Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:04Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:19Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Cassandra Warren-Wentworth - 25. února 2017 23:20
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň – havraspárský stůl

Pondělí, 6. září

Týna, Barča, Runa, Al, Kayla, Sey, Acai



Fotit? A s Runou? Proč ne! “Fotit bych šla, ale spíš ti budu aranžovat listy,“ řeknu pobaveně. Se zdejší vlhkostí se mi venku občas dost vlní vlasy a to pak není na fotkách dobré! I když mít nějakou pěknou momentku by nemuselo být špatné…
“A jestli chceš s úkoly pomoct, stačí říct,“ dodám nenápadně.

Nad Seyem se tiše zasměju. Flákat se teď bude asi dost lidí. Hlavně jestli začne zase lejt. Ale aby ne když jsme v Anglii. “Tak až něco složíš, tak se můžeš třeba zase pochlubit,“ pobídnu spolužáka a dopíjím šálek horké čokolády.

S upřímným zaujetím Barču poslouchám, přikyvuju a oči mi mírně vzplanou, když jí v dlani zahoří plamen. “Je to fascinující. Opravdu! A tady ti s tím určitě pár učitelů pomáhá, ne? Abys to uměla líp ovládat.“ Ne že by třeba neuměla, spíš jsem ji chtěla povzbudit. A opravdu se mi to líbí, mám oheň ráda a umět ho takhle ovládat? Kdo by nechtěl?!

Povzdechnu si. “To máš pravdu, Chris, ale-“ nestačím ani říct nic víc. Na tom, co říká, určitě něco je! Ale ta odevzdanost je zvláštní. Tak je každý jiný, ale to neznamená, že by spolu nemohli zkusit víc mluvit. Jenže pak přijde na přetřes Filch. Doslova vyprsknu smíchy. Naštěstí už čokoláda došla, tak to nemohl nikdo odnést a skončí to jen pobavením. “A myslíš, že by o nějaký kamarádšofty stál?“

Aspoň Barča se Runiny otázky chytla a odpověděla. “To na tom budeme podobně. Knihy a kreslení,“ přiznám pobaveně. Můj nerozlučný deníček ty dvě věci krásně a nenápadně spojuje.

Jsem v šoku jako Runa. Kde se vzal oběd? Nebyla před chvílí snídaně? Ale asijská kuchyně mě překvapila snad ještě víc. To tu dlouho nebylo! Počkat, bylo to tu někdy vůbec? To je jedno! Tedy broukům se obloukem vyhnu a sama skočím po lososovi!
"Místa je tu dost," dodám ještě k Runině otázce.

Stůl se u nás ale začíná plnit, třeba se konečně zase ukáže Al, i když asi jen na skok. Dee ho asi nějak… učarovala nebo očarovala. Snad to, chudák, moc neodnese! Ale v krátkosti mu povyprávím o naší romantické procházce se Seyem kolem jezera… a tak.

Aspoň že Kayla už vypadá lépe! A spokojeně! “Viď! Je to děsně dobrý,“ řeknu spokojeně a po menším zaváhání sáhnu po dalším filetu!
Letmo zaznamenám i přítomnost Acai. A jen jí nejistě kývnu na pozdrav. Pak se raději vrátím pohledem k rybě. Navíc, člověk se má dívat na to, co jí, že?
 
