Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7647


Hraje se Denně Herní čas: 20:50  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:51Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 27. března 2020 18:09Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 12:05Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:40Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 29. března 2020 18:02Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Pomocný PJ ۞
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 19:52Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:26Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 03. února 2020 8:55Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 6:26Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:55Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 30. března 2020 19:29lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:37Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:51lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 02. ledna 2020 21:13Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 14. února 2020 12:05Ryan Daniels
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 25. března 2020 13:12Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 11:19Christian Dragon
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 9:53Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 10:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 31. března 2020 20:54Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 31. března 2020 21:20Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 5:36Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 01. dubna 2020 8:22Mirelle Devény
 
Dominik Bella - 12. listopadu 2016 15:14
owen2302.jpg

Divadlo->Knižnica->Veľká sieň


Divadlo druhej skupiny sa mi vskutku páčilo. Cass krásne afektovane zvládla slniečko. Avšak, keď vytiahla imaginárne sušienky, začalo mi ako naschvál škvŕkať v bruchu a ja som podvedome začal myslieť na večeru. Uvedomil som sa však a pozoroval divadlo ďalej. Erika sa zas na chvíľu zahrala na Cass. Teda v istej miere. Celkom jej to išlo, bolo to uveriteľné, i keď prehnané. Také však divadlo má byť.
Fabian ma vážne prekvapil. Pri jeho hraní ma normálne striaslo. Síce som semtam nepočul, čo hovorí, tak si mrmlal pre seba, ale to bolo asi naschvál. Nič dramatické. Myslím, že podobne by sa zachoval aj naozajstný samovrah. Na druhú stranu toto nie je film, ale divadlo, takže pohyby ako trasenie ruky nie sú až také efektívne. V divadle musia byť gestá veľké, až prehnané, aby ich videl aj divák v zadnom rade. Keďže som však bol v prvom rade, videl som každý detail a preto to stačilo. Napriek týmto maličkostiam ma jeho rola zabavila najviac. Snáď to o mne nenaznačuje, že som nejaký temný, lebo to má ďaleko od pravdy.
Kenji pokračoval v dobrom výkone, keby to bolo naozaj, je možné, že by mi z neho bolo zle. Wolfram sa tiež vyznamenal. Ukázal ostatným, že aj keď je z nepopulárneho Slizolinu, tak to neznamená, že celý tento krúžok pokazí a bude si robiť srandu. Možno je to celkom fajn chlapík a len voči nemu máme nespravodlivé predsudky. Ja som bol vždy nekonfliktný človek, preto som predsudky nikdy nedával najavo ako niektorí Chrabromilčania.
Pekne sa na to pozeralo, určite by som rád videl, ako sa niektoré role rozvinú. Napríklad Fabian podľa mňa nemal dostatok času prejaviť svoju rolu, čo je škoda. Prišiel však koniec hodiny, rozdanie bodov a sľub, že nabudúce si zahráme my ostatní. Síce mi bolo ľúto, že nie hneď teraz, na druhú stranu som už bol hladný. Čas na večeru však ešte nenadišiel a tak som sa pobral do svojej izby, kde som zjedol niečo zo svojich nakúpených zásob. Potom som sa pozrel, čo mi treba na vyučovanie. Ak boli nejaké domáce úlohy, urobil som ich na svojej posteli a keď nadišiel čas večere, veľmi rád som sa tam presunul.
Vo veľkej sieni som si sadol na svoje obvyklé miesto a začal si naberať jedlo. Dnes to bude plnená kapusta, alebo holúbky ako ich niekto volá. Hneď som si toho nabral dostatok, mám totiž vždy veľké oči, napriek tomu že je tu toho jedla habadej.
"Dobrú chuť!"
Poprial som spolusediacim a začal jesť. Keďže viem robiť aj viac vecí naraz, upriamil som svoju pozornosť na rozhovor Ala a Cass. Hneď som však zistil, že je to dakus intímna téma a tak som sa radšej nezapojil a nechal Cass vysvetliť mu to. Hovorila k veci, že treba byť samým sebou. Rada o metlobale však bola od veci. Cass však asi vie, o koho Alovi ide, tak im to asi zmysel dáva.
Ďalej som už rozhovor nesledoval a popri jedení som sa rezignovane ponoril do vlastných myšlienok.
 
