| |||
Dívčí umývárny > Společenka > Do pokojeSinestraS překvapením zjišťuji, že se se Sinestrou shodneme na poměrně dost věcech. Nečekala bych to. Celé ty čtyři roky jsme kolem sebe chodily a vypadalo to, že se spíš navzájem tolerujeme. „Přežije to. Tyhle typy jsou jako šváby. Jen tak se jich nezbavíš.“ Odfrknu si, když krém schovávám do taštičky. Představa, že by ji pronásledoval do konce školního roku, je opravdu nechutná. Čím dřív se ho zbaví, tím líp. Ta holka má na lepší. Osobně nechápu, proč si vybírá tyhle typy. Nejdřív ten ufňukaný polák a teď tahle mánička. Cayluse dvakrát nemusím, ale pořád je lepší než všichni její kluci dohromady. V rychlosti si vyčistím zuby a pak kartáček i s pastou uložím stejně, jako krém. „Stále nechápu, co se mu honilo hlavou. Jestli se chtěl předvést, mohl si vybrat jiné místo. Kdekoli by to bylo lepší, než v síni plné studentů a hlavně profesorů.“ Imbecil je celkem trefné označení. A musím souhlasit s tím, že po tomhle se Richardovi nemůžu divit. Pořád je to prefekt a Snape si jako první vybije vztek na něm. Zákon padajícího hovna. Pak to odneseme my. Začnu si pomalu skládat věci a naposledy si upravím pyžamo, přes které si přehodím ještě župan. Zkontroluji, zda jsem tu něco nezapomněla a chystám se k odchodu, ale to se Sin znovu ozve. „Neřekla bych, že mi leze na nervy. Spíš jsem se stále nesmířila s jeho existencí.“ Pravděpodobně jsem své rozhořčení dala až příliš najevo, každopádně se mi všechny ty události, kdy mi něco udělal, vybaví v živých barvách. Pevně stisknu kraj umyvadla než se na Sin zkoumavě podívám. Nehodlám se jí svěřovat, což ona nejspíš vycítila, ale stejně. Byla ke mně upřímná, tak bych jí nějakou odpověď mohla dát. „V podstatě nic, co by si on sám nemohl nějak obhájit.“ Skoro bych nad tím pokrčila rameny, ale… nakrčím obočí. „Špatně sis vytrhala levé obočí.“ Poukážu na drobnou asymetrii a vezmu si své věci. „Půjdu na kolej, za chvilku je večerka.“ Oznámím jí, přičemž připomenu blížící se desátou hodinu. Ona teď nejmíň potřebuje přitahovat pozornost. Ještě naposledy se po ní ohlédnu, než vyjdu ze sprch a zamířím na kolej. Ve společenské místnosti je nějak živo. Zdá se, že se moji spolužáci ponořili do velmi zajímavé debaty, proto jen kývnu na Reginu a bez jediného slova propluji kolem nich směrem k pokojům. Nemám náladu na hromadnou konverzaci. Navíc... co by mohli řešit? Světový mír? Nah. Pravděpodobně beztak pomlouvají všechny, co tam s nimi zrovna nesedí. Nic, o co bych stála. Barbara nejspíš už bude v posteli, jak ji znám a já bych se měla ještě alespoň chvilku učit. Což mi připomíná… snad Richard nepostrádá své knihy. Poslední, co bych teď chtěla, je otrávený prefekt za zadkem. Jediné plus, že takhle pozdě už mě pro ty knihy nemůže vyhnat. Nestihla bych večerku a kdyby mě někdo načapal, kolej by to stálo body. Ze samého zamyšlení mi kousek od pokoje z náruče vyklouzne taštička a za ni i zbytek věcí, které jsem si nesla. „Skvěle.“ Zabručím si pod nos a kleknu si na zem, abych si věci znovu poskládala. Dnešek se skutečně nevydařil. Nechci nic jiného, než si jít lehnout a pořádně se vyspat, protože zítřek nebude o nic lepší. |
doba vygenerování stránky: 0.77910685539246 sekund