Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7694


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:22Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 02. června 2020 0:27Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:37Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 18:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:20Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 21. května 2020 21:32Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 26. května 2020 17:19Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 27. května 2020 20:10Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:44Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 02. června 2020 19:25Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 01. června 2020 10:13lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 02. června 2020 16:02Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 02. června 2020 23:55lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 02. června 2020 20:59Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 26. května 2020 12:34Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 02. června 2020 21:46Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 24. května 2020 14:30Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 02. června 2020 22:44Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 31. května 2020 14:11Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 03. června 2020 0:46Mirelle Devény
 Postava Beckett Lewis je onlineBeckett Lewis
 
Alacazar Zmijozel - 18. ledna 2017 11:20
alac1592.jpg

Kostel,pozemky




Nikdo konkrétní



Kráčel sem ve svém starém hábitu s hlavou plnou protichůdných myšlenek. Ale vypadal jsem klidně.Ve tváři možná, né tak v mysli. Hůlku sem měl zasunutou v poudře u pasu pod hábitem,pohled upřený spíš do dálky. Došel sem až k mstu konání obřadu.

Zastavil sem se a pohlédl na budovu která zde dle mého nepatří. S odporem a nenávistí, myšlenkou na dobu kdy ve jménu toho co symbolizuje byli čarodějové upalování, topení, lámaní v kolech, čtvrcení.... odplívl sem si a částečně tak uvolnil vztek. Nechápal sem který blázen nechal zde postavit toto odporné stavení symbolizující smrt a demagogii. Nevšel sem dovnitř stoupl sem si tak abych slyšel, ale bokem od dveří. Ani jsem se nedotkl té budovi. Cítil sem jsem jen odpor a pohrdání. A vztak...Vztek z toho proč tu dneska míří všichni ze školy.

Netrvalo to tak dlouho a já byl rád, sice sem zahlédl prchající studenty, ale neměl sem proč je zastavovat. Každý vnímá smrt jinak, pro mě byla přirozená...JIž pár let sem viděl testrály v šeru prolétavajíc po obloze. A nyní, nyní mám jen jedinou myšlenku...Pracovat a hledat, hledat jejího vraha, a poslat ho kam patří...do nicoty...žádný Azkaban. Smrt za smrt, pro zbabělce který se postaví jen studentce která se ještě neumí bránit.

Musím znovu promluvit s ředitelem,Snapem a Lupinem...

Napadne mě když slyším jak začne proslov. Jeho obsah i forma je na mě tklivý a přehnaný, stejně jako volno od učení se...s nelibostí začnu přemýšlet co dál....obřad končí....

Smrtí to nekončí maličká....

Otočím se na patě a dřív než začnou odcházet ostatní vydám se do svého pokoje, vezmu si kytaru, láhev vína, vodnici a deku a mé kroky zamíří na vrchol Astronomické věže kde hodlám strávit zbytek dne a možná delší dobu, když mě nikdo nebude potřebovat. Stejně není co dělat, výuka je odvolána. Slzy prolety. Lidé se rodí a umírají. A doba začíná být zase zlá. Mám neblahé tušení že pokud se něco nezmění ve výuce nebude to jediné jméno které bude oplakáno. Ale to ukáže čas...Čas který milosrdně zhojí všechny rány...
 