Remus John Lupin - 12. listopadu 2016 15:06
remus9643.jpg

Večeře ve Velké síni

Snape, Reinore a Kwang, Brumbál a všichni přítomní

[/i]
Když jsem opět po čase pohlédl na své kapesní zdobené cibulky, musel jsem se na ně podívat ještě jednou překvapením.
"To už je čas večeře?"
Podivím se. Nečekal jsem, že procházka po pozemcích se mi takhle protáhne, ale pravda delší dobu jsem si poseděl na stráni a pozoroval to krásné panorama, ale o tom až někdy jindy.
Zamířím tedy chodbou do Velké síně a s lehkým úsměvem na rtech zamířím k profesorskému stolu. Pokývnutím hlavy pozdravím všechny přítomné své kolegy a také studenty, kteří se tu ládují, jako diví. Usadím se na své obvyklé místo.
"Přišel jsem o něco kolegové?"
Nakloním se s úsměvem k Severusovi a Ettariel a Henrymu, kteří spolu docela živě debatovali. Při tom si nakládám na talíř čerstvé pečivo.
"Zdá se, že dnes je tu živěji, než obvykle. Nebo se mi to zdá?"
Mažu si pečivo máslem a přikládám sýr a salám. K tomu si nalévám horký ovocný čaj, který voní na celé kolo. Tak jako obvykle si hodlám večeři užít.
 
Henry Kwang - 12. listopadu 2016 15:01
henryiko6486.jpg

Stáje a pozemky -> Můj kabinet -> Hlavní síň


Christina, Richard, Angela, kolegové



Oba studenti mi ve stájích celé další dvě hodiny velmi ochotně pomáhali. Jakmile byli všichni koně v boxech, nechám Christinu a Richarda hřebelcovat a sám se pustím do prohlídky jedné z klisen, která si před pár týdny natáhla sval na zadní noze. Zranění se naštěstí hojilo hezky a relativně rychle, tudíž nebude problém klisnu zařadit zpátky do práce hned, jak začnou hodiny jezdectví. A to by mělo být, pokud se nepletu, už příští týden.
,,Ještě jednou vám děkuji za pomoc." vděčně kývnu hlavou, když mají oba práci hotovou a chystají se k odchodu. ,,Snad se počasí příště umoudří a vyjížďka se povede, takže nevěšte hlavu." snažím se znít optimisticky. Je mi jasné, že je to štve, přestože navenek dělají, jakoby nic. Na jejich místě bych taky neskákal radostí do stropu. Místo ježdění zmokli a slečna si zničila nové boty.
,,Abych nezapomněl, dávám vám oběma po třech bodech za rychlou pomoc." Možná čekali víc, ale i menší počet bodů může jejich koleji pomoci. Každý získaný bod je dobrý a můžou být na sebe hrdí, že ho získali skrze poctivou práci.
Nechám je odejít a ještě než se sám vydám zpátky do hradu, zkontroluji, jestli jsou všechny boxy pořádně zavřené a koním uvnitř nic nechybí. Všechno je jak má být, proto zamířím do svého kabinetu. Krátce na to se ozve klepání. Netrvá dlouho, abych zjistil, že za dveřmi stojí Angela s Lunou na vodítku. Jen co mě uvidí, začne šťastně vrtět ocasem a hlasitě štěkat. ,,Dobrý večer, Angelo." pozdravím jí s milým úsměvem a nechám jí vejít. ,,Nezlobila vás Luna moc?" zeptám se zběžně, když si od studentky beru psovo vodítko.
Pochybuji o tom, že by s Lunou byly nějaké větší problémy. Byl to zlatý pes, kterého jsem mohl bez potíží brát ke koním, do hodin, ale i mezi kouzelníky, či obyčejné mudly. ,,Dnes bohužel nebylo nejideálnější počasí na venčení, ale můžete si půjčit Lunu kdykoliv jindy. Jste tu vždy vítána." ujistím jí. Angela byla spíš zamlklé děvče a přítomnost zvířat jí byla evidentně milejší, než její vrstevníci. Holt každý jsme nějaký, a pakliže jí mohu pomoci alespoň tímto způsobem, rád to udělám. Od toho jsem učitel.
,,Všiml jsem si, že jste zapsaná na jezdectví. To letos vede profesor Zmijozel, ale kdybyste si s čímkoliv nevěděla rady, můžete se stavit i u mě, nebo se zeptat během hodin péče o kouzelné tvory." To beztak ví i bez toho, abych jí to říkal, ale co kdyby náhodou. Žádný učitel nic nezkazí tím, když připomene studentům, že se na něj mohou s čímkoliv obrátit. Povzbuzuje to vzájemnou důvěru, která tu překvapivě fungovala, protože si nejsem vědom toho, že bych měl s pátým ročníkem nějaké problémy. Sice se mezi nimi našlo pár temperamentnějších jedinců, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout.
Jen co Angela odejde, nasypu Luně do misky granule. Na jídlo se nevrhá, poslušně vyčkává, až jí k tomu dám svolení. Taky už mám hlad, takže jakmile je psisko najedené a spokojené, převleču se a vydám se do hlavní síně. Ta se pomalu plní studenty, zato profesorů je tu minimum. Je tu kolega Snape a po jeho levici madam Renoire. ,,Dobrý večer a dobrou chuť." popřeji jim a usadím se vedle nich. Na stolech je už jídlo a já přemýšlím, na co mám zrovna chuť. Nakonec zvolím talíř s hovězí pečení, do které se s radostí pustím.
 