Helen Lynnerwood - 25. února 2017 23:16
tumblr_odwpbmnupm1ram2z9o1_12804376.jpg

Prefektské koupelny => Hlavní síň

Richard

6. Září
Pondělí



Richard zavelí a já se poslušně rozejdu. Tak to mezi námi fungovalo a alespoň jednomu z nás to dokonale vyhovovalo. Když ke mně však natáhl ruku, zaváhám. Jenom na vteřinku, než mé tělo pohltí tak nesnesitelná radost, že ji musím dát najevo zářivým úsměvem. Elegantně položím svou drobnou dlaň do té jeho a do vší té pomalé nenucenosti se musím opravdu hodně nutit. Nejraději bych po jeho ruce chňapla tak rychle, jak jenom dovedu čistě pro případ, aby si to náhodou nerozmyslel. Mám co dělat, abych se přitom nezatetelila štěstím.
Richard nebyl, co se týče vstřícných gest zrovna sdílný, a proto jsem pokládala každou takovou chvilku za malé Vánoce. Dneska jsem ale dostala takových dárků, že mám co dělat, abych se samou blažeností neroztekla.
Poslušně cupitám vedle něj a myslím přitom jenom na jeho teplou dlaň, která obemyká mé prsty. Kdyby to nějak šlo, nejraději bych zastavila čas a jenom tam tak stála, s rukama spojenýma a užívala si ten pocit, že mu za tohle stojím. I když na to zrovna dvakrát není, prostě to udělal. Vyplnil tak moje bezeslovné prosby, čehož si možná ani není vědom. A možná to naopak ví až moc dobře, zrovna tak jako fakt, že si mě tímhle vším podmaňuje o to víc. Každopádně mi to bylo jedno, dokázala jsem žít jenom tímhle okamžikem.
Bylo otázkou času, kdy zase překročíme tu pomyslnou čáru, kde už bylo neúnosné objevovat se na veřejnosti v takovém intimním gestu. Bylo to přesně o osmnáct schodů později, kdy pustí mou ruku a dále vedle sebe pokračujeme v tichosti a bez doteků. Nesnažím se na to nijak reagovat, nechci nic pokazit. Navíc jsem dneska tak vedle z toho všeho, co se mezi námi událo, že mě snad nic nedokáže rozházet.
Nakonec po menších komplikacích s točivými schody dorážíme do Hlavní síně, kde už na nás čeká prostřený stůl. Poslušně se posadím po Richardově levici, což je mé obvyklé místo. Pohled mi přitom spočine na dvou dívkách z mé koleje, které si ale spletly stoly. Překvapeně nad tím jemně zvednu obočí. Barča ještě vypadala jako člověk, který byl schopný socializace s ostatními kolejemi, nakonec na tom nebylo nic špatného. I když zase na druhou stranu u té bylo překvapivé, že se socializovala vůbec. Ovšem Christina se naopak nikdy nezdála, že by k ostatním chovala nějaké hluboké sympatie, nebo tak. Když se nad tím ale zamyslím, ani náhodou mi nevadí, že sedí tak daleko a tak trochu doufám, že se tam dnes rozhodne poobědvat. Bylo by to dokonalé pokračování tohohle nádherného dne. Mrtvá spolužačka musí prominout, nedá se jinak!
Stočím svou pozornost směrem k jídlu, které se nachází před námi. Pro Asijskou kuchyni se nadchnu, je to milá změna, která je z mé strany vítána. Zrovna obracím pohled k Richardovi s potřebou sdělit mu, že mám z tohohle oběda radost. Jenže se ozve jeho poznámka a já svůj mírný úsměv stáhnu do vážné grimasy a rozvážně přikývnu. “Snad ano.“ Přitakám mu na jeho poznámku, skrývajíc přitom svoje vlastní pocity ohledně dnešního pohoštění. Jsem zvyklá svým chováním navazovat na to Richardovo a vždy vše zaonačit tak, aby byl spokojený.
Náš stůl se zatím zdá být prázdný, protože kromě nás dvou a oddělené dvojice tu ještě nikdo není. Zajímalo by mě, co všechny tak zdrželo.
Nemyslím na svoje chybějící spolužáky však moc dlouho, protože pro mě přichází mnohem zásadnější otázka a to: Co si dnes dám k obědu? Hmyz nepřipadá v úvahu, nejsem žádný experimentátorský gurmán, abych se v tom vyžívala. Nudle jsou sice lákavé, ale chci se vyhnout nechtěným incidentům s nevkusným jedením. Ústřice jsou zrovna tak lákavé, ale srkat na veřejnosti? Rozhodně ne.
Nakonec se tedy rozhodnu pro sushi. Nandám si na talíř pár maki rolek s náplní avokáda, okurky a lososa, nějakou tu Kalifornskou klasiku a trochu nakládaného zázvoru. Sójovou omáčku v malém kalíšku postavím hned vedle talíře a sáhnu po hůlkách. Wasabi není zrovna dělané pro mé chuťové buňky, proto se jej velmi ráda vzdám. Jím s rozvahou a jistou vrozenou elegancí, v tichosti sedíc vedle Richarda, což mi ke štěstí absolutně stačilo. Hůlky jsem ovládala, proto jsem se nemusela bát nějakých trapasů s padajícím jídlem do klína.
 
