Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Regina Devereux - 02. března 2017 00:25
1b31208459.jpg

Hitler nosí Pradu - 6. září

Famfprálové hřiště -> Kolej a umývárny -> Velká síň

Hlavně Deirdre a ostatní u Zmijozelského stolu


Nijak jsem se neměla k naslouchání zhodnocování situace těch ostatních. Jo, bylo to velmi těsné a vyděsila jsem se, ale zrovna teď jsem nebyla v náladě to řešit. Pokud mi to ovšem Deirdre předhodí ještě někdy jindy a bude možnost zjistit, kdo to byl.. třeba si ho podám. Protože mně osobně to nepřišlo moc jako náhoda. Tohle bylo zvláštní. Přinejmenším.
"Měla jsem štěstí, ale spíš mi vrtá hlavou, jak a proč. Pokud to ovšem není běžné," řekla jsem jí a zamyšleně jsem se podívala dál, než se to roztřepené konečky rozhodly ukončit.
Nic jsem nenamítala, protože jsem docela hlad měla. Nebyla jsem si jistá, jak to dnes budu mít s obědem, protože vím, že bych měla jíst víc. Rozhodně, když chci začít hrát. Ale musím si dát pozor, abych zase nejedla moc. Budu to muset pečlivě hlídat. To znamená, že jídlo zabere víc času.
Nechala jsem k sobě přiletět kabelku a zatím jsem se jí nedotýkala. Nejsem zrovna špinavá, ale je to lepší. Takhle mám jistotu, že se nic nepokazí a nebudu muset vymýšlet nějaké čistící prostředky.
"Jdeme na kolej? Stejně se musíme převléci, umýt.. tvoje ruka je v pohodě?" přeskočila jsem trochu z tématu do jiného. Chtěla jsem se zeptat již dřív, ale nějak jsem na to zapomněla.
Na koleji jsem si všechno kromě postupně svlékla, tak abych se co nejméně zašpinila. Oblečení jsem ihned vyčistila. Než však Dee stihla udělat moc, rozhodla jsem se zasáhnout. "Co kdybych ti zase pomohla? Neměla by jsi tu ruku přece namáhat," řekla jsem a zaculila jsem se. Na nic jsem nečekala. Pomalu jsem z ní stáhla oblečení. Prohlížela jsem si ji stejně jako vždycky, byla to především moje kamarádka a už jsem ji viděla hodněkrát. Chápu, co na ní kluci vidí..
Pousmála jsem se a odebrala jsem se ke svému věšáku. Sundala jsem saténový župan a pomalu jsem jej položila přes její ramena. Přece nepůjde po cestě do sprch nahá.
Zlehka jsem ji objala a dala jsem si zvláštní pozor na rameno. "Můžeme se jít umýt?" zeptala jsem se, ale sama jsem potvrdila svoji otázku tím, že jsem Deirdre na tvář obdarovala lehkým polibkem a poté jsem si ji za ruku vedla s sebou. Pochopitelně jsem před odchodem ještě sebrala kabelku, do které jsem přihodila pár věcí.
Ve sprchách jsem to moc neprotahovala, prostě jsem si stáhla vlasy a osprchovala se.
Hlavou mi lítalo dost věcí. Deirdre, otec, létání, špína, barevné kuličky, jídlo...
Jakmile jsme s Deirdre byly umyty, tak jsem nám oběma vyndala uniformy z kabelky a obě jsme se oblékly. Já jsem Deirdre opět pomohla.
Poté už jsem vytáhla sadu na úpravu vlasů i líčení. Sebe jsem upravila stejně jako vždy, moc jsem neřešila, ale u Deirdre jsem si dala větší práci. Udělala jsem něco inteligentního, ale nebezpečného. Aby to ladilo k uniformě.
Z Deirdre byla panenka. Pečovala jsem o ni, starala se. Jakmile jsem skončila, tak jsem všechno schovala. Předala jsem Deirdre nějakou kabelku na půjčení a mohly jsem jít do síně.
Tam jsem se moc nerozhlížela, neměla jsem důvod. Ladným krokem lady a s kabelkou v ruce jsem se vydala ke Zmijozelskému stolu. "Dobré odpoledne," popřála jsem všem přítomným a chvíli jsem se se rozkoukávalo, kam sednout. Nakonec jsem se posadila hned vedle naší návštěvy. Kdo jiný by ji sem přitáhl, než Caylus? Ta holka mi byla jedno, ale kdyby ji začal někdo vedle provokovat, Caylus by byl nesnesitelný. Během toho, co jsem si začala nabírat asijských pochoutek, jsem se otočila na Jordyn. "Hlavně se neostýchej. Sněz, co chceš. On.. se totiž také většinou jen tak neostýchá," poukázala jsem Caylův obvyklý apetit. "A.. Sinestro.. zlato.. kohopak to máš s sebou? Nový pomocník.. poskok... nebo snad nápadník?" otočila jsem se k naší hispánce. Chtěla jsem nejdřív být sarkastická, ale postupně mi došlo, že vlastně opravdu nemá tušení a mohl by to být kdokoliv. Tohle mne zajímá.
 