Ryan Daniels - 11. listopadu 2016 23:19
03d3f145fc9745159b576c0b4e8145034066.png

Kolej -> Velká síň

Daniel, Erika, Kenji


"To teda," odpovím Kenjimu. Tedy, čekám, že něco vymyslí spíš on, protože mě nic vhodného nenapadá. Kdyby mě něco napadlo, tak za ním přeci nejdu. Cestou z pokoje tedy přemýšlím, nakonec nic nevymyslím.
Jakmile sejdeme dolů, trošku ve mně hrkne. Je tu i Erika, bohužel. Ne, že bych nějak zmatkoval a stresoval se, ale nemám právě v tuto chvíli dobrý pocit. Rozhodnu se na ni tedy raději nijak nemluvit.
"Můžeme převrátit ve škole obrazy vzhůru nohama a co!" chytím se jeho nedokončené věty. Nesnáším, když někdo něco nakousne a nedořekne! Nemůžu z toho pak ani spát.
"Co bude!"
Hned na to si, stejně jako Kenji, všimnu toho, že Erika někam něco zapisuje. Zapisuje své jméno na papír náboru na prefekta! Tak to ne, já chci taky. Určitě budu prefektem, když se tam zapíšu.

Beze slov si tedy počkám, až bude u papíru místo, a hned se k němu zapíšu. Tak, teď jen počkat, až za mnou Brumbál přijde a nominuje mě.

Celkem mě vyděsí, když do mě Erika šťouchne a začne se mě ptát na divadlo. Strašně rád bych jí na to odpověděl, ale můj jazyk si dělá něco jiného.
"Dobrý," odseknu jí bez jakéhokoliv úsměvu, aniž bych se na ni vůbec podíval. To je vše, co ode mě uslyší - dále se věnuji pouze Kenjimu, a to i celou cestu do jídelny. Svým vyzváním k vyprávění o Sinestře si celkem podkopl větev.

"Já ti to ještě nevyprávěl?" podivím se nahlas. Očividně však ne.
"Totiž, ten dopis vůbec nedostala, sem ho někde ztratil. Ale to je fuk, vůbec nebyl potřeba, sem za ní pak totiž došel sám ne. A tak sem jí to všechno řek a dobrý. Že prej je dobře, že sem jí to řek, a takovýhle věci, tak mě to celkem uklidnilo. A na léčení si sedla ke mně, ne k němu," odpovím a do poslední věty přidám jakýsi hrdý nádech.

"Ať si jako nemyslí. A vidiš, tomu bysme taky mohli něco hezkýho udělat, třeba se dostat do nějakýho průseru a svízt to na něj, aby ho vyhodili," řeknu upřímně a naprosto klidně. "To mi někdo říkal, že prej se na sebe Wittlesbach se Snowovou koukali asi dvě minuty v kuse a je možný, že spolu něco maj. Že to z toho pohledu bylo prej jasně vidět. Takže si taky jako myslim že by něco v tom mělo bejt." Možná mi to nikdo neříkal, možná se jen snažím změnit ten nechutně odporný drb o těch dvou. Dost však pochybuji, že by to bylo zajímavější, přeci jen, koho zajímá nějaký oční kontakt.