Deirdre Airimoy - 18. ledna 2017 01:08
dd4714.jpg

Hřiště


Caylus, Regina, Dominik, Tristan, Alastor


"Tak zrzavou jo? No... nedivila bych se, kdyby se přidala k těm hrátkám s Klátičem přidala. Byla tam fakt dlouho." Vážně pokývám hlavou. Byla to jedna z věcí, která mě na Ošetřovně děsila. Kdo ví, co se tam dělo za zvěrstva. Zamračím se na něj, když mi začne navrhovat jména.
Proč by se moje děti měli sakra jmenovat jako dva jeho pavouci?
Nic nahlas ale neřeknu. Caylus evidentně zná jenom tyhle dvě jména. Kdybych je předložila tátovi, nejspíš by mě zapálil. Nebo Prince. Nebo nás oba. Pája Airimoy? To jako vážně?
Laškovně se k němu natáhnu, když začne mluvil o našich dětech. Ta představa je super. Táta mi vždycky dával na srdce, abych si na založení potomstva našla někoho z dobré rodiny a s dobrými geny. Nehodlal trpět žádné mrzáky, kteří by naši rodinu pošpinili. Už tak nebyl moc nadšený z bratrova výběru. Už tak mu stačilo, že Nikolas vypadal úplně jako máma a nezdědil jeho severské rysy, kterých si u mě tolik vážil. Caylus se jeho představě o ideálním manželovi blížil dost, i když by pravděpodobně zvolil někoho jako je Tristan, který stál na jeho stupínku ještě o post výš.
"Ale prosímtě. Nevyhneš se jim, jsou prostě všude. Měl by sis na ně zvykat.." Provokativně na něj vypláznu jazyk. To poslední, co jsem teď ale chtěla, byl vyřvávající Princ, a tak jsem radši zmlkla a poslouchala ho.
Že by žárlil?
"Jenom trochu. Rozhodně se obíká líp než půlka hradu a aspoň se o ty vlasy stará. Vypadáme skoro jako dvojčata!" Zasměju se. "A máš pravdu. Mám pro ně... slabost. Sám moc dobře víš, jaký to přináší v posteli výhody, nemám pravdu?" Zmínka o charitě mě potěší. Je to můj další životní cíl. "Budu teď něco vyřazovat, tak něco dám. Postavu máme skoro stejnou, tak není co řešit." Pokrčím rameny. Alespoň to byla holka, narozdíl od Maxwella, který o dědictví přišel kvůli svým čokohrátkám.
"Muzikál? Myslíš snad něco jako tu mudlovskou trapárnu... Muzikál ze střední nebo tak nějak?" Zasměju se. "Vlastně to není špatný nápad. Vsadím se, že s naším menším harémem by to bylo hustý. A náš zpěv... Žijeme přeci pro aplaus, ne? Musíme mít hlavní roli!" Po polibku se k němu trochu přitulím. Je mi s ním dobře. Patrick se zdejchnul kdoví kam, a tak štafetu mého nejlepšího kamaráda převzal nejspíš Princ. Ne, že bych si stěžovala. Pořád lepší on než kripl, který teď někde pajdal na jednu nohu. Chudák Patrick.
Našpulím rty, když začne rýpat. Nakloním se k němu blíž. "Jenom proto, že je máš rád větší? No tak to těžko, zlato... Já jsem na ně pyšná a nic měnit nebudu. Taky bych ti mohla říct, aby sis došel na plastiku, abys dosáhl kvality takového Maposy... Víš, co se o černoších říká.." Tiše se zasměju a vrátím se na své místo, paže překřížené na hrudi. "Ještě mi budeš brečet, až budu těhotná a to dítě nebude tvoje, frajere Vůbec bych se ale nedivila, kdybys to byl ty, kdo by jako první někoho zbouchl. Třeba Byrodovou. Díky," zamumlám, když mi do pusy strčí lízátko. Spokojeně jej začnu cumlat a přitom mu věnuji všeříkající pohled.
"Už to tak bude. Myslela jsem si to, že s ní chodíš. Nechceš ji pak vzít a někde se sejít? Dvojrande by mohlo bejt sranda, ne? Musíme se trochu socializovat... A vsadím se, že zrovna na ni uděláš větší dojem, když nás tam bude víc a ty se budeš moc předvíst." Otřesu se zimou. "Klátič a ta zrzka.. a Zahradník s Wolframem... Já vlastně nevím. Utekla jsem." Pokrčím ramenem a pohlédnu dolů na hřiště, kam už dorazila blond mánička číslo jedna.
Proboha, tohle ne...
Povzdechnu si a přikývnu. Má pravdu. Měli bychom jít. "Jdeme..."
Všimnu si i Tristana, který se usadil o kousek vedle. Zářivě se na něj usměju. Ahoj, Tristane! Copak? Už tě omrzely knížky a přišel si trochu fandit spolužíkům?" Zahlédnu Ala, který se také konečně objevil. Sice jsem na něj pořád naštvaná, ale stejně se zvednu a rázným krokem překonám vzdálenost mezi námi. Koště jsem zatím pohodila vedle tribuny, a tak nemám problém mu ovinou obě paže kolem krku a věnovat mu dlouhý polibek.
"Ahoj! Už na tebe čekáme... My... Bylo by fajn, kdybychom se k vám mohli přidat. Slyšela jsem, jak ses bavil s Hoochovou a vzpomněla jsem si na včerejšek, jak jsi mluvil o tom, že bych ti mohla dělat osobního trenéra... Tak... Platí to ještě? Já i Cay bychom to rádi zkusili v týmu, tak by se nám trénink hodil... " Tváře mi lehce zrůžověly, když jsem mluvila o včerejšku. Paže jsem nechala kolem jeho krku a trochu se pootočila, abych viděla i na hřiště. "Ruka? Vlastně to vypadá ještě ošklivě, ale jinak je to v pohodě. Chtěla bych už zkusit hrát..." Propletla jsem si prsty jedné ruky s jeho a usmála se a přikývla.
"Jasně, žádný problém. Vlastně jsem s tebou taky chtěla mluvit. Napadlo mě, že bychom mohli po tréninku zase někam jít. Caylus říkal, že by někam vzal Jordyn, tak mě napadlo, že by bylo fajn to spojit a jít někam ve čtyřech. Nezní to jako super nápad?" Nadšeně se na něj usměju a nakloním se blíž. "Pokud teda nechceš být někde v soukromí sám se svou přítelkyní..." Skousnu si ret a potlačím smích, když uvidím lady Reginu s kabelkou v cvičebním a s mými chrániči. Zamávala jsem ji.
"Ahoj Regi! Hned u tebe budem!"
Vrátila jsem se pohledem k Alovi. "Kde máte vlastně zbytek týmu? Runa a Cassandra nedorazí?"
 