Erika Claythorne - 25. února 2017 22:38
erand8255.jpg

U Skleníků
Sinestra, Ryan, Caylus, Blagdan, profesorky Primerose a Weaver
Pondělí 6. Září



Dál už Sinestru s novým studentem moc nevnímám. Nechám je jít za ředitelem. Ani Ryanem se nenechám moc zdržovat, čekají mě ještě smradlavky… A tak se odvrátím od spolužáků spátky k záhonku. Alespoň že to sluníčko konečně vylezlo. Malinko se pousměji a dál se rýpu v zemi. Udělá se mi taky celkem hic, tak si vyhrnu rukávy, abych se trochu schladila. Po očku pokukuji, co dělá profesorka Primerose. Přeci jen tomu rozumí trochu víc než já. Tedy… trochu hodně, já tomu totiž nerozumím vůbec. A po jejím vzoru dám tedy růžím taky trochu hnojiva. Tím snad nic nezkazím…

Ale Caylus zase otevře pusu. A zase si stěžuje. Umí on vůbec něco jinýho?! Ale nechci se s ním pouštět do dalších sporů. Je to pitomec, nemá cenu se s ním vybavovat a dál ho dráždit. I když by si to zasloužil. Ale nějak na to už nemám náladu. Pak trochu vykulím oči a nechápavě se po něm podívám. On opravdu začal zpívat?! Tiše zaúpím a pustím se do práce s o to větší vervou. Jeho přítomnost je snad horší než samotný trest. Ale s obědem má výjimečně pravdu. Tedy… ne, že bych měla zrovna na něco chuť, ale třeba ji dostanu v síni.

Caylus má pravdu, paní profesorko. Já bych se před obědem ráda ještě opláchla, ať nejsem tolik cítit a nekazím ostatním chuť k jídlu. A ráda bych to stihla, než skončí čas oběda…“
 