Diana Gabriela Black - 01. března 2017 23:44
217783139.jpg

Londýn-->Společenská místnost-->Velká síň

Thomas, Kenji a ostatní spolužáci u stolu, McGonagallová

Po 6.9.


Mezitím co se brácha loučí s mamkou, já ještě prohrabuju ledničku a hledám něco dobrého na zub. Máma je naprostý zlatíčko, protože pokaždé udělá pořádný zásoby, když ví, že se tu máme stavit. Já jí prostě zbožňuju, připravila mi pěkně velkej sendvič. Hned ho sežeru!

Hele, je tu ještě jeden. Asi pro bráchu. „Hmmmm,“ zamručím si pod vousy. „Že bych mu ho dala? Ani mě nehne!“ Ztopím bráchovu svačinu pro sebe. Kdo zaváhá, nežere!

Přicházím z kuchyně a hned jak mě brácha uvidí, spustí: „No dost že jdeš. Už jsem myslel, že ses zasekla ve dveřích. Fakt nechápu, že toho můžeš tolik sežrat a nepřibrat. Jen počkej, ono tě to dožene.“ Drzoun jeden!
„Jenom závidíš! Měl bys začít cvičit,“ sjedu bráchu hraným znechuceným pohledem, „zdá se, že tebe už to začíná dohánět.“

„Měj se,“ objemu mamku na rozloučenou. „A díkec za ten dlabanec,“ provokativně zamávám zabaleným sendvičem bráchovi před ksichtem.

„Cvičím dost a na rozdíl od tebe se nepřežírám. A Proč si pro boha bereš jídlo? Jedeme tam rovnou na oběd.“ Proč si asi beru jídlo s sebou. To je mi ale otázka! Patrně na hraní, co jiného dělat s jídlem. „Co máš za problém,“ obořím se na něj, „si jako myslíš, že z oběda vydržím celýho půl dne? Ses asi zbláznil!“ Sám žere jak prokopnutej, ale do mě bude pořád rejpat. Za trest ten jeho sendvič sním přímo před ním a u posledního sousta mu řeknu pravdu.

Poberu svá zavazadla a razím v těsném závěsu za Thomasem, který opět dokazuje, že si nepamatuje sebemenší maličkost. „Ty seš hlava děravá,“ zhodnotím jeho pokulhávající paměť. „S takovou rupneš z Dějin čar a kouzel.“

„Na Vánoce,“ taky se ještě jednou rozloučím a obejmu matku.

„Prasopes?! Za to tě zbiju,“ vyhrožuji a brácha už mizí. Čapnu zavazadla a vhodím do krbu letax. „Bradavice!“

V mžiku jsem… kde, že to jsme? Zamračím se na Thomase a hned mu dám pěsťovku do ramene. „To je za toho prasopsa,“ rozhlédnu se kolem. „Dobrý den, paní profesorko,“ pozdravím McGonagalovou.

„Nashle, paní profesorko,“ rozloučím se jakmile nám McGonagalová řekne heslo.

Kouknu na hodinky. Sakra! Po dvanáctý. Musím si chvátnout, aby na mě ještě něco zbylo. Fofrem běžím do pokoje. Vezmu kufr a hodím ho směrem na svou postel. Ani netuším, jestli dopadl na ni nebo na zem, protože to už pádím dolů za bráchou.