Noelle O`Meara - 17. ledna 2017 23:54
noe2291.jpg

Kostel ---> U kuchyně ---> Pozemky


Fabian, Maureen


Pořád se na Fabiho usmívám. Nějak mi unikne, že je ze mě nejspíš nervózní. Nikdy jsem tohle u kluků neřešila, pokládala jsem je za kamarády, stejně jako holky.
"Jasně, to je výborný nápad!" Setřela jsem poslední pozůstatky slz a otočila se na Maureen, která nevypadala také nejlépe. "No jasně! Čím víc lidí, tím líp!" Zářivě jsem se na mrzimorku usmála a vstala jsem. "S piknikem rozhodně souhlasím! Myslím, že nám udělá dobře se trochu najíst na čerstvém vzduchu, nemyslíte?" Fabův nápad se mi líbí, a tak nadšeně přikývnu. Vrací se mi moje vždy dobrá nálada, což je jedině plus. Nikdy jsem na porušování školního řádu moc nebyla, ale jednou za čas to nevadilo. Hlavně, pokud se to týkalo jídla. Doma jsme na tom nikdy nebyli tak dobře, abych si mohla kdykoliv dát to, na co jsem měla zrovna chuť, a tak jsem v Bradavicích uvítala jakoukoliv možnost se najíst. Vracela se mi také chuť k jídlu, kterou jsem během rána neměla a bylo mi spíš na zvracení. Hlavně po běhu.

Vydala jsem se za oběma svými kamarády směrem do Hradu. "Fakt? Tak to jsem fakt netušila! Nikdy jsem tam popravdě nebyla." Tohle byl šokující objev, který vše měnil. Ne, že bych tam teď chodila nějak častěji, ale jako záložní možnost se to vždy hodilo. Postavím se na druhou stranu chodby než Mau a rozhlížím se, jestli někoho neuvidím. Vzduch je čistý. Ukážu Fabovi palec nahoru.
"To je husťácký! Jsi nejlepší!" Také Fabovi zatleskám a s rozesmátým obličejem sleduju, jak mizí ve dveřích. "Listový závin, prosím!" Ještě po něm křiknu svou oblíbenou pochoutku, kterou doma na farmě pečeme poměrně často.
Opřu se o zeď a sleduji, jestli někdo nejde. Přitom pozoruji Maureen. Pro její vlasy bych zabíjela. Vypadá jako nějaká ztracená princezna z věže, kterou musí zachránit princ.
"Souhlas. Před Fabim bych to ale nikdy nepřiznala. Jsme přeci samostatný holky, ne?" Zazubím se na ni. Často jsem slýchala, jak ji ostatní, zejména zmijozeláci pomlouvali kvůli jejímu oblečení. Nechápala jsem to. Maureen patřila k jedněm z nejhezčích holek, které jsem kdy potkala. Sama jsem pocházela ze smíšené rodiny a žila s tou mudlovskou částí. Tátu jsem vídala jenom o prázdninách, když se rozhodl mne vzít na milost a dovolit mi navštívit jejich dům v Americe. To už se vrátil Fab, i s celým košíkem. Nadšeně jsem zatleskala.
"Páni, to je fakt bomba!" Jídlo vypadá nádherně. Už se mi na něj sbíhají sliny. "Děkujeme!!" Zbytečně se na místě nezdržujeme a zamíříme ven. Cestou konverzuji s Mau, které se pusa nezastaví, což jen oceňuji. Konečně někdo, kdo jen nemlčí.
Lítostivě pohlédnu na svetr, který mi nabízí. Je vážně moc pěkný a se svou obsesí svetry je mi jej hodně líto. "Děkuju, nemusela sis dělat školu. Jsi moc hodná." Usměji se na ni a sednu si na zem. Je celkem chladno, ne ale tak jako v předchozích dnech. Navíc už neprší, což je velké plus.