lord Richard Cornigrum - 25. února 2017 21:48
zk6313353.jpg

Prefektské koupelny >> Hlavní síň



Pondělí 6. září


Helen



Následujících pár minut setrvávám ve stejné poloze, při které tisknu Helen k sobě v pevném obětí. Naše těla jsou teď k sobě naprosto přimknutá: Prsa na prsa, břicho na břicho, stehna na stehna. Mlčky si vychutnávám tu dokonalou chvíli klidu, během které své milence putuji rukou po zádech, kdežto tou druhou mířím k hlavě, kde se bez váhání pouštím do hlazení jejích vlasů. Nechávám si mezi prsty protékat jednotlivé blonďaté prameny, které pročesávám tak dlouho, dokud mě ležení na zemi neomrzí a já se nerozhodnu vstát.
Ani se nenamáhám otevírat pusu a cokoliv říkat, protože Helen na mě i beze slov pohotově reaguje. Vmžiku se zvedá a odchází ke své hromádce oblečení. Ještě než na sebe začne navlékat jednu věc za druhou, pohledem zabloudím k její postavě, kterou zamyšleně sjedu od shora až dolů. A že je na co se dívat.
Pohledný obličej, udržovaná pleť, naprosto vyhovující ženské křivky. Helen je opravdovou pastvou pro oči. O svůj zevnějšek se viditelně velmi důkladně starala, proto nebylo divu, že jsem si vybral ke své potěše právě jí. Pravda, přehnanou inteligencí sice nikdy neoplývala, ale k uspokojení mých tužeb IQ nad 140 nepotřebuje.
Krátce nato mi podává kalhoty. Vděčně kývnu hlavou a pak se stejně jako ona začnu soukat zpátky do uniformy. Jakmile je oblečení na svém místě, stoupnu si před zrcadlo a upravím posledních několik drobností. Narovnání límečku a prefektského odznaku, zapnutí knoflíčků na manžetách a zavázání kravaty. Nakonec si rukou uhladím lehce rozcuchané vlasy a úkosem pohlédnu na svou společnici, která se momentálně věnuje pudrování obličeje. Na mé tváři se mihne cosi jako náznak spokojenosti. Ať už dělala Helen cokoliv a odcházela odkudkoliv, vždy vypadala jako ze škatulky. To bylo jedině dobře, protože nereprezentativní a nevkusnou dívku bych vedle sebe nesnesl. Mám své zásady a tohle je jedna z nich.
"Čas oběda?" zapakuji, když Helen znenadání prolomí ticho svou otázkou. "Myslím, že ano." přitakám. "Sám bych něco zakousl, takže pojďme." Natáhnu k ní ruku a jakmile ji přijme, vyjdu s ní z koupelen. Taková gesta nepoužívám příliš často, ale mám dnes dobrou náladu, proto si mohu dovolit udělat výjimku.
Její dlaň pustím hned, co sejdeme o patro níž. Na tyhle věci si zrovna dvakrát nepotrpím. Držení se za ruce, líbání a muchlování na veřejnosti? K čemu? To je pro páry. I kdyby si to snad Helen z celého srdce přála, není mou přítelkyní. Nevidím žádný užitek v družení se, zvlášť když spolu vycházíme už pár let i bez toho.
Cestou do přízemí s námi celkem dvakrát změní schody svou pozici, což je poněkud nepříjemná komplikace, kvůli které přicházíme do síně s několikaminutovým zpožděním. Jen co vejdeme dovnitř, automaticky s Helen zamířím ke Zmijozelskému stolu, kde se usadím na svém obvyklém místě. Ještě než se pustím do jídla, koutkem oka si prohlédnu skupinku u Havraspárského stolu, kde sedí kromě Barbary i Christina. Koutky úst mi pobaveně vylétnou nahoru.
Už i lejdynkám lezeš tak moc na nervy, že se na tebe vykašlaly a ty si musíš hledat přátele u šprtů?
Jen nad tím protočím oči a rozhlédnu se po stole. Dnešní menu k mé smůle nepatří mezi ty nejlákavější. Ne, že bych snad s exotickým jídlem neměl zkušenosti, ale některé věci mi tu jedlé moc nepřipadají. Pavouci, kobylky, červíci, šneci? Děkuji, nechci.
Mám svůj žaludek rád a trávit zbytek dne na záchodě není zrovna to, po čem bych toužil. "Inu, co se dá dělat. Snad se skřítci do večeře vzpamatují a připraví něco lepšího." Maso, například. Něco bych každopádně sníst měl, proto se natáhnu po krevetovém salátu a hůlkami se pustím do jídla.
 
Kayla Harper-Burns - 25. února 2017 21:26
jenna39106.jpg
Knihovna -> Velká síň
Havraspárský stůl, Acai
pondělí 6.9.

V klidu jsem dodělala svoje pojednání o staroegyptském kouzelnictví. Ve chvíli, kdy hodiny začaly odbíjet dvanáctou, jsem udělala poslední tečku za poslední větou a spokejeně si prohlédla svou práci. Moc propracované to nebylo, ale zadání jsem splnila. Pro jistotu jsem se rozhodla si to celé ještě jednou přečíst.

