamenala něco o tom, že první krok musím udělat já. Ale někdy je jednodušší prostě zůstat ve své ulitě.
Raději jsem myšlenky na večírek hodila za hlavu a pospíchala na hodinu Dějin. S Binnsem by to nemuselo být tak zlé, jen nesmím usnout úplně. Čekalo nás ale překvapení v podobě suplu s McGonagallovou. Uf… Kolejní vedoucí jsem si vážila a nerada bych, kdyby mě přistihla při klimbání. Ale párátka na víčka jsem si zapomněla.

Rychle jsem zaujala plán - prosté štípání do hřbetu ruky by mělo stačit, abych netřískla čelem o lavici. A tak jsem poslouchala referáty, štíp, a psala si poznámky, štíp, jako vzorná studentka. Štíp.
Ale nakonec jsem s tím nepříjemným sebetýráním mohla přestat. Výklad McGonagallové byl v jejím podání poutavý a konečně se zdálo, že hodina dějin může být i zajímavá.
Závěr hodiny trochu zkalila informace o testu, na který jsem se nedostavila. U Merlinova vousu… Ani jsem si to nezopakovala. Bylo mi jasné, co budu nejspíš dělat místo oběda.

Pomalými pohyby jsem si sklidila a přemýšlela, proč teď musíme mít společnou hodinu Magie v domácnosti. Mělo to zůstat jako kroužek… Úplně jsem neměla chuť zápolit s očarovanými košťaty. Nějakou záhadou mě totiž ta u prarodičů často přetáhla přes zadek. Nevyzpytatelný…
S podmračeným výrazem jsem se plouživě vydala na cestu do další učebny.

Přísahala bych, že jsem šla jen, co noha nohu mine, když jsem najednou získala pocit, že snad letím. Byl to ale krátký let, než mě něčí ruce postavily zpět na zem.
Trochu šokovaně jsem vyjekla a ohlédla jsem se za hlasem. A nadskočila znovu.
"Aj! Ty! Já… Jo, dobrý!" vyžblebtla jsem zmateně. Kde má Ruby? Rychle jsem za jeho zády hledala korejskou diktátorku, ale vzduch byl v bezprostřední blízkosti čistý.
Tak jo. Klid. Hlavně klid, snažila jsem se ignorovat fakt, že mi momentálně tlouklo srdce splašeněji, než když mi hrozilo setkání s kamennou podlahou hezky z očí do očí.

"Jo, moc se nám nedařilo,” otřásla jsem se při pomyšlení, jak nám Caylus málem zmizel v lese a na to, co jsem já i Barbara viděly. ”Ve vaší skupince taky muselo být živo,” poznamenala jsem soucitně a se sotva zanedbatelným náznakem úsměvu jsem si přejela prstem po tváři, abych naznačila o čem mluvím.
Jen jsem přikývla na jeho otázku a pokračovala s ním a s Richardem dál po chodbě. Snažila jsem se myslet na to, jak se chodí, protože jsem se opravdu nechtěla před ním naplácnout. Jenže koordinovat splašené myšlenky, unavené nohy a do toho konverzovat bylo docela umění. Možná i proto se mi na tváři usadil tak soustředěný výraz.

”Jo, mám je,” přikývla jsem znovu, ale do mého hlasu se vloudil zvláštní střípek smutku. Jistě poznámky. Proto za mnou lidé chodí. Učit se nebo si pro poznámky. Nic jiného. Proč by to s Domenicem bylo jinak? Že by se mnou byla tak úžasná zábava?
”Stačí ti to až večer? Ještě si potřebuji zopakovat věci na test. Minule jsem nebyla,” krátce jsem se na Domenica podívala a okamžitě lehce ztratila rovnováhu. V záchvatu paniky, abych ze sebe neudělala debila, jsem se ho chytla za předloktí. Pomohlo to, zavrávorání jsem hravě ustála.
Ale…
Škubla jsem rukou zpátky. ”Promiň,” sklopila jsem hlavu a nechala zrzavé vlasy spadnout do tváře. To snad ne! To se musí dít zrovna mě? Nemůžu se ztrapnit před někým jiným…?! Tak trochu jsem začala uvažovat, jak se zneviditelnit.