"Závin, prosím! Hm... a ty krůtí sendviče vypadají taky moc dobře!" Hladově jsem se vrhla po závinu, který mi z košíku voněl během celé cesty. Zakousla jsem se do něj a požitkářsky začala přežvykovat. Chutnal výtečně, přesně jako můj domov. Stýskalo se mi, ne že ne. Po babičce, která byla sice přísná, ale bez ní by farma zkrachla. Po mámě, které byly nějaké čáry máry cizí a nikdy by se o nich nedozvěděla, nebýt táty. Náš vepřík, který se dalšího roku nedožije, protože budou další zabijačkové hody. Slípky... Při myšlenkách na všechna naše zvířata jsem málem začala slzet. Školní rok teprve začal, ale já byla zralá na to jet domů. Nebýt kamarádů, nejspíš bych to i udělala. Kouzelnický svět jsem sice milovala, ale se smrtí Jackie se ve mně něco zlomilo. Kouzla nebyla jen pro naše potřeby, ale dokázala i ničit.

Tiché pohledy mezi Mau a Fabim jsem nevnímala, jelikož jsem byla zabraná do jezení svého závinu, který jsem dále nahradila výbornými kuřecími sendviči. "Mňam! Tak tyhle jsou fakt luxusní! Lepší než dělá mamka." Mluvila jsem s plnou pusou. "Děkuju, jsem v pořádku! Občas jsem jen trochu moc náladová..." Usmála jsem se. "Asi toho na mě bylo moc. Ta výzdoba, zpěv... Mimochodem, zpívali jste moc krásně, Maureen! Máš nádhernej hlas." Uctivě jsem se na kamarádku podívala. "Vlastně jsem Jackie ani moc neznala, párkrát jsme se spolu jen bavily, ale... i tak jsem ji měla hodně ráda." Přiznám se. "A co vy? Taky jste nevypadali dvakrát nejlíp. Ale dost o pohřbu! Hmm... Chtělo by to něco na rozptýlení, ne?"
Zamyslím se. Obyčejně jsem o své menší úchylce moc nemluvila a nechávala si ji pro sebe, ale byla jsem fanouškem okultismu, především horoskopů. Věřila jsem jim do posledního písmene, ale na druhou stranu jsem věděla, že existují i nějaké pro pobavení. To a pak psaní fanfikcí. To jsem tu ale rozebírat nechtěla. Fabiho by asi nezajímalo, jak moc shipuju nesmrtelného čaroděje s ukrutně sexy Lovcem stínů. Nejspíš by ani neznal knižní sérii, ve které se Malec objevoval.
"Co jste za znamení? Vím toho dost o horoskopech, tak bych vám mohla něco... hmm... vyvěštit?" Nic lepšího mě nenapadlo.

