Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:28Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 23:43Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:11Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:46Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 21:29Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 22:05Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 15:04Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 19:59lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 20:34lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:39Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 14:27Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 21:23Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 11:00Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 03. dubna 2020 2:56Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 02. dubna 2020 14:48Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je onlineMirelle Devény
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 23. listopadu 2016 22:45
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Jedáleň --> izba --> ihrisko --> sprcha --> veľká sieň


v podstate takmer nikto konkrétny

Po tom, čo sa po veľkom plánovaní celá skupinka u nášho stolu na raňajkách rozpadla a aj Noemi odišla, nemala som tam už čo robiť. Kde sa vzala, tu sa vzala, prišla na mňa depka. Padla ako z jasného neba, akoby sa mi nad hlavou stiahol dažďový mrak. Ani neviem z čoho, nálada mi zrazu klesne pod bod mrazu. Možno jednoducho preto, že som pri stole zostala sama ako prst, nerátajúc pár posledných oneskorencov z raňajok alebo skorých obedárov.
Krúžky, krúžky, všetci sa oddrbkali preč... a nechali ma tu samú. Načo sú im všetky tie krúžky?
Odfrknem si a s miernym hrmotom vstanem od stola.
Čo mám teraz robiť? Nemám do čoho štuchnúť.
Kopnem si aspoň zľahka do lavice a vyberiem sa k východu z jedálne. Bol víkend, to bol predsa náš voľný čas, a ono sa aj tak všetci zašijú v škole... štvalo ma to.

Ani som príliš nepremýšľala nad tým kam idem, zamračený pohľad kdesi na zemi tri metre predo mnou, okolo mňa smutno-nahnevaná aura. Spoliehala som sa na to, že každý múdry človek mi ustúpi z cesty. Nevnímajúc svoje okolie sa uvedomím až keď sa zbadám v izbe ako stojím pri skrini, pohľad zapichnutý do kôpky športových vecí.
Pohyb. Pohyb bude dobrý.
Prezlečiem sa, ani poriadne nepozerám do čoho, chmatnem metlu a rozhodnem sa že keď sa všetci zaoberajú dnes svojimi činnosťami, aj ja sa odtrepem niekam a budem sa venovať sebe. A tak si to podobným štýlom naštrádujem až na ihrisko. Najskôr strávim dobrú hodinu na zemi, kde zo seba vypotím komplet celé veľké raňajky, ktoré sa potiahli až do obeda. Prvá polovica kondičná, druhá posilovacia, nedám si takmer vôbec oddych. Keď sa aj potom stále cítim tak zle a nepokojne, pritiahnem si na ihrisko truhlicu a vypustím z nej obe dorážačky, načo si vezmem prehadzovačku a vystrelím do vzduchu. Lietam z jednej strany na druhú, jedna ruka, dve ruky, bez nich, v závese, streliť gól, na druhej strane zachytiť loptu, obrat, vývrtka... a dokolečka. Nezastaví ma dokonca ani dážď, tvrdohlavo sa celá premáčaná morím ďalej. Aspoň zo mňa zmyje pot. Ako jediný terč zákerných dorážačiek mám o zábavu postarané až do doby, kým mi nezaškŕka v bruchu. Mrknem na hodinky a zistím, že ak sa chcem stihnúť ešte osprchovať a má mi zostať aspoň nejaké jedlo, mala by som sa začať vracať naspäť. Pospratávam teda všetko náradie naspäť na miesto a s metlou letiacou popri mne sa vrátim do hradu.

Nemôžem povedať že to, že som si dala do tela by mi nepomohlo, ale neustále cítim v sebe akýsi nepokoj.
Pravdepodobne musím len počkať, až má zlá nálada prejde sama. Možno si na večeri dám niečo sladké, to je vždy dobré na nervy.
Vojdem do hradu, nechávajúc za sebou blato a mláčky vody, ktoré kapú z premočeného oblečenia. Akonáhle som v suchu, tak seba vysuším prútikom, o bordel za sebou sa už ale nezaujímam. Už zo zvyku zamierim k nástenke. Najskôr mi oči padnú na krúžky, a prekvapene zamrkám, keď sa v jazdectve nenájdem.
Hej!
Skríknem na nástenku, akoby za to mohla ona.
Veď som sa zapisovala, na sto percent si pamätám že...
Zbehnem očami hneď vedľa, kde sú nepovinné, a vidím tam svietiť moje meno pri liečiteľstve.
Do riti.
Zahundrem.
Ja krava som sa pomýlila a zapísala som sa o riadok mimo. A dnes už liečiteľstvo bolo..mám sa vymazať? Aj keď... ak bude každý v nedeľu takto rozlezený po krúžkoch tak ma z toho picne, možno...možno by nebolo na škodu ísť aspoň na jeden... a mamča je liečiteľka, dlho ma prehovára nech naberiema aj jej koníčky...a vždy stadiaľ môžem odísť, nie?
Do pekla aj s týmto dňom, hlúpa, zbytočná, posraná nedeľa.
Vrčím si pod nos, čím vyplaším malého prváka, zatiaľ čo chtiac nechtiac dopisujem svoje meno na jasnovidectvo, keďže nič iné mi už nezostalo. Až potom si všimnem, že na nástenku pribudol úplne nový oznam. V prvý moment sa trochu aj poteším že odpadla hodina, aj keď si v rýchlosti nespomeniem čo sme tam mali mať, ale potom mi to začne rýpať v hlave.
Načo máme ísť do kostola?
Nebolo to ako že by sme tu vládli v príliš katolíckom duchu, a nepamätám si ani pre aký dôvod sme tam boli naposledy. Nepáčilo sa mi to.

