Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je onlineMirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. března 2024 16:14Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je onlineAngela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:27Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Orthuna "Runa" Kjeld - 07. ledna 2017 10:30
runka9841.jpg

Pokoje ->Společenka-> Sprchy ->Pokoj-> Velká síň -> Kostel



Spolužáci



Ač jsem toho moc nenaspala, vstanu ještě před nastaveným budíkem, který odmáčknu, aby jeho kovové řinčení neprobudilo i ty, kteří se chtějí ještě dospat. Spánek nebyl podle mých představ, černo beze snů bylo snad ještě děsivější než noční můry, kterým bych se po včerejší informaci nedivila. Pokud Cass ještě spí nechám ji, převléknu se do sportovního. Pokud je některá ze spolužaček vzhůru pozdravím ji tichým ahoj a přesunu se do společenky, kde si trochu protáhnu tělo. Běhání dnes vzdávám, nemám na něj myšlenky.

Po necelé tři čtvrtě hodině mám odcvičeno, vezmu si do ruky složené oblečení, ručník hodím okolo krku a kosmetickou tašku do druhé ruky. Vyběhnu do sprch, kde trávím další půl hodinku jen tím, že na sebe nechávám téct horkou vodu. Nad ničím nepřemýšlím, ani si nepřipouštím, že dnes je poslední rozloučení s Jackie. Potom se v rychlosti umyju,usuším se a v zabalena do ručníku, spáchám další ranní hygienu. Líčení nepřipadá v úvahu, rozteklá řasenka není nic po čem bych toužila, až budu slzet v kostele. Vlasy si rozčešu a stáhnu do vysokého culíků, uhladím si vlasy, aby nikde ani jeden netrčel a až teprve potom se obléknu do uniformy.

Vrátím se zpět do pokoje, kde odložím věci, které mám do koupelny. Složím si pyžamo, usuším ručník, obojí složím a uklidím. Obléknu si sako, vklouznu do bot a ještě jednou svůj zevnějšek překontroluji u zrcadla. Pozitivně ho zhodnotím a vydám se na snídani. Naložila jsem i na talířek sladké pečivo a nalila si černý čaj. Skoro roboticky a bezmyšlenkovitě jsem snědla snídani a vypila hrnek čaje. Začaly mi docházet souvislosti, že dneska nebude tak hezký a pohodový den jako jindy. Ostatní okolo sebe jsem moc nevnímala, fungovala jsem spíš na autopilota.
Ještě chvilku sedím na svém místě a koukám " do blba". A pokud jsou zde nějací moji spolužáci, dalo by se říct, že je nevnímám. Tedy pokud mne někdo neosloví.

Po několika minutách vstanu a vydám se ven před školu a pomalým krokem se vydám ke kostelu, kde už se houfují další lidé. Prohlížím si kostel, je opravdu nádherný, jen by se tam nemuselo konat poslední rozloučení s Jackie. Povzdechnu si.
Stoupnu si ke svým spolužákům a mávnu na Ala, který dostal od Lupina úkol nás spočítat. Potom sklopím hlavu a raději se dívám do země, jeden jediný pohled na někoho z Nebelvíru, by mi spustil slzy. Už jen to, že Jackie na nás kouká z té překrásné vitráže, mne skoro dojme k slzám.

Poté co nás Al přepočítá, dojdu usednout na místo pro nás určené. Posadím se vedle Doma a očima přejedu sboristy, zastavím se pohledem až u Cass a usměju se na ni, aby věděla, že jsem s ní.


 
Ryan Daniels - 07. ledna 2017 01:03
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Ložnice - Velká síň - Kostel