 
Regina Devereux - 17. ledna 2017 21:36
1b31208459.jpg

Obřad a létání

Kostel -> Kolej -> Famfrpálové hřiště

Všichni označení


Stála jsem na svém místě a vyčkávala jsem na ostatní. Netrvalo to dlouho, než se pomalu začali všichni šourat dovnitř. Sice se objevili včas, ale než se všichni nějak uspořádali a zařadili se na své místo, tak to nějaký čas ještě vzalo. Ne všichni byli ukáznění. Nehledě na to, jestli je pohřeb, či nikoliv.
Sama jsem to už chtěla mít za sebou. Stejně je to jen šaškárna. Kdyby mně někdo zemřel, tak bych na něco takového nešla. Navzdory tomu, že by se jednalo o záležitost s povinnou účastí.
Jakmile se vše utiší, přichází naše chvíle. Profesorka začne hrát a já i spolu s ostatními začnu zpívat. Přijde mi, že mé opakování mi pomohlo a můj hlas pro jednou téměř perfektně ladí.
Sama se tomu docela divím, protože jsem sama sebe předtím celkem slyšela a neznělo to zrovna dobře. Většina z nás nezněla zrovna nejlépe.
Asi jsme prostě tak talentovaní a jak se to rozleželo, tak jsme si to prostě v pohodě dali. Zpívala jsem celkem soustředěně a důrazně. Dívala jsem se do prázdna a snažila se působit uctivě i výrazně.
Když jsme dozpívali, tak jsem jen hodila pohledem po Dee, abych ji tak tiše dala najevo, že válela. Na to, že ta holka ani nevěděla, že je alt a vlezla do sopránů, dobrý.
Vzala jsem si svoji kabelku a decentně jsem se přesunula na jedno z prázdných míst u zmijozelských.
Není to tak, že by nebyla ředitelova řeč alespoň trochu působivá, ale jeho rozhodnutí mi přijde hloupé. Chápu, více volného času pro mne, ale kvůli smrti někoho rušit výuku na celý týden? Lidé umírají. Je to normální. Nebo má snad nějaké zařizování? Vzpomněla jsem si na včerejší konverzaci. Zajímalo by mne, jestli se vůbec stará o toho smrtijeda. Má to snad co do činění s naším volnem?
Jakmile jsem mohla, tak jsem zvedla a v hlavě jsem plánovala, co udělám. Dneska nebylo tak špatně. Rozhlédla jsem se a hledala jsem pohledem určité lidi. Bohužel jsem však neviděla všechny mé cíle a proto jsem zamířila právě k němu. Jen svižně jsem se zastavila u Richarda a jeho směrem jsem střelila větu. "Jdu na hřiště zkusit ten famfrpál. Pokud by sis chtěl ušetřit další pohřeb a chtěl mi pomoci s nezabitím se, přijď," dořekla jsem trošku přehnaný výrok, a aniž bych čekala na jakoukoliv reakci, jsem se vydala na kolej, abych se převlékla do něčeho, v čem bych mohla cvičit.
Zmizela jsem za dveřmi pokoje a otevřela jsem svůj šatník. Než jsem se v něm však začala hrabat, opravila jsem si make-up. Tak.. dobrý.
Pak jsem se vrátila k šatníku. Vzala jsem si na sebe nějakou soupravu na cvičení a chtěla jsem už jít, než mi to došlo. Potřebuju si vzít koště a taky.. chrániče. Nemám chrániče. Chvilku jsem přemýšlela, než jsem se podívala do věcí od Deirdre.
Našla jsem jen jedny chrániče a ty vypadaly dost.. použity. Neměla jsem však na výběr, dala jsem si své tenké rukavice a přes to ty silnější na famfrpál. Mímo to jsem si nasadila i chrániče a nasadila pořádné boty. "Budu si muset pořídit všechno vlastní," povzdechla jsem si a vzala jsem své koště. Snad mám už všechno. Pomyslela jsem si a chystala jsem se odejít. "Ah, ještě kabelka!" zvýšila jsem trošku hlas. V jedné ruce jsem tedy měla koště a v druhé kabelku. Odešla jsem z pokoje a šla jsem až na famfrpálové hřiště. Pár lidí tam bylo.
Na tribunách jsem kromě některých kreatur spatřila také dvě z mé koleje. Caylus a Deirdre. Mávla jsem na ně.
Snad jí nevadí, že jsem si půjčila její staré chrániče. Ty nové má na sobě ona.. evidentně. Všimla jsem si taky, že mimo tribunu zde jsou dva z Havraspáru. Došla jsem pomalu k nim. "Ahoj," pozdravila jsem oba. Nevím, jak bych měla mluvit s takovými prosťáčky.
"Vím, že jste tu byli první, ale nebude vám vadit, když si trochu zacvičím?" mírně jsem zaváhala, jestli mám mluvit dál, ale nakonec jsem si řekla, že nemám důvod se nezeptat, když to pořádně neznám. "Je tady nějaký systém na trénování nebo prostě, kdo dřív přijde, ten trénuje?" zeptala jsem se a snažila jsem se na ně moc nedívat. Což nebylo těžké. Roztřepené konečky toho dlouhovlasého by odvrátily zrak kdekoho. Ne, že by na tom to blonďaté Frankensteinovo monstrum bylo o moc lépe. Alespoň s sebou neměli tu zmalovanou barbarku Kjeldovou.
Nakonec jsem se na ně ale raději dívala. Nechtělo se mi dívat ani na jednoho, ale přeci jen mám stále své vychování a musím prostým občanům dát najevo, jak jsem vyspělá.
Ruku s kabelkou jsem trochu svěsila, abych vyvážila svůj postoj.
Též jsem očekávala Richarda a popřípadě i ty dva blázny z tribuny, aby mi pomohli.
 
Acai Luqueba - 17. ledna 2017 14:35
188886.jpg

Kostel > Kabinet

Rhiannon



Zdá se, že jsem profesorku svým dotazem maličko rozhodila. Určitě toho má teď hodně. Po tom, co se stalo, za ní teď nejspíš bude chodit spousta lidí pro útěchu. Minimálně těch, co si to sami nezvládnou vyřešit nebo nemaj nikoho bližšího, kdo by je vyslechl. Nebo těch, co za ní budou násilím dotaženi kvůli anomáliím v chování. Sinestra je zářným příkladem. To, jak vyletěla z kostela, ještě než obřad skončil, určitě nebude bez odezvy. Jen nechápu, proč za ní běžel i Ryan. Každopádně pokud to se mnou sfoukne rychle, bude mít víc času na všechno ostatní. Může to brát i jako rozptýlení. Mé záležitosti nemají se smrtí Jackie nic společného.