V prázdnej izbe zamierim k skrini. Prehrabujem sa v oblečení, aby som našla niečo čisté na prezlečenie a do rúk mi padnú metalické nadkolienky. Plánujem ich odhodiť späť, ale potom si ich nechám v ruke. Bol to môj najnovší úlovok a ešte som ich na sebe nemala.
Možno mi aspoň tie zlepšia náladu. Potrebujem teraz niečo výrazné na seba.
Položím ich na uterák a pridám tam na kopečku aj čierne tričko z jemnej látky a golierom, čierne kraťase ktoré sa pod ním stratia, za hrsť doplnkov a sprchovacie potreby. Rovno sa aj prezujem.
Už teraz budem meškať na začiatok večere...tak bude ideálne ísť rovno zo spŕch do jedálne. Ale kam potom strčím tie veci čo mám teraz na sebe...nebudem so sebou brať ruksak preboha. Iba žeby som šla len v uteráku. Však sprchy nemáme ďaleko, a osušku potom hodím do kabelky. A aj tak budú už všetci v jedálni.
A tam sa omotaná v uteráku došmochcem do sprchy a po tej zime a vlhku vonku sa nechám zmáčať horúcou vodou trocha dlhšie, ako som mala v pláne. Najskôr vyutieram seba, potom sa oblečiem, vysuším uterák, napchám ho do kabelky a s pohľadom na hodinky vystrelím smerom k jedálni. Brucho mi už nahlas dáva najavo, že ho zanedbávam, ale uteším ho, že už to nebude dlho trvať. Po teplej sprche sa mi trošku aj zlepšila nálada, dokonca začínam mať aj myšlienky na to, že veď po večeri môžme ešte niečo na spoločenke spáchať a dobehnúť zameškaný deň, a že aspoň som si zatrénovala a nakoniec to môže byť ešte fajn zakončenie víkendu, a vôbec, život je predsa faj...

...najskôr ma napadne, že som prehliadla nejaký oznam. Presne keď prekĺzavam cez veľké dvere do siene, začujem cinkanie a všetko utíchne a ja zamrznem, opretá o stenu pri Chrabromilskom stole, ako som sa chcela prešmyknúť k nášmu. Dumbledore prejde k oltáru a moja nadobúdajúca sa nálada sa zrazu vyparí. Akoby na mňa padol veľký kameň, zostanem nalepená pri stene, stojím, predo mnou chrabromilské hlavy a zrazu mi zviera celý žalúdok. Akoby som práve zistila, že cez deň mi nebolo na hovno z toho, že sa všetci kamsi po raňajkách vyparili, ale že v tom bolo niečo viac. Ani neviem prečo, nedokážem sa pohnúť.
A potom začne Dumbledore rozprávať.
Najskôr mi to nedopne. Iba čučím dopredu s naširoko otvorenými čiernymi očami a slová mi pomaly prenikajú do mozgu. Spomínam si, ako som sa ešte ráno uisťovala, že to určite nie je nikto z nášho ročníka.
A oni...obe..
Nebudem si klamať. S Jaquelin som sa nikdy veľmi nebavila. Ale vídavala som ju každý deň počas toľkých rokov. Stretávala som ju na chodbách, na hodinách...plnú energie, a ona...ju mali nájsť kdesi bledú a studenú na Londýnskom chodníku?
A Coral?
Coraline...kto by už len...útočil na Coraline?
Okamžite sa mi v hlave vynorili jej jednorožce a dúhy a kvetinky, a potom obraz ako leží nehybne na posteli a každú hodinu do nej lejú elixíry a je ožiarená tuctom kúziel... Ranné noviny boli odrazu omnoho reálnejšie ako sa zdali pred pár hodinami.
Dodržať minútu ticha mi nerobí problém. S kamennou tvárou, stuhnutou v šoku pozerám kamsi do vzduchu pred seba, a aj keď si to neuvedomujem, po lícach mi v pravidelnom intervale stekajú slzy v tichom plači. Absolútne nereagujem na Dumbledora ani Mcgonagallovú, ktorý popri mne vyjdu cez dvere, ani na nikoho ďalšieho zo študentov, ktorý začnú opúšťať sieň. Nevnímam dokonca ani hlasné škŕkanie môjho žalúdka, akoby som bola v nejakom tranze.
 
Erika Claythorne - 23. listopadu 2016 22:16
erand8255.jpg

Hlavní síň -> Přístřešek na lodičky
Všichni v síni, okrajově profesor Snape



Konečně se slova ujme Brumbál. Jíst nepřestanu, jen našpicuju uši. Nenechám se přeci rušit od jídla. Tedy alespoň si to chvilku myslím. Přejde totiž rovnou k věci. A to ke zprávě z Věštce. V ten moment si uvědomím, že vlastně ještě pořád nevíme, o koho jde, komu se to stalo. A že tam někde venku je Coraline a Jackie. Dost znervózním a čekám, kdo nás opustil.

Pak vysloví to jméno. To jediné jméno na světě, které jsem slyšet nechtěla. A asi ani neměla. Jackie…“ špitnu nevěřícně a zaraženě a trochu zrazeně, ačkoli za to nemůže, se na Brumbála dívám. Nemůžu tomu uvěřit. Vždyť… jsem s ní ještě v pátek mluvila! Držela Galaina, vzala si ho do postele po tom, co mi dala pusu. Tu, co ještě nevysvětlila! To přece nemůže! Nemůže být pryč! Musí mi vysvětlit, co to mělo znamenat! Zoufale zírám před sebe a vůbec nevnímám, co se kolem mě děje. Minuta ticha? Nevnímám. Všichni si stoupají? Ani to nevnímám. Jen šokovaně sedím přibitá k lavici a nejsem schopná se pohnout.