 
Kayla Harper-Burns - 26. března 2021 22:58
jenna39106.jpg

Před kabinetem Sagy



Saga


Středa 14.10. před večeří

Už už jsem chtěla zaklepat podruhé, když mi profesorka konečně otevřela. Vypadala roztržitě. "Ach ano, jistě, Kayla, školní trest. Moc se omlouvám, úplně jsem na to zapomněla. Ještě vám dám vědět. Nemusíte se bát, že bych na to zapomněla. Zatím se můžete jít navečeřet."

Rychle se se mnou rozloučila a já tam chvíli zůstala zmateně stát. Nakonec jsem ale pokrčila rameny a odešla směr Velká Síň.


***

Velká síň



nikdo konkrétní


Středa 14.10. doba večeře

Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla opakovat dřívější fiasko se Sinestrou a spol. jsem přišla poněkud později než obvykle. Doufala jsem, že tam moc známých lidí nepotkám.

Cestou jsem ještě zkontrolovala nástěnku a s hrůzou si uvědomila, že Snapeova hodina se bude krýt s naším tréninkem. Potlačila jsem chuť hlasitě zakvílet. Chvíli jsem uvažovala, že bych za ním zašla, nebo za Lupinem, ale pak jsem došla k závěru, že to prostě nemá cenu.

S náladou pod bodem mrazu jsem si sedla mezi nějaká mrňata, která nevypadala, že by mě poznávala, a s pohledem pevně zabodnutým do talíře jsem se večeřela. V duchu jsem přemítala nad tím, jak je to nefér, že je Snapeovi úplně ukradený, že se nám jeho debilní hodina vůbec nehodí. Si snad myslí, že nemáme lepší věci na práci! Vážně mě to štvalo, měla jsem chuť vybuchnout. Třeba ho taky polejt dýňovým džusem, no to by byl parádní pohled. Ale nejspíš bych to nepřežila. A navíc na té hodině bude to klubko hadů....

Podařilo se mi samu sebe tak vyexcitovat, že se mi úplně roztřásla ruka až vidlička zacinkala o talíř. Co když si na mě Sinestra počíhá někde za stromem? Nebo někomu řekne ať mě předhodí vlkodlakům?? Normálně jsem na takové povídačky příliš nevěřila, ale po vypětí toho dne jsem už fakt nemohla dál. Z představy vlastního rozdrásaného těla někde v lese na jehličí ve stále se rozšiřující kaluži krve mi vhrkly slzy do očí. Nemohla jsem. Já tam prostě nemohla jít. Jenže Snape by to nepochopil. Nejspíš by ho to dokonce pobavilo. Nebo by jim i pomohl.

Prudce jsem vstala, odložila vidličku a vyběhla z Velké Síně. Kearney mě možná chtěla zkoumat jako nějaký exponát a bůhví, co se mnou měla za plány, ale v tuhle chvíli byla mojí nejlepší šancí jak si zachránit život.


***



Před kabinetem profesorky Kearney



Rhiannon


Středa 14.10. po večeři

Zaklepala jsem a chvíli čekala. Profesorka mi po chvíli otevřela a hned se zarazila. Nejspíš si říkala něco jako "Proč už ta pitomá káča zase řve??" což mě rozvzlykalo ještě víc, když jsem si to představila. Ale rychle jsem se přinutila trochu uklidnit, musela jsem ji přece přesvědčit, aby mi dala omluvenku! Zhluboka jsem se nadechla a začala odříkávat řeč, kterou jsem si připravila cestou. O tom, jak to pro mě byl velice dlouhý den, jak se cítím duševně zranitelná, že se jí moc omlouvám za své předchozí chování a že bych si teď opravdu potřebovala odpočinout, protože to už dneska prostě nedávám a že se bojím, že jestli budu se Snapem opravdu muset do Zapovězeného lesa, tak nejspíš dostanu panický záchvat. Vlastně jsem ani nelhala. Nebyla jsem na tom dobře. Byl to velice namáhavý den.