"Jo a to sem chtěl říct, sem čet nějakou knížku, ve který byl nějakej test ne, a ten byl o tom, že když ho uděláš, tak ti podle výsledků řeknou tvojí orientaci. A to sem fakt nevěděl jako. Hele, ukážu ti to, mám ho s sebou." Zaštrachám v kapse, v níž najdu papír zmuchlaný do kuličky. Rozbalím ho a dám Kenjimu před oči.

"Vidíš to?! Ukázalo mi to, že jsem bisexuální, je to totálně nechutný. A to sem zadával vyloženě chapský a drsný odpovědi na otázky, třeba tady byla otázka - 'Kolik žen jste měl v jedné posteli najednou'? Sem automaticky zakroužkoval že šest, aby to bylo chlapský ne, ale podle nich to zaškrtávaj právě bisexuálové. No tak to mi vysvětli co je to za blbost. Ale víš co, tady dole máš v těch možnostech na výběr třeba ještě za C, a tam se píše 'Tři ženy a tři muže', to by pak teprv souhlasilo. Neskutečný. Hele, nechceš si to zkusit taky? Třeba to je vadný." Aniž bych čekal na odpověď, vrazím mu do ruky cár zmuchlaného papíru.
"Ale to neni všechno, pak sem si našel ještě jeden test, kterej měl zjistit, jestli sem drbna. A co myslíš, že mi asi vyšlo?!" rozmáchnu se naštvaně rukama kolem sebe. Ty testy jsou fakt na nic. Už si je nikdy dělat nebudu.

Vyprávím nějaké nesmysly celou cestu, i po tom, co se usadíme v síni.
 
Barbara Snow - 11. listopadu 2016 23:10
6ea846c40c4258edc1ac3242757967422287.jpg
Večeře
nikdo konkrétní
společenka - Hlavní síň


Po událostech na pozemcích jsem se držela spíše zticha. Věděla jsem, co jsem udělala a jak jsem se cítila. Nechtěla jsem to nijak komentovat ani o tom mluvit. Nechtěla jsem ale zároveň jen tak odejít, tak jsem s klukama strávila část odpoledne v Prasinkách. Když jsme se vrátili zpátky do hradu, zamířila jsem přímo do svého pokoje, kde jsem odložila všechny věci, co jsem měla s sebou, vzala jsem si sluchátka, rozdělané dílo od jezera a pár akvarel. Poté jsem si sedla do společenky, kdy jsem se za doprovodu všemožné hudby věnovala své práci. Má kočka si lehla na opěradlo křesla, na němž jsem seděla.

Zrovna jsem vybarvovala "Nessie", když do místnosti vstoupil Snape a pustil se do seřvávání různých lidí. Jelikož se to netýkalo mé osoby, jen jsem tiše seděla na svém místě, ústa překrytá papírem, aby nebylo vidět, jak se usmívám. Škodolibé, možná. Ale já se tomu nemohla ubránit. Věděla jsem však, že jedním z těch lidí mohu být někdy i já. A možná proto jsem si teď užívala ten okamžik, kdy jsem nebyla.

Blížila jsem večeře, takže jsem šla odložit své kreslířské potřeby a dát kočce nějaké jídlo. Sluchátka jsem si nechala na uších, takže jsem se do Hlavní síně vydala se svým vlastním hudebním doprovodem. Cestou jsem si i potichu broukala některé melodie.

Před vstupem do síně jsem si sluchátka sundala a přehrávání jsem zastavila. Až poté jsem vkročila dovnitř. U zmijozelského stolu jsem se snažila najít místo, kde mi nebudou znechucovat večer. Předpokládala jsem, že takové místo asi stejně nenajdu, takže jsem si někam sedla a nabrala jsem si nevelkou porci slané večeře. U jídla jsem se pak dívala, jestli u jiných stolů nenajdu nějaké bezpečnější místo. Ale netušila jsem, kam bych mohla zamířit, jestli vůbec někam.
 