Asi tak někdy v momentě, kdy sál začne pomalu opouštět Brumbál i McGonagallová se Snapem, mi celá ta situace konečně dojde a do očí se mi nahrnou slzy. Úplně slyším, co by mi Jackie řekla. “Nebul, to je pro holky…“ Už jen kvůli ní ty slzy nikdo nesmí vidět. Prudce se zvednu a splašeně vyletím ze síně. Ve dveřích se srazím se Snapem. Doslova. Zarazím se a s očima plnýma slz se mu na chvíli podívám do očí, ve kterých se zračí bolest ze ztráty nejlepší kamarádky. Hned se ale na moment seberu a zoufalství vystřídá vztek. “Stejně je to vaše vina!“ odseknu nenávistně, a pak se rozeběhnu dál.

Cíl je jasný. V přístřešku na lodičky mě nikdo hledat nebude. A kdo taky. Chci být sama, nechci, aby někdo viděl moji slabost, moji bolest, moji ztrátu. Vletím do přístřešku do nejvzdálenějšího rohu. A tam se tak trochu zhroutím. Schoulím se do jedné z loděk do klubíčka a zoufale se rozvzlykám. Jak bych si teď přála mít tu Jackie. Ale tu už nikdy neuvidím, už mě nikdy nepraští, už se nikdy nebudeme pošťuchovat, už nikdy…
 
Jordyn Emily Byrd - 23. listopadu 2016 21:16
jor4464.jpg

Hlavní síň
Acai, Lucca, Fab, Isaac, Seymour a ostatní mrzimorští



Ke stolu si během chvíle přisedne i Lucca. Zářivě se na něj usměju. ,,Ahoj Lucoušku. Kdepak jsi celý den byl, co?" Zazubím se na něj, nahnu se a mezi prsty mu pocuchám vlasy. Měla jsem toho blonďatého tajtrdlíka ráda. ,,Takže Alec?" Laškovně na něj mrknu, ale na víc se neptám. Nechci se do ničeho šťourat, pokud se nepochlubí sám.
Mezitím si Benji postěžuje na Reginu, která se rozčilovala kvůli nepořádku. ,,Nojo. Všichni víme, že jim Snape nadržuje." Pokrčím rameny a raději se natáhnu pro lízátko. Zrovna když jsem natáhnutá přes stůl, přisedne si i Isaac. ,,Isy!" Zamrkám překvapeně a starostlivě si ho prohlížím. Choval se divně a rozhodně to nebyl ten Isy, kterého všichni známe. Vyměním si ustarané pohledy s ostatními a raději se rozhodnu ho na nic neptat. Samozřejmě, že bych si k němu nejraději přisedla, objala ho a zjistila, kdo mu co provedl ale.. Někdy je nejlepší nechat dotyčného se trochu uklidit. Mezitím jsem přesunula pozornost k bratrovi, který se ptal na kaktusy přede mnou. Sakra. Úplně jsem na ně zapomněla. Co mu mám tak asi říct? ,,Vlastně ne. Přinesl mi je jeden spolužák." Mávnu nad tím rukou, odstrčím kaktusy z dohledu a rychle přemístím rozhovor na něco jiného.
Naštěstí Deirdre zrovna plácala třeťačce kremroli do vlasů. ,,Viděl jsi to?" nechápavě nad tím zavrtím hlavou. Dee se předtím k nám chovala tak mile a najednou tohle? Co to do ní vjelo? Noelle s Morgan u vchodu zamávám nazpátek a usměju se na ně, zatímco Fabiana poslouchám, jak mluví o divadle. ,,Sebevraha? Ty? A jak ti to šlo?" Vyprsknu smíchy. Skoro lituji, že jsem se nezapsala taky! Mohla to být zábava.
Chladná odpověď Acai mě nepřekvapila ani trochu. Tak nějak jsem ale doufala, že se bude snažit nedat nic znát, ale očividně se hodlala chovat takhle i před ostatními. No dobře. Nepotřebuji s ní komunikovat. Nechci vzbuzovat zbytečné otázky u ostatních.
Raději ani nekomentuji zmínku o sboru. Už teď jsem litovala, že jsem se do toho nechala ukecat. Jestli se před ním ztrapním...! ,,Kde je ta Alex? Vždyť zmešká večeři." Rozhlédnu se po síni. To už se ale ozve zacinkání o skleničku a já zvědavě otočím pohled směrem k profesorům. To profesorka McGonaggalová uváděla ředitele. Celou mě zamrazí, když se Brumbál zvedne a postaví k oltáři. V hlavní síni bylo cítit napětí snad až u Zapovězeného lesa. A celá ztuhnu, když se před stoly vznášel ranní výtisk Denního Věštce. Nedokázala jsem se dívat ani na Brumbála, ani na McGonaggalovou. Jen upírat zrak na titulní stranu Věštce.
Když ředitel potvrdí, co se tam ráno psalo, ucítím, jak se mi příšerným způsobem stáhl žaludek. Automaticky jsem se chytila za srdce a snažila se zůstat v klidu. Ani mi nepřišlo na mysl, že by snad Brumbál žertoval. Takže je to pravda.. Proboha. S každým jeho dalším slovem mi bylo hůř a hůř a když se dostal ke jménu studentky.. Přikryla jsem si ústa dlaněma, abych ztlumila zděšený výkřik. Oči se mi zalily slzami a znemožňovaly ostré vidění. Celá síň se se mnou točila a já měla pocit, že snad omdlím.
Nedokázala jsem udržet emoce na uzdě a rozbrečela se. Skryla jsem obličej do dlaní celý a lokty položila na stůl. Ramena se mi od vzlyků třásla. Nedokázala jsem to zastavit. Chudák Jackie! Proboha! Caylus, Acai, sbor, má postava.. Vše mi přišlo druhořadé. Jak jsem se mohla zabývat něčím takovým, zatímco byla naše kamarádka s otřesem mozku v nemocnici a druhá zavražděná?! S Jackie jsem se maximálně pozdravila na hodinách, ale i tak mě její smrt zasáhla stejně, jakoby od začátku se mnou spala na pokoji. Přišlo mi to naprosto neuvěřitelné.
Ještě víc mě mrazilo, při slově smrtijed. Smrtijed.. Nezmizeli smrtijedi se zmizením... Jeho? Když Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit z ničehonic zmizel.. S ním se rozpadla i jeho armáda.. Tak.. Jakto, že..
Dnes už podruhé s opuchlou, ubrečenou tváří se vrávoravě postavím na nohy a dodržím minutu ticha, kterou však narušuji tlumenými vzlyky a popotahováním. Tlumené světlo jsem ani nezaznamenala, jak jsem měla černo před očima.
Když minuta ticha skončí, svalím se zpátky na lavici a celé to těžce rozdýchávám. ,,Pro-proboha." vzlyknu a stírám si slzy z tváře. ,,Nemůžu tomu uvěřit."
 