Přítomní


Kenjiho rumové kouzlo mi doslova vytře zrak. Ani ne tím, že ho vůbec umí, jako spíš tím, že si na něj vůbec vzpomněl. To ani mě nenapadlo, a to mám smysl pro vymýšlení takových nesmyslů!
Samozřejmě tedy neváhám a ihned rum ochutnám. Ačkoliv vždy piji alkohol jen proto, abych se opil, nikoliv kvůli chuti, tak tentokrát mi rum přijde oproti saké jaksi domáčtější a na jazyku příjemnější. Ale stále je to alkohol, takže se opět tvářím jak vyschlá švestka.
Ještě nějakou chvilku popíjíme a řešíme naprosté nesmysly, než se odebereme ke spánku. Začne na mě totiž malinko doléhat únava, a kromě toho si myslím, že by bylo vhodné nepřijít na rozloučení s naší nejdražší spolužačkou s kocovinou. Jsem ale rád, že se mi podařilo opět se dostat do lepší nálady, nemyslet na toho přihlouplého Dragona, nebo na to, o čem se mluvilo dnes v síni. Nemůžu ale říct, že bych šel spát s úplně čistou hlavou. Mám ve zvyku před spaním hodně myslet, nad vším možným, například nad věcmi, co se za celý den udály, a že těch zrovna dnes bylo. I když jsem na to příliš nevypadal, hrozně mě mrzela naše ztráta. Kdybych Jackii znal stejně jako někteří zmijozelští, nebo k ní měl totéž, co oni, jistě bych se nad tím ani nepozastavoval, ale bohužel se jednalo o někoho z našich řad.
Hned po Jackii mi do hlavy vlezla ta naše hádka s Christianem. Rozzuřil mě jako blázen, ale zároveň mi přišlo líto, že jsme se pohádali a neměli tak daleko od toho se poprat. Nevzpomínám si, že by mezi námi (nebo mezi mnou a kýmkoliv jiným) nastal někdy nějaký konflikt. Když za ním hned zítra nezajdu, bude mě kousat svědomí ještě hodně dlouho. Na jednu stranu jsem ale celkem rád, že jsem se nedohadoval třeba s Kenjim, nebo Danem. Nedokážu si představit, že by se se mnou oba přestali bavit. Sice to nejsou jediní lidé, se kterými bych byl schopný prohodit řeč, ale mám k nim tak blízko, že by mě jakýkoliv konflikt dost ranil.
Ačkoliv mi přijde, že celou noc nespím, nakonec se mi mozek přeci jen vypne a já konečně usnu. Člověk by čekal, že budu mít nějaké divoké sny, ale místo toho nastává jen neutrální, bezesná noc.

Ráno vstanu klasicky brzo, dříve, než ostatní. V hubě mám po včerejšku jako v polepšovně, proto si ihned vezmu k ruce své hygienické potřeby, čisté fusky, trenky, co mi máma kupovala loni k vánocům a ostatní oblečení. Je ještě krásně vyprané z domova, jde to cítit z aviváže, která se hned začne linout po celém pokoji. Zatím to krásně voní, ale za pár dní už se ta čerstvost úplně vytratí.

Po své každodenní očistě si vezmu k ruce svou skvělou knihu s názvem "Jak se stát pefektem", kterou jsem kupoval celkem nedávno, ale ještě se k ní nedostal, a spolu s ní se vydám do Velké síně na snídani. Když u sebe totiž nemám žádného živého společníka, kterému bych mohl něco vyprávět, tak si vždy raději vezmu knížku. Naneštěstí čtu ale takovou literaturu, nad kterou si kdekdo jen zaklepe na čelo, takže obojí zkombinovat nelze.
Když se klidně usadím a vezmu si k ruce jen nějaký kus ovoce (abych zhubl, jak říkal Kenji s Danem), začnu si číst první kapitolu, která nese název "Šplhejte u kolejních vedoucích". Když by se na mě někdo podíval a uviděl by, jak se uslintaně cpu jablkem a u toho jsem zažraný do takovéhle blbosti, ani by mu nedošlo, že za pár minut má začít nějaký smuteční obřad, protože má tvář si stále drží výraz jakéhosi "nemehla", co ani neví, která bije.

Jakmile dojím svou snídani, oběd i večeři zároveň, zaklapnu svou skvělou knihu, která mi dopomůže k tomu být prefektem, zvednu se a zamířím ke kostelu. I když ne příliš ochotně.
Tedy, ne, že bych nechtěl uctít památku naší Jackii, spíš jen nemám rád ono kostelní prostředí. Přijde mi až moc přehnaně chladné a místo toho, aby pozůstalé utěšovalo, tak ho spíš ještě víc vystresuje. Úplně to vidím, až tam přijdu, tak budu mít hodně nepříjemný pocit na žaludku. Kdyby bylo po mém, uctím památku někde jinde, na nějakém příjemnějším místě. 'Třeba u Sinestry v pokoji.'
To mi připomíná, že bych za ní mohl během dneška zajít. Nevím, jak moc pro ni bude příjemná má společnost, každopádně si myslím, že pokud ji chci poznat mnohem blíž, tak bych s ní měl trávit více času. Ne jenom pět minut týdně. Super, tak mám tedy i plán - po obřadu navštívit Sinestru.