„Poběž a nezdržuj,“ houknu na Thomase, když probíhám kolem něj. Chvátám do velké síně, aby na mě něco zbylo. „Kde se flákáš,“ rýpnu si do bratra, který je jen o fousíček za mnou. Nestačím valit bulvy na to všechno jídlo kolem. Mňam, mňam to si pochutnám! Je mi úplně jedno co to je, hlavně když se to dá sníst.

"Ty kráso! Podívej. Ty jo! To jsou červy? Jdem do toho?“
„Jasně! Mám hlad,“ pohladím se po břiše, ve kterém mi při pohledu na jídlo zakručelo. „Hele brácha,“ dloubnu do něj loktem, „že si netroufneš na ty tarantule.“
"To si piš, že zkusím. Pojď si sednout.“ Tohle zase vykouzlí úsměv na tváři mě. Směřuji za bráchou.

„Zdarec,“ pozdravím přítomné, ale jen tak na půl, protože mou pozornost plně poutá jídlo na stole. Sednu si a už si to láduju na talíř – sushi, kobylky a červíci. Tarantule vypadá lákavě, ale uvidím až co to udělá s bráchou.

 
Thomas Alexandr Black - 01. března 2017 23:44
thomas14874.jpg

Londýn-->Společenská místnost-->Velká síň

Diana, Kenji a ostatní spolužáci u stolu, McGonagallová

Po 6.9.



,,Jasně mami… mám všechno. Ne, nemusíš nám dělat oběd… Ale no tak, vždyť bude dvanáct, jdeme na oběd do školy. Jasně, mám nějaké peníze… no, ale pár galeonů navíc se vždycky hodí, v Prasinkách je draho… jasně, časy se mění.“
Rozhovor s matkou je každý rok víc a víc otravnější. O to víc, když odjíždíme tak pozdě. Brácha se s námi rozloučil už brzo ráno, musel do práce. Ještě počkat na Didý a můžeme vyrazit.
,,Jo, a až bude to nové koště, pošleš mi ho?... Díky, jsi nejlepší!“ Obejmu jí a ihned uhýbám puse na rozloučení. Matky…

,,No dost že jdeš. Už jsem myslel, že ses zasekla ve dveřích. Fakt nechápu, že toho můžeš tolik sežrat a nepřibrat. Jen počkej, ono tě to dožene.“
„Jenom závidíš! Měl bys začít cvičit… zdá se, že tebe už to začíná dohánět.“
,,Cvičím dost a na rozdíl od tebe se nepřežírám. A Proč si pro boha bereš jídlo? Jedeme tam rovnou na oběd.“
„Co máš za problém… si jako myslíš, že z oběda vydržím celýho půl dne? Ses asi zbláznil!“
Fakt… jakmile jde o jídlo, je to s ní k nevydržení. Popadnu kufr do jedné ruky, koště do druhé a vyrazím ke krbu.

,,Novej letax, paráda. Chtěl jsem ti říct, že dochází a zvládl jsem to zapomenout… No nic, měj se tu dobře a uvidíme se na vánoce.“
Didý a její poznámka o dějinách čar a kouzel mě nechává klidným. Stejně mi dá opsat všechny úkoly a nějak prolezu. Štěstí, že tu hrůzu už mám poslední rok.
Ještě jednou se nechám matkou obejmout a vrazím si koště pod levou paži, abych si pravicí nabral plnou hrst letaxu.

,,Říká se, že dámy mají přednost Didý. Tak to je štěstí, že nejsi dáma, ale prasopes.
Bradavice!“
pronesu zřetelně a vstoupím do zelených plamenů. Opět pocítím to nepříjemné točení a po chvilce už stojím v krbu v Bradavicích. Sakra? Kam nás to zaneslo?“

,,Jau. Aaaa… dobrý den paní profesorko. Děkuji, že jste nám otevřela síť. Tak zase na shledanou… vlastně… jaké je heslo?“
Poté, co nám McGonagallová nové heslo prozradí, opustím její kabinet.

Vyrazím do společenky skoro tryskem, nechci přijít akorát na sklízení talířů. Kdyby ségra jen tolik nezdržovala. No, a je po dvanácté už.
Hodím kufr na postel a vyčkám na Didý dole ve společence.