Doufala jsem, že to zabere. Rozklepanou rukou jsem si z očí shrnula vlasy a zadívala se na ní štěněčím pohledem. Chvíli váhala, asi mě chtěla zase pozvat dovnitř, tak jsem rychle řekla, že si myslím, že si teď ze všeho nejdřív potřebuju pořádně odpočinout. Pak jsem tiše dodala: "Možná bychom si o tom mohly promluvit někdy později?" Asi jsem jí udělala radost, že konečně spolupracuju. To tak. Svěřovat se jí rozhodně nezačnu. Ještě ze mne přede všema udělá blázna! Na okamžik zmizela uvnitř, pak se vrátila s omluvenkou. Poděkovala jsem jí, omluvenku schovala do tašky a co nejrychleji se zdekovala. Když jsem se naposledy ohlédla přes rameno, Rhiannon za mnou zamyšleně hleděla.


***



Ložnice



nikdo konkrétní


Středa 14.10. - čtvrtek 15.10.

Když jsem vystoupala do našich ložnic, co nejrychleji jsem se převlékla do pyžama, vlezla do postele a zatáhla záclony kolem, aby mě nikdo neviděl. Neměla jsem na nikoho náladu, s vyjímkou Myšáčka, který se po chvíli protáhl nebesy, lehl si vedle mě a začal mocně příst. Působilo to na mě jako úplný balzám, v duši se mi začal šířit mír a hned jsem se uklidnila. Začala jsem Myšáčka pomalu hladit a po chvíli jsem usnula.

Nespala jsem ale dlouho, bylo to jen takové zdřímnutí. Když jsem se probudila, hlavně asi proto, že mi Myšáček vystrkal hlavu z polštáře, na kterém se teď rozvaloval sám, a vykoukla do místnosti, vypadala opuštěně. Vzpomněla jsem si, že ostatní jsou vlastně na Snapeově hodině. Znovu mnou projel vztek kvůli zrušenému tréninku, tak jsem alespoň popadla svůj famfrpálový sešit a pár hodin vymýšlela různé strategie a nápady, jak zlepšit výkon svého týmu. Když jsem se znovu unavila, dobyla jsem zpět svůj polštář a spala až do rána.

Když jsem se ráno probudila, nejdřív jsem se při pohledu na hodinky vyděsila, že jsem zaspala Hoochovou. Když jsem ale vykoukla z postele, zjistila jsem, že všichni ostatní jsou také ještě na pokoji. Došla jsem k závěru, že hodina zřejmě odpadla, jinak by tu v tuhle chvíli přece nebylo tolik lidí? Rychle jsem vstala, odbyla veškeré ranní činnosti a před odchodem na snídani vykoukla ven, protože se mi zdálo, že z venku slyším silné hučení větru. Když jsem viděla, jak se stromy venku ohýbají pod poryvy větru, zasténala jsem. Doufám, že se to uklidní, než bude čas na trénink. Anebo vlastně ne... Aspoň se procvičíme ve hře ve špatném počasí...


***



HS3, před nástěnkou



nikdo konkrétní


Čtvrtek 15.10. ráno

Po snídani jsem zamířila rovnou do učebny HS3. Celou dobu jsem se ohlížela po Sinestře a snažila se jí vyhýbat, ale byla jsem mnohem víc při smyslech než včera. Jak jsem tak po všech pokukovala, došlo mi, že pár lidí vypadá dost pošramoceně a někteří na hodinu dokonce vůbec nepřišli. Co se na té hodině sakra stalo?? Budu se na to muset někoho zeptat.

Že za Binnse supluje McGoggy mě fakt překvapilo. Co může mít duch lepšího na práci?? Hodina s ní ale byla mnohem zajímavější než s ním, to jsem musela uznat, a poznámky jsem si psala s o něco větším nadšením než normálně, ačkoli jsem DČAK z duše nesnášela. Pak nám připomněla test, který jsme psali a já se v duchu otřásla odporem. Nijak hezkou známku jsem nečekala, vlastně by byl úspěch, kdybych nedostala T.