Jakmile dojdu ke kostelu, ihned rychlým pohledem vyhledám své spolužáky, u nichž uvidím i McGonagallovou. Bez zdržování se k nim připojím a poté jako ovce pokračuji tam, kam ostatní.
 
Maureen Rott - 06. ledna 2017 23:58
1c394ea86ca9886161f46783a48bbd68d9jabsk8170.jpg

Kostel

Acai a označe



Sleduji, jak se postupem času zaplňují jedna lavice za druhou. Někteří s tvářemi utrápenými, kruhy pod očima tak hluboké, jako kdyby nespali týden. Jiní naopak vyspalí do růžova, očividně si odbíjejíc jenom nějakou tu formalitku. V prvních řadách samozřejmě sedí Nebelvírští. Sleduji jejich zachmuřelé tváře a v duchu s nimi soucítím. Představa, že mi umře věrná parťačka do bouřek nebo vlastně kdokoliv z ostatních z mé koleje, byla dost hrozná. Sleduji, jak se jako třetí v pořadí přivalí naše kolej a zapátrám pohledem v našem ročníku. Chvilku musím mžourat na rudovlásku, než mi dojde, že je to ve skutečnosti Alex. Víte, mám z ní občas dost schizofrenní pocity. No vemte si třeba dnešní ráno. Probudíte se vedle dvou černošek, i když v noci usínáte s přesvědčením, že ráno na vás bude čekat jenom jedna pigmentově výraznější osoba. Člověk pak v samé rozespalosti musí přemýšlet, jestli se náhodou přes noc nezbláznil.
Ovšem jak tak pozoruji všechny své spolukolejníky, zdá se mi, že nejsou úplně ve své kůži. I tak jim všem zamávám na pozdrav a usměji se na ně. Třeba takový Fabian je dneska i na tu dálku lehce zelený. Acai taky nevypadá, že by se vyspala úplně nejlíp, a když sleduji Benjiho, začíná mi všechno zacvakávat do sebe. To by taky vysvětlovalo jeho dnešní polohu ve společenské místnosti. Zahlédla jsem ho jenom letmo a raději okamžitě stočila pohled jinam. Říkala jsem si, že je nějaké divné, že by preferoval pohovku oproti posteli. Když to spojím dohromady s tím spodním prádlem a rtěnkovou omalovánkou, kterou měl na svém pindíku… Naštěstí teď vypadal normálně, takže svoji teorii ohledně šílené úchylky na spodní prádlo a patlání rtěnky po těle můžu vyloučit.
Pozoruji kratičký rozhovor mezi Seymourem a Acai, ale nijak na něj nereaguji, akorát to potvrdilo moje nejhorší obavy. Jednou v životě jsem si dovolila jít lehnout dřív a hned se strhne událost století... Samozřejmě! A Maureen bude zase jenom poslouchat ty interní vtipy, o kterých nebude mít šajn, protože tam nebyla.
Po očku se podívám na Jordyn, která si šla lehnout dřív stejně jako já. Zdá se, že ani nepotřebuje pořádnou kocovinu, aby se necítila fajn a zrovna tak ji asi zmeškání té zábavy nemrzí tolik, jako mě. Povzbudivě se na ni usměji, abych jí tím dodala trochu odvahy, i když sama mám své pochybnosti. Já osobně už jsem ve sboru byla. S normálními dětmi (mudláčky, chcete-li) a znělo to opravdu nádherně, když jsme se secvičili. Jenže tady jsme se sotva mohli nějak oťukat, takže to taky může dopadnout jednou velkou katastrofou. Nicméně i kdyby to tak bylo, řekla bych, že by se nám Jackie stejně jenom hrozně vysmála.
Stojím tam za Acai a Dee a čekám, až konečně tohle všechno začne. Nechci být vůči Jackie neslušná, ale stát tady a přemýšlet nad tím, jaké vlastně může být celé tohle vystoupení fiasko není zrovna příjemné. Navíc mně dost znervózňuje Jackiina tvář, která je v koláži přímo za mými zády. Jako kdyby mi do zad dýchal duch.
Sleduji Dee, jak se nonšalantně postaví přede mě a lehce se přitom usměji. Prohlížím si její vlasy, které jsou dokonale rovné, lesklé a na pohled hebké na dotek. Musí nad nimi promarnit hrozně času, ale očividně je se svým výsledkem spokojená. Uvědomím si, že mě vlastně ještě o pár centimetrů převyšuje a proto na mě není moc vidět. Je mi to nakonec dost jedno, nepotřebuji být všem na očích, a pokud jí to udělá radost, nemám s tím problém.
Nahnu se k Acai, ale jenom takovým způsobem, abych nijak nenarušovala její osobní zónu, kterou má pravděpodobně ještě o pár centimetrů větší než lidé, kteří nejsou hákliví na dotek, ale to mi musí jakožto své kamarádce odpustit.
“Když už jsi nebyla té lásky a nedotáhla mě do společenské místnosti za nohy, abych si ten večer mohla užít s vámi, tak mi za trest s Alex pak všechno musíte vyprávět do nejmenších detailů!“ Pronesu jejím směrem šeptem, aby to neslyšeli ani naši Nebelvírští spolusboristé. Pobaveně se na ni zakřením a mávnu přitom k ostatním rukou, významnou chvilku pak spočinu ukazovákem na Benjim, abychom si dopředu vyjasnily, jaké pikantnosti mě zajímají nejvíce. “Anebo aspoň to, co si pamatujete.“ Kdybych mohla, laškovně bych ji drkla loktem do boku, ale vzhledem k tomu, že je to zrovna Acai, raději si to odpustím. Znovu se narovnám a už se nesnažím navazovat žádnou další konverzaci, protože zrovna teď není ta vhodná doba bavit se nad událostmi minulého večera, které mi samozřejmě utekly mezi prsty.
 