Už jsem dočítala poslední větu, když na mě někdo promluvil a já vzhlédla. "Ahoj. To je jen ten úkol na Dějiny čar a kouzel," usmála jsem se na Acai, když si začala se zamračeným výrazem prohlížet jednu z bichlí, které jsem měla na stole. "Vlastně jsem už skončila a chtěla jsem tam jít," zvedla jsem se a začala si balit věci. Posbírala jsem knihy do náruče a podívala se na ni: "Jenom tohle vrátím," odběhla jsem mezi police a knihy dala zpátky, kam patřily. "Jdeš taky?" řekla jsem, když jsem se vrátila, a pak spolu s ní vykročila směrem Velká síň, oběd.

Velká síň se už pomalu zaplňovala. Vzduch uvnitř voněl nějak jinak než obvykle, ale nedokázala jsem přesně říct proč. Zastavila jsem se pár kroků za dveřmi a otočila se na Acai: "Asi si budeš chtít sednout k mrzimorskému stolu? Nebo půjdeš se mnou?" nerozhodně jsem se na ni usmála, a pak jsem se vydala ke svému stolu. Jak jsem tak procházela kolem ostatních kolejí, postřehla jsem, že dnes je poněkud neobvyklý výběr jídel. Nad všemi těmi rybami jsem se ošklíbala, ale pak, když jsem došla k našemu stolu, jsem zahlédla obří mísu indického kari s plackami. Oči mi zazářily a já se vrhla na lavici a začala si nandavat, jakékoli myšlenky na to, jak mi ráno bylo špatně, nebo na to, že bych měla zhubnout, byly v tu chvíli pohřbeny pod velmi štědrou porcí omáčky. 

Začala jsem se nadšeně cpát. Po chvíli mi ale došlo, že tu nejsem sama a rozhlédla jsem se po lidech sedících kolem mě a s plnou pusou jsem zahuhlala: "Hahoj. Hi skhítši he neška ale phedvehli, ho?"
 