Deirdre Airimoy - 23. listopadu 2016 20:40
dd4714.jpg

Velká síň


Zmijozelský stůl, Seymour, Alastor


Je Snape úplně blbej nebo co? To si myslí, že si neumím ani vyčistit nějakou blbou skvrnu? Tohle je speciální látka, ty idiote! To nebudu čistit nějakým pitomým kouzlem pro prváky...
Ke stolu jsem se vrátila s podrážděnou náladou. Mračila jsem se. Že mi chce přivézt nový hábit? HÁBIT?
Je hluchej? Ta debilní kniha mi sežrala sukni a bundu. To si myslí, že mezi lidi budu mimo vyučování nosit nějakej hnusnej hábit?
Posadila jsem se vedle Cayluse. Nejspíš vycítil, že nemám nejlepší náladu, protože se o mě začal moc pěkně starat. "O tři. Ještě mi k tomu napařil trest. Doufám, že to alespoň odnese i Shade. Kdyby mě ten ťaman nepozvracel a ta Shadova kniha mi nesežrala oblečení, nemusila bych tu tolik vyvádět kvůli něčemu od tebe..." Trochu jsem zrudla a nechala se nakrmit. Markonky byly vynikající. "To nic není... Jen jsem... musela dodat všemu na dramatičnosti."Pošeptám Princovi do ucha. Otec by na mě byl jistě pyšný.
"Táta? A milý? No, jak myslíš..." Upřímně se zasměju. Milý bylo to poslední, co bych od táty čekala. Spíše mu záleželo na tom, abych se nacházela v dobré společnosti. Nechtěl, abych mu dělala ostudu jako můj bratr. "Zkus to. Bude určitě moc rád. A pokud jde o pegase... Moc ráda!" Cay moc dobře věděl, jak jsem milovala zvířata, zvláště ta magická. I když mě matka nesnášela, určitě ji potěší, až jí napíšu o Cayově návrhu. S kouzelnými tvory pracovala a nikdy nevynechala příležitost, aby si o tom se mnou popovídala.

Zmlknu, jelikož se slova ujme Brumbál. Mlčky ho poslouchám. Mrtvá studentka mne ráno nijak zvlášť nezajímala, ale zjištění, že jde o Monreovou, mě lehce znepokojilo. Skouskla jsem si ret. Nebelvířany jsem ze srdce nesnášela, pořád bych ale byla radši, aby o život přišel někdo jiný, ne nevinná holka.
Třeba Luqueba nebo Mapoza... Všichni kokosové stejně vypadají stejně a o jednoho míň... Komu by chyběli? A nebo Mařena...
Kdovíproč mi na mysli vytanul Zahradník. Bylo by hezké, kdyby měla Wolframova manželka nějakou společnost.
S tou šálou by v rakvi vypadal skvěle!
I přes to, že držím neutrální poker face, se v duchu musím zasmát. Kdo se směje ve chvíli, jako je tahle? Ze slušnosti se potavím a držím onu minutu ticha.
"Řekla bych, že je to víc než pravděpodobný. Brumbál o tom možná bude mlčet, aby se tu nestrhl chaos, ale určitě ví víc než my... On i učitelé..."
V duchu zakleju, když je nám oznámeno, že coby sbor musíme i zpívat. Nijak zvlášť se mi to nelíbilo, ale co se dalo dělat... S Caylusem po boku z toho bude určitě skvělá komedie.
"Jasně... Taky tam mám namířeno..." Kývla jsem na Prince a zvedla se od stolu. "Jdeme..." Kývla jsem na Richarda, vstala a mlčky zamířila ven ze Síně, abych si s ním v některé z bočních chodeb promluvila. Když jsem našla jednu relativně prázdnou, otočila jsem se na něj.