Tristan Delacour - 06. ledna 2017 22:39
1c912741908bf0ea6b2cdc93be04c5cf267.jpg

Kostel
Spolužáci



I přes veškerý původní neklid a roztěkanost, na tomhle místě dává se do mne zvláštní strnulost, zvláštní otupělost kdesi uvnitř. Nevím... jsem rád, že mírné nachlazení omlouvá mne ze sboru. Asi bych ze sebe nevydal ani hlásku.
Téměř ani nevnímám, že přisedne si ke mně z volné strany Morgana a Noelle, než hlasité zasmrkání té druhé přiměje mne o něco sebou škubnout. Sklouznu pohledem na bledou tvář své zrzavé spoluzačky s půvabným jménem (v tomhle pravda příliš objektivní nebudu), a při pohledu na kruhy pod jejíma očima a potůčky slzí uvědomím si, že vnímal jsem své okolí tak málo, že ani netuším, jak moc blízko si Noelle s Jacqueline možná byly. V jakémsi neobratném pokusu to teď začít napravovat, maličko si tiše odkašláním pročistím krk, stejně se však nakřáplému hlasu neubráním, když k Noelle zašeptám: "V pořádku?"
Vzápětí bych se však nejlépe profackoval. Kdo dneska vůbec může být?
 
Deirdre Airimoy - 06. ledna 2017 22:19
dd4714.jpg

Kostel


Acai, Maureen a ostatní


Můj nádherný zpěv naprosto vybočuje z řady všech ostatních. Mohla jsem tušit, že křovácké písně nebudou nic, kde by se Banán mohla naučit zpívat. Nemluvě o té instalatérce potrubí, která se přidala ke mně a k Banánovi. Snažila jsem se svou nechuť dávat nijak najevo, a tak jsem se na obě jen usmívala a dál si zpívala svou. Po několika trénincích nám dala profesorka krátkou pauzu.
Posadila jsem se do jedné z volných lavic vedle obou lejdynek a mlčky pozorovala instalatérku, která se snažila bavit s ostatními. Musela jsem uznat, že její oblečení bylo fakt otřesné. Nejspíš zkrachovala spolu s Maxwellem, s kterým si mohla podat ruce. Kdybych na prve nezapomněla, oblečení pro Maxwella bych radši věnovala jí. I když bylo chlapecké.
Řeknu Mařeně, aby jí dala něco z toho, co jsme spolu koupily. Stejně to nepotřebuje nebo by to ani nenosila. A až budu něco vyřazovat, dám to tentokrát Rottové. Postavu máme nějak podobnou... Vážně by si měli založit tu charitu...