Acai Luqueba - 25. února 2017 19:44
215783.jpg

Hagridova chatrč > Pokoj > Knihovna

Pondělí, 6. září

Fabian, Mau, Noelle a Kayla



„Že jo! Je to ještě takovej drobeček.“ Povzdychnu si při pohledu na klubíčko chmýří choulící se v krabici. Snad ani nahlas nebudu prozrazovat, že jsem jí původně omylem nakopla. Sama si nechci ani představovat, co by se stalo, kdybych to vážně udělala.
„No, Kwang říkal, že se to úplně poznat nedá. Ale vzal jí pár peříček. Asi chce dělat nějakej test nebo co.“ Podrbu se na zátylku. Sama pořádně nevim, co s tím peřím chce dělat, ale když to pomůže zjistit, jestli je to holka nebo kluk… „Ale ono je to ve výsledku jedno, hlavně, že se brzo uzdraví, ne?“ Každopádně, Mau vypadá sovičkou nadšená snad ještě víc než já. Takže mezi tím, co já hrábnu do koše s jídlem, abych vytáhla první sendvič, přistrčím k ní krabici, aby si malou mohla pohladit. Vím, že kromě těch dvou myšek, je na tom v podstatě podobně jako já. I tak jsem pokaždé odmítla, když mi jednu z nich nabízela. Takovou dobu se o ně starala, má je ráda. Co bych to byla za kamarádku, kdybych si jednu z nich přivlastnila.
„Už před tím jsem na ni sahala. A Kwang taky.“ Řeknu jakoby nic a vytáhnu ze sendviče vajíčko, které si v dlaních rozdrobím. „Takže teď už je vlastně jedno, kdo na ní sáhne. K matce se nejspíš vrátit nemůže.“ Natáhnu se, abych drobeček vajíčka podala mláděti zabalenému v mé čepici. Přistrčím jí ho k zobáku a čekám, až si ho vezme. Na mláďata by se sahat nemělo, to ví přece každý. Stejně si to ale nemůžu úplně vyčítat. Přece by tam umřela, kdybych ji tam nechala. Nebo by jí ještě něco sežralo.
„Jediný, co pro ni můžu udělat, je, na ni dohlídnout, dokud nebude schopná se o sebe postarat sama.“ Povzdechnu si. „Vlastně jsem ani nepřemýšlela nad tím, že bych si jí nechala. Natož abych jí dávala jméno, ke kterému bych potom přilnula. Je to divoký pták. Našla jsem jí v přírodě. Nekoupila jsem jí v obchodě. Takže mi přijde správný jí potom do přírody zase vrátit.“ S tím se podívám na Fabiana a lehce se usměju. „Zvířata se beztak mají nejlépe, když jsou volná.“ Znovu vezmu kousek vajíčka a zase ho přistrčím sovičce k zobáku. Volná a svobodná.
„Jenom mi řekl, že jí mám krmit buď vajíčkem, nebo rozmočeným piškotem. Po nějakém čase pak přidat maso, protože je to dravec. A dneska mi pošle ještě nějaký vitamíny, co by měly pomoct tomu jejímu oku. Víc mi vlastně neřekl. Budu muset do knihovny si obstarat knížku.“ Zamračím se. Asi bych úplně neměla plýtvat časem. Nacpu do sebe zbytek sendviče. Jestli jí mám krmit každý dvě hodiny, měla bych obstarat dost jídla. Gosh… to se teda moc nevyspim.
„Každopádně… díky za radu.“ Zazubím se na Noelle. Neřekla mi toho moc, ale pořád lepší něco, než vůbec nic. Zbytek si dohledám sama.
„Asi se do knihovny půjdu podívat hned. Teď přes oběd tam moc lidí nebude.“ S tím počkám, až se sovičkou dostatečně pokochají a pak krabici zase zavřu. „Uvidíme se u oběda.“ Rozloučím se s nimi, vezmu krabici a vydám se k hradu.
Nejdřív to vezmu přes kolej, abych v pokoji nechala krabici. Slečna Prince by mě nejspíš zabila, kdyby zjistila, že do knihovny tahám zvíře. A maličké bude líp tady v tichu a klidu. Se bude moct aspoň pořádně vyspat. Najíst dostane zase za hodinku nebo dvě. To je ještě dost času.
Ujistím se, že se krabici nemůže za mojí absence nic stát a teprve potom za sebou potichu zavřu dveře a doběhnu ke knihovně. Mam hlad, kručí mi v břiše a v knihovně je vždycky takový ticho, že mi z toho začne pískat v uších. Nehodlám se tu zdržovat víc, než bude nutný, proto pečlivě prohlédnu všechna přístupná oddělení knihovny. Pro jistotu. Abych to nemusela dělat znova. K mojí smůle ale najdu velký kulový. Poněkud otráveně zabručím. Někdo si tu knížku musel půjčit, pokud nějaká existuje. Což určitě musí.
Demotivovaně se rozejdu ven z knihovny, když si všimnu Kayly. Nevim proč, ale lidi, co dokážou dlouho sedět na místě skoro bez hnutí a jen klidně číst, mě vždycky fascinovali. Ví vůbec, že je už oběd? Nebo tady hodlá radši číst, než aby se šla najíst?
„Ahoj.“ Pozdravím jí, když se sáčkuju vedle ní ke stolku, na kterém bylo opravdu hodně knih. „Chceš se tu pod těma knížkama utopit?“ Poděšeně si je prohlédnu a jednu z nich otevřu. Chvilku mi přijde, že jsou psané cizím jazykem. Asi bych tu nějakou chvilku měla taky pobýt. No, možná později. Odložím knížku zpátky na hromádku. Prohlédnu si její obličej, ještě pořád trochu červený od pláče a zhluboka se nadechnu. Když se nekoná vyučování, tak se prostě bude učit sama, huh? Nikdo není tak pilný student, jako ten, co zahání depresi.
„Ser na učení. Pojď se najíst.“ Zazubím se na ní a cvrnknu jí do pera. Přijde mi špatný jí tu nechávat samotnou.
 