Já zdržuju? Já? Kdo na koho čekal?
I tak se rozeběhnu za věčně hladovou sestrou do velké síně. Jo, nechci být ten, který bude stát mezi prasopsem a mršinou. Konečně doběhneme do velké síně a ten pohled je k nezaplacení.
,,Ty kráso! Podívej. Ty jo! To jsou červy? Jdem do toho?“
„Hele brácha, že si netroufneš na ty tarantule,“ spustí Didý a mě to okamžitě vykouzlí úsměv na rtech.
,,To si piš, že zkusím. Pojď si sednout“
Schválně si sednu poblíž Kenjiho a všechny přítomné pozdravím: ,,Nazdar děcka! Tak jsme nakonec taky dorazili.“

Naberu si na talíř trochu sushi a nudlí, ale přidám po troškách kobylek, červů a dokonce jednu tarantuli, kterou následně vezmu do ruky a zvědavě si jí prohlížím.
,,Hele, Kenji… Jak se tohle vůbec jí? Napadlo mě to porcovat jak kraba. Ale není v tom nějakej fígl?“
 
lord Richard Cornigrum - 01. března 2017 22:11
zk6313353.jpg

Hlavní síň - Zmijozelský stůl


Pondělí 6. září


Zmijozelský stůl, prof. Weaver, Jordyn



Dnešní oběd mi byl nejspíš čert dlužnej. Ačkoliv jsem ještě před chvílí sršel optimismem a dobrou náladou, teď je tomu přesně naopak. Situaci nijak nezlepšuje ani stůl plný havěti, natož to, že k nám další havěť právě přisedá. Téhle ale chybí křídla s tykadly a k mé smůle není mrtvá.
"Christino." pronesu suše její jméno tím nejlhostejnějším tónem, jakým jen dokážu. Pochopitelně bych jí nejraději řekl "Co se sem zas cpeš, huso pitomá?" Jenže nemůžu. Výchova mi zakazuje taková slova používat na veřejnosti a tak jen stáhnu ústa do úzké čárky a víc si spolužačky nevšímám. Nebo se o to minimálně snažím, dokud znovu neotevře pusu. "Jistě, naprosto fenomenální výběr." prohlásím ironicky nad její poznámkou. Jen tak tak se přitom přemáhám, abych neprotočil oči.
"Spousta proteinů a vápníku. Je od skřítků hezké, že nám připravují tak pestrou stravu." Jo, to zrovna. Tohle byl zatraceně velkej přešlap vedle a vážně doufám, že se nebude víckrát opakovat. Přemístím pozornost zpět k misce salátu, když v tom na mě Christina znovu promluví. Podrážděně vzhlédnu. Chci se v klidu najíst, ne poslouchat její hloupé žvásty.
"Dobrá tedy." odbydu jí stroze, zatímco hůlkami nabírám jednu z krevet. Opatrně, aby nevyklouzla, jí přiblížím k ústům, to už se ale ozývá… Kdo jiný, než Christina. "A odkdy se zrovna TY zajímáš o Vertini?" ušklíbnu se.
Její slova se mi ani trochu nelíbí. Chce tím snad naznačit, že se háděti něco stalo, nedejbože že jí něco provedla ona sama? "Možná se jen schovala." Pokrčím rameny. "Zvířata obvykle zlé lidi poznají a dají se před nimi na útěk." oplatím jí strojený úsměv. Než však stačím říct cokoliv dalšího, objeví se profesorka Weaver se svou žádostí. Skleníky? Proč tam? Stalo se snad něco? "Stavím se za ní co nejdříve." přislíbím. Jen co odejde, otočím se k Sinestře.
"Ano, tohle má být oběd." Potvrdím její slova souhlasným přikývnutím. Snad bych jí k tomu řekl i něco dalšího, nebýt přicházející dvojice. Na několik málo sekund zapochybuji nad reálností toho, co vidím. Zdá se mi to, nebo sem Caylus vážně přitáhl tu Mrzimorskou hrošici? "Zdravím." oplatím mu pozdrav, zatímco Bydrové věnuji podezíravý pohled. Evidentně ale nejsem jediný, komu se neznámý host u stolu nelíbí. Sinestra se ozývá se svým kousavým komentářem o kaloriích a tak neváhám a promluvím také.
"Začít se zdravým životním stylem není nikdy lehké, ale možná by naší spolužačce pomohlo, kdyby jí někdo motivoval. Takže…" odsunu Sinestře talíř s nudlemi a položím před ní misku se smaženými červíky. Druhou přistrkám k Jordyn. "Co zkusit třeba tohle? Čistě přírodní, dietní, bez přidaných glutamátů. Na hubnutí není nic lepšího." Mile se na obě usměju. Aniž bych se namáhal čekat na reakci, stočím pohled k Caylusovi, který se přehrabuje v misce tarantulí. Svraštím obličej. "Měl by sis své mazlíčky lépe hlídat." poradím mu. Úplně nejlíp by udělal, kdyby přestal vyvádět, odešel na kolej pavouky zkontrolovat a do toho odvedl tu vyžranou slonici.
Co na ní proboha vidí?
Z přemýšlení mě vyruší až Sinestřino zavolání jakéhosi neznámého jména. Automaticky se proto otočím, abych lépe viděl. Spatřím vysokého černošského chlapce. Podle emblému a barev kravaty by měl patřit do Zmijozelu, ale jsem si jistý, že jsem ho tu nikdy neviděl. To mi hned záhy potvrdí sama Sinestra, když kluka představí jako nového studenta.
"Vítej mezi námi." Nechám ho se usadit. „Famfrpálový tým?“ Jeho zájem mě potěší. "Dva nábory už sice proběhly, ale pokud se domluvíš s trenérkou, určitě ti dá ještě šanci. O jakou pozici máš zájem?"
 