Alastor Krimmer - 11. listopadu 2016 22:38
al1932.jpg

Hlavní síň

Dee

Květiny? Famfrpál? A hlavně se konečně odhodlat… Tak jo. Stále považuji >Cass za zkušenou v ženských citech, byť je sama dívka, a považuji jí i za kamarádku, takže jí v tomto naprosto důvěřuji.

Oslovit jí však mám v plánu vlastním způsobem, na který jsem dle mého názoru připravený. Stud a strach z odmítnutí mne totiž vedou spíše k postupné cestě, než abych se Dee na rovinu zeptal, jestli by semnou nešla do Prasinek na šálek čaje nebo něco podobného.

Vyrazím ze síně ven s tím, že jdu na toalety. Místo toho zabočím do nejbližší postranní chodby a vytáhnu pergamen s básní, kterou jsem chtěl Dee už několikrát předat, ale nikdy jsem nebyl tak motivovaný, jako teď, když jsem vybaven Cassandřinou radou. Vrazím si do uší sluchátka, nechám hrát následující písničku, Empire of the Clouds, a plně se soustředím na výsledek, kterého chci dosáhnout. Jsem tak zaplaven příznivými pocity, že výsledek na sebe nenechá moc pokusů čekat a báseň se sama složí do tvaru
papírového květu růže
. Jakmile se ho Dee pokusí rozložit, měly by se papírové hrany opět přeměnit na rovný pergamen.

Poté opět vyrazím do velké síně, ale hůlku i s papírovou růží mám schovanou pod hábitem. Vezmu to kolem Zmijozelského stolu tak, abych prošel Dee za zády. Zrovna se tam o něčem všichni baví a tak se kousek od ní skloním k zemi, jako bych si chtěl zavázat tkaničku, a tak, aby kantoři neviděli co se chystám udělat, přeci jen jsme ve velké síni.

Wingardium leviosa, přikážu v mysli a provedu příslušný pohyb rukou. Růže se vznese a zlehka přistane Dee na klíně. Poté odejdu rychle na své místo… Snad si mne nevšimla, pomyslím si. Ihned na to si ale uvědomím, že by mi to zase tak moc nevadilo…


text básně


 
Caylus Lawson - 11. listopadu 2016 20:58
vay441632914643.jpg

Síň --> Kolej --> Síň



Jordyn, Snape, Dee, Richard, Christina



Je roztomilá, když je v rozpacích. Usmívá se jako sluníčko a do toho si mě zkoumavě prohlíží, což oplácím stejně zaujatými pohledy. „Ani ne. Zazpívám si cokoliv, co budeš chtít i ty, platí?“ Ani se nenaděju a už zmiňuje famfrpálový nábor. Netušil jsem, že tam byla taky. „Tady se pozná správná fanynka. Díky ptáčátko, snažil jsem se.“ vděčně kývnu na její komplimenty, protože to, co říká, je pravda. Vážně sem si vedl dobře a nebýt Calvina, byl bych ještě lepší.Calvin je prostě břídil. Snad ho vyrazej, jinak budu na ošetřovně pečenej vařenej.“ zanadávám. Nepochopím, proč se do týmu vůbec hlásil. Lidem jako on by měli zakázat chodit na hřiště a účastnit se kolektivních sportů, protože na co ten blb šahne, to posere. „A teď mě prosím omluv, povinnosti volají.“ vstanu od stolu. „Ale žádný strach, vrátím se a zase si Tě najdu. Zatím se měj hezky, krásko.“ rozloučím se a odejdu ze síně pryč, přímo na kolej. Vida, přicházím právě včas.
Jen co se pohodlně uvelebím na gauči uprostřed místnosti, vtrhne dovnitř Snape. Nechávám ho se vykecat a mezitím, co si odříkává svůj nudný monolog, se natáhnu po misce s kešu oříšky, kterou tu nějaká dobrá duše zapomněla. Spokojeně se láduju až do chvíle, kdy mi Snape pohledem naznačí, abych šel blíž. Neochotně se zvednu a dojdu k němu. Hned, co si kouzlem pojistí, aby nás nikdo další neslyšel, začne do mě hustit jednu výčitku za druhou. Protočím oči. Tak o tohle tu celou dobu šlo? To, co se stalo v kumbále, přeci nebyla moje vina! „Ono to vlastně bylo trochu jinak.“ zamračím se. Nemůžu mu tu vykládat o tom, že jsme neodhlučnili a nezamkli místnost z toho důvodu, že jsme souložit neplánovali. Tedy alespoň ze začátku ne. Rebecca si chtěla promluvit někde o samotě, já byl zvědavý, šel s ní a pak…
„Nejsem žádný moták.“ ohradím se vztekle. Jeho slova mě uráží. Jsem čistokrevný čaroděj a při hodinách mám kolikrát víc štěstí, než šprti z čokospáru. Tohle byla prostě jen hloupá náhoda, jenže právě kvůli téhle hloupé náhodě mám školní trest. Zasranej Filch i ta jeho vypelichaná kočka! „Kdyby byl pan školník alespoň trochu taktní, místo otevírání dveří by prvně zaklepal a zeptal se.“ prsknu rozhořčeně. Že neumí kouzlit ho neopravňuje k tomu, aby neznal zásady vcházení do místnosti, kde právě někdo je. „Beru na vědomí, profesore.“ Musím se kousnout do jazyka, abych poslední slovo nevyslovil s pohrdáním, jakým jsem měl původně v plánu. Asi bych měl raději mlčet a být rád, že jsem dostal jen trest a body naší koleje zůstaly nedotčené. Jedna věc mi ale pořád vrtá hlavou. Co to jsou ta preventivní kouzelná opatření, která po mně chtěl? No, snad mi to do zítřka někdo chytřejší objasní.