Do kostela se začali pomalu trousit první lidé. Nechtělo se mi vracet zpět na místo a zpívat písničku pro holku, která mi byla kompletně ukradená. Otec by jistě souhlasil s tím, že nějaká čistka byla nutná a byla to ještě její chyba. Povzdechla jsem si, upravila si uniformu a vrátila se zpět na své místo pro soprány. Byla škoda, že tu s námi nebyl Princ, který by celému vystoupení dodal ty potřebné grády. Postavila jsem se před instalatérku. Nemohla jsem se dívat na to, jak ta chudinka trpí. Evidentně na nic lepšího neměla, a tak musela vystupovat v téhle hrůze. Nechápu, proč jí Isaac nevěnoval alespoň šálu, kterou jsem dala Zahradníkovi. Mlčky jsem pohlédla do davu. Richard už dorazil. Doufala jsem, že dorazí i Princ. Zalétla jsem pohledem i k havraspárským, kde jsem zahlédla blonďaté máničky. Nechápala jsem, co někdo jako Delcaour dělá zrovna u havranů, když vypadal spíš jako můj bratr. Oproti Bellovi alespoň vypadal trochu k světu, i když by mu rozhodně neuškodil jiný sestřih. Vyhledala jsem pohledem Alabastra a krátce mu zamávala a usmála se.
Znuděně jsem stála vedle Banána, od kterého jsem se snažila držet alespoň nějaký odstup.
Proč jsem jen musela skončit ve skupině s křovačkou a instalatérkou?
 
Noelle O`Meara - 06. ledna 2017 21:46
noe2291.jpg

Společenka --> Pokoje --> Sprchy --> Velká síň --> Kostel


Lupin, spolužáci


Po debatě ve společenské místnosti k nám ještě přišel profesor Lupin. V klidu jsem si vyslechla, co měl na srdci. Byla jsem po celém dni celkem unavená, a tak jsem se omluvila a spolu s Morg zamířila do pokoje, kde jsem se jen převlékla do pyžama, nakrmila Sněhurku a v mžiku usnula.
Moc jsem toho nenaspala. Několikrát jsem se s křikem a brekem vzbudila. Jackie mi lezla i do snů. Jelikož jsem make-upu moc neholdovala a po těžké noci mi nebylo kdovíjak do smíchu, líčení jsem tentokrát omezila na minimum. Každému mohlo být jedno, že mám kruhy pod očima.
Žaludek jsem měla na vodě. Bylo celkem brzo a jelikož Morg ještě spala a nechtěla jsem ji budit, vydala jsem se na svůj každodenní běh a poté do sprch. Po krátké sprše a vyčištění zubů jsem se vrátila zpět na kolej, převlékla se do hábitu a počkala, až se moje nejlepší kamarádka probudí.
Jakmile byla Morg připravená, vydaly jsme se do Velké síně na snídani. Neměla jsem moc hlad, a tak jsem si nandala jen to nejnutnější. Byla jsem ráda, že jsem do sebe dostala alespoň kus buchty, rohlík a černý čaj, který mě trochu probral. Byla jsem zamlklá a se spolužáky se moc nebavila, i když jsem se jim snažila dodat trochu lepší nálady alespoň slabým úsměvem, který jsem se snažila za všechnu cenu udržet.