Po hodině jsem se odebrala k nástěnkám, abych zjistila, jak jsem dopadla. T. Samozřejmě. Povzdechla jsem si. Vlastně mě to ani nepřekvapovalo, navíc, když jsem test psal, byla jsem fakt rozhozená. Pak mi ale pohled utkvěl na zprávě o opravném testu. 16:30?? Zrychlil se mi dech. Zatěkala jsem pohledem po nástěnce, dokud jsem nenašla tréninkový rozpis. "No doprdele," ujelo mi. Rychle jsem se rozhlédla, jestli to neslyšel nějaký učitel. To je tak strašně nefér! Včera Snape, dneska Binns, to všichni Havraspár tak nenávidí? Do očí mi opět vhrkly slzy, ale rychle jsem je zase zahnala.

Po detailnějším prozkoumání seznamu jsem si spočítala, že dva z mých hráčů mají absenci, takže na test budou muset povinně, a že Rebecca má M, takže je to na ní. Potřebovala jsem si promluvit s Binnsem. Ten by to narozdíl od Snapea mohl pochopit. Jenže, kde byl? Na hodinu nepřišel. Rychle jsem mrkla na hodinky a zvažovala další kroky. Stihnu to do sovince a zpět? Těžko říct. Možná s odřenýma ušima. Jenže... Binns je přece duch. Zvládne si to přečíst? Chvilku jsem zvažovala, jestli jsem úplně blbá, posílat duchovi dopis? Ale pak jsem došla k závěru, že dneska od něj McGonagallová taky měla nějaký lejstra, navzdory jeho stavu-nestavu. Třeba mu s takovými věcmi pomáhají skřítci? Ty testy taky musel nějak opravit, ne?

Ještě jednou jsem mrkla na hodinky a vystřelila směr sovinec.


***



Sovinec, úprkem do 8C



Binns, jinak nikdo konkrétní, pak lidé v okolí/v 8C


Čtvrtek 15.10.

Když jsem tam doběhla, funěla jsem jako parní lokomotiva. Kukajda si mě okamžitě všimla a slétla dolů, aby si mě lépe prohlédla. Zvědavě zaštěbetala. Já na ni ale neměla čas. Z tašky jsem vyhrabala pergamen a začala spěšně psát:


Dopis pro Binnse



Dopis jsem pak předala Kukajdě, která jej, kapku vyjevená mým spěchem, sevřela v zobáku. "Odnes mu to. A nezlob, je to důležité. Nejspíš ti i hned předá odpověď." Snad ho najde a přinese odpověď včas. A snad to s ním pohne, taky přece býval student, no ne? Někdy, před milionem let, nebo tak. A zbývá jen pár hodin... Pohladila jsem Kukajdu a ona i s dopisem odletěla. Já si urychleně posbírala své věci a letěla jsem také, ale opačným směrem na hodinu s Mirabel a modlila se, ať nepřijdu moc pozdě. Alespoň to teď bylo po schodech dolů.
 