Stejně jako Snape se na koleji dlouho nezdržuji. Jakmile skončí, vrátím se zpátky do hlavní síně, kde má za chvíli začít večeře. Bez rozmýšlení zamířím ke zmijozelskému stolu a posadím se vedle Dee a lorda. Naproti sedí ještě Christina. Ta ale není zdaleka tak zajímavá jako nacistická princezna, nebo spíš to, co má právě na sobě. „Máš docela zajímavý styl oblékání.“ prohodím, když zaregistruji její košili a kravatu. „Máme podobný vkus, mám taky takovou koši…“ Tak moment! Tohle je MOJE košile i kravata!
Tohle není ani omylem její velikost, vždyť jí je to velký. „Poslyš, Dee… Jsi běžně tolik fascinovaná cizími věcmi?“ zeptám se narovinu. Sice bývám často nepozorný, jenže tohohle si nevšimnout nedalo. Ze skříně mi v poslední době zmizelo až příliš mnoho oblečení. „Víš přece, jak to funguje, když něco chceš.“ připomenu jí opatrně, natáhnu ruku ke kravatě a upevním na ní uzel. „Musíš mi dát věc stejné hodnoty. A nebo...“ zablýskne se mi v očích. „…ještě vyšší.“ Určitě bych nenamítal, kdyby mi nechala na posteli zase nějaké kalhotky, ale stokrát raději bych si s ní zopakoval to, co včera po snídani. „Ty přeci nejsi žádná kleptomanka a všechno si ráda zasloužíš, že mám pravdu?“ zeptám se s nevinným úsměvem a krátce jí pod lavicí stisknu zdravou ruku. „Prostě mi jen ukaž, jak moc chceš, abych ti ty věci nechal. Ještě si o tom promluvíme.“ Dlaň jí pustím. Na stole se totiž objevilo jídlo a tak neváhám a přitáhnu si k sobě hned dva talíře.
Začnu se nenasytně cpát. Mám šílený hlad, ostatně jako vždy, a doplnit palivo nikdy nebylo na škodu. Jezení je má oblíbená činnost, hned po milostných aktivitách. „Simtě…“ začnu znenadání na Dee mluvit s plnou pusou. Skoro mi není rozumět. „Nevíš náhodou co je to preventivní kouzelnický opatření?“ zeptám se. Christino, ty to taky nevíš? Ty seš taková docela chytrá, ne?“ zkusím to i u ní. Nadechnu se, abych pokračoval v otázkách, jenže mě vyruší prvák, který nedopatřením hodí kus kuřete Richardovi do klína. Škodolibě se zachechtám. „Za dobrotu na žebrotu, co Richarde? Staráš se o děcka a oni se ti takhle odvděčí.“ Jojo, děti jsou jako prdy. Vlastní ještě nějak rozdejcháš, kdežto ty cizí? Škoda mluvit…
 
