| |||
Havraspárská společenka-> dívčí umývárny
|
| |||
U Jezera Erika se mě nakonec snaží přesvědčit, abychom odešli a nechali tady Angelu samotnou. Zatnu na chvilku zuby, nemohu říci, že by mi v tuhle chvíli její dotek na mé ruce vadil, ale prostě ten pocit, který mám z toho, že bychom zde naší spolužačku nechali je hrozný. Už už chci něco říci, abych jí to vysvětlil, stejně, jako jsme se snažil u Angely, ale uslyším kroky. Trhnu sebou, protože se docela leknu a namířím hůlkou směrem, kterým jsem slyšel kroky. Úlevně si vydechnu, když zjistím, že je to Profesor Kwang. "Ach...Pane profesore to jste vy. Vyděsil jste mě. Myslel jsem, že.....je to někdo jiný." Vyhrknu ze sebe. Tak nějak asi začínám být paranoidní. Nemohu však ani slovy popsat, jak se mi ulevilo, že se zde právě teď objevil profesor, který nás chce odvést zpátky na kolej. "Děkujeme Pane profesore jste velmi laskav." Snažím se zachovat zdvořilý tón. Jsem rád, že také potvrdil nebezpečnost tohoto místa. Kouknu na holky v naději, že půjdou s námi zpátky. Musí, nemáme na výběr ne teď. Nějak se to už vyřeší musí. Už abychom byli na koleji. Opravdu se tam budu cítit lépe. Už kvůli nim. |
| |||
Síň --> Kabinet --> Nádvoří --> Jezero Daniel, Janna, Ryan, Izabell, Michael, Angela, Erika, Christian Smutnou zprávu o smrti nebohé Jacqueline slyším dnes už podruhé. Bohužel to nemění nic na tom, že je to pořád stejná tragédie a tudíž není divu, že se po proslovu Brumbála cítím snad ještě sklíčeněji, než prve ve sborovně. Obě dívky byly mé studentky. Velmi dobře jsem si je pamatoval, hlavně věčně usměvavou Coraline, která milovala jednorožce. Právě díky nim mi tolik utkvěla v paměti. Nejednou se během hodin péče o kouzelné tvory ptala, jestli nějakého uvidí. Snad se brzy uzdraví, vrátí se do školy mezi své spolužáky a kamarády a kdo ví, pak se jí možná splní i její sen o jednorožcích… Než odejdu ze síně, rozloučím se se všemi kolegy, kteří u stolu ještě zůstali, a poté zamířím rovnou do svého kabinetu, kde se snažím zabavit přípravou učebních materiálů na příští týden. Tím nic nezkazím a alespoň si později ušetřím práci. Krom toho ještě stihnu napsat dopis pro svého známého z ministerstva, abych se poptal, zda li neví víc o uprchlém smrtijedovi. Známosti nejsou zrovna k zahození, otázkou však je, jestli ministerstvo ví něco, co my ne. Minimálně za pokus to stojí. Buď se dozvím něco užitečného, nebo všechno zůstane při starém. Vzkaz připevním Margot k nožce a nechám jí odletět. Jen co zmizí, začne na sebe upozorňovat pro změnu Luna. S kňučením škrábe na dveře kabinetu a snaží se dostat ven. ,,Však už se ti věnuju." uklidním psisko a hodím jí pamlsek, po kterém nadšeně chňapne. Není divu, že tak vyvádí. Blížil se čas venčení a pokud si dobře pamatuji, byla Luna naposledy venku před několika hodinami s Angelou. ,,Tak pojď, půjdeš se proběhnout." sáhnu po vodítku a připevním ho fence k obojku. Společně s vodítkem beru do druhé ruky ještě deštník. Venku stále prší a já bych nerad zmokl. Tohle celé bych sice mohl vyřešit kouzly, ale protentokrát si to odpustím. Není třeba používat hůlku úplně