K mé smůle nám odpadla dvouhodinovka tělocviku. Ráda bych se trochu odreagovala. Naštěstí jsem byla už ráno běhat, a tak na tom moje svaly nebyly tak zle. Čekala nás mše v kostele, na kterou jsem se i přes chmurnou atmosféru těšila. Jackie si úctu zasloužila. Trochu mě mrzelo, že jsem se nepřihlásila do sboru, který měl na její počest něco zazpívat, ale se svým otřesným hlasem bych tam asi těžko zapadla.
Počkala jsem, až si nás profesor Lupin seřadí a pod Alastorovým vedením jsme se vydali do kostela. Instrukce byly jasné, a tak jsem poslušně následovala spolužáky, bok po boku s Morganou.
Když jsem viděla všechnu tu nádhernou výzdobu, kterou na počest Jackie připravili, bylo mi opět do breku. Po tváři mi začaly opět téct samovolně slzy. A to se ještě ani nezačalo zpívat.
Popadla jsem proto Morg za ruku a zamířila do zadnějších řad, kde jsem si sedla mezi ní a Tristana. Vytáhla jsem kapesník a nahlas se do něj vysmrkala. Ode stěn se rozeznělo mé troubení. Když šlo o projevování citů, nikdy jsem nebyla po tichu. Sboristům jsem věnovala mlhavý úsměv. Sklopila jsem radši pohled, jelikož se po mě díky mému troubení pár lidí i otočilo.
Čekala jsem, co se bude dít.
 
Benjamin Hunt - 06. ledna 2017 20:06
bezc4648585.jpg

Mrzimorská společenka --> Sprchy --> Společenka --> Kostel



mrzimorští spolužáci


Spal jsem jako hozený do vody. Dokud mě cosi nepolechtalo. Zamrmlal jsem odmítavým tónem. Chtěl jsem i něco říci, ale to bylo příliš složité. Chtěl jsem se převalit na bok, ale žaludek s tím příliš nesouhlasil. Proč... proč vůbec... Mi je zle? Otevřel jsem oči a uviděl jsem Alex. Chtěl jsem se usmát, ale byl to trochu bolestivý škleb. Navíc jsem se cítil dost podivně. Chvíli jsem nechápal, o čem Alex mluví, dokud jsem se nevzepřel na loktech, abych shlédl svoje ležení. „Ty... potvoro,“ zaskřehotal jsem, vzal jednu podprsenku a hodil ji po její mizející postavě, ovšem bez šance ji zasáhnout. Ještě chvíli jsem se tiše smál, ale vzal jsem ji za slovo. Posbíral jsem se a chystal se k odchodu. Nejdřív do naší ložnice, kde jsem si úlovky dívčího prádla schoval do truhly pod lůžkem. Ono se to třeba ještě bude hodit... V hlavě se mi už rojil plán. Zatím jsem se ale upravil tak, abych mohl dojít do sprchy. Vzal jsem si uniformu, hygienické potřeby a rozvážným krokem jsem vyrazil. Nic rychlejšího jsem raději vzhledem ke včerejšku nezkoušel.

Ve sprše jsem trochu úpěl nad tím, co jsem pod svým oblečením všechno našel. A navíc jsem se nestihl podívat do zrcadla dřív než ve sprše, tak jsem nyní chápal ty zmatené a ušklíbající se tváře lidí, které jsem potkával na chodbě. Já je zabiju... Pořádně jsem se osprchoval a protože to trvalo déle, ani jsem nepomýšlel na snídani. Navíc můj žaludek o to nestál. Nezvracím po alkoholu, většinou, ale také nemělo smysl nic pokoušet.
Stejně jsem to tak akorát stihl – obléct se, odnést věci zpátky na kolej a poté vyrazit ke kostelu, kde už byli ostatní. Všichni jsme vypadali stejně mizerně, nejspíš ale z různých důvodů.
Připojil jsem se k naší skupině v lavici. „Dobré ráno,“ šeptl jsem a přisedl si na volné místo. Žádné úšklebky a žádné kecy k včerejšku. Teď už jsem na to opět neměl pomyšlení. Pohlédl jsem na pozměněnou vitráž a trochu se mi stáhl krk. Mrkl jsem na Jordyn ve sboru. Vypadala docela nervózně. Chápal jsem ji. Tohle není příležitost, při které by člověk chtěl předvést své umění. Jen jsem si tiše povzdechl.