Seymour Duncan - 11. listopadu 2016 20:45
alastor59293611.jpg

Velká síň

Jordyn a ostatní


Seděl jsem zamyšleně dál u stolu, když se najednou objevila KONEČNĚ večeře a všichni se začali cpát všelijakými pochoutkami. Už jsem se chtěl taky pustit do toho výborně vynikajícího jídla, ale za prvé jsem nevěděl čím začít a za druhé jsem se cítil trochu provinile, že jsem si nepřisedl k Jordyn. Asi si myslí, že jsem to udělal kvůli tomu, že se předtím bavila spíš s Caylusem než se mnou. Což mě absolutně netrápilo, prostě jsem chtěl chvíli posedět sám, v klidu. Podíval jsem se směrem k Jo, která na tom byla podobně jako já - seděla u jídla sama.

Chvíli jsem se zamýšlel nad tím, jestli se chci opravdu zapojovat do řeči s Jordyn, po které se určitě bude dívat Caylus a nebude se zdráhat si o mně myslet búhvíco... Ale upřímně je mi trochu jedno, kdo si co myslí.

Zvedl jsem se od svého dosavadního místa a přisedl jsem si blíže k Jordyn. Nechtěl jsem nijak navazovat na předchozí konverzaci nebo se byť jen zmínit o tom, jak se tu měla se svým přítelem. Prostě jsem si jen sedl, popadl mísu s kuřaty, nandal si jich pár na talíř, začal jíst a snažil jsem se jen tak prohodit "Sláva, že už je konečně šest, co? V pokoji jsem se pokoušel najít něco k jídlu, ale všechny zásoby jsem si už snědl." Usmál jsem se. "Tak jak si dnes večer plánuješ rozložit jídelníček?" zeptal jsem se a opravdu mě to zajímalo, protože tolik variant se tu rozhodně za jeden večer sníst nedalo, takže jsem potřeboval inspiraci, co opravdu stojí za to.
 
lady Christina De Spontin - 11. listopadu 2016 15:39
207428.jpg

Společenská místnost > Hlavní síň

Označení + Nikdo konkrétní



Profesor Snape byl přesný jako hodinky. Snad jediný jeho rys, kterým mě vždy dokázal potěšit. Jen těsně před ním se ve společence objevil i Richard. Bylo by mi upřímně jedno, kdyby přišel pozdě. Co se stalo v prefektských koupelnách, tam taky zůstane. Mimo ni se naprosto nic nezměnilo. Přesto by bylo krajně nepříjemné, kdyby se profesor zaměřil na naši dochvilnost a my kvůli tomu přišli pozdě na večeři.
Přednáška začne. Snažím se tvářit zúčastněně po celou dobu, ale myšlenky mi poletují od jednoho témata ke druhému a žádné z nich se ani trošku netýká prohřešků naší koleje. Není mi jedno, jací idioti tu se mnou studují, speciálně, když jsou z mé koleje. Musím potlačit úšklebek, když se začne řešit Raven. Sebeobrana, jistě. Nádherný název pro demenci způsobenou přehnaným sebevědomím. Kdyby to ředitel považoval za trochu přehnanou sebeobranu, pak by odešel maximálně s nějakou důtkou, trestem nebo něčím tomu odpovídajícím. Lidé z koleje by se pak postarali o zbytek. Dobře pro něj, že aspoň Brumbál tu má mozek a vyhodil ho.
Deset minut Snapova syčení má téměř uspávající účinky. Po jeho odchodu ještě chvilku sedím a čekám, dokud se společenka téměř nevylidní. Nemám ráda davy. O to menší mám radost z představy, že se budu muset tlačit mezi různou špínou, než se vůbec dostanu k našemu stolu. Nechce se mi tam. Ale mám plíživý pocit, že bychom se mohli dozvědět něco velmi zajímavého. Když už ne zbytečné drby, pak se třeba někdo z profesorů vyjádří k ranním zprávám. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to trochu nezajímá. Zvědavost je přeci přirozená. Pobaveně sleduji, jak Richard odvádí dětičky. Je jako vychovatelka na základce. Divím se, že jsem po škole ještě nezaslechla drb, který by ho označil za pedofila. Při tom všem, co jsou tu lidi schopní vymyslet.