"Omlouvám se za ty body. Bylo to ode mě dětinské... Dostanu je zpět, slibuji... Jen... Měl bys vědět o něčem, co se stalo v kostele. Caylus si musel s tou mrzimorskou děvkou vybrat zrovna kostel... Asi si umíš domyslet, co se tam dělo. K jejich smůle je viděla Sedzikowská, která to okamžitě běžela napráskat McGonnagalce. Podařilo se mi jí přesvědčit, aby z toho Cayluse vynechala a práskla jen Luquebu... Otázkou je, jestli ona bude mlčet... Je do Cayluse určitě zblázněná, ale je dost možný, že ho stáhne s sebou... A možná i mě, pokud vyjde najevo, že jsem profesorce lhala. Viděl to ještě Havraspár, Alexandr a Barbara, o nich Gogy ale neví... Myslela jsem, že bys o tom měl vědět ještě před tím, než se to začne řešit... Snažila jsem se to uhrát, jak jen to šlo..."
Počkala jsem, až se k tomu Richard vyjádří, a poté jsem zamířila zpět do Velké síně. Zahlédla jsem Alastora, který na mě zřejmě čekal. Mávla jsem, aby na mě počkal. Zamířila jsem k Mrzimorským.
"Nevadí, když s sebou vezmu i Alastora? Slyšela jsem, že má hudbu taky rád..." Mile jsem se na Seymoura usmála. "Ještě si musím skočit do sprchy, ale pak bychom se mohli sejít... Co třeba v šestým patře? Viděla jsem tam poměrně opuštěnou chodbu s výklenkem, kam nikdo nechodí.. A pochybuju, že po tom proslovu tam někdo bude..." Jakmile se domluvíme, vyrazím za Alastorem.
"Omlouvám se, že to tak trvalo, ještě jsem něco řešila... Můžeme jít někam, kde není tolik lidí? Nerada bych, aby nás něco rušilo. Přeci jen... ten proslov byl fakt síla." Tázavě jsem na něj pohlédla a v kladném případě se vydala ven ze Síně a odvedla ho do prázdné chodby ve třetím patře, kde by nás neměl nikdo rušit.
 
Caylus Lawson - 23. listopadu 2016 19:31
vay441632914643.jpg

Hlavní síň


Zmijozelský stůl



Uklidnit mě je nakonec těžší, než se zdá. Dee se o to sice snaží, ale ani ona není zdaleka tak úspěšná, jak si nejspíš myslela. „Ohavný čokošský stvůry…“ procedím skrze zaťaté zuby a se značnou nevolí si sednu zpět na své místo. Teprve teď si všímám Reginy po své pravici. Byl jsem natolik vyvedený z míry, že jsem její příchod vůbec nezaznamenal, proto krátce kývnu hlavou na pozdrav. „Dobrý večer, hraběnko. Nech si chutnat.“ popřeju jí zdvořile a nechám si od Deirdre vnutit čokoládový muffin, který začnu pomalu přežvykovat. Pořád jsem rozhozený, ale z nějakého důvodu mě přítomnost hraběnky uklidňuje, stejně tak i ruce Dee, kterými mi zajíždí do vlasů. Spokojeně zamručím. „Beru tě za slovo.“ Stisknutí dlaně jí oplatím. „Ale prvně půjdu do sprchy. Ty bys měla taky. To, co máš na zádech je čokoláda?“ nepatrně nakloním hlavu, abych zjistil, že má bílá košile už není ani zdaleka bílá. Otráveně protočím oči.
„Hezky se k mým věcem chováš, vážně.“ prohlásím ironicky, to už ale Dee odvádí naštvaný Snape, aby jí vyčinil za kremrole ve vlasech té čokospárské holky. „Je tohle fakt nutný?“ ušklíbnu se a přisunu si k sobě misku makrónků. Každý je jinak zbarvený a přestože jsem nacpaný k prasknutí, byl by hřích je tu nechat ležet úplně nedočtené. Jen co se do jedné z nich zakousnu, vrátí se Dee. „Tak co? Kolik bodů nás tahle sranda stála?“ zeptám se severské princezny, když si sedá zpátky vedle mě. „Tys plakala?“ zachmuřeně si prohlédnu její mokré oči a tváře. Popadnu ze stolu ubrousek a slzy jí setřu. „V pohodě?“ speciálně pro ní vykouzlím na tváři ten nejzářivější úsměv, jaký jen dokážu. „Otevři pusu.“ přikážu a jakmile tak učiní, vložím jí do pusy makrónek. „Dobrý, že jo?“ zazubím se.
Nakonec se vracím k tématu naší budoucnosti, kterou jsme kvůli příchodu čokošů nedokončili. „Ředitel Bradavic nebo Ministr kouzel, obojí je fajn.“ přitakám. Umím se na obou těchto pozicích představit. Moje rodina by na mě byla dozajista velmi pyšná. „Tvůj otec je moc milý. Víš co? Napíšu mu dopis s poděkováním a pozdravem.“ obeznámím jí se svým plánem. „Co kdybys přijela o prázdninách? Teta a strýček chovají pegase. Chtěla by ses proletět?“ navrhnu s nevinným úsměvem. Vlastně by mi ani trochu nevadilo trávit s Deirdre víc času. Je s ní legrace a alespoň bych měl přes prázdniny s kým spát.
Než stačím říct cokoliv dalšího, začne mluvit Brumbál. Povytáhnu obočí, když začne rozebírat články v Denním Věštci. Cožpak jsem u snídaně jasně neříkal, že je to jen snůška keců pro zvýšení čtenářů? Jenže ředitel jejich pravdivost potvrdí. Vykulím oči. „Ehm… To jako vážně? Hej, z tohohle se sranda nedělá!“ nevěřícně zírám k oltáři, kde Brumbál stojí a vykládá, co se stalo. Nebudu lhát, tohle mě překvapilo. Nepříjemně překvapilo. Proč sakra nemohli zabít čokoše? Těch ohavných řiťopichů by nebyla žádná škoda. Je jich tu jak nasráno, ale smrtijed si místo toho vybere nevinnou holku. Je tohle sakra normální? Nemá to vůbec žádnou logiku!
„Je možný, že se vrátil? Vy víte kdo.“ zamumlám směrem k Dee, Regině a Richardovi. Nemuselo to mít vůbec žádnou spojitost a zároveň mohlo. Ředitel mezitím všechny vyzve, aby se postavili, a vyžádá si minutu ticha. Mlčky udělám, co chce. „Měli to bejt čokoši, ne ta holka.“ zašklebím se, když šedesát sekund uběhne a ředitel spolu s McGonagallovou opustí síň. „No, já mám pro dnešek dost. Sprcha volá. Uvidíme se potom, Dee.“ Vstanu, popadnu misku s nedojedenými makrónky a pomalu se odšourám pryč.
 