Chvilku jí trvá, než dojde k nějakému závěru, ale nakonec se rozejdeme směrem k jejímu kabinetu. Neskutečně se mi uleví, když opustíme kostel, aniž bychom se tlačily mezi těly ostatních studentů nebo profesorů. Všichni se někam rozprchli a já se těším, až vyřešíme i tohle a budu se moct přidat k ostatním. Normálně bych část volna chtěla strávit i s Cayem, ale… Nah. Říkejme tomu detoxikace. Nechala jsem to zajít až moc daleko a je pro moje vlastní dobro se toho všeho zbavit dřív, než mi to přeroste přes hlavu. K mému štěstí je i on dost zaneprázdněný. Když už to nebude Jordyn, tak Dee ho určitě zabaví na dost dlouho. Nebo jakákoli jiná holka, co ho zaujme. Ať chci nebo ne, ta představa mi příjemná není. Nakonec to ale hodím za hlavu s tím, že je to jen vedlejší efekt. Moc nad tím přemýšlím a to hlavně proto, že profesorka je celou cestu tak strašně potichu.
„Víte, říkala jsem si, že na tu pozici asi nebudu nejlepší kandidát. Kvůli všem těm trestům a výpadkům…“ Jo, tak nějak bych nazvala momenty, kdy se mi zatmělo před očima a ventilovala jsem svůj vztek na lidi kolem sebe.
„Ale s tím se dá pracovat. Popravdě si myslím, že když mi bude svěřená taková zodpovědnost, tak na tyhle… odchylky nebudu mít tolik času.“ Je mi jasné, že blekotám hovadiny, jen abych to ticho zaplnila. Kdyby mě někdo slyšel… ale co je mi do nich, chci se svým volným časem něco udělat. Teď, když ho nebudu trávit s Cayem, si musím najít jinou zábavu. A prefekt má dost práce, ne? Je dost těžký si mě představit jako někoho, kdo by měl jít ostatním příkladem. Takovou Alex by to nejspíš dost pobavilo. Naštěstí ale dorážíme ke kabinetu a zavřenými dveřmi už je jedno, kdo mě uslyší.
 
Rosalie Anne Primrose - 17. ledna 2017 14:12
2j0mi6t1585.jpg

Do skleníků > Skleníky

Saga



Těšila jsem se do skleníků jako snad ještě nikdy. Do svého klidu, svého koutečku pozitivní energie, kde budu moct vypustit a srovnat se. Byla jsem ráda, že je ten obřad za mnou. Necítila jsem se tam dobře. Necítila jsem se dobře pod soucitným pohledem Minervy. Nemá cenu se tím víc zaobírat. Svůj kousek viny mám a nějak se s ním musím poprat. Můj boj. Každý jeden takový máme.
Přesto se musím pousmát. Caylus se skutečně snažil, aby mě přemluvil. Jsem si jistá, že jeho představa ideálně stráveného volna se dost liší od toho, co skutečně bude ve skleníku dělat. Kdybych tu pomoc vážně nepotřebovala, a on ten trest nemusel dělat, nenutila bych ho do toho. Je to statný mladík, jeho pomoc se bude hodit a Erika je velmi přátelská dívka. Půjde jim to od ruky. Budou hotoví dřív, než se nadějí. Podle mého je to mnohem lepší, než ten čas trávit se Severusem nebo panem Filchem. Nechci si nějak fandit, ale kvůli Violet jsem s nimi strávila dost času. A ne vždy to bylo příjemné.
Z myšlenek mě vytrhne až udýchaný hlas mé kolegyně. Zastavím se a čekám, až popadne dech. Vůbec jsem si nevšimla, že jde za mnou. Kývnu jí na pozdrav a čekám. Přece za mnou neběžela celou tu cestu, jen aby mě pozdravila. K mému překvapení mi nabídne pomoc. Věnuji ji široký úsměv.
„To budu moc ráda. Pomoc se vždycky hodí, díky.“ Znovu se rozejdu ke skleníkům, tentokrát pomalejším krokem, aby mi stačila. Asi nebylo nutné se ptát, proč tak najednou. Dělala jsem to každý rok a většinou jsem měla pomoc jen ze studentských řad. Reece a pár dalších studentů právě kvůli trestům. Studenta ale pohřbíváme poprvé. Chladnými to nechává jen pár vybraných jedinců a ti ostatní hledají útěchu, kde se dá.
Konečně dorazíme do skleníku a já si hlasitě povzdechnu. Oáza klidu. Podržím dveře pro Sagu a nechám ji, aby se porozhlédla. Není tu poprvé, ale já se musím převléknout. Černé smuteční šaty nejsou to pravé pro práci. Když se vrátím v pracovním, podám jí zástěru.
„Aby ses neumazala. Příliš.“ Vždy tu mám několik záložních věcí, abych je mohla v případě potřeby půjčit. „Mohu ti nabídnout čaj? Pomocníci mi přijdou až v jedenáct. Do té doby máme čas, pokud se do toho nechceš pustit hned.“ Poukážu na menší stoleček s židličkami, kam si může sednout. Sama se pak otočím, abych čaj udělala. I když si ona nedá, já ano.
 