Blagden Graves - 01. března 2017 18:36
6dc97b7638d26661b68bbc5311ad1e149123.jpg

Velká Síň
Sinestra, Helen, Richard, Christina, Caylus, Jordyn

Pondělí, 6. září


Dlouho můj obdiv očarovaného stropu netrval.
"Jestli se neprotáhneš, u stolu bych si pak na tvém místě radši nepřidával," blýsknu přátelským bělostným úsměvem po troglodytovi, který se bohužel zdá být taky součástí mé nové 'rodiny'. Zdá se, že však nejsem sám, komu ten fakt nevoní - kyselost blonďáka nad mým zařazením zlepší mi náladu.

Už už chci se prostě usadit na nejbližší volné místo ke stolu, kam s prostorově výraznější plavovláskou usadil se nakonec můj nový známý, když povědomý hlas zavolá mé jméno.
Pečlivě se rozhlédnu a se špetkou hanby si uvědomím, že jsem při prvním pohledu úplně přehlédl Sinestru. S úsměvem vykročím za a usadím se blíž u jejich hloučku.
"Zdravím. Blagden Zabini, těší mě," kývnu představovaným a pokusím se zapamatovat si jejich jména. Tedy zahradní trpaslík s Jerseyskými manýry se jmenuje Caylus, vida. Šlakovitě pohledný tmavovlásek s prefektským odznakem vyslouží si můj úsměv. "Richard Cornigrum? Byl jsem na tebe odkázán, co se mé případné účasti ve školním famfrpálovém týmu týče."

Pavoučí hody na stole nechám jiným gurmánům, klidně si naložím suši a s úsměvem k Sinestře se do něj hůlkami obratně pustím.
 
Sinestra Ewing - 01. března 2017 18:04
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

6. září, pondělí


Hlavní síň - zmijozelský stůl

Richard, Christina Helen, Caylus, Zabi a Jordyn




Jakmile nechám Blagdena napospas osudu u chrliče, rozejdu se po schodech zpátky do přízemí. Cesta se neobejde bez několika nadávek v rodném jazyce, když mě nejednou schody vypečou. Párkrát zalituji, proč jsem se toho černocha vůbec ujímala a že mě má dobrota jednou přivede do hrobu.
Akorát je krátce po poledni, co se dostavím do hlavní síně. Jenže jakmile vejdu dovnitř, do nosu mě praští odporný zápach. ,,Ew! Qué es esto?!" Chytnu si nos a se znechuceným výrazem dojdu ke zmijozelskému stolu, kde už seděla Helen, Richard i Christina. Všude tu páchne rybina. Odporná, hnusná rybina.