Wolfram von Wittelsbach - 23. listopadu 2016 17:04
tumblr_mcbn727mza1qfa94ro1_r1_5005447.jpg

Hlavní síň



Večeře




♠ Zmijozel
○ Ostatní v Hlavní síni




Mírně mi zatiká v oku, když se Sin začne cpát k pohárku. Samozřejmě přes mě. A pak kdo tu provokuje!
„Jistě.“ řeknu co nejklidněji a překousnu touhu jí ten pohárek odstrčit. I když by si to zasloužila!
„Přežili jsme, oba...“ zabručím, abych jí odpověděl na tu provokativní otázku! „Nemusela jsi zajít tak daleko.“ Zabručím ublíženě, aby se jí v hlavě objevilo i nějaké to svědomí. I když to u ní nejspíš nehrozí. Dál už se k tomu raději nevyjadřuji. Nehodlám to probírat tady. Navíc za mnou zrovna přišel Richard, kterého pozdravím zpět.
„V rámci možností ušel.“ prohlásil jsem s klidem, že to nebyla žádná sláva, ale ani opak. „Na první hodinu je zbytečné mít příliš velké očekávání.“ Byl jsem celkem rád, že tam nebyl nikdo jiný ze Zmijozelu. To bych pak musel trochu přehodnotit slova, které jsem v divadle řekl v rámci role. I když jeden idiot by z toho byl určitě nadšený. 'A nebo skoro celá škola...' Ubránil jsem se zamračení.
Místo toho mě dost zmátla jeho další otázka. 'Já popřál brzké uzdravení Reecovi a předal mu dárek? Vždyť jsem byl na ošetřovně kvůli Etty a ani ho nezahlédl.'
Pobaveně jsem se na Richarda usmál.
„Slyšel jsi pouze nějaké řeči.“ tónem hlasu mu naznačím, že se nechal napálit jak malé dítě, když tomu uvěřil. „Asi bude teď zklamaný, když ve skutečnosti žádný dárek ode mě nedostal. Možná bych mu měl ale popřát blízké uzdravení.“ Zamyslel jsem se nad tím. „Bylo by nemilé hledat si jiný zdroj bylin.“ Povím spíš více méně pro sebe.


Další rámus mě vytrhl z přemýšlení. Pohlédl jsem směrem ke zdroji hluku. Samozřejmě. Caylus a hned na to Sin. Nedokážu se ubránit škodolibému pousmání, když k Sin přiteče nějaký ten mléčný koktejl. Přesto, že je tu někdo "trochu" hovado, tak její španělské nadávky stojí za to. To jí patří!
Naštěstí od toho byla jen ona. Jinak bych nadával také.
„Ještě tam máš kousek..“ ukážu na další flek, když se Sin začne čistit. Ani jsem nepostřehl, že se Richard vydal pokecat s příchozími.


Dnešní večeře připomínala spíš anarchii než společné stravování. Proto jsem byl rád, když se konečně rozhodli utišit celou hlavní síň.
Brumbálův projev mne nijak extra nepřekvapil. Řekl to, co se šeptalo mezi studenty celý den. Navíc jsem s Jackie neměl žádné pouto ani přátelské. Nemyslím si, že bych se měl kvůli její ztrátě cítit špatně jen proto, že to je někdo, koho jsem znal.
Chvilku ticha však respektuji. Nejsem žádný křupan.

Jakmile to skončí, začnu se dívat po něčem, co bych snědl.
 
Seymour Duncan - 23. listopadu 2016 16:45
alastor59293611.jpg

Hlavní síň

Mrzimorský stůl



Když jsem sledoval doznívání kuřecí exploze a výměnu "cukrářských útoků", už jsem se tím jen bavil, ale nijak na to nereagoval. Pak si ke mně sedl nějaký rozhořčený spolužák. To, že je to Isaac si uvědomím až po chvíli.
Následuje ředitelův proslov... Hrůza. Sedím s očima upřenýma na Brumbála, ani nemrkám, snažím se vstřebávat postupně každé slovo, ale je to příliš velké sousto. Smrtijed. Při tomto slově mám husí kůži. V Londýně si v klidu pobíhá smrtijed a vraždí nevinné oběti. Jen doufám, že budou rodiče v pořádku, zvlášť matka, která vraždu určitě vyšetřovala. Jedna z nich to naštěstí přežila, ale i tak je to strašné. Přestává tu být bezpečno..

Při zmínce o Coraline se koutkem oka podívám na Jordyn. Dnes jsme to už spolu řešili a dost se o spolužačku obávala. Ještě jednou se na Jo podívám, a to už pořádně, když nám Brumbál řekne, že máme tu čest zpívat smuteční píseň. Nevím, jestli je tohle zrovna dobrá premiéra ve školním sboru, ale jsem rád, že máme možnost něco aspoň udělat.