Coraline M. Spencer - 26. března 2021 20:54
coraline721781199605.jpg

Před učebnou HS3 > Hlavní síň


Acai a Ruby

Čtvrtek 15. října



Sama nechápu, kde se ve mně vzalo tolik energie. Ráno jsem byla na nohách ještě dřív než všichni ostatní a samozřejmě mi neuniklo, že Ruby nespala ve své posteli. Nejprve jsem jí chtěla politovat s tím, že jí asi bylo hodně špatně, když musela přespat na ošetřovně. Mít s ní soucit, třeba se za ní později zastavit a přinést jí něco z jídelny. To mě ale přešlo v momentu, co se objevila ve dveřích, naprosto zdravá a do růžova vyspinkaná. A zcela očividným nezájmem odbyla všechny mé pokusy jí povyprávět, co jsme zažili v lese. Tak to ať si třeba trhne nohou, že jo.
Acai jsem z postele musela tahat v podstatě násilím. Po tom pětimetrovém pádu, co včera předvedla - a kvůli jistému zmijozelskému prefektovi dokonce dvakrát - se snad ani jejím obtížím se vstáváním nedivím. Má štěstí, že nemá žádná vážná zranění. Někdy jsem byla až překvapená, co to její drobné tělíčko bylo schopné ustát.
Snídani jsme moc nedaly. Má Núbijská princezna neustále popotahovala a čaj do sebe lila po litrech. Zahučení do díry z pěti metrů s ní nic neudělá, ale trocha deštíku a pokles teploty jí úplně odrovná. Neskutečné. Nemluvily jsme o ničem zajímavém, všechno podstatné už jsme si řekly večer na pokoji, než jsme úplně vytuhly. A navíc za ní neustále chodily nějaké děti z prvního ročníku. Na jednu stranu jsem jí trochu litovala. Na tu druhou bylo roztomilé sledovat, jak se v jejich zájmu snaží působit jako zodpovědný a spolehlivý prefekt. Každopádně jsem měla dost času obracet svůj pohled k nebelvírskému stolu, kde jsem doufala, že zahlédnu Kenjiho s Danem. Snídani by si přeci nenechali ujít.
Už na první hodině mi dobrou náladu málem zkazila profesorka McGonagallová a to zprávou o svém suplování. Skvěle. Obvykle bych tuhle hodinu strávila kreslením si do sešitu nebo štěbetáním s kýmkoli, kdo je nejblíž. Tentokrát jsem si do sešitu musela pečlivě zapisovat každou informaci, kterou na nás vychrlila. Musím uznat, že nebylo těžké dávat pozor. Narozdíl od profesora Binnse a jeho uspávacích metodách, Minerva ovládala intonaci svého hlasu a dokonce se zdálo, že jí daná látka i celkem baví. Hodina mi utekla jako nic. Jen při odchodu jsem si všimla celkem zajímavého úkazu.
“Myslíš, že se pohádali?” drknu do Acai a posunkem bradou ukážu na Ruby s Domenicem. “Ani se na sebe nepodívali.” se zaujetím pak sleduji, jak se zmijozelský čahoun má k Angie. Neodpustím si zvědavý pohled na Ruby a s napětím očekávám její reakci. Pokud by ale nějaká byla, tak by mě Acai nenechala postávat jako přihlížejícího. Neúprosně mě táhla zpátky do hlavní síně pro kapesníky a další šálek čaje.
“Možná by ses měla stavit na ošetřovně. Třeba ti na to Monty něco dá. Když budeš pořád pít jenom čaj, tak pak zbytek dne nebudeš dělat nic jiného, než lítat na záchod.” Zabručím nespokojeně, ale nesnažím se vymanit z jejího sevření. Jen se párkrát ohlédnu za sebe, marně. “Večer máme trénink, jak to chceš pošéfovat, když vypadáš takhle?” zamračím se na ni, ale vlastně ani neočekávám odpověď. Na to jí znám moc dobře. I kdyby měla umřít, tak se na ten trénink doplazí.
“Hele, přemýšlela jsem… myslíš, že by v knihovně mohli mít nějaký japonsko-anglický slovník?” vrátím se jen tak mimo řečí k naší debatě ze včerejšího večera. Nedalo mi to spát. Byla jsem zvyklá, že Kenji občas přepnul do svého jazyka, ale nikdy se u toho netvářil tak jako včera. Z celé té vzpomínky mám všelijaké pocity. Zvlášť po tom, co následovalo. Choval se divně. Víc než obvykle. Muselo to být něco důležitého.
 
