| |||
Skleníky > Hrad Pondělí, 6. září Ačkoliv jsem svůj dotaz směřoval spíše na tmavovlásku, promluví od pohledu nepříjemný blonďák. Pozvednu jedno obočí. "Blagden Zabini. Nový student. A ty 'seš'...?" pobaveně oplatím mu jeho vlastním neandrtálským patvarem, aniž by mě příliš zajímala jeho odpověď. Koneckonců, dle kyblíků a rýče to víc než školní posluha beztak nebude. Kdo ví, kde ho sebrali. Naštěstí ne všichni přítomní byli vychováni vlky. Jedna z dívek alespoň pozdraví mě. Druhá tmavovláska poradí, sice nikterak užitečně, ale alespoň mile. Dřív než dokončí své doporučení, skočí jí do řeči první tmavovlasá. "Díky," blýsknu jejím směrem zářivým úsměvem a vydám se bez prodlení za ní. "Těší mě," věnuji Sinestře upřímný úsměv. Moje jméno sice měla možnost zaslechnout před chvilkou, ale ze slušnosti jej zopakuji. "Ewing?" neodolám se pak zeptat, "Jako ta slavná návrhářka?" pousměji se tázavě. "Z Krásnohůlek. Můj otec sice chtěl, abych šel do Kruvalu, ale nezdržel se kolem tak dlouho, aby si to dokázal i prosadit," pousměju se pobaveně. Divil bych se, kdyby aféry madame Zabini nebyly kouzelnictvu alespoň slabě povědomé, s tím, kterak lačně lapá moje matka po každé příležitosti ukázat najevo náležitost k vyšší společnosti. "Nevím přesně - a do jaké koleje se dostanu, už mohu jen hádat. Co je vlastně na výběr?" |
| |||
|
| |||
Velká síň Pondělí, 6. září Týna, Barča, Runa, Sey Pobaveně se dívám, jak Christina sleduje Seyovu přípravu její kávy. To čeká, že jí tam něco hodí? Že by jí chtěl otrávit? No, možná někdo jo, ale my nemáme otravy za potřebí. “Díky,“ poděkuju ještě jednou za nápoj. Miluju čokoládu, moc pěkně uklidňuje. Už jen tím, když ji držím v dlaních. A jak voní… a co teprve tím, jak je skvělá! Trochu se olíznu, mrknu po Runě a koutky úst mi ucuknou do úsměvu. Už je to lepší. Na druhou stranu musím říct, že výjimečně s Týnou souhlasím. “Dnešní den bych taky brala, jsme asi dost mimo. Ale zítra už bych šla něco dělat, však čím jiným se člověk lépe vzpamatuje, než prací,“ pokrčím rameny. A jsme tu kvůli škole, tak proč se flákat, že? Ano, jsem mimo, přestože Barča promluvila se svojí obvyklou nejistotou, lekla jsem se. Už aby byl dnešek za námi! “Ahoj, jen si přisedni,“ rozhlédnu se po ostatních. Barča nám tu určitě vadit nebude. Že? Už jsem se nadechovala k informaci o prstenu, ale Týna to stihla rychleji. “Je otužilej, vůbec nezaváhal,“ pochválím spolužáka. “A teď nemusíš na úkoly spěchat, máme času,“ zakroutím hlavou a pokradmu ty dvě sleduju. Dohoda? Jaká dohoda? Já ovšem s úkoly moc práce mít nebudu, když jsem si je udělala už v pátek. Teď budu týden dělat co?! Hm… pomáhat s nimi ostatním? “Barčo, jak vlastně ta tvoje schopnost s ohněm funguje?“ zeptám se po chvíli zvědavě. |
| |||
Před skleníkyRosalie, Caylus, Erika, Sinestra, Ryan, Blagden6. září Před skleníky chvilku pracujeme a já úspěšně ignoruji Caylusovy řeči, protože většinu času pracuju s Erikou, která se zdá v přístupu k práci mnohem vstřícnější než pan Lawson. Musím se usmát, když vidím, jak Erika statečně bojuje se zapáchající kytkou. Brzy se objeví Sinestra s Ryanem. Oba si je nesouhlasně prohlédnu, když si vzpomenu na dnešní scénu v kostele, ale téměř okamžitě jim to odpustím, když se na nás Sinestra usměje. Caylus a Sinestra začnou laškovat, ale