Minuta ticha. Když stojíme, podívám se na zdrcený nebelvírský stůl. Všichni ji tam znali, to bylo vidět. Ta chvíle ticha mi přišla nekonečná, vybavil jsem si Jacquelinin obličej a v tu chvíli to bylo tady. Z koutků očí mi začnou vytékat pomalu slzy, které si hned utřu. Ne ve snaze, aby to nikdo neviděl, protože v tuhle chvíli to bylo, myslím, naprosto pochopitelní. Po skončení pocty jsem se rozhodl, že ještě chvíli posedím u stolu a prohodím pár slov se spolusedícími, než se vydám do pokoje.
 
Severus Snape - 23. listopadu 2016 16:30
415108885.jpg

Hlavní síň

Lupin

Jen co dojdu na místo, po tom nešťastném rozhovoru se slečnou Airimoy, povstane Brumbál a započne svůj proslov. Je to opravdu smutné, takto zabít studentku, která za nic nemohla. Bývaly doby, kdy jsem stál na opačné straně bojiště, ale ublížit dítěti? To by na mě bylo moc. Zpětně si uvědomuji, že takových zvěrstev bylo schopno mezi smrtijedy jen těch pár nejzvrácenějších.

Na své tváři však smutek nad touto tragédií nedám znát. Jsem to přeci jen já, mám roli a té se pevně držím. Upsal jsem jí svůj život, když jsem Ho tehdy zradil…
Sklopím tedy alespoň hlavu, abych oné dívce vzdal hold. Sbohem slečno Monroe. Váš život skončil rukou šílence, kterého jsem ještě před dvaceti lety mohl nazývat přítelem. Nechápu, jak jsem mohl tak hluboko klesnout. Až rána nejhlubší mne z té propasti vytáhla, společně s Brumbálovou pomocnou rukou.

Minuta ticha, strávená ve stoje a s myšlenkami v podobném duchu. Když se Brumbál sebere k odchodu, vrátím se do normálního rozpoložení. Je potřeba udělat ještě nějaké věci, než ty dva kluky z její koleje odvedu k trestu. Věděl jsem už po poradě, že toto přijde, ale nemohl jsem si dovolit se zachovat více citelně. Aspoň jim vyženu z hlavy chmurné myšlenky a budou mi i užiteční. Svým způsobem by to byla v jiné situaci a jiném počasí i zábava.

Dojdu za Lupinem a pokynu mu, aby semnou šel stranou. Trochu přívětivějším hlasem, než obvykle s ním začnu šeptem mluvit.
,,Měl jsem poněkud zajímavý rozhovor se slečnou Airimoy, Remusi, dokonce použiji jeho křestní jméno… co se to semnou děje? Nechám to však být a pokračuji. V tuto chvíli mojí nenávist odložím stranou.
,,Její exces pochopitelně nechci nijak omlouvat a byl již potrestán. Prozradila mi však, že jeden z tvých studentů, pan Shade, má velice nevychovaného domácího mazlíčka, který má zdá se sklon k ničení oblečení. Myslím, že bys to měl řešit. Slečna Airimoy je v tomto případě bohužel jedna z těch dívek, které nemají oblečení z druhé ruky. Škoda se zdá být tak značná, že ho již nelze opravit.“

Poté se seberu a vyrazím do svého kabinetu připravit věci na výlet do zapovězeného lesa a vyčkat těch dvou výtečníků.
 
Alastor Krimmer - 23. listopadu 2016 15:46
al1932.jpg

Hlavní síň

Spolužáci z Havraspáru, profesorka Hoochová, Dee

To, co nám ředitel Brumbál oznámí je doopravdy silná káva. Mrtvá spolužačka… oběť smrtijeda. Proboha. Už jen slovo smrtijed ve mně vzbuzuje strach a to jsem nevyrůstal v kouzelnickém společenstvu. Jak se musí cítit spolužáci, kteří o hrůzách, které smrtijedi a Ten, jehož jméno se neříká, slýchali od narození. Pomatuji si, jak jsem si přečetl jeho jméno v Historii kouzelnického světa a když jsem ho pak prohlásil nahlas… ty výrazy strachu v obličejích mých spolužáků… to mi nahnalo samo o sobě takový děs, že jsem to jméno v životě již nevyslovil.

Uvědomím si, že držím číši šťávy mírně nad stolem a ruka se mi třepe tak, že být číše plná, tak její obsah bude rozlitý z části po stole. Položím jí na stůl a od Brumbála sklouznu pohledem na McGonagallovou, která má velice pochopitelný výraz smutku a zděšení, v jejím osobitém podání. Dívá se na stůl své koleje a já tam také přesunu svůj pohled. Nebelvírští mají snad ještě strnulejší výrazy, než kdokoli z jiné koleje… taky pochopitelné. Byla to jedna z nich.

Jacqueline Monroe. Jak jen vypadala? Ano, už vím. Nikdy jsem se s ní nebavil. Jak se asi musí cítit ti, co jí znali.

Minutu ticha… Postavím se a sklopím pohled na zem. V pozoru. Není na co vzpomínat, tak na ní myslím alespoň jako na dívku z mého okolí, která mohla žít, a nebylo jí to dovoleno. Něco, co se mohlo stát komukoli z nás, včetně těch, které zde mohu alespoň trochu považovat za přátele… Cass, Runa, Sebastien. Taky to mohl odnést nějaký mudla a já o tom ani nevím. Otec… dobře, to bych asi věděl, ale Anete, Thomas, Brien, Chan, Lucci. Moje parta ze základky. Ti, které jsem považoval za přátele, jen nás rozdělily cesty osudu a já se stal čarodějem, oni šli na další stupeň mudlovských škol. Mohou to být i oni, kdo zemřou pod zelenou září toho kouzla.