Do síně přicházím těsně po šesté. U našeho stolu není takové rušno. Zatím tam nesedí mnoho známých tváří, kromě Dee. K mé smůle se ale baví právě s Richardem, proto si sednu o kousek dál naproti ní a bez zájmu si nandám trochu salátu. Nehodlám je příliš vyrušovat, ani poslouchat, o čem se baví. Ale sedět někde úplně stranou se mi nechce. Z předchozích aktivit nemám vůbec chuť k jídlu, ale dnes jsem toho příliš nesnědla. Musím sníst alespoň tohle a lépe se jí ve společnosti.
Zabraná do jídla a ruchu kolem, kdy se řeší všechny možné hovadiny, mě zaujmou jen nějaká jména. Konkrétně třeba jméno Deirdre spojené s tou severskou káčou. Nepochybuji o tom, že je to vymyšlené, ale nepřekvapilo by mě, kdyby byla Dee při něčem takovém nachytána. Úsměvný je také drb o Wolframovi. Vážně. Jak nudné životy musí mít, aby je tak bavily tyhle výmysly.
Mimoděk si všimnu chlapce z nižšího ročníku, sedícího kousek do našeho prefekta. Zápolí s kouskem kuřete, snažíc se ho zlomit v kloubu. To se mu nakonec povede, ale když kuře najednou povolí, menší část mu vyletí z ruky a přistane Richardovi přímo v klíně. Pohled na tvář toho chudáka, kdy jen vykuleně kouká a očekává vlnu nadávek, je k nezaplacení. Vlastně je mi ho i trochu líto. Přesto se musím přemáhat, abych udržela kamenný výraz a neobdařila ho posměšným úšklebkem. Jen nakrm krocana Ričí.
 
Lucca Di Falco - 11. listopadu 2016 11:02
fantasiapainting(52)8257.jpg

Chodba


Alíček, Acaička, Fabiánek, Michajíček

Zalapal jsem po dechu a s předstíraným šokem jsem se chytil za srdce.
"Stalo se ti něco s chuťovým pohárkama v mládí, nebo jsi se s tím už narodila?" Změřím si ji pohledem.
"Acai, doufám, že někdy budeš moci ochutnat a plně si užít to, co čaj nabízí. Čaj je to nejlepší, co se mi mohlo stát!" Prohlásil jsem. Ne, nebylo to to nejlepší. Pohled upřel na Aleca. Rozhodně ne to nejlepší. Usmál jsem se pro sebe a rychle sklopil oči k zemi. Mohl by si všinout, že na něj zírám. Nebudu to riskovat.
Acain další komentář ignoruji. Nechce se mi přemýšlet nad odpovědí, ještě bych řekl něco, co by nevyznělo sofistikovaně a následně bych toho litoval. Jen se tedy usměju a pozornost obrátím jinam. Vypadal jsem alespoň trošku chytře? Budu doufat, že ano.
"Byl jsem na ošetřovně, stalo se mi něco s nohou." Otočil jsem se na Michjínka a usmál se na něj. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a pozoroval barvy mísící se ve vzduchu.
Jejich konverzace se mě netýká, proto jsem se neobtěžoval se do ní zapojit. Místo toho jsem fascinovaně sledoval trpytící se aturový kouř Aleca. Až po chvíli zaregistruji, že mi vlastně odpovídal na otázku. Hlava mi vystřelila z ramena Michaela a nadšeně jsem Alecovi poděkoval.
Z ničeho nic mi bříško vydalo hlasité zabručení.
"Ugh... já za to nemůžu! Ono to samo! Kolik je vůbec hodin?" Hodinky jsem u sebe neměl, ale přišlo mi, že už je čas na večeři. Spěšně jsem chytnul Michajíčka a Aleca za ruku a začal je táhnout za sebou směrem k Velké síni. Měl jsem strašný hlad.
 
 
765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.93729496002197 sekund

na začátek stránky