všude a při všem. S bernardýnem u nohy vyjdu před hrad, kde stojí partička studentů. Kromě Michaela a Izabell jsou všichni z Nebelvíru. ,,Dobrý večer." pozdravím je s kývnutím hlavy. ,,Nerad vás ruším v rozhovoru, ale za deset minut je večerka." připomenu jim. Ani jednomu z nich nemám v plánu cokoliv vyčítat. Vždycky jsem šel na studenty raději po dobrém, než po zlém. Zvýšený hlas a strhávání bodů je teď to poslední, co by po proslovu v síni chtěli slyšet. ,,Ne, že bych vás odsud chtěl vyhánět, ale víte, jak si na dodržování večerky potrpí pan školník. Navíc není zrovna nejideálnější počasí…" Těch pár minut zdržení není ani zdaleka tak hrozných jako vidina možného onemocnění. Madam Renoire bude mít vskutku radost, až bude zítra ošetřovna plná nachlazených studentů. ,,Tak honem děcka, šup do tepla." popoháním je. Z místa se hnu teprve až když všichni zalezou dovnitř. Jen co mi zmizí z dohledu, Luna radostně zavrtí ocasem a vykročí vpřed. Jakoby jí vůbec nevadilo, že prší. Vydám se s ní podél jezera, kde k mému překvapení potkávám další hlouček lidí. A opět nebelvírští. Dneska se s nimi roztrhl pytel. Pomalu dojdu až k nim a stejně jako předchozí skupinku je pozdravím. Ve tmě rozeznávám Angelu, Christiana a Eriku. ,,Vím, že jste teď smutní a rozrušení, ale není dobrý nápad sedět tady. Děvčata by nechtěla, abyste kvůli nim seděli v dešti a riskovali vlastní zdraví." promluvím k nim opatrně. Tohle je velmi citlivé téma, zvlášť když pro ně Jacqueline byla velmi dobrá kamarádka. ,,Jezero není to nejbezpečnější místo, rozhodně ne bez dozoru. Navíc za chvíli začíná večerka. Pojďte, doprovodím vás zpět k hradu." nabídnu se. Skutečně je nechci k ničemu nutit, rozhodně ne po dnešku, jenže jsem pořád učitel. Je mou povinností na ně dohlédnout a ať už chtějí nebo nechtějí, musím zajistit, aby se jim nic nestalo. |
| |||
Nádvoří hodinové věže --> Havraspárská kolejní místnost Noelle, Dominik, Marián Na nádvoří hodinové věže není zrovna nejtepleji a každou chvíli to studeně zafouká, takže se do mě brzy zakousne zima. Navíc odhaduji, že by už brzy mohla začít večerka a dnes opravdu nemám náladu se s někým dohadovat, proč ještě nejsem ve své kolejní místnosti. "Radši bysme se už měly vrátit do kolejky. Jak znám Filche, tak bude zvlášť tenhle večer čekat před vchodem s hodinkama a počítat vteřiny." znovu se na Noelle pokusím usmát a tentokrát mi to už jde podstatně lépe. Naposledy se hluboce nadechnu studeného večerního vzduchu, a pak už s No vyrazíme do havraspárské kolejní místnosti. "Moc se mi na ten zítřejší obřad nechce. Nejradši bych ho celý zaspala." povzdechnu si cestou do kolejky. Jdu poměrně svižně, abych ze sebe setřásla zimu. "Ještě že nejsem ve školním sboru. Pochybuju, že bych dokázala zpívat." potřesu zamyšleně hlavou. Když vejdeme do kolejní místnosti, zjistím, že už v ní moc lidí nezbylo. Všimnu si, že vedle Dominika a Mariána je ještě pár volných křesel, a tak zamířím k nim. "Ahoj." lehce se na ně usměju a sesunu se do křesla. "Není už trochu pozdě na dortík?" mrknu na Dominika. |
doba vygenerování stránky: 0.90201616287231 sekund