Z úcty k mrtvé spolužačce zaženu myšlenky na své přátele a věnuju jí zbytek její minuty snaže se vybavit její tvář do všech detailů. Když Brumbál svým odchodem ukončí tu minutu ticha, ještě chvíli si ten obraz před očima ponechám, abych jí vynahradil těch deset sekund, které jsem strávil přemýšlením nad svými přáteli z mudlovského světa.

,,Chudák…“ pronesu potichu, takže mě jen nejbližší okolí mohlo vnímat. Chvíli ještě stojím na místě. Dnešního Denního Věštce jsem ještě nečetl. Většinou se nějaký najde ve společenské místnosti večer. Když ráno přišel a strhla se ona debata, už jsem byl v knihovně, takže jsem nic netušil.

Poté se rozkoukám a vidím, že se lidé pomalu rozchází… a hlavně učitelský sbor. Vyrazím rychle za madam Hoochovou a odchytím jí na odchodu.

,,Paní profesorko. Omlouvám se, že Vás ruším po tak smutné události. Vědět, čeho se bude proslov týkat, vyhledal bych Vás ještě před večeří.
Ale v rychlosti… Byl jsem na začátku roku vážně nemocen, a proto jsem se nedostavil na konkurz na Havraspárského odrážeče. Slyšel jsem, že to místo nebylo doteď obsazeno. Chtěl bych se o něj ucházet a domluvil jsem se s kolegy, kteří již v týmu jsou, že bychom se mohli jít zítra před večeří na hřiště připravit a rozehrát s pravými potlouky, ne jen s náhražky, pokud by to bylo možné.“
Poslední část souvětí akcentuji jako otázku.

Poté, co mi to schválí, či neschválí, omluvím se ještě jednou za to nevhodné načasování. Nebylo však asi kdy jindy. Posléze odejdu zpět na své místo, dopít zbytek šťávy, kterou jsem před Brumbálovým proslovem dopít nestihl.

Chvilku ještě sedím a poté se zvednu k odchodu. Rychle se však zarazím, protože si vzpomenu na svoje setkání s Dee. No, nevím, jestli je vhodné se teď bavit o mém básnickém slepém střevu, ale odejít a předpokládat, že si bude myslet to samé by byla učiněná hloupost. Poodejdu tedy na kraj stolu blíže k východu ze síně a vyhlížím ji. Chvíle sice není vhodná, tak si alespoň můžeme říct, že tu rozmluvu necháme na jindy. Vůbec se zítra do toho kostelíku netěším…

 
Minerva McGonagallová - 23. listopadu 2016 12:53
zk6303350.jpg

Hlavní síň

Studenti a profesoři

Obrázek

doprovodná hudba


Když Brumbál vstane a věnuje mi jeden z těch svých úsměvů.. Má už tak ustaraná a nejistá tvář se ještě víc zvrásčí. Ani jeho úsměv nebyl takový, jaký jsem znala. Tahle událost otřásla námi všemi. Mlčky sleduji vznášející se noviny a do paměti se mi vrací slova Brumbála, která mi říkal v pracovně. Lítostivě sleduji popotahujícího Hagrida a položím mu konejšivě ruku na rameno. Jak byl obrovský, tak byl citlivý.

Když hlavní síní zazní Jackiino jméno, zkřivím obličej do bolestné grimasy. Nejen, že byla z mé koleje, ale navíc byla obrovskou posilou nebelvírského famfrpálového týmu. A pokud se nemýlím.. Pohled mi padne na Angelu. Ty dvě byly dobré kamarádky. Chudák Silverlinová.. Mlčky poslouchám Brumbálův proslov a očima přitom přejíždím po hlavní síni. Každý ze studentů na to reagoval jinak. Někdo měl celou dobu přikrytá ústa dlaněmi, jiní měli otevřenou pusu dokořán a v očích hrůzu. Někteří byli zmatení, překvapení. Jiní propukli v tichý pláč. Další si klouby prstů otírali z vnějších koutků slané slzy a jiní se zase drželi za ruce. Trochu nadskočím, když Hagrid vedle mě hlasitě zatroubí do kapesníku. Letmo se otočím na profesorku Primrose, jak to snáší ona. Stále si chudinka dávala za vinu, co se v Londýně stalo.

Při zmínce o kostele.. Se mi vybaví návštěva dvou studentek a pohled mi nedobrovolně sklouzne na slečnu Luquebu. Takhle zneuctít místo, kde se má zítra konat poslední rozloučení s nebohou Jacqueline.. Odporné. Prostě odporné.
Pozvednu bradu a přemístím zrak ke stropu, odkud se srolovaly nebelvírské, černé vlajky. Celá tato chvíle byla tak temná.. Ponurá a chmurná. Opatrně se postavím, hlavu sklopím k zemi a zavřu oči. Celá hlavní síň se ponořila do trýznivého ticha. To vědomí, že o život přišla mladá, nadějná čarodějka.. Statečná a oddaná Jacqueline, která se snažila ochránit svou kamarádku do posledního konce.

Po uctění památky zesnulé se Brumbál rychlým krokem vydá z hlavní síně pryč. Naposledy se lítostivě rozhlédnu po zdrcených nebelvírských a tiše se rozejdu za Albusem.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.7462739944458 sekund

na začátek stránky