Zmateně se posadím a otočím se ke všem stolům v jídelně. ,,Co to má znamenat?" Vypadá to, že ti skřeti v kuchyni mají očividně málo práce, když mají čas na tohle. A ještě si myslí, že je to vtipné. Nenávidím ryby. Nenávidím krevety. Nenávidím cokoliv, co smrdí jako moře a co žije ve vodě. Proč mám jíst něco tak mazlavého a.. to je žralok?
Samé sushi, samé asijské blafy a - kde je příbor? Se zvednutým obočím vezmu do rukou hůky. ,,Tohle má být oběd?" Zoufale se podívám na Richarda. Je to prefekt. Ať jde a zařídí pořádné jídlo! To už se u stolu objeví i Caylus se svým doprovodem. Věnuji mu pohled typu - to myslíš vážně? Jak se vůbec opovažuje sem tahat tu tlustoprdku. Jediný její pohyb je vkládání jídla do úst. Buď milá Sin, buď milá. ,,Ahoj Jordyn!" Nasadím na tvář ten nejpřívětivější úsměv, jaký v tuhle chvíli dovedu. ,,Doufáš, že u nás najdeš něco pořádně kalorického?" zeptám se jí kousavě, stále s tím kamarádským úsměvem. Přisunu si k sobě mísu nudlí, které vypadají alespoň trochu poživatelně, když si všimnu jiné mísy, v které se Cay začal přehrabovat. To jsou.. tarantule? K obědu? A nejenom oni. Dokonce i kobylky, červy a - ew, co je tohle? ,,Caracoles?" Ohrnu horní ret a nakloním se nad tác se šnečími ulitami. I tak mě Caylova reakce pobaví. ,,Myslím, že tohle je on." špičkou nehtu se dotknu jedné z tarantul, která by mohla být Pája a s výrazem, jakoby nic se snažím nějak uchopit ty zatracené hůlky. Během zápasu s nimi si všimnu osoby postávající u dveří.
,,Zabini!" Houknu na něj a rukou mu naznačím, ať dojde k nám. Poklepu prsty na místo vedle sebe. Koutkem oka si prohlédnu odznak na jeho uniformě. ,,Tak Zmijozel, hm? To máš celkem štěstí." Okomentuji to. ,,Víš jak se s tímhle zachází?" protočím hůlky mezi prsty. Netuším, jestli s tímhle vůbec něco naberu. ,,Mimochodem - tohle je Richard, Helen, Christina a Caylus." Jordyn v představování okázale ignoruji. K tomuhle stolu a koleji stejně nepatří, takže žádný důvod ji do něčeho zahrnovat. ,,A tohle je..." zamyšleně se podívám na Zabiho a marně si snažím vzpomenout na jeho křestní jméno.
,,Zabini. Náš nový spolužák." řeknu nakonec. Stejně se mi to příjmení líbilo víc.
 
Anna A. Kovalina - 01. března 2017 16:54
fdsfsdf8546.jpg

Stráň nad Hagridovou boudou > Velká Síň
Christian, Orthuna

Pondělí, 6. září


Vyprsknu smíchy nanovo, když si představím Chrise za zvuků etno hudby a cinkání penízků na šátcích, vrtícího svůdně pupíkem s přilepeným diamantem, jako mívají bajadéry, a značnou chvíli mi trvá, než se zklidním dostatečně, vstanu a utřu si slzy veselí.
Beztak budu vypadat jako panda, příležitost pohřbu Jackie jsem maličko zneužila k jednoduchému tmavému líčení... eh, co už. Nanejvýš se budou hadi hloupě tlemit. Hlad má před zastávkou v umývárně přednost.

Bok po boku vykročím s Chrisem a s širokým úsměvem na rtech zpátky do hradu. Ve Velké Síni se s ním mávnutím rozloučím, místo k Nebelvírskému stolu zamířím ke kolegům havranům, za Runou.
"Zdrávstvuj! Jaké bylo volné dopoledne?" uculím se na kamarádku a lapnu naproti ní za stůl, kývnutím pozdravím okolní.
"No co to jé??" vyjevím se pak, když si všimnu, co vlastně leží na talířích a mísách k výběru. PAVOUCI! CHOBOTNICE! CHAPADLA! Nasypu skřítkům strychnin, otřesu se v hrůze znechuceně a rozhlédnu se, jestli na stole v dosahu není něco poživatelnějšího.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.85358214378357 sekund

na začátek stránky