Domenico Conte - 26. března 2021 19:40
9508.jpg

Před učebnou HS3


Richard, Angela

Čtvrtek 15. října



Jak mě obyčejně historie a dějiny fascinují, dnes to byla hodina vyloženě za trest. Ze zbytku včerejšího večera si toho moc nepamatuji, protože jsem po rychlé sprše upadl do spánku podobnému bezvědomí. Kdyby mě ráno Richard v podstatě nevykopl z postele, nejspíš bych bez problému spal až do oběda. Tak nějak jsem doufal, že pro jednou vynechám poutavý výklad profesora Binnse, zašiju se někde v rohu a na tu jednu hodinu to ještě zalomím. To by se ale za katedrou nesměla objevit McGonagallová se svým přísným vševědoucím pohledem. Dějiny čar a kouzel jsem tedy přežil v úporné agónii, sotva držel oči otevřené a přitom se snažil nemyslet na to, že mám natažený každý sval v těle, pohmožděniny na velmi zajímavých místech a nepříjemně pálící šrám na tváři, na kterém se začal tvořit krvavý strup. Celých čtyřicet pět minut jsem na svém místě vrtěl jako bych seděl na rozpálených uhlících. O poznámkách, co pravděpodobně vůbec nedávají smysl, už vůbec nemluvím. Vnímal jsem každé druhé slovo, psal jsem si do sešitu hlavně proto, abych na sebe neupozorňoval a zbytečně tak nespustil profesorčin hněv. Utěšoval mě snad jenom fakt, že většina mých spolužáků na tom nebyla o moc lépe. Jen se jim to podařilo skrývat. Naštěstí žádná hodina netrvá věčně. Jakmile Minerva rozdá úkoly a oficiálně nás propustí, ztěžka se zvednu z lavice.
“Jedna nekonečná hodina za námi, další nás očekává.” zabručím si pod vousy tak, aby to slyšel jenom Richard, co skrz hodinu trpěl přes uličku ode mě. Pořádně se protáhnu, až mi v zádech zakřupe. “Půjdeš si odpoledne opravit ten test?” je vlastně docela směšné, že se vůbec ptám. Samozřejmě, že by šel, pokud by mohl. Ego by mu nedovolilo si nechat tak příšernou známku. Kor když většina ze zmijozelu prošla. Osobně jsem prošel jenom s odřenýma ušima, ale to je detail. Netuším, na co myslel, když zkoušku skládal, ale dějiny to nejspíš nebyly. “Půjde to ještě opravit, ne?” zarazím se, protože si vlastně nepamatuju, jak špatnou známku vlastně dostal. Ne, že by mě to kdovíjak zajímalo, nejsem jeho matka, ale jsem ochotný se chopit jakéhokoli tématu, jen abych se nemusel soustředit na Ruby a její nepřístupný výraz. Je naštvaná, nedivím se, taky bych byl. Od rána se mnou nepromluvila jediného slova a já se zatím neodvážil nějaký kontakt navázat. Jen ať nejdřív vychladne. Nepotřebuji, aby se na mě vrhla jak kudlanka. Když jí to do večera nepřejde, tak to teprve začnu řešit po svém.
Ponořen do myšlenek, Richarda poslouchám vlastně jen na jedno ucho, není se čemu divit, když při kličkování mezi ostatními málem srazím Angie. Instinktivně ji popadnu za ramena, abych ji tak nějak stabilizoval, zatímco se ze mě hrne příval omluv.
“U Merlina, promiň. Nekoukal jsem na cestu.” poočku kontroluji, zda jsem jí nezpůsobil nějakou újmu, kromě možná nechtěného překvapení. “Jsi v pohodě?” Na mou obranu - ploužila se podél stěny jako přízrak. Bledší než obvykle a stejně nevyspalá jako všichni ostatní. “Koukám, že i vaše skupina měla včera o zábavu postaráno.” utrousím soucitně, když jí konečně pouštím. Nevyptávám se. Když bude chtít, sama mi poví, co se stalo. Kdo ví, co si v tom lese zažila. “Jdeš do třídy?” víceméně automaticky zpomalím krok, aby nám s Richardem stačila, pokud máme namířeno stejným směrem.
“Psal si někdo z vás poznámky z hodiny? Normálně to neflákám, ale po včerejšku jsem vůbec nebyl schopný se pořádně soustředit.” přiznám tak nějak oběma a doufám, že se alespoň jeden z nich nabídne a nechá mě, abych si poznámky opsal. “Byl bych opravdu vděčný.” přihodím ještě s úsměvem, i když pochybuju, že by zabral.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85662698745728 sekund

na začátek stránky