Cassandra Warren-Wentworth - 17. ledna 2017 11:39
4e42fb8e7645cc6a56a99c13f919e8aa3450.jpg

Kostel -> společenka -> ven k jezeru


Runa, Al a ostatní



Brumbálův proslov jsem skoro nevnímala. Bylo mi z toho všeho tak smutno, ještě že jsem vzala zásobu kapesníčků! I Runě jeden vnutím, aby si neutírala slzy do rukávu. Nicméně ze zrušení výuky budu mít podobné pocity jako ona. Jeden dva dny asi možná, ale celý týden? Měli bychom přijít na jiné myšlenky, výuka je na to vhodná. Třeba chvilku uvolněná, ale bylo by to lepší. Musíme se učit! Aspoň že půjdeme odpoledne na famfrpál, to se trochu zmátoříme do té doby a bude to lepší.

Když bylo po všem, přišel za mnou Al s osobní prosbou. Tušila jsem, že nemá ptactvo zrovna v oblibě, ale že tak moc? A nijak to nekomentuju, jen přikývnu a slíbím, že mu s tím diskrétně pomůžu, kdykoli bude chtít a potřebovat.

Vrátím se k Runě a sama netuším, co teď. Chtěla jsem jít do školy. I třeba na lektvary. Ale teď…? A to k nám přiběhl Al s návrhem famfrpálu teď. Teď?! Vždyť sotva vidím pod nohy…
No, ale uvidím, tak zatím neodmítám a hromadně se se všemi vydám do společenky. Vrtá mi stále hlavou, jestli jít nebo nejít. Chci jít trénovat. Ale asi ne hned.
Po kostele…
Ale?“ zastavím ho, než odběhne. “Běžte zatím sami, my se projdeme venku, vyčistíme si hlavy a pak se k vám přidáme. Den je dlouhej,“ řeknu omluvně. Jsme trochu citlivější stvoření a celá ta situace nás prostě moc vzala. Snad to pochopí. “Přinejhorším odpoledne, oběd nás zvedne na nohy,“ dodám. Snad to pochopí… ale Domča jde s ním, tak tam nebude sám.

A já se pomalu převléknu do něčeho teplejšího, zavážu Runě šálu kolem krku a můžeme jít. Směrem k jezeru a tak… A ani mluvit nemusíme, ono nám září ty hlavy pěkně pročistí!
 
Alastor Krimmer - 16. ledna 2017 23:57
al1932.jpg

Společenka --> Hřiště

Dee, Caylus, Cass, Runa, Dominik, Michael, Kayla, Noelle, Tristan

Noelle odmítla. Teprve teď si uvědomím, jak neurvale asi musím vystupovat. Ale což, asi jsou ode mě zvyklí, že žiju trochu v jiném světě. Dominik naštěstí s desátou souhlasí a já se již pevně rozhoduji, že pokud ostatní budou chtít v jedenáct, stejně půjdu o něco napřed. Nemám problém na koštěti strávit několik hodin v kuse. Stejně tak naverboval několik přátel, jakožto diváky. Trochu začínám mít strach. Vždyť jsem ještě „živý“ potlouk nezažil. Co když se ztrapním? No… to už tady stejně párkrát bylo.