Orthuna "Runa" Kjeld - 25. února 2017 14:44
runka9841.jpg

Velká síň



Pondělí, 6. září



Christina, Bára, Sey, Cass




"Taky hraju na kytaru, ale určitě ne tak dobře jako ty. A než začneš odporovat, slyšela jsem tě hrát na housle." Ukážu ukazováčkem na Seye a usměju se. "Já spíš jen tak brnkám." Dám si vlasy za ucho a uculím se. Když se vyjadřuje Týna, nijak mne to nepřekvapí. Nevzrušeně míchám čaj a poslouchám. Dám ji za pravdu ve čtením z lidí, přikývnutím, jinak dál její slova nekomentuji. Při zmínce o Filchovi se zašklebím jako kdybych ochutnala něco opravdu odporného.
Jestli se mi někdo opravdu hnusí tak je to on. Nikdo jiný ve mne podobné pocity nevzbuzuje, některým je odporný Snape, ale ten mi tolik nevadí, to už spíš ten slizák Alacazar.
Po zádech mi přejede husí kůže, když si vzpomenu na toho člověka, jsem ráda, že se s ním nemusím vídat víc. Předvídala jsem a na šerm a jezdectví se nepřihlásila. Ufff, ještě že tak. Úlevně si oddechnu a svou pozornost věnuji Barbaře, která je na rozdíl od Týnky sdílnější.

Potvrzuje se, že ta do Zmijozelu vůbec nepatří.Bylo zajímavé poslouchat o její pyrokinezi.
"Malování je úžasný relax, já spíš tedy škrábu propiskou nějaké klikyháky, než bych malovala něco smysluplného. Obdivuji každého co něco umí." Věnuji spolužačce upřímný úsměv.

Ani mi nedošlo, že už tu jsme nějakou dobu, společnost je příjemná a konverzace nevázne, tak čas ubíhal rychleji, než jsem si myslela.

"On už je oběd?" Překvapeně se rozhlédnu kolem sebe a usměju se. Jako by mi někdo četl myšlenky, sushi mám opravdu moc ráda.
" Tak co holky." Mrknu na ty dvě. "Poobědváte s námi?" Zeptám se, vůbec bych se nezlobila, kdyby se od nás trhly. Seye se ani neptám, je snad jasné, že chci, aby netrhal partu.
 
Duch Bradavic - 24. února 2017 20:51
fsfsdcv3855.jpeg

Posun času na 12:00

Obrázek


Hodinová věž odbila dvanáctou odpoledne a na stolech v hlavní síni se objevily klasické hody. Ale počkat - co to, co to! Vypadá to, že skřítci dneska snědli vtipnou kaši, protože na stolech jsou jídla jen a pouze z asijské kuchyně! Počkat - není to hlava žraloka, co leží na mrzimorském stole?! Ha! Kladivoun! A támhle je mečoun! Dokonce tu najdete i velmi, velmi exotické pochutiny, určené pro odvážlivce jako smažené červíky a kobylky, pražené tarantule, mušle a ústřice a dokonce tam vidím i plněné šnečí ulity avokádovým krémem! No panečku. Tak kdo si troufne?
Ale i pro ty, kteří se dnes zrovna nechystají překračovat hranice svých gurmánských možností, skřítci připravili i klasická jídla jako suši - které se na mísách vznáší kousek nad stolem, nudle na nejrůznější způsoby, rýže, plněné rolky, lososy a tresky, krevety.. a zkrátka to nejlepší z asijské kuchyně!

Nechte si chutnat!

 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0005888938904 sekund

na začátek stránky