 
Rosalie Anne Primrose - 05. ledna 2017 21:50
2j0mi6t1585.jpg

Skleníky -> Kostel

Všichni přítomní



Od časného rána jsem, jako vždy, operovala ve sklenících. Hnojila, přesazovala, uklízela, zalévala… Dělala jsem cokoli, čím bych se zabavila na dost dlouho, abych zahnala únavu. Ettariel odešla pozdě večer a po našem sezení jsem měla hlavu jako pátrací balón. Probraly jsme toho tolik, že jsem se v tom ztrácela, všechno se mi to motalo dohromady. Ale místo toho, abych vyčerpáním padla a probudila se až ráno, jsem se jen převalovala a utřiďovala. Beztak jsem nemohla usnout. Zírala jsem do stropu, a pokud se mi na krátkou chvilku povedlo usnout, provázely mě nepříjemné sny. Při pohledu do zrcadla jsem se ráno zděsila, snad jen proto mám dnes nalíčený obličej. Tmavé kruhy pod očima jsem něčím zamaskovat musela.
Když se přiblížila hodina, kdy se měl smuteční obřad konat, sundala jsem zástěru, oprášila si černé šaty a vyrazila ke kostelu. Už z dálky se před ním shromažďovali studenti z celé školy. Bylo jich tolik. A všichni přišli uctít památku Jackie. Naší nebohé Jackie. Zajímalo by mě, kolik by jich přišlo, kdyby to nenařídil Brumbál. Upřímně doufám, že alespoň polovina.
S tichým povzdechem jsem prošla mezi studenty do kostela. Těm, kteří si mě všimli, jsem věnovala povzbudivý úsměv, ale jinak jsem se snažila být skoro neviditelná. Tohle všechno kvůli tomu, že jsem čekala příliš dlouho. Stačilo s tím přijít o pár hodin dřív… a všechno mohlo být jinak. Jak mám naložit s tak špatným svědomím? Co s tím mám dělat? Smířit se s tím?
Prodrala jsem se do kostela a postavila se kousek od dveří pozorujíc výzdobu a sboristy. Musí být nervózní. První vystoupení a k tomu za takových podmínek. Je mi z toho všeho těžko. Nevím, zda se mi to jen nezdá, ale je tu tak těžká atmosféra, že se mi tu špatně dýchá. Přesto zůstávám mlčky opřená o zeď, s rukama sepnutýma a zúčastněným výrazem ve tváři. Odejít teď, těsně před začátkem obřadu, by bylo dost neuctivé.
Místo toho se rozhlédnu po ostatních profesorech. Nezdá se, že by tu byli všichni. Profesor Snape tu je, ale Ettariel nevidím. Snad nepřijde pozdě. V tuhle chvíli by se mi velmi hodila Violet a její schopnost mě uklidnit za každé situace.
 
Janna Parker - 05. ledna 2017 21:03
12459888953867.jpg
Ložnice – Velká síň - kostel

všichni přítomní

Další den ráno jsem se probudila s pocitem, že bych ještě i spala. Nepříliš kvalitní spánek, pozdní usnutí a naopak probuzení o chvíli dříve než obvykle – víc faktorů, proč tomu tak bylo. Jen na pásmovku už bych se vymlouvat nemohla.
Místo tělocviku jsme měli jít do kostela na poslední rozloučení. Raději bych šla na vyučování, i když na tělák bych šla raději před pomalu vším. Oblékla jsem si tmavé oblečení, lehký černý kabátek a kolem krku jsem si uvázala červenou nebelvírskou šálu.
Nejen protože to byla "oficiální, formální" akce, ale taky kvůli Jackie. Ač to zní morbidně, dnešní ráno patří jí.

Snídaně byla spíš jen povinnou záležitostí, velká síň je tišší než obvykle, což na náladě moc nepřidá. Jídlo jsem do sebe naházela, což nebylo těžké, když jsem se pustila do obyčejné ovesné kaše s ovocem.

Pomalu jsem se loudala směrem ke kostelu. Obvykle podobná místa nevyhledávám, ale dneska udělám jednu z mála výjimek. Ani mě nepřekvapilo, že profesorka McGonagalová je zde mezi prvními.
Krátkým posmutnělým úsměvem "pozdravím" přítomné spolužáky.
Nehodlám dělat žádné problémy, proto ji téměř okamžitě a bez zdržování poslechnu, když zkontroluje mou přítomnost a zařadím se do špalíru spolužáků, který se přemisťuje do útrob kostela.

Usadím se do jedné z dřevěných lavic a rozhlédnu se kolem sebe. Kostel je patřičně vyzdoben na rozloučení se s mrtvou spolužačkou. Vylovila jsem k kapsy papírový kapesník. Myslím, že po zítřku už asi brečet nebudu, ale neškodí být připraven, kdybych se náhodou spletla.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.0289878845215 sekund

na začátek stránky