Následně mě odmítne i Runa, což mě docela zamrzí. ,,No dobře. Asi chápu. Mě přivede famfrpál na jiné myšlenky… Kdyby sis to rozmyslela, najdeš nás tam. Já už tam půjdu hned, ať se rozlétám.“

Jakmile dorazíme do společenky, doběhnu si nahoru pro koště a mojí černou famfrpálovou výstroj. Modrou bohužel ještě nemám, ale nevadí. Snad se do týmu dostanu a vyfasuji. Pohlédnu na Cass.
,,Půjdu napřed, jo? Ostatní tu snad budou co nevidět, tak jim prosím dej vědět, že jsme s Dominikem už na místě.
Na to vyběhnu ze společenské místnosti, se svým krásným, leskle černým koštětem, bez jediného škrábance a s krásnými rovnými pruty.

Když dorazím na hřiště, už je tam Dominik, v tribuně Tristan a… co to je?
Všimnu si Dee a Cayluse. Dorazím k nim a poté se zarazím. Ani na pohřbu jsem se k Dee nehlásil. Měl jsem strach, co by tomu její kamarádi řekli, že se tahá s polovičním mudlou. Vím přeci, jak to ve Zmijozelu chodí.
Na druhou stranu se zdá být Caylus její dobrý kamarád. Možná mu to řekla. Sakra! Fakt nevím co dělat!

,,Ehm… Ahoj.“ Unikne mi úsměv směrem k Dee a okamžitě se za to proklínám. Sakra! Sakra! Sakra! Takhle jí akorát způsobím problémy. Sklopím raději zrak, abych neměl ty pitomé výrazy, kdykoli jí vidím. Snad to bude Cay připisovat podobnému excesu, jako včera ve velké síni.

,,Máme povolení použít hřiště k tréninku… ale je to spíš takové malé rozehrání. Kvůli tomu pohřbu dost lidí nepřijde. Jestli se chcete přidat, asi by to nemusel být problém. Tedy nevím, co na to ostatní.“ Malinkou chvilku zaváhám a poté si vzpomenu na včerejšek
,,Vlastně, ty máš tu pohmožděnou ruku. Už je to lepší?
Ehm… to jste se přišli podívat?“
Zeptám se s náznakem nadšení v hlase.

Její přítomnost mě těší. Chtěl bych jí políbit, ale strach z toho, že bych jí způsobil komplikace je silnější. Po včerejším večeru se mi nejen líbí, ale začalo mi na ní doopravdy i záležet. Rozhodně jsem rád, že je tady. Chtěl bych se jí zeptat, na další rande.

,,Mohl bych s tebou na chvilinku mluvit stranou? Víš, o tom včerejšku.“
 
Tristan Delacour - 16. ledna 2017 23:19
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Společenská místnost > Tribuna famfrpálového hřiště

Dominik Bella a ostatní



Z mého soustředěného nečtení vyruší mě Bella. Pousměju se na něj. "Říká se tomu knihovna. Na havrana málo víš," rýpnu si do něj maloučko, s pokusem znít přátelsky. "Proč ne," souhlasím však upřímně rád. Někde se začít musí...
Na moment si odskočím na pokoj pro teplou šálu a bezprsté rukavice (co na tom, že na Anglii je krásný den, skoro patnáct let zvyku na slunné a teplé dny mě zkazilo), a i s knihou a několika učebnicemi vyrazím za spolužáky na hřiště, kde usadím se na tribuně. Než znova rozevřu knihu, překvapeně všimnu si i Cayluse a Deirdre. Co ti vlastně dělají na tréninku Havraspáru?
 
Orthuna "Runa" Kjeld - 16. ledna 2017 22:51
runka9841.jpg

Kostel->Společenka


Al, Cass okrajově zbytek Havraspárských



Když si ke mě po konci vystoupení sedne Cass, chytnu ji za ruku a trochu nepřítomně poslouchám Brumbálův proslove. Není třeba jej komentovat, myslím si o tom své. Zdá se mi, že to trvá celé věky. Už aby to skončilo. Ke konci proslovu se mi opět zalijí oči slzami, utřu si je hřbetem ruky. Zrušená výuka ve mně vyvolá spíš rozpaky než potěšení. Vrhnu na Cass pohled ála co-budeme-celý-týden-dělat a doufám, že pochopí a něco vymyslí.
Po skončení obřadu pustím její ruku a vydám se s ní kam bude chtít, ale nespíš půjdeme do společenky.

Přiběhne k nám Al."Po pravdě nějak nemám náladu jít tak brzy po tomhle na hřiště." Pokrčím rameny a omluvně se podívám na oba dva. Raději bych se šla projít okolo jezera nebo si zalezla se zmrzlinou do postele a tulila se ke své koččce. Povzdechnu si.
Potom je opustím a vydám se směrem do společenky. Loudám se a sem tam kopnu do nějakého toho kamínku, který se mi připlete do cesty.
 
 
770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.94066190719604 sekund

na začátek stránky