já tomu nevěnuji pozornost, protože se objeví někdo, koho neznám. "Zdravím," řeknu a prohlížím si ho od hlavy až k patě, ruce v bok. Že by nový student? Vyměním si s Rosalie tázavý pohled. Třeba něco ví ona? Neznámý se přitočí k Sinestře a začne se vyptávat na cestu do ředitelny. Erika se do toho vloží, ale Sinestra se okamžitě ochotně nabídne, že nejspíš nového studenta zavede do ředitelny. Souhlasně přikývnu. Sinestra není malá a už nějaký rok tu studuje, určitě zvládne najít ředitelnu i bez pomoci profesora. Jen chudák Ryan tu zůstal osamocený. "Chcete nám pomoct, pane Danielsi?" zeptám se ho, když se nemá k odchodu. Jeden pár rukou navíc nemohl nikdy uškodit. Ať už je jeho odpověď jakákoliv, vrhnu se zpět do rytí, abychom s prací mohli skončit ještě před obědem. Po dobrém jídle by moje motivace k práci šla prudce dolů a já bych se do skleníků musela z hradu dokutálet. |
| |||
Před skleníky > do hradu Caylus, Blagdan, Erika, Ryan, okrajově profesorky Bylo mi naprosto jasné, že to Caylus nenechá bez odezvy. To byl zkrátka celý on. Raději plácne naprostý nesmysl, než aby si nechal něco líbit nebo neměl poslední slovo. Jeho výraz, s kterým se na mne otočil mě přesvědčil o tom, že mi to rýpnutí skutečně stálo za to. Škoda, že tu teď Reece není, jak úchvatný pohled by na ně byl, kdyby klečeli bok po boku u záhonku. Klidně bych si za tu podívanou i zaplatila. Věnuji Caylusovi jeden z těch falešných úsměvů. Ten drb mu přišel očividně vhod, vypadá to, že je to totiž jediná věc s kterou mě může prudit. Soudě dle toho, jak často to proti mně používá. Ještě mi dlužíš za tu ošetřovnu, blbečku. Odstrčila jsem od sebe ten přihlouplý kbelík, který mi podsouval a chystala jsem mu se stejně přátelským úsměvem odpovědět, když se za námi ozval čísi hlas. Otočím se, abych zjistila, kdo z prváků zas netrefí k Brumbálovi, ale díky bohu, nebo bohužel, tam stojí nějaký černoch. A ano, je to to první čeho si člověk všimne, přirozeně. Caylus se na něj svým obvyklým, neandrtálským způsobem utrhne a brzy na to promluví i Erika. No vida, její přítomnost jsem ani nezaznamenala. A mě zdravit nebude? Celkem drzost. Ovšem to je stále nic oproti tomu, co následuje ihned poté, co otevřela pusu. Pozvednu obočí a zavrtím hlavou. Najít si jiný doprovod, ts. Jindy bych s tím návrhem souhlasila, ale nelíbilo se mi, jak naznačovala, že snad nejsem dostatečně ochotná provést nováčka po hradě! No nejsem, tohle je Richardova práce, ale teď je ta nejlepší chvíle na to ukázat, jak moc se mýlí. ,,Nesmysl!" přeruším ji ještě než domluví a věnuji ji zamračený pohled. Pak se se zářivým úsměvem otočím na nováčka. ,,Samozřejmě, že tě dovedu k řediteli. Pojď se mnou." Pokynu mu, aby se rozešel vpřed a ještě, než se vydám za ní, věnuji Erice úšklebek. ,,Zatím se měj Ryane." s milým úsměvem se s ním rozloučím a vydám se s Blagdanem k hradu. ,,Sinestra Ewing." představím se během cesty, aby věděl, s kým má tu čest, přičemž samozřejmě od něj očekávám to samé. ,,Takže jsi tu nový. Odkud jsi přestoupil?" prohlédnu si ho. Je to nějaký příbuzný Acai? Jistě je nesmysl předpokládat, že každý negr na škole bude mít něco společného s Luquebou, ale když uvážíme, kolik se jim rodí dětí... ,,Víš vůbec, do jakého ročníku půjdeš?" |
doba vygenerování stránky: 0